CZ287314B6

CZ287314B6 - Therapeutic preparation for administering insulin by inhalation and process for preparing thereof

Info

Publication number: CZ287314B6
Application number: CZ19953428A
Authority: CZ
Inventors: Kjell Goeran Erik Baeckstroem; Carl Magnus Olof Dahlbaeck; Peter Edman; Ann Charlotte Birgit Johansson
Original assignee: Astra Ab
Priority date: 1993-06-24
Filing date: 1994-06-23
Publication date: 2000-10-11
Also published as: IL110084A; CA2166108A1; GR3031974T3; MY112098A; EP0706382B1; SA94150030B1; UA49794C2; HK1009584A1; AU692780B2; CZ342895A3; JP2006089496A; BR9406907A; SK160195A3; CN1110301C; HUT75065A; NO313657B1; WO1995000127A1; US5518998C1; TW402506B; EP0706382A1

Description

Terapeutický přípravek pro podávání inzulínu inhalací a způsob jeho výroby

Oblast techniky

Vynález se týká terapeutického přípravku pro podávání inzulínu inhalací a způsobu jeho výroby.

Dosavadní stav techniky

Inzulín hraje ústřední roli v regulaci metabolismu cukrů, tuků a proteinů v těle. Diabetes mellitus (obvykle zkráceně nazývaný diabetes) je choroba charakterizovaná poruchou metabolismu, zejména metabolismu glukózy. U normálních jednotlivců zvýšení hladin glukózy v krvi (jaké se objevuje bezprostředně pojidle) podněcuje ostrůvkové beta buňky pankreatu k sekreci inzulínu, peptidového hormonu, do krevního proudu. Inzulín se váže k inzulínovým receptorům umístěným na mnoha buněčných typech, zejména svalových buňkách a tím signalizuje buňkám, aby zvýšily rychlost příjmu glukózy do buněk. Jak se krevní glukóza vrací do normálního preprandiálních hladin, klesá také množství inzulínu v krvi. Za nepřítomnosti inzulínu by mohly krevní hladiny glukózy stoupat nebezpečně vysoko (stav zvaný hyperglykémie) a vést možná k úmrtí. Příliš mnoho inzulínu působí abnormálně nízké hladiny glukózy v krvi (hypoglykémie), což je také nebezpečné a možná fatální. U normálních jednotlivců vytvoření zpětné vazby řídící sekreci inzulínu a jeho clearence ze systémového oběhu brání vzniku jak hyperglykemického tak hypoglykemického stavu.

Diabetes mellitus je choroba postihující asi 3 % populace ve Švédsku. Z těchto 3 % přibližně 20 % trpí diabetes typu I a zbývající diabetem typu II.

Diabetes typu I, nebo na inzulínu závislý diabetes mellitus (IDDM), obvykle začíná v dětství. Je charakterizován atrofií pankreatických beta buněk, což vede ke snížení nebo potlačení produkce inzulínu a přežití pacienta se stává závislým na exogenním inzulínu.

Běžnější typ II diabetů, nebo na inzulínu nezávislý diabetes mellitus (NIDDM), se obecně objevuje u pacientů starších 40 let. Tito pacienti mohou, alespoň částečně, mít normální nebo i vysoké hladiny inzulínu ve své krvi, ale vykazují abnormálně nízkou rychlost buněčného příjmu glukózy v odpovědi na inzulín. I když typ II diabetů může být kontrolován pacientovou dietou, může být také nezbytné podání exogenního inzulínu pro doplnění inzulínu sekretovaného pacientovými beta buňkami.

Inzulín nemůže být podáván orálně v účinných dávkách, protože velmi rychle degraduje enzymy v gastrointestinálním traktu a nízkém pH v žaludku před tím, než dosáhne krevního proudu. Standardní metoda podání je subkutánní injekcí isotonického roztoku inzulínu, obvykle pacientem samotným. Nezbytnost injekce vyvolává velký pocit nepříjemnosti a nepohodlí u mnoha postižených a v místě injekce se mohou objevovat lokální reakce. Navíc zde je abnormální, nefyziologický profil plazmové koncentrace pro injektovaný inzulín. Tento abnormální plazmový koncentrační profil je nežádoucí a zvyšuje riziko vedlejších účinků vyvolaných dlouhodobou léčbou diabetů.

Vzhledem k uvedeným nevýhodám zde existuje potřeba inzulínu ve formě, která je podávatelná jinak než injekcí. Pro dosažení výroby takových forem inzulínu byly navrženy různé způsoby. Například byly navrženy produkty pro nasální, rektální a bukální podání, kde nej lepší výsledky byly dosaženy s nasálním podáním. Nasální podání je nicméně problematické a poskytuje pouze velmi nízkou biodostupnost. Pulmonámí podávání systémově aktivních léčiv je středem zájmu v posledních letech a některými výzkumy byly zaměřeny na pulmonámí podávání inzulínu. Většina z nich je zaměřena na roztoky nebo suspenze pro pulmonámí podání například nebulizéry a natlakovanými inhalátory odměřujícími dávku a všechny dosahují omezené úspěšnosti.

-1 CZ 287314 B6

Podstata vynálezu

Bylo nalezeno, že inzulín může být zahrnut v suchém práškovém přípravku pro inhalaci, kteiý také obsahuje substanci, která zvyšuje absorpci inzulínu v plících a z tohoto přípravku může být inzulín absorbován terapeuticky přijatelnou rychlostí a v přijatelném množství. Zvýšením absorpce je míněno, že množství inzulínu v systémovém oběhu za přítomnosti ethanceru je vyšší než množství absorbované za nepřítomnosti ethanceru.

Vynález tak zahrnuje farmaceutický přípravek, obsahující směs aktivních sloučenin (A) inzulín a (B) substance, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním respiračním systému, kde přípravek je ve formě suchého prášku vhodného pro inhalaci, ve kterém alespoň 50 % celkové hmotnosti aktivních sloučenin tvoří (a) primární částice, mající průměr menší než asi 10 mikrometrů, například mezi 0,01 a 10 mikrometry a výhodně mezi 1 a 6 mikrometry nebo (b) aglomeráty uvedených částic.

Terapeutický přípravek podle předloženého vynálezu může obsahovat pouze uvedené aktivní sloučeniny nebo může obsahovat jiné substance jako je farmaceuticky přijatelný nosič. Tento nosič může většinou obsahovat částice, mající průměr menší než asi 10 mikrometrů tak, že alespoň 50 % výsledného prášku jako celku tvoří popřípadě aglomerované primární částice, mající průměr menší než asi 10 mikrometrů; alternativně může nosič převážně obsahovat mnohem větší částice („hrubé částice“), takže může být vytvořena „uspořádaná směs“ mezi aktivními sloučeninami a uvedeným nosičem. V uspořádané směsi, alternativně známé jako interaktivní nebo adhezivní směs, jsou jemné částice léčiva (v tomto vynálezu aktivních sloučenin) důkladně distribuovány nad povrchem hrubých přísadových částic (v tomto vynálezu farmaceuticky přijatelného nosiče). Výhodně v takovém případě nejsou aktivní sloučeniny ve formě aglomerátů před tvorbou uspořádané směsi. Hrubé částice mohou mít průměr nad 20 mikrometrů, jako je nad 60 mikrometrů. Nad tyto spodní hranice nemá průměr hrubých částic kritický význam, takže mohou být použity hrubé částice o různé velikosti, je-li to žádoucí z praktického hlediska pro jednotlivý přípravek. Není žádoucí pro hrubé částice v uspořádané směsi, aby byly stejné velikosti, ale hrubé částice mohou mít výhodně podobnou velikost v uspořádané směsi. Výhodně mají hrubé částice průměr 60 až 800 mikrometrů.

Ve výhodném provedení vynález poskytuje terapeutický přípravek inzulín a substance, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním respiračním traktu, kde přípravek je ve formě suchého práškového přípravku vhodného pro inhalaci, jehož alespoň 50 % hmotn. tvoří (a) částice, mající průměr menší než asi 10 mikrometrů nebo (b) aglomeráty uvedených částic; v dalším výhodném provedení vynález poskytuje terapeutický přípravek, obsahující aktivní sloučeniny (A) a (B) substanci, která zvyšuje absorpci inzulínu ze spodního dýchacího traktu, kde alespoň 50 % celkové hmotnosti aktivních sloučenin (A) a (B) tvoří částice, mající průměr menší než asi 10 mikrometrů a farmaceuticky přijatelný nosič, kde přípravek je ve formě suchého práškového přípravku vhodného pro inhalaci, ve kterém může být vytvořena uspořádaná směs mezi aktivními sloučeninami a farmaceuticky přijatelným nosičem.

Výhodně alespoň 60 % jako alespoň 70 % nebo alespoň 80 % a více, výhodně alespoň 90 % celkové hmotnosti aktivních sloučenin (A) a (B) tvoří částice, mající průměr menší než asi 10 mikrometrů, nebo aglomeráty takových částic a, jestliže suchý práškový přípravek obsahuje nosič jiný než je požadován pro uspořádanou směs, výhodně alespoň 60 % jako alespoň 70 % nebo alespoň 80 % a výhodněji alespoň 90 % hmotnosti celkového suchého prášku tvoří částice, mající průměr menší než asi 10 mikrometrů nebo jejich aglomeráty.

Protože suchý prášek pro inhalaci, ať s nebo bez farmaceuticky přijatelného nosiče, může obsahovat aglomeráty částic jak uvedeno výše, v době inhalace by měly být jakékoliv aglomeráty podstatně deaglomerovány za poskytnutí prášku, jehož alespoň 50 % tvoří částice, mající průměr do 10 mikrometrů. Aglomerát může být výsledkem řízeného alomeračního procesu nebo může

-2CZ 287314 B6 jednoduše být výsledkem těsného kontaktu práškových částic. V obou případech je podstatné, že aglomeráty jsou schopny se deaglomerovat např. mechanickým způsobem v inhalátoru nebo jinak na uvedené částice. Aglomeráty obecně nejsou výhodně vytvářeny v uspořádané směsi. V případě uspořádané směsi by měly být aktivní sloučeniny uvolňovány z velkých částic výhod5 ně při inhalaci, buď mechanickými prostředky v inhalačním zařízení, nebo jednoduše působením inhalace nebo jinými prostředky, aktivní sloučeniny jsou pak ukládány ve spodním respiračním traktu a nosičové částice v ústech.

Jakákoliv biologicky aktivní forma nebo derivát inzulínu mohou být použity v předloženém 10 vynálezu. Například hovězí, vepřový nebo biosyntetický nebo polosyntetický lidský inzulín nebo biologicky aktivní derivát lidského inzulínu („modifikovaný inzulín“), mající například nahrazeny některé aminokyseliny, jak uvádí Brange a spol. v „Diabetes Care“ 13:923, 1990. Modifikované inzulíny se vyvíjejí za účelem zlepšení různých vlastností, například pro zlepšení stability nebo zlepšení farmaceutického profilu (tj. zlepšení profilu absorpce epitheliálními membránami). 15 Inzulín by měl mít nízký obsah zinku, protože zinek snižuje rozpustnost inzulínu, pravděpodobně snižováním rychlosti absorpce a také proto, že zinek může tvořit nežádoucí nerozpustné sraženiny s určitými enhancerovými substancemi pro použití v předloženém vynálezu. Navíc by měl inzulín být ve formě suchého prášku, který se rychle rozpouští ve vodném roztoku.

Substance, která zvyšuje absorpci inzulínu v plících, zde označovaná jako enhancer, může být kterákoliv z mnoha sloučenin, které působí zvýšení absorpce plícemi vrstvou epitheliálních buněk, pokrývající spodní respirační trakt a do připojené pulmonámí vaskulatury. Enhancer takto může působit několika možnými mechanismy:

(1) Zvýšením paracelulámí permeability inzulínu provedením strukturních změn v těsných spojích mezi epitheliálními buňkami.

(2) Zvýšením transcelulámí permeability inzulínu interakcí s nebo exktrakcí proteinových nebo lipidových složek membrány s tím porušením membránové integrity.

(3) Interakcí mezi enhancerem a inzulínem, která zvyšuje rozpustnost inzulínu ve vodném roztoku. Toto může probíhat zabráněním tvorby inzulínových agregátů (dimerů, trimerů, hexamerů) nebo solubilizací inzulínových molekul v enhancerových micelách.

(4) Snížením viskozity nebo rozpuštěním, mukózní bariérové vrstvy alveol a pasáží plic a tím vystavením epitheliálního povrchu přímé absorpci inzulínu.

Enhancery mohou působit buď pouze jedním z uvedených mechanismů nebo dvěma nebo více. U enhancerů, působícího několika mechanismy, je pravděpodobnější, že bude promotovat účinně 40 absorpci inzulínu než u enhancerů, kteiý působí pouze jedním nebo dvěma. Například povrchově aktivní látky jsou třídou enhancerů, o kterých se předpokládá, že působí všemi čtyřmi výše uvedenými mechanismy. Povrchově aktivní látky jsou amfifilní molekuly mající jak lipofilní, tak hydrofilní skupinu, s měnící se rovnováhou mezi těmito dvěma charakteristikami. Je-li molekula příliš lipofilní, může použitelnost substance omezit její malá rozpustnost ve vodě. Jestliže je zcela 45 převládající hydrofilní část, mohou nicméně být povrchově aktivní vlastnosti molekuly minimální. Aby byla účinná, musí povrchově aktivní látka vykazovat vhodnou rovnováhu mezi dostatečnou rozpustností a dostatečnou povrchovou aktivitou.

Další důležitou vlastností povrchově aktivní látky je skutečný náboj povrchově aktivní látky při 50 hodnotě pH v plicích (přibližně 7,4). Při pH 7,4 má inzulín negativní skutečný náboj. Toto povede k elektrostatickému odpuzování mezi molekulami inzulínu, které naopak bude bránit agregaci a tím zvyšovat rozpustnost. Je-li povrchově aktivní látka také negativně nabita, může interagovat s inzulínem, například hydrofobními interakcemi a bude docházet k dalšímu odpuzování polypeptidových molekul. V takovém případě bude aniontová povrchově aktivní 55 látka vykazovat další výhodné (ve srovnání s těmito, které mají neutrální nebo skutečně pozitivní

-3CZ 287314 B6 náboj při fyziologickém pH) zvyšování absorpce tím, že napomáhá stabilizovat inzulín v monomerním stavu.

Mnoho odlišných sloučenin potenciálně vhodných jako enhancery ve způsobu podle vynálezu, byly testovány na krysách, jak je popsáno dále v příkladu 5. Jiné substance se známými absorpci zvyšujícími vlastnostmi nebo s fyzikálními charakteristikami, které je činí pravděpodobnými kandidáty pro použití v metodě podle vynálezu, mohou být snadno testovány odborníkem v oboru in vivo zkouškou nebo alternativně in vitro zkouškou popsanou v příkladu 6.

Je možné, že kombinace dvou nebo více enhancerových substancí také poskytne dostačující výsledky. Použití takových kombinací v metodě podle vynálezu je také považováno za spadající do vynálezu.

Enhancer použitelný v přípravku podle vynálezu bude spojovat účinné zvýšení absorpce inzulínu se (1) ztrátou toxicity v použitých koncentracích a (2) dobrými vlastnostmi prášku, tj. v pevném stavu nebude lepivé nebo voskovité konzistence. Toxicita dané substance může být testována standardními způsoby jako je MTT zkouška, například jak je popsána v Int.J.Pharm. 65 (1990), 249-259. Práškové vlastnosti dané substance mohou být zjištěny z publikovaných údajů nebo empiricky.

Jedním z velmi slibných typů enhancerů je sůl mastné kyseliny. Bylo zjištěno, že sodné soli nasycených mastných kyselin o délce uhlíkového řetězce 10 (tj. kaprinát sodný), 12 (laurát sodný) a 14 (myristát sodný) je účinné ve způsobu podle vynálezu. Ve způsobu podle vynálezu byly jako účinné zjištěny také draselná a lysinová sůl kaprinové kyseliny. Je-li délka uhlíkového řetězce kratší než asi 10, mohla by povrchová aktivita povrchově aktivní látky být příliš nízká a je-li délka větší než asi 14, omezují snížená rozpustnost soli mastné kyseliny ve vodě její použitelnost.

Nejpreferovanější substancí v předloženém vynálezu, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním respiračním traktuje kaprinát sodný.

Ve výhodném provedení poskytuje tento vynález terapeutický přípravek, obsahující aktivní sloučeniny (A) inzulín a (B) kaprinát sodný, ve formě suchého prášku vhodného pro inhalaci, jehož alespoň 50 % hmotn. celkové hmotnosti aktivních sloučenin (A) a (B) tvoří (a) primární částice, mající průměr menší než asi 10 mikrometrů například mezi 0,01 a 10 mikrometrů a výhodně mezi 1 a 6 mikrometry, nebo (b) aglomeráty takových částic; specificky ve zvláště preferovaném provedení tento vynález poskytuje: terapeutický přípravek, obsahující inzulín a kaprinát sodný, kde tento přípravek je ve formě suchého prášku vhodného pro inhalaci, jakož alespoň 50% hmotn. tvoří (a) částice, mající průměr menší než asi 10 mikrometrů, nebo (b) aglomeráty uvedených částic;

terapeutický přípravek obsahující inzulín, kaprinát sodný a farmaceuticky přijatelný nosič, kde přípravek je ve formě suchého práškového přípravku vhodného pro inhalaci, ve kterém alespoň 50 % hmotn. tvoří (a) částice, mající průměr menší než asi 10 mikrometrů nebo (b) aglomeráty takových částic a terapeutický přípravek, obsahující aktivní sloučeniny (A) inzulín a (B) kaprinát sodný, kde alespoň 50 % celkové hmotnosti aktivních sloučenin (A) a (B) tvoří částice, mající průměr menší než asi 10 mikrometrů a farmaceuticky přijatelný nosič, kde přípravek je ve formě suchého práškového přípravku vhodného pro inhalaci, ve kterém může být vytvořena uspořádaná směs mezi aktivními sloučeninami a farmaceuticky přijatelným nosičem.

Různé protionty mohou změnit rozpustnost soli nasycené mastné kyseliny ve vodě tak, že enhance, mající počet uhlíků jiný než 10 až 14, by mohl být i výhodnější než enhancery specificky výše zmíněné. Soli nasycených mastných kyselin mohou být také použitelné v předloženém

-4CZ 287314 B6 vynálezu, protože jsou rozpustnější ve vodě než soli nasycených mastných kyselin a mohou proto mít delší řetězec než posledně zmíněné a ještě si udržet rozpustnost nezbytnou pro úspěšné zvýšení inzulínové absorpce.

Žlučové soli a deriváty žlučových solí byly testovány na použitelnost ve způsobu podle předloženého vynálezu. Všechny, které byly testovány (sodné soli ursodeoxycholátu, taurocholátu, glykocholátu a taurodihydrofusidátu), účinně zvyšují polypeptidovou absorpci v plicích.

Jako enhancery byly rovněž testovány fosfolipidy. Bylo zjištěno, že jednořetězcový fosfolipid (lysofosfatidylcholin) byl účinným enhancerem, zatímco dva dvouřetězcové fosfolipidy (dioktanoylfosfatidylcholin a didekanoylfosfatidylcholin) nebyly. Toto může být vysvětleno skutečností, že dvojřetězcové fosfolipidy jsou mnohem méně rozpustné ve vodě než jejich jednořetězcové protějšky; nicméně je důvod očekávat, že dvouřetězcové fosfolipidy kratší délky řetězce, mající větší rozpustnost ve vodě než jejich delší protějšky, budou v předloženém vynálezu použity, takže použity mohou být fosfolipidy jak s krátkým, tak s dlouhým řetězcem.

Jeden glykosid, oktylglukopyranosid, byl testován jako enhancer v předloženém vynálezu a byl shledán jako mající určité absorpci zvyšující vlastnosti. Jiné alkylglykosidy, jako jsou thioglukanopyranosidy a maltopyranosidy, by mohly být také pokládány za vykazující absorpci zvyšující vlastnosti v metodách podle předloženého vynálezu.

Cyklodextriny a jejich deriváty účinně zvy šují nasální absorpci inzulínu a mohou podobně působit v licích. Dimethyl-p-cyklodextrin byl zkoušen a byl nalezen jako mající absorpci zvyšující účinek.

Dalšími potenciálně použitelnými povrchově aktivními látkami jsou salicylát sodný, 5-methoxysalicylát sodný a přirozeně se vyskytující povrchově aktivní látky jako jsou soli kyseliny glycyrrhizinové, saponinové glykosidy a acyl camitiny.

Pro iontové enhancery (např. aniontové povrchově aktivní látky popsané výše) může být důležitý charakter protiiontu. Jednotlivý zvolený protiiont může ovlivňovat vlastnosti prášku, rozpustnost, stabilitu, hygroskopičnost a místní/systémovou toxicitu enhanceru nebo jakéhokoliv přípravku obsahujícího enhancer. Může také ovlivňovat stabilitu a/nebo rozpustnost polypeptidu, se kterým je kombinován. Obecně se předpokládá, že jednomocné kovové kationty, jako sodíku, draslíku, lithia, rubidia a cesia, budou vhodné jako protiionty pro aniontové enhancery. Amoniak a organické aminy tvoří další třídu kationtů, o kterých se předpokládá, že budou vhodné pro použití s aniontovými enhancery, majícími skupinu karboxylové kyseliny. Příklady takových organických aminů zahrnují ethanolamin, diethanolamin, triethanolamin, 2-amino-2-methylethylamin, betainy, ethylendiamin, Ν,Ν-dibenzylethylentetraamin, arginin, hexamethylentetraamin, histidin, N-methylpiperidin, lysin, piperazin, spermidin, spermin a tris(hydroxymethyl)aminomethan.

Protože účinné zvýšení absorpce polypeptidu v plících bylo pozorováno u mnoha zkoušených enhancerů, předpokládá se, že jich mnohem více bude působit tímto způsobem. Škrobové mikrokuličky účinně zvyšují biodostupnost inzulínu dodaného nasálními membránami a byly testovány jako enhancer v metodách podle vynálezu. I když se ukázaly jako málo použitelné pro podání pulmonámí cestou ve zvířecím modelu zde použitém, předpokládá se, že to bylo způsobeno zejména technickými obtížemi, které, pokud se překonají, mohou vést k úspěšnému podání pulmonámí cestou. Chelátory jsou třídou enhancerů, o kterých se předpokládá, že budou působit jako vázající vápníkové ionty. Protože vápníkové ionty napomáhají udržovat vzdálenost mezi buňkami a dále snižují rozpustnost inzulínu, vazba těchto iontů by teoreticky mohla jak zvyšovat rozpustnost inzulínu, tak zvyšovat paracelulámí permeabilitu inzulínu. I když byl testován jeden chelátor, sodná sůl kyseliny ethylendiamintetraooctové (EDTA), byl shledán neúčinným ve zvýšení absorpce inzulínu v rysím testovaném modelu, mohou být jiná chelatační činidla, vázající vápníkové ionty vhodnější.

-5CZ 287314 B6

Obecně je žádoucí udržovat poměr inzulínu k enhanceru tak nízký, jak je to možné v rozsahu, který umožňuje rychlé a účinné zvýšení absorpce inzulínu. Toto je důležité za účelem minimalizace nebezpečí škodlivých účinků způsobených enhancerem, jak lokálních, tak systemických, které je možno přičítat enhanceru. Optimální poměr inzulínu k enhanceru by měl být stanoven pro jakýkoliv enhancer testováním různých poměrů ve zde popsaných modelech in vivo. Například inzulín byl kombinován s kaprinátem sodným v následujících hmotn./hmotn. poměrech: 50/50, 75/25, 82,5/17,5 a 90/10. Výrazné zlepšení v absorpci inzulínu bylo získáno s 50 % a 25 % kaprinátu sodného, 10 % poskytlo nedostatečné zlepšení absorpce a výsledky se 17,5 % jsou průměrné. Toto znamená, že nejnižší účinná koncentrace kaprinátu sodného pro použití v metodách podle vynálezu je přibližně 15 až 25 % a výhodně 20 až 25 %. Jiné enhanceiy mají vyšší nebo nižší optimální koncentrace vzhledem k inzulínu a každý individuální enhancer musí proto být odděleně testován. Vzhledem k výše uvedeným výsledkům se předpokládá, že optimální podíl enhanceru typu povrchově aktivní látky bude obecně mezi 10 a 50% směsi inzulin/enhancer, například mezi 15 % a 50 % jako mezi 25 % a 50 %. Je třeba poznamenat, že výše uvedené podíly představují poměr enhanceru k pouhému inzulínu a ne spolu s jakýmkoliv nosičem nebo jiným aditivem, které může být přidáno, například pro zlepšení vlastností prášku přípravku.

Množství inzulínu absorbované podle předloženého vynálezu může být výrazně vyšší než množství absorbované za nepřítomnosti enhanceru. V příkladu 4 je uvedeno, že terapeutický přípravek podle předloženého vynálezu, je-li inhalován, vykazuje biodostupnost více než třikrát vyšší než je-li inhalován samotný inzulínový přípravek.

Výhodně je množství inzulínu absorbovaného podle předloženého vynálezu významně (p < 0,05) vyšší než množství absorbované za nepřítomnosti enhanceru.

Jak uvedeno výše, mohou být v terapeutickém přípravku podle vynálezu zahrnuty aditivní substance běžně užívané v terapeutických přípravcích, jako jsou farmaceuticky přijatelné nosiče. Například mohou být zahrnuty aditivní substance za účelem zředění prášku na množství, které je vhodné pro dodání určitým práškovým inhalátorem; pro usnadnění zpracování přípravku; pro zlepšení vlastností prášku nebo stability přípravku, například pomocí antioxidantů nebo pH upravujících sloučenin nebo přídavkem příchuti k přípravku. Jakákoliv další aditiva by neměla nežádoucím způsobem působit na stabilitu inzulínu nebo absorpci enhanceru, nebo nežádoucím způsobem interferovat s absorpcí inzulínu. Měla by také být stabilní, nebýt hygroskopická, mít dobré práškové vlastnosti a nemít nežádoucí účinky na dýchací cesty. Jako příklady potenciálních aditiv je možno uvést mono-, di- a polysacharidy, cukrové alkoholy a jiné polyoly, např. laktózu, glukózu, rafinózu, melezitózu, laktitol, maltitol, trehalózu, sacharózu, mannitol a škrob. Redukující cukry jako je laktóza a glukóza mají sklon ke tvorbě komplexů s proteiny, neredukující cukry jako je rafínóza, melezitóza, laktitol, maltitol, trehalóza, sacharóza, mannitol a škrob mohou být preferovanými aditivy pro použití v předloženém vynálezu. V závislosti na použitém inhalátoru se může celkové množství takových aditiv měnit ve velmi širokém rozsahu. Za některých okolností se přidává málo nebo žádné aditivum, zatímco v jiném případě bude inhalátor vyžadovat velké objemy prášku pro svoji práci a velmi vysoké procento přípravku bude obsahovat aditiva. Množství požadovaného aditiva bude snadno stanovitelné pro odborníka v oboru podle stávající situace.

Vhodný mechanismus pro podání prášku do plic pacienta je přes stolní inhalátorové zařízení vhodné pro inhalaci suchého prášku. Na trhu je mnoho takových zařízení, typicky navržených pro dodání antiastmatických nebo protizánětlivých činidel do respiračního systému. Výhodně je zařízením inhalátor suchého prášku, jehož dezén poskytuje ochranu prášku před vlhkostí a nemá riziko příležitostných velkých dávek; dále je požadováno splnění co nejvíce z následujících požadavků: ochrana prášku před světlem; vysoce dýchatelná frakce a vysoké ukládání v plicích v širokém intervalu rychlosti toku; malá odchylka dávky a dýchatelné frakce; malá retence prášku ve vyfukovací trubičce; nízká absorpce k povrchu inhalátoru; flexibilita dávky a nízká inhalační rezistence. Inhalátorem je výhodně jednodávkový inhalátor i když mohou být také

-6CZ 287314 B6 použity multidávkové inhalátory jako je multidávkový, dechem spouštěný inhalátor pro vícenásobné použití. Výhodně je použitým inhalátorem suchý práškový inhalátor pro jediné použití jednotkové dávky, spouštěné dechem.

Popsaný práškový přípravek může být vyroben několika způsoby za použití obvyklých technik. Může být nutné mikronizovat aktivní sloučeniny a je-li to vhodné (tj. není-li požadována uspořádaná směs) jakýkoliv nosič ve vhodném mlýnu, např. proudovém mlýnu, v některém bodě výroby, za účelem získání primárních částic o velikosti v rozmezí vhodné pro maximální uložení ve spodním dýchacím traktu (tj. pod 10 pm). Například je možno za sucha smísit prášky inzulínu ío a enhanceru a nosiče, je-li to vhodné a pak společně mikronizovat substance; alternativně mohou být substance odděleně mikronizovány a pak smíseny. Jestliže sloučeniny, které se mísí, mají odlišné fyzikální vlastnosti jako je tvrdost a křehkost, mění se odolnost k mikronizaci a mohou být vyžadovány různé tlaky pro rozmělnění na vhodnou velikost částic. Jestliže se složky mikronizují společně, může být získaná velikost částic jedné ze složek nevyhovující. V takovém 15 případě by bylo výhodné mikronizovat různé složky odděleně a pak je smísit.

Je také možné nejprve rozpustit zahrnuté složky, není-li žádána uspořádaná směs, zahrnující jakýkoliv nosič, ve vhodném rozpouštědle, např. vodě, pro dosažení míšení na molekulární úrovni. Tento postup také umožňuje upravit pH-hodnoty na požadovanou hladinu. Je známo, že 20 nasální absorpce inzulínu je ovlivněna hodnotou pH přípravku se zvýšením absorpce při pohybu dolů nebo nahoru od isoelektrického bodu inzulínu, který je kolem 5,5. Nicméně je inzulín méně stabilní při pH výrazně vyšším nebo nižším než 5,5 a proto farmaceuticky přijatelné hranice pH 3,0 až 8,5 pro inhalační produkty musí být vzaty v úvahu, protože produkty s pH mimo tyto hranice mohou vyvolávat dráždění stažení dýchacích cest. Pro získání prášku musí být 25 rozpouštědlo odstraněno způsobem, který zachová inzulínovou biologickou aktivitu. Vhodné metody sušení zahrnují koncentraci ve vakuu, otevřené sušení, sušení postřikem a vymrazovací sušení. Teploty nad 40 °C po více než několik minut by obecně měly být vyloučeny, protože může docházet k degradaci inzulínu. Po stupni sušení může být pevný materiál, je-li to nezbytné, mlet pro získání hrubého prášku, který se pak, je-li to nezbytné, mikronizuje.

Je-li to žádoucí, může být mikronizovaný prášek zpracován pro zlepšení tokových vlastností, např. suchou granulací za vzniku kulovitých aglomerátů s vynikajícími charakteristikami při zacházení s nimi, před tím, než je inkorporován do zamýšleného inhalátorového zařízení. V takovém případě by mělo být zařízení konfigurováno pro zajištění toho, že aglomeráty jsou podstatně 35 deaglomerovány před vystoupením ze zařízení tak, aby částice vstupující do respiračního traktu byly převážně v požadovaném rozmezí velikosti.

Jestliže je požadována uspořádaná směs, musí být aktivní sloučenina zpracována, například mikronizaci, za účelem získání, je-li to žádoucí, částic v určitém rozmezí velikosti částic. Nosič 40 musí být také zpracován, například pro získání požadované velikosti a žádoucích vlastností povrchu, jako je určitý poměr povrchu ke hmotnosti částic, určitá drsnost, a pro dosažení optimálních adhezních sil v uspořádané směsi. Takové fyzikální požadavky na uspořádanou směs jsou dobře známé a existují různé způsoby pro získání směsí, které splňují tyto požadavky a mohou být stanoveny snadno odborníky v oboru podle určité situace.

Vynález bude nyní popsán pomocí příkladů, které jsou míněny jako ilustrující, ale neomezující rozsah vynálezu.

Příklady provedení vynálezu

Srovnávací příklad

Terapeutický přípravek inzulínu bez enhanceru

Polosyntetický lidský inzulín (Diosynth, 0,8 g) a voda (150 ml) byly vloženy do kádinky. pH bylo sníženo 1M HCl na pH 3,4 a pak zvýšeno 1M NaOH na pH 7,4 za účelem rozpuštění inzulínu.

Byla přidána laktóza (komerčně dostupná, 9,2 g) a pH bylo opět upraveno na pH 7,4. Roztok byl míchán, až byl čirý nebo slabě opalescentní a byl zahuštěn odpařením, při teplotě 37 °C během asi dvou dnů.

Získaný pevný koláč byl rozlámán a proset 0,5mm sítem a výsledný prášek byl mikronizován tryskovým mlýnem na částice s průměrem asi 2 mikrometrů.

Příklad 1

Terapeutický přípravek inzulínu a kaprinátu sodného, poměr 75:25

Polosyntetický lidský inzulín (9,75 g) a voda (250 ml) byly vloženy do kádinky. pH bylo sníženo 1M HCl na pH 3,4 a zvýšeno 1M NaOH na pH 7,4 za účelem rozpuštění inzulínu.

Kaprinát sodný (Sigma, 3,25 g) byl přidán a pH opět upraveno na pH 7,4. Roztok byl míchán, dokud nebyl čirý nebo slabě opalescentní a byl zahuštěn odpařením při teplotě 37 °C během asi dvou dnů.

Získaný pevný koláč byl rozlámán a proset 0,5mm sítem a výsledný prášek byl mikronizován tryskovým mlýnem na částice o průměru asi 2 mikrometrů.

Příklad 2

Terapeutický přípravek inzulínu a kaprinátu sodného s laktózou, poměr 50:25:25

Polosyntetický lidský inzulín (7,5 g) byl rozpuštěn ve vodě (150 ml) jako v příkladu 1. Kaprinát sodný (3,75 g) a laktóza (3,75 g) byly přidány a postupovalo se dále podle příkladu 1 za získání prášku složeného převážně z částic o průměru asi 2 mikrometrů.

Příklad 3

Terapeutický přípravek inzulínu a kaprinátu sodného s laktózou, poměru 4:4:92

Byl opakován postu z příkladu 2, za použití 0,5 g polosyntetického lidského inzulínu, 150 ml vody, 0,5 g kaprinátu sodného a 11,5 g laktózy.

-8CZ 287314 B6

Inhalační studie

Studie 1

Přípravek z příkladu 1 byl použit v inhalační studii na dvou psech. Přípravek byl naplněn do Wright Dust Feed inhalačních zařízení a podáván psům. Hladina dávky byla 1 U/kg (1 U = jedna jednotka lidského inzulínu = 35 pg lidského inzulínu, 100 %). Hodnoty krevní glukózy a plazmového inzulínu byly měřeny v různých časových intervalech a výsledky jsou shrnuty v tabulkách I a II dále.

Tabulka I

Vzorek krve v době po konci expo (min)	krevní glukóza (mmol/1)	konc. inzulínu (pU/ml)
před	3,9	6,70
0,5	3,6	120,66
5	2,8	194,47
10	2,6	195,39
20	n.d.	139,74
22,5	1,6	n.d.
31	2,0	73,42
45	1,7	47,49
59,5	1,7	36,21
89,5	2,3	19,28
120	3,0	14,58
240	4,5	5,28

n.d. = nastaveno

Tabulka II

Vzorek krve v době po konci expo (min)	krevní glukóza (mmol/1)	konc. inzulínu (pU/ml)
před	3,9	44,84
3	4,2	165,10
6	4,3	158,28
12	3,9	n.d.
14	n.d.	180,72
19	3,0	133,75
30	2,7	143,71
45	2,5	91,62
60	2,4	66,70
90	2,7	38,58
122	3,7	29,15
241	4,1	n.d.
242,5	n.d.	19,76

n.d. = nestaveno

Tabulka dokládají, že přípravek inzulin/kaprinát sodný výrazně zvyšuje hladinu inzulínu v plazmě a snižuje glukózu v krvi. Vrcholová hodnota plazmového inzulínu a minimální hodnota pro glukózu v krvi byly dosaženy pro přibližně 15 a 60 minutách.

-9CZ 287314 B6

Studie 2

Přípravek ze srovnávacího příkladu a příkladu 1 byly každý podán čtyřem nebo pěti psům, 5 pomocí Wright Dust Feed inhalátoru, v konstantní dávkové hladině 1 U/kg. Vliv každého přípravku na plazmové hladiny inzulínu a hladiny krevní glukózy byly stanoveny v různých časových bodech a výsledky jsou ilustrovány na obr. 1 a 2. Bylo zjištěno, že jestliže kontrolní přípravek neobsahuje žádný enhancer, neprodukuje v podstatě žádnou změnu v hladinách plazmového inzulínu, přípravek obsahující jak inzulín tak enhancer produkuje zvýšení hladin 10 plazmového inzulínu z asi 20 pU/ml v čase nula na asi 80 pU/ml 15 min po inhalaci prášku.

Podobně kontrolní zvířata zaznamenala maximální pokles v krevní glukóze o asi 0,5 mmol/1 po inhalaci inzulínu bez enhanceru, zatímco zvířata, která inhalovala inzulín plus enhancer, zaznamenala přechodný pokles o asi 1,7 mmol/1 z asi 4,0 mmol/1 na asi 2,3 mmol/1. Inzulín spojený senhancerem a kaprinátem sodným, byl rychle absorbován do a vyloučen ze 15 systémového oběhu, s odpovídajícím přechodným snížením hladin krevní glukózy. Naopak inzulín s nosičem (laktózou), ale ne enhancerem, byl detergovatelně absorbován pouze ve velmi malém stupni, (p = 0,002 pro inzulin/kaprinát proti inzulin/laktóza).

Studie 3

Přípravky z příkladů 1 až 3 byly každý testován na dvou psech v různých dávkových hladinách. Podání přípravků bylo provedeno pomocí inhalačního zařízení Wright Dust Feed. Hladiny plazmového inzulínu a krevní glukózy byly měřeny v různých časových intervalech po inhalaci. Výsledky jsou uvedeny na obr. 3 až 6 a ukazují, že inzulín kombinovaný s kaprinátem sodným 25 v různých poměrech se absorbuje rychleji a vrcholové hodnoty byly získány po 20 až 30 minutách s následujícími poklesy hladin krevní glukózy. Výsledky také indikují, že při inhalaci práškového inzulínu může být získán plazmový profil, který je podobnější přirozenému fyziologickému profilu, než je profil získaný po subkutánní injekci inzulínu.

Příklad 4

Inzulín a kaprinát sodný, 75:25; míšení mikronizovaných prášků

Biosyntetický lidský inzulín (53 g) byl mikronizován v Airfilco Jet Milí (Trade Mark, Airfilco Process Platn Limited), s tlakovým dusíkem (napájecí tlak 0,7 MPa, tlak komory 0,5 MPa), na hmotový střední průměr 2,4 mikrometrů.

Kaprinát sodný (170 g) byl mikronizován v Airfilco Jet Milí (TM) s tlakovaným dusíkem (napá40 ječí tlak 0,5 MPa, tlak komory 0,3 MPa) na hmotový střední průměr, 1,6 mikrometrů.

Mikronizovaný biosyntetický lidský inzulín (45 g) a kaprinát sodný (14,26 g) byly za sucha smíseny následujícím postupem: polovina inzulínu byla vložena do mísícího zařízení, zahrnujícího mísící válec objem 4,4 litrů rozdělený síty šířky 1 mm do dvou oddílů, s kovovým kruhem 45 v každém oddílu pro umožnění smísení a promíchány. Byl přidány kaprinát sodný a zbývající inzulín. Mísící válec byl uzavřen, obrácen o 180 stupňů a namontován na motorizované třepací zařízení. Motor byl zapojen a v třepání se pokračovalo přibližně dvě minuty, dokud všechen inzulín a kaprinát sodný neprošel sítem. Motor byl vypnut a mísící válec obrácen o 180 stupňů, opět namontován na třepací zařízení a opět bylo v třepání pokračováno, až všechen prášek prošel 50 sítem. Tento postup byl opakován ještě osmkrát za dosažení celkového času míšení asi 20 minut.

Takto získaný přípravek byl podán 5 psům inhalací v dávce 1 U/kg a hladina inzulínu v plazmě byla stanovena v různých časech od podání.

-10CZ 287314 B6

Získané výsledky byly porovnány s hladinami inzulínu v plazmě získanými s biosyntetickým inzulínem mikronizovaným, jak uvedeno výše, na střední hmotový průměr 2,4 mikrometrů, podaným pěti psům stejným způsobem a ve stejných dávkových hladinách a hladinami inzulínu v plazmě získanými při podání terapeutického přípravku inzulínu a kaprinátu sodného v poměru 90:10 pěti psům stejnou cestou a ve stejných dávkových hladinách jako výše. V tomto případě byly terapeutické přípravky připraveny následovně: Lidský semisyntetický inzulín byl gelově filtrován pro snížení obsahu zinku z 0,52 % na 0,01 % vztaženo na obsah inzulínu. Inzulín (4,5 g) a kaprinát sodný (0,5 g) byly rozpuštěny ve vodě (232 ml). Roztok byl míchán do vyčeření a pH upraveno na 7,0. Roztok byl zakoncentrován odpařením při 37 °C během asi dvou dnů. Získaný pevný koláč byl rozrušen a proset 0,5 mm sítem a výsledný prášek mikronizován na tryskovém mlýnu na částice s hmotovým středním průměrem 3,1 mikrometrů.

Výsledky těchto porovnání jsou uvedeny na obr. 9. Výsledky dokládají určité zlepšení vbiodostupnosti inzulínu u 90:10 přípravku a výrazné zlepšení v biodostupnosti inzulínu u 75:25 přípravku podle předloženého vynálezu ve srovnání se samotným inzulínem (p=0,0147 pro rozdíl mezi 75:25 a 100:0).

Příklad 5

Výběr enhancerů

Každá ze sloučenin uvedených v tabulce III byla testována na svoji schopnost zvyšovat příjem inzulínu a tak ovlivňovat hladiny glukózy v krvi u krysího modelu. Byly použity různé formy inzulínu: rekombinantní nebo polosyntetický lidský nebo hovězí. Každý přípravek byl připraven jako v příkladu 1 až 3 výše, sušením a zpracováním roztoku inzulin/enhancer za vzniku inhalovatelného prášku.

Prášek byl podáván krysám inhalací a byly následně sledovány hladiny glukózy v krvi krys jako měření příjmu inzulínu. Tyto hladiny byly porovnány s odpovídajícími hodnotami získanými u krys, které inhalovaly inzulínové přípravku bez enhancerů.

Tabulka III

Substance enhancer: inzulín: laktóza účinek

oktylglukopyranosid	4:4:92	(+)
sodný ursodeoxycholát	4:4:92	+
sodný taurocholát	4:4:92	+
sodný glykocholát	4:4:92	+
lysofosfatidylcholin	4:4:92	+
dioktanoylfosfatidylcholin	2:4:94	(+)
didekanoylfosfatidylcholin	4:4:94	-
sodný taurodihydrofusidát	2:4:94	+
kaprylát sodný	25:75:0	-
kaprinát sodný	10:90:0	(+)
kaprinát sodný	17,5:82,5:0	(+)
kaprinát sodný	25:75:0	+
kaprinát sodný	4:4:92	+
laurát sodný	25:75:0	(+)
oleát draselný	4:4:92	+
kaprinát draselný	27:73:0	+
lysin-kaprinát	35:65:0	+
myristát sodný	30:70:0	+
dimethyl-[3-cyklodextrin	75:25:0	+

-11CZ 287314 B6 + účinek, tj. enhancer poskytuje významné zvýšení hladiny krevní glukózy

- žádný nebo velmi malý účinek (+) účinek, který není možno označit jako „+“

Příklad 6

Výběr enhancerů

Byla vyvinuta standardní in vitro zkouška za použití epitheliální buněčné linie, CaCo-2 (dostupná od Američan Type Culture Collection (ATCC), Rockville, MD, USA) pro hodnocení schopnosti různých enhancerových sloučenin promotovat transport markérů přes epitheliální buněčnou monovrstvu, jako model epitheliální buněčné vrstvy, která působí v plicích oddělení alveolu od podávané pulmonámí krve. V této zkoušce jsou enhancer a polypeptid nebo jiný markér rozpuštěný ve vodném roztoku v různých poměrech a/nebo koncentracích a aplikovány na apikální stranu buněčné monovrstvy. Po 60 min inkubace při 37 °C a 95% RH (relativní vlhkost) se stanoví množství markéru na basolaterální straně buněk, např. použitím radioaktivně značeného markéru. Pro testovaný enhancer, kaprinát sodný, testovaný v pokusech uvedených na obr. 5 a 6 je množství markéru (mannitol, MW 360), které se objevuje na basolaterální straně, závislé na použité koncentraci ehnanceru, alespoň 16 mM kaprinátu sodného (obr. 7). Toto platí i když se inzulín přidá ke směsi enhancer/mannitol (1:3 kaprinát sodný:inzulin, hmotnostně) (obr. 8). Tato koncentrace kaprinátu sodného (16 mM) byla také shledána jako promotující absorpci inzulínu buněčnou monovrstvou. Množství inzulínu, které prochází přes monovrstvu se zdvojnásobuje za přítomnosti 16 mM kaprinátu sodného ve srovnání s množstvím v nepřítomnosti jakéhokoliv enhancerů. Očekává se, že při vyšších koncentracích kaprinátu sodného se permeabilita buněk bude dále zvyšovat, což umožní transport větších polypeptidů; nicméně potenciální cytotoxicita kaprinátu sodného může bránit použití podstatně vyšších koncentrací tohoto enhancerů.

Tento in vitro model epitheliální buněčné permeability může být použit jako screeningový nástroj pro rychlé testování jakéhokoliv požadovaného enhancerů na použitelnost v metodách podle vynálezu.

Claims

1. Terapeutický přípravek pro podávání inzulínu inhalací, vyznačující se tím, že obsahuje aktivní sloučeniny (A) inzulín a (B) substanci, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktu, ve formě suchého prášku pro inhalaci, ve kterém alespoň 50 % celkové hmotnosti aktivních sloučenin tvoří (a) částice mající průměr do 10 mikrometrů nebo (b) aglomeráty takových částic.

2. Terapeutický přípravek podle nároku 1, vyznačující se tím, že obsahuje pouze uvedené aktivní sloučeniny.

3. Terapeutický přípravek podle nároku 1, vyznačující se tím, že suchý prášek obsahuje, navíc k uvedeným aktivním sloučeninám, farmaceuticky přijatelný nosič.

4. Terapeutický přípravek podle nároku 3, vyznačující se tím, že uvedený nosič je tvořen částicemi o průměru do 10 mikrometrů, takže alespoň 50 % uvedeného suchého prášku tvoří (a) částice mající průměr do 10 mikrometrů nebo (b) aglomeráty takových částic.

-12CZ 287314 B6

5. Terapeutický přípravek podle nároku 3, vyznačující se tím, že uvedený nosič tvoří hrubé částice o průměru přes 20 mikrometrů, takže může být vytvořena uspořádaná směs mezi uvedenými aktivními sloučeninami a nosičem.

6. Terapeutický přípravek podle nároku 4, vyznačující se tím, že alespoň 50 % suchého prášku tvoří (a) částice mající průměr mezi 1 a 6 mikrometry nebo (b) aglomeráty takových částic.

7. Terapeutický přípravek podle nároku 1 nebo nároku 5, vyznačující se tím, že alespoň 50 % celkové hmotnosti aktivních sloučenin (A) a (B) tvoří částice mající průměr mezi 1 a 6 mikrometry.

8. Terapeutický přípravek podle libovolného z nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že inzulínem je hovězí, vepřový, biosyntetický nebo polosyntetický inzulín nebo biologicky aktivní derivát lidského inzulínu.

9. Terapeutický přípravek podle nároku 8, vyznačující se tím, že inzulínem je polosyntetický lidský inzulín.

10. Terapeutický přípravek podle nároku 8, vyznačující se tím, že inzulínem je biosyntetický lidský inzulín.

11. Terapeutický přípravek podle libovolného z nároků lažlO, vyznačující se tím, že substancí, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktu, je substance, která promotuje absorpci inzulínu přes vrstvu epitheliálních buněk ve spodním dýchacím traktu a do připojené pulmonámí vaskulatury.

12. Terapeutický přípravek podle nároku 11, vyznačující se tím, že substancí, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktu, je povrchově aktivní látka.

13. Terapeutický přípravek podle nároku 12, vyznačující se tím, že substancí, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktu, je aniontová povrchově aktivní látka.

14. Terapeutický přípravek podle nároku 11, vyznačující se tím, že substancí, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktuje žlučová sůl nebo derivát žlučové soli.

15. Terapeutický přípravek podle nároku 14, vyznačující se t í m , že substancí, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktu, je sodná sůl ursodeoxycholátu, taurocholátu, glykocholátu nebo taurodihydrofusidátu.

16. Terapeutický přípravek podle nároku 15, vyznačující se tím, že substancí, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktu, je taurocholát sodný.

17. Terapeutický přípravek podle nároku 11, vyznačující se tím, že substancí, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktu, je fosfolipid.

18. Terapeutický přípravek podle nároku 11, vyznačující se tím, že substancí, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktu, je alkylglykosid.

19. Terapeutický přípravek podle nároku 11, vyznačující se t í m , že substancí, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktu, je cyklodextrin nebo jeho derivát.

20. Terapeutický přípravek podle nároku 11, vyznačující se tím, že substancí, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktuje sůl mastné kyseliny.

-13CZ 287314 B6

21. Terapeutický přípravek podle nároku 11, vyznačující se tím, že substancí, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktuje žlučová sůl.

22. Terapeutický přípravek podle nároku 11, vyznačující se tím, že substancí, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktuje acyl camitin.

23. Terapeutický přípravek podle nároku 1, vyznačující se tím, že obsahuje aktivní sloučeniny (A) inzulín a (B) taurocholát sodný, ve formě suchého prášku pro inhalaci, ve kterém alespoň 50 % celkové hmotnosti aktivních sloučenin (A) a (B) tvoří (a) primární částice mající průměr menší než 10 mikrometrů nebo (b) aglomeráty takových částic.

24. Terapeutický přípravek podle nároku 23, vyznačující se tím, že obsahuje pouze uvedené aktivní sloučeniny.

25. Terapeutický přípravek podle nároku 23, vyznačující se tím, že suchý prášek obsahuje, navíc k uvedeným aktivním sloučeninám, farmaceuticky přijatelný nosič.

26. Terapeutický přípravek podle nároku 1, vyznačující se tím, že obsahuje inzulín, taurocholát sodný a farmaceuticky přijatelný nosič, kterýžto přípravek je ve formě suchého prášku pro inhalaci, ve kterém alespoň 50 % hmotnostních tvoří (a) částice mající průměr menší než 10 mikrometrů nebo (b) aglomeráty takových částic.

27. Terapeutický přípravek podle nároku 1, vyznačující se t í m, že obsahuje aktivní sloučeniny (A) inzulín a (B) taurocholát sodný, kde alespoň 50 % celkové hmotnosti aktivních sloučenin (A) a (B) tvoří částice mající průměr menší než 10 mikrometrů, a farmaceuticky přijatelný nosič, přičemž tento přípravek je ve formě suchého prášku pro inhalaci, ve kterém může být vytvořena uspořádaná směs mezi aktivními sloučeninami a farmaceuticky přijatelným nosičem.

28. Terapeutický přípravek podle libovolného z nároků laž27, vyznačující se tím, že poměr inzulínu k substanci, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktu pacienta Je v rozmezí 9:1 až 1:1.

29. Terapeutický přípravek podle nároku 28, vyznačující se tím, že uvedený poměr je v rozmezí 5:1 až 2:1.

30. Terapeutický přípravek podle nároku 28, vyznačující se tím, že uvedený poměr je v rozmezí 4:1 až 3:1.

31. Terapeutický přípravek podle libovolného z nároků 3 až 23 a 25 až 30, vyznačující se tím, že nosič je vybrán ze souboru zahrnujícího mono-, di- a polysacharidy, cukrové alkoholy a jiné polyoly.

32. Terapeutický přípravek podle nároku 31, vyznačující se tím, že nosičem je neredukující cukr.

33. Terapeutický přípravek podle nároku 32, vyznačující se tím, že nosičem je rafinóza, melezitóza, laktitol, maltitol, trehalóza, sacharóza, mannitol nebo škrob.

34. Terapeutický přípravek podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že substancí, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktuje sůl mastné kyseliny.

35. Terapeutický přípravek podle libovolného z nároků laž34, vyznačující se tím, že je ve formě vhodné pro podání inhalátorem suchého prášku.

-14CZ 287314 B6

36. Terapeutický přípravek podle nároku 1, vyznačující se tím, že obsahuje aktivní sloučeniny (A) inzulín a (B) taurocholát sodný, ve formě suchého prášku pro inhalaci, ve kterém alespoň 50 % celkové hmotnosti aktivních sloučenin (A) a (B) tvoří částice mající průměr do 10 mikrometrů, a je ve formě vhodné pro podání jednodávkovým, dechem spouštěným inhalátorem suchého prášku pro jedinou dávku.

37. Terapeutický přípravek podle nároku 1 pro použití k léčení diabetů.

38. Použití terapeutického přípravku podle nároku 1 pro přípravu léčiva pro použití k léčení diabetů.

39. Způsob výroby terapeutického přípravku podle nároku 1, vyznačující se tím, že se vytvoří roztok inzulínu a substance, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktu, rozpouštědlo se odstraní odpařením nebo jinak za získání pevné látky, která se popřípadě mele nebo/a mísí k získání prášku, jehož alespoň 50 % tvoří částice o průměru do 10 mikrometrů.

40. Způsob podle nároku 39, vyznačující se tím, že se kromě uvedené substance, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktu, přidá farmaceuticky přijatelný nosič.

41. Způsob výroby terapeutického přípravku podle nároku 1, vyznačující se tím, že se inzulín za sucha smíchá se substancí, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktu, a tato pevná látka se popřípadě mele nebo/a mísí k získání prášku, jehož alespoň 50 % tvoří částice o průměru do 10 mikrometrů.

42. Způsob podle nároku 41,vyznačující se tím, že se společně s inzulínem a substancí, která zvyšuje absorpci inzulínu ve spodním dýchacím traktu, za sucha míchá farmaceuticky přijatelný nosič.

43. Způsob podle nároku 39 nebo 41, vyznačující se tím, že se přípravek dále mikronizuje.

44. Způsob podle nároku 40 nebo 42, vyznačující se tím, že se dále připraví uspořádaná směs uvedeného prášku s farmaceuticky přijatelným nosičem.