CS205027B2 - Method of producing glucosamine derivatives - Google Patents

Description

Předmětem vynálezu je způsob výroby nových glukosaminových derivátů, zejména glukosamino-3-alkanoyldipeptidů, především sloučenin obecného vzorce I

CO-NH-CH-CONH-CH (CH^-R^ ^(D) (I) v němž

X znamená karbonylovou skupinu nebo sulfonylovou skupinu,

R znamená alkylový zbytek s 1. až 18 atomy uhlíku nebo fenylový zbytek,

Ri znamená vodík nebo alkylový zbytek s 1 až 5 atomy uhlíku, nebo benzylový zbytek,

R2 znamená vodík nebo alkylovou skupinu s 1 až 5 atomy uhlíku,

R.i a R-3 znamenají vodík nebo acylový zbytek se 2 až 18 atomy uhlíku,

Rz znamená vodík, alkylovou skupinu s 1 až 5 atomy uhlíku, hydroxymethylovou skupinu nebo fenylovou skupinu,

Rb znamená popřípadě esterifikovanou nebo amidovanou karboxylovou skupinu a

R9 znamená popřípadě esterifikovanou skupinu nebo amidovanou karboxylovou skupinu s tím, že alkylový zbytek ve významu symbolu R obsahuje více než 1 atom vodíku, jestliže X znamená karbonylovou skupinu a zbytek R-2 znamená methylovou skupinu, nebo jestliže X znamená karbonylovou skupinu, zbytek R2 znamená vodík a Rs a R9 představují karboxylovou skupinu, jakož i jejich farmaceuticky použitelných adičních solí s kyselinami.

V další části se výrazem ,,nižší“ u zbytků radikálů nebo sloučenin rozumí, pokud není uvedeno jinak, výhodně zbytky obsahující až 7, především až 4 atomy uhlíku.

Alkylovou skupinou je například skupina isopropylová, přímá nebo rozvětvená, v libovolné poloze vázaná skupina butylová, pentylová, hexylová nebo heptylová a především skupina methylová, ethylová nebo n-propylová.

Případně esterifikovanou nebo amidovanou karboxylovou skupinou je především karboxylová skupina samotná nebo karboxylová skupina esterifikovaná nižším alkanolem, jako methanolem nebo ethanolem nebo taká karbamoylová skupina, která je na atomu dusíku nesubstituována nebo je disubstituována alkylovou skupinou, zejména nižší alkylovou skupinou, arylovou skupinou, především fenylovou skupinou nebo aralkylovou skupinou, jako benzylovou skupinou. !

Karbamoylová skupina může obsahovat taká alkylidenovou skupinu, jako skupinu butylidenovou nebo skupinu pentylidenovou, nou. Karbamoylová skupina Rs může obsahovat na atomu dusíku taká karbamoylmethylovou skupinu.

Acylovou skupinou je zejmána acylová skupina organická kyseliny, zejmána organická karboxylová kyseliny. Tak je acylovou skupinou zejmána alkanoylová skupina, především se 2 až ' 12 atomy uhlíku, jako skupina acetylová nebo propionylová, nebo taká skupina aroylová jako 1-naftoylová, 2-naftoylová a zejmána benzoylová nebo halogenem, nižším alkylem, nižším alkoxylem, trifluormethyleim, hydroxyskupinou nebo nižší alkanoyloxyskupinou substituovaná skupina benzoylová nebo naftoylová, nebo· taká acylový zbytek organická sulfonové kyseliny, například alkansulfonová kyseliny, zejmána nižší alkansulfonová kyseliny, jako methansulfonová kysliny nebo ethansulfonová kyseliny, nebo arylsulfonová kyseliny, zejmána fenylsulfonová kyseliny, která je popřípadě substituována nižším alkylem, jako benzensulfonová kyseliny nebo p-toluensulfonová kyseliny.

Ve shora uvedených sloučeninách, ve kterých Rž znamená alkylovou skupinu, je zbytek amidu R2-octová kyseliny spojený s atomem kyslíku v poloze 3 glukosaminováho zbytku opticky aktivní, tj. vyskytuje se v D-formě. Jestliže R7 neznamená vodík, je R7-aminooctová kyseliny přítomna v L-formě.

Nová sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou vždy podle druhu svých substituentů neutrálními, kyselými nebo zásaditými sloučeninami. Jestliže v těchto sloučeninách jsou přítomny nadbytečná ' kyselá skupiny, tvoří tyto sloučeniny soli s bázemi, jako amoniová soli nebo soli s alkalickými kovy nebo s kovy alkalických zemin, například se sodíkem, draslíkem, vápníkem nebo hořčíkem. Jsou-li však přítomny nadbytečná zásaditá skupiny, pak taková sloučeniny tvoří adiční soli s kyselinami. ·

Adičními solemi s kyselinami jsou zejména farmaceuticky použitelná, netoxická adiční soli s kyselinami, jako s anorganickými kyselinami, například s chlorovodíkovou kyselinou, bromovodíkovou kyselinou, dusičnou kyselinou, sírovou kyselinou nebo fosforečnými kyselinami nebo s organickými kyselinami, jako s organickými karboxylovými kyselinami, například s octovou ky selinou, propionovou kyselinou, glykolovou kyselinou, jantarovou kyselinou, maleinovou kyselinou, hydroxymaleinovou kyselinou, methylmaleinovou kyselinou, fumarovou kyselinou, jablečnou kyselinou, vinnou kyselinou, citrónovou kyselinou, benzoovou kyselinou, skořicovou kyselinou, , mandlovou kyselinou, salicylovou kyselinou, 4-aminosalicylovou kyselinou, 2-fenoxybenzoovou kyselinou, 2-acetoxybenzoovou kyselinou, embonovou kyselinou, nikotinovou kyselinou nebo isonikotinovou kyselinou nebo s organickými sulfonovými kyselinami, jako například s methansulfonovou kyselinou, ethansulfonovou kyselinou, 2-hydroxyethansulfonovou kyselinou, ethan-l,2-disulfonovou kyselinou, benzensulfonovou kyselinou, p-toluensulfonovou kyselinou nebo ' naftalen-2-sulfonovou kyselinou, dále taká jiná ' adiční soli s kyselinami, například taková, která se mohou používat jako meziprodukty, například k čištění volných sloučenin nebo k výrobě jiných solí, jakož i za účelem charakterizování jako jsou například soli s kyselinou pikrovou, pikrolonovou, flaviánovou, fosfowolframovou kyselinou, fosfomolybdenovou kyselinou, -chlorplatičitou kyselinou, Reineckeho soli nebo soli s kyselinou chloristou.

Sloučeniny podle vynálezu mají , ' cenná farmakologická vlastnosti, zejmána mají výrazný účinek při potencování imunity. Tento účinek lze prokázat na základě dále popsaných pokusů:

1. Potencování buněčné , imunity in vivo:

Zvýšení přecitlivělosti opožděnáho typu ' vůči ovalbuminu u morčat

Morčata (Pirbrightj se v nultý den imunizují 10 mg ovalbuminu v kompletním Freundově adjuvans injekcí 0,1 inl směsi obsahující adjuvans a antigen do obou zadních tlapek. Za 4 týdny potá se vyvolá kožní reakce intrakutánní injekcí 100 yg ovalbuminu v 0,1 ml ’ pufrovanáho fyziologického roztoku chloridu sodnáho a kvantitativní vyhodnocení se provede po 24 hodinách na základě reakčního objemu vypočtenáho pomocí plochy erythemu a přírůstku tloušťky kůže. Přírůstek reakčního objemu specifický pro antigen a pozorovaný po 24 hodinách (opožděná reakce) platí jako míra buněčná imunity. Ovalbumin je příliš slabým imunogenem, aby mohl indukovat opožděnou reakci bud¹ sám jako takový, nebo v· emulzi vody v oleji spolu s nekompletním Freundovým adjuvans (10 dílů roztoku ovalbuminu v 0,9% ^: roztoku chloridu sodnáho se smísí s 8,5 dílu Bayolu F (minerální olej) a 1,5 dílu ' Arlacelu A ' (monooleát mannitu), a pro účinná imunizování se musí přidávat v kompletním adjuvans, ku kterámu byly přidány mykobakterie (5 mg usmrcených a lyofilizovaných M-butyricum na 10 ml Bayolu F/Arlacelu A). K důkazu účinnosti při po205027 tencování imunity testovaných látek se mohou tyto látky přimíchávat místo .mykobakterií v dávkách od 10 do 100 μξ ke směsi antigenu v oleji.

Glukosaminopeptidy podle tohoto· vynálezu mají schopnost dokonale napodobit vliv mykobakterií při popsaném uspořádání pokusu a kvantitativně jej převyšují.

Statisticky významného potencování opožděné reakce vůči ovalbuminu lze dosáhnout také tím, že se sloučeniny popsaného typu nepřidávají do směsi antigenu v oleji, ale · aplikují se subkutánně v dávkách od 10 do 100 μ& na 1 zvíře během několika dnů po imunizaci (například v nultý, 1., 2., 5., 6. a 7. den) v roztoku chloridu sodného.

Tím je ukázáno, že sloučeniny popsaného typu jsou schopny podstatně zvyšovat ' buněčnou imunitu, a to jak ve směsi s antigenem samotným (účinek adjuvans v užším slova smyslu), tak i při časově a místně odděleném . přívodu od injekce antigenu (systemické potencování imunity).

2. Potencování ·humorální imunity in vivo: Zvyšování produkce protilátek proti albuminu hovězího séra u myší

Myši (kmen NMRI) se imunizují . intraperitoneální (i. p.) injekcí 10 ^g albuminu hovězího séra, prostého sraženin v nultý . den. Za 9, 15 a 29 dnů se odeberou vzorky . séra a zjistí se obsah protilátek proti albuminu hovězího séra pasivní hemaglutinací. V používané dávce je rozpustný albumin hovězího séra subiimunogenní pro zvířata, kterým · se podává, tzn., že není schopen vyvolat žádnou, nebo vyvolá jen zcela nepatrnou produkci protilátek. Dodatečné podání určitých . imunopotencujících látek myším před . podáním antigenu nebo po podání antigenu vede k vzestupu titru protilátek v séru. Účinek tohoto podání se vyjadřuje hodnotou dosaženého stupně, tj. součtem log2 rozdílů titru ve třech zmíněných dnech odběru . krve.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou schopny při intraperítoneálním nebo subkutánním podávání dávky 100 až 300 . mg/kg hmotnosti zvířete po pět po sobě následujících dnů (tj. ve dnech 0 až 4) po imunizaci albuminem hovězího séra zvýšit statisticky . významně produkci protilátek proti albuminu hovězího séra.

Imunostimulační účinek uvedených sloučenin je na rozdíl od jiných bakteriálních imunoleptik (například LPS z Escherichia coli) závislý na . antigenu. Injekce nových sloučenin způsobuje zvýšení titru protilátek proti albuminu hovězího séra jen u myší, které byly imunizovány albuminem hovězího séra, nikoli však u myší, které takto imunizovány nebyly. Je velmi pozoruhodné, že subkutánní dávka uvedených sloučenin je právě tak účinná jako dávka při intraperitoneálním podávání, tzn., že pozorovaný imunopotencující účinek Je systemický a není závislý na tom, zda se stimulans podává stejnou cestou jako antigen, případně zda se musí podávat .společně ve směsi s antigenem, jako je tomu v případě klasických adjuvancií.

Popsanými pokusy se dokazuje, že sloučeniny popisovaného typu jsou schopny specificky zvyšovat i humorální imunitu, že zlepšují imunologickou odezvu na dráždění a že jejich imunopotencující účinky . spočívají na . systemickém aktivování imunologické soustavy.

3. Potencování humorální imunity in . vitro: Účinek substttující vliv T-buněk při odezvě na protilátky u .slezinných buněk myší . na erythrocyty . ovcí (SE)

Pro indukci odezvy . na protilátky jsou nutné v četných případech lymfocyty z brzlíku (tzv. T-buňky). Tyto buňky spolupracují se vznikajícími lymfocyty, tvořícími protilátky (B-buňky) a pomáhají jim reagovat na . .stimulování tak zvanými T-závislými antigeny za současné proliferace, diferenciace a syntézy protilátek. Suspenze slezinných buněk kongenitálně athym-íckých nu/nu myší neobsahují žádné funkční T-buňky a nemohou například tvořit in . vitro za . přítomnosti erythrocytů z ovcí žádné protilátky. proti erythrocytům -z ovcí.

Sloučeniny .podle tohoto vynálezu jsou s překvapením schopny nahradit funkčně T-buňky v takovýchto kulturách. . a umožnit tak tvorbou protilátek odezvu proti erythrocytům z ovcí. Přísada těchto látek .. k . nu/nu kulturám slezinných buněk za přítomnosti erythrocytů z ovcí vede . během 4 dnů k podstatnému . vzestupu počtu buněk, tvořících protilátky. Výsledky ukazují, . že uvedené sloučeniny jsou . schopny zvyšovat . tvorbu humorálních protilátek in vitro a kompenzovat nedostatek T-buněk v systému.

4. Selektivní mitogenita pro B-buňky:

Vliv na stimulaci proliferace v kulturách B-lymfocytů

Suspenze vysoce obohacených B-lymfocytů (buňky z lymfatických uzlin . kongenitálně athymickýc-h . nu/nu . myší), jakož . i z velké . míry čistých nezralých či zralých . T-lymfocytů (buňky brzlíku, případně . brzlíkové buňky z myší Balb/c, resistentní na kortison, tj. buňky persistentní po 48 hodinách po injekci kortisonu) se . inkubují po dobu 3 dnů za přítomnosti testovaných sloučenin. Inkorporace . H3-thymidinu do lymfocytů během posledních 18 hodin pěstování kultury platí jako míra proliferační aktivity.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou mitogenní pro B-lymfocyty (tj. pro předchůdce buněk, tvořících protilátky), nikoli však pro T-lymfocyty.

Jsou tedy schopny podpořit proliferaci lymfocytů, účastnících se na humorální imunologické odpovědi.

5. Snášenllvost

Ačkoliv sn u sloučenin popisovaného typu jeví potencující účinek u morčat například již po jediné dávce 0,05 mg na 1 kg při subkutánním podávání, a u myší po podání pěti dávek 10 . mg na 1 kg subkutánně, nebyly pozorovány u myší ani při podání pěti dávek po 300 mg/kg intraperitoneálně žádné toxické jevy. Uvedené . látky mají proto vynikající terapeutickou šíři.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou schopny jednak ve směsi s antigenem zvyšovat jeho imunogenitu, na druhé straně zvyšují při systemickém podávání imunologickou reaktivitu léčeného organismu. Přitom jsou uvedené sloučeniny schopny podporovat jak ' buněčnou, tak i humorální imunitu, a aktivují lymfocyty, které tvoří protilátky.

Nové sloučeniny se mohou tudíž používat jako adjuvancia ve směsi s očkovacími látkami k tomu, aby se zlepšil výsledek očkování a tím i ochrana proti infekci, zprostředkovaná humorální nebo/a buněčnou imunitou, a to proti bakteriím, virům nebo . parasitům.

Dále se uvedené sloučeniny hodí ve směsi s nejrůznějšími antigeny jako adjuvancia při pokusné a průmyslové výrobě antisér pro terapii a diagnostiku a pro 'indukci imunologicky aktivovaných populací lymfocytů při buněčném přenosu.

Kromě toho se mohou nové sloučeniny používat i bez současného přívodu antigenu k tomu, aby se ' podpořily již slabě probíhající imunologické reakce u lidí a zvířat. Tyto- sloučeniny se hodí podle toho zvláště pro stimulování vlastní obrany těla, například při chronických a akutních infekcích nebo při selektivních (specifických na antigen) imunologických defektech, jakož i při vrozených, ale též později získaných obecných ' (tj. nikoliv na antigen -specifických) imunologických defektních stavech, jak se s nimi lze setkat ve stáří, v průběhu těžších primárních onemocnění a především po terapii ionisujícím zářením nebo hormony, které působí tak, že potlačují imunitu. Uvedené látky je ' možno tedy s výhodou podávat také v kombinaci s antiinfekčními antibiotiky, chemoterapeutiky ' nebo při jiných způsobech léčení, aby se tak působilo proti imunologickým poškozením.

Konečně jsou popisované látky vhodné také při obecné profylaxi injekčních onemocnění u lidí - a zvířat.

Vynález se týká zejména způsobu výroby sloučenin obecného vzorce i, v němž

X znamená karbonylovou skupinu,

R znamená nižší alkylovou skupinu nebo fenylovou skupinu a

Ri, R2, Rí, R6, R7, Re a R9 mají shora uvedený význam, a jejich solí.

Zvláště cenné jsou také sloučeniny, ve kterých R2 znamená vodík a ostatní zbytky mají shora uvedený význam, a jejich solí.

Zdůraznit nutno zejména sloučeniny 0becného vzorce ii сн^он „₀°Z>⁰’^R<

/ NH-CO-R

R^CdH _{Сн C&} \o-NHCH- CONH-CH-(^CH _Z)_; ^-R^g di.) v němž

R znamená nižší . alkylovou skupinu nebo fenylovou skupinu,

Ri znamená vodík nebo' nižší alkylovou skupinu,

R2 znamená vodík nebo methylovou skupinu,

R7 . znamená vodík, nižší alkylovou skupinu nebo hydroxymethylovou skupinu,

Ra - znamená karbamoylovou skupinu a

Rs znamená ' karboxylovou skupinu, s tím, ' že nižší alkylový zbytek R . obsahuje více než 1 atom uhlíku, jestliže R2 ' znamená ' methylovou skupinu, ' a jejich soli.

Především nutno uvést sloučeniny ' obecného vzorce ii, ' v němž

R ' znamená nižší alkylovou skupinu nebo fenylovou skupinu,

Ri znamená vodík,

R2 znamená ' vodík nebo methylovou skupinu,

R7 znamená vodík, methylovou skupinu nebo hydroxymethylovou skupinu,

Rs znamená karbamoylovou skupinu a

Rg znamená karboxylovou skupinu, s tím, že nižší alkylový zbytek ve významu R obsahuje více než 1 atom uhlíku, jestliže R2 znamená methylovou skupinu, a jejich so- li.

Podle vynálezu se sloučeniny obecného vzorce i vyrábějí tím, že se ve sloučenině obecného vzorce iX

R a R2 mají shora uvedený význam,

R7°, Rs⁰ a R9° mají význam symbolů R7, Rs a R9 nebo pokud obsahují volné karboxylové a popřípadě volné hydroxyskupiny, jsou tyto skupiny chráněny snadno odštěpitelnými krycími skupinami, a

Rs znamená alkylidenovou nebo cykloalkylidenovou skupinu, rozštěpí oxazolinový a dioxolanový kruh za kyselých podmínek, případně přítomné krycí skupiny se odštěpí a do případně volné aminoskupiny v poloze 2 molekuly cukru se zavede zbytek —X—R, v němž X a R mají shora uvedený význam, načež se popřípadě získané soli převedou na volné sloučeniny nebo se získané soli převedou na své fyziologicky použitelné soli s kyselinami.

Alkylidenovou skupinou je zejména nižší alkylidenová skupina, jako isopropylidenová skupina, a cykloalkylidenovou skupinou je především cyklopentylidenová nebo cyklohexylidenová skupina.

Toto štěpení se provádí rovněž o sobě známým způsobem, například působením kyselých iontoměničů, zejména takových, které obsahují sulfoskupiny, jako je „Amber lite IR-120“ (styrenová pryskyřice se silně kyselými sulfoskupinami) nebo ,,Dowex 50“ (polystyren-sulfonové kyseliny), nebo působením silných anorganických nebo organických kyselin, jako je kyselina chlorovodíková, kyselina bromovodíková, kyselina sírová nebo sulfonové kyseliny, například methansulfonová kyselina, nebo popřípadě v aromatickém kruhu substituovaná fenylsulfonová kyselina, jako p-toluensulfonová kyselina nebo trifluoroctová kyselina. Pracuje-li se přitom v přítomnosti vody, získá se v poloze 1 volná hydroxyskupina; pracuje-li se naproti tomu v přítomnosti alkoholu vzorce HO—Ri, v němž Ri znamená popřípadě substituovaný alkylový zbytek, pak se získá 1-O-Ri-derivát. Je-li také některá z karboxylových skupin ve významu symbolu Rs nebo/a Rg esterifikována alkoholem, zejména nižším alkanolem, dá se tato skupina zmýdelnit zejména při vyšší teplotě působením vodného roztoku kyseliny.

Je však také možné, že se při štěpení u10 volní aminoskupina v poloze 2 molekuly cukru, v tomto případě se musí dodatečně zavést zbytek —X—R, v němž X a R mají shora uvedený význam. Toto zavedení se provádí obvyklým způsobem acylací nebo sulfonací.

V získaných sloučeninách se dají krycí skupiny na peptidovém zbytku dodatečně odštěpit, například hydrogenolýzou, jako například katalyticky aktivovaným vodíkem nebo hydrolýzou.

Výchozí látky používané při tomto postupu se dají získat například tím, že se do příslušného o-xazoiinu s volnou hydroxyskupinou v poloze 3 zbytku cukru zavede R2-acetamidopeptidový zbytek v jednom nebo v několika stupních.

Získané sloučeniny se mohou o sobě známým způsobem převádět na své soli, například reakcí získaných kyselých sloučenin s hydroxidy alkalických kovů nebo s hydroxidy kovů alkalických zemin nebo reakcí získaných bazických sloučenin s kyselinami.

Shora popsané postupy se provádějí o sobě známými metodami, v nepřítomnosti nebo výhodně v přítomnosti ředidla nebo rozpouštědla, popřípadě za chlazení nebo za zahřívání, za zvýšeného tlaku nebo/a v atmosféře inertního plynu jako v atmosféře dusíku.

Přitom je možno s přihlédnutím ke všem substituentům nacházejících se v molekule, popřípadě, zejména v přítomnosti snadno hydrolyzovatelných O-acylových zbytků, používat zvláště šetrných reakčních podmínek, jako jsou krátké reakční doby, používat mírná kyselá nebo zásaditá činidla v nižší koncentraci, používat stechiometrických poměrů, volit vhodné katalyzátory, rozpouštědla, teploty nebo/a tlakové podmínky.

Vynález se rovněž týká farmacelutických stupu, při nichž se jako výchozí látky používá sloučeniny, která byla získána jako meziprodukt na libovolném stupni postupu a provedou se chybějící stupně, nebo se postup na libovolném stupni přeruší, nebo se výchozí látka tvoří za reakčních podmínek nebo se používá ve formě reaktivního derivátu nebo soli. Přitom se výhodně používá takových výchozích látek, které podle vynálezu vedou ke sloučeninám, které byly shora popsány jako zvláště cenné.

Vynález se rovněž týká farmaceutických přípravků, které obsahují sloučeniny vzorce I. U farmaceutických přípravků podle vynálezu se jedná o přípravky к enterálnímu, jako orálnímu nebo rektálnímu, jakož i к parenterálnímu podávání teplokrevným, a které obsahují farmakologicky účinnou látku samotnou nebo společně s farmaceuticky použitelným nosičem. Dávka účinné látky je závislá na druhu teplokrevného jedince, stáří a individuálním stavu, jakož i na způsobu aplikace.

Nové farmaceutické přípravky obsahují asi 10 °/o až asi 95 %, výhodně od asi 20 °/o do asi 90 °/o účinné látky. Farmaceutické přípravky podle vynálezu mohou být přítomny například ve formě jednotlivých dávek jako jsou dražé, tablety, kapsle, čípky nebo ampule.

Farmaceutické přípravky podle předloženého vynálezu se vyrábějí o sobě známým způsobem, například pomocí běžných mísících, granulačních, dražovacích, rozpouštěcích nebo lyofilizačních postupů. Kromě způsobů aplikace zmíněných shora, mohou se farmaceutické přípravky . vyrábět také ve formě vhodné zejména pro orální aplikaci tím, že se účinná látka smísí s pevnými nosnými látkami, získaná směs se popřípadě granuluje a směs popřípadě granulát, popřípadě po přidání vhodných pomocných látek, se zpracovává na tablety nebo, na jádra dražé.

Vhodnými · nosnými látkami jsou zejména plnidla, jako cukry, například laktóza, sacharóza, mannit nebo sorbit, celulózové přípravky nebo/a fosforečnany vápenaté, například fosforečnan vápenatý nebo střední fosforečnan vápenatý, dále pojidla, jako zmazovatělý škrob za použití například kukuřičného škrobu, pšeničného škrobu, rýžového škrobu nebo bramborového škrobu, želatina, . tragant, methylcelulóza, hydroxypropylmethylcelulóza, natriumkarboxymethylcelulóza nebo/a polyvinylpyrrolidon, nebo/a . popřípadě látky umožňující . rozpad tablet jako jsou shora uvedené škroby, dále karboxymethylškrob, zesítěný polyvinylpyrrolidon, agar, kyselina alginová nebo její sůl jako alginát sodný, pomocné látky, kterými . jsou především regulátory tekutosti . a látky lubrikační jako je například kyselina křemičitá, mastek, kyselina stearová nebo její soli jako hořečnatá sůl nebo vápenatá sůl kyseliny .stearové, nebo/a polyethylenglykol.

Jádra . dražé se opatřují vhodnými povlaky, které jsou popřípadě resistentní vůči účinku . žaludečních šťáv, přičemž se kromě jiného používá koncentrovaných roztoků cukrů, které popřípadě obsahují arabskou gumu, mastek, polyvinylpyrrolidon, polyethylenglykol . nebo/a kysličník titaničitý, dále roztoků laků ve vhodných organických rozpouštědlech nebo směsích rozpouštědel, nebo k . výrobě povlaků resistentních vůči účinkům žaludečních šťáv, roztoky vhodných celulózových derivátů, jako je ftalát acetylcelulózy nebo ftalát hydroxypropylmethylcelulózy. Tablety nebo jádra dražé mohou obsahovat přídavek barviv nebo pigmentů, například k rozlišení nebo k identifikaci různých . dávek účinné látky.

Následující příklady ilustrují shora popsaný vynález. Tyto příklady rozsah vynálezu v žádném případě neomezují. Teploty jsou udávány ve stupních Celsia.

Příklad 1

3,77 g . 2-fenyl-4,5-[3-O-(D-l-karboxyethyl)-5,6-O-isopropyliden-D-glukofurano]-A²-oxazolinu v 60 ml acetonitrilu a 15 ml dimethylformamidu se míchá společně s 1,4 ml triethylaminu a 2,55 g N-ethyl-5-fenylisoxazolium-3‘-sulfonátu 1,5 hodiny při teplotě 0^oC, přičemž téměř . všechny složky přejdou do roztoku. Potom se přidá 3,44 g hydrochloridu 1-amido-y-benzylesteru L-alanyl-D-glutamové .kyseliny a dalších 1,4 ml triethylaminu a reakční směs se ponechá míchat 24 hodin při teplotě .místnosti. Potom se reakční směs odpaří ve vakuu olejové pumpy na sirup a tento sirupovitý produkt se chromatografuje na silikagelu za použití směsi chloroformu a acetonu (8/2). Získá se bezbarvý sirup, který při roztírání s etherem krystaluje. Teplota. tání 96 až 99 °C, [a]_D20 = +13° (v chloroformu).

Krystalický benzylester se hydrogenuje v přítomnosti 5% paládia na uhlí v dioxanu při teplotě místnosti a atmosférickém tlaku a skýtá po odpaření ve vakuu příslušnou kyselinu ve formě sirupu.

Tento sirup se míchá ve vodě s 10 ml „Dowex-50“ v H+-cyklu při teplotě .místnosti po dobu 15 hodin. Po filtraci a vysušení vymrazením se . získá bezbarvý prášek o teplotě rozkladu 140 °C. Získaná 2-benzoylamino-3-O-/D-l- [L-l- (D-l-karbamoyl-3-karboxy propyl) -1-karbamoylethyl ] karbamoylethyl/-2-deoxy-a!,3-D-glukóza obsahuje vždy podle podmínek sušení měnící se množství krystalické vody, ve shora uvedeném případě po sušení při 60 °C, 1,3 Pa, při 15 hodinách: 1/3 mol . krystalické vody.

Příklad 2

6,0 g 2-feny 1-4,5-( 3-0-( D-l-karboxypropyl) -5,6-O-isopropyliden-D-glukof urano]-A2-oxazolinu, 4,03 g N-ethyl-5-fenyl-isoxazollum-3‘-sulfonátu a 2,25 ml . triethylaminu se .mícháí ve 100 ml acetonitrilu a 25 ml dimethylformamidu 1 hodinu při teplotě 0 až 5 °C, přičemž vše přejde do roztoku. Potom .se přidá 5,55 g hydrochloridu 1-amldo-y-benzylesteru L-alanyl-D-glutamové kyseliny a dalších 2,35 ml triethylaminu a reakční směs se míchá 48 hodin při teplotě místnosti. Reakční . směs se odpaří ve . vakuu olejové vývěvy a produkt se chromatografuje na silikagelu za použití směsi chloroformu a ethanolu (19:1). 9 g takto získaného bezbarvého sirupu se hydrogenuje v dioxanu za použití 5% paládia na uhlí, katalyzátor se odfiltruje, filtrát se odpaří ve vakuu . a zbytek se hydrolyzuje ve směsi 40 ml tetrahydrofuranu a 30 ml vody za použití 1,5 ml trifluoroctové kyseliny při teplotě místnosti. Potom se odpaří voda ve vakuu čtyřikrát k suchu, zbytek se rozpustí ve vodě a lyofilizuje se. Získaná 2-benzoylamino-3-O-/D-1- [ LI-(D-l-karbamoyl-3-karboxypropy 1) karbamoylethyl ] karbamoy 1propyl/-2-deoxy-a,/JD-glukóza krystaluje s 0,5 mol vody, teplota tání 114 až 152 °C, [a]_D ²⁰ — -)-17( (v methanolu).

Příklad 3

3,63 g 2-fenyl-4,5-[3O-karboxymethyl-5,6-O-isopr opyliden-D-glukofur ano· ]-A²-oxazolinu, 3,43 g hydrochloridu 1-amido-y-benzylesteru L-alanyl-D-glutamové kyseliny,

1,21 g· N-hydroxysukcinimidu, 2,16 g dicyklohexylkarbodiimidu a 1,45 ml triethylaminu se rozpustí ve 40 ml dimethylformamidu a směs se míchá 24 hodin při teplotě místnosti. Potom se reakční směs odpaří ve vakuu olejové vývěvy, zbytek se vyjme dichlorethanem a vodou, vyloučená dicyklohexylmočovina se odfiltruje a organická fáze se dvakrát vytřepává s vodou a vodná fáze se dvakrát' extrahuje dichlorethanem. Po vysušení a odpaření organické fáze se získá sirup, který se chromatografuje na silikagelu za použití směsi chloroformu a ethanolu (9:1) jako elučního činidla. Získaný peptidester, který krystaluje při roztírání s etherem taje při 167 až 168 °C, [a^ = —5° (chloroform).

4,5 g shora uvedeného esteru se hydrogenuje v dioxanu za použití 5% paládia na uhlí, poté se katalyzátor odfiltruje a znovu se extrahuje ethanolem. Spojené filtráty se odpaří a zbytek se překrystaluje z isopropylj alkoholu. Získaná kyselina taje při 200 až 207 °C.

2,85 g této kyseliny se míchá ve směsi sestávající z 30 ml vody a 15 ml tetrahydrofuranu a 5 ml „Dowex-50“ v H+-cyklu 15 hodin při teplotě místnosti, poté se směs zfiltruje a filtrát se odpaří ve vakuu k suchu. Při roztírání s etherem se získá bezbarvý prášek, který představuje 2-benzyolamino-3-0-/{ L-1- (D~l-karbamoyl-3-karboxypropyl) -1-karbamoylethyl ] karbamoy]ethyl/-2-deoxy-a,£-D-glukózLi o teplotě tání 175 až 177 °C (ve formě hydrátu).

Obměnou metody popsané v Acta Chem. Scand. 18, 185 (1964) se dá výchozí látka vyrobit následujícím postupem:

100 g 2-fenyl-4,5-(5,6,-O-isopropyliden-D-glukofurano]-A²-oxazolinu se rozpustí za vyloučení vlhkosti a kysličníku uhličitého v 1 litru aceto-niirilu a k tomuto roztoku se po částech přidá 15,2 · · g 55% disperze hydridu sodného v minerálním oleji za dobrého míchání a reakčni směs se dále míchá 1 hodinu pří teplotě místnosti. Potom se při teplotě 0 °C · přikape 42 ml ethylesteru chloroctové kyseliny a po další 1,5 hodině se přikape dalších 42 ml. Po 1,5 hodině se přidá znovu 11,4 g disperze hydridu sodného, směs se míchá půl hodiny a při 0 °C se přikape dalších 42 ml ethylesteru chloroctové kyseliny. Po dalších 2 hodinách se nechá reakčni směs zahřát na teplotu místnosti a odpaří se ve vakuu — nakonec ve vakuu vodní vývěvy — za vzniku sirupu. Tento sirup se vyjme etherem, etherický roztok se třikrát protřepává s vodou, etherická fáze se vysuší síranem sodným a po odpaření se získá 155 g hnědého oleje. Tento olej se rozpustí ve 150 ml methanolu a pak se přidá · roztok 3D g hydroxidu draselného ve 150 · ml vo-dy, dvakrát se extrahuje etherem a ·etherická fáze se jedenkrát promyje vodou. Vodné fáze se ve vakuu zbaví etheru a přídavkem 1 N roztoku kyseliny chlorovodíkové · se hodnota pH upraví na 4 (úprava se sleduje pomocí pH-metru).

Vyloučený krystalický 2-feny1-4,5-[3-O- (ka^Kyme^^-5,6 0-isDpropyliden-D-glukofurano]-A2-oxazolin se odfiltruje, promyje se vodou a vysuší se. Získá se 107 g, tj. 93 · % teorie produktu o teplotě tání 186 až 188 °C, [a]_o20 = —9° (chloroform, c = = 0,9), a [cj d²0 = —23° (chloroform, c — = 3).

Příklad 4

6,33 g 2-ftnyli4,5i(3iOikarboxymtthyl-5,6iO-isopropylldtn-D-glukofuran(l) -Δ²-oxazolinu, 5,75 g 2-^^thoxy-N-^^hoxykarbonyl-12-dihydrochinolinu a 9,3 ml triethylaminu se přidá k roztoku trifluoracetátu dibenzylesteru L-alanyl-D-glutamové kyseliny (získané z 8,3 g dibtnzyltsttru N-terc.butyloxykarbonyl-L-alanyl-D-glutamové kyseliny s 5,1 ml triHuoroctové kyseliny a 2,6 mililitru dichlorethanu 4hodinovou hydrolýzou při 40 °C) v 70 ml dichlorethanu. Reakční směs se nechá reagovat 15 hodin při 40 °C, zředí · se chloroformem, dvakrát se protřepává vodou a vodné fáze se jednou vytřepávají chloroformem. Po vysušení síranem sodným a odpaření chloroformového roztoku se získá 19,9 g oleje, který se čistí přes 400· g silikagelu . (Měrek) vymýváním etherem a potom směsí chloroformu a acetonu 17 : 3. Takto se získá čistý 2-fenyl-4,5-- 3-O-il-L-/l-D,3-·dibtnayloxykarbonylpr opyl/karbámoylethyl) karbamoylmethyl-5,í^-O-ii^s^0^гr^lэy^lli^(^l^-^i^--^ll^U^(^jiUгano ]-Δ²-oxazolin o teplotě tání 113 až 116 °C a [a]D20 = —47° · (CHC15, c = 1,54).

g shora uvedené sloučeniny . se hydrogenuje v .přítomnosti 1,8 · g 5% paládia na uhlí ve směsi 80 ml tetrahydrofuranu a 20 mililitrů vody až do ustání spotřeby vodíku, načež se katalyzátor odfiltruje, filtrát se odpaří ve vakuu a zbytek se rozetře s etherem. Takto . se získá 4,9 g dikarboxylové kyseliny ve formě bezbarvého prášku.

4,4 g .shora uvedené dikarboxylové kysehny se míchá 20 hodin při teplotě 40 °C s lí mililitry iontomeničt „Dowix-50 W . X 4“ ve směsi sestávající z 45 ml tetrahydrofuranu a 20 ml vody. Po filtraci a vyčeření aktivním uhlím (Darco G 60), vysušení vymrazením roztoku se získá bezbarvá, am(^i’fní 2-benzamido---deeoy-3-O-[llL- (l-D^-dikarboxy pr opy 1) karbamoy lethyl ] karbamoylmtthyl-D-glukopyranosa s optickou rotací [a]_D20 = +-25° (H2O, c = 0,997).

Příklad 5

Analogickým způsobem jako · v příkladu · se kondenzuje 5,7 g 2-ftnyli4,5-[3iO-karb205027 oxymethyl-5,6-O-isopropyliden-D-gluko- . furano]-A²-oxazolinu s 4,9 g. hydrochloridu /-terc.butylesteru α-amidu L-seryl-D-glutamové kyseliny za přídavku 2,3 ml triethylaminu a 5,2 g 2-ethoxy-N-ethoxykarbonyl-1,2-dihydrochinolinu ve 45 ml dichlorethanu. Po 18 hodinách při 40 °C vznikne krystalizát. Potom se přidá dalších 50 ml dichlorethanu, směs se ochladí v ledu, zfíltruje se a krystaly se promyjí studeným dichlorethanem. Analyticky čisté, bezbarvé krystaly 2-fenyl-4,5- [ 3-0- (1-L-/1-D-karbamoyl-3-terc.butyloxykarbonylpropyl/karbamoyl-2-hydroxyethyl ] karbamoylmethyl-5,6-O-isopropyliden-D-glukofurano]-A2-oxazolinu mají teplotu tání 187 až 188 °C a ЫЛ = +7° (CH3OH, c = 1,125).

g této sloučeniny se hydrolyzují při teplotě místnosti po dobu 20 hodin směsí 15 ml methylenchloridu a 5 ml trifluoroctové kyseliny. Směs se odpaří ve vakuu olejové vývěvy, zbytek se rozetře s etherem a získá se 2-benzamido-2-deoxy-3-O- [ 1-L- (1-D-karbamoyl-3-karboxypropyl) karbamoyl-2-hydroxyethyl ] karbamoylmethyl-Dglukopyranosa ve formě béžového prášku o teplotě tání 100 až 115 °C, [a]_D20 = +213° (H2O, c ·— 0,886), která krystaluje se 2 mol vody a 1 mol tr^i^ilu^c^irc^c^c^x^é kyseliny. Hodnota Rf = 0,28 (směs chloroformu a methanolu 1:1, ..chromatografie na tenké vrstvě).

Příklade

Analogickým způsobem jako v příkladu 4 se kondenzuje 5,25 g 2-fenyl-4,5-[3-O-karboxymethyl-5,6-O--sopropyliden-D-glu>kcfurano.]-A2-oxazolinu se solí /-benzylesteru α-n-propylamidu L-alanyl-D-glutamové kyseliny s trifluoroctovou kyselinou, která byla získána z 6,2 g χ-benzylesteru a-n-propylamidu N-terc.butyloxykarbonyl-L-alanyl-D-glutamové kyseliny a 4,2 ml trifluoroctové kyseliny v 2,5 ml dichlorethanu během 6 hodin při 40 °C, v 60 ml dichlorethanu za přídavku 7,75 ml triethylaminu a

4,8 g 2--e]10xy-^N-ehoxχУkгbonylll,2l -dihydrochinolinu. Po 20 hodinách při 40 °C se reakční směs zředí 50 · ml chloroformu, dvakrát se protřepává s vodou a voda se potom dvakrát extrahuje chloroformem. Po· vysušení a zahuštění chloroformových fází se získá 15 g oleje, který se čistí přes 200 g silikagelu za použití etheru a poté směsi chloroformu a acetonu (7:3) jako elučního činidla. Získá se 6,4 g bezbarvé, amorfní látky o hodnotě Rf = 0,35, směs chloroformu a acetonu 7:3 (chromatografie, na tenké vrstvě, silikagel, Měrek).

Tato látka se potom . hydrogenuje v přítomnosti 1,2 g 5% paládia na uhlí v 80 ml tetrahydrofuranu a 20 ml vody až do ustání spotřeby vodíku, katalyzátor se odfiltruje a filtrát se zahustí. Kyselina má hodnotu Rf= — 0,58 · (směs chloroformu · a methano-lu 3:1, chromatografie na tenké vrstvě silikagelu, Měrek). Potom se míchá s 10 ml iontoměniče „Dowex 50—W x 4“, 50 ml tetrahydrofuranu a 25 ml vody 15 hodin při teplotě místnosti a 12 hodin při teplotě 40 °C. Po filtraci, · vyčeření aktivním uhlím (Darco-G-60), opětovné filtraci a vysušení vymrazením se získá bezbarvá amorfní 2-benzamido-2-deoxy-3-0- [ 1-L- (1-D-N-n-p ropylkarbamoyl-3-karboxypropyl) karbamoylethy 1 ] karbamoylmethyl-D-glukopyranosa o teplotě tání 65 až 140 °C [a]™ = 28° (voda, c = 1,03), Rf = 0,48 (směs chloroformu a methanolu 1:1, chromatografie .na tenké vrstvě silikagelu, Merek).

Příklad 7

7.3 g, 2-fenyl-4,5-[3-O-karboxymethyl-5,6-O-isopropyliden-D-glukof urano· ]-Δ2oxazolinu, 6,5 g hydrochloridu y-terc.butylesteru α-amidu a-aminoisobutyroyl-D-glutamové kyseliny a 2,9 g isobutylesteru chlormravenčí kyseliny se rozpustí ve 25 ml dimethylformamidu a 50 ml dichlorethanu. K této směsi se přikape při teplotě —15 až —10 °C během 30 minut roztok 6,1 ml ' triethylaminu v 20 ml dichlorethanu. Potom se nechá směs zahřát na teplotu místnosti a míchá se ještě 15 hodin při teplotě místnosti. Reakční směs se zředí 50 ml dichlorethanu, potom se protřepává s vodou, dvakrát s 0,5 N roztokem hydroxidu sodného a třikrát s vodou, vodné fáze se dvakrát,, extrahují dichlorethanem, organické fáze se vysuší a po odpaření se získá 16,6 g oleje. Tento olej se čistí na silikagelu, Měrek, vymýváním směsí chloroformu a ethanolu 19:1. Získá se 9,7 g bezbarvého amorfního 2-feny 1-4,5--/3-0- [ ^те^уМ- (1-D-karbamoyl-3-terc.butyloxykarbonylpr opy 1) karbamoylethy 1 ] -5,6-O--so propyliden-D-glukofuřano/^-oxazolinu s optickou rotací [a]n2° = +-6^O (chloroform, c = 1,027), teplota tání = 75 až 89 °C, hodnota Rf — 0,35, směs chloroformu a ethanolu 9:1 (chromatografie na · tenké vrstvě silikagelu, Merek).

8.3 g shora uvedené sloučeniny se ponechá v klidu 15 hodin při teplotě místnosti ve směsi z 20 ml trífuioroctové kyseliny, 60 ml methylenchloridu a 2 ml vody. Poté · se směs odpaří ve vakuu a zbytek se roztírá s etherem. Vzniklý růžově zbarvený prášek se rozpustí v 200 ml vody a vyčeří se pomocí 0,5 g aktivního uhlí (Darco-G-60). Po filtraci a odpaření se získá bezbarvá, amorfní 2-benzamido-2ldeoxy-3-0- [ Т-теШуМ-

- (D-l-^ai^bamoyl-3-karboxyp^op^^) karbamoylethy 1 ] karbamoylmethyl-D-glukopyranosa o teplotě tání 110 až 120 °C, [a]_D ²⁰ = -j-31^{o (}H20, c = 0,88^ R^f = 0,52 (směs acetonu a ethanolu 1:1, chromatografie na ' tenké vrstvě silikagelu, Merek), která krystaluje s 0,6 mol trifluoroctové kyseliny · a 1,7 mol vody.

Příkla d8

Analogickým postupem jako je popsán · v příkladu 4 se z 2-benzamido-2-deoxy-3-O-karboxymethyl^-j^^-t^tt^^l-D-glukopyranosidu a soli y-terc.butylesteru α-amidu L-alanyl-D-glutamové kyseliny s trifluoroctovou kyselinou ' a s 2-ethoxy-N-ethoxykarbonyl-l,2-dihydrochinolinu získá příslušný glykopeptid s (a]_D20 — —23° (methanol, c = = 1,107) a Ri = 0,47 (methylenchlorid : : ethanoi · 8:2) a po hydrogenaci v přítomnosti · 5% paládia na uhlí ve směsi tetrahydrofuranu a vody se získá 2-benzamido-2-deoxy-3-O- [ L-1- (D-l-karbamoyl-3-karboxypropyl) karbamoylethy 1 ] karbamoy lmethy 1-/3-ethybD-glukopyranosíd o teplotě tání 215 až 217 · °C, [.e]_D ²⁰ = —22° (methanol, c = = 0,97), Rf = 0,36 (ve směsi chloroformu a methanolu 1:1, chromatografie na tenké vrstvě silikagelu, Merck).

2-benzamido-2-deoxy-3-O-karboxymcthyl-/l·etlyyl-D-glukopyranosid, který · se používá jako výchozí látka, se získá následujícím způsobem:

2-feny 1-4,5- [ 3-0-karboxymethyl-5,6-0-isopropyliden-D-glukof urano ] - A²-oxazolin se rozpustí v 0,1 N roztoku eth-anolického chlorovodíku a směs se ponechá 6 hodin v klidu při teplotě místnosti. Potom se znei^dralizuje ethoxidem sodným v ethanolu, odpaří se k suchu a zbytek se rozpustí v acetonu. Získaný roztok se filtruje přes vrstvu silikagelu, eluát se odpaří k suchu a odparek se dvakrát extrahuje etherem při teplotě místnosti. Po překrystalování z ethylacetátu se získá 2-benzamido-2-deoxy-3-O-eeh oxy ka )?bonylmethy!^-^-^i^t^l^;yl-D-glukopyranosid o teplotě tání 185 až 188 st. Celsia a [a]o²0 = —35° (methanol, c = - 1,121).

9,4 g tohoto esteru se zmýdelní roztokem 1,7 g hydroxidu draselného ve 250 ml ethanolu a 25 ml vody během 2 hodin při teplotě místnosti. Potom se hodnota pH upraví přidáním 1 N roztoku kyseliny chlorovodíkové na 3,5 a roztok se zahustí ve vakuu. Zbytek se roztírá nejprve s etherem, potom třikrát vždy s 20 ml ledové vody a produkt se odfiltruje. Takto se získají krystaly 2-benza.mido-2-de oxy-3-O-karboxymethyl-jS-eehyl-D-glukopyranosid o teplotě tání 205 až 210 °C a [«)_D ²⁰ — —40° (methanol, c — 1,04).

příklad 9

2-benzamido-2-deoxy-3-O- [(D-l-karbamoyl-3-karboxypropyl) karbamoylmethyl]karbamoylmctУy--D-glukosa se získá z 3 g 2-fenyl-4,5-[ 3-0-/( D-l-karbamoyl-3-karboxypropyi) karbamoylmethyl/karbamoylmethyl-5,6-O-isopropylidcn-D-glukofurano]-A2-oxazolínu hydrolýzou působením 1,5 ml ti^i^fh^í^i^c^c^l^ov^é kyseliny ve směsi 15 ml dimctУoxyctУanu a 15 ml vody při 40 °C během 3 hodin. Potom se směs za hustí ve vakuu k suchu a zbytek se extrahuje znovu etherem. Zbylý prášek se rozpustí ve vodě, roztok · se vyčeří aktivním uhlím (Darco-G-60), zfiltruje se a vysuší se vymrazením. Takto se získá bezbarvá, amorfní látka o teplotě tání 115 až 155 °C a [_e]_D20 = +-34° (voda, c = 0,81), Rf = 0,28 (směs chloroformu a methanolu 1:1, chromatografie na tenké vrstvě silikagelu, Měrek).

Výchozí látka pro tento účel · se získá · následujícím způsobem:

8,0 g y-benzylesteru α-amidu N-terc.butyl’ oxykarbonylglycyl-D-glutamové kyseliny se rozpustí ve směsi 6,3 · ml trifluortc:tové kyseliny a 7 ml · · dichlorethanu a roztok se ponechá 2 dny reagovat při teplotě místnosti a · 3 · hodiny · při teplotě 45 °C. Potom · se přidá za chlazení · 12,1 ml trietliylaminu, · 7,0 · g 2-ethoxy-N-ethoxykaabonylll,2-dihydrochinolinu a 8,1 · g 2-feny1-4,5-[3-O-karboxymethyl-5,6-O-isopropyliden-D-glukofurano]-A2-oxazolínu a 20 ml dimethylformamidu. Po 20 hodinách při 40 °C · se ’ směs zahustí ve vakuu olejové vývěvy a zbytek se rozdělí mezi methylenchlorid a vodu. Po vysušení a zahuštění methylenchloridových fází se získá pevný zbytek, který se dvakrát extrahuje etherem a překrystaluje se z toluenu. Výtěžek 8,25 g, teplota tání 157 st. Celsia, [α]β20 ·= · -(-10° (chloroform, c = = 1,48), Rf = 0,35 (směs chloroformu a ethanolu 9:1, chromatografie na tenké vrstvě silikagelu, Měrek).

Takto získaný benzylester se hydrogenuje v přítomnosti . 5% paládia na uhlí ve 100 ml tetrahydrofuranu a 25 ml vody až do ustání spotřeby vodíku. Po odfiltrování katalyzátoru a odpaření se látka chromatografuje na 250 g silikagelu, Měrek, za použití chloroformu a methanolu 4:1, jako elučního činidla. Získá se 5,8 g bezbarvého, amorfního 2-fenyl-4,5 [ 3-O-/D-l-karbamoyl-3-karboxypropyl) karbamo^^mdth^yl/karbamoylmethyl-5,6-0-isopropyliden-D-glukofuranO']-A2-oxazolinu · o Rf = 0,43, směs chloroformu a methanolu 3:2 (chromatografie na tenké vrstvě silikagelu, Měrek).

Příklad 10

Analogickým postupem jako v příkladu 4 se kondenzuje 9,5 g 2-fenyl-4,5-[3-O-karboxymethyl^^5,6-O^^’s^]^ro^^yliden-D-glukofurano)-A²-oxazolinu s 6,25 g hydrochloridu a,y-dlamidu kyseliny L-alanyl-D-glutamové za přídavku 3,4 ml triethylaminu a 7,95 g 2-ettliOxy-N-ettУOxykarbonyl-l,2-dihydrochinolinu ve směsi 50 ml dichlorethanu a 150 ml dimethylformamidu. Směs se nechá reagovat za míchání 2 dny při teplotě místnosti a 4 hodiny · při teplotě 40 st. Celsia. Pak se směs zahustí ve vakuu olejové vývěvy a zbytek se extrahuje nejprve dvakrát etherem, potom dvakrát ledovou vodou. Po. vysušení se produkt překrystalu205027 je z dichlorethanu. Takto se získají bezbarvé krystaly o teplotě tání 170 až 184 °C, [a]_D ²⁰ = +3° (dimethylsulfoxid, c '= 1,43), Rf = 0,64 (směs chloroformu a methanolu 3:1, chromatografie na tenké vrstvě silikagelu, Merck).

6,1 g této sloučeniny se hydrolyzuje působením 13,5 ml iontoměniče (Dowex 50) ve směsi 60 ml dimethoxyethanu a 60 ml vody 15 hodin při teplotě místnosti. Po filtraci a zahuštění se zbytek vyjme vodou, vyČeří se aktivním uhlím (Darco-G-60), znovu se zfiltruje a filtrát se vysuší vymrazením. Získá se bezbarvá amorfní 2-benzamido-2-deoxy-3-O- (L-l- (D-l,3-dikar bamoylpr opyl )karbamoylethyl ] karbamoylmethyl-D-glukopyranosa o teplotě tání 82 až 143 st. Celsia, [«iJd²⁰ = +24° (voda, c = 0,98), Rf = 0,45 směs chloroformu a methanolu 1:1, chromatografuje na tenké vrstvě silikagelu, Merck). Látka krystaluje s 1,23 mol krystalické vody.

Analogickým způsobem se dají získat následující sloučeniny:

a) benzyl-3-O-/D-l-[ L-l- (D-l-karbamoyl-3-karboxypropyl) karbamoy lethy 1 ] karbamoylethyl/-2-propionylamino-2-deoxy-tó-D-glukopyranosid, teplota tání 155 až 160 °C (rozklad), [«]_D ²⁰ = +105° + 1° (dimethylformamid, c — 0,58),

b) 3-О-/[L-l- (D-l-karbamoy 1-3-karboxypropyl) kar bamoylethy 1 ] karbamoylmethyl/-2-acetami'do-2-deoxy-D-glukóza, (ia]_D20 ₌ _io° 4-1° (voda, c = 0,930),

c) 3-O-/D-1- (L-l- (D-l-karbamoyl-3-karboxypropyl) karbamoylethy 1 ] karbamoy 1propyl/-2-acetamlno-2-deoxy-D-glukóza,

d) 3-O- [ L-l- (D-l-karbamoy 1-3-karboxypropy 1) kar bamoylethy 1 ] karbamoy lmethyl-2-benzamido-2-deoxy-/3-ethyl-D-glykoifuranosld, teplota tání 215 až 217 °C, [«Jo²⁰ ₌ —22° (СНзОН, c = 0,97),

e) /3-ethyl-2-benzamido-2-deoxy-3-O-

- [ L-l- (D-l,3-bis-N-methylkarbamoylpropyl) karbamoy lethy 1 ] karbamoylmethyl-D J -glukopyranosid, teplota tání 233 až 240 °C, [«Jd²⁰ = —20° (СНзОН, c = 0,937),

f) 2-benzamido-2-deoxy-3-0-[ L-l- (D-1,3-bis-N-methylkarbamoylpropyl ] karbamoylethyl ] karbamoy lmethyl-D-glukopyranosa, teplota tání 125 až 132 °C, [w]d²⁰ ₌ 4-24° (НгО, c = 0,93),

g) 2-benzamldo-2-deoxy-3-O-[ L-l- (D-1,3-bis-methoxykarbonylpropyl) kar bamoylethy 1 ] karbamoylmethyl-D-glukopyranosa jako hydrát, teplota tání 80 až 90 °C, fajn²⁰ = +25° (СНзОН, c = 1,017),

h) ethyl-2-benzamido-2-deoxy-3-O-[L-l-

- (D-l,3-bis-methoxykarbonylpropyl) karbamoylethyl )karbamoylmethyl-Í3-D-glukopyranosid, teplota tání 127 až 135 st. Celsia, [a]_D ²⁰ = —17° (СНзОН.с = = 1,024),

i) 2-benzamido-2-deoxy-3-O-[ L-l- (D-l-N-benzylkarbamoyl-3-karboxypropyl) karbamoy lethyl ] karbamoylmethyl-D-glukopyranosa,

k) 2-benzamido-2-deoxy-3-0-[ L-l- (D-l-N-karbamoylmethylkarbamoyl-3-karboxypropyl )karbamoylethyl jkarbamoylmethyl-D-glukopyranosa,

l) 2-benzamido-2-deoxy-3-0-[ L-l- (D-l-karbamoyl-3-karboxypropyl) karbamoylbutyl ] karbamoylmethyl-D-glukopyranosa,

m) 2-benzamido-2-deoxy-3-0-[L-1-(D-1-karbamoyl-3-karboxypropyl)karbamoylpropyl]karbamoylmethyl-D-glukopyranosa,

n) 2-benzamido-3-deoxy-3-O-[L-l-(D-l-karbamoy 1-3-karboxy propy 1) kar bamoy 1-2-methylpropyl ] -1-karbamoylmethy 1-D-glukopyranosa,

o) 2-acetamido-3-O-[ D-l-karbamoy 1-3-karboxypropyl )karbamoylmethylkarbamoylmethyl]-2-deoxy-D-glukóza,

p) methyl-2-acetamido-3-O-/[ L-l- (D-l-karbamoyl-3-karboxypropyl) karbamoy 1ethyl]karbamoylmethyl/-2-deoxy-úf-D-glukopyranosid o [a]_D ²⁰ = -j-49° + 1° (voda, c = 0,939),

q) methyl-2-acetamldo-3-O-/[ L-l- (D-l-karbamoy 1-3-karboxypr opyl) kar bamoy 1ethyl ] karbamoy lmethyl/-2-deoxy-6-O-stearoyl-a-D-glukopyranosid o [ a]_D ²⁰ =

- 4-50° + 1° (N,N-dimethylformamid, c = 0,921),

r) 2-acetamido-3-O7[ L-l- (D-l,3-dikarbamoylpropyl) karbamoylethyl ] karbamoylmethyl/-2-deoxy-D-glukóza, [a]_D20 = _[_₇° 4. i° (voda, c = 0,514),

s) 2-acetamido-3-/D-l-[ (D-l-karbamoyl-3-karboxypropyl) karbamoylmethyl ] karbamoylpropyl/-2-deoxy-D-glukóza, [,a]_D20 = 4-46° + 1° (voda, c = 0,630),

t) 2-acetamido-3-O-[ L-l- (D-l-karbamoyl-3-karboxypropy1) karbamoylethyl ] karbamoylmethyl-2-deoxy-D-glukóza,

u) dimethylester-2-acetamido-3-O-/[L-l-

- (D-l,3-dikar boxypropyl) karbamoylethyl ] karbamoy lmethyl/-2-deoxy-D-glukózy [a]o²⁰ = +23° ± 1° (voda, c = = 0,814),

v) 3-0-/(L-l-(D-l-karbamoyl-3-karbo205027 xypro py 1) karbamoylethy 1] karbamoylmethy l/-2-deoxy-2-propionamido-D-glukóza,

w) 3Ό-- [ L-1- (D-l-karbamoyl-3-karboxyp^py^ karbamoylethyl ] karbamoylmethyl/-2-kaprinoylamido-2-deoxy-D-glukóza,

x) 2-acetamido-2-deoxy-3-O-/ - [ L-1- (D-1,3-Ь15-тееЬ^к arbamoy ypropyl ] karbamoylethyl ] karbamoylmethyl/-D-glukóza,

y) 2-acetamido-3-O-/[ L-1- (D-karbamoyl-3-karboxypropyl]karbamoyl-2-hydroxyethyljkarbamoylmethyl-^-deoxy-D-glukóza,

z) 2-acetamido-3-O-/ [ L-1 - (D-J-karbamoyl-3-karboxypropyl ] karbamoylbutyl ] karbamoylmethyl/-2-deoxy-D-glukóza, aa) 3-0-/ [ L-1- (D-l-karbamoyl-3-karboxypr opyl) karbamoylethyl ] karbamoylmethy 1/-2-deoxy-2-.stearoylamido-D-glukóza, bb) 2-aceta mido-3-0-/[ L-1- (D-l-karbamóy 1-3-karboxypr opyy) karbamoyl-2-methylpropyl j karbamoylmethyl/-2-deoxy-D-glukóza, cc) 2-acetamido-3-O-/ [ L-1- (D-l-karbamoyl- 3-karboxypropyl) kar bamoyl-3-methy 1butyl]karbamoylmethyl--2-deoxy-D-glukóza, dd) 2-acetamido-3-07 [ L-1- (D-l-karbamoy 13-karbooxy ropy i ) kar bai^<^i^lpropyl ] karramoylmethyl--2-deoxy-D-glukóza, ee) 2-acetainido-3-O-l [L-1- (D-l-aαrrrmoyl-3-kar boxypropyl ) karbamo^lf enylmethyl ] karbamcylmethy l/-2-deoxy-D-glukóza, ff) rtnzyl-2-arctamido-3-O-/'[ 1,---( D-l,3-ris-karbamoylpropyl) arrrrnoylethyl ] karramoylmethyl3-2-deoxy---D-gluaopyranosid, [a]D²⁰. = —44° + 1° (N,N-dimethylformamid, c .·= 0,989), gg) dimethylester renzyl-2-rce.tamido-3-O--1L-1- (D-l,3-bis-aarboxyrroryl)arrrrmoylethyl ]. karbamoylmethy 1/-2зdeoxy-l--D-зlukopyrrnosidu, hh) 2-acetamido-3-0-/( L-1- (D-l-aαrramoyl methylaαrrαmoyl-3-kαrroxypropyl) karbamoylethyl ] karbamoylmethyl/-2-deoxy-D-glukóza, bílý prášek, ii) 3-O-/[L-l([ Dl--rarrnmoy--3-arrboxypropy 1) arrrrmoylethyl ] karbamoilmethy l/-2-deoxy-2-p-tolylsulfonylamino'-D-glukóza, bílý prášek, .

kk) 2- (acet aminome etiy lka rbony lamino) -2-deoxy-3,0-/[ L-1- (D-l-aarramoyl-3-krrroxypropyl) -1-karbamoy lethyl ] karbamoylmethyl/-α,|3-D-gluaóza,

11) 2-trimethylaceram-do-2-deoxy-3,0-l [ L-1- (D-l-krrbarnoyl-3-kαrboxyrroryl) -1karbamoylethyl ] karbamo^l^^t^t^i^l/ -a^-D-glukóza, mm) renzyl-2зrcetamido-3-Oз [ L-1- (D-l-aarbαmoyl-3-kαrrrmoylpropyl) karbamoylethyl ] karbamoylmethy--2-deoxy-6-O-’Stearoylзa'-D-glukoryrrnosid.

Claims (1)

1. fRedmět vynalezu

   Způsob výroby glukosaminových derivátů obecného vzorce I

   CO-NH-CH-CONH-CH <^DI <11 s 1 až 5 atomy uhlíku nebo benzylový -zbytek,

   R2 znamená vodík nebo alkylovou - skupinu s 1 až 5 atomy uhlíku,

   Rí a Re znamenají vodík nebo acylový zbytek se 2 až 18 atomy uhlíku,

   Rz znamená vodík, alkylovou skupinu s 1 až 5 atomy uhlíku, hydroxymethylovou skupinu nebo fenylovou skupinu,

   Rs znamená popřípadě esterifikovanou nebo amidovanou -karboxylovou skupinu a

   R9 znamená popřípadě esterifikovanou nebo amidovanou karboxylovou skupinu, s tím, že alkylový zbytek ve významu symbolu R obsahuje více než 1 atom uhlíku, jestliže X znamená karbonylovou skupinu a zbytek R2 znamená methylovou skupinu, nebo jestliže X znamená karbonylovou skupinu, zbytek R2 -znamená vodík a Rs a R9 představují karboxylovou -skupinu, . jakož i jejich farmaceuticky použitelných adičních solí s kyselinami, vyznačující se tím, že se ve -sloučenině obecného vzorce IX v němž

   X znamená karbonylovou skupinu nebo sulfonylovou skupinu,

   R znamená alkylový zbytek s 1 až 18 atomy uhlíku nebo fenylový zbytek,

   Ri znamená vodík nebo alkylový - zbytek

   R7°, Re° a . R9° mají význam symbolů R7, Re a R9 nebo pokud obsahují volná karboxylová a popřípadě volná hydroxyskupiny, jsou tyto skupiny chráněny snadno odštěpitelnými krycími skupinami, a

   Rs znamená alkylidenovou nebo cykloalkylldenovou skupinu, . rozštěpí oxazolinový a dioxolanový kruh za kyselých podmínek, případně přítomná krycí skupiny se odštěpí a do případně volná aminoskupiny v poloze 2 molekuly cukru se zavede zbytek —X—R, v němž X a R mají shora uvedený význam, načež se popřípadě získaná soli převedou na volně sloučeniny nebo se získaná soli převedou na svá fyziologicky použitelná adiční soli s kyselinami.

   v němž

   R a R2 mají shora uvedený význam,

   Scverografia, n. p., závod 7, , Most