CZ290220B6 - Forma na pneumatiku a její pouľití - Google Patents

Abstract

Forma na pneumatiku obsahuje obvodov² v nec pro formov n vn j ku b hounu pneumatiky, tvo°en² sadou vz jemn p°ilehl²ch prvk (1), orientovan²ch v podstat radi ln a vymezuj c ch sv²mi radi ln vnit°n mi ely (10) des n (5) pneumatiky. Prvky (1) v nce jsou pru iv prvky mal tlou ky (e), kter vykazuj nejm n jednu pru nou deformaci, p°i em v nedeformovan m stavu vymezuj definovanou obvodovou velikost (E) zauj manou prvkem (1) ve sm ru obvodu v nce, a pru n vyrovnatelnou vz jemn²m p°itla ov n m prvk (1) k sob se zmen en m d lky obvodu v nce a pr m ru formy. e en d le navrhuje pou it formy pro v²robu pneumatiky.\

Description

Vynález se týká formy na pneumatiky, obsahující obvodový věnec pro formování vnějšku běhounu pneumatiky, tvořený sadou vzájemně přilehlých prvků, orientovaných v podstatě radiálně a vymezujících svými radiálně vnitřními čely desén pneumatiky.

Dosavadní stav techniky

Formování pneumatik, zejména jejich běhounu, musí vyhovět celé řadě omezujících podmínek. Jedna z podmínek se konkrétně týká odformování desénu, které musí vyvolávat co nejmenší napětí v pneumatice, aby nevyvolal její poruchy, zejména ve stavbě její výztuže. To vede k tomu, že je dávána přednost tak zvaným segmentovým formám, znázorněným například v patentovém spisu US 3 779 677, spíše než tak zvaným dvoudílným formám, popsaným v patentovém spisu US 2 874 405.

Kromě toho je žádoucí, hlavně v úrovni běhounu, aby nevznikal kaučukový výronek, který by mohl téci mezi dvěma formovacími prvky, například mezi dvěma segmenty. Z tohoto důvodu se zpravidla forma (se segmenty navazujícími všechny na sebe) zavírá před tím, než se dodá surové pneumatice přídavné tvarové přizpůsobení zvýšením tlaku působícího ve vulkanizační membráně, což vede ke vnikání kaučuku běhounu do prvků formujících desén.

Evropská patentová přihláška EP 0 242 840 popisuje zcela tuhou formu, obsahující obvodový věnec ze segmentů, pro formování běhounu, dvě postranní skořepiny pro formování boků (vnějších povrchů pneumatiky) a tuhé jádro pro formování vnitřního povrchu pneumatiky. Zcela tuhá koncepce formy přináší řadu výhod pokud jde o kvalitu formované pneumatiky, neboť získané geometrické tvary mají velmi dobrou kvalitu (výbornou kruhovost v jakékoli příčné poloze). Objemové formování však vyžadují respektovat velmi úzké tolerance na surovém pneumatikovém předvýrobku.

Podstata vynálezu

Vynález navrhuje formu na pneumatiku, obsahující obvodový věnec pro formování vnějšku běhounu pneumatiky, tvořený sadou vzájemně přilehlých prvků, orientovaných v podstatě radiálně a vymezujících svými radiálně vnitřními čely (tj. čely prvků na radiálně vnitřní straně věnce, přivrácenými k formovanému povrchu vnějšku běhounu) desén pneumatiky, jejíž podstatou je, že prvky věnce jsou pruživé prvky malé tloušťky, které vykazují nejméně jednu pružnou deformaci, vymezující v nestlačeném stavu (tj. uvolněném stavu, prostém jakéhokoli tvarového omezování a tedy bez zatížení ve směru obvodu věnce v sadě vedle sebe ležících prvků) definovanou obvodovou velikost, zaujímanou prvkem ve směru obvodu věnce, a pružně vyrovnatelnou vzájemným přitlačováním prvků k sobě se zmenšením délky obvodu věnce a průměru formy.

Podle dalšího znaku vynálezu obsahuje forma prostředky, umožňující pohyb prvků, umožňující uvedenému věnci zvětšovat se v průměru, a prostředky pro řízení pohybu prvků v radiálním směru.

Každý prvek věnce se může opírat o dva přilehlé prvky tak, že dochází k pružnému odtlačování mezi prvky, které umožňuje věnci zvětšovat svůj průměr.

- 1 CZ 290220 B6

Prostředky pro řízení pohybu prvků s výhodou obsahují v podstatě nejméně jednu kuželovitou svěrku.

Podle výhodného provedení vynálezu je každý prvek vytvořen z plechu. Může mít výhodně tloušťku od 0,1 mm do 5 mm, nebo v rozmezí od 1 % do 5 % jeho délky, měřené rovnoběžně s osou formy.

Každý prvek je podle dalšího znaku vynálezu deformovaný tak, že vykazuje alespoň jednu deformaci, přičemž deformace dvou přilehlých prvků jsou fázově posunuty. Prvky jsou s výhodou obloukovitě prohnuty ve směru obvodu věnce a sousední prvky mají každý vzájemně opačná prohnutí.

Podle výhodného provedení vynálezu je věnec rozdělen na dvě části a sestává z odpovídajících sad dvou rozdílných prvků, v příčném směru vzájemně přilehlých, náležejících každý k jedné z částí, přičemž každý z obou prvků obsahuje okraj, určený k dotyku na druhé části s odpovídajícím okrajem přilehlého prvku uvedené druhé části.

Podle dalšího znaku tohoto provedení vynálezu forma obsahuje dvě skořepiny pro formování vnějšku bočnic pneumatiky. S výhodou obsahuje prostředky, umožňující ovládání a řízení radiálního pohybu směrem dovnitř a radiálního zpětně zatahovacího pohybu prvků jedné z částí věnce prostřednictvím pohybu přilehle skořepiny v axiálním směru. Prostředky pro ovládání a řízení radiálního pohybu prvků účelně obsahují kuželovitou svěrku, mající povrchovou plochu ve tvaru komolého kužele, orientovanou radiálně směrem dovnitř, přičemž každý prvek se opírá o uvedenou plochu ve tvaru komolého kužele svojí radiálně vnější plochou. Uvedené prostředky pro ovládání a řízení radiálního pohybu prvků mohou obsahovat nejméně jednu plochu ve tvaru komolého kužele stejného úhlu sklonu, orientovanou radiálně směrem ven, přičemž každý prvek obsahuje plochu uzpůsobenou k opření o uvedenou plochu ve tvaru komolého kužele.

Podle dalšího znaku posledně jmenovaného provedení obsahuje každý prvek nejméně jeden zářez, přičemž zářezy přilehlých prvků jsou uloženy proti sobě tak, že vymezují na každé části věnce obvodové drážky, do nichž je vložen přidržovací prstenec, deformovatelný v obvodovém směru pro umožňování dilatačních a/nebo stahovacích pohybů v průměru věnce.

Uvnitř obvodového věnce formy je s podle dalšího znaku vynálezu uloženo tuhé jádro pro formování vnitřního povrchu pneumatiky.

Řešení podle vynálezu zejména umožňuje zjednodušení kinematických pochodů při otevírání a uzavírání forem a v důsledku toho zjednodušení vulkanizačních lisů. Dále umožňuje zachovat výhodu tuhé formy z hlediska dokonalého zvládnutí geometrické kvality pneumatik vyrobených s tímto typem formy, při současném snižování citlivosti formovací operace na výchylkách objemu surových předvýrobků pneumatik, které se mají formovat a vulkanizovat. Forma také přináší zlepšení celkového způsobu formování a odformování pneumatik, bez ohledu na to, zda se použije nebo nepoužije pro formování vnitřní dutiny pneumatiky tuhého jádra.

V důsledku výše popsaného řešení mají opěrné reakce uvedených prvků, opírajících se vzájemně o sebe, tj. opěrné reakce orientované v obvodovém směru, sklon trvale oddalovat prvky vzájemně od sebe. Toto oddalování musí být nutně doprovázeno radiálním posunem těchto prvků směrem ven, který se dá umožnit a řídit, jak bude podrobněji vysvětleno níže. Forma se tak chová méně tuhým způsobem.

Vynález dále navrhuje použití výše uvedené formy při způsobu výrobu pneumatiky a zejména použití při způsobu výroby pneumatiky kterém se pneumatika postupně sestavuje na tuhém jádru, sloužícím jako nosič pro sestavování jejích složek, a poté slouží jako formovací prvek vnitřní dutiny pneumatiky během vulkanizace.

-2 CZ 290220 B6

Přehled obrázků na výkresech

Vynález je blíže vysvětlen v následujícím popisu na příkladech provedení s odvoláním na připojené výkresy, ve kterých znázorňuje obr. 1 meridiální řez formou podle vynálezu, obr. 2 řez kolmo na osu otáčení, vedená rovinou II-II z obr. 1, obr. 3 pohled v radiálním směru ve směru Ulili z obr. 2, ukazující věnec formy v roztaženém stavu, obr. 4 pohled v radiálním směru, opačný vůči pohledu z obr. 3, vedený ve směru IV z obr. 2, obr. 5 řez formou na pneumatiku ve druhé variantě vynálezu, obr. 6 schéma přídržného prstence, použitého ve druhé variantě, a obr. 7 a 8 detail varianty provedení prvků malé tloušťky.

Příklady provedení vynálezu

V jednom provedení vynálezu je obvodový formový věnec běhounu tvořen řadou vzájemně přilehlých prvků 1 z plechů, uložených tak, že přibližovací pohyb (formování) a oddalovací pohyb (odformování), který se děje v rovině plechuje v každém bodě pneumatiky čistě radiální. Tento pohyb je přesně radiální na tloušťku plechů, přičemž tato tloušťka odpovídá rozlišovací schopnosti formy pro definování desénu. Používá se například ocelových plechů, které jsou opatřeny výřezy v závislosti na prvcích desénu 5, který se má vytvořit.

U známých technologií nemůže naproti tomu být ani u segmentových forem pohyb pro odformování desénu dokonale radiální. Při pozorování zatahovacího odformovacího pohybu zde lze konstatovat, že odformování je radiální pouze v úrovni středové roviny každého segmentu. Odformování se děje ve směru svírajícím úhel s radiálním směrem, který je tím větší, čím větší je vzdálenost od této střední polohy v obvodovém směru. Maximální hodnota tohoto úhlu odpovídá polovině úhlové délky segmentu.

Pro vytvoření obvodového formového věnce jsou plechy 1 uloženy radiálně. Jinak řečeno, když se vyšetřuje věnec v řezu rovinou kolmou na osu formy, jako na obr. 2, jsou plechy uloženy tak, že obsahují poloměr, tj. v úhlu 90° při použití obvyklé terminologie pro charakterizování dráhy kordů v pneumatice. Eventuelně je možné připustit, aby prvky byly uloženy v úhlu mírně se odlišujícím od 90°, například přibližně o 10° až 15°.

Každý plech je opatřen výřezy tak, že jeho vnitřní čelo 10 zajišťuje formování desénu. Tímto způsobem mohou být získány všechny obvyklé prvky desénů, včetně lamel.

Podle základního znaku výhodného provedení vynálezu se každý z přilehlých prvků tvořících věnec opírá o oba sousední prvky tak, že opěrné reakce mají trvale sklon odtlačovat jednotlivé prvky vůči sobě. Je patrné, že každý prvek 1 (zde každý plech) je deformován tak, že v nezatíženém stavu, kdy se o něj neopírají přilehlé prvky, má tendenci nabýt zvětšené obvodové velikosti E (neboli šířkové velikosti ve směru obvodu) vůči jeho tloušťce e.

Z obr. 3 je možné dobře pochopit, jakým způsobem jsou prvky 1 ve formě plechů deformovány, například ohýbáním nebo tažením, ukazujícím průběh obvodového věnce při pohledu zevně formy v otevřené poloze. Každý prvek 1 má tloušťku s výhodou v rozmezí od 1 % do 5 % jeho délky, měřené rovnoběžně s osou formy. V typickém případě se bude u formy pro pneumatiku osobního auta tloušťka e použitého plechu pohybovat v rozmezí 0,1 do 5 mm. Je v každém případě menší, než je rozměr rozteče prvků desénu. Uvedené deformace obou přilehlých prvků jsou fázově uspořádány tak, aby sestava prvků, přiložených k sobě, dosáhla kumulované délky L blízké nebo rovné součtu obvodových velikostí E. Je také možné umístit postupně na sebe deformované prvky, přičemž se pokaždé mezi ně vloží nedeformovaný prvek.

Deformace dvou přilehlých prvků mohou být navzájem opačné, jak je znázorněno na obr. 3, nebo se mohou vyvíjet kolmo na sebe navzájem nebo jakýmkoli jiným způsobem, který vede ktomu, že přilehlé prvky k sobě po celém jejich povrchu nepřiléhají.

Všechny prvky (plechy) jsou navlečeny na pásu 4, tvořeném profilem, jehož konce mohou vnikat do plechů pro vytváření prstence o volně proměnlivém průměru. Tento pás slouží pouze jako nosič držící prvky pohromadě a nehraje také žádnou přímou roli v uzavírací a otevírací kinematice formy. Tento pás nemusí zavádět tření způsobilá vyvolávat tangenciální pohyby prvků 1 z plechů. Uzavření formy je vyvoláváno pohybem kónických sverek 3, pohyblivých rovnoběžně s osou formy. Uhel, který svírá kónický povrch, se samozřejmě volí tak, aby nevytvářel zaklínění. Otevření formy je umožňováno oddálením svěrek 3, vyvolávaným plechy samotnými, a to pružným vracením do tvaru znázorněného na obr. 3, zatímco v uzavřené poloze všechny plechy k sobě přiléhají alespoň na vnitřní straně, jak je to schematicky znázorněno na obr. 4.

Všechny detaily koncepce formy, představující provedení vynálezu budou dokonale zřejmé při vysvětlení konkrétního dimenzování, hodícího se pro formování pneumatik pro osobní automobily·

Předpokládejme formu vytvořenou z 1500 prvků (plechů). Každý prvek 1 je deformován a deformace plechů jsou uspořádány navzájem proti sobě, jak je znázorněno na obr. 3, takže všechny plechy zůstávají v dotyku na celém vějíři radiálních poloh věnce, vytvořeného jako sestava prvků £.

Předpokládejme, že pružná vůle i činí maximálně 0,2 mm v poloze otevření. Vůle j je znázorněna na obr. 3. Pro součet všech vůlí platí 0,2 mm x 1500 plechů = 300 mm, což dovoluje absorbovat výchylku průměru 300 mm / π, tedy přibližně 100 mm, neboli výchylku poloměru přibližně 50 mm.

Rozdíl mezi uzavřenou polohou a otevřenou polohou obvodového věnce takové formy, přecházíli se z nulové vůle do vůle 0,2 mm mezi plechy, dosahuje tedy v poloměru 50 mm, což dovoluje velmi snadné odformování a vytahování pneumatik.

V praxi je možné dosáhnout vůle j dostatečně jednoduše z důvodu nedostatku nebo poruch rovinnosti použitých plechů, což znamená, že dokonce nemusí být zapotřebí deformovat plechy, jak bylo vysvětleno. Poruchy rovinnosti jsou rozloženy nahodile po povrchu plechů. Jejich uložení na sobě bez jakéhokoli zvláštního opatření může zajistit funkční vůli, potřebnou pro pružné vracení do rozšířené polohy.

Tendence k radiálnímu ustupování prvků (tj. ve smyslu zpětného zatahování radiálně směrem ven) je tedy dosažena automaticky. Poloha, kterou přirozeně zaujme forma podle vynálezu v nepřítomnosti jakéhokoli vnějšího namáhání vyvolávaného napětím vnášeným svěrkami 3, je otevřená poloha, umožňující odformování pneumatiky po vulkanizaci.

Ověříme také specifické napětí při formování na tuhém jádře. V tomto případě každý plech pronikne do kaučuku běhounu před tím, než bude v uzavřené poloze (viz podrobná vysvětlení konkrétního problému v již uvedeném evropském patentovém spisu EP 242 840). Toto vniknutí je v typickém případě 7 mm před koncem posunové dráhy pro obvyklý desén pneumaticky osobního automobilu. Hodnoty jsou tedy následující:

-4CZ 290220 B6 radiální posun: 7 mm kumulovaná obvodová vůle: 7 mm x 2 π ~ 45 mm vůle mezi plechy: 45 mm/1500 plechů « 0,03 mm.

Je také známo, že fyzikální a Teologické vlastnosti kaučukových směsí, používaných pro běhouny jsou takové, že kaučuk do mezery takové velikosti nevnikne. Je tedy možné provádět formování na tuhém jádře bez obavy, že se objeví na pneumatice výronky, nebo dokonce že nebude možné zavřít formu v důsledku tečení kaučuku účinkem uskřípnutí kaučuku mezi obvodovým věncem a tuhým jádrem.

Příčné zakřivení běhounu pneumatiky může být někdy dosti důležité. Vůle mezi přilehlými plechy X může být tedy zrušena na každé straně běhounu v místech 11 vyznačených na obr. 1, zatímco ve střední části je dále vůle.

V tomto případě musí být podmínka dostatečně malé vůle také ověřena v úrovni středové roviny, a ve chvíli, kdy plechy vniknou do kaučuku, tj. dostatečně před polohou uzavření formy. Jestliže se v tomto stadiu konstatuje, že vůle mezi plechy je příliš velká, je třeba zvýšit počet plechů pro zmenšení každé vůle na požadovanou míru a/nebo použít plechy, u nichž má alespoň konec na straně formovacího úseku tvořeného vnitřním čelem 10 tloušťku, která se postupně zmenšuje pro vytváření lehkého klínu. V tomto případě je možné mít v podstatě stejnou vůli mezi plechy po celé délce formovacího úseku vnitřního čela 10.

Aby se zohlednily požadavky realizace desénu, je v případě potřeby možné přizpůsobit plechy tak, aby zanechávaly nepřímočarou stopu v pohledu, jako je pohled z obr. 4, například pro sledování průběhu určitých lamel. V tomto případě jsou všechny plechy přizpůsobeny stejným způsobem a jsou umístěny na sobě tak, aby se uvedly do fáze všechna přizpůsobení, protikladně k deformacím plechů určeným k vyvolávání pružného ustupování, nebo k poruchám rovinnosti, které jsou uspořádány tak, aby se opíraly o sebe navzájem, jak je vysvětleno výše. To dobře ilustruje skutečnost, že přizpůsobení, o němž je zde řeč, odpovídá jiné funkci než deformace nebo poruchy rovinnosti, hrající ve vynálezu specifickou roli.

Plechy mohou také být uloženy v úhlu lehce odlišném od 90° vzhledem ke středové rovině formy, vyznačené ve formě osy na obr. 4. Vynález zahrnuje odchylku o velikosti 10° až 15° vzhledem k pravému úhlu. V žádném případě není možné uložit plechy kolmo na osu formy nebo v úhlu malém vzhledem k rovině kolmé na osou formy, protože by pak už nemohlo docházet k pružnému vracení k roztažené (dilatované) poloze. Plechy musí být uloženy příčně, tj. od jedné patky, a být orientované ke druhé patce pneumatiky, která se má formovat.

Pokud jde o realizaci desénů na formě, je rovněž možné, jak ukazují obr. 7 a 8, zvolit použití prvků, jejichž tloušťka dosahuje několik milimetrů, a vyříznout desény 5 podle přesného úhlu formování, a nikoliv jednodušeji kolmo na rovinu prvku. Realizace prvků tedy vyžaduje použití propracovanější techniky vyřezávání, ale formovaný a vulkanizovaný desén bude mít průběh věrnější vzhledem k přání navrhovatele pneumatiky, zatímco v případě všech výřezů kolmých na rovinu prvku je možné se pouze přiblížit k přesnému požadovanému tvaru stupňovitou výchylkou, s rozlišením tím lepším, čím je menší tloušťka použitých prvků.

Byla popsána první varianta provedení, v níž každý prvek probíhá napříč na celé šířce uvedeného věnce, tj. od jedné patky pneumatiky ke druhé. Obr. 5 ukazuje jinou variantu provedení vynálezu, v níž je rozdělen obvodový věnec na dvě části G a D. Obsahuje tedy v příčném směru dva rozdílné přilehlé prvky ID a 1G, náležející každý k jedné z částí, obsahujících každý jeden okraj

-5CZ 290220 B6 určený k tomu, aby vešel ve styk na druhé části s okrajem 18 odpovídajícím přilehlému prvku uvedené druhé části. To dovoluje realizovat formu obecně označovanou jako dvoudílná, u níž se její dvě části dělí při otevření potřebném pro odformování na dvě v podstatě totožné axiální poloviny.

Tento typ formy, který se běžně používal pro formování diagonálních pneumatik, byl opuštěn ve prospěch segmentové formy při přechodu na radiální pneumatiky, neboť jev tomto případě výhodné moci oddalovat segmenty při odformování v radiálním směru. Forma navrhovaná podle vynálezu, v jejím provedení ze dvou částí, však dovoluje kombinovat větší jednoduchost formy 10 ze dvou částí se schopností otevření radiálním ustupováním prvků, které se odtahují radiálně od osy formy. Ve výhodné variantě provedení formy tato forma obsahuje prostředky, umožňující ovládat a řídit pohyb posunu dopředu (radiální zasouvání směrem dovnitř) a dozadu (radiální zatahování směrem ven) u prvků jedné z částí věnce předpětím pohybu axiálním směrem k přilehlé skořepině 2.

Pod pojmem skořepina 2 se zde rozumí jak samotná formovací část, tak i mechanický nosič, na němž spočívá, který rovněž může zahrnovat kónické svěrky 3, jak je znázorněno na obr. 5. Je samozřejmé, že toto uspořádání není omezující, ale že tyto součásti mohou být v určitých provedeních pohyblivé vůči sobě navzájem.

Je možné získat všechny pohyby potřebné pro formovací a odformovací operace jednoduchým působením na skořepiny v axiálním směru. Na obr. 5 představuje pravá část otevřenou formu a levá část zavřenou formu. Tyto prostředky, dovolující ovládat a řídit pohyb prvků, obsahují kuželovitou svěrku 3 mající povrchovou plochu 21 ve tvaru komolého kužele, orientovanou 25 radiálně směrem dovnitř, přičemž každý prvek ID nebo 1G se opírá o uvedenou plochu 21 ve tvaru komolého kužele svou radiálně horní plochou 16.

Každá skořepina 2 obsahuje drážku 20, do níž je zasunut postranní konec 13 každého prvku ID nebo 1G. Radiálně horní povrchová plocha 21 uvedené drážky 20 je ve tvaru komolého kužele, 30 přičemž postranní konec 13 každého prvku ID nebo 1G je seříznut tak, že se opírá o uvedenou plochu 21 ve tvaru komolého kužele.

Jako v první variantě se prvky ID opírají o sebe v obvodovém směru a část D věnce má tedy přirozený sklon zaujmout dilatovanou polohu, tj. tu, která je znázorněná v pravé části obr. 5. 35 Toho se dosahuje jak bylo výše uvedeno, tj. buď poruchami rovinnosti, které vykazují přirozeně každý z prvků ID, které nejsou stejné pro všechny prvky, anebo deformováním prvků a jejich vhodným ukládáním. Stejně tak je tomu pro prvky 1G.

Horní plocha 21 ve tvaru komolého kužele se opírá o vrch každého prvku 1G (nebo ID). Jelikož 40 všechny prvky 1G (nebo ID) se opírají v axiálním směru o věnec přilehlých prvků ID (nebo 1G), dojde při axiálním přibližování k odpovídající skořepině 2 k tomu, že jediný možný pohyb prvků 1G (nebo ID) jako odezva na radiální přibližování ke skořepině, je radiální pohyb dopředu k zavřené poloze formy. Pohyb všech prvků 1G (nebo ID) je samozřejmě současný. To vysvětluje uzavírání formy. S výhodou je pohyb levé a pravé skořepiny souměrný, aby se vyloučilo 45 jakékoli tření okrajů 18 o sebe.

Dochází-li k axiálnímu vzájemnému oddalování skořepin 2 ze zavřené polohy, zůstává v důsledku přirozené tendence zvětšovat průměr každá z částí D a G opřená o horní plochu 21 ve tvaru komolého kužele. To vysvětluje otevírací pohyb formy.

Podle provedení vynálezu obsahuje každý prvek zářez 14, přičemž zářezy 14 přilehlých prvků jsou uspořádány za sebou pro to, aby vytvářely na každé části věnce obvodovou drážku obsahující přidržovací prstenec 15. deformovatelný v obvodovém smyslu pro doprovázení dilatačních a stahovacích pohybů uvedeného věnce ve směru průměru. Role tohoto přidržovacího prstence

-6CZ 290220 B6 je napomáhat v přidržování prvků ID a IG ve vzájemném vyřízení ve věnci. Obr. 6 ukazuje, že přidržovací prstenec 15 je dělený prstenec, u něhož může každý konec 150 klouzat na druhém za účelem volného měnění tvaru prstence 15 bez přerušování jeho kontinuity.

Je také patrné, že každý prvek obsahuje dva zářezy 19. Při výrobě formy je možné po nasazení prvků ID nebo IG na sebe udržovat takto získaný částečný věnec tak, že se do zářezů 19 vloží nedeformovaný kroužek, aby se umožnil seřizovači pochod za účelem získání průběhu co možná nejdokonaleji ve tvaru komolého kužele pro sestavu ploch 16 (a popřípadě také sestavu ploch 17) sestavených prvků ID a IG. Pro dobrou funkci formy podle vynálezu je žádoucí získat součinitel tření prvků ID a IG na plochách 21 a 22 ve tvaru komolého kužele co možná nejmenší.

Když se taková forma použije s tuhým nábojem formujícím vnitřní povrch pneumatiky, obsahuje s výhodou plochu 22 ve tvaru komolého kužele se stejným úhlem jako plocha 21 ve tvaru komolého kužele, orientovaná radiálně směrem ven, přičemž každý prvek obsahuje plochu 17 uzpůsobenou pro opření o uvedenou plochu 22 ve tvaru komolého kužele. Boční konec 13 každého prvku ID a IG je vyříznut podle tvaru odpovídajícího radiálnímu meridiálnímu průřezu drážky 20. To dovoluje zajistit pístový účinek mezi skořepinou a věncem, jehož role je popsána v evropském patentovém spisu EP 0 242 840.

Forma kromě toho obsahuje plochu 230 ve tvaru komolého kužele se stejným úhlem jako plocha 22 ve tvaru komolého kužele, orientovaná rovněž radiálně směrem ven, přičemž každý prvek ID, IG obsahuje plochu 170 uzpůsobenou pro opření o uvedenou plochu 230 ve tvaru komolého kužele. Opření prvků na plochách 230 a 22 ve tvaru komolého kužele může pomoci vyvolat radiální zatahovací pohyb uvedených prvků při otevírání formy, tj. pohybu radiálně směrem ven. Tyto prvky, nebo některé z nich, mohou totiž mít sklon k ulpění na pneumatice a zůstat zachycené ve vzorku běhounu. Opření na plochách 22 a 230 ve tvaru komolého kužele tedy mohou být zdrojem odtrhovacích sil, a po té přirozená tendence k otevření věnce vyvolává dosednutí a opření prvků ID a IG na ploše 21 ve tvaru komolého kužele.

Aby se omezil radiální zatahovací pohyb prvků ID (a IG), je na každé skořepině uložena narážka 23. Jedná se o díl uložený na svěrkách 3, a to na jejich axiálním konci, který obsahuje také výše uvedenou plochu 230. Tato narážka 23 zastavuje prvky ID a IG setkáním s osazením 12, které je na všech těchto prvcích vytvořeno. Je třeba poznamenat, že potřebný zatahovací pohyb odpovídá v této variantě provedení pouze hloubce P desénu plus malé doplňující bezpečnostní dráze. Poté mohou levá a pravá část formy ustoupit zcela volně čistým axiálním pohybem. To značně zjednodušuje vulkanizační lis, v němž se používá tento typ formy, a omezuje jeho nároky na prostor v radiálním směru.

Vynález se také týká použití formy, jaká byla právě popsána, pro výrobu pneumatiky, přičemž forma může obsahovat tuhé jádro, sloužící jako nosič pro sestavování jejích součástí, a poté sloužící jako formovací prvek vnitřní dutiny pneumatiky během vulkanizace. Ve všech těchto případech je výhodou tohoto způsobu formování to, že zajišťuje výborné odvětrání při formování.

Výhodou v použití tohoto typu formy kombinované s tuhým jádrem je to, že v tomto případě je formě udělována určitá pružnost, tj. určitá schopnost lehce zvětšovat objem formovací dutiny pro sledování dilatace kaučuku vyplývající ze zvyšování teploty, přičemž se tyto vůle dokonale rozdělují mezi díly formy. Toho je dosahováno tím, že se po překročení určitého tlaku, působícího ve formovací dutině pneumatiky, nechají lehce axiálně zpětně zatáhnout skořepiny 2, nebo lépe kuželovité svěrky 3.

Claims (18)

1. Forma na pneumatiku, obsahující obvodový' věnec pro formování vnějšku běhounu pneumatiky, tvořený sadou vzájemně přilehlých prvků (1), orientovaných v podstatě radiálně a vymezujících svými radiálně vnitřními čely (10) desén (5) pneumatiky, vyznačená tím, že prvky (1) věnce jsou pruživé prvky malé tloušťky (e), které vykazují nejméně jednu pružnou deformaci, vymezující v nestlačeném stavu definovanou obvodovou velikost (E), zaujímanou prvkem (1) ve směru obvodu věnce, a pružně vyrovnatelnou vzájemným přitlačováním prvků (1) ksobě se zmenšením délky obvodu věnce a průměru formy.

2. Forma podle nároku 1,vyznačená tím, že obsahuje prostředky pro pohyb prvků (1), umožňující věnci zvětšovat se v průměru, a prostředky pro řízení pohybu prvků (1) v radiálním směru.

3. Forma podle nároku 1 nebo 2, vyznačená tím, že každý prvek (1) věnce se opírá o dva přilehlé prvky (1) tak, že dochází k pružnému odtlačování mezi prvky (1), umožňující věnci zvětšovat svůj průměr.

4. Forma podle nároku 2 nebo 3, vyznačená tím, že prostředky pro řízení pohybu prvků (1) obsahují nejméně jednu kuželovitou svěrku (3).

5. Forma podle kteréhokoli z nároků 1 až 4, vyznačená tím, že každý prvek (1) je vytvořen z plechu.

6. Forma podle kteréhokoli z nároků 1 až 5, vyznačená tím, že každý prvek (1) má tloušťku od 0,1 mm do 5 mm.

7. Forma podle kteréhokoli z nároků 1 až 5, vyznačená tím, že každý prvek (1) má tloušťku v rozmezí od 1 % do 5 % jeho délky, měřené rovnoběžně s osou formy.

8. Forma podle kteréhokoli z nároků 1 až 7, vyznačená tím, že každý prvek (1) je deformovaný tak, že vykazuje alespoň jednu deformaci, přičemž deformace dvou přilehlých prvků (1) jsou fázově posunuty.

9. Forma podle nároku 8, vyznačená tím, že prvky (1) jsou obloukovitě prohnuty ve směru obvodu věnce a sousední prvky (1) mají každý vzájemně opačná prohnutí.

10. Forma podle kteréhokoli z nároků 1 až 9, vyznačená tím, že věnec je rozdělen na dvě části (G, D) a sestává zodpovídajících sad dvou rozdílných prvků (ID, IG), v příčném směru vzájemně přilehlých, náležejících každý k jedné z částí, přičemž každý z obou prvků (ID, IG) obsahuje okraj (18), určený k dotyku s odpovídajícím okrajem (18) přilehlého prvku (IG, ID) druhé části.

11. Forma podle kteréhokoli z nároků 1 až 10, vyznačená tím, že obsahuje dvě skořepiny (2) pro formování vnějšku bočnic pneumatiky.

12. Forma podle nároku 11, vyznačená tím, že obsahuje prostředky pro ovládání a řízení radiálního pohybu směrem dovnitř a radiálního zpětně zatahovacího pohybu prvků jedné z částí věnce prostřednictvím pohybu přilehlé skořepiny (2) v axiálním směru.

-8CZ 290220 B6

13. Forma podle nároku 12, vyznačená tím, že prostředky pro ovládání a řízení radiálního pohybu prvků obsahují kuželovitou svěrku (3), mající povrchovou plochu (21) ve tvaru komolého kužele, orientovanou radiálně směrem dovnitř, přičemž každý prvek se opírá o povrchovou plochu (21) ve tvaru komolého kužele svojí radiálně vnější plochou (16).

14. Forma podle nároku 13, vyznačená tím, že prostředky pro ovládání a řízení radiálního pohybu prvků obsahují nejméně jednu plochu ve tvaru komolého kužele stejného úhlu sklonu, orientovanou radiálně směrem ven, přičemž každý prvek obsahuje plochu (170) uzpůsobenou k opření o plochu ve tvaru komolého kužele.

15. Forma podle kteréhokoli z nároků 10 až 14, vyznačená tím, že každý prvek obsahuje nejméně jeden zářez (14), přičemž zářezy přilehlých prvků jsou uloženy proti sobě tak, že vymezují na každé části věnce obvodové drážky, do nichž je vložen přidržovací prstenec 15), deformovatelný v obvodovém směru pro umožňování dilatačních a/nebo stahovacích pohybů v průměru věnce.

16. Forma podle kteréhokoli z nároků 1 až 15, vyznačená tím, že uvnitř obvodového věnce je uloženo tuhé jádro pro formování vnitřního povrchu pneumatiky.

17. Použití formy podle kteréhokoli z nároků 1 až 16 pro výrobu pneumatiky.

18. Použití formy podle nároku 17, při kterém se pneumatika postupně sestavuje na tuhém jádru, sloužícím jako nosič pro sestavování jejích složek, a poté slouží jako formovací prvek vnitřní dutiny pneumatiky během vulkanizace.