CZ282140B6

CZ282140B6 - Deriváty xanthinu, způsob jejich výroby a farmaceutický prostředek tyto látky obsahující

Info

Publication number: CZ282140B6
Application number: CZ96816A
Authority: CZ
Inventors: Hans-Peter Prof. Dr. Schubert; John J. Dr. Grome; Barbara Dr. Kittner; Karl Dr. Rudolphi; Ulrich Dr. Gebert
Original assignee: Hoechst Aktiengesellschaft
Priority date: 1991-07-11
Filing date: 1992-07-10
Publication date: 1997-05-14
Also published as: SK280537B6; CA2073633C; CZ281480B6; IL102456A0; ATE138573T1; MX9203323A; AU1959192A; SK216092A3; KR100237945B1; IE74888B1; KR930001911A; RU2126407C1; CA2073633A1; HU217983B; AU649851B2; EP0528164B1; RU94027686A; GR3020233T3; JP3436547B2; PH30341A

Abstract

Řešení se týká nových derivátů xanthinu obecného vzorce I, ve kterém mají substituenty významy uvedené v popisné části, způsobu jejich výroby, jejich použití k ošetření sekundárních poškození nervových buněk a funkčních poruch po zranění lebky a mozku a odpovídajících farmaceutických prostředků.ŕ

Description

Deriváty xanthinu, způsob jejich výroby a farmaceutický prostředek tyto látky obsahující (57) Anotace:

Řešení se týká nových derivátů xanthinu obecného vzorce I, ve kterém mají substituenty významy uvedené v popisné Části, způsobu jejich výroby, a farmaceutických prostředků k ošetření sekundárních poškození nervových buněk a funkčních poruch po ¢0 zranění lebky a mozku.

O rH

CM

Deriváty xanthinu, způsob jejich výroby a farmaceutický prostředek tyto látky obsahující

Oblast techniky

Vynález se týká nových derivátů xanthinu, způsobu jejich výroby, jejich použití k ošetření sekundárních poškození nervových buněk a funkčních poruch po zranění lebky a mozku a odpovídajících farmaceutických prostředků.

Dosavadní stav techniky

Řada oxoalkyl-xanthinů a hydroxyalkyl-xanthinů podporuje prokrvení a může být tedy použita při poruchách prokrvení mozku (US 4 239 775, PCT 86/00401, US 3 737 433). Tak je známo, že l-(5-oxoethyl-3-methyl-7-n-propyl-xanthin je na základě své schopnosti rozšiřovat cévy vzhledem ke své nízké toxicitě vhodný k ošetření pacientů, kteří trpí poruchami arteriálního prokrvení. Jsou zde rovněž popsány postupy pro získání těchto sloučenin (US 4 289 776).

V US patentovém spise č. 4 719 212 je popsáno použití l-(5-oxoethyl-3-methyl-7-n-propylxanthinu k ošetření poruch paměti.

Poranění lebky a mozku hrají statisticky důležitou roli jako důvod smrti po úrazu nebo důvod trvalého poškození mozku. Asi 30 % všech zraněných při dopravních nehodách utrpí poranění lebky a mozku, což vyžaduje bezpohybové léčení. Ve spolkové republice Německo se musí počítat ročně při každém druhu úrazu s cca. 150 000 poranění lebky a mozku a počet smrtelných případů se pohybuje kolem cca. 14 000. V USA činí počet usmrcení, způsobených poraněním lebky a mozku, asi 34 000 ročně. Mnoho z přežívajících obětí po poranění lebky a mozku trpí neustálou poruchou zdraví nebo stálými překážkami při výkonu zaměstnání a potřebují trvalou péči. Důsledky pro sociální medicínu a národní hospodářství jsou nesmírné, zejména proto, zeje množství postižených dopravní nehodou v relativně mladém věku.

Diagnosticky jsou otevřená a uzavřená poranění lebky a mozku různá. Mezi otevřená jsou chápána všechna zranění, při kterých je mozková kůra porušena a tímto poraněním je mozek vystaven styku s okolním prostředím. Tento způsob poranění lebky a mozku se netýká tohoto vynálezu, ale předmětný vynález se týká mnohem častějších poranění lebky a mozku uzavřených. Zde nastávají soustředěné poruchy (například kontuse nebo hematomy) a difuzní poškození mozkových tkání. Tato poslední se rozšiřují od primární traumatizované oblasti na jiné mozkové části a mohou být vždy podle lokalizace a vážnosti uváděna jako poškození přechodná nebo trvalá, ovlivňující senzorické, pohybové nebo duševní vlastnosti. Často nastupuje po poranění lebky a mozku ztráta vědomí, která může přejít v komatózní stav. Primární poškození po zničení mozkové tkáně nejsou reparabilní, avšak jsou jen v některých případech zodpovědná za smrtelný průběh. Hlavním důvodem pro trvalé následky nebo smrt je spíše vznik a rozsah sekundárního poškození mozku, která jsou potenciálně reverzibilní a terapeuticky ovlivnitelné. V 90 % případů všech pacientů, kteří zemřeli na poranění lebky a mozku, jsou zjistitelné sekundární léze (rozpad tkáně).

Dosud nejsou známá žádná léčiva, která by poskytovala účinnou ochranu proti sekundárnímu poškození mozku. Klinické pokusy s barbituráty a s antagonisty vápníku zůstaly bez úspěchu. Ošetřování pacientů s těžkým poškozením lebky a mozku se omezuje tedy v současné době na běžný rozsah intenzivní lékařské péče, jako je stabilizace srdeční činnosti, krevního oběhu a dýchání a současná kontrola nitromozkového tlaku pomocí diuretiky nebo osmoterapeutiky. Později se nasadí psychoterapeutické a logopedické rehabilitační postupy.

- 1 CZ 282140 B6

Vážnost a rozsah posttraumatických sekundárních poškození mozku závisí na rozsahu poškození primárního, jakož i na způsobu lékařské péče. Patogeneze poúrazových sekundárních poruch je komplexní a vede mimo jiné konečně k silně zvýšenému nitrolebečnímu tlaku (difuzní mozkový edém) a knekróze poraněných funkčních nervových buněk (Pfenniger, E., 1989, Das SchadelHim-Trauma, v: H. Bergmann /HSG/Anaesthesiologie und Intensivmedicin d. 203, SpringerVerlag, Berlin a Head Injury: Hope through research, 1984, U. S. Dept. of Health and Human Services, National Institutes of Health Publication No. 84-2478).

Jako podstatný patologický faktor pro zánik tkání je diskutována v nové literatuře tvorba makrofágů, které uvolňují řadu látek pro tkáně toxických, především volné kyslíkové radikály. Makrofágy jsou tvořeny během aktivace imunizačního systému. Vznikají nejen z krevních stimulovaných buněk, tvořících volné radikály, ale také v mozku z aktivovaných buněk mikroglia, které vedle proteolytických enzymů produkují ve zvláště vysokém množství volné radikály (Baňatí a kol.; GLia, 19991). Zde jasně může vést zvýšená tvorba volných radikálů k poškození funkce buněk a nervově toxické působení makrofágů je způsobováno v závislosti na odumírání nervových buněk, což umožňuje diskusi o preparátech, které tlumí tvorbu volných radikálů v mozkových makrofágách, a které lze terapeuticky nasadit v neurologických klinikách. Aktivace buněk mikroglia a/nebo výskyt makrofágů byly pozorovány při mnoha neuropatologických příhodách při probíhajícím zániku mozkové tkáně, stejně tak jako při průběhu ponádorového sekundárního poškození mozku.

Podstata vynálezu

Deriváty xanthinu obecného vzorce I překvapivě vykazují silnou inhibici tvorby volných radikálů, a sice jak v periferních (peritoneálních) makrofágách, tak také v kulturách aktivovaných buněk mikroglia.

Předmětem předloženého vynálezu tedy jsou deriváty xanthinu obecného vzorce I

Ř2 ve kterém značí

R¹ a) oxoalkylovou skupinu se 3 až 8 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený,

b) hydroxyalkylovou skupinu s 1 až 3 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený a jejíž hydroxylová skupina představuje primární, sekundární nebo terciární alkoholovou funkci, nebo

c) alkylovou skupinu s 1 až 6 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený,

R² a) vodíkový atom a

-2CZ 282140 B6

R³ a) vodíkový atom,

b) alkylovou skupinu s 1 až 6 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený,

c) alkylovou skupinu s 1 až 6 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přerušený kyslíkovým atomem, nebo

d) oxoalkylovou skupinu se 3 až 8 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený.

Výhodné jsou deriváty xanthinu obecného vzorce I, ve kterém značí

R¹ a) hydroxyalkylovou skupinu s 1 až 8 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený ajejíž hydroxylová skupina představuje primární, sekundární nebo terciární alkoholovou funkci,

R² vodíkový atom a

R³ a) vodíkový atom nebo

b) alkylovou skupinu s 1 až 6 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec je přerušen kyslíkovým atomem.

Deriváty xanthinu obecného vzorce I se mohou vyrobit tak, že se

a) xanthiny, chráněné na R² nebo na R² a R³, nechaj i reagovat se sloučeninou obecného vzorce

II nebo III
	O
	CHj-C-A-X	(Π),
	OH 1 r⁴-c-a-x 1 R⁴	(III),

nebo s alkylhalogenidem s až 6 uhlíkovými atomy za bázických podmínek, přičemž

A značí alkylovou skupinu s 1 až 5 uhlíkovými atomy,

X atom halogenu, jako je fluor, chlor, brom nebo jod a

R⁴ značí vodíkový atom a/nebo methylovou skupinu, načež se ochranné skupiny odštěpí, nebo

b) se xanthiny, chráněné na R² nebo na R² a R³, nechají reagovat se sloučeninou vzorce II nebo IV

-3CZ 282140 B6

CH₃-C_nH_2n-O-C_mH_2m-X (IV), ve kterém značí n celé číslo 0 až 4, m celé číslo 1 až 5, za podmínky, že m a n neznačí dohromady více než 5 a X má výše uvedený význam, nebo s alkylhalogenidem s až 6 uhlíkovými atomy, přičemž X, AaR⁴ mají výše uvedený význam, načež se ochranné skupiny odštěpí, nebo

c) se xanthiny, chráněné na R², nechají reagovat se sloučeninou vzorce II nebo IV, nebo s alkylhalogenidem s až 6 uhlíkovými atomy, přičemž X, m, n, AaR⁴ mají výše uvedený význam, na odpovídající 3,7-substituovaný xanthin, potom se nechají reagovat se sloučeninou vzorce II nebo III nebo s alkylhalogenidem s až 6 uhlíkovými atomy, načež se ochranné skupiny odštěpí.

Pod pojmem xanthiny, chráněné na R² nebo na R² a R³, se rozumí xanthiny, které v pozici R²nebo R² a R³ nesou ochranné skupiny, jako je benzylová skupina, difenylmethylová skupina nebo 4-methoxybenzylová skupina. Odštěpení ochranných skupin se provádí například postupem, popsaným v US 4,833,146.

Výchozí látky pro uvedené reakce jsou známé, nebo se dají lehce vyrobit pomocí metod, popsaných v literatuře.

Předložený vynález se také týká léčiv, která sestávají alespoň z jednoho derivátu xanthinu obecného vzorce I a/nebo alespoň z jeho fyziologicky přijatelných solí, a která obsahují vedle farmaceuticky vhodných a fyziologicky přijatelných nosičů zřeďovadla a/nebo jiné účinné a pomocné látky.

Vynález se týká také způsobu výroby léčiv podle předloženého vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že se alespoň jeden derivát xanthinu obecného vzorce I převede s farmaceuticky vhodným a fyziologicky přijatelným nosičem a popřípadě další vhodnou účinnou látkou, přísadou nebo pomocnou látkou na vhodnou aplikační formu.

Léčiva podle předloženého vynálezu se mohou aplikovat orálně, topicky, rektálně, intravenózně nebo popřípadě také parenterálně.

Jako vhodné pevné nebo kapalné galenické aplikační formy je možno například uvést granuláty, prášky, dražé, tablety, (mikro)kapsle, čípky, sirupy, šťávy, suspenze, emulze, kapky nebo inj ikovatelné roztoky, jakož i preparáty s protrahovaným účinkem. Při výrobě těchto preparátů se používají běžné pomocné prostředky, jako jsou nosiče, bubřidla, pojivá, povlaky, bobtnací prostředky, kluzné prostředky nebo maziva, chuťové látky, sladidla nebo látky, zprostředkující rozpouštění. Jako často používané pomocné látky je možno jmenovat například uhličitan hořečnatý, oxid titaničitý, laktózu, mannit a ostatní cukry, mastek, mléčnou bílkovinu, želatinu, celulózu a její deriváty, živočišné a rostlinné oleje, polyethylenglykoly a rozpouštědla, jako je sterilní voda a jednomocné nebo vícemocné alkoholy, například glycerol.

Výhodně se farmaceutické preparáty vyrábějí a aplikují v jednotkách dávky, přičemž každá jednotka obsahuje jako aktivní součást určitou dávku alespoň jednoho derivátu xanthinu obecného vzorce I a/nebo alespoň jedné z jeho fyziologicky neškodných solí. U pevných dávkovačích jednotek, jako jsou tablety, kapsle, dražé nebo čípky, může tato dávka činit až asi

-4CZ 282140 B6

300 mg, výhodně však asi 10 až 100 mg. Pro aplikaci u pacientů (70 kg), kteří utrpěli poranění lebky a mozku, se provádí v počáteční fázi po poranění intravenózní aplikace v množství maximálně 1200 mg za den a v pozdější rehabilitační fázi se indikuje orální aplikace 3 krát 300 mg za den sloučeniny obecného vzorce I a/nebo její odpovídající soli.

Podle okolností se však mohou podávat také vyšší nebo nižší dávky. Aplikace dávky se může provádět jak jednotlivou dávkou ve formě jediné jednotky dávky, tak také větším množstvím menších jednotek dávky nebo vícenásobným podáváním rozdělené dávky v určitých intervalech.

Konečně je možno deriváty xanthinu obecného vzorce I a/nebo jejich odpovídající soli při výrobě galenických aplikačních forem formulovat také společně s jinými vhodnými účinnými látkami, například s účinnými látkami, které zachycují volné kyslíkové radikály, jako je například 4H-pyrazolo-(3,4-d)pyrimidin-4-on-l,5-dihydro nebo s enzymem superoxiddismutasou.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Farmakologické zkoušky a výsledky

Aby bylo možno změřit intracelulámí generace volných kyslíkových radikálů v peritoneálních makrofágách, jakož i v kulturách z aktivovaného mikroglia, byla použita cytometrická metoda (Rothe, Oser, Válet, Naturwissenschaften, 75, 354, 1983). Speciálně byla zjišťována tvorba volných radikálů v jednotlivých živých buňkách tím, že intracelulámí oxidace byla měřena membránou pronikajícím a nefluoreskujícím dihydrorhodaninem 123 (DHR; Engene, OR, USA) a membránou nepronikajícím a intracelulámě zajatým zeleně fluoreskujícím rhodaninem 123.

DHR byl rozpuštěn ve 43,3 mM základního roztoku v Ν,Ν-dimethylformamidu (DMF, Měrek, Darmstadt, SRN). Metoda se také hodí pro individuální a simultánní měření různých populací uvnitř heterogenních buněčných populací; dovoluje výběr kontaminovaných populací. Přesto byla pro jistotu zařazena v jiné pokusné řadě simultánně identifikace právě hodnocených buněčných typů během průtokového cytometrického měření pomocí specifického imunocytochemického barvení protilátek.

Makrofágy zperitonea byly získány vymýváním peritonea 12 týdnů starých samců bílých krys Wistar pomocí 10 ml HBS-Hanks (Serva Feinbiochemica, Heidelberg). Buňky byly sedimentovány při 200 g a teplotě 20 °C po dobu 5 minut a resuspendovány do HBS-Hanks (4 x 106 buněk/ml). Všechny buňky byly po preparaci uschovány maximálně po dobu dvou hodin do průtokové cytometrické analýzy při teplotě 4 °C.

Před počátkem měření byly všechny buňky obarveny (suspenze makrofágů /10 μΐ/ byla dále zředěna 1 ml HBS-Hanks) po dobu 5 minut při teplotě 37 °C pomocí 1 μΙ 43,3 mM roztoku DHR v dimethylformamidu. Pro testování efektu sloučeniny 1 byly experimentální skupiny s buňkami nasycenými DHR inkubovány po dobu 15, 25, 35, 45 a 60 minut s 10 μΐ nebo 50 μΜ sloučeniny podle vynálezu, a sice s nebo bez paralelně probíhající stimulace tvorby volných radikálů vlivem Concavalinu A (Sigma Chemie, Deisenhofen, conA, 100 μΜ/ml). Odpovídající kontrolní skupina neobsahovala žádnou účinnou látku.

Kultury mikroglia z mozku čerstvě narozených krys byly preparovány dle publikace Giulian & Baker, J. Neuroscience, 1986, 6:2163-2178. Po mechanické disociaci tkáně v Dulbeccově

-5CZ 282140 B6 modifikovaném médiu dle Eagla (Sigma Chemie, DMEM), upraveném 20 g/1 hydrogenuhličitanu sodného a 20 % fetálního telecího séra, inaktivovaného teplem, byly primární kultury ponechány po dobu 2 až 4 týdnů, 3 % pCC>2 a teplotě 37 °C v kultivačních lahvičkách o objemu 75 cm³. Buňky, které rostly na povrchu buněčné vrstvy, byly roztřepáním odstraněny, peletovány a resuspendovány (3 x 106 buněk/ml) v Hepes-Hankově pufrovaném solném roztoku (5 mM Hepes, 0,15 M NaCl, pH 7,35; Serva Feinbiochemica, Heiderlberg, SRN). Pro testování efektu sloučeniny 1 byly experimentální skupiny s buňkami nasycenými DHR inkubovány s 50 μΜ sloučeniny podle vynálezu po 15, 25, 35, 45 a 60 minutách, a sice společně nebo bez paralelně probíhající stimulace tvorby volných radikálů vlivem Concavalinu A(conA, 100 μΜ/ml). Odpovídající kontrolní skupiny neobsahovaly žádnou účinnou látku.

Objem buněk a dvě fluorescentní látky byly současně v počtu asi 10.000 buněk ve vzorku měřeny pomocí přístroje FACScan-průtokový cytometr (Becton Dickinson, San Jose, CA, USA). Rhodamin 123 - zelená fluorescence (500 - 530 nM) a propidiumjodid - červená fluorescence (590 - 700 nm) byly měřeny impulzem pomocí argon-laseru při vlnové délce 488 nM. Průtokový cytometr byl kalibrován pomocí standardizované žlutozeleně fluorescentující látky Microspheres o průměru 4,3 pm (Polysciences, St. Goar, SRN).

Každá naměřená hodnota odpovídala jednotlivým měřením v jednom vzorku, obsahujícím asi 10.000 buněk. Aby se udržely okrajové experimentální podmínky pokud možno konstantní, bylo prováděno více pokusů za sebou tentýž den. V takové pokusné řadě byly měřeny průtokovým cytometrem vždy čtyři různé vzorky jedné experimentální skupiny a jejich kontroly k různému určenému časovému intervalu. Pravidelně byly prováděny v experimentální skupině 3 až 4 pokusné řady.

A) Působení na makrofágy peritonea

Stimulace peritoneálních makrofágů Concanavalinem A vedla k signifikantnímu vzestupu produkce volných kyslíkových radikálů, měřeno jako procenta přírůstků zelené fluorescence po oxidaci dihydrorhodaminem 123 DHR na rhodamin 123. Když byly makrofágy z peritonea měřeny v přítomnosti 50 μΜ sloučeniny 1, byl stimulační efekt conA blokován (tabulka 1). Efekt sloučeniny 1 je při časové inkubaci přes 15 minut při všech měřeních signifikantní (p < 0,05 při t-testu). Naměřená procenta fluorescence conA- stimulovaných peritoneálních makrofágů byla v přítomnosti 50 μΜ sloučeniny 1 dokonce nižší, než v měření kontrolních makrofágů nestimulovaných. Tlumicí efekt sloučeniny 1 na tvorbu volných radikálů je závislý na dávce, přičemž signifikantní efekt se také dosáhne pomocí sloučeniny 1 i v koncentraci 10 μΜ. Přitom byla procenta inhibice 10 μΜ sloučeniny 1 na makrofágy, stimulované conA, měřena při maximálním stupni aktivace conA. Činila v časovém intervalu 35 minut 21 % a byla signifikantní t-testem (p < 0,05).

-6CZ 282140 B6

Tabulka 1

Efekt 50 μΜ sloučeniny 1 na tvorbu volných radikálů při stimulaci makrofágů conA

min	kontrola	conA	conA + slouč. 1	% inhibice
15	4,5025	7,7775	9,0875	-
	(0,897)	(1,487)	(0,742)
25	9,025	20,2	8,0867	60’
	(2,658)	(7,883)	(6,159)
35	28,988	40,47	25,5	37’
	(2,64)	(0,837)	(1,87)
45	40,015	46,253	31,755	32’
	(4,54)	(3,12)	(1,59)

Číselné hodnoty (střední hodnoty ± S. D. v závorkách) udávají hodnoty fluorescence jako jednotky přístroji vlastní.

* Statisticky signifikantně různé od kontroly p < 0,05, p-test.

B) Působení na buňky mikroglia

Při kultivaci buněk mikroglia byla tvorba volných radikálů (měřeno jako rhodaminová fluorescence) znatelně vyšší (cca. 50 až 100 krát), než v makrofágách peritonea. Jak již bylo popsáno (Banati a kol., Glia, 1991), nemůže být tato masivní tvorba volných radikálů v buňkách mikroglia stimulací conA dále zvýšena. Inkubace buněk mikroglia s 50 μΜ sloučeniny 1 vedla k významné inhibici tvorby volných radikálů. Po době inkubace 35 minut s 50 μΜ sloučeniny 1 dosáhl pokles buněčného rhodaminu 123 svého fluorescenčního maxima a obnášel asi jednu třetinu kontrolní hodnoty bez sloučeniny 1 (tabulka 2). Efekt sloučeniny 1 je při inkubačních dobách přes 15 minut při všech stanoveních signifikantní v t-testu při p < 0,05.

Tabulka 2

Efekt 50 μΜ sloučeniny 1 na tvorbu volných radikálů při kultivaci buněk mikroglia

min	kontrola	sloučenina 1	% inhibice
15	2190,4	2060,6	-
	(19,5)	(102,3)
25	2626,7	2121,3	19*
	(227,4)	(21,4)
35	1602,2	1170,4	27’
	(125,1)	(27,3)
45	2029,5	1556,9	23’
	(283,5)	(151,9)
60	1239,2	910,4	27’
	(108,1)	(24,4)

’ Statisticky signifikantně různé od kontroly p < 0,05, t-test.

-7CZ 282140 B6

Příklad 2

Výroba 7-ethoxymethyl-l-(5-hydroxy-5-methylhexyl)-xanthinu (sloučenina 1)

a) 48,4 g (0,02 mol) 3-benzylxanthinu se za horka rozpustí v roztoku 3 g (0,2 mol) hydroxidu sodného ve 200 ml vody. Po filtraci se roztok zahustí ve vakuu, několikrát se destiluje s methylalkoholem a sodná sůl se za vysokého vakua vysuší.

Vysušená sůl se suspenduje v 600 ml dimethylformamidu, za míchání se smísí s 18,92 g (0,2 mol) ethoxymethylchloridu a po dobu 13 hodin se míchá při teplotě 110 °C. Potom se reakční směs za horka zfiltruje, ve vakuu se odpaří, zbytek se rozpustí v 500 ml 2 N hydroxidu sodného a pro odstranění 1,7-dialkylovaného 3-benzylxanthinu, tvořícího se jako vedlejší produkt, se vytřepe choroformem. Hodnota pH alkalického vodného roztoku se upraví za míchání pomocí 2 N kyseliny chlorovodíkové na 9, vytvořený krystalizát se odsaje, promyje se nejprve vodou zbavenou chloridů a potom methylalkoholem a nakonec se vysuší ve vakuu.

Teplota tání: 136 - 138 °C

C_I5H_I6N₄O3 (mol. hmotnost = 300,3).

b) 15 g 7-ethoxymethyl-3-benzyl-manthinu, získaného podle odstavce a), se ve 300 ml dimethylformamidu smísí se 7,5 g (0,054 mol) l-chlor-5-hydroxy-5-methylhexanu (vyrobeného podle US 4,833,146) a tato reakční směs se za míchání zahřívá na teplotu 110 °C. Za horka se odsaje, zahustí se a zbytek se vyjme do chloroformu. Tento roztok se nejprve promyje 1 N hydroxidem sodným a potom vodou, vysuší se pomocí síranu sodného, rozpouštědlo se za sníženého tlaku oddestiluje a zbytek se krystalizuje z diisopropyletheru za přídavku ethylesteru kyseliny octové.

Výtěžek: 19,1 g(92,3 g teorie) teplota tání: 96 - 97 °C

C22H30N4O4 (mol. hmotnost = 414,5).

c) 4,14 g (0,01 mol) 7-ethoxymethyl-l-(5-hydroxy-5-methylhexyl)-3-benzyl-xanthinu, získaného podle odstavce b), se hydrogenuje ve 100 ml ethylalkoholu, 75 ml vody, 5 ml koncentrovaného roztoku hydroxidu amonného za použití 1,5 g palladia (10%) na aktivním uhlí při teplotě 60 °C a tlaku 0,35 mPa po dobu 198 hodin za protřepávání. Po ochlazení se reakční směs převrství dusíkem, katalyzátor se odfiltruje, reakční roztok se zahustí a pevný zbytek se krystalizuje z ethylesteru kyseliny octové.

Výtěžek: 2,6 g (80,1 % teorie)

C15H24N4O4 (mol. hmotnost = 324,4).

Příklad 3

Výroba 1 -(5-hydroxy-5-methylhexyl)-xanthinu

a) 36,39 g (0,15 mol) 3-benzylxanthinu a 3,6 g (0,15 mol) hydridu sodného se míchá v 500 ml dimethylformamidu při teplotě 45 °C. Potom se přikape roztok 35,6 g benzylbromidu ve 45 ml dimethylformamidu a zahřívá se po dobu 5 hodin při teplotě v rozmezí 100 až 110 °C. Potom se produkt čistí stejně, jako je popsáno v příkladě 2a).

-8CZ 282140 B6

b) 19,9 g (0,06 mol) 3,7-dibenzylxanthinu, získaného v odstavci a), 8,3 g uhličitanu draselného a 10 g (0,065 mol) l-chlor-5-hydroxy-5-methylhexanu se zahřívá ve 350 ml dimethylformamidu po dobu 8 hodin za míchání na teplotu 110 až 120 °C a dále se čistí, jak je uvedeno v příkladě 2b).

c) 4,46 g (0,01 mol) 3,7-dibenzyl-l-(5-hydroxy-5-methylhexyl)-xanthinu, získaného podle odstavce b), se nechá reagovat stejně, jako je uvedeno v příkladě 2c) po dobu 163 hodin a odpovídajícím způsobem se dále čistí.

Výtěžek: 1,53 g (57,5 % teorie) teplota tání: 238 - 239 °C

Ci₂H₁₈N₄O₃ (mol. hmotnost = 266,3).

PATENTOVÉ NÁROKY

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Deriváty xanthinu obecného vzorce I ve kterém značí

R¹ a) oxoalkylovou skupinu se 3 až 8 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený,

b) hydroxyalkylovou skupinu s 1 až 8 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený ajejíž hydroxylová skupina představuje primární, sekundární nebo terciární alkoholovou funkci, nebo

c) alkylovou skupinu s 1 až 6 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený,

R² vodíkový atom a

R³ a) vodíkový atom,

b) alkylovou skupinu s 1 až 6 uhlíkovým) atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený,

c) alkylovou skupinu s 1 až 6 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přerušený kyslíkovým atomem, nebo

-9CZ 282140 B6

d) oxoalkylovou skupinu se 3 až 8 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec může být přímý nebo rozvětvený.
2, Derivát xanthinu obecného vzorce I podle nároku 1, ve kterém značí

R^l hydroxylovou skupinu s 1 až 8 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec je přímý nebo rozvětvený a jejíž hydroxylová skupina představuje primární, sekundární nebo terciární alkoholovou funkci,

R² vodíkový atom a

R³ a) vodíkový atom nebo

b) alkylovou skupinu s 1 až 6 uhlíkovými atomy, jejíž uhlíkový řetězec je přerušen kyslíkovým atomem.
3. Způsob výroby derivátů xanthinu obecného vzorce I podle nároků 1 a 2, vyznačující se tím, že se

a) xanthiny, chráněné na R² nebo na R² a R³, nechají reagovat se sloučeninou obecného vzorce II nebo III

O

II

CH₃-C-A-X (II),

OH

I

R⁴-C-A-X (III),

I

R⁴ nebo s alkylhalogenidem s až 6 uhlíkovými atomy za bázických podmínek, přičemž

A značí alkylovou skupinu s 1 až 6 uhlíkovými atomy,

X atom halogenu, jako je fluor, chlor, brom nebo jod a

R⁴ značí vodíkový atom a/nebo methylovou skupinu, načež se ochranné skupiny odštěpí, nebo

b) se xanthiny, chráněné na R² nebo na R² a R³, nechají reagovat se sloučeninou vzorce II nebo IV

CH₃-C_nH_2n-O-C_mH_2m-X (IV), ve kterém značí

- 10CZ 282140 B6 n celé číslo 0 až 4, m celé číslo 1 až 5, za podmínky, že m a n neznačí dohromady více než 5 a X má výše uvedený význam, nebo s alkylhalogenidem s až 6 uhlíkovými atomy, přičemž X, A a R⁴ mají výše uvedený význam, načež se ochranné skupiny odštěpí, nebo

c) se xanthiny, chráněné na R², nechají reagovat se sloučeninou vzorce II nebo IV, nebo s alkylhalogenidem s až 6 uhlíkovými atomy, přičemž X, m, n, A a R⁴ mají výše uvedený význam, na odpovídající 3,7-substituovaný xanthin, potom se nechají reagovat se sloučeninou vzorce II nebo ΠΙ nebo s alkylhalogenidem s až 6 uhlíkovými atomy, načež se ochranné skupiny odštěpí.
4. Deriváty xanthinu obecného vzorce I podle nároků 1 a 2 pro použití jako léčivo.
5. Deriváty xanthinu obecného vzorce I podle nároků 1 a 2 pro použití jako léčivo pro aplikaci při onemocněních, která se mohou vyskytovat po poranění lebky a mozku.
6. Farmaceutický prostředek pro aplikaci při onemocněních, která se mohou vyskytovat po poranění lebky a mozku, vyznačující se tím, že jako účinnou látku obsahuje derivát xanthinu obecného vzorce I podle nároku 1.