[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Jan-Lennard Struff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan-Lennard Struff
Jan-Lennard Struff na French Open 2019
Jan-Lennard Struff na French Open 2019
StátNěmeckoNěmecko Německo
Datum narození25. dubna 1990 (34 let)[1]
Místo narozeníWarstein, Německo[1]
BydlištěWarstein, Německo[1]
Výška193 cm[1]
Hmotnost92 kg[1]
Profesionál od2009[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek10 046 561 USD
Dvouhra
Poměr zápasů219–238
Tituly1 ATP, 6 challengerů
Nejvyšší umístění21. místo (19. června 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2018, 2024)
French Open4. kolo (2019, 2021)
Wimbledon3. kolo (2018, 2019)
US Open3. kolo (2018, 2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů104–108
Tituly4 ATP, 7 challengerů
Nejvyšší umístění21. místo (22. října 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2018)
French Open3. kolo (2021)
Wimbledončtvrtfinále (2018)
US Open2. kolo (2014)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hryčtvrtfinále (2020)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240423a23. dubna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan-Lennard Struff (* 25. dubna 1990 Warstein) je německý profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden turnaj ve dvouhře, když triumfoval na BMW Open 2024, a čtyři deblové turnaje. Na challengerech ATP získal šest titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2023 na 21. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2018 na 21. místě. Trénuje ho Carsten Arriens.[1]

V německém daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 frankfurtským úvodním kolem Světové skupiny proti Francii, v němž prohrál pětisetovou bitvu s Gillesem Simonem a vyhrál nad Nicolasem Mahutem. Francouzi zvítězili 3:2 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvaceti mezistátním utkáním s bilancí 14–9 ve dvouhře a 4–0 ve čtyřhře.[3]

Německo reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. V prvním kole mužské dvouhry jej vyřadil Rus Jevgenij Donskoj.[4]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2013 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěrečném kole přehrál Teimuraze Gabašviliho. V úvodním kole pařížské dvouhry však nenašel recept na Rusa Jevgenije Donského. Zároveň se jednalo o jeho první hlavní soutěž na okruhu ATP Tour, když předtím dvacetkrát nezvládl postoupit z kvalifikace do singlové soutěže.[5][4]

Na Monte-Carlo Masters 2023

Ve Wimbledonu 2018 se stal prvním tenistou otevřené éry, který dokázal otočit průběh úvodních dvou kol jakéhokoli turnaje ze stavu 0–2 na sety, když vyřadil Leonarda Mayera a Iva Karloviće. Světovou trojku premiérově zdolal na BNP Paribas Open 2019 v Indian Wells, kde na jeho raketě ve třetí fázi dohrál Alexander Zverev. Na French Open 2019 poprvé postoupil do grandslamového osmifinále dvouhry po pětisové výhře nad Bornou Ćorićem poměrem gamů 11–9 v rozhodující sadě. Bodový zisk z prvního čtvrtfinále v sérii Masters, cincinnatského Western & Southern Open 2020, jej posunul na nové kariérní maximum, 29. příčku žebříčku.[5]

Na Mutua Madrid Open 2023 nejdřív prohrál finálový zápas kvalifikace proti Aslanu Karacevovi, aby se následně do hlavní soutěže dostal jako tzv. šťastný poražený. Mezi poslední osmičkou porazil pátého hráče světa Řeka Tsitsipase a v semifinále oplatil Karacevovi porážku z kvalifikačního kola, čímž se stal vůbec prvním šťastným poraženým, který postoupil do finále v sérii Masters.[6] V něm ho zastavil druhý hráč světa Carlos Alcaraz ve třech setech. Po skončení se posunul na nové kariérní maximum, 28. místo žebříčku.[7] Z kvalifikace do čtvrtfinále Mastersu prošel i na předcházejícím Monte-Carlo Rolex Masters 2023, kde jako stý hráč klasifikace zdolal světovou devatenáctku Alexe de Minaura i čtyřku Caspera Ruuda,[8] než jej mezi poslední osmičkou hráčů vyřadil pozdější vítěz Andrej Rubljov.[9] Ve finále travnatého BOSS Open 2023 ve Stuttgartu neproměnil proti Francesi Tiafoeovi mečbol v závěrečném tiebreaku třetí sady a duel prohrál. Po skončení mu premiérově patřila 21. příčka.[10]

Na mnichovském BMW Open 2024 vylepšil finálovou účast z roku 2021 ziskem první singlové trofeje na túře ATP. Do závěrečného utkání prošel přes světovou čtyřiatřicítku Félix Augera-Aliassimeho a dvanáctku Holgera Runeho, jenž ovládl předchozí dva ročníky.[11] V souboji o titul zdolal patnáctého muže klasifikace Taylora Fritze ze Spojených států ve dvou seetch. V prvním z nich odvrátil tři setboly. Ve vzájemných duelech se ujal vedení 2–1. Ve 33 letech a 11 měsících se stal třetím nejstarším držitelem první singlové trofeje od založení okruhu ATP Tour v roce 1990. Po skončení se posunul na 24. příčku žebříčku, tři místa za kariérní maximum.[12][13] „Double“ si však z BMW Open neodvezl poté, co s krajanem Andreasem Miesem prohráli finále mnichovské čtyřhry.[14]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 D)
ATP Tour 500 (2–2 Č)
ATP Tour 250 (1–2 D; 2–1 Č)

Dvouhra: 4 (1–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 2. května 2021 Mnichov, Německo antuka Gruzie Nikoloz Basilašvili 4–6, 6–7(5–7)
Finalista 2. 7. května 2023 Madrid, Španělsko antuka Španělsko Carlos Alcaraz 4–6, 6–3, 3–6
Finalista 3. 18. června 2023 Stuttgart, Německo tráva USA Frances Tiafoe 6–4, 6–7(1–7), 6–7(8–10)
Vítěz 1. 21. dubna 2024 Mnichov, Německo antuka USA Taylor Fritz 7–5, 6–3

Čtyřhra: 8 (4–4)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. leden 2018 Sydney, Austrálie tvrdý Srbsko Viktor Troicki Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
3–6, 4–6
Vítěz 1. říjen 2018 Tokio, Japonsko tvrdý (h) Japonsko Ben McLachlan Jižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus
6–4, 7–5
Vítěz 2. leden 2019 Auckland, Nový Zéland tvrdý Japonsko Ben McLachlan Jižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus
6–3, 6–4
Finalista 2. březen 2019 Dubaj, Spojené arabském emiráty tvrdý Japonsko Ben McLachlan USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–7(4–7), 3–6
Vítěz 3. září 2019 Mety, Francie tvrdý (h) Švédsko Robert Lindstedt Francie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin
2–6, 7–6(7–1), [10–4]
Finalista 3. únor 2020 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Finsko Henri Kontinen Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–7(5–7), 6–4, [7–10]
Vítěz 4. 2 března 2024 Dubaj, Spojené arabském emiráty tvrdý Nizozemsko Tallon Griekspoor Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
6–4, 4–6, [10–6]
Finalista 4. 21. dubna 2024 Mnichov, Německo antuka Německo Andreas Mies Indie Juki Bhambri
Francie Albano Olivetti
6–7(6–8), 6–7(5–7)

Finále na challengerech ATP

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (6–14 D; 7–2 Č)

Dvouhra: 20 (6–14)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 5. červen 2011 Fürth, Německo antuka Portugalsko João Sousa 2–6, 6–0, 2–6
Finalista 2. 11. září 2011 Alphen aan den Rijn, Nizozemsko antuka Nizozemsko Igor Sijsling 6–7(2–7), 3–6
Finalista 3. 30. září 2012 Madrid, Španělsko antuka Španělsko Daniel Gimeno-Traver 4–6, 2–6
Finalista 4. 11. listopad 2012 Loughborough, Velká Británie tvrdý Rusko Jevgenij Donskoj 2–6, 6–4, 1–6
Finalista 5. 27. leden 2013 Heilbronn, Německo tvrdý Německo Michael Berrer 5–7, 3–6
Finalista 6. 10. únor 2013 Bergamo, Itálie tvrdý Polsko Michał Przysiężny 6–4, 6–7(5–7), 6–7(5–7)
Finalista 7. 3. listopad 2013 Ženeva, Švýcarsko tvrdý Tunisko Malek Džazírí 4–6, 3–6
Finalista 8. 16. únor 2014 Bergamo, Itálie tvrdý Itálie Simone Bolelli 6–7(6–8), 6–4
Vítěz 1. 18. květen 2014 Heilbronn, Německo antuka Maďarsko Márton Fucsovics 6–2, 7–6(7–5)
Finalista 9. 14. září 2014 Štětín, Polsko antuka Německo Dustin Brown 4–6, 3–6
Vítěz 2. 20. září 2015 Štětín, Polsko antuka Ukrajina Artem Smirnov 6–4, 6–3
Vítěz 3. 4. říjen 2015 Orléans, Francie tvrdý (i) Polsko Jerzy Janowicz 5–7, 6–4, 6–3
Finalista 10. 15. květen 2016 Heilbronn, Německo antuka Gruzie Nikoloz Basilašvili 4–6, 6–7(3–7)
Finalista 11. 5. červen 2016 Fürth, Německo antuka Moldavsko Radu Albot 3–6, 4–6
Vítěz 4. 11. září 2016 Alphen aan den Rijn, Nizozemsko antuka Nizozemsko Robin Haase 6–4, 6–1
Vítěz 5. 9. říjen 2016 Mons, Belgie tvrdý Francie Vincent Millot 6–2, 6–0
Finalista 12. 14. leden 2017 Canberra, Austrálie tvrdý Izrael Dudi Sela 6–3, 4–6, 3–6
Finalista 13. srpen 2018 Pullach, Německo antuka Portugalsko Pedro Sousa 1–6, 3–6
Vítěz 6. červenec 2022 Braunschweig, Německo antuka Německo Maximilian Marterer 6–2, 6–2
Finalista 14. listopad 2022 Bergamo, Itálie tvrdý (h) Finsko Otto Virtanen 2–6, 5–7

Čtyřhra: 9 (7–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. listopad 2013 Bratislava, Slovensko tvrdý (h) Německo Gero Kretschmer Finsko Henri Kontinen
Švédsko Andreas Siljeström
6–7(6–8), 2–6
Vítěz 1. 14. září 2014 Štětín, Polsko antuka Německo Dustin Brown Polsko Tomasz Bednarek
Slovensko Igor Zelenay
6–2, 6–4
Vítěz 2. 13. září 2015 Alphen aan den Rijn, Nizozemsko antuka Německo Tobias Kamke Rumunsko Victor Hănescu
Rumunsko Adrian Ungur
7–6(7–1), 4–6, [10–7]
Vítěz 3. 11. září 2016 Alphen aan den Rijn, Nizozemsko antuka Německo Daniel Masur Nizozemsko Robin Haase
Nizozemsko Boy Westerhof
6–4, 6–1
Vítěz 4. 13. leden 2017 Canberra, Austrálie tvrdý Německo Andre Begemann Argentina Carlos Berlocq
Argentina Andrés Molteni
6–3, 6–4
Vítěz 5. září 2017 Janov, Itálie antuka Německo Tim Pütz Argentina Guido Andreozzi
Uruguay Ariel Behar
7–6(7–5), 7–6(10–8)
Finalista 2. březen 2022 Phoenix, Spojené státy tvrdý Německo Oscar Otte Filipíny Treat Conrad Huey
USA Denis Kudla
6–7(10–12), 6–3, [6–10]
Vítěz 6. červenec 2022 Braunschweig, Německo antuka Brazílie Marcelo Demoliner Česko Roman Jebavý
Česko Adam Pavlásek
6–4, 7–5
Vítěz 7. listopad 2022 Bergamo, Itálie tvrdý (h) Německo Henri Squire Francie Jonathan Eysseric
Francie Albano Olivetti
6–4, 6–7(5–7), [10–7]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan-Lennard Struff na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Jan-Lennard Struff na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240423a23. dubna 2024
  2. Jan-Lennard Struff na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240423a23. dubna 2024
  3. Jan-Lennard Struff na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240423a23. dubna 2024
  4. a b Jan-Lennard Struff | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Jan-Lennard Struff | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-14. (anglicky) 
  6. Jan-Lennard Struff Reaches Madrid Final. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-05-05 [cit. 2023-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Carlos Alcaraz Defends Madrid Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-05-07 [cit. 2023-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-14. (anglicky) 
  8. Rublev Beats Khachanov, Struff Upsets Ruud in Monte-Carlo. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-13 [cit. 2023-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-13. (anglicky) 
  9. Rublev Seals SF Spot In Monte-Carlo. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-14 [cit. 2023-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-14. (anglicky) 
  10. Frances Tiafoe Saves 1 Championship Point, Reigns In Stuttgart. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-06-18 [cit. 2023-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Struff dumps defending champ Rune out to reach Munich final. SuperSport [online]. 2024-04-20 [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Jan-Lennard Struff beats Taylor Fritz in Munich for first ATP title. ATP Tour, Inc [online]. 2024-04-21 [cit. 2024-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. BMW OPEN – ATP MEDIA NOTES PREVIEW & DAY 7 [PDF]. ATP Tour, Inc., 2024-04-21 [cit. 2024-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. PARKAR, Ubaid. uki Bhambri wins doubles title at BMW Open 2024 tennis. olympics.com [online]. Olympics.com, 2024-04-22 [cit. 2024-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]