[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Radu Albot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Radu Albot
Radu Albot ve Wimbledonu 2023
Radu Albot ve Wimbledonu 2023
StátMoldavskoMoldavsko Moldavsko
Datum narození11. listopadu 1989 (35 let)[1]
Místo narozeníKišiněv, Moldavsko, Sovětský svaz[1]
BydlištěKišiněv, Moldavsko[1]
Výška175 cm[1]
Hmotnost69 kg[1]
Profesionál od2008[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek5 022 641 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů93–126
Tituly1 ATP, 9 challengerů, 14 Futures
Nejvyšší umístění39. místo (5. srpna 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2021, 2022)
French Open2. kolo (2018, 2019, 2020, 2023)
Wimbledon3. kolo (2018)
US Open3. kolo (2017)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů49–69
Tituly1 ATP, 10 challengerů, 7 Futures
Nejvyšší umístění56. místo (29. dubna 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2018, 2019)
French Openčtvrtfinále (2015)
Wimbledon3. kolo (2022)
US Opensemifinále (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231211a11. prosince 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radu Albot (moldavskou cyrilicí: Раду Албот, * 11. listopadu 1989 Kišiněv) je moldavský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvacet tři titulů ve dvouhře a sedmnáct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2019 na 39. místě a ve čtyřhře v dubnu téhož roku na 56. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v lednu 2007 na 11. příčce. Trénuje ho Magnus Tideman.[1]

Na nejvyšší grandslamové úrovni nejdále postoupil do semifinále čtyřhry US Open 2018, kde hráli s Malekem Džazírím z pozice náhradníků.

V moldavském daviscupovém týmu debutoval v roce 2007 utkáním 3. skupiny euroafrické zóny proti Bosně a Hercegovině, v němž prohrál po boku Jevgenije Plugarjova čtyřhru. Moldavané zvítězili 2:1 na zápasy. Do září 2020 v soutěži nastoupil k dvaceti devíti mezistátním utkáním s bilancí 28–8 ve dvouhře a 13–9 ve čtyřhře.[3]

Moldavsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, když do mužské dvouhry obdržel divokou kartu od ITF. Po výhře nad Teimurazem Gabašvilim jej ve druhém kole vyřadil devátý nasazený Chorvat Marin Čilić ve dvou setech.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v srpnu 2006, když na turnaji v rumunském Aradu postoupil z kvalifikace. V úvodním kole pak podlehl Adrianu Cruciatovi.[2] Na challengerech odehrál první turnaj o necelý měsíc dříve, když nastoupil do temešvárské čtyřhry s Rumunem Mirteou, aby soutěž opustili v první fázi. Premiérový singlový titul v této úrovni vybojoval na ferganském challengeru 2013 v Uzbekistánu, kde ve finále přehrál srbského hráče Iliju Bozoljace po třísetovém průběhu. Ve čtyřhře triumfoval již na tureckém Mersin Cupu 2012 s Ukrajincem Denysem Molčanovem. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 27. července 2015 po prohraném finálovém duelu na poznaňském challengeru, když mu na žebříčku ATP patřila 100. příčka.[1][2]

Bekhend na French Open 2022

Na okruhu ATP World Tour debutoval lednovým Aircel Chennai Open 2014 v Čennaí. Z pozice kvalifikanta vypadl v úvodním kole dvouhry s šestým nasazeným Španělem Marcelem Granollersem ve třech setech.[1] Premiérový kariérní vyhraný zápas v této úrovni dosáhl na červencovém Swedish Open 2014 v Bastadu po vyřazení Francouze Kennyho de Scheppera. Následně odešel poražen od argentinské turnajové sedmičky Carlose Berlocqa. Do prvního čtvrtfinále se podíval na úvodním ročníku travnatého Antalya Open 2017 po výhrách nad Portugalcem Joãem Sousou a druhým nasazeným Paolem Lorenzim, aby jej zastavil Andreas Seppi. V rámci série ATP Masters odehrál první utkání na BNP Paribas Open 2017 v Indian Wells po zvládnuté kvalifikaci. Na úvod jej vyřadil francouzský hráč Jérémy Chardy. Na navazujícím Miami Open 2017 mu stopku v úvodním zápase vystavil Seppi.[1][2]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na květnovém Istanbul Open 2015, kde v páru se Srbem Dušanem Lajovićem ovládli deblovou soutěž po dvousetovém vítězství nad švédsko-rakouským párem Robert Lindstedt a Jürgen Melzer. Na moskevském Kremlin Cupu 2015 skončili s Františkem Čermákem jako poražení finalisté čtyřhry, když nestačili na ruskou dvojici Andrej Rubljov a Dmitrij Tursunov až v rozhodujícím supertiebreaku.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2014 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Francouz Grégoire Burquier, Maďar Márton Fucsovics a Brit James Ward. Ve dvouhře jej pak na úvod vyřadil dvacátý šestý nasazený Francouz Gilles Simon. Do třetíto kola dvouhry se poprvé probojoval jako kvalifikant na US Open 2017, když zdolal zástupce amerického tenisu Ernesta Escobeda a po pětisetové bitvě i Tchajwance Lu Jan-suna. Poté podlehl turnajové sedmnáctce Samu Querreymu. V mužské čtyřhře French Open 2015 prošel s Lukášem Rosolem do čtvrtfinále, kde jejich cestu pavoukem zastavil šestý nasazený pár Italů Simone Bolelli a Fabio Fognini.[1][2]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Dne 19. dubna 2020 se stal otcem, když jeho partnerka Doina porodila dceru Adeline.[4]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–0 D; 1–1 Č)

Dvouhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 24. února 2019 Delray Beach, Spojené státy tvrdý Spojené království Dan Evans 3–6, 6–3, 7–6(9–7)

Čtyřhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 3. května 2015 Istanbul, Turecko antuka Srbsko Dušan Lajović Švédsko Robert Lindstedt
Rakousko Jürgen Melzer
6–4, 7–6(7–2)
Finalista 1. 25. října 2015 Moskva, Rusko tvrdý (h) Česko František Čermák Rusko Andrej Rubljov
Rusko Dmitrij Tursunov
6–2, 1–6, [6–10]

Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (9 D; 10 Č)
Futures (14 D; 7 Č)

Dvouhra (23)

[editovat | editovat zdroj]
č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. říjen 2010 Antalya, Turecko tvrdý Ukrajina Denys Molčanov 6–3, 4–6, 7–5
2. únor 2011 Antalya, Turecko antuka Jižní Afrika Ruan Roelofse 7–5, 6–4
3. březen 2011 Antalya, Turecko tvrdý Kolumbie Alejandro González 7–5, 6–3
4. duben 2011 Antalya, Turecko tvrdý Belgie Yannik Reuter 6–3, 7–6(7–1)
5. duben 2011 Antalya, Turecko tvrdý Německo Peter Gojowczyk 6–3, 6–2
6. květen 2011 Cesena, Itálie antuka Itálie Walter Trusendi 2–6, 6–2, 7–6(7–1)
7. únor 2012 Antalya, Turecko tvrdý Rusko Alexandr Lobkov 7–6(7–5), 6–3
8. únor 2012 Antalya, Turecko tvrdý Maďarsko Ádám Kellner 7–6(7–5), 6–2
9. březen 2012 Antalya, Turecko tvrdý Španělsko Sergio Gutierrez-Ferrol 6–1, 6–3
10. duben 2012 Antalya, Turecko tvrdý Bosna a Hercegovina Tomislav Brkić 6–1, 4–6, 6–1
11. duben 2012 Antalya, Turecko tvrdý Bosna a Hercegovina Tomislav Brkić 3–6, 6–4, 7–6(7–3)
12. květen 2012 Bacău, Rumunsko antuka Moldavsko Roman Borvanov 7–5, 6–4
13. únor 2013 Antalya, Turecko tvrdý USA Reid Carleton 6–1, 6–4
14. březen 2013 Antalya, Turecko tvrdý Turecko Marsel İlhan 6–3, 3–6, 7–6(9–7)
1. září 2013 Fergana, Uzbekistán tvrdý Srbsko Ilija Bozoljac 7–6(11–9), 6–7(3–7), 6–1
2. únor 2015 Kalkata, Indie tvrdý Austrálie James Duckworth 7–6(7–0), 6–1
3. červen 2016 Fürth, Německo tvrdý Německo Jan-Lennard Struff 6-3, 6-4
4. červen 2016 Fergana, Uzbekistán tvrdý Rusko Konstantin Kravčuk 6-4, 6-2
5. červenec 2016 Poznaň, Polsko antuka Belgie Clement Geens 6-2, 6-4
6. listopad 2017 Šen-čen, ČLR tvrdý Polsko Hubert Hurkacz 7–6(8–6), 6–7(3–7), 6–4
7. říjen 2018 Liou-čou, ČLR tvrdý Srbsko Miomir Kecmanović 6–2, 4–6, 6–3
8. listopad 2021 Pau, Francie tvrdý (h) Česko Jiří Lehečka 6–2, 7–6(7-5)
9. září 2022 Istanbul, Turecko tvrdý Česko Lukáš Rosol 6–2, 6–0

Čtyřhra (17)

[editovat | editovat zdroj]
č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. červenec 2008 Oradea, Rumunsko antuka Moldavsko Andrei Ciumac Austrálie Steven Goh
Austrálie Zakary van Min
7–6(7–5), 6–7(5–7), [10–3]
2. květen 2009 Bukurešť, Rumunsko antuka Moldavsko Andrei Ciumac Rumunsko Florin Mergea
Rumunsko Costin Pavăl
6–1, 6–2
3. srpen2009 Kempten, Německo antuka Česko Jiří Školoudík Austrálie James Lemke
Německo Richard Waite
6–1, 6–2
4. květen 2010 Pitești, Rumunsko antuka Moldavsko Andrei Ciumac Ukrajina Ivan Anikanov
Ukrajina Artem Smirnov
2–6, 6–3, [10–7]
5. březen 2011 Antalya, Turecko antuka Ukrajina Denys Molčanov Česko Roman Jebavý
Slovensko Adrian Sikora
6–7(3–7), 6–3, [12–10]
6. květen 2011 Aosta, Itálie Clay Japonsko Jasutaka Učijama Japonsko Hiroki Morija
Japonsko Šuiči Sekiguči
4–6, 7–5, [10–7]
1. duben 2012 Mersin, Turecko antuka Ukrajina Denys Molčanov Itálie Alessandro Motti
Itálie Simone Vagnozzi
6–0, 6–2
2. květen 2012 Ostrava, Česko antuka Rusko Teimuraz Gabašvili Česko Adam Pavlásek
Česko Jiří Veselý
7–5, 5–7, [10–8]
3. říjen 2013 Kazaň, Rusko tvrdý Uzbekistán Farruch Dustov Bělorusko Jegor Gerasimov
Bělorusko Dzmitrij Žyrmont
6–2, 6–7(3–7), [10–7]
7. březen 2014 Kanton, ČLR tvrdý Indonésie Christopher Rungkat Itálie Claudio Grassi
Itálie Ricadro Ghedin
1–6, 7–5, [10–7]
4. duben 2014 Mersin, Turecko antuka Česko Jaroslav Pospíšil Itálie Thomas Fabbiano
Itálie Matteo Viola
7–6(9–7), 6–1
5. květen 2014 Řím, Itálie antuka Nový Zéland Artem Sitak Itálie Andrea Arnaboldi
Itálie Flavio Cipolla
4–6, 6–2, [11–9]
6. červenec 2014 Poznań, Polsko antuka Česko Adam Pavlásek Polsko Tomasz Bednarek
Finsko Henri Kontinen
7–5, 2–6, [10–8]
7. srpen 2014 San Marino, San Marino antuka Španělsko Enrique López-Pérez Chorvatsko Franko Škugor
Rumunsko Adrian Ungur
6–4, 6–1
8. únor 2015 Launceston, Austrálie tvrdý USA Mitchell Krueger Austrálie Adam Hubble
Nový Zéland Jose Rubin Statham
3–6, 7–5, [11–9]
9. říjen 2017 Ning-po, Čína tvrdý Nový Zéland Rubin Statham Indie Džívan Nedunčežijan
Indonésie Christopher Rungkat
7–5, 6–3[
10. září 2021 Istanbul, Turecko tvrdý Moldavsko Alexander Cozbinov Chorvatsko Antonio Šančić
Nový Zéland Artem Sitak
4–6, 7–5, [11–9]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Radu Albot na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l Radu Albot na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20190501a1. května 2019
  2. a b c d e f Radu Albot na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 0.9976426214050609a9. června 202
  3. Radu Albot na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20220609a9. června 2022
  4. Becoming A Father: The New Role In Radu Albot’s Life. www.atptour.com [online]. [cit. 2022-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Президент Николае Тимофти подписал указ о награждении теннисиста Раду Албота медалью. www.presedinte.md [online]. [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]