Aldo van Eyck
| Aldo van Eyck | |
|---|---|
 Aldo van Eyck v roce 1970 | |
| Narození | 16. března 1918 Driebergen nebo Driebergen-Rijsenburg |
| Úmrtí | 14. ledna 1999 (ve věku 80 let) Amsterdam nebo Loenen aan de Vecht |
| Národnost | Nizozemská |
| Alma mater | Spolková vysoká technická škola v Curychu |
| Povolání | Architekt |
| Rodiče | Pieter Nicolaas van Eyck |
| Manžel(ka) | Hannie van Rooijenová |
| Významná díla | dětská hřiště Obecní sirotčinec v Amsterdamu |
| Ocenění | Cena Sikkens (1960) Cena Sikkens (1961) Maaskantova rotterdamská cena (1982) Královská zlatá medaile (1990) Čestný odznak Za vědu a umění (1990) Wolfova cena za architekturu (1996) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aldo van Eyck (* 16. března 1918 – 14. ledna 1999)[1] byl nizozemský architekt. Patří mezi nejvlivnější protagonisty architektonického hnutí strukturalismu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Dětství
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Driebergenu v Utrechtu jako syn básníka, kritika, esejisty a filozofa Pietera Nicolaase van Eycka a jeho manželky Nelly Estelle Benjaminsové, která byla sefardského původu, ale narodila se a vyrostla v Surinamu.[2][3]
Jeho bratrem byl básník, výtvarník a restaurátor umění Robert Floris van Eyck. Byl ženatý s Hannie van Rooijenovou, rovněž architektkou. Ta mu pomáhala při jeho tvorbě.[1]
Začátek kariéry
[editovat | editovat zdroj]Jeho rodina se v roce 1919 přestěhovala do Velké Británie, kde v Somersetu navštěvoval soukromou školu. V letech 1935–1938 dokončil střední školu v Haagu a odešel studovat na ETH v Curychu. Studium ukončil v roce 1942. Během druhé světové války zůstal ve Švýcarsku, kde se pohyboval v okruhu mnoha dalších avantgardních umělců kolem Caroly Giedion-Welckerové, manželky historika Sigfrieda Giediona.
V letech 1954–1959 vyučoval na amsterdamské Akademii architektury. Následující léta působil jako profesor na Technické univerzitě v Delftu. Rovněž byl redaktorem architektonického časopisu Forum.
Pozdní léta
[editovat | editovat zdroj]Jako člen CIAM se v roce 1954 podílel na založení klubu „Team 10“. Přednášel po celé Evropě a Severní Americe, kde hlásal potřebu odmítnout funkcionalismus a napadal nedostatek originality většiny poválečného modernismu. V letech 1959–1963 byl spolu s Hermanem Hertzbergerem a Jaapem Bakemou spoluredaktorem nizozemského časopisu Forum. Pomohl tak zveřejnit výzvu „Team 10“ k návratu k humanismu v architektonickém designu.[4]
V roce 1990 získal od RIBA královskou zlatou medaili.
Zemřel v Loenen aan de Vecht ve věku 80 let.
Stavby
[editovat | editovat zdroj]- Návrh obce Nagele, Noordoostpolder, 1948–1954
- Domov pro seniory, Slotermeer, Amsterdam, 1951–1952
- Amsterdamský sirotčinec, Amsterdam, 1955–1960
- Základní školy, Nagele, Noordoostpolder, 1954–1956
- Hubertus House, Amsterdam, 1973–1978
- ESA-ESTEC restaurace a konferenční centrum, Noordwijk, 1984–1990
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aldo van Eyck na anglické Wikipedii.
- ↑ a b TEAM 10. www.team10online.org [online]. [cit. 2024-09-28]. Dostupné online.
- ↑ resources.huygens.knaw.nl [online]. Dostupné online.
- ↑ FERNÁNDEZ-GALIANO, Luis. Fallece Aldo van Eyck, arquitecto clave del estructuralismo holandés. El País. 1999-01-16. Dostupné online [cit. 2024-09-28]. ISSN 1134-6582. (španělsky)
- ↑ Lessons : Tupker-Risselada : a double portrait of Dutch architectural education, 1953/2003 = Lessen : Tupker-Risselada : dubbelportret van het nederlands architectuuronderwija 1953/2003 | WorldCat.org. search.worldcat.org [online]. [cit. 2024-09-28]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aldo van Eyck na Wikimedia Commons