CZ282454B6

CZ282454B6 - 3,4-Dihydroisochinolinové deriváty, jejich použití, způsob jejich výroby a farmaceutický prostředek s jejich obsahem

Info

Publication number: CZ282454B6
Application number: CZ952846A
Authority: CZ
Inventors: Walter Lösel; Otto Roos; Dietrich Arndts; Franz Josef Kuhn; Ilse Streller
Original assignee: Boehringer Ingelheim Kg
Priority date: 1990-12-22
Filing date: 1991-12-20
Publication date: 1997-07-16
Also published as: HUT74639A; DK0563128T3; IE990430A1; MX9102765A; GR3030341T3; SG43064A1; HRP940721A2; PT99901A; EP0563128B1; CZ289685B6; AU666107B2; EP0781556A1; PT99901B; NO179515B; YU48063B; WO1992011010A1; AU9080291A; DE9017900U1; FI932709A0; SI9111975B

Abstract

Řešení se týká 3,3-dihydroisochinolinových derivátů obecného vzorce I, v němž X má význam, uvedený v hlavním nároku. Tyto látky je možno použít ke zlepšení prokrvení tkání a jejich zásobení kyslíkem a k ochraně centrálního nervového systému ve formě farmaceutických prostředků, které rovněž tvoří součást tohoto řešení. Mimoto se řešení týká také způsobu výroby uvedených derivátů a jejich použití pro výrobu farmaceutických prostředků.ŕ

Description

Oblast techniky

Vynález se týká 3,4-dihydroisochinolinových derivátů, jejich použití, způsobu jejich výroby a farmaceutického prostředku s jejich obsahem.

Dosavadní stav techniky

Z EP-A 37 934 jsou známy dihydroisochinolinové deriváty obecného vzorce Ia. Uvedené sloučeniny mají kardiotonický účinek a mají také složku, zvyšující kontraktilitu svalů a působící na krevní tlak. Tyto látky je možno použít ke zlepšení prokrvení tkání ajejich zásobení kyslíkem. Tyto možnosti použití jsou založeny na účinku těchto látek na cévy. V EP-A 251 194 se popisuje, že heterocyklické anelované dihydropyridinové deriváty mají kardioprotektivní účinek, přičemž jde o zcela nový typ látek, antagonizujících účinky vápníku.

Podstata vynálezu

Podstatu vynálezu tvoří 3,4-dihydroisochinolinové deriváty obecného vzorce I

0), kde X znamená některou ze skupin

- 1 CZ 282454 B6

CH₂-CH (C₆H₅)2 ch₃

I

-nh-ch-ch₂-o

-nh-ch-ch₂

nebo

kde

Xi znamená fenyl, mono- nebo disubstituovaný trifluormethylovou skupinou nebo ethoxyskupinou, fenyl, substituovaný methoxyskupinou a atomem fluoru, nebo 2-methoxyfenyl,

X₂ znamená skupinu -CH₂-CH₂- nebo

-CHr-CH(CH₃)- a

X₃ znamená 2,3,4-trimethoxyfenyl, 2,3-dimethoxyfenyl, 2,6-dimethoxyfenyl, 3,6dimethoxyfenyl, thienyl, fenyl, mono- nebo disubstituovaný trifluormethylovou skupinou nebo ethoxyskupinou, nebo fenyl, substituovaný methoxyskupinou a atomem fluoru, a soli těchto sloučenin, přijatelné z farmaceutického hlediska, zvláště sloučenina vzorce

-3CZ 282454 B6

OCH₃

och₃

Výhodné jsou zejména sloučeniny obecného vzorce I, v nichž X znamená některou ze skupin

CH₂-CH(C₆H₅)2

-4CZ 282454 B6

-5CZ 282454 B6 kde

Xi znamená 2-methoxyfenyl, popřípadě substituovaný ještě atomem fluoru,

X₂ znamená skupinu -CH₂-CH₂- a

X₃ znamená 2,3,4-trimethoxyfenyI, 2,3-dimethoxyfenyI, 2,6-dimethoxyfenyl, 3,6dimethoxyfenyl, 2- nebo 3-thienyl, fenyl, popřípadě substituovaný trifluormethylovou skupinou nebo ethoxyskupinou, nebo fenyl, substituovaný methoxyskupinou a atomem fluoru.

Tyto nové sloučeniny jsou vhodné pro použití k ochraně mozkových buněk, k léčení chronických zánětlivých onemocnění a pro inhibici srážení krve, zejména inhibici shlukování krevních destiček.

Vlastnosti sloučenin podle vynálezu jsou uvedeny v následující tabulce 1

Tabulka 1

ΙΓ II

Typ struktury II

-6CZ 282454 B6

X struktura

t.t. °C sloučenina (sůl)

och₃ až 64 .HCl

OCH₃

176 až 184

166 až 168

II

102 až 104

X struktura t.t. °C sloučenina (sůl)

E (Cl)

F (-)

až 96

G (Cl)

OCH₃

Π 139 až 142

H (-)

Π 133 až 135

-8CZ 282454 B6

X struktura sloučenina (sůl)

M (-)

II

143 až 145 až 98

118 až 120

112 až 114 och₃

-9CZ 282454 B6 sloučenina (sůl) struktura t.t. °C

N (Cl)

I 95 až 99

O (-)

I 114ažll6

P (-)

I 66 až 73

Q (Cl)

II 205 až 209

-10CZ 282454 B6

Sloučeniny obecného vzorce Ijsou báze a je tedy možno tyto látky převést obvyklým způsobem při použití anorganických nebo organických kyselin nebo látek, schopných vytvářet soli a komplexy, na libovolné, z fyziologického hlediska přijatelné adiční produkty nebo soli.

Kyselinami, vhodnými pro použití ke tvorbě těchto solí, jsou například kyselina chlorovodíková, bromovodíkové, jodovodíková, fluorovodíková, dále kyseliny sírová, fosforečná, dusičná, octová, propionová, máselná, kapronová, valerová, šťavelová, malonová, jantarová, maleinová, fumarová, mléčná, vinná, citrónová, benzoová, p-hydroxybenzoová, fialová, skořicová, salicylová, askorbová, methansulfonová a podobně.

Sloučeniny a jejich soli se s výhodou podávají k léčení degenerativních a nekrotických onemocnění mozkové tkáně. Uvedené látky je možno užít také k prevenci těchto onemocnění u nemocných, u nichž je vysoká pravděpodobnost výskytu těchto chorob. Jak bude dále prokázáno na základě pokusů, nespočívá účinek uvedených látek pouze ve zlepšeném prokrvení tkáně. Uvedené látky jsou vhodné také pro léčení epilepsie a Alzheimerovy choroby, a zvláště k léčení nemocných, u nichž došlo k mozkové mrtvici, neboje nebezpečí, že k ní dojde.

Dále jsou uvedené látky, jak již bylo svrchu popsáno, vhodné k léčení chronických zánětlivých onemocnění a k zábraně srážení krve.

V následujících pokusech bude prokázána překvapující účinnost těchto sloučenin. Pokusy byly prováděny zejména se sloučeninou A následujícího vzorce

OCH₃ . HC1,

OCH₃ typickým představitelem sloučenin obecného vzorce I.

Tolerance ischemie u gerbila byla prováděna způsobem podle publikací Suzuki R. a další, Acta Neuropath (Berl.) 1983, 60:207-216 a 217-222, Yoskidomi M. a další, J. Neurochem. 1989, 53:1589-1594.

Ischemie byla provedena uzávěrem arteria carotis na 10 minut v etherové narkóze. Sloučenina A byla podávána podkožně v dávce 1 a 10 mg/kg celkem čtyřikrát v následujících 24 hodinách, poprvé byla podána 2 hodiny po opětovném otevření tepny.

hodin po uzávěru tepny byla zvířata usmrcena a jejich mozková tkáň byla podrobena histologickému vyšetření. Ke sledování ischemického poškození a popřípadě snížení tohoto

-11 CZ 282454 B6 poškození byla zvolena tkáň v oblasti CA] hipokampu ve zcela určitém výřezu histologického preparátu. Bylo sledováno poškození buněk této části mozku. Vyšetření bylo provedeno vždy na skupině pěti zvířat.

Ve skupině, v níž nebyla pokusným zvířatům podána žádná zkoumaná látka, došlo u všech zvířat k výraznému poškození buněk ve sledované oblasti CAi. Na rozdíl od tohoto pozorování bylo možno pozorovat při podání sloučeniny A výrazný ochranný účinek proti poškození z nedostatečného zásobení kyslíkem, přičemž tento účinek byl závislý na velikosti dávky. Při podání dávky 1 mg/kg sloučeniny A bylo možno pozorovat poškození sledované oblasti CAi pouze u dvou z pěti zvířat. Při podání dávky 10 mg/kg sloučeniny A nebylo možno pozorovat poškození mozkové tkáně u žádného z pěti zvířat.

Z těchto výsledků je možno uzavřít, že sloučeniny obecného vzorce I je možno použít k léčení neurologických poškození, například takových, které mohou vzniknout na podkladě mozkové mrtvice.

Výsledky těchto pokusů také prokazují, že sloučeniny se dostávají do mozkové tkáně přes krevní zásobení, což je podstatnou výhodou sloučenin podle vynálezu.

Následující pokusy na izolovaných buněčných kulturách rovněž prokazují účinky zkoumaných sloučenin. Dále je možno z výsledků těchto pokusů, stejně jako z výsledků svrchu uvedených pokusů na gerbilech uzavřít, že sloučeniny obecného vzorce I je možno použít k léčení svrchu uvedených chorobných stavů.

Na izolovaných buněčných kulturách, například na kulturách neutrofilních granulocytů, na buňkách HL 60, na kulturách trombocytů a podobně bylo možno prokázat, že sloučenina A může v závislosti na dávce působit inhibici přetížení vápníkem a uhynutí buněk, vyvolané nejrůznějšími látkami, například PAF, leukotrieny, endothelinem, FMLP nebo isoprenalinem. IC₅₀je 1 mikromol.

Měřeny byly koncentrace IC50, to znamená koncentrace zkoumané látky, které mohou způsobit 50 % inhibici transportu vápníku, vyvolanou působením 1 nM FMLP na buňkách HL60 po zatížení FLUO₃. Výsledky těchto pokusů jsou uvedeny v následující tabulce:

sloučenina IC₅₀ (průměrně 10⁶ buněk v suspenzi) sloučenina A 5,4.10^-6 M

Svrchu uvedené metody pro provádění popsaných zkoušek jsou zveřejněny v publikacích W. K. Pollock, T. J. Rink, R. F. Irvine, Biochem. J. 235:869-877 (1986) a J. E. Merritt, R. Jacob, T. J. Hal lam, J. of Biol. Chem. 264:1522-1527, (1989).

Na jednotlivých buňkách HL60 byl sledován pomocí specifických svorek elektrofyziologickým způsobem průchod membránou, a to neselektivními kationtovými kanály po stimulaci ATP. Tento průtok bylo možno zastavit použitím sloučeniny A, hodnota IC50 byla 7 nM.

Tyto výsledky prokazují přímé působení uvedených sloučenin na izolované buňky. U živých organismů dochází při následujících pokusech k průniku granulocytů, zvláště leukocytů, po poškození mozkové tkáně, například po mozkové mrtvici, do poškozené oblasti, kde jsou pak aktivovány pochody, jichž se účastní vápník, rozkládají se a tím dochází k uvolnění mediátorů,

-12CZ 282454 B6 které dále poškozují tyto tkáně, jako jsou PAF, leukotrieny, prostaglandiny, FMLP a podobně. Chemotakticky přitahované Ieukocyty tímto způsobem zvětšují poškozenou oblast. Na základě svrchu popsaných pokusů je možno předpokládat, že tento bludný kruh, působící stále větší poškození, je možno přerušit podáním svrchu popsaných účinných látek. Po jejich podání 5 zůstává neurologické poškození ohraničeno na původní rozsah.

Je možno prokázat, že klasické látky, antagonizující působení vápníku, jako jsou Verapamil, Mifedipin nebo Diltiazen, nepůsobí inhibici aktivace leukocytů.

io Další pokusy, které byly se sloučeninou A prováděny, dále podporují svrchu uvedené výsledky.

Na izolovaných nervových buňkách mozkové kůry a hippokampu fetálních krys bylo sledováno přímé působení sloučeniny A způsobem podle publikací H. W. Můller a W. Seifert, Proč. Nati. Acid. Sci., USA, 81:1248-1252, 1984, J. Neurosci. Res. 8:195-204, 1982 a Muller a Seifert, 15 Methods For Sérum Free Culture of Neuronal and Lymphoid Cells, str. 6Ί-ΊΊ, A. R. Liss lne., 150 Fifth Ave., New York, N.Y.10011, 1984. Na jednotlivých buňkách po zatížení FURA₂ byly registrovány křivky koncentrace v závislosti na čase pro koncentraci vápenatých iontů v cytoplazmě způsobem podle publikace J. A. Connor, Proč. Nati. Acad. Sci., 83:6179 až 6183, 1986. Jak po mechanickém poškození, tak také po podání excitačních aminokyselin, například 20 E. A. A., glutamátu, kainátu, quisqualátu a NMDA, bylo možno pozorovat silný vzestup koncentrace vápníku v cytoplazmě, tomuto vzestupu bylo ve všech případech možno zabránit podáním sloučeniny A, velikost inhibice byla závislá na velikosti dávky, IC₅₀ je přibližně 3 mikromoly.

Mechanismus účinku této inhibice byl sledován jak na buněčných kulturách nervových buněk, tak na neutrofilních granulocytech, v buňkách HL-60 a trombocytech člověka. Je možno prokázat, že podáním sloučeniny A je možno zbrzdit průchod vápníku membránou do buněk, který byl stimulován agonisty receptorů, například působením EAA, FMLP, leukotrienu, PAF, endotheinu a podobně. Tento vliv, který se podle publikace T. J. Hallam a T. J. Rink, Tips

10:8-10, 1989 uvádí jako průnik vápenatých iontů, zprostředkovaný receptorem (RMCE), není možno zbrzdit podáním klasických antagonistů vápníku. Klasické látky, antagonizující vápník, nemohou zabránit aktivaci leukocytů a trombocytů vzhledem k tomu, že v těchto buňkách se nenacházají žádné kanály pro průnik vápenatých iontů, závislé na napětí. Blokádu transmembránového průniku vápníku bylo možno prokázat elektrofyziologicky při použití speciálních svorek, a to na buňkách HL-60 i na nervových buňkách.

Výsledky svrchu uvedených pokusů jsou shrnuty v následující tabulce. Použité sloučeniny byly uvedeny v tabulce 1.

% H Znamená inhibice transmembránového průniku vápenatých iontů do nervových buněk v procentech.

- 13CZ 282454 B6 sloučenina č.

%H

A	88,08
B	64,15
C .	86,93
D	69,41
E	93,19
F	76,64
G	67,72
H	79,69
J	83,81
K	98,89
L	99,38
M	73,21
N	98,27
0	90,34
P	74,58
Q	81,86

Zábranu srážení krve nebo shlukování krevních destiček je možno prokázat na základě standardních pokusů. Na lidských krevních destičkách po zatížení QUIN 2 a stimulaci působením ADP, vasopressinu, PGF2a]f_a , thrombinu nebo serotoninu je možno prokázat, že průnik vápníku do buněk, který vede ke shlukování krevních destiček, je možno inhibovat sloučeninou A v množství 3 mikromoly.

Ve svrchu uvedeném evropském patentovém spisu č. EP-A-251 194 se uvádí, že pri pokusech in vitro na hladkém svalu, a to na proužcích aorty podle publikace C. van Breemen, P. Aarenson, R. Lautzenheiser, J. Meisheri, Chest 78:157S-165S (1980) a R. Casteels a G. Droogman,

J. Physiol. 317:263-279 (1981) je možno prokázat, že sloučeniny obecného vzorce I jsou antagonisty vápníku se zcela novým mechanismem účinku. K objasnění tohoto zjištění se uvádí, že svrchu uvedené látky mají účinek na srdeční a cévní systém. Nijak se však blíže neuvádí, že by tyto látky mohly mít protizánětlivý účinek nebo účinek na nervové buňky.

Patofyziologické změny při chronickém bronchiálním astmatu vznikají na podkladě zánětlivých pochodů, k nimž dochází aktivací zánětlivých buněk, jak bylo popsáno v publikacích Bames, 1987 a Seifert a Schultz, 1991.

Aktivace těchto buněk, například neutrofilních granulocytů a tukových buněk, nebo jejich permanentních buněčných linií HL-60 nebo RBL, řízená receptorem, může být inhibována nezávisle na typu stimulačních agonistů, jako jsou endothelin, PAF, leukotrieny nebo chemotaktický peptid FMLP blokováním neselektivních kationtových kanálů UKK podle publikace RINK, 1990. Těmito kanály se dostává extracelulámí vápník do buněk, což je nezbytné pro přetrvávání receptory zprostředkované buněčné aktivace, jak bylo popsáno

- 14CZ 282454 B6 v publikaci Putney 1990. V případě, že je tento přívod vápenatých iontů přerušen, dochází k blokádě aktivace zánětlivých buněk. Klasické látky, antagonizující působení vápníku, typu dihydropyridinu nebo fenylalkylaminu nepůsobí inhibici UKK ani zánětlivých pochodů podle publikace Wells a další, 1986.

Jako míra buněčné aktivace nebo její inhibice blokátory UKK se fluorometricky kvantitativně stanoví kinetika cytoplazmatické koncentrace vápenatých iontů v buňkách, zatížených FŮRA 2, způsobem podle publikace Grynkiewicz a další, 1985. Ukázalo se, že tento postup je velmi vhodnou metodou k vyhledávání UKK-blokátorů. Užívá se buď buněčná suspenze buněk HL-60, nebo jednotlivé, ke skleněným destičkám lnoucí buňky RBL-2H3 po stabilní transfekci lidským receptorem M_b to znamená muskarinovým receptorem typu 1. Na základě této transfekce je uvedené buňky možno stimulovat působením karbacholu. V důsledku toho otevřené UKK je možno inhibovat UKK-blokátory.

Pokud byly sloučeniny podle vynálezu sledovány na obou buněčných systémech, je možno pozorovat souhlasný účinek, dochází k blokádě UKK. Buněčné suspenze je možno s ohledem na techniku měření použít pouze ke zkouškám sloučenin bez vlastní fluorescence, kdežto fluorescenční zkoumané látky je nutno sledovat při použití buněk RBL. Na lnoucích jednotlivých buňkách je možno stanovit vlastní fluorescenci. Kultivace, diferenciace, zavedení fura-2 do buněk HL-60 a fluorimetrické měření vápníku v těchto buňkách bylo prováděn způsobem, popsaným v publikaci Pittet a další 1990. Pro toto měření byl použit spektrofluorimetr LS5 (Perkin Elmer).

Kultivace a přilnutí buněk RBL-2H3 bylo prováděno způsobem, popsaným v publikaci HideaBeaven (1991). Fluorimetrické měření vápníku v cytoplazmě jednotlivých adherujících buněk RBL-2H3 bylo prováděno způsobem, který byl v publikaci Kudo a Ogura (1986) popsán pro nervové buňky. Byl použit fluorescenční mikroskop AXIOVERT 35 (Zeiss) v kombinaci se systémem pro zobrazení (Hamamatsu), tvořený systémem ICMS pro zpracování obrazu, kamerou s řídicí jednotkou a zesilovačem obrazu DVS 3000.

Kinetika cytoplazmatické koncentrace vápenatých iontů byla znázorněna jako křivka koncentrace v průběhu času po aktivaci buněk působením receptorů. Plocha pod touto křivkou (AUC) byla integrována a registrována jako míra aktivace buněk. Intenzita účinku inhibice zkoumaného UKK-blokátoru byla vypočítána na základě následujícího vztahu:

AUCmhXlOO % H = 100-AUC kde % H znamená inhibici proudu vápníku neselektivními kationtovými kanály v procentech po stimulaci karbacholem 30 mikromol, nebo FMLP 10 nM na buňkách RBL, nebo HL-60 a po inhibici 10 mikromoly zkoumané látky,

AUCinh znamená plochu pod křivkou, naměřenou v přítomnosti stimulátoru a 10 mikromol zkoumané látky jako inhibitoru, a

AUC znamená plochu pod křivkou, měřenou po přidání stimulujícího agonisty, tj. 30 mikromol karbacholu na buňkách RBL nebo 10 nM FMLP na buňkách HL-60.

-15I!

Sloučeniny, schopné způsobit inhibici proudu vápenatých iontů za popsaných pokusných podmínek na více než 50 % byly dále sledovány ke zjištění koncentrace IC₅₀.

V následující tabulce jsou uvedeny hodnoty % H pro některé zkoumané látky.

Tyto hodnoty jsou mírou intenzity účinku UKK-blokujících sloučenin.

Metody podle následujících publikací byly užity při svrchu vedených pokusech na účinnost zkoumaných látek.

Bames P. J., I. W. Rodger a N. C. Thomson,

Pathogenesisi of asthma, v ASTHMA, basic mechanisms and clinical management Ed.: P. J. Bames, Academie Press, Londýn, 1988

Grynkiewicz G., M. Poenie a R. Y. Tsien,

A new generation of Ca²⁺-indicators with greatly improved fluorescence properties

J. Biol. Chem., 260 : 3440 - 3450, 1985

Hide M. a M. A. Beaven,

Calcium influx in a rat mast cell (RBL-2H3) line

J. Biol. Chem. 266 : 15221 - 15229,1991,

Kudo Y. a A. Ogura,

Glutamate-induced inerease in intracellular Ca²⁺-concentration in isolated hippocampal neurones,

Br. J. Pharmacol., 89 : 191 - 198, 1986

Pittet D., F. Divirgilo, T. Pozzan, A. Monod a D. P. Lew,

Correlation between plasma membrán potential and second messenger generation in the promyeloic cell line HL60,

J. Biol. Chem. 265 : 14256 -14263, 1990

Putney J. W. jr.

Capacitative Calcium entry revised

Cell Calcium 11:611 - 624, 1990

RINK T.J.,

Receptor-mediated calcium entry

Febs Lett. 268 : 381 - 385, 1990,

Seiferrt R. a G. Schultz,

The superoxide forming NADPH oxidase of phagocytes: An enzym systém regulated by multiple mechanism

Rev. Physiol. Biochem. Pharmacol., sv. 117, Springer Verl., 1991

Wells E., C. G. Jackson, S. T. Harper, J. Mann a R. P. Eaoy

Characterization of primáte bronchoalveolar mast cells Π, inhibition of histamin, LTC4 and PG₂release from primáte bronchoalveolar mast cells and a comoarison with rat peritoneal mast cells J. Immunol., 137 : 3941 - 3945, 1986.

V následující tabulce jsou uvedeny výsledky pro sloučeninu, dříve popsanou v tabulce 1

-16CZ 282454 B6 sloučenina č. % H (buňky RBL)

A 61,16

Sloučeniny je možno podávat perorálně, parenterálně nebo místně. Vhodnými lékovými formami jsou například tablety, kapsle, čípky, roztoky, sirupy, emulze, aerosoly nebo dispergovatelné prášky. Tablety je možno získat například tak, že se účinná látka nebo směs účinných látek smísí se známými pomocnými látkami, například inertními ředidly, jako je uhličitan vápenatý, fosforečnan vápenatý nebo mléčný cukr, plnivy, jako je kukuřičný škrob nebo kyselina alginová, pojivý, jako jsou škrob nebo želatina, kluznými látkami, jako jsou stearan hořečnatý nebo mastek a/nebo prostředky k dosažení depotního účinku, jako jsou karboxypolymethylen, karboxymethylcelulóza, acetátftalát celulózy nebo polyvinylacetát. Tablety mohou být tvořeny také větším počtem vrstev.

Odpovídajícím způsobem je možno připravit také dražé, která je možno získat povlékáním jader, připravených stejným způsobem jako tablety. Jako povlak se užije například kolidon nebo šelak, arabská guma, mastek, oxid titaničitý nebo cukr.

K dosažení depotního účinku nebo k zábraně inkompatibility může být jádro tvořeno větším počtem vrstev. Také povlak může být pro dosažení depotního účinku tvořen větším počtem vrstev, přičemž je možno použít tytéž pomocné látky, které byly svrchu uvedeny při výrobě tablet.

Sirupy s obsahem účinných látek podle vynálezu nebo jejich směsí obvykle obsahují ještě sladidlo, jako sacharin, cyklamát, glycerol nebo cukr, látky, upravující chuť, například aromatické látky, jako vanilin nebo pomerančový extrakt. Dále mohou sirupy obsahovat látky, napomáhající vzniku suspenze nebo zahušťující látky, jako jsou sodná sůl karboxymethylcelulózy, smáčedla, například kondenzační produkty alifatických alkoholů s ethylenoxidem nebo konzervační látky, jako p-hydroxybenzoát.

Injekční roztoky se připravují obvyklým způsobem, například přidáním konzervačního činidla, jako p-hydroxybenzoátu nebo stabilizátoru, jako alkalických solí kyseliny ethylendiamintetraoctové, a pak se plní do nádobek nebo do ampulí.

Kapsle s obsahem jedné nebo většího počtu účinných látek je možno získat tak, že se účinná látka mísí s inertním nosičem, například mléčným cukrem nebo sorbitem, načež se plní do želatinových kapslí.

Čípky je možno získat smísením účinné látky s příslušným nosičem, jako neutrálním tukem nebo polyethylenglykolem nebo jejich deriváty.

Sloučeniny podle vynálezu je možno podávat enterálně, parenterálně nebo místně, s výhodou v dávce 0,05 až 500 mg v jednotlivé dávce pro dospělého. Při perorálním podání je výhodná dávka 0,1 až 500 mg, při nitrožilním podání 0,05 až 150 mg pro jednotlivou dávku.

Dále budou uvedeny příklady složení některých lékových forem.

-17CZ 282454 B6

Příklad 1

Tablety:

účinná látka mléčný cukr kukuřičný škrob koloidní oxid křemičitý stearan hořečnatý

40,0 mg 100,0 mg 50,0 mg 2,0 mg 3,0 mg 200,0 mg

Výroba:

Účinná látka se smísí s částí pomocných látek a granuluje roztokem rozpustného škrobu ve vodě. Po usušení granulátu se přidá zbytek pomocných látek a směs se lisuje na tablety.

Příklad 2

Dražé

účinná látka mléčný cukr kukuřičný škrob koloidní oxid křemičitý rozpustný škrob stearan hořečnatý

20,0 mg 100,0 mg 65,0 mg 2,0 mg 5,0 mg 3,0 mg 195,0 mg

Výroba:

Účinná látka a pomocné látky se způsobem, popsaným v příkladu 1, lisují na jádra dražé, která se povlékají cukrem, mastkem a arabskou gumou běžným způsobem.

Příklad 3

Čípky

účinná látka mléčný cukr základní hmota pro výrobu čípků

50,0 mg 250,0 mg do 1,7 g

Výroba:

Účinná látka a mléčný cukr se smísí a směs se uvede do suspenze v roztavené základní hmotě pro výrobu čípků až do vzniku homogenní suspenze, která se pak vlije do předchlazených forem pro čípky s hmotností 1,7 g.

-18CZ 282454 B6

Příklad 4

Ampule účinná látka chlorid sodný bi-destilovaná voda

20,0 mg

5,0 mg do 2,0 ml

Výroba:

Účinná látka a chlorid sodný se rozpustí v bi-destilované vodě a roztok se za sterilních podmínek plní do ampulí.

Příklad 5

Ampule účinná látka chlorid sodný bi-destilovaná voda

10,0 mg

7,0 mg do 1,0 ml

Výroba:

Ampule tohoto složení je možno získat obdobným způsobem jako ampule z příkladu 4.

Příklad 6

Kapky účinná látka 0,70g methylester kyseliny p-hydroxybenzoové 0,07g propylester kyseliny p-hydroxybenzoové 0,03g de-mineralizovaná voda do 100,00 ml

Výroba:

Účinná látka a konzervační prostředky se rozpustí v demineralizované vodě, roztok se zfiltruje a plní do lahviček s objemem 100 ml.

Jak již bylo uvedeno, jsou sloučeniny obecného vzorce I nové sloučeniny. Tyto látky je možno vyrobit analogickým způsobem jako sloučeniny z EP-A-00 37 937 a EP-A-251 194:

a) cyklizací diamidu kyseliny fenylmalonové obecného vzorce ΠΙ

HjCO

H₃CO CH₂ - CH₂ - NH - CO - CH (C₆H₅) - CO - X

-19CZ 282454 B6 kde X má význam, uvedený v obecném vzorci I, za přítomnosti kondenzačního činidla, nebo

b) reakcí karboxylové kyseliny obecného vzorce IV

(IV) nebo halogenidu této kyseliny, kde Y znamená skupinu OH nebo atom halogenu, s aminem obecného vzorce VI + XH (VI) kde X má význam, uvedený v obecném vzorci I, v přítomnosti kondenzačního činidla.

Jako kondenzační prostředek při provádění postupu

a) je vhodná Lewisova kyselina, jako oxychlorid fosforečný, fluorid boritý, chlorid cíničitý nebo chlorid titaničitý, avšak také silné anorganické kyseliny, například kyselina sírová, fluorosulfonová, fluorovodíková nebo polyfosforečná, tyto kyseliny se s výhodou užijí v přebytku. Výhodným kondenzačním prostředkem je oxychlorid fosforečný.

Cyklizační reakci je možno provádět v přítomnosti nebo v nepřítomnosti rozpouštědel. Vhodná jsou všechna inertní rozpouštědla, pokud mají dostatečnou rozpustnost pro reakční složky a dostatečně vysokou teplotu varu. Příkladem vhodných rozpouštědel mohou být benzen, alkylbenzenové deriváty, chlorbenzen, dekalin, chloroform, methylenchlorid, acetonitril a podobně. Variantou tohoto postupu může být provedení, v němž je kondenzační prostředek, například oxychlorid fosforečný, současně také reakčním rozpouštědlem.

Pokud jde o reakční teplotu, neexistuje žádné zvláštní omezení. Reakce je možno provádět ve velmi širokém teplotním rozmezí, s výhodou za zahřívání až k teplotě varu reakčního rozpouštědla.

Amidační reakce b) může být prováděna zásadně za týchž podmínek jako reakce a). Jako kondenzační prostředek je možno navíc uvést karbodiimidy, například cyklohexylkarbodiimid nebo karbonyldiimidazol.

-20CZ 282454 B6

Příklad

3,4-Dihydro-1 -benzyl-6,7-dimethoxy-alfa-/di-2-(2,3,4-trimethoxyfenyl)ethyl/aminokarbonylisochinolinhydrochlorid

H₃CO OCH₃

a) N,N-Di-/2-(2,3,4-trimethoxyfenyl)ethyl/amid kyseliny

2-(3,4-dimethoxyfenyl)ethylaminokarbonylfenyloctové

K roztoku 18,0 g, 52,4 mmol 2-(3,4-dimethoxyfenyl)ethylamidu monoethylesteru kyseliny fenylmalonové ve 150 ml bezvodého dimethylformamidu se při teplotě místnosti po částech přidá 9,0 g, 55,5 mmol Ν,Ν'-karbonyldiimidazolu. Po 30 minutách se přidá ještě 18,0 g,

44,3 mmol di-/2-(2,3,4-trimethoxyfenyl)ethyl/aminu a směs se ještě po 30 minut míchá. Pak se rozpouštědlo oddestiluje ve vakuu, zbytek se rozpustí v 1,5 litru methylendichloridu a pak se roztok protřepe vždy 2 x 250 ml vody a 2 x 200 ml 1N kyseliny chlorovodíkové. Organická fáze se vysuší síranem sodným a odpaří a odparek se čistí na sloupci silikagelu při použití směsi methylenchloridu a methanolu v poměru 100 : 2 jako elučního činidla, a pak se produkt nechá krystalizovat ze směsi ethylacetátu a etheru. Výtěžek je 35,5 g produktu.

b) 35,0 g, 47,5 mmol amidu ze stupně a) a 15 ml, 164 mmol oxychloridu fosforečného se zahřívá 30 minut na teplotu varu ve 150 ml bezvodého acetonitrilu. Po ukončení reakce, která se sleduje pomocí chromatografie na tenké vrstvě, se rozpouštědlo spolu s nespotřebovaným oxychloridem fosforečným oddestiluje ve vakuu. Odparek se smísí se směsí vody a ledové drti, směs se alkalizuje roztokem uhličitanu sodného a extrahuje přibližně 1 litrem methylendichloridu. Organická fáze se promyje vodou, vysuší síranem sodným a odpaří. Odparek se dvakrát čistí na sloupci silikagelu, jako první eluční činidlo se užije směs methylenchloridu a methanolu v poměru 100 : 2 až 100 : 4, jako druhé eluční činidlo se užije směs methylendichloridu a ethylacetátu 1:1.

6,5 g čištěného produktu se rozpustí v 50 ml ethanolu a přidá se alkoholový roztok kyseliny chlorovodíkové, čímž vznikne hydrochlorid. Po odpaření a usušení ve vysokém vakuu při teplotě 50 °C se získá ll,5g požadovaného produktu ve formě amorfní pevné látky s teplotou tání 56 až 64 °C.

-21 II

Analogickým způsobem, jako v tomto příkladu, je možno získat také všechny ostatní sloučeniny z tabulky 1.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. 3,4-Dihydroisochinolinové deriváty obecného vzorce I kde X znamená některou ze skupin

H₃CO och₃

-22CZ 282454 B6

CH₂-CH(C₆H₅)2

-23I!

kde

X] znamená fenyl, mono- nebo disubstituovaný trifluormethylovou skupinou nebo ethoxyskupinou, fenyl, substituovaný methoxyskupinou a atomem fluoru nebo

5 2-methoxyfenyl,

X₂ znamená skupinu -CHr-CH₂- nebo

-CH₂-CH(CH₃)- a o

X₃ znamená 2,3,4-trimethoxyfenyl, 2,3-dimethoxyfenyl, 2,6-dimethoxyfenyl, 3,6-dimethoxyfenyl, thienyl, fenyl, mono- nebo disubstituovaný trifluormethylovou skupinou nebo ethoxyskupinou, nebo fenyl, substituovaný methoxyskupinou a atomem fluoru, a soli těchto sloučenin, přijatelné z farmaceutického hlediska, zvláště sloučenina vzorce

OCH₃

HjCO OCH₃ och₃
2. Způsob výroby 3,4-dihydroisochinolinových derivátů obecného vzorce I, podle nároku 1, vyznačující se tím, že se

25 a) cyklizuje diamid kyseliny fenylmalonové obecného vzorce ΠΙ

H₃CO

H₃CO CH₂ - CH₂ - NH - CO - CH (C₆H₅) - CO - X

-24II kde X má význam, uvedený v obecném vzorci I, za přítomnosti kondenzačního činidla, nebo

b) nechá reagovat karboxylová kyselina obecného vzorce IV

H₃CO h₃co (IV) nebo halogenid této kyseliny, kde Y znamená skupinu OH nebo atom halogenu, s aminem obecného vzorce VI

XH (VI), kde X má význam, uvedený v obecném vzorci I, v přítomnosti kondenzačního činidla, načež se takto získaná sloučenina popřípadě převede na svou sůl, přijatelnou z farmaceutického hlediska.
3. Farmaceutický prostředek s neuroprotektivním účinkem na centrální nervový systém pro léčení chronických zánětlivých onemocnění a k zábraně srážení krve, vyznačující se tím, že jako svou účinnou složku obsahuje 3,4-dihydroisochinolinový derivát obecného vzorce I podle nároku 1.
4. Použití 3,4-dihydroisochinolinových derivátů obecného vzorce I podle nároku 1 pro výrobu farmaceutických prostředků s neuroprotektivním účinkem.

Konec dokumentu