CZ20024007A3 - Plynoměr - Google Patents

Description

Oblast techniky

Tento vynález se vztahuje ke způsobu zjišťování spotřeby plynové směsi a k plynoměru, vymezenému v úvodní části patentových nároků 1 a 9. Způsob a plynoměr podle tohoto vynálezu jsou vhodné k použití v domácím a obchodním sektoru a obzvláště při zjišťování spotřeby zemního plynu.

Dosavadní stav techniky

Poplatky za plyn, a to obzvláště v domácím a obchodním sektoru, jsou v současné době založené výlučně na objemu spotřebovaného plynu. Proto jsou používány především plynoměry, které měří přímo objem protékajícího plynu a které v některých případech dokáží kompenzovat chybné údaje, způsobené teplotními změnami.

Nejčastěji používané plynoměry jsou tzv. plynoměry měchové, které popsal U. Wernekinck v publikaci Gasmessung und Gasabrechnung (Měření spotřeby plynu a poplatky za plyn), Vulkan-Verl., 1996, 20 - 31. Měchový plynoměr má dvě měřicí komory, které jsou střídavě plněny a vyprazdňovány protékajícím plynem. Při naplnění jedné komory je plyn přemístěn do komory druhé. Kroky plnění a vyprazdňování jsou počítány a násobeny obsahem měřicí komory, výsledný údaj uvádí celkový objem plynu, který komorami protekl. Protože se však objem plynu mění v důsledku změn okolní teploty a tlaku, jsou tato měření nepřesná. V létě, kdy je plyn teplý a má ιυυ/ • 0· · a · » ·

Ht“ ·· «4 ·· ·· větší objem, zaplatí uživatel za tutéž výhřevnost více než v zimě. Z tohoto důvodu jsou moderní měchové plynoměry vybaveny jednoduchými mechanickými anebo elektrickými zařízeními ke kompenzaci nepřesností měření. V praxi jsou však tato zařízení jen málokdy používána. Kromě toho zde není bráno v úvahu kolísání tlaku.

V dokumentu WO 99/06800 je popsán plynoměr, zjišťující objemovou průtokovou rychlost. Z tohoto důvodu detektuje v plynovodní trubici první thermistor míru ochlazení a druhý thermistor průběžnou teplotu plynu. Průtoková rychlost molekul plynu je určována na základě těchto parametrů.

V trubici je také čidlo, které detektuje míru ochlazení nehybného plynu. Takto je možné určit hodnotu kalibrace v kterémkoli okamžiku, kdy je plynovodní trubice v provozu. Tato hodnota kalibrace může být poté naopak použita při určování objemové průtokové rychlosti na základě míry ochlazení, naměřené v prvním thermistoru.

Navzdory těmto kompenzačním opatřením jsou plynoměry, založené na měření objemu, vždy náchylné k nepřesnostem. Stanovování sazby za plyn na základě jeho objemu není navíc vůči uživateli čestné, protože spotřeba plynu není dána jeho objemem, ale spíše množstvím plynu, tzn. spotřebovaným množstvím plynu a jeho kvalitou, tzn. jeho výhřevností. Se vzrůstající hustotou a kvalitou plynu klesá při dosaženi téhož výkonu objem spotřebovaného plynu, ať už v topném systému, v systému výhřevu vody anebo při vaření.

Dosud nepublikovaná německá patentová přihláška No. 199 08 664,8 proto popisuje plynoměr, který zjišťuje průtokovou rychlost množství plynu v souvislosti s jeho hustotou. K tomu » 5» » » * · · itr «· ·· ··♦ ·· ·· lze přednostně použít anemometr (popsaný v F. Mayer et al., Single-Chip Anemometer, Proč. IEEE, International Electron Devices Meeting /IEDM, 1997/, 895-898). Oba dokumenty jsou součástí následujícího popisu.

Ve výše popsaných plynoměrech nejsou však nicméně brány v úvahu výkyvy v kvalitě plynu. Tyto výkyvy jsou značné obzvláště v případě zemního plynu a dochází k nim hlavně tím, že složení zemního plynu z různých zdrojů se liší. Zemní plyn

z různých	zdrojů	je však dodáván v	podobě	směsi,	jejíž
směšovací	poměr se	podle požadavků může	značně	lišit.
Je	pravda,	že i v dosavadním	stavu	techniky	jsou

zařízení, která berou v úvahu výhřevnost plynu a podle ní určují spotřebu energie. Např. v dokumentu WO 00/11465 je popsáno zařízení k měření spotřeby energie, vybavené jednak měchovým plynoměrem k měření objemu spotřebovaného plynu, jednak prostředkem k určování jeho výhřevnosti, který funguje na principu akustického měření. Také v dokumentu US-A6.047.589 je popsáno zařízení k měření spotřeby energie, které zjišťuje objemový průtok a výhřevnost plynu. V tomto případě jsou oba údaje zjišťovány na principu akustického měření. Obě tato zařízení jsou tedy kalibrována k měření průtokového objemu a obě udávají množství spotřebované energie ve vztahu výhřevnosti plynu v daném okamžiku k objemovému množství spotřebovaného plynu.

Tato zařízení k měření množství spotřebované energie jsou tedy poměrně složitá, protože musí zjišťovat objemový průtok i výhřevnost plynu a obě naměřené hodnoty použít ke zjištění konečného údaje. Pro použití jako standardní

4·»«·· 4*4 4 4

A* * · * · 4444 • 41 44 44 444 44 44 plynoměry k měření spotřeby plynu v domácím a obchodním sektoru jsou zařízení tohoto typu příliš nákladná.

Podstata vynálezu

Cílem tohoto vynálezu je tedy vyvinout způsob měření spotřeby plynové směsi a plynoměr popsaný v úvodní částí, s jehož pomocí lze snadno měřit spotřebu plynu na základě jeho výhřevnosti, které jsou takto vhodné k používání v domácím a obchodním sektoru.

Cíle tohoto vynálezu je dosaženo způsobem a plynoměrem s rysy uvedenými v patentových nárocích 1 a 9.

Způsob měření podle tohoto vynálezu je založen na poznatku, že při měření průtokové rychlostí, a obzvláště hmotnostní průtokové rychlosti, se naměřená hodnota anebo senzorový signál mění v souvislosti s výhřevností plynu. Tato závislost je dána pevným vztahem, který má takto podobu prvořadé úměrnosti. Následně je možné plynoměr podle tohoto vynálezu kalibrovat přímo jako zařízení k měření spotřeby energie.

Další korekce, které berou v úvahu odchylky ve složení plynové směsi, mohou být uplatněny nezávisle na měření plynoměru. Zjištění výhřevnosti skutečně přivedené plynové směsi lze provést pomocí externí jednotky, která je místně oddělená od plynoměru.

Výhodou zde je, že není nutné, aby každý plynoměr byl vybaven jednotkou k měření výhřevnosti plynu. Jediná externí jednotka může dodat celé řadě zákazníků a tedy i celé řadě ft » · *

» J· 4 · 4 4 · · * » *·♦ «« ··· «4 ·· plynoměrů, napojených k témuž zdroji, požadovanou informaci o výhřevnosti používané plynové směsi.

V přednostním způsobu podle tohoto vynálezu přenáší tato externí jednotka informaci o výhřevnosti do plynoměru a ten sám na základě této informace poté provede korekci hodnoty naměřené spotřeby energie.

V jiném přednostním způsobu podle tohoto vynálezu přenáší plynoměr hodnotu spotřeby energie anebo součet hodnot spotřeby energie za určitou časovou jednotku do hlavní řídící jednotky, v níž je prováděna korekce této hodnoty na základě informace o výhřevnosti plynové směsi v uvedené časové jednotce.

Další výhodná provedení tohoto vynálezu se stanou zřejmými z odvozených patentových nároků.

Přehled obrázků na výkresech

V následujícím textu bude předmět tohoto vynálezu vysvětlen podrobněji s odkazy k přednostnímu ukázkovému provedení, které je znázorněno na přiložených obrázcích:

Obrázek 1 znázorňuje část plynovodní trubky s plynoměrem podle tohoto vynálezu;

Obrázek 2 znázorňuje porovnání odchylek výhřevnosti zemního plynu v jednotlivých měsících a odpovídajících změn naměřených hodnot v plynoměru podle tohoto vynálezu;

Obrázek 3a znázorňuje nepřesnosti naměřených hodnot objemu plnu v souvislosti s jeho skutečnou energetickou hodnotou;

···*·· · • Λ * · · * * · · • fr · « · * «· ·* ··· ** ·*

Obrázek 3b znázorňuje nepřesnosti naměřených hodnot hmotnostní průtokové rychlosti plynu v souvislosti s jeho skutečnou energetickou hodnotou;

Obrázek 3c znázorňuje nepřesnosti naměřených hodnot průtoku energie plynu v souvislosti s jeho skutečnou energetickou hodnotou.

Příklady provedení vynálezu

Obrázek 1 znázorňuje plynovodní potrubí s plynoměrem podle tohoto vynálezu. Součástí plynovodního potrubí je hlavní trubice 1, spojená s hlavním plynovodním potrubím, které je vně budovy a které zde není zobrazeno. Tato hlavní trubice 1 je vybavena zúžením 10 o přesně stanoveném průřezu anebo dalšími prostředky, umístěnými v hlavní trubici _1, k dosažení přesně stanoveného poklesu tlaku. Plyn protéká plynovodním potrubím. Plyn má obecně podobu směsi s proměnlivým složením. To se týká např. i zemního plynu, jehož vzájemný poměr tří hlavních složek, jmenovitě metanu, propanu a etanu, se liší podle původu plynu. Kromě toho mají tyto tři hořlavé hlavní složky odlišnou výhřevnost, takže výhřevnost výsledné směsi plynu je nestejná.

Plynoměr je vybaven měřicím prostředkem 2 k zjištění hmotnosti protékajícího plynu a vyhodnocovací elektronické zařízení (neznázorněno). V jednoduchém provedení je měřicí prostředek 2 umístěn přímo na hlavní trubici jL Ve zde znázorněném přednostním provedení se od hlavní trubice 1_ odděluje obtoková trubice 11, která míjí zúžení 10. Měřicí prostředek 2 je umístěn na této obtokové trubici 11. Měřicím prostředkem 2 je přednostně anemometr a ještě lépe CMOS anemometr s polysilikonovou stavbou v „sendvičové úpravě,

««· ·« • · · · to · • · » * · * fc ·· ♦·· «· ·« tak jak je popsán v následujících publikacích: J. Robadey et al·.: Two dimensional integrated gas flow sensors by SMOS IC technology, J. Micormech. Microeng. 5(1995) 243 - 250; F. Mayer et al.: Scaling of thermal CMOS gas flow microsensors: experiment and símulation, Proč. IEEE Micro Electro Mechanical· Systems, (IEEE, 1996) 116 - 121; a E. Mayer et al.: Single-Chip CMOS Anemometer, Proč. IEEE, International Electron Devices Meeting (IEDM, 1997) 895-989, a dále jak je navrhován k použití v plynoměru v nepublikované německé patentové přihlášce No. 199 08 664.8, o které jsme se zmínili v úvodu.

Součástí měřícího prostředku 2 je topný článek a v každém případě teplotní čidla, umístěná ve stejných vzdálenostech nad a pod topným článkem vzhledem ke směru průtoku plynu. Plyn, který má být měřen, protéká přes povrch měřicího prostředku 2 a je zahříván topným článkem. Teplotní čidla měří teplotu anebo rozdíl teplot plynu nad a pod topným článkem vzhledem ke směru průtoku plynu. Výsledkem je senzorový signál S v podobě napěťového signálu U, který je dán teplotním rozdílem ΔΤ. Míra předání tepla je dána počtem molekul v objemové jednotce a tudíž množstvím plynu. Navíc však také závisí na výhřevnosti plynné směsi, tzn. na typu anebo složení této směsi.

V rámci tohoto vynálezu je využit poznatek, že senzorový signál se mění s výhřevností plynné směsi, K tomu dochází při kalibrování zařízení k měření objemu plynu anebo obzvláště při kalibrování zařízení k měření hmotnostní průtokové rychlosti. Uvedený vztah je znázorněn na obrázku 2, kde je vztahovou značkou CM označena procentuální odchylka středních anebo průměrných měsíčních hodnot od střední anebo • t · · · · • * » · · · * · · · · · ·

Β· ··· *· ·· průměrné roční hodnoty výhřevnosti zemního plynu. Z obrázku je zřejmé, že odchylky výhřevnosti se pohybují přibližně v rozmezí 2%. Je zde také znázorněna a vztahovou značkou Δ5 označena změna hodnoty senzorového signálu S, získaného pomocí měřícího prostředku 2, který byl výše popsán v případě konstantního průtoku plynu. Z obrázku je zřejmé, že hodnota senzorového signálu se mění stejným směrem a dokonce téměř úměrně se změnou výhřevnosti. Tento poměr se nevztahuje pouze k průměrným měsíčním hodnotám, ale samozřejmě také k okamžitým hodnotám, tzn. např. k libovolně krátkým časovým úsekům.

Plynoměr anebo prostředek ke zjištění hmotnostního průtoku podle tohoto vynálezu může být proto kalibrován anebo cejchován jako zařízení anebo jednotka k měření protékajícího množství energie. Postup je následující:

V prvním kroku je množství N hodnot senzorového signálu dáno jako funkce průměrného objemového anebo hmotnostního průtoku kalibračního plynu, což je prováděno za standardních podmínek, tzn. za určité teploty (např. 20°C) a určitého tlaku (např. 1 bar). Jak již bylo uvedeno, jsou tyto hodnoty senzorového signálu úměrné průměrnému hmotnostnímu průtoku plynu použitým měřicím prostředkem 2. Hodnoty senzorového signálu ) jsou zpracovány a uloženy ve vyhodnocovacím elektronickém zařízení plynoměru v podobě senzorové kalibrační křivky j) jako průměrný průtokový objem, daný senzorovým signálem S.

Použitým kalibračním plynem je přednostně dusík N₂ anebo vzduch. Ve druhém kroku je senzorová kalibrační křivka •o© © · » »7© · v · ··· ©· ©· • · · · «« ©·

F_n (Sy_Ni J) znásobena faktorem konverze signálu anebo korekčním faktorem f_{N CH} a hodnotovým faktorem výhřevnosti Tích základní směsi plynu (označené indexem CH) a uložena. Faktorem konverze signálu je v tomto případě převodový součinitel, který udává rozdíl v citlivosti měřicího prostředku 2 při použití základní směsi plynu místo kalibračního plynu (kterým je v tomto případě dusík). Faktor výhřevnosti H_CÍi udává výhřevnou hodnotu této základní směsi plynu, tzn. jeho kalorimetrickou hodnotu anebo výhřevnost na jednotku průtokového parametru (tzn. na standardní objemovou jednotku anebo na kilogram). Použitou základní směsí plynu je přednostně průměrná směs plynu, která je typická v oblasti použití plynoměru.

Získaným výsledkem je výkon P, který je funkcí senzorového signálu S,

který udává okamžitou spotřebu plynu v podobě energie na jednotku času. Integrováním anebo načítáním po délku určitého časového úseku je tedy možné stanovit spotřebu E energie základní směsi plynu:

E= \p(S)dt=f„_ral-H,jF.(s(ý_KJ-dl

Plynoměr je tedy již kalibrován jako jednotka k měření výkonu anebo energie základní směsi plynu. Na odchylky ve složení přiváděné směsi plynu, tzn. na odchylky ve složeni základní směsi plynu, je přinejmenším částečně reagováno automaticky odpovídajícími odchylkami senzorového signálu S.

·*

1β

Z tohoto důvodu není nutná průběžná aktualizace hodnoty účinné výhřevnosti H , která se v průběhu času také vyznačuje odchylkami, anebo její odchylka od výhřevnosti H_Ch základní směsi plynu.

Z obrázku 2 je zřejmé, že výsledek sledování odchylek ve složení směsi plynu v průběhu času, umožněný kalibrací podle tohoto vynálezu, je skutečně kvalitativně správný, neodpovídá však zcela z hlediska kvantitativního. Dalšího zlepšení dosáhneme tak, že místo výhřevností Hch základní směsi plynu použijeme výhřevnost H , která přinejmenším přibližně bere v úvahu výhřevnost skutečně spotřebovaného plynu.

Hodnota H je např. dána stanovením. Hodnotu skutečně přiváděné energie zjistíme tedy tak, že naměřenou a v podmínkách směsi základního plynu kalibrovanou hodnotu spotřeby energie vynásobíme korekčním faktorem H /H_ChTato výhřevnost H je výhodně zjišťována v externí jednotce, a to buď výpočtem anebo experimentálně. Tato jednotka nemusí být umístěna v blízkosti příslušného uživatele, je spíše možné použít jedinou jednotku pro celou uživatelskou síť. Může být součástí jednotky hlavního vybavení anebo řídící jednotky, anebo s nimi může být funkčně spojena. Ke zjištění výhřevnosti lze použít známé prostředky. Výhodné také je, že pro správné a takto nákladné měření lze použít pouze jedno takové zařízení. Tato externí jednotka tedy měří průběžně anebo ve stanovených časových intervalech výhřevnost směsi plynu, protékající uživatelskou sítí, a ukládá naměřené hodnoty.

V jiném provedení tohoto vynálezu externí jednotka dodává do každého plynoměru v uživatelské síti informaci o výhřevnosti H přiváděné směsi plynu. To může probíhat v předem stanovených časových intervalech anebo v případě výrazné změny ve složení směsi plynu. V tomto provedení je plynoměr vybaven výpočetními prvky ke korekci naměřené hodnoty spotřebované energie s použitím uvedené informace o výhřevnosti. Součástí této informace je v tomto případě korekční faktor, výhřevnost anebo kód, který lze přidělit ke korekčnímu faktoru. V přednostním provedení plynoměr sčítá naměřené hodnoty spotřeby energie v určitém časovém úseku anebo v intervalu i, např. po dobu jednoho týdne anebo měsíce, a tuto hodnotu násobí korekčním faktorem H (i)\U_CH, s výhřevností H (i), která je průměrnou hodnotou získanou v intervalu i. Výsledkem je následující rovnice, udávající skutečnou spotřebu energie za počet m časových intervalů:

e=£((')· i=l ,· v případě výpočtu průměru převodových součinitelů

E = »(>)· k.(s(b.))· dl) í=l

V jiné variantě způsobu podle tohoto vynálezu převádí plynoměr změřenou hodnotu spotřeby energie do centrální jednotky, kde je změřená hodnota spotřeby energie násobena korekčním faktorem. Pokud není externí jednotka součástí centrální jednotky, je i odtud do centrální jednotky převáděna informace o výhřevnosti přiváděné směsi plynu.

• · · r · * · • · · · · · ft ·· ·*· ·· ··

Plynoměr a/nebo externí jednotka sčítá a/nebo včleňuje hodnoty, naměřené v určitém časovém úseku, a přenáší včleněnou hodnotu do jednotky hlavního vybavení.

Ve všech variantách může být korekce naměřené hodnoty spotřebované energie prováděna v kterémkoli okamžiku, a to i při odebírání údajů z plynoměru.

Vzhledem k přímému využití kalibrace jako zařízení k měření spotřeby energie umožňuje způsob podle tohoto vynálezu a plynoměr podle tohoto vynálezu nenákladné a přesné stanovení poplatku za použitý plyn. Přesnější způsoby měření jsou znázorněny na obrázcích 3a až 3c. Na těchto obrázcích je ukázáno, jak velká je odchylka naměřené hodnoty energie od skutečně spotřebované hodnoty energie. Na obrázku 3a je znázorněna situace, kdy je plynoměr kalibrován pro měření objemového průtoku. Na obrázku je znázorněn objemový průměrný průtok V jako funkce energie E, v tomto případě v konvenčním měchovém plynoměru bez dodatečné teplotní kompenzace. Pokud je energie spotřebovaného plynu určována na základě objemového průtoku s použitím zařízení tohoto typu, chyba dosahuje až ± 18%. Hlavními příčinami této chyby jsou teplotní odchylky, které obvykle představují zhruba ± 10%, a tlakové odchylky, které dosahují obvykle zhruba + 5%. Na obrázku 3b je znázorněna chyba v měření, vznikající z kalibrace na základě hmotnostního průtoku. Na obrázku je znázorněn průměrný hmotnostní průtok Mjako funkce energie E. Maximální chyba dosahuje zhruba ± 4%, z čehož jsou zhruba 2% způsobena měřicím zařízením a další zhruba 2% odchylkami ve složení anebo odchylkami ve výhřevnosti. Výkres 3c znázorňuje chybu v měření při použití měřicího prostředku 2, který byl popsán výše a který je podle tohoto vynálezu • · 4

··· • * • 4 • 4 4 ·♦ 444

4 4 4

44 kalibrován pro průtok energie. Obrázek znázorňuje průměrný průtok energie anebo výkon É jako funkci energie E. Z obrázku je zřejmé, že zařízení kalibrované přímo pro průtok energie znázorňuje skutečný stav nejlépe. Je tomu tak z toho důvodu, že měřicí prostředek opravuje odchylky ve složení směsi plynu v průběhu času automaticky v odpovídajícím smyslu anebo směru průtoku energie.

Claims (10)

1. PATENTOVÉ

   NÁROKY

   1. Způsob určení spotřeby energie pomocí plynoměru, jehož součásti je měřicí prostředek (2) k určení průměrného hmotnostního průtoku plynu a měřicí elektronická výbava, vyznačuj ící tím, že k přímé kalibraci plynoměru s funkcí jednotky k měření výkonu anebo energie jsou hodnoty (S_n) senzorového signálu stanoveny jako funkce průměrného průtoku kalibračního plynu (N2/ vzduch) a ukládány v plynoměru v podobě senzorové kalibrační křivky (F_n(S_n)), senzorová kalibrační křivka (F_n(S_n)) je násobena konverzním faktorem signálu (f^-cs) a faktorem výhřevnosti (H_ch) základní směsi plynu (CH), získaný výsledek udává výkon (P) anebo hodnotu spotřeby energie (E), přičemž konverzní faktor signálu (í^-ch) bere v úvahu při použití základní směsi plynu namísto kalibračního plynu (N₂, vzduch) rozdíl citlivosti měřicího prostředku (2).
2. 2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že naměřená hodnota spotřeby energie (E) je vynásobena korekčním faktorem který přinejmenším částečně bere v úvahu výhřevnost (H ) přiváděné směsi plynu.
3. 3. Způsob podle nároku 2, vyznačující se tím, že výhřevnost (// ) přiváděné směsi plynu je určována externí jednotkou.
4. 4. Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že externí jednotka přenáší do plynoměru údaj o výhřevnosti {H ) přiváděné směsi plynu.

   * ♦ 44

   4 ♦ * • 4 ·

   4 4 I 4 «4 ·4
5. 5. Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že plynoměr přenáší do jednotky hlavního vybavení naměřenou hodnotu spotřeby energie, a tím, že externí jednotka přenáší do jednotky hlavní výbavy údaj o výhřevnosti (H ) přiváděné směsi plynu.
6. 6. Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že externí jednotka je v jednotce hlavní výbavy.
7. 7. Způsob podle nároku 2, vyznačující se tím, že korekční faktor (H/Hen) bere v úvahu výhřevnost (H ) přiváděné směsi plynu, zjištěnou v určitém časovém intervalu.
8. 8. Plynoměr k určování spotřeby směsi plynu, součástí plynoměru je měřicí prostředek (2) k určení průměrného hmotnostního průtoku plynu a měřicí elektronická výbava, vyznačující se tím, že plynoměr je kalibrován jako jednotka k měření energie, přičemž k přímé kalibraci plynoměru s funkcí jednotky k měření výkonu anebo energie jsou hodnoty (S_n) senzorového signálu stanoveny jako funkce průměrného průtoku kalibračního plynu (N₂, vzduch) a ukládány v plynoměru v podobě senzorové kalibrační křivky (F_n(S_n)), senzorová kalibrační křivka (F_n(S_n) ) je násobena konverzním faktorem signálu (Ínz-ch) a faktorem výhřevnosti (H_Ch) základní směsi plynu (CH) , získaný výsledek udává výkon (P) anebo hodnotu spotřeby energie (E) , přičemž konverzní faktor signálu (f_N2-cH) bere v úvahu při použití základní směsi plynu namísto kalibračního plynu (N₂, vzduch) rozdíl citlivosti měřicího prostředku (2).
9. 9. Plynoměr podle nároku 8, vyznačující tím, že plynoměr je vybaven korekčním prostředkem • > ť « 4 · 4 · » · · ··· 4* ·· ··· ·· ·* k vynásobení naměřené hodnoty spotřeby energie korekčním faktorem (H /H_ch) , který bere přinejmenším částečně v úvahu výhřevnost (H ) přiváděné směsi plynu.
10. 10. Plynoměr podle nároku 8, vyznačující s e tím, že měřicím prostředkem je CMOS anemometr.