CZ20021345A3 - Upínací přípravek pro obrobky - Google Patents

Abstract

Upínací přípravek má podstavec (1) a úchyt (2) obrobku, který se na něm nechá pevně upnout, na kterémjsou uspořádané směrové články, které spolupracují párovým způsobem a vyrovnávají úchyt (2) obrobku ve třech k sobě kolmých souřadnicových osách a úhlově na podstavec (1). Upínací orgány pevně drží svou upínací silou úchyt (2) obrobku v poloze, stanovené směrovými články na podstavci (1). Každý upínací orgán má na podstavci (1) upínací pouzdro (4) a na úchytu (2) obrobku upínací čep (11). Jako směrové články pro stanovení polohy v souřadnicové ose, paralelní s čárou účinnosti síly, existují navzájem proti sobě stojící dorazové plochy (27, 28). Úchyt (2) obrobku má na straně (9), v upnutém stavu přivrácené k podstavci (1), průběžně plochý povrch, který místně na této straně tvoří dorazové plochy (27).

Description

Předložený vynález se týká přípravku k polohově definovanému upínání obrobku na pracovním místě obráběcího stroje, s podstavcem, fixovatelným na pracovním místě obráběcího stroje a úchytem obrobku, který se na něj nechá posadit a na něm pevně upnout, dále se směrovými články na podstavci a na úchytu obrobku, které spolupracují párovým způsobem a úchyt obrobku vyrovnávají ve třech k sobě kolmých souřadnicových osách (X, Y, 2) a úhlově na podstavci, a s upínacím přípravkem, jehož upínací síla pevně drží úchyt obrobku v poloze určené směrovými články na podstavci.

Dosavadní stav techniky

Upínací přípravky tohoto typu mají být vhodné při příslušném dimenzování k upínání poměrně velkých a těžkých obrobků a k tomu mohou přenášet síly, které se vyskytují při obrábění s odběrem třísek, bez ovlivňování požadované přesnosti polohováni.

Vývoj větších upínacích přípravků se opírá o zkušenosti, učiněné s upínacími přípravky menší konstrukce. U jednoho ze známých upínacích přípravků menší konstrukce je uspořádáno v kruhu kolém centrálního upínacího přípravku po dvou lineárních párech směrových článků ke stanovení úhlové polohy, v souřadnicové rovině (X-Y), tvořené pomoci dvou souřadnicových os (X, Y), přičemž čára účinnosti upínacího přípravku leží ve třetí souřadnicové ose (Z) a pracovní boky klínového středícího pravítka a pracovní hrany příslušné středící štěrbiny probíhají radiálně k ose Z. Středící štěrbiny jsou tvořeny vybráními ve společné desce, která je

* ·· ·· ·» • · · ♦ · · · • · · · · · • ·♦···· · • · · · · · •·· ·· ·· ···· poddajná ve směru osy Z. Tato deska je umístěná na úchytu obrobku, zatímco středící pravítka jsou připevněna na podstavci. Upínací přípravek se skládá z upínacího pouzdra, umístěného v podstavci, s kulovým uzávěrem a upínacím čepem, vyčnívajícím na úchytu obrobku, který se k upnutí úchytu obrobku nechá vsadit do upínacího pouzdra na podstavci. Ke stanovení polohy v ose Z slouží čepy, centrálně symetricky umístěné na úchytu obrobku, které svou čelní stranou narážejí na dorazové plochy na podstavci.

Upínací přípravky v tomto provedení mají vysokou reprodukovatelnost polohy úchytu obrobku vzhledem k podstavci a před časem se osvědčily k polohově definovanému upnutí obrobků, zejména když síly, vykládané na obrobky během procesu obrábění, jsou zanedbatelně malé, jako např. při elektroerozním obrábění.

Při obrábění s odběrem třísek omezuje zatížitelnost takového upínacího zařízení jejich oblast použití v podstatě na obrobky, jejichž rozměry nejsou větší než rozměry vlastního upínacího přípravku. Při obrábění větších obrobků se na upínacím přípravku mohou vyskytovat síly, které se podle okolností stávají tak velkými, že lineární směrové články a upínací přípravek se zatěžují nadměrně a jejich íunkce se už nemůže plnit žádaným způsobem a především se už nemůže plnit s požadovanou přesností. Kritické jsou zejména otáčivé momenty, vykonávané obráběcími silami na úchyt obrobku vzhledem k ose Z, které mohou vytvářet na pracovních bocích párů směrových článků, příslušných pro stanovení osy X a Y, nadmíru vysoké tlakové sily, které ovlivňují přesnost polohování. Tyto tlakové síly se nechají samy držet v příslušných hranicích tím, že pro obrábění větších obrobků se upravují větší upínací přípravky, u kterých jsou uvedené lineární páry směrových článků vytvořené příslušně silněji a mají dostatečně velký radiální odstup od osy Z. Popsaný • 4 známý upínací přípravek ale není svou konstrukcí vhodný, aby je pomocí jednoduchého lineárního zvětšení jejich rozměrů přizpůsobil velikosti obrobků, které chceme obrábět. Centrální uspořádání upínacího přípravku se jeví zejména jako nevhodné, protože by jediný upínací orgán v důsledku vyšší upínací síly dopadl příslušně velký. Upínací přípravek by se tím stal značně neforemný a těžký a tím nevhodný pro praktické zacházení. Další obtíž existuje vzhledem k uspořádání čepů pro stanovení polohy v ose Z. Pokud se tyto čepy nacházejí ve větším odstupu od čáry účinnosti upínací síly, je třeba počítat s prohnutím úchytu obrobku, které ovlivňuje přesnost polohování. U uspořádání čepů blízko čáry účinnosti upínací síly se oproti tomu mohou vyskytovat klopné momenty, které jsou ze stejného důvodu nežádoucí.

Cílem vynálezu je upínací přípravek pro větší zatížení, zlepšený s ohledem k uvedeným nedostatkům. Přitom by se mělo zohledňovat také několik dalších hledisek. Jednak by se okolnost, že ve výrobním závodu se vyžadují úchyty obrobku v mnohem větším počtu než k nim příslušných podstavců, měla ve větší míře zohlednit tím, že podíl nákladů pro úchyty obrobku se rozhodující mírou zmenšuje. Jednak se má uživateli takových upínacích přípravků od jejich dodavatele nabízet možnost, moci používat i úchyty obrobku z vlastního vývoje.

Úkol, který je základem vynálezu, spočívá proto v tom, vytvořit upínací přípravek úvodem uvedeného typu, který je zejména vzhledem k úchytu obrobku konstruován jednoduše, nákladově příznivě a přizpůsobivě a který zaručuje při všech vyskytujících se zatíženích zachování požadované přesnosti polohování.

Podstata vynálezu

Přípravek k polohově definovanému upínání obrobku na ·« * · ·· ·· ·· · « · 4 ··· · · ·· ·· ····· · • · · ······ · • · ······ ···· ··· ··· ·· ·· ···· pracovním místě obráběcího stroje, s podstavcem, íixovatelným na pracovním místě obráběcího stroje a úchytem obrobku, který se na něj nechá položit a na něm pevně upnout, dále se směrovými články na podstavci a na úchytu obrobku, které spolupracují párovým způsobem a úchyt obrobku vyrovnávají ve třech k sobě kolmých souřadnicových osách (X, Y, Z) a úhlově na podstavci, a s upínacím přípravkem, jehož upínací síla pevně drží úchyt obrobku v poloze určené směrovými články na podstavci, jehož podstatou je, že je kombinací minimálně dvou následujících znaků:

Jako páry směrových článků pro stanoveni polohy v souřadnicové ose Z, paralelní k čáře účinnosti upínací síly, existují na podstavci a na úchytu obrobku navzájem proti sobě stojťčí dorazové plochy, zatímco pro stanovení polohy v obou zbývajících souřadnicových osách X, Y jsou pro každou souřadnicovou osu separátně upravené dva lineární páry směrových článků, které mají po jednom klínovém středícím pravítku a jednom protikusu s jednou k němu lícující středící štěrbinou.

- Upínací přípravek zahrnuje více upínacích orgánů, které mají po jednom upínacím čepu, uspořádaném na úchytu obrobku, a upínací pouzdro, uspořádané na podstavci.

- Úchyt obrobku má na straně, v upnutém stavu přivrácené podstavci, průběžně plochý povrch, který tvoří místně na této straně dorazové plochy a na kterém jsou na této straně připevněné lineární směrové články pro stanovení souřadnicových os X, Y, Z jakož i upínací čepy upínacích orgánů.

S tímto konceptem může být úchyt obrobku tvořen jednoduchou deskou s planparalelními bočními plochami, které musí být opatřeny např. jenom otvory popř. závitovými otvory k upevňování uvedených lineárních směrových článků a upínacích čepů a k upevňování obrobku pomocí Šroubů. Toto provedeni není • ·

• · · • · * · · • · • · · • · ···· ··· · jenom nanejvýše nákladově příznivé, nýbrž nabízí také možnost, že úchyt obrobku jiného původu se nechá bez velkých nároků přizpůsobit předpokladům k umístění směrových článků a upínacích čepů vzhledem k učitému podstavci.

Deska, tvořící úchyt obrobku, má s výhodou průběžné otvory pro vložení šroubů k upevnění na této straně lineárních směrových článků a upínacích čepů, aby se všechny upevňovací šrouby nechaly obsluhovat ze strany desky, odvrácené od členů, které chceme upevňovat. Když k tomu mají upevňovací šrouby v příslušných průběžných otvorech radiální vůli, nechá se stanovit přesná poloha upínacích čepů a zejména lineárních směrových článků tim, že úchyt obrobku s volně montovanými směrovými články a upínacími čepy se nasazuje a pevně upíná na hotový podstavec. Tím se členy, které chceme upevňovat, orientují na protikusy na podstavci. Potom se mohou utahovat upevňovací šrouby k fixování polohy, zaujímané uvedenými členy. Tímto způsobem odpadají, které je jinak třeba vyrábět s vysokou přesností, upínače pro uvedené členy, a náklady na montáž se nechají zmíněnou kalibrační metodou značně zmenšit. Dále se tím také pro výrobce vlastních úchytů obrobku stává jednodušší, s požadovanou přesností sám montovat dodávané směrové články a upínací čepy.

Vzhledem k dorazovým plochám pro stanovení polohy v ose Z spočívá přednostní provedení v tom, že dorazovými plochami, přiřazenými podstavci, jsou prstencové plochy, odsazené od jsou uspořádané právě a hraničí bezprostředně

Tím se má dosahovat, že horní strany podstavce, které koncentricky k upínacímu pouzdru s prostorem pohybu pro upínací čep dorazové plochy, zachycující upínací sílu, leží co možná nejblíže jejímu centru účinnosti, aby se ohybové síly, vykonávané prostřednictvím upínacích sil na desku, udržovaly co možná nejmenší. Dále má být plošný obsah dorazových ploch co možná největší, aby se dosahovalo dostatečně velkých • · ·· třecích sil. které působí proti vzájemnému posouvání dorazových ploch, které právě spolupracují pod vlivem příčných sil a tím znemožňují boční posuv úchytu obrobku vzhledem k podstavci.

Plošný obsah každé prstencové plochy je přednostním způsobem o několikanásobek větší než tento od průřezu upínacího čepu na nejvíce namáhaném místě jeho podélného rozměru. Za těchto okolností existuje záruka. že poloha nástrojového suportu se v rovině X/Y i při silném zatížení příčnými silami nemění ven přes hranice tolerance a příslušné páry směrových článků se nezatěžují přes míru.

Pro stanoveni souřadnicových os (X. Y. Z) je upraveno řešení. v principu známé, u kterého má každý pár směrových článků klínové středící pravítko a protikus se středící štěrbinou. která s ním lícuje. V uvedeném případě se doporučuje konstrukce. u které protikus lineárních párů směrových článků pro stanovení souřadnicových os (X. Y. Z), spolupracující s klínovým pravítkem, má člen, poddajný ve směru osy Z, příčně k ose Z oproti tomu tuhý, ve kterém se nachází středící štěrbina, přičemž přednostně člen, mající centrovací štěrbinu, se nachází ve středu protikusu mezi dvěma upevňovacími lištami a s pomoci žebra elastického v ohybu je spojen s těmito upevňovacími lištami. Protože protikusy zaujímají více plošného prostoru než středící čepy, může být s ohledem na prostorovou potřebu upínacích orgánů účelné, upevňovat protikusy, mající středící štěrbinu, na nástrojovém suportu , protože upínací čepy vyžadují méně plošného prostoru než protilehlá upínací pouzdra na podstavci.

Uspořádáním upínacích orgánů a lineárních směrových článků blízko na periférii upínacího přípravku se může uprostřed něho držet volný prostor pro vestavění upínacího přípravku menší konstrukce. Větší upínací přípravek přitom

tvoří nosník pro menší upínací přípravek a může se pomocí této doplňkové možnosti volitelné používat pro větší nebo menší obrobky.

Přehled obrázků na výkresech

Podle přiloženého obrázku se v dalším blíže vysvětluje příkladné provedení vynálezu. Na obrázku znamenají:

obr. 1: pohled na podstavec upínacího přípravku zeshora;

obr. 2: průřez podstavcem upínacího přípravku;

. obr. 3: pohled na úchyt obrobku upínacího přípravku zespodu;

obr. 4: průřez úchytem obrobku upínacího přípravku; a obr. 5: průřez upínacím přípravkem podle obr. 1 až 4 s úchytem obrobku polohovaném a pevně upnutém na podstavci.

Příklady provedení vynálezu

Znázorněný upínací přípravek se skládá z podstavce JL (obr. 1 a 2) a z úchytu £ obrobku (obr.3 a 4), který se nechá posadit na podstavec £ a nechá se v definované poloze na něm upnout.

Podstavec £, který se nechá upevnit na pracovním místě obráběcího stroje nebo případně měřici stanice, má deskový kryt 2 s kvadratickou základní plochou. Uvnitř je umístěno upínací zařízení, které zahrnuje čtyři upínací pouzdra 4 s kulovým uzávěrem, která jsou podle obr. 1 centrálně symetricky uspořádána ve čtyřech rozích krytu 2.. Na horní straně krytu 2. se dále nacházejí čtyři lineární směrové články

5., které jsou uspořádané vůči sobě do kříže a mezi dvéma sousedními upínacími pouzdry 4. Ve středu krytu 3. zůstává volný prostor (na obr. 1 naznačeno čerchovaným kruhem 5.), který může přijmout o sobě známým způsobem podstavec upínacího zařízení menší konstrukce, např. v provedení popsaném na začátku. Prostředky k fixováni podstavce 1 na pracovním místé jsou o sobé známé a zde nejsou znázorněné.

Úchyt 2 obrobku, který se nechá nasadit na podstavec

I a na ném upnout, je tvořen deskou 7 s planparalelními bočními plochami 8. a £, přičemž na horní boční ploše 8. se známým způsobem upevňuje obrobek, který je třeba obrábět. Prostředky, které jsou k tomu zapotřebí, např. závitové otvory, upravené v desce 7, nejsou na obrázku znázorněné. Spodní boční plocha 9., která je v upnutém stavu úchytu 2 obrobku přivrácena k podstavci X, tvoří průběžně plochý povrch, na kterém jsou na této straně pomocí šroubů 12 popř. 13 upevněné, tzn. lineární směrové články 10 a upínací čepy

II upínacího přípravku, párově spolupracující se směrovými články 5. na podstavci X. Pro upevňovací šrouby 12, 13 jsou upravené průchozí otvory, ve kterých mají upevňovací šrouby radiální vůli.

Každé upínací pouzdro X, upravené na podstavci X, obsahuje upínací objímku XX, která je v lícujícím vybrání na krytu .2. podstavce X upevněna pomocí šroubů 15 a má dutý prostor 16 k uložení upínacího čepu XX. Dutý prostor 16 je ve vstupním úseku 17 upínací objímky 14 kónicky rozšířen směrem ven. Na tento vstupní úsek 17 se napojuje prstencový úsek Xg., který je opatřen, tvořícím kulový uzávěr, věncem radiálně pohyblivých uzavíracích koulí 19. Ovládání uzavíracích koulí 19 při upínacím procesu se uskutečňuje pomocí pístu 20, který je oboustranně zatěžován tlakovým médiem a který je uspořádán ve válcovém prostoru 21 krytu 3. a prstencovým nákružkem 22. obklopuje prstencový úsek 18 upínací objímky 14. Slabě kónická • · · • · · vnitřní plocha prstencového nákružku 22 je ve své koncové oblasti směrem ven více kónicky rozšířena, přičemž tento dutý kónusový člen prstencového nákružku 22 spolupracuje známým způsobem s uzavíracími koulemi 19 kulového uzávěru. Jako 23 a 24 jsou označena přívodní vedeni pro tlakové médium k horní popř. spodní straně pístu 20. Píst 20 je mimoto pod vlivem určitého počtu tlačných pružin 25., které se opírají o krycí desku 26, uzavírající válcový prostor směrem dolů.

Horní čelní strany 27 všech upínacích objímek 14 leží v rovině, odsazené od horní strany krytu 3. a tvoří prstencové dorazové plochy, na které přiléhá svou plochou spodní stranou 9. deska 2, tvořící úchyt 2. obrobku. Dotyčné plošné oblasti 28 na desce 7 jsou na obr. 3 označené šraíováním. Tyto dorazové plochý 27 a 28, spolupracující párovým způsobem, tvoři páry směrových článků pro stanovení polohy úchytu 2. obrobku v ose Z.· Na podstavci X mohou existovat prostředky, které o sobě známým způsobem umožňují, dorazové plochy 27, 28 před jejich spojením ofukovat do čista. K tomu mohou být upraveny kanály tlakového vzduchu, které ústí na čelních stranách 27 upínacích objímek 14.

vsazena v šroubů 32.

Lineární směrové články upravené na podstavci X, jsou podle obr. 1 a 2 prizmatická středici pravítka 30, která jsou drážkách 31 krytu 3. a jsou v něm upevněna pomoci Vyčnívající podélné strany středících pravítek 30 tvoří klínové plochy 33, přičemž vůči sobě probíhají v profilu na způsob klínu, přičemž klínový úhel je oboustranně přibližně pravítek 30 není vzhledem k jejich protože se právě mohou po montáži společně brousit na přesný rozměr v lícujících klínových plochách 33 dvojice vzájemně proti sobě ležících středících pravítek 30.

7°. Montáž středících přesné poloze kritická.

Každý směrový článek 10 úchytu 2 obrobku, označený jako

protikus se středící štěrbinou, spolupracující s lineárním směrovým článkem .5 podstavce X, je podle obr. 3 a 4 proíilovaná deska 40 se středovým členem 42, nacházejícím se mezi dvěma upevňovacími lištami 41, který má jako středící štěrbinu dráčku 43 s klínovítě vůči sobě probíhajícími bočními plochami 44, přičemž klínový úhel opět obnáší oboustranně přibližně 7°. Středový člen 42 je pružnými žebry 45 spojen s upevňovacími lištami 41 a tvoří tímto způsobem tuhý člen, poddajný ve směru osy g, příčně k ose g naproti tomu tuhý. Každý z upínacích čepů IX, spolupracující s upínacím pouzdrem

14. má podle obr. 4 na svém volném konci vyvýšeninu .50., která je na své zadní straně ohraničena kónickou prstencovou plochou 51. se kterou spolupracují uzavírací koule í 9 upínacího pouzdra 14.

Obr. 2 představuje podstavec X v klidovém stavu. Písty 20 upínacího pouzdra X jsou bez zatíženi tlakem samy pod vlivem tlačných pružin 25. které drží písty 20 v dorazu na upínací objímce 14. U této polohy pístu se nacházejí uzavírací koule 19 kulového uzávěru v extrémní poloze uzávěru, přičemž o sobě známé, neznázorněné prostředky bráni uzavíracím koulím 19 v tom, padnout z jejich polohy do dutého prostoru 16 uzavírací objímky XX.

K přípravě podstavce X pro upnutí úchytu obrobku 2 se horní strana pístu 20 zatěžuje přes přívodní kanály 23 tlakovým médiem, např. tlakovým vzduchem, takže se písty 20 pohybují proti síle tlačných pružin 25 pryč od upínacích objímek 14 do spodní konečné polohy a tím uvolňují kulový uzávěr pro průchod upínacích čepů 11 úchytu g obrobku. Při zasunutí upínacího čepu 11 do příslušné upínací objímky XX se uzavírací koule 19 pomocí vyvýšeniny 50 (obr. 4) na koncové straně na upínacím čenu 11 vytlačuje směrem ven.

Při posazeni úchytu g obrobku na podstavec X se starají *“ JL1 ·~* ·« · · ·· ·· ·· «to·· ·»·♦ · to · to· «···· · • ·· ······ · • · ······ • •to· ··· · · to ** · » ···· upínací čepy LI, zajíždějící do kónického vstupního úseku 17 upínacích objímek 14, o předběžné polohování úchytu 2 obrobku, takže párovým způsobem spolupracující lineární páry směrových článků 5., 10 spolu přicházejí do záběru, přičemž právě středící pravítko 30 zabírá za drážku 43 protikusu 10. Jakmile je úchyt 2 obrobku volně posazen na podstavec 1 a poté se přerušuje přívod tlakového vzduchu skrz kanály 23, uzavírají tlačné pružiny 25 kulový uzávěr, přičemž tlačí písty 20 proti upínacím objímkám 14, přičemž příslušný prstencový nákružek 22 pístu 20 svým dutým kónusovým členem tlačí uzavírací koule 19 radiálně směrem ven, takže jsou v záběru s vyvýšeninou 50. upínacího čepu H. Nejpozději v této íázi se normálně existující prostředky k čištění dorazových ploch 27. 28 oíukováním uvádějí do provozu, které také známým způsobem umožňují kontrolu upínacího procesu pomoci měření dynamického tlaku.

Pevné upnutí úchytu 2 obrobku, posazeného na podstavci 1, se podle obr. 5 uskutečňuje zatěžováním spodní strany pístu 20 tlakovým vzduchem, přiváděného kanály 24. Uzavírací koule 12 se tak tlačí zvýšenou silou dovnitř a způsobují svým zesíleným radiálním tlakem proti kónické prstencové ploše 51 (obr. 4) upínacích čepů 11 vtažení upínacích čepů 11 do upínacího pouzdra 4. Při tomto procesu se lineární směrové články 5. orientují přesně na příslušné směrové články 10, kdy se každé klínové středící pravítko 30 dolícovává do příslušné drážky 43 na protikusu 10, přičemž dochází k plošnému kontaktu sobě právě přiřazených klínových ploch 33, 44 (obr. 2 a 4). Toto dolícováni existuje dříve než deska 7 úchytu 2 obrobku dolehne třecím způsobem na prstencové dorazové plochy 27 upínacích objímek 14. Tím jsou už před konečným spojením úchytu 2 obrobku s podstavcem 1 stanovené stejnoúhlé polohy úchytu obrobku v rovině 2/Y a poloha osy 2.·

V závěrečné íázi upínacího procesu se středící pravítka

silou tlačí do dlážek 43 protikusft 10, jejichž středový člen 42 se pod tímto silovým působením prohýbá ve směru osy Z. V konečném stavu upínacího procesu, znázorněném na obr. 5, leží deska 7 úchytu 2 obrobku svou plochou spodní stranou 9 pod vysokým tlakem na dorazových plochách 27 podstavce Toto vytváří spolu s poměrně velkoplošným kontaktem silové spojení, které může zachytávat i velké příčné síly. V důsledku toho se protikusy 10, sloužící jako lineární směrové články, odlehčují od příčných sil. Tímto způsobem se nechá držet v přípustných hranicích možné protažení popř. stlačení pružného Žebra 45 a s tím spojené příčné posunutí úchytu 2. obrobku.

Úchyt 2 obrobku popsaného upínacího přípravku se bez dalšího nechá odstavit na ložné ploše s upínacím čepem 11 jako opěroú, protože čelní strany upínacích čepů 11 nemají žádnou vyrovnávací funkci a proto nevyžadují žádné zvlášť šetrné zacházení.

'W 2002.- ΊΖ^

έ. υ

Claims (12)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Přípravek k polohově definovanému upínání obrobku na pracovním místě obráběcího stroje, s podstavcem (1), fixovatelným na pracovním místě obráběcího stroje a úchytem (2) obrobku, který se na něj nechá posadit a na něm pevně upnout, dále se směrovými články (5, 10, 27, 28) na podstavci a na úchytu obrobku, které spolupracují párovým způsobem a úchyt obrobku vyrovnávají ve třech k sobě kolmých souřadnicových osách (X, Y, Z) a úhlově na podstavci, a s upínacím přípravkem (4, 11), jehož upínací síla pevně drží úchyt (2) obrobku v poloze určené směrovými články na podstavci (1), vyznačuj ící se kombinaci minimálně dvou následujících znaků:

   Jako páry směrových článků pro stanoveni polohy v souřadnicové ose (Z), paralelní k čáře účinnosti upínací síly, existují na podstavci a na úchytu obrobku navzájem proti sobě stojící dorazové plochy (27, 28), zatímco pro stanovení polohy v obou zbývajících souřadnicových osách (X, Y) jsou pro každou souřadnicovou osu separátně upravené dva lineární páry (5, 10) směrových článků, které mají po jednom klínovém středícím pravítku (30) a jednom protikusu (40) s jednou k němu lícující středící štěrbinou (43).

   - Upínací přípravek zahrnuje více upínacích orgánů (4, 11), které mají po jednom upínacím čepu (11), uspořádaném na úchytu (2) obrobku, a upínací pouzdro (4), uspořádané na podstavci (1) .

   - Úchyt (2) obrobku má na straně (9), v upnutém stavu přivrácené podstavci (1), průběžně plochý povrch, který tvoří místně na této straně dorazové plochy (28) a na kterém jsou na této straně připevněné lineární směrové články (10) pro stanovení souřadnicových os (X, Y, Z) jakož i upínací čepy (11) upínacích orgánů (4, 11).

   ···· 44 4 4 «44

   4 4 ···#«· • 4 4 · 4 4 4 · 4 4

   4 4 4 4 4 4 4 4

   4444 444 444 ·· ·· 4444
2. 2. Přípravek podle nároku 1, vyznačuj ící se tím, že úchyt (2) obrobku je tvořen deskou (7) s planparalelními bočními plochami (8, 9).
3. 3. Přípravek podle nároku 2,vyznačuj ící se tím, že deska (7) má průběžné otvory pro vložení šroubů (21, 13) k upevnění na této straně lineárních směrových článků (10) a upínacích čepů (11).
4. 4. Přípravek podle nároku 3, vyznačující se tím, že upevňovací šrouby (12, 13) mají v příslušných průchozích otvorech radiální vůli.
5. 5'-. Přípravek podle nároku 1, vyznačující se tím, že dorazovými plochami, přiřazenými podstavci (1), jsou prstencové plochy (27), odsazené od horní strany podstavce, které jsou vždy uspořádané koncentricky k upínacímu pouzdru (4) a hraničí bezprostředně s prostorem pro pohyb upínacích čepů (11).

   4. Přípravek podle nároku 5,vyznačuj ící se tím, že plošný obsah každé prstencové plochy (27) je o několikanásobek větší než tento od průřezu upínacího čepu (11) na nejvíce namáhaném místě jeho délkového prodloužení.

   5. Přípravek podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že podstavec (1) má deskový kryt (3) s čtyřúhelníkovou základnou, ve kterém jsou umístěna čtyři upínací pouzdra (4) s kulovým uzávěrem a jsou centrálně symetricky uspořádána ve čtyřech rozích krytu (3).
6. 8. Přípravek podle nároků 5a7, vyznačuj i c í se t í m, že upínací pouzdra mají po jedné upínací objímce (14), které jsou opatřené uzavíracími koulemi (19) a které • · • ♦ vyčnívají přes kryt (3) a jejichž čelní strany tvoří dorazové plochy (27) podstavce (1).

   • 44
7. 9. PMpravek podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že protikus (10) lineárních párů směrových článků pro stanovení souřadnicových os (X, Y, Z), spolupracující s s klínovým středícím pravítkem (30), má člen (42), poddajný ve směru osy Z, příčně k ose Z oproti tomu tuhý, ve kterém se nachází středící Štěrbina (43) .
8. 10. Přípravek podle nároku 9,vyznačující se t í m, že člen (42), mající středící Štěrbinu (43), se nachází ve středu protikusu (10) mezi dvěma upevňovacími lištami (41) a s «těmito upevňovacími lištami (41) je spojen žebry (45) elastickými v ohybu.
9. 11. Přípravek podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že klínová středící pravítka (30) jsou vytvořena prizmatická, vložena do drážek (31) a pomocí šroubů (32) jsou v nich připevněna, přičemž část dlouhých stran středících pravítek (30), vyčnívající z drážek (31), tvoří klínové plochy (33).
10. 12. Přípravek podle nároku 11,vyznačuj ící se tím, že klínový úhel klínových ploch (33) středících pravítek (30) oboustranně obnáší přibližně 7».
11. 13. Přípravek podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že lineární páry směrových členů (5, 10), existující pro stanovení souřadnicových os (X, Y, Z), jsou mezi dorazovými plochami (27, 28) uspořádané takovým způsobem, že se osový kříž nachází alespoň přibližně v plošném středu přípravku.
12. 14. Přípravek podle vyznačující se tvořené pomocí klínových připevněné na podstavci (1) jednoho z předcházejících nároků, tím, že směrové články (5), středících pravítek (30) jsou a protikusy (10), mající středící drážku (43), na úchytu (Ξ) obrobku.