minor
Z Wikislovníku
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
pád \ číslo
|
singulár
|
plurál
|
nominativ
|
minor
|
minors
|
- nezletilá osoba
- (církevní) františkán
- malý, podružný, nevýznamný
- nezletilý, neplnoletý
- (v hudbě) moll
- major, main
- major, adult
- major
- 3. deklinace
- adjektivum souhláskové
- typ dvojvýchodný
Číslo
|
singulár
|
plurál
|
Rod
|
mužský
|
ženský
|
střední
|
mužský
|
ženský
|
střední
|
nominativ
|
minor
|
minor
|
minus
|
minōrēs
|
minōrēs
|
minōra
|
genitiv
|
minōris
|
minōris
|
minōris
|
minōrum
|
minōrum
|
minōrum
|
dativ
|
minōrī
|
minōrī
|
minōrī
|
minōribus
|
minōribus
|
minōribus
|
akuzativ
|
minōrem
|
minōrem
|
minus
|
minōrēs
|
minōrēs
|
minōra
|
vokativ
|
minor
|
minor
|
minus
|
minōrēs
|
minōrēs
|
minōra
|
ablativ
|
minōre
|
minōre
|
minōre
|
minōribus
|
minōribus
|
minōribus
|
- komparativ přídavného jména parvus — menší
- první osoba singuláru oznamovacího způsobu přítomného času slovesa minārī
- Rozcestník Minor ve Wikipedii