hubit

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

dělení

[editovat]
  • hu-bit

etymologie

[editovat]

Kauzativum k předchůdci slovesa hynout.

sloveso

[editovat]
  • tranzitivní
  • nedokonavé

varianty

[editovat]

časování

[editovat]
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas hubím hubíš hubí hubíme hubíte hubí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
hub hubme hubte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné hubil hubila hubilo hubili hubily hubila
trpné huben hubena hubeno hubeni hubeny hubena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný hubě hubíc hubíce

význam

[editovat]
  1. ničit; způsobovat, že hyne
    • Deratizátoři neúnavně hubili přemnožené městské krysy.
    • Břetislav II jal se hned na počátku panství svého hubiti ostatky pohanských obyčejů, kteří se ještě tu i tam zachovali v lidu.[1]

synonyma

[editovat]
  1. mořit, potírat, zabíjet, likvidovat, sužovat, vybíjet, soužit, vyhlazovat, decimovat

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. TOMEK, Václav Vladivoj. Děje království českého. Praha : Fr. Řivnáč, 1898. Kapitola §. 19. Konrad. Břetislav II..