Via Raetia

Římské provincie a silniční síť kolem roku 150 n. l.

Via Raetia (také Via Raetica a via retica) je moderní název pro jednu z mála římských silnic, která spojovala jižní Německo, tehdejší provincii Raetia, se severní Itálií. Název vychází z pozdně antické zmínky v díle řeckého historika Zósimose^[1] kolem roku 500 n. l. Vedla údolím Adiže do Bolzana, odtud do Brennerského průsmyku a dále přes dnešní Innsbruck, sedlo Seefeld a Partenkirchen do Augsburgu a od roku 200 n. l. ji nahradila Via Claudia Augusta jako nejdůležitější silniční spojení přes východní Alpy.

Trasa v poli u Wielenbachu v okrese Weilheim-Schongau

Její rozšíření zapříčinilo vznik Brennerského průsmyku, který je dodnes nejvyužívanějším přechodem ve východních Alpách. Její průběh sleduje jedna z mála poutních cest přes Alpy na mapě Římské cesty od Erharda Etzlauba z roku 1500.

Poblíž Klaisu v okrese Garmisch-Partenkirchen se zachoval úsek silnice jako úvozová cesta (rozchod 107 cm).

Historie

Cesta přes sedlo Seefeld a Brennerský průsmyk byla důležitou obchodní trasou již v předřímské době. Po dobytí alpského podhůří Drusem a Tiberiem v roce 15 př. n. l. byla přes Brenner (per Alpes Norias) vybudována nebo nadále používána vozová cesta.^[2] V roce 43 n. l. byla v jižní části Murnauer Moos vybudována důmyslná, čtyři a půl metru široká a 6 km dlouhá haťová cesta se štěrkovým povrchem, pro kterou bylo třeba obstarat 66 000 klád, 3 000 t hlíny a jílu a 5 000 t štěrku. Podle archeologa Wernera Zaniera byl pravděpodobně položen pro římského císaře Claudia, který se vracel do Říma z dobytí Británie přes Mohuč (Moguntiacum s kenotafem jeho otce Drusa).^[3]^[4]

Kolem roku 200 n. l. nechal císař Septimius Severus stávající cesty rozšířit, zpevnit (vydláždit), vybudovat mosty a regulovat vodní toky, čímž zkrátil spojení z Verony do Augsburgu z více než 500 km na přibližně 430 km, což odpovídalo zkrácení cesty o dva až tři dny. Díky této silnici se Brenner stal důležitým alpským přechodem a tvořil základ středověké císařské silnice Via Imperii, která byla prodloužena na sever.

Trasa je zaznamenána v Itinerarium Antonini, dokončeném kolem roku 300 za Diokleciána, jako cesta 275.^[5]^[6] Pojmenování Via Raetia však z tohoto období není známo. Pod tímto názvem ji zmiňuje až řecký historik Zósimos kolem roku 500 n. l.^[1] Cesta je také rozeznatelná v Tabula Peutingeriana vydané ve 12. století (pravděpodobně jako kopie originálu z 8. století),^[6] ale ani zde není jmenována.

Města a místa podél cesty

Starší výzkumy ještě předpokládaly trasu přes Weilheim, Raisting (Urusa?) kolem Ammersee a přes Schöngeising.^[7]

Turistická cyklotrasa Via Raetica nemá nic společného s průběhem historické Brennerské cesty.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Via Raetia na německé Wikipedii.

↑ ^a ^b "Il Brennero vi figura come «il passaggio delle Alpi retiche»; nello stesso modo, cinque secoli più tardi, Zosimo chiamerà la via del Brennero «via retica».", Carlo Battisti: L'Alto Adige nel passato e nel presente, Instituto di studi per L'Alto Adige, 1963, S. 1, Nachdruck in: Archivio per l'Alto Adige 1964, S. 1
↑ BREITWIESER, Rupert; LIPPERT, Andreas. Passwege der keltischen und römischen Zeit in den Ostalpen. In: Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien. 1999, s. 127.
↑ KRATZER, Hans. Riesiges Bauprojekt der Römer im Murnauer Moos entdeckt. Süddeutsche.de [online]. 2018-08-10 [cit. 2022-11-21]. Dostupné online. (německy)
↑ ZANIER, Werner. Ausgrabung: Der römische Kaiser Claudius auf dem Holzweg?. Akademie aktuell der Bayerischen Akademie der Wissenschaften. Roč. 2018, čís. 65, s. 62–71. Dostupné online. ISSN 1436-753X 1436-753X.
↑ PINDER, Moritz; PARTHEY, Gustav. Itinerarium Antonini Avgvsti et Hierosolymitanvm: ex libris manvscriptis. [s.l.]: F. Nicolai 460 s. Dostupné online. (latinsky)
↑ ^a ^b BAUER, Hans. Die römischen Fernstraßen zwischen Iller und Salzach nach dem Itinerarium Antonini und der Tabula Peutingeriana neue Forschungsergebnisse zu den Routenführungen. München: [s.n.], 2007. 137 s. Dostupné online. ISBN 978-3-8316-0740-2, ISBN 3-8316-0740-0. OCLC 229902527 S. 14.
↑ REINECKE, Paul. Ein römischer Prügelweg im Eschenloher Moor. Germania. Roč. 1935, s. 57–60. Dostupné online. DOI 10.11588/ger.1935.34789.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Via Raetia na Wikimedia Commons

[:0-1] "Il Brennero vi figura come «il passaggio delle Alpi retiche»; nello stesso modo, cinque secoli più tardi, Zosimo chiamerà la via del Brennero «via retica».", Carlo Battisti: L'Alto Adige nel passato e nel presente, Instituto di studi per L'Alto Adige, 1963, S. 1, Nachdruck in: Archivio per l'Alto Adige 1964, S. 1

[2] BREITWIESER, Rupert; LIPPERT, Andreas. Passwege der keltischen und römischen Zeit in den Ostalpen. In: Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien. 1999, s. 127.

[3] KRATZER, Hans. Riesiges Bauprojekt der Römer im Murnauer Moos entdeckt. Süddeutsche.de [online]. 2018-08-10 [cit. 2022-11-21]. Dostupné online. (německy)

[4] ZANIER, Werner. Ausgrabung: Der römische Kaiser Claudius auf dem Holzweg?. Akademie aktuell der Bayerischen Akademie der Wissenschaften. Roč. 2018, čís. 65, s. 62–71. Dostupné online. ISSN 1436-753X 1436-753X.

[5] PINDER, Moritz; PARTHEY, Gustav. Itinerarium Antonini Avgvsti et Hierosolymitanvm: ex libris manvscriptis. [s.l.]: F. Nicolai 460 s. Dostupné online. (latinsky)

[:1-6] BAUER, Hans. Die römischen Fernstraßen zwischen Iller und Salzach nach dem Itinerarium Antonini und der Tabula Peutingeriana neue Forschungsergebnisse zu den Routenführungen. München: [s.n.], 2007. 137 s. Dostupné online. ISBN 978-3-8316-0740-2, ISBN 3-8316-0740-0. OCLC 229902527 S. 14.

[7] REINECKE, Paul. Ein römischer Prügelweg im Eschenloher Moor. Germania. Roč. 1935, s. 57–60. Dostupné online. DOI 10.11588/ger.1935.34789.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]