Sylogismus
Sylogismus (řecky: συλλογισμός – „rozhodnutí,“ „logický důsledek“; obvykle kategorický sylogismus) je druh logického tvrzení, ve kterém je jeden z výroků (závěr) odvozen z ostatních dvou předpokladů (premis) určité formy. Aristotelés definoval sylogismus v Prvních analytikách (24b18–20). Navzdory této velmi všeobecné definici se nejprve omezil na kategorický sylogismus (a později na modální sylogismus). Sylogismus je v podstatě deduktivním zdůvodňováním, kde jsou fakta určena (determinována) kombinací existujících tvrzení na rozdíl od induktivního zdůvodňování, kde jsou fakta určována opakujícím se pozorováním.
Základní struktura
[editovat | editovat zdroj]Sylogismus (dále kategorický, pokud nebude řečeno jinak) se skládá ze tří částí: hlavní předpoklad (propositio maior, maior premise), vedlejší předpoklad (propositio minor, minor premise) a závěru. V Aristotelově pojetí každý z předpokladů je ve formě „Některá/všechna A náleží k B“, kde „Některá/všechna A“ jsou jedním výrazem a „náležející k B“ jsou jiným, nicméně moderní logici připouštějí jisté variace. Každý z těchto předpokladů má jeden výraz společný se závěrem: hlavní předpoklad je hlavní výraz (tzn. predikát) závěru; vedlejší předpoklad je vedlejším výrazem (podmětem) výsledku. Například:
- Hlavní předpoklad: Všichni lidé jsou smrtelní.
- Vedlejší předpoklad: Sokrates je člověk.
- Závěr: Sokrates je smrtelný.
Každý z těchto tří výrazů představuje kategorii, v tomto případě „člověk“, „smrtelný“ a „Sokrates“. „Smrtelný“ je hlavním výrazem; „Sokrates“ je vedlejším výrazem. Předpoklady mají také jeden výraz společný s každým ostatním, který je známý jako společný výraz (terminus medius, middle term) – v našem příkladu to je „člověk“. Zde je hlavní předpoklad všeobecný a vedlejší předpoklad specifický, avšak nemusí tomu tak být vždy. Například:
- Hlavní předpoklad: Všechny smrtelné věci zemřou.
- Vedlejší předpoklad: Všichni psi jsou smrtelné věci.
- Závěr: Všichni psi zemřou.
Zde je hlavním předpokladem „zemřou“, vedlejším předpokladem jsou „psi“ a společným předpokladem je „[být] smrtelnou věcí“. Oba předpoklady jsou všeobecné.
Sylogismus je možno zneužít na logický klam.
Druhy sylogismů
[editovat | editovat zdroj]Přestože je nekonečný počet možných sylogismů, existuje jen konečný počet jejich logicky odlišných druhů. Roztřiďme si je a očíslujme dále. Všimněte si, že sylogismus výše má abstraktní vzorec:
- Hlavní předpoklad (premisa): Všechna M jsou P.
- Vedlejší předpoklad: Všechna S jsou M.
- Závěr (konkluze): Všechna S jsou P.
(Poznámka: M – střed (medián), S – předmět (subjekt), P – tvrzení (predikát). Dále viz podrobnější výklad.)
Předpoklady (podmínky) a závěr sylogismu může být kteréhokoli ze čtyř typů, které se značí písmenným kódem tak, že první velké písmeno slova je pro obecné a druhé pro dílčí. Význam písmen dává tabulka:
kód | kvantifikátor | předmět (subjekt) | vazba | tvrzení (predikát) | druh | příklad |
a | všechna | S | jsou | P | univerzální pozitiv | Všichni lidé jsou smrtelní. |
e | Žádné | S | není | P | univerzální negativ | Žádní lidé nejsou dokonalí. |
i | Některá | S | jsou | P | dílčí pozitiv | Někteří lidé jsou zdraví. |
o | Některé | S | nejsou | P | dílčí negativ | Někteří lidé nejsou chytří. |
V analýzách nejvíce Aristoteles používá písmena A, B a C (přesněji: řecká písmena alfa, beta a gama) jako zástupce pojmů spíše, než aby uváděl konkrétní příklady, což byla tehdy novinka. Je tradicí starších formulací používat je spíše než jsou jako vazbu, tedy Všechno (veškeré) A je B spíše než Všechna A (Áčka) jsou B (Béčka). Užívají se dále znaky a, e, i, o jako vkládané operátory umožňující kategorická tvrzení zapsat zhuštěně:
vzorec | zkratka |
---|---|
Všechna A jsou B | AaB |
Žádné A není B | AeB |
Některá A jsou B | AiB |
Některá A nejsou B | AoB |
Tento dílčí sylogický vzorec má jmenné synonymum BARBARA (viz dále) a může být rozepsán (zapsán řádně) jako:
BaC, AaB → AaC.
Písmeno S je předmětem (subjektem) závěru, P je tvrzení závěru (konkluze) a M je střed (středový, ústřední pojem). Hlavní předpoklad (premisa) pojí (váže) M s P a vedlejší předpoklad spojuje M se S. Tedy střed může být buď předmětem, nebo předpokladem každé podmínky, ve které se vyskytne. Odlišná umístění hlavního, vedlejšího a středového pojmu dává další třídění sylogismů, zvané vzor (ang. figure). Se společným závěrem S-P tyto 4 vzory jsou:
vzor 1 | vzor 2 | vzor 3 | vzor 4 | |
Hlavní předpoklad: | M–P | P–M | M–P | P–M |
Vedlejší předpoklad: | S–M | S–M | M–S | M–S |
Sestavíme-li to všechno dohromady, získáme 256 možných druhů sylogismů (nebo 512, jestliže zaměňujeme i pořadí podmínek – ačkoliv tím nedostaneme žádný typ logicky odlišný). Každý předpoklad a závěr může být typu A, E, I nebo O a sylogismus může být tak kteréhokoli ze čtyř vzorů. Sylogismus se dá popsat uvedením písmen pro předpoklad i závěr, následně s připojením čísla vzoru. Například sylogismus BARBARA je AAA-1 neboli "A-A-A v prvním vzoru".
Převážná většina z 256 možných typů sylogismu je neplatných (závěr nevyplývá logicky z předpokladů). Následující tabulka ukazuje platné formule. Některé z nich jsou někdy považované za případy existenčního klamu, tzn. jsou neplatné pokud pojednávají o prázdných kategoriích. Tyto sporné vzorce jsou psané kurzívou.
vzor 1 | vzor 2 | vzor 3 | vzor 4 |
Barbara | Cesare | Datisi | Calemes |
Celarent | Camestres | Disamis | Dimatis |
Darii | Festino | Ferison | Fresison |
Ferio | Baroco | Bocardo | Calemos |
Barbari | Cesaro | Felapton | Fesapo |
Celaront | Camestros | Darapti | Bamalip |
Písmena A, E, I a O se užívají již od středověké scholastiky k sestavení těchto mnemotechnických jmenných vzorců jako např. 'Barbara' místo AAA nebo 'Celarent' za EAE.
U každého předpokladu (premisy) a závěru je zkratka jako popis tvrzení. Tak např. v AAI-3 pro předpoklad "Všechny čtverce jsou pravoúhelníky" dostáváme „MaP“; symboly znamenají, že první pojem („čtverec“) je prostřední, druhý pojem („pravoúhelník“) je predikát závěru a vztah mezi pojmy je vyznačen jako „a“ (Všechna M jsou P).
Následující tabulka ukazuje všechny sylogismy, které jsou skutečně (zásadně) různé. Podobné sylogismy se shodují v typově shodných premisách (předpokladech) zapsaných různými způsoby. Například „Některá zvířata jsou mláďata“ (SiM v Darii) může být formulovaný také jako „Některá mláďata jsou zvířata“ (MiS v Datisi).
V následujících množinových Vennových grafech černá oblast vyznačuje žádný a červená alespoň jeden prvek.
1 | Barbara |
Barbari |
Darii |
Ferio |
Celaront |
Celarent |
||||||||
2 | Festino |
Cesaro |
Cesare |
Camestres |
Camestros |
Baroco |
||||||||
3 | Darapti |
Datisi |
Disamis |
Felapton |
Ferison |
Bocardo | ||||||||
4 | Bamalip |
Dimatis |
Fesapo |
Fresison |
Calemes |
Calemos |
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Syllogism na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu sylogismus na Wikimedia Commons