Nové Sedlo nad Bílinou
| Nové Sedlo nad Bílinou | |
|---|---|
 Výklenková kaple Panny Marie přesunutá z Nového Sedla do Března | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Vrskmaň |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°30′23″ s. š., 13°30′37″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Nové Sedlo nad Bílinou (4,43 km²) |
| Nadmořská výška | 257 m n. m. |
  Nové Sedlo nad Bílinou | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 61 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nové Sedlo nad Bílinou (německy Neudorf a. d. Biela) je zcela zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Stála v nadmořské výšce 257 metrů asi čtyři kilometry východně od Jirkova. Zanikla v roce 1975 v důsledku těžby hnědého uhlí v lomu Jan Šverma.
Název
[editovat | editovat zdroj]Název vesnice je odvozen ze staroslověnského slova selo, které znamenalo dvorec, bydliště nebo role. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: decan. Belyn.: Nova villa (1352), de Noweho Sedla (1392), Nuwindorff (1402), in Noua sella (1407), in Nowa sella (1410), na Nowem sedle (1428), v Novém sedle (1491), na Nowem Sedle (1577), Nowe Sedlo (1608), Neudorf a Neundorf (1787) a Novosedly a Neundorf (1854).[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o Novém Sedle pochází z roku 1352, kdy bylo jednou z farních vsí bílinského děkanství.[2] V roce 1372 vesnice patřila Otovi z Bergova, o dva roky později byl majitelem jakýsi Henslin a roku 1377 bratři Jan a Jindřich Gablencové, kteří měli patronátní právo ke zdejšímu kostelu svatého Petra a Pavla. Z roku 1392 pochází první zmínka o zdejší tvrzi, na které v období 1392–1421 sídlil Bavor z Měrunic, z počátku se svým bratrem Martinem.[3]
Starší část vsi stála na severním břehu Bíliny. Dominantní polohu na říční terase zaujímal kostel svatého Petra a Pavla a pravděpodobně západně od něj mohlo stát nejstarší panské sídlo.[4] Pozdější tvrze stávaly mezi kostelem a řekou. Tvrziště nejstaršího z nich, zaniklého v patnáctém století, bývalo na břehu mírného oblouku Bíliny. Severně od něj se nacházel poplužní dvůr, v němž postupně vznikly pozdně gotická a mladší renesanční tvrz ze druhé poloviny šestnáctého století.[5] Mladší část vsi s ulicovou návsí pochází nejspíše z doby transformace staršího sídliště během druhé poloviny třináctého nebo v průběhu čtrnáctého století.[4]
Od roku 1419 ve vsi žil také Jan Makovec, považovaný Augustem Sedláčkem za Bavorova syna. Roku 1444 od něj Nové Sedlo s dvorem a trojím poplužím koupil jako manství mosteckého hradu Jan Hora z Ocelovic, jehož potomkům statek patřil až do roku 1603[3] a kteří jej rozšířili o Kyjice a Újezd.[2] Podle Rudolfa Anděla však Jan Makovec Nové Sedlo prodal roku 1444 Jindřichovi z Krásného Dvora a teprve po jeho smrti jej roku 1452 získal Václav Hora z Ocelovic.[6] Za Václava Hory z Ocelovic byl krátce před rokem 1577 postaven nový hospodářský dům s renesanční věžovou budovou.[2]
Roku 1603 statek koupil Bohuslav z Michalovic,[7] který dosáhl jeho propuštění z manství a věnoval jej své manželce Voršile Benigně z Vrtby. Přesto jim byl zkonfiskován za Bohuslavovu účast na stavovském povstání v letech 1618–1620. Vesnice na začátku třicetileté války zřejmě velmi utrpěla, protože podle popisu z podzimu roku 1621 byl celý statek zpustošený vojáky, tvrz neobyvatelná a pole neobdělaná. Přesto Nové Sedlo v roce 1622 koupil Vilém Popel z Lobkovic.[3] Lobkovicům potom vesnice patřila až do zrušení poddanství a zdejší velkostatek vlastnili až do roku 1945.[6]
Po třicetileté válce v Novém Sedle podle berní ruly z roku 1654 žilo šest sedláků a 25 chalupníků. Sedláci měli 21 potahů, šestnáct krav, jedenáct jalovic, 93 ovcí, sedmnáct prasat a pět koz. Jeden z nich provozoval mlýn se dvěma koly a jiný měl krčmu. Chalupníci měli celkem dvanáct potahů, osmnáct krav, dvacet jalovic, patnáct prasat a jedenáct koz. Stál zde vrchnostenský pivovar, ve kterém se vařilo deset čtyřvěderních sudů piva.[7]
Při požáru fary v roce 1644 shořely historické listiny. Okolo roku 1670 nechal Oldřich Popel z Lobkovic u staré tvrze postavit zámek pro úředníky panství, ale Lobkovicové sídlili na Jezeří.[7] Někdy v období 1840–1841 zámek i se dvorem vyhořel a jako náhradu nechal Ferdinand Lobkovic[8] postavit novou novobarokní budovu.[6]
Ve druhé polovině osmnáctého století se u vesnice vytěžilo několik set centýřů kamence. V polovině devatenáctého století zde vznikl také lobkovický hnědouhelný důl Ferdinand. Se čtyřmi horníky překonal jako jediný v okolí hospodářskou krizi a uzavřen byl až v osmdesátých letech devatenáctého století.[9] Kromě dolů ve vsi fungoval pivovar zmodernizovaný v letech 1894–1896, lihopalna, mlékárna z let 1893–1894 a v letech 1879–1900 také cihelna. Důležitou složkou hospodářství i nadále zůstávalo zemědělství. Pěstovaly se různé druhy obilnin, kukuřice, brambory, vikev a jetel. Na konci devatenáctého století zde provozovalo živnost 29 řemeslníků, čtyři mlynáři a dva obchodníci.[8]
V první polovině devatenáctého století se vesnice potýkala se znečištěnou vodou. Zejména v suchých letech museli vesničané používat vodu z Bíliny, ale ta způsobovala častá onemocnění. V roce 1806 vesničané umírali na skvrnitý tyfus a v letech 1836 a 1866 na choleru. Situaci vyřešilo až postavení vodovodu z vodní nádrže Jezeří, která zásobovala vesnický vodojem.[8] Pestrý byl společenský život. Od roku 1882 ve vsi působil Spolek dobrovolných hasičů a po roce 1918 český hasičský sbor, odbočka spolků Volná myšlenka československá, Národní jednota severočeská, Sdružení českých horníků a pět tělocvičných jednot a spolků.[10]
Během druhé světové války byla na lobkovický velkostatek uvalena německá správa a ve dnech 20. října a 16. prosince 1944 na vesnici při bombardování dopadly bomby, které poškodily dva domy. V samotném závěru války skupina Čechů obsadila obecní úřad, odzbrojila vojáky a vytvořila revoluční národní výbor. Rudá armáda do vesnice přijela 8. května 1945 odpoledne.[10]
Od září roku 1945 probíhalo vysídlení Němců. Velkostatku se ujal Max Lobkowicz, ale v roce 1948 byla jeho půda rozdělena mezi traktorovou stanici a zemědělce ze vsi a okolí.[10] Na zámku sídlila v letech 1949–1960 správa jednotného zemědělského družstva a po něm pobočka chomutovského státního statku.[6] Ve druhé polovině dvacátého století se k Novému Sedlu začala přibližovat povrchová těžba hnědého uhlí v Lomu Jan Šverma.[11] Vesnice se proto v šedesátých letech začala vylidňovat a v roce 1970 v ní žilo jen 72 lidí.[10] Úředně byla zrušena 25. července 1972 (nebo 1975[12]).[13]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Nové Sedlo stávalo v katastrálním území Nové Sedlo nad Bílinou s rozlohou 4,43 km²,[14] asi čtyři kilometry východně od Jirkova[15] v nadmořské výšce okolo 257 metrů.[16] Oblast je součástí Mostecké pánve, konkrétně jejího okrsku Jirkovská pánev, tvořeného miocenními jezerními jíly a písky mosteckého souvrství se slojemi hnědého uhlí.[17] Povrch byl v okolí vesnice zcela změněn povrchovou těžbou uhlí a výstavbou Ervěnického koridoru.[18] Vesnicí protékala řeka Bílina,[16] která je u severní hranice svedena do potrubí.[18]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí katastrální území leží v teplé oblasti T2,[15] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 18–19 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 550–700 milimetrů, počet letních dnů je 50–60, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 100–110 a sněhová pokrývka zde leží průměrně 40–50 dnů v roce.[19]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 400 obyvatel (z toho 706 mužů), z nichž bylo 437 Čechoslováků, 951 Němců a dvanáct cizinců. Kromě třinácti evangelíků a 269 lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[20] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 674 obyvatel: 507 Čechoslováků, 1 154 Němců a třináct cizinců. S výjimkou 29 evangelíků, osmi příslušníků církve československé a 545 lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[21]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 490 | 506 | 675 | 1 004 | 1 367 | 1 400 | 1 674 | 1 130 | 1 003 | 72 |
| Domy | 84 | 85 | 93 | 111 | 134 | 141 | 201 | 214 | 197 | 18 |
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Po zrušení patrimoniální správy se Nové Sedlo roku 1850 stalo obcí v okrese Chomutov, kterou zůstalo až do svého zániku v roce 1972. Její katastrální území poté byl připojeno k Vrskmani.[12]
Školství
[editovat | editovat zdroj]Jednotřídní škola byla v Novém Sedle od roku 1760 a navštěvovaly ji také děti z Kyjic, Vrskmaně a Pohlod. V roce 1873 byla rozšířena na dvojtřídní a o dvacet let později na trojtřídní školu. Jednotřídní českou školu obec otevřela až v roce 1920.[8] Po roce 1945 pokračovala jako pětitřídní a žáci po páté třídě dojížděli do Ervěnic a později do Jirkova. V roce 1964 měla škola dvě třídy.[10]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]Nejvýznamnější stavbou ve vesnici býval barokně upravený kostel svatého Petra a Pavla s románským půlkruhovým ústupkovým portálem. Edikulová kaple Panny Marie Klatovské z roku 1713[23] byla přesunuta z Nového Sedla do Března k jižní zdi kostela svatého Petra a Pavla.[24] Poblíž kostela stál pískovcový barokní mariánský sloup z roku 1709 se sochou Immaculaty a reliéfem svatého Marka na soklu. K drobným památkám patřila také barokní socha svatého Jana Nepomuckého ze druhé poloviny osmnáctého století a železný kříž na kamenném soklu s bočními volutami, nápisem a letopočtem 1723.[23] Smírčí kříž byl přesunut do Údlic ke kostelu Povýšení svatého Kříže.[25] Sloup se sochou Immaculaty a socha svatého Jana Nepomuckého byly odvezeny do Liberce.[26]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 30, 32.
- ↑ a b c BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl IV. V bývalém soudním okrese Jirkov. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1996. 60 s. Kapitola Nové Sedlo nad Bílinou, s. 41. Dále jen Binterová (1996).
- ↑ a b c SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Eisenberka, s. 239.
- ↑ a b CRKAL, Jiří; DERNER, Kryštof. Románský vstupní portál a nejstarší stavební fáze kostela sv. Petra a Pavla v Novém Sedle nad Bílinou. Památky, příroda, život. 2022, roč. 54, s. 47. Dále jen Crkal, Derner (2022). Dostupné online [cit. 2023-04-01]. ISSN 0231-5076. ISBN 978-80-87898-32-1.
- ↑ Crkal, Derner (2022), s. 49.
- ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Nové Sedlo nad Bílinou – zámek, s. 349–350.
- ↑ a b c Binterová (1996), s. 42.
- ↑ a b c d Binterová (1996), s. 43.
- ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 86, 120.
- ↑ a b c d e Binterová (1996), s. 44.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27, čís. 2, s. 43. ISSN 0231-5076.
- ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Vrskmaň. Chomutov: Okresní muzeum, 2000. 40 s. ISBN 80-239-4164-X. S. 14.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 380. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Nové Sedlo nad Bílinou [online]. 2013-01-01, rev. 2013-05-29 [cit. 2015-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-12-04]. Dostupné online.
- ↑ a b Binterová (1996), s. 40.
- ↑ Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Jirkovská pánev, s. 204.
- ↑ a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2020-12-04]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 211.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 101.
- ↑ Federální statistický úřad. Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850–1970 (1. díl). Svazek 1. Praha: Federální statistický úřad, 1978. S. 462, 463.
- ↑ a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Nové Sedlo nad Bílinou, s. 500.
- ↑ Krajinné dědictví Března u Chomutova. Březno: Obec Březno Dostupné online. Cedule zastavení naučné stezky ve Stranné. Archivováno 21. 7. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ Smírčí kříž [online]. Národní památkový ústav [cit. 2016-07-02]. Dostupné online.
- ↑ Binterová (1996), s. 45.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VACHATA, Zdeněk. Přehled dějin obce Nové Sedlo. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově a Osvětová beseda v Novém Sedle, 1968. 48 s.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nové Sedlo nad Bílinou na Wikimedia Commons - Nové Sedlo nad Bílinou na stránkách Zaniklé obce a objekty po roce 1945
