Velkostatek
Velkostatek je označení pro statek s výměrou větší než 100 ha zemědělské plochy. V historii se tímto termínem označovalo též feudální panství.
Ve středověku a především v raném novověku byl velkostatek hospodářsko-správní jednotkou vymezenou a spravovanou jedním majitelem či rodinou šlechtického původu, která měla správní a soudní pravomoc nad poddanými žijícími na území spadající pod velkostatek.
Až do 18. století se z velkostatku neplatily daně, které se platily jen z rustikálu. Císařský patent ze 7. září 1848 zrušil poddanství a v roce 1850 přešla politická a soudní správa na nově zřízené okresní úřady a soudy. Velkostatek poté zůstal jen ryze hospodářskou jednotkou a pojem velkostatkář se již nevztahoval pouze na šlechtu. Při pozemkové reformě, která v Československu probíhala ve 20. letech 20. století, bylo mnoho panských velkostatků rozparcelováno.
Situace kolem roku 1900
[editovat | editovat zdroj]Podle Ottova slovníku tvořily kolem roku 1900 velkostatky (latifundie) v řadě evropských zemí podstatnou část zemědělské půdy. V Anglii a Walesu patřila čtvrtina vší půdy 874 osobám, v Irsku polovina půdy 744 osobám, ve Skotsku tři čtvrtiny půdy 580 osobám. Vévodovi z Richmondu patřilo 98 tisíc ha, vévodovi z Argylu 68 tisíc ha. V pruském Slezsku patřilo 17 % půdy 32 osobám. V Čechách patřilo knížeti Schwarzenbergovi (v krumlovské větvi) 176 tisíc ha, knížeti Colloredo-Mansfeldovi 58 tisíc ha, knížeti Liechtensteinovi 38 tisíc ha (v celém Rakousku 181 tisíc ha), knížeti Fürstenbergovi 39 tisíc ha, hraběti Waldsteinovi 38 tisíc ha, hraběti Černinovi 32 tisíc ha atd. Celkem patřilo 33 osobám 846 tisíc ha půdy, čili skoro šestina celých Čech. Fideikomisním právem bylo v Čechách vázáno 11,24 % vší půdy, v samotném budějovickém kraji 27 % půdy.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HORÁČEK, Cyril. Latifundie. In: Ottův slovník naučný, XV. díl. Praha: J. Otto, 1900. Dostupné online. S. 693.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Čechura, Jaroslav, Šlechtický podnikatelský velkostatek v předbělohorských Čechách. In: Vědecká konference k 100. výročí narození Bedřicha Mendla, prvního profesora hospodářských dějin Univerzity Karlovy 1892-1992. Praha, Karolinum 1997, s. 145-160
- Černý, Václav, Hospodářské instrukce. Přehled zemědělských dějin v době patrimonijního velkostatku v XV.-XIX. století, Praha 1930
- Juněcová, Jiřina, Režijní velkostatek na sklonku feudalismu. In: Podíl Františka Kutnara a agrárního dějepisectví na formování obrazu české minulosti. Semily, Státní okresní archiv Semily 1998, s. 140-144
- Kapras, Jan, Velkostatky a fideikomisy v českém státě. Studie historická, Právnické rozhledy 19, 1918, s. 32-34, 48-53, 65-72, 118-123
- Ledvinka, Václav, Feudální velkostatek a poddanská města v předbělohorských Čechách. In: Česká města v 16.-18. století. Praha, Historický ústav ČSAV 1991, s. 95-120
- LEDVINKA, Václav. Úvěr a zadlužení feudálního velkostatku v předbělohorských Čechách (Finanční hospodaření pánů z Hradce 1560-1596). Praha: Ústav československých a světových dějin ČSAV, 1985. 282 s.
- MAUR, Eduard. Český komorní velkostatek v 17. století. Příspěvek k otázce "druhého nevolnictví" v českých zemích. Praha: Univerzita Karlova, 1976. (Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et Historica. Monographia; sv. 59/1975). S. 156.
- Míka, Alois, Feudální velkostatek v jižních Čechách (XIV.-XVII. století), Sborník historický 1, 1953, s. 122-213
- Petráček, Tomáš, Církevní velkostatek, nevolníci a evangelium. (K vztahu církevních institucí a sociální struktury českých zemí 11.-12. století). Sborník Katolické teologické fakulty 7, 2005, s. 340-363
- VÁLKA, Josef. Hospodářská politika feudálního velkostatku. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1962. (Opera Universiatis Purkynianae Brunensis. Facultas Philosphica. Spisy Univerzity J. Ev. Purkyně v Brně. Filosofická fakulta; sv. 82). S. 264.
- KAZIMOUR, Josef. K dějinám dělení velkostatků v 18. století. Praha: [s.n.], 1921. Dostupné online.