Nicola Romeo
Nicola Romeo | |
---|---|
Narození | 28. dubna 1876 Sant'Antimo |
Úmrtí | 15. srpna 1938 (ve věku 62 let) Magreglio |
Bydliště | Magreglio |
Alma mater | Neapolská univerzita Fridricha II. |
Povolání | inženýr, podnikatel, byznysmen a politik |
Zaměstnavatel | Alfa Romeo |
Politická strana | Národní fašistická strana |
Funkce | senátor Italského království (1929–1938) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nicola Romeo (28. dubna 1876, Sant'Antimo u Neapole – 15. srpna 1938, Magreglio u Comského jezera) byl italský konstruktér, průmyslník a později majitel automobilky Alfa Romeo.
Život
[editovat | editovat zdroj]V roce 1899 ukončil vysokoškolské studium techniky na Neapolské univerzitě. Získal i titul inženýra elektrotechniky v belgickém Lutychu. Pak pracoval několik let v zahraničí. Do Itálie se vrátil v roce 1911 a založil firmu Ing. Nicola Romeo e Co. Firma vyráběla stroje a vybavení pro báňský průmysl.
Díky dodávkám pro italskou armádu během první světové války společnost vzkvétala. V roce 1915 získal Romeo většinový podíl a vedoucí pozici ve firmě A.L.F.A. v milánském Portellu, založené před pěti lety. Alfa byla v důsledku války ve finančních těžkostech. Do Portella přesunul velkou část zbrojní výroby, mimo jiné výrobu leteckých motorů. Alfa se tak znovu dostala na nohy. Výroba munice, leteckých motorů a dalších znamenala pro společnost růst, počet zaměstnanců se zvýšil z 200 na více než 4000.[1]
V roce 1918 převzal Romeo celou firmu a jeho podniky se přejmenovaly na „Società Anonima Italiana Ing. Nicola Romeo“. A.L.F.A. se v roce 1920 přejmenovala na současný název Alfa Romeo.
Po válce se Alfa Romeo opět začala věnovat výrobě automobilů. S pomocí Vittoria Jana, který přišel od Fiatu v roce 1923 a byl zodpovědný za technický vývoj, začala výroba nových sportovních vozů pro náročné zákazníky. V automobilových závodech její vozy dosahovaly mnoha úspěchů a značka upevnila pozici výrobce exkluzivních vozů. V roce 1923 získaly vozy Alfa Romeo RL první velký úspěch v závodech. V závodě Targa Florio zvítězil Ugo Sivocci, druhé místo získal Antonio Ascari a čtvrté místo obsadil Giulio Masetti.[2]
V roce 1927 se ale firma dostala na pokraj bankrotu, částečně i kvůli kolapsu majoritního vlastníka, italské centrální banky, kterou ovládal diktátor Benito Mussolini. Znechucený Romeo opustil firmu v roce 1928.[3] Po krachu na burze v New Yorku v roce 1929 se firma dostala znovu do finančních potíží. Zachránil jí až zásah italského státního Úřadu pro obnovu průmyslu (IRI).
Až do své smrti se finančně podílel na jiných průmyslových a dopravních aktivitách, angažoval se i v politice.
Téměř sedmdesát let po jeho smrti a při příležitosti 130. výročí jeho narození pojmenovala Neapol ulici Via Nicola Romeo jeho jménem.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Vera Zamagni. The economic history of Italy 1860-1990 [online]. [cit. 2009-08-16]. S. 221. Dostupné online.
- ↑ Targa Florio 1923 [online]. StefanÖrnerdal [cit. 2009-09-03]. Dostupné online.
- ↑ Documentary narration by Matthew Franklin. [online]. [cit. 2008-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-31.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicola Romeo na Wikimedia Commons
- (italsky) Nicola Romeo klub