Limes Romanus
Limes Romanus nebo jen limes (lat. cesta, později mez, hranice; 2. pád limitis), znamená dnes v širším smyslu pevninskou hranici Římské říše, v užším smyslu systém opevnění a celní hranici tam, kde nebyla určena řekami. Podél limitu probíhala vždy cesta a na vhodných místech byly vojenské tábory (castra), kde se odehrával také obchod s barbary.
Českému území nejbližší části limitu nalezneme na území Bavorska, Rakouska a Slovenska. Je to například pevnost Komárno při soutoku řek Váh a Dunaj.
Nejznámější limity
[editovat | editovat zdroj]Podobně jako na území dnešního Německa budovali Římané limes i v jiných částech říše, pokud se ocitly pod tlakem nepřátel.
- Hadriánův val (Limes Britannicus) – dnes severní Anglie, jižně od skotských hranic
- Antoninův val – dnešní Skotsko, na sever od Hadriánova valu
- Hornogermánský a raetský limes – v dnešním Německu mezi řekami Rýn a Dunaj
- Dolnogermánský limes – v dnešním Německu a Nizozemsku podél Rýna
- Dunajský limes – podél řeky Dunaj od Bavorska po deltu řeky do Černého moře. Bývá dělen nad podcelky:
- Norický limes
- Panonský limes
- Dácký limes - po hranicích provincie Dacia, severně od Dunaje
- Moeský limes
- Limes Arabicus – hranice římské provincie Arabia Petraea s pouští
- Limes Tripolitanus – hranice dnešní Libye s pouští Sahara
Středoevropský limes
[editovat | editovat zdroj]Hornogermánský a raetský limes nabyl na významu, když římská expanze v 1. století překročila Rýn a Dunaj, a chránil severní část římské říše (provincie Horní Germánie a Raetie) před barbarskými kmeny (především před Germány). Opevnění se táhlo mezi dnešním Kolínem nad Rýnem a Řeznem. Limes byl dlouhý 382 km.
Latinský výraz (doslova římská hranice) pochází z císařského období (přesněji od císaře Domitiana), za první lze považovat opevnění mezi ústím Kinzigu do Mohanu a mezi ústím Vinxtbachu (okolo roku 85). Toto opevnění doplňovalo přirozené překážky, zejména řeky (odtud pochází původní název ripa = břeh); kde nebylo možno využít přírodních překážek, stavěly se umělé, a to především příkopy s valy, popřípadě i s palisádovým plotem nebo později i s kamennou zdí. Páteří limitu byla vždy strategická cesta, která umožňovala rychlé spojení a přesuny vojenských jednotek, a síť vojenských táborů, stanic a signálních věží umožňujících hlášení pohybů nepřátel a přivolávání posil na místa ohrožená útokem.
Limes byl nejdříve opevněn jen řetězcem vyplétaných plotů, v nichž v nepravidelných rozestupech 500 až 1500 m (většinou v dohledu) stály dřevěné věže. S růstem nebezpečí od barbarských kmenů bylo opevnění neustále posilováno, až Antoninus Pius začal ploty nahrazovat palisádami a dřevěné věže kamennými stavbami. Teprve za touto hradbou se nalézaly vlastní vojenské tábory a pevnosti, kde byly jednotlivé legie. Tyto pevnosti šířily romanizaci a z mnoha z nich vznikla středověká evropská města (namátkou např. Augsburg, Koblenz, Mohuč, Řezno, na dalších limitech Římské říše města Pasov, Vídeň, Bělehrad a York).
Světové dědictví UNESCO
[editovat | editovat zdroj]Řada archeologických nalezišť, pozůstatků limitů a dalších doprovodných staveb v různých částech Evropy je součástí Světového dědictví UNESCO. K srpnu 2024 seznam světového dědictví UNESCO čítal 4 položky spojené s římskými limity:
- „Hranice Římské říše“ - 414 lokalit v Německu a Spojeném království, z toho 220 míst na Hornogermánském a raetském limitu, 194 na Hadriánově a Antoniově valu[1]
- „Hranice Římské říše - Dunajský limes (západní část)“ - 77 lokalit podél Dunaje, z toho 24 v Bavorsku, 47 v Rakousku a 6 na Slovensku (Celemantia a Gerulata)[2]
- „Hranice Římské říše - Dolnogermánský limes“ - 102 lokalit podél dolního Rýna, z toho 39 v Nizozemsku a 63 v Severním Porýní-Vestfálsku[3]
- „Hranice Římské říše - Dacia“ - 285 lokalit v šestnácti rumuských župách, severně od Dunaje[4]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
počítačový model -
model vojenského tábora Houseteads -
rekonstrukce palisádové hradby a strážné věže -
rekonstrukce opevnění -
rekonstrukce strážné věže -
Dolnogermánský limes -
Hornogermánský a raetský limes -
Norický a Panonský limes -
Panonský limes -
Dácký limes
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Frontiers of the Roman Empire [online]. UNESCO [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Frontiers of the Roman Empire – The Danube Limes (Western Segment) [online]. UNESCO [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Frontiers of the Roman Empire – The Lower German Limes [online]. UNESCO [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Frontiers of the Roman Empire - Dacia [online]. UNESCO [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Limes Romanus na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Limes v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- (anglicky) Livius.org: Limes Tripolitanus Archivováno 7. 2. 2007 na Wayback Machine.
- (německy) Stránky Verein Deutsche Limes-Straße Archivováno 6. 2. 2016 na Wayback Machine.
- (německy) Stránky s mapami aj.
- (německy) Limes v Holandsku Archivováno 10. 7. 2014 na Wayback Machine.
