[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Lčovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lčovice
Zámek ve Lčovicích
Zámek ve Lčovicích
Znak obce LčoviceVlajka obce Lčovice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecVimperk
Obec s rozšířenou působnostíVimperk
(správní obvod)
OkresPrachatice
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel139 (2024)[1]
Rozloha5,77 km²[2]
Katastrální územíLčovice
Nadmořská výška566 m n. m.
PSČ384 81
Počet domů89 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduLčovice 64
384 81 Čkyně
info@lcovice.cz
StarostkaIvo Müller
Oficiální web: www.lcovice.cz
Lčovice
Lčovice
Další údaje
Kód obce561649
Kód části obce24252
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lčovice (dříve a v místním nářečí Elčovice[4]) jsou obec v okrese Prachatice v Jihočeském kraji. Leží zhruba devět kilometrů severovýchodně od Vimperka a šest kilometrů jihozápadně od Volyně. Žije zde 139[1] obyvatel.

Nejstarší historicky doložená zmínka o Lčovicích je z roku 1321, kdy se uvádí jistý Zbraslav ze Lčovic (Sbraslao de Ebizouiz). Na místě dnešního zámku byla v té době vybudována gotická tvrz.

Roku 1360 připadla ves jako odúmrť koruně a král ji věnoval Bočkovi z Velhartic. Přesto se ještě v roce 1397 připomíná Jan ze Lčovic jako purkrabí na strakonickém hradě.

Po několika dalších majitelích získal Lčovice na konci 14. století rod vladyků z Čestic. Poslední mužský člen rodu, Přech, odkázal statky Lčovice a Čestice své dceři Janě, která se na začátku 17. století provdala za Bernarta z Hodějova. Za jejich vlády byla zřejmě stará tvrz přestavěna na renesanční zámek.

Bernart a jeho bratr Jan Jiří zemřeli za stavovského povstání a po bitvě na Bílé hoře byl zámek, dvůr i ves Lčovice a čestický statek zkonfiskovány.

V roce 1622 je koupil Jindřich Michal Hýzrle z Chodů a zámek přestavěl a rozšířil. V roce 1629 vypuklo na panství nevolnické povstání, které bylo tvrdě potlačeno.

Jindřichův syn, František Michal Hýzrle, prodal Lčovice v roce 1694 hraběnce Anně Marii Althanové, rozené z Aspermontu, která zanedlouho postoupila statek manželce svého syna Anně Marii, rozené Lažanské. Z této doby se zachoval popis zámku s hlubokým příkopem a mostem, „pěkným mázhausem, velkou síní, palácem s tabulnicí a 11 pokoji, komorami, kaplí, lékárnou a dalšími světnicemi“.

V roce 1719 si panství pronajímal bývalý volyňský hejtman Vilém Adam Foltýn.[5]

Od roku 1768 vlastnil lčovické panství rod Sickingenů, za nichž byl přestavěn zámek v pozdně barokním slohu. V roce 1791 hraběnka Františka Sickingenová odevzdala lčovické panství svému bratru hraběti Františku Sweerts-Šporkovi.

V následujících letech se majitelé panství a zámku často měnili. Nejvýznamnějším z nich byl architekt Josef Zítek (Národní divadlo, Rudolfinum, Mlýnská kolonáda v Karlových Varech), který se v roce 1881 oženil s Bertou, dcerou dosavadního vlastníka lčovického velkostatku Jana Adolfa Lipperta a v roce 1883 Lčovice od tchána koupil.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 407 417 388 362 360 386 349 236 261 252 187 156 132 143 133
Počet domů 52 56 58 61 60 62 65 69 65 66 58 72 77 81 89

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1850–1921 Lčovice patřily jako osada obce k Malenicímokrese Strakonice. V letech 1922–1963 byly obcí v okrese Strakonice (1922–1930), poté v okrese Vimperk (1950) a později v okrese Prachatice. Od roku 1964 do 31. prosince 1991 patřily jako část obce ke Čkyni a od 1. ledna 1992 jsou opět samostatnou obcí.[8]

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 6. ledna 2021.[9]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Lčovice (zámek).

Zámek je dvoupatrová budova nepravidelného půdorysu s raně barokním arkádovým průčelím. Půdorys hlavní budovy zámku je z větší části tvořen původní gotickou tvrzí s dvěma metry silným zdivem. Ve výklenku v levé stěně nástupního schodiště je také dodnes dochován lomený gotický portál. Vstupní brána pochází z první poloviny 19. století. K severnímu nároží zámku je připojena patrová desetiboká barokní přístavba s klenutým přízemím.

V parku, který byl založen v roce 1660, stojí osmiboká, raně barokní kaple Nejsvětější Trojice (1669) zakončená kupolí a lucernou, vyzdobenou malbou s bohatým štukem. Osmiboký je i pavilón se znakem Hýzrlů z Chodů. Stejný půdorys má i grotta s částečně dochovanými nástěnnými malbami.

Mezi majiteli zámku byl i architekt (a pozdější baron) prof. Josef Zítek, který se oženil s dcerou majitelky zámku Bertou Lippert.

Před rokem 1989 zámek sloužil jako rekreační zařízení ROH pro zaměstnance podniku ČKD Praha. O letních prázdninách byl areál zámku vyhrazen pionýrským táborům. Dnes je budova zámku i přilehlý zámecký park soukromým majetkem a není běžně veřejnosti přístupná. Zámek i park jsou však památkově chráněné objekty.

Nádraží

[editovat | editovat zdroj]

Slavnostně otevřeno současně s tratí č.198 dne 14.10 1893. Za zmínku stojí, že v roce 1905 zde projel císař František Josef I. u příležitosti císařských vojenských manévrů. V době, kdy vlastnil zámek Josef Zítek, stavitel Národního divadla, se na nádraží vozily bedny se sýry, které se ve Lčovicích vyráběly. Sýry měly na reklamním štítku zelený čtyřlístek a uprostřed písmeno E.[10] Nebo také to že se v roce 1980 objevilo ve filmu Trhák. Po roce 1989 upadl na trati provoz a nádraží začalo chátrat, v roce 2011 byl na budovu od SŽDC vydán demoliční záměr. Zastupitelstvo obce s tímto záměrem nesouhlasilo a tak budovu v r. 2017 obec odkoupila. Budova vyžadovala rozsáhlou rekonstrukci na kterou obec neměl peníze a tak je od r. 2017 budova nádraží v soukromém vlastnictví[10] Současný majitel budovu zrekonstruoval a pořádá v ní kulturní akce[11]

Další pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Lčovice, s. 6. 
  5. SOkA Strakonice, Archiv města Volyně 1370 - 1945 (1952), inventární číslo 48. Liber contractuum, Knihy městské Nr. 1, zal. 1703. Volyně: [s.n.], (1686) 1691–1852. Dostupné online. S. 221. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  7. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 276. 
  9. Udělené symboly – Lčovice [online]. 2021-01-06 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  10. a b LČOVICE, Obec. O obci. www.lcovice.cz [online]. [cit. 2024-03-04]. Dostupné online. 
  11. nádraží Lčovice | zachraňujeme budovu nádraží pošumavské lokálky [online]. [cit. 2024-03-04]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • August Sedláček: Hrady zámky a tvrze Království českého XI/276, ARGO 1997, ISBN 80-7203-140-6
  • Ladislav Svoboda a kol.: Encyklopedie českých tvrzí, II. díl, ARGO 2000. ISBN 80-7203-279-8
  • František Kašička ; Bořivoj Nechvátal ; Kresby Kateřina Kábrtová: Tvrze a hrádky na Prachaticku, Okresní muzeum v Prachaticích 1990, ISBN 80-900058-2-9
  • Karel Tříska a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 5., Jižní Čechy, Praha, Svoboda, 1986

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]