Jan Kačer

doc. Jan Kačer
doc. Jan Kačer
	Jan Kačer (2007)
Narození	3. října 1936; Holice; Československo
Úmrtí	24. května 2024 (ve věku 87 let); Praha; Česko
Alma mater	AMU v Praze
Povolání	filmový režisér, politik, pedagog, televizní herec, divadelní herec, filmový herec, divadelní režisér, herec, spisovatel a vysokoškolský učitel
Ocenění	medaile Za zásluhy 1. stupeň (1998); Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy (2016); Výroční cena AČFK (2024)
Politické strany	OF (1990–1991); OH (1991–1992); SD-LSNS; nestr./KDU-ČSL (2004)
Choť	Nina Divíšková (1962–2021)
Děti	Simona Kačerová; Klára Cimburová; Adéla Kačerová-Kubačáková
Funkce	poslanec Federálního shromáždění
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kačer (3. října 1936 Holice – 24. května 2024 Praha) byl český herec a režisér, manžel herečky Niny Divíškové.^[1]

Život

Narodil se v roce 1936 v rodině obuvníka Viléma Kačera a jeho manželky Vlasty, která v jeho firmě pracovala jako sekretářka.^[2] Jeho otec v roce 1938 krátce po přijetí Mnichovské dohody spáchal sebevraždu kvůli obavám o budoucnost své firmy a obav z rasové perzekuce, když byl židovského původu.^[3]

Po ukončení základního vzdělání si podal přihlášku na střední školu do Brna, ale kvůli nevhodnému třídnímu původu (otec byl považován za továrníka) nebyl přijat, na radu svého učitele se přihlásil na SPŠ keramickou v Bechyni.^[4]^[2] Tuto absolvoval v roce 1955.^[4] Během studia působil v ochotnickém divadelním kroužku.^[2]

Zvažoval studium UMPRUMu, ale nakonec se rozhodl podat si přihlášku na divadelní režii na DAMU v Praze na pražské DAMU. Tu úspěšně dokončil v roce 1959, během svých studií působil jako asistent u Alfréda Radoka.^[2]

Poté odešel do Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Zde se vytvořila skupina generačně spřízněných herců a dramatických umělců, která později založila Činoherní klub v Praze. Zde Kačer působil také jako režisér (1965–1974) a herec (v ostravském Státním divadle 1976–1986). Od roku 1976 do 1981 působil souběžně v pražském Divadle E. F. Buriana a mezi léty 1986 až 1990 byl členem Divadla na Vinohradech^[5].

Ve filmu debutoval v roce 1959 epizodní rolí Probuzení Jiřího Krejčíka. První hlavní roli mu poskytli Ján Kadár a Elmar Klos ve stejnojmenném filmu natočeném podle románu Smrt si říká Engelchen.

Režíroval mnoho divadelních her (Sbohem, Sokrate!, Pekař Jan Marhoul, Peer Gynt, Višňový sad, Revizor, Na dně) a několik televizních filmů (Jsem nebe, Město mé naděje).

Byl aktivní i politicky. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Praha) za Občanské fórum. V té době moderoval rovněž podvečery pro Masarykovo demokratické hnutí v Divadle Kolowrat, jehož byl aktivním členem a spoluzakladatelem. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.^[6]

V senátních volbách roku 1996 neúspěšně kandidoval do Senátu ve volebním obvodu Náchod za formaci Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální.^[7] V senátních volbách roku 2004 se neúspěšně ucházel o křeslo senátora v obvodu Praha 6 jako nestraník za KDU-ČSL.^[8]

Je také autorem čtyř vzpomínkových biograficky laděných knih (Jedu k mámě, 2003; Mírnou oklikou, 2005; K přátelům, 2012, Zadními vrátky, 2022).

V roce 2014 obdržel ocenění Senior Prix od Nadace Život umělce.^[9] V roce 2016 obdržel Medaili za zásluhy I. stupně.^[10]

Zemřel dne 24. května 2024 ve věku 87 let. Několik dní před smrtí opustil na vlastní žádost a na reverz nemocnici v pražském Motole, kde se tři týdny léčil se zápalem plic.^[11] V červenci 2024 obdržel in memoriam na 50. Letní filmové škole Výroční cenu AČFK.^[12]

Divadelní režie, výběr

1958 Viktor Dyk: Ondřej a drak, Umění mladých (na scéně divadla ABC)
1959 J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava
1960 Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava
1961 Carlo Goldoni: Poprask na laguně, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava
1962 Vítězslav Nezval: Milenci z kiosku, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava
1964 František Langer: Periferie, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava
1967 Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor, Činoherní klub
1969 Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad, Činoherní klub
1970 Bertolt Brecht: Matka Kuráž a její děti, Národní divadlo (Tylovo divadlo)
1971 Maxim Gorkij: Na dně, Činoherní klub
1973 Maxim Gorkij: Děti slunce, Národní divadlo
1976 Maxim Gorkij: Jegor Bulyčov a jiní, Divadlo E. F. Buriana
1976 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Státní divadlo Ostrava
1979 Antonín Máša: Rváč, Divadlo E. F. Buriana
1980 Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad, Divadlo E. F. Buriana
1981 William Shakespeare: Komedie masopustu, Činoherní studio Ústí nad Labem
1981 William Shakespeare: Bouře, Žižkovské divadlo
1982 Nikolaj Vasiljevič Gogol:, Revizor, Divadlo na Vinohradech
1983 Michail Lermontov: Maškaráda, Žižkovské divadlo
1985 William Shakespeare: Othello, Státní divadlo Ostrava
1986 Karel Čapek: Loupežník, Státní divadlo Ostrava
1989 Josef Topol: Hlasy ptáků, Divadlo na Vinohradech
1990 Vladislav Vančura: Pekař Jan Marhoul, Národní divadlo
1992 William Shakespeare: Zimní pohádka, Národní divadlo
1994 Henrik Ibsen: Peer Gynt, Národní divadlo
1996 Antonín Máša: Podivní ptáci, Národní divadlo
1997 Euripidés: Ífigeneia v Aulidě, Jihočeské divadlo České Budějovice
1999 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Divadlo Na Fidlovačce
2001 Florimond Hervé: Mamzelle Nitouche, Divadlo Na Fidlovačce
2002 William Shakespeare: Bouře, Divadlo F. X. Šaldy Liberec

Filmografie, výběr

Film

1959 Probuzení
1963 Smrt si říká Engelchen
1963 Cesta hlubokým lesem
1964 Každý den odvahu
1965 Nikdo se nebude smát
1965 Bloudění
1966 Návrat ztraceného syna
1966 Der sanfte Lauf
1967 Údolí včel
1967 Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky
1969 Den sedmý, osmá noc
1969 Flirt se slečnou Stříbrnou – role: redaktor Dr. Karel Leden
1978 Město mé naděje
1982 Vinobraní
1985 Vlčí bouda
1986 Operace mé dcery
1997 Výchova dívek v Čechách
1997 Modré z neba
1999 Vincenz Priessnitz
2004 Bolero
2005 Krev zmizelého
2007 Kumšt, Divadlo Na Jezerce
2018 Chata na prodej

Televize

1969 Rozhovory (film) – role: soudce
1970 Alexandr Dumas starší (seriál) – role: Alexandr Dumas mladší
1973 Jana Eyrová (seriál) – Edward Rochester
2004 Rodinná pouta (seriál)
2007 Velmi křehké vztahy (seriál)
2015 Ordinace v růžové zahradě (seriál)

Práce pro rozhlas, audioknihy

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

1988 Ernest Hemingway, Stařec a moře, Československý rozhlas.^[13]
2019 Markéta Hejkalová, Fin Mika Waltari, Audiotéka

Vzpomínky

2020 Legendy Činoherního klubu, vzpomínky Jana Kačera na pět osobností divadla Činoherní klub (Petr Čepek, Josef Somr, Jiřina Třebická, František Husák a Pavel Landovský), Český rozhlas, připravila Šárka Švábová.^[14]
2022 Osudy Jana Kačera, pětidílné vzpomínky Jana Kačera v pořadu Osudy, Český rozhlas, Vltava^[15]

Odkazy

Reference

↑ PEŠKA, Lukáš. Ratha chci sledovat naživo, ne z médií. 5 plus 2. 15. 8. 2013, roč. 2, čís. 33, s. 12.
↑ ^a ^b ^c ^d VOJTASÍKOVÁ, Tereza. Jan Kačer a Státní divadlo Ostrava 1976 - 1986. 2012 [cit. 2024-05-24]. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Dostupné online.
↑ Židovská obec v Praze. www.kehilaprag.cz [online]. [cit. 2024-05-24]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Slavný herec (85) přišel už jako malý kluk o tatínka. Oběsil se kvůli strachu o rodinu. www.super.cz [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné online.
↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-25]. Dostupné online.
↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 15.11. - 16.11.1996 [online]. Český statistický úřad [cit. 2012-07-25]. Dostupné online.
↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 5.11. - 6.11.2004 [online]. Český statistický úřad [cit. 2012-07-25]. Dostupné online.
↑ Nadace Život umělce, tištěná publikace "Umělci ocenění za kalendářní rok 2014" (odkaz na pdf) Archivováno 28. 7. 2019 na Wayback Machine.
↑ Zeman vyznamenal 30 osobností, šest ocenil Řádem bílého lva [online]. ČTK [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.
↑ Zemřel Jan Kačer. Novinky.cz [online]. 2024-05-24 [cit. 2024-05-31]. Dostupné online.
↑ Výroční cenu pro Jana Kačera převzala jeho dcera [online]. Letní filmová škola, 2024-08-02 [cit. 2024-07-29]. Dostupné online.
↑ TUREK, Petr. Ernest Hemingway: Stařec a moře. Vltava [online]. Český rozhlas [cit. 2019-07-19]. Dostupné online.
↑ ŠVÁBOVÁ, Šárka. Legendy Činoherního klubu očima Jana Kačera. Populární divadlo v ulici ve Smečkách oslavilo 55 let své existence [online]. Český rozhlas, 2020-12-29 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
↑ ŠVÁBOVÁ, Šárka. Nešlo nám o úspěch představení, ale o změnu světa, vzpomíná Jan Kačer v Osudech [online]. Český rozhlas, 2021-01-25 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.

Literatura

Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 8, 47, ISBN 978-80-200-1502-0.
Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 33–35, 37, 47, 64, 84, 99, 107, 118, 123, 127, 128, 197, 258, 327, 340, 353, 435, 473, 474, 481, 506, 520, 537.
Encyklopédia filmu, Obzor 1993.
Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 551–553.
Jan Kačer. Jedu k mámě. Praha : Eminent, 2003. 249 s. ISBN 80-7281-126-6.
Jan Kačer. Mírnou oklikou. Praha : Eminent, 2005. 185 s. ISBN 80-7281-235-1.
Jan Kačer. K přátelům. Praha : Eminent, 2012. 190 s. ISBN 978-80-7281-435-0.
Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 390–391.
Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 271.
Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L. 2.upr. a rozš. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s. ISBN 978-80-7464-386-6. S. 425.
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 301.
Mirek Novák: Jak jsme začínali, Koršach, Praha, 1994, str. 161–171, ISBN 80-900346-4-0.
Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 109, 111–4, 129, 135, 187–8, 192, ISBN 978-80-239-9604-3.
Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 23–4, 31, 66, ISBN 80-903399-5-6.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 14–15.
Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 357, 359, ISBN 80-207-0485-X.
Marie Valtrová: Divadlo s rodokmenem – Divadlo Na Jezerce, Brána, 2010
Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 26, 101, ISBN 80-7243-121-8.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Kačer na Wikimedia Commons
Osoba Jan Kačer ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Kačer
Jan Kačer v souborném katalogu Akademie věd ČR
Jan Kačer v databázi Archivu Národního divadla
Jan Kačer ve Filmovém přehledu
Jan Kačer v Česko-Slovenské filmové databázi
Jan Kačer ve Filmové databázi
Jan Kačer na Kinoboxu
Jan Kačer v Internet Movie Database (anglicky)
Jan Kačer na Dabingforum.cz
Jan Kačer na stránkách Národního divadla
Jan Kačer – profil v projektu Zlatá šedesátá
Rozhovor Katolický týdeník 30/2006
Jan Kačer v cyklu České televize 13. komnata

[1] PEŠKA, Lukáš. Ratha chci sledovat naživo, ne z médií. 5 plus 2. 15. 8. 2013, roč. 2, čís. 33, s. 12.

[:0-2] VOJTASÍKOVÁ, Tereza. Jan Kačer a Státní divadlo Ostrava 1976 - 1986. 2012 [cit. 2024-05-24]. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Dostupné online.

[3] Židovská obec v Praze. www.kehilaprag.cz [online]. [cit. 2024-05-24]. Dostupné online.

[:1-4] Slavný herec (85) přišel už jako malý kluk o tatínka. Oběsil se kvůli strachu o rodinu. www.super.cz [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné online.

[5] Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3

[6] jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-25]. Dostupné online.

[7] Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 15.11. - 16.11.1996 [online]. Český statistický úřad [cit. 2012-07-25]. Dostupné online.

[8] Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 5.11. - 6.11.2004 [online]. Český statistický úřad [cit. 2012-07-25]. Dostupné online.

[9] Nadace Život umělce, tištěná publikace "Umělci ocenění za kalendářní rok 2014" (odkaz na pdf) Archivováno 28. 7. 2019 na Wayback Machine.

[10] Zeman vyznamenal 30 osobností, šest ocenil Řádem bílého lva [online]. ČTK [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.

[11] Zemřel Jan Kačer. Novinky.cz [online]. 2024-05-24 [cit. 2024-05-31]. Dostupné online.

[12] Výroční cenu pro Jana Kačera převzala jeho dcera [online]. Letní filmová škola, 2024-08-02 [cit. 2024-07-29]. Dostupné online.

[13] TUREK, Petr. Ernest Hemingway: Stařec a moře. Vltava [online]. Český rozhlas [cit. 2019-07-19]. Dostupné online.

[14] ŠVÁBOVÁ, Šárka. Legendy Činoherního klubu očima Jana Kačera. Populární divadlo v ulici ve Smečkách oslavilo 55 let své existence [online]. Český rozhlas, 2020-12-29 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.

[15] ŠVÁBOVÁ, Šárka. Nešlo nám o úspěch představení, ale o změnu světa, vzpomíná Jan Kačer v Osudech [online]. Český rozhlas, 2021-01-25 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]