Mamzelle Nitouche
| Mamzelle Nitouche | |
|---|---|
| Mam´zelle Nitouche | |
 švédská sopranistka Helga Görlin v Mamzelle Nitouche, kolem roku 1930 | |
| Základní informace | |
| Žánr | opereta |
| Skladatel | Hervé |
| Libretista | Henri Meilhac, Arthur Milhaud |
| Počet dějství | 4 |
| Originální jazyk | francouzština |
| Datum vzniku | 1882 |
| Premiéra | 26. ledna 1883, Paříž, Théâtre des Variétés |
| Česká premiéra | 29. listopadu 1889, Praha, Národní divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mamzelle Nitouche nebo Mam´zelle Nitouche (vysl. Mamzel Nituš, česky "slečna netýkavka"[1]) je nejznámější opereta, kterou zkomponoval francouzský operetní skladatel Hervé. Premiéra se konala 26. ledna 1883 v Paris Variétes. Libreto napsali Henri Meilhac a Arthur Milhaud. Opereta dosáhla světový úspěch a vícekrát se hrála i v českých a slovenských divadlech (pod původním, francouzským názvem).
Hlavní postavy
[editovat | editovat zdroj]| Postava | Hlas | Obsazení na premiéře: 26. ledna 1883 |
|---|---|---|
| Denisa de Flavigny, "Mam'zelle Nitouche" | Soprán | Anna Judic |
| Major de Château-Gibus | Baryton | Christian Perrin |
| Célestin, varhaník v klášteře a skladatel | Baryton | Louis Baron |
| Poručík Fernand de Champlatreux | Tenor | Henri Venderjench 'Cooper' |
| Loriot | Tenor | Edouard Nicole 'Leonce' |
| Matka představená | Kontraalt | Rosine Maurel |
| Corinna, herečka | Mezzosoprán | Baumaine |
| Ředitel divadla | Bas | Édouard Georges |
Obsah
[editovat | editovat zdroj]I. jednání
[editovat | editovat zdroj]Denisu de Flavigny chovankyni v klášteře a nejlepší zpěvačku ve sboru, chtějí rodiče vydat naslepo za poručíka Fernanda de Champlatreux. Domů ji má doprovodit varhaník Célestin. Avšak Célestin napsal operetu (pod pseudonymem Floridor) pro místní divadlo a její premiéra má být právě ten večer. Denisa předešlý den našla partituru, opereta se jí strašně zalíbila a přes noc se ji naučila nazpaměť. Célestinovi pohrozí, že když ji nevezmou do divadla, tak ho prozradí představené kláštera.
II. dějství
[editovat | editovat zdroj]Floridor a Denisa přichází do divadla. Setkají se s Fernandem, kterému se Denisa představí jako "Mamzelle Nitouche". Padnou si do oka, aniž by tušili, že jsou vlastně zasnoubeni. Primadonna Corina, která koketuje s Floridorem, žárlí na Denisu a odmítne v operetě hrát. Jelikož vysvitne, že Denisa umí roli nazpaměť, jediná možnost jak zachránit premiéru je svěřit jí její hlavní roli. Denisa má díky svému dobrému hlasu velký úspěch.
III. dějství
[editovat | editovat zdroj]Po premiéře Denisa a Célestin (Floridor) spěchají na vlak, aby se Denisa dostala včas domů, jenže je zadrží vojenská hlídka a odvede je do kasáren. Důstojníci mají právě zábavu a je mezi nimi i Fernand de Champlatreux. Denisina společnost jim přijde vhod. Nečekaně však dorazí velitel a důstojníci Denisu obléknou za kadeta.
IV. dějství
[editovat | editovat zdroj]Když se Denisa a Célestin dostanou z kasáren, vracejí se do kláštera, protože už zmeškali všechny vlaky. Denisa, jak oblíbenkyně matky představené nemá problém vysvětlit, že se vrátili, protože ona "plakala, že se nechce vdát, ale zůstat v klášteře". Do kláštera přichází Fernand, který se večer zamiloval do "Mamzelle Nitouche" a nechce se už vdát za Denisu. Když si oba odhalí pravdu, Denisa musí vymyslet novou výmluvu, že si to rozmyslela a že se přece jen vdá, protože se chce "obětovat, aby poručíka de Champlatreuxa přivedla na pravou víru". Nyní už mladým milencům nic nestojí v cestě …
Mam'zelle Nitouche Oldřicha Nového
[editovat | editovat zdroj]
V Čechách byla Mam'zelle Nitouche poprvé provedena v roce 1890 na Národním divadle v Praze.[2] Proslavil ji však především překlad a úprava Oldřicha Nového, který též hrál a zpíval roli Célestina–Floridora. Premiéra se konala v Novém divadle v Praze 18. 1. 1938, v titulní roli alternovaly Truda Grosslichtová a Ljuba Hermanová.[3] V roce 1953 operetu znovu nastudoval Oldřich Nový v Hudebním divadle Karlín a opět hrál Célestina–Floridora. Opereta zde měla 354 repríz.[4]
Další popularitu získala Nového úpravě rozhlasová nahrávka z roku 1954 (vydaná na CD v roce 2008), opět s Oldřichem Novým.[5] V televizní inscenaci z roku 1977 nahradil Nového Lubomír Lipský.[6]
V roce 2013 uvedlo Hudební divadlo Karlín Mam'zelle Nitouche znovu; na repertoáru ji měla i řada mimopražských scén, většinou opakovaně (Liberec, České Budějovice, Brno).
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mamzelle Nitouche na slovenské Wikipedii.
- ↑ https://operaplus.cz/slecna-netykavka-v-liberci/
- ↑ Archiv Národního divadla: Mam'zelle Nitouche
- ↑ Slavnostní premiéra Mam'zelle Nitouche v Novém divadle. Národní listy. 18. 1. 1938, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Česká divadelní encyklopedie: Hudební divadlo Karlín
- ↑ Panáček v říši mluveného slova: Mam'zelle Nitouche (1954, 2008)
- ↑ Mam'zelle Nitouche ve Filmové databázi
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- JANOTA, Dalibor. Česká a světová opereta. Praha: NS Svoboda, 2020. 872 s. ISBN 978-80-205-0641-2. S. 214–218.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mam'zelle Nitouche na Wikimedia Commons
