K čemu je mozku energie

Informací, že mozek je největším žroutem energie v našem těle, vás pravděpodobně příliš neoslním. To, že tenhle nikterak těžký orgán spotřebuje asi 20 procent z naší energie, je poměrně známý fakt. Na co ale mozek tu energii potřebuje, když se nehýbe? Jak to, že myšlení a aktivita neuronů jsou tak energeticky náročné? Odpověď tkví v tom, jak se v mozku přenáší signál.

Neurony tvoří nesmírně komplikovanou síť, v níž každá myšlenka „rozsvítí“ přesně daný vzorec neuronů. Komunikují mezi sebou pomocí chemických látek zvaných neurotransmittery, které jeden neuron plivne po druhém, aby ten druhý donutil se aktivovat („rozsvítit“) a přenést signál na další neuron. A když mluvím o tom, že se neuron aktivuje, mám na mysli elektřinu.

Na membráně neuronu je totiž elektrický náboj. Není nikterak velký (co do absolutních čísel), ale je tam. Je dán tím, že si neuron hlídá to, které ionty (tedy částice, jako je například sodík, draslík, chlor a hořčík, které jsou v lidském organismu elektricky nabité) pustí dovnitř a které nechá venku. Díky tomu se uvnitř neuronu ocitne víc negativního náboje (ano, neuron je negativně nabitý) a vně víc náboje kladného – reprezentovaného hlavně sodíkem.

V momentě, kdy jeden neuron plivne neurotransmitter po neuronu druhém, způsobí přítomnost onoho neurotransmitteru jistou změnu na membráně druhého neuronu. V důsledku této změny se otevřou v té samé membráně kanály, které pustí sodík dovnitř buňky. Kousek neuronu se stane kladně nabitým a tenhle kladný náboj způsobí, že se o kousek dál otevřou zase jiné kanály pro vstup sodíku do buňky, a další kousek neuronu se stane kladně nabitým a to otevře kanál zase o kousek dál… rozumíme si, že? Pokud stále tápete, co že je to za záhadný proces, pak vězte, že se jedná o akční potenciál.

A když vám takhle neuron vystřelí a zelektrizuje, zůstane v něm spousta sodíku, který v něm nemá podle názoru samotného neuronu co dělat. Je tedy potřeba dostat jej ven z buňky. K tomu slouží jiné proteiny, které nazýváme sodno-draselné pumpy. Ty vypumpují nadbytek sodíku ven z buňky a umožní tak neuronu být opět ve stavu připravenosti, a nám tedy jej znovu využít. Znovu jej použít k myšlení. Ono vyčerpávání sodíku ven z buňky stojí energii, jelikož je potřeba „tlačit”“ sodík proti proudu. Tohle je ten pravý důvod, proč mozek spotřebovává tolik energie. A čím víc energie mozek má, tím obtížněji se unaví.

Kreatin a mozek

Pokud si snad myslíte, že kreatin není pro mozek důležitý, považte, že existují nepěkné genetické poruchy, v jejichž důsledku je porušena výroba kreatinu ve vašem těle. Toho pak má nemocný člověk nedostatek. Tyhle poruchy jsou téměř bezvýhradně spojeny se špatnou funkcí mozku: od slabých dysfunkcí až po vážné mentální retardace. K něčemu, co připomíná slabou kognitivní poruchu, se ale může dostat každý z nás – třeba jen tím, že se špatně vyspí, nebo tím, že zestárne.

Kouzlo rozdílu mezi svalem a mozkem spočívá v tom, že zatímco sval potřebuje delší dobu na to, aby se kreatinem nasytil a začal se podle toho chovat, mozku stačí jedna koňská jednorázová dávka na to, abyste bez ztráty kytičky přežili den, před kterým jste se velmi špatně vyspali. Výhody konzumace kreatinu se ukazují jako vyšší u starších lidí a u mužů.

Můžeme ve výčtu příkladů zajít i dál. Pokud se vám nešťastnou náhodou podaří přivodit si například otřes mozku, vaše naděje na brzké zotavení jsou větší, pokud berete kreatin. A ne, nemusí to být zrovna těžké mozkové trauma. Na lehké poškození mozku stačí dlouhodobé série miniaturních otřesů, jaké zažívají denně například vyznavači bojových sportů či třeba fotbalisti, kteří rádi hlavičkují.

V neposlední řadě je třeba zmínit i další nepříjemnosti, jako jsou deprese či úzkostné stavy. Také u nich se zdá, že kreatin může pomoci – a věc se stává zajímavější, zahrneme-li neurodegenerativní poruchy.

Kolik, jak a proč

Váháte-li, kterou variantu z nepřeberného množství na trhu zvolit, vězte, že prachsprostý monohydrát ještě žádná jiná varianta kreatinu nepřekonala. Ptáte-li se na dávkování, odpověď zní, že si musíte především ujasnit, proč kreatin berete. Základní poučka „pět gramů denně až do konce života“ je ale pravděpodobně slušný začátek, kterým nic nezkazíte.

Máte-li obavy, že vám kreatin zničí ledviny, nemějte – pokud tedy nemáte nějakou poruchu funkce ledvin. Mýty o tom, kterak kreatin poškozuje ledviny, vznikly z velké míry díky tomu, že kreatin se v organismu přirozeně rozkládá na kreatinin – a jeho zvýšené hodnoty jsou často známkou toho, že s vaším filtračním systémem není něco v pořádku. To však neplatí, pokud kreatin berete jako doplněk stravy. A váš lékař má v případě podezření i jiné cesty, jak zjistit, zda je s vámi vše v pořádku.

Kreatin je na trhu dlouhá desetiletí, a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by generace zvedačů železa, která kreatin užívat začala jako první, měla jakékoli zdravotní problémy s kreatinem spojené.

Téma: cvičení