Politika touhy

Kateřina Lišková Politika touhy a ěd Sex a v ckém i t s i n u v kom sku n e v o l s Česko Přeložil Jan Škrob POLITIKA TOUHY Kateřina Lišková Brno 2022 Copyright © Kateřina Lišková, 2018 This translation of Sexual Liberation, Socialist Style is published by arrangement with Cambridge University Press Cover photo used with a permission from Martin Wágner Translation © Jan Škrob, 2022 Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2022 Vychází s finanční podporou Státního fondu kultury ČR ISBN 978-80-275-1380-2 Mé mamince Haně a babičce Emilii, které mě naučily, co je v životě důležité OBSAH 13 PŘEDMLUVA K ČESKÉMU VYDÁNÍ 17 ÚVOD 21 Politické změny a sexuální normy 28 Sexpertiza: Sexuologický ústav a související odborné vědění 33 Kapitoly a zdroje 43 1 45 Region před nástupem komunismu 53 Význam sexuality pro socialistický projekt 58 Socialistické státy opouštějí ideál ženské rovnoprávnosti 77 2 PROMĚNY SEXUALITY VE STŘEDOVÝCHODNÍ EVROPĚ VEŘEJNÁ RODINA: KOLEKTIV A ROVNOST V DLOUHÝCH 50. LETECH 80 Eugenika a tradiční rodina v období bezprostředně po válce 101 Nástup komunismu a změna kurzu 113 Manželství stojí na rovnosti mezi mužem a ženou (což zaručuje práce) 132 Rozvod: láska se vytratila, k rovnosti daleko, sex není 145 Potraty: konsolidace poznatků o vývoji populace 8—9 175 3 ŽENSKÝ ORGASMUS: OD LÉČBY NEPLODNOSTI K ŘÍZENÍ SLASTI 178 Orgasmus jako nutná podmínka početí na začátku 50. let 188 Orgasmus jako vyjádření genderové rovnosti na konci dlouhých 50. let 194 Orgasmus: 60. léta mezi biologickými a sociálními příčinami 206 70. léta: Orgasmus a technika za zamčenými dveřmi 212 80. léta: zlepšování sexuálního života a nebezpečný cool sex 221 4 RODINA V SOUKROMÍ: ATOMIZACE A HIERARCHIE ZA NORMALIZACE 224 Revize utopie: střetávání diskurzů na začátku 60. let 242 Formulování nových reforem od poloviny 60. let do začátku 70. let 251 Na lásku zapomeňte, ve fungujícím manželství musí být hlavně muž nad ženou 263 Rozvod: citové odcizení, neuspokojivý sex a lehkomyslný přístup k manželství 287 Normalizace rodiny: zrození manželských poraden a výchovy k rodičovství 315 5 315 Neviditelní homosexuálové 323 Neviditelnost v dlouhých 50. letech 329 Normalizační viditelnost 338 Důvod první: sociodemografické změny 340 Důvod druhý: proměny v politice 342 Důvod třetí: institucionalizace sexuologie Obsah DEVIANTI VIDITELNÍ I NEVIDITELNÍ 349 ZÁVĚR 357 PODĚKOVÁNÍ 361 POZNÁMKY 403 PRIMÁRNÍ ZDROJE 413 BIBLIOGRAFIE 425 REJSTŘÍK 10 — 11 PŘEDMLUVA K ČESKÉMU VYDÁNÍ Dlouhá léta po skončení státního socialismu byla u nás slova jako komunismus, socialismus nebo Marx tabu. Nehodila se do nového zřízení, které se hlásilo k politickému liberalismu a kapitalistickému trhu. Od 90. let až do začátku nového tisíciletí byli lidé, kteří upozorňovali na sociální nerovnosti a volali po regulacích, neřku-li systémové změně, šmahem označováni za nebezpečné radikály. Nejen aktivistická, ale i intelektuální činnost, která chtěla být respektovaná, se dlouho vedla z pozic pravého středu — od něhož nic nalevo nemohlo být bráno vážně. Troufám si říct, že tahle předpojatá averze vůči všemu levicovému je pryč. Dnešní mladí lidé se narodili dlouho jak po pádu komunismu, tak jeho devadesátkovém zatracení, takže nejsou zatíženi myšlenkovými zkratkami kladoucími rovnítko mezi socialismus a totalitu. Pro nás všechny získala adjektiva jako „sociální“ či „socialistický“ nový význam nejpozději díky prezidentské kandidatuře Bernieho Sanderse či klimatickému aktivismu Grety Thunberg — a díky za tu globální cirkulaci vědění. Přesto si zůstáváme, myslím, cosi dlužni. Mám za to, že toho pořád málo víme o své vlastní, československé minulosti a zvláště o tom, jaké progresivní změny pro každodenní život lidí přinesl socialismus. Výzkum, na kterém tahle knížka stojí, odhalil, že k řadě zásadních změn, které narovnaly postavení žen a zaměřovaly se 12 — 13 na kvalitu jejich života, došlo hned v raných 50. letech. V době nejtužší stalinizace, kdy docházelo k násilné kolektivizaci venkova, kdy se konaly monstrprocesy a odpůrci režimu byli posíláni na smrt nebo do uranových dolů, v téže době byl přijat zákon o rodině, který poprvé v historii českých zemí zaručil ženám stejná práva v manželství a rodičovství, práva, jaká do té doby měli pouze muži. Naše mysl formovaná hodinami školního dějepisu dobře zná onu represivní stránku raného socialismu, ale neví nic o narovnání práv žen, kterým nově patřila polovina majetku nabytého v manželství, které nově mohly rovným dílem rozhodovat o výchově svých dětí a které — pokud manželství nefungovalo — se mohly dát relativně snadno rozvést. Dovedu si představit, že je obtížné srovnat si v hlavě politické represe a vyvlastňování majetku na jedné straně a emancipaci poloviny populace na straně druhé. A to počkejte, až se na stránkách téhle knížky dočtete o prvním velkém výzkumu ženského orgasmu, který se u nás odehrál v roce 1952, kdy českoslovenští sexuologové zkoumali důležitost ženské sexuální slasti v kontextu šťastného a rovnoprávného manželského života. Připomeňme, že dlouhá 50. léta u nás znamenala i legalizaci potratu (v roce 1957) a dekriminalizaci homosexuality (v roce 1961). Kognitivní disonance bude pravděpodobně pokračovat, až budete číst o tom, že 60. léta v Československu nepřinesla jen světoznámou novou vlnu ve filmu a literatuře či pražské jaro, ale i zásadní přehodnocení role žen. Ačkoli právní rovnost žen a jejich zapojení do zaměstnání či přístup ke vzdělání nikdy nezmizely, ba v mnoha ohledech se rozšiřovaly, rozmohla se tu představa ženy coby především matky, jejímž hlavním úkolem je starost o děti. Velmi u nás totiž zarezonovala odborná zjištění, která poukazovala na nevratné škody, jež dětem přinese raná institucionální péče, a která vyzdvihovala nenahraditelnost mateřské role při výchově dětí. Z hlediska chápání genderu a do jisté míry i sexuality nebyla 60. léta u nás žádnou revolucí, naopak: přístupy se v mnohém retradicionalizovaly. Předmluva k českému vydání S genderovým rozdělením „submisivní žena-matka“ a „dominantní muž-živitel rodiny“ vstoupila československá společnost do normalizace. Mnoho stran bylo popsáno o normalizační šedi, uniformní panelové výstavbě a přiblblých seriálových agitkách o mužích na radnici a ženách za pultem. I na stránkách sexuologických knížek, které radily lidem, jak na spokojené manželství, se to jen hemží hospodyňkami, které se starají o děti, vyvářejí a uklízejí, zatímco jejich manželé v lepším tiše přihlížejí, v horším vůbec nejsou doma a sedí s kumpány u piva. Možná vás proto překvapí, až si tu přečtete, že se u nás v téže době testovala metoda, jak zlepšit párový sexuální život, a že se to navíc dělo na místě zcela nečekaném, totiž v jedné malé moravské psychiatrické léčebně. Těm z vás, kdo si vzpomenou na fenomén zvaný Husákovy děti, jistě neušlo, že se tolik děcek v polovině 70. let narodilo díky masivní podpoře rodiny: rozmach bytové výstavby (ano, to jsou ony paneláky), novomanželské půjčky a přídavky na děti měly přimět ženy, aby rodily a vychovávaly, a lidi, aby zůstali s rodinkou doma a aby je ani nenapadlo zase se domáhat nějakých reforem. Státem podporovaná normální rodina ale měla jistou skulinu. Kombinací imperativu žena-matka, štědrých přídavků a nezměněného přístupu k rozvodu došlo k nezamýšlenému důsledku, totiž emancipaci žen: ženy častěji než muži žádaly o rozvod (a během normalizace se stále hlasitěji dožadovaly dobrého sexu a manželovy participace na chodu domácnosti), rozvodu se typicky domohly a soudy jim typicky přiřkly děti — a spolu s nimi státní přídavky na jejich výchovu. V důsledku si tak nejen většina rozvedených žen pochvalovala svou novou životní situaci, ale nemálo z nich si dokonce i ekonomicky polepšilo. Poválečná historie emancipace žen a liberalizace sexuality je plná paradoxů a překvapení. Rozhodně nebylo všechno růžové, a jak se dočtete, projevoval se backlash proti genderové rovnosti, a to typicky v dobách, kdy společnost přehodnocovala dosavadní 14 — 15 vývoj či kdy se ocitla ve velké nejistotě a obavách z dalšího vývoje. Každopádně vysvítá, že v téže době existovaly stalinské monstrprocesy vedle narovnání práv žen; kulturní a politické uvolnění 60. let vedle genderové retradicionalizace; normalizační šeď vedle sexuálního experimentování. Jinými slovy: je zřejmé, že kulturní, politické, ekonomické a sociální svobody nejsou vždy přítomny stejnou měrou, ba dokonce v dobách, kdy jedny oslabují, druhé mohou posilovat. Prokazovali bychom sami sobě medvědí službu, kdybychom zůstali slepí k vlastní historii, z níž se můžeme poučit o osvobození mimo hranice vytyčené politickým liberalismem a tržní ekonomikou. Socialistická verze emancipace pro nás zůstávala neviditelná také proto, že socialismus výrazně omezil práva, která jsou pro liberální demokracie zásadní, jako je právo na soukromé vlastnictví a svoboda projevu. Kde by měly být stanoveny hranice obojího, je v poslední době horkým tématem diskuzí jak u nás, tak ve světě. Jak moc se smí soukromé vlastnictví rozšiřovat a komu a čemu to škodí? A vede neomezená svoboda slova ke vzdělanější a rovnější společnosti? Přestože žádný politický systém není dokonalý, věřím, že hlubší poznání různých podob moderní společnosti, včetně té socialistické, může podnítit debaty a pomoci rozkošatit představy o naší budoucnosti. Než se pustíte do čtení, dovolte jedno poděkování. Kniha, kterou držíte v ruce, byla původně vydána anglicky pod názvem Sexual Liberation, Socialist Style. Communist Czechoslovakia and the Science of Desire v Cambridge University Press. Za to, že si tuhle knížku o emancipaci žen můžete přečíst v češtině, patří dík třem mužům: překladateli Janu Škrobovi, odpovědnému redaktorovi Zdeňku Staszkovi a redaktorovi Michalu Kubinovi, kteří odvedli skvělou práci a s nimiž byla radost spolupracovat. A ještě jednomu muži dík: Rolandovi, za podporu, přátelství a lásku. Předmluva k českému vydání