Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie František Trampota Sídelní a distribuční struktury v neolitu v regionu povodí Dyje Disertační práce I. DÍL Vedoucí práce: doc. PhDr. Martin Oliva, Ph.D., DSc. doc. PhDr. Eliška Kazdová, CSc. 2015 Prohlašuji, že jsem dizertační práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně, dne 29.06.2015 .............................................................. Obsah I. DÍL Předmluva................................................................................................................ 1 1. Úvod........................................................................................................................ 2 2. Otázky, vymezení tématu, času a prostoru.............................................................. 3 3. Metodika sběru dat.................................................................................................. 6 3.1. Sídelní struktury............................................................................................... 6 3.2. Štípaná industrie............................................................................................... 7 3.3. Broušená industrie............................................................................................ 9 4.4. Absolutní radiokarbonová data z archeologických kontextů........................... 10 4. Teoretické předpoklady............................................................................................ 11 4.1. Archeologická kultura.......................................................................................11 4.2. Archeologická subkultura................................................................................. 14 4.3. Import............................................................................................................... 15 4.4. Antropologická kultura..................................................................................... 15 4.5. Relativní chronologie........................................................................................16 4.6. Sídliště.............................................................................................................. 17 4.7. Distribuce kamenných artefaktů....................................................................... 18 4.8. Terminologie..................................................................................................... 20 5. Chronologie neolitu................................................................................................. 22 5.1. Definice typologických skupin......................................................................... 23 5.2. Analýza radiokarbonových dat......................................................................... 28 5.3. Interpretace radiokarbonového datování neolitu.............................................. 40 6. Analýza sídelních struktur....................................................................................... 47 6.1. Vybrané znaky studia sídelních struktur........................................................... 48 6.2. Metoda studia sídelních struktur....................................................................... 48 6.3. Kritika sídelních dat......................................................................................... 51 6.4. Sídliště ve vztahu k přírodnímu prostředí - region povodí Dyje...................... 52 6.4.1. Nadmořská výška.................................................................................... 52 6.4.2. Expozice svahu....................................................................................... 57 6.4.3. Svažitost.................................................................................................. 62 6.5. Mesoregionální charakteristiky sídlišť a přírodního prostředí......................... 67 6.5.1. Boskovice................................................................................................ 68 6.5.2. Brno......................................................................................................... 69 6.5.3. Diváky...................................................................................................... 71 6.5.4. Jaroměřice nad Rokytnou........................................................................ 72 6.5.5. Mistřín..................................................................................................... 74 6.5.6. Oslavany.................................................................................................. 74 6.5.7. Pavlov...................................................................................................... 77 6.5.8. Police....................................................................................................... 79 6.5.9. Tvořihráz................................................................................................. 79 6.5.10. Velatice...................................................................................................80 6.5.11. Weitersfeld............................................................................................. 82 6.6. Charakteristiky přírodního prostředí z hlediska chronologických tendencí..... 83 6.7. Sociální a časoprostorové vztahy sídlišť.......................................................... 92 6.7.1. Jádrová hustota sídlišť............................................................................. 92 6.7.2. Liniové uspořádání sídlišť....................................................................... 117 6.7.3. Hierarchický vztah mezi sídlišti.............................................................. 123 6.7.4. Počet sídlišť a sídelní kontinuita..............................................................134 6.7.5. Společenské hranice................................................................................ 138 6.8. Srovnání některých výsledků sídelních struktur s okolními regiony................ 147 6.9. Sídelní struktury – dílčí syntéza........................................................................151 7. Distribuční struktury štípané industrie.....................................................................161 7.1. Kritika dat......................................................................................................... 162 7.2. Distribuční struktury surovin štípané industrie na sídlištích s LnK..................162 7.2.1. Rohovec typu Krumlovský les................................................................ 163 7.2.2. Křemičité zvětraliny serpentinitu............................................................ 167 7.2.3. Rohovec typu Olomučany........................................................................169 7.2.4. Křišťál a jeho odrůdy............................................................................... 171 7.2.5. Silicity glacigenních sedimentů...............................................................171 7.2.6. Silicity krakovsko-čenstochovské jury.................................................... 173 7.2.7. Radiolarity z pohoří Bakony....................................................................175 7.2.8. Další minoritní suroviny.......................................................................... 175 7.2.9 Suroviny štípané industrie na sídlištích s LnK – souhrn......................... 176 7.3. Distribuční struktury surovin štípané industrie na sídlištích s VpK................. 180 7.4. Distribuční struktury surovin štípané industrie na sídlištích s LgK..................183 7.4.1. Rohovec typu Krumlovský les................................................................ 184 7.5. Distribuční struktury surovin štípané industrie na sídlištích s LgK I......... 185 7.5.1. Rohovec typu Krumlovský les................................................................ 185 7.5.2. Křemičité zvětraliny serpentinitu............................................................ 190 7.5.3. Rohovec typu Olomučany....................................................................... 191 7.5.4. Rohovec typu Stránská skála................................................................... 192 7.5.5. Křídový spongolit západní Moravy......................................................... 192 7.5.6. Rohovec typu Boršice..............................................................................192 7.5.7. Křišťál a jeho odrůdy............................................................................... 193 7.5.8. Obsidián...................................................................................................193 7.5.9. Silicity glacigenních sedimentů...............................................................196 7.5.10. Silicity krakovsko-čenstochovské jury.................................................. 197 7.5.11. Čokoládový silicit.................................................................................. 199 7.5.12. Rohovce typu Arnhofen (plattensilex)...................................................200 7.5.13. Další minoritní suroviny........................................................................ 200 7.5.14. Suroviny štípané industrie na sídlištích s LgK I – souhrn..................... 201 7.6. Distribuční struktury surovin štípané industrie na sídlištích s LgK II.............. 203 7.6.1. Rohovec typu Krumlovský les................................................................ 203 7.6.2. Křemičité zvětraliny serpentinitu............................................................ 207 7.6.3. Rohovec typu Olomučany....................................................................... 208 7.6.4. Rohovec typu Stránská skála................................................................... 209 7.6.5. Křídový spongolit západní Moravy......................................................... 209 7.6.6. Křišťál a jeho odrůdy............................................................................... 210 7.6.7. Silicity glacigenních sedimentů...............................................................211 7.6.8. Silicity krakovsko-čenstochovské jury.................................................... 212 7.6.9. Další minoritní suroviny.......................................................................... 212 7.6.10. Suroviny štípané industrie na sídlištích s LgK II – souhrn....................213 7.7. Suroviny štípané industrie v kontextu detailních keramických skupin s LgK..214 7.8. Proměny poměrného zastoupení jednotlivých surovin..................................... 219 7.9. Štípaná industrie – dílčí syntéza....................................................................... 226 7.9.1. Analýza hlavních komponent (PCA)....................................................... 226 7.9.2. Korespondenční analýza (CA).................................................................232 8. Distribuční struktury broušené industrie................................................................. 238 8.1. Kritika dat......................................................................................................... 238 8.2. Distribuční struktury surovin broušené industrie na sídlištích s LnK.............. 239 8.3. Distribuční struktury surovin broušené industrie na sídlištích s VpK.............. 240 8.4. Distribuční struktury surovin broušené industrie na sídlištích s LgK.............. 241 8.4.1. Metabazit typu Jizerské hory..............................................................241 8.4.2. Zelená břidlice typu Želešice............................................................. 242 8.4.3. Všesměrný amfibolický diorit brněnského masivu............................243 8.4.4. Porfyrické mikrodiority brněnského masivu..................................... 245 8.4.5. Amfibolit (moldanubikum)................................................................ 246 8.4.6. Jadeitit................................................................................................ 247 8.4.7. Kulmské prachovce, prachovité břidlice............................................248 8.4.8. Další minoriní suroviny..................................................................... 248 8.5. Suroviny broušené industrie v kontextu detailních keramických skupin s LgK ....249 8.6. Suroviny broušené industrie – souhrn.............................................................. 250 8.7. Suroviny broušené industrie – dílčí syntéza..................................................... 251 9. Celková syntéza...................................................................................................... 259 10. Interpretace a diskuze.............................................................................................. 264 11. Závěr........................................................................................................................ 278 12. Literatura..................................................................................................................282 Seznam zkratek....................................................................................................................299 II. DÍL Seznam radiokarbonových dat.................................................................................300 Seznam sídelních lokalit.......................................................................................... 305 Seznam evidovaného výskytu štípané industrie...................................................... 477 Seznam evidovaného výskytu broušené industrie................................................... 501 Literatura a prameny................................................................................................ 514 Mapa lokalit s lineární keramikou Mapa lokalit s vypíchanou keramikou Mapa lokalit s lengyelskou keramikou (dále nerozlišenou) Mapa lokalit s lengyelskou keramikou I (LgK I) Mapa lokalit s lengyelskou keramikou II (LgK II) Mapa lokalit s epilengyelskou (jordanovskou) keramikou Předmluva Při potulkách krajinou jsem se nezřídka ocitl na neolitických lokalitách. Oceňoval jsem estetické okolí, které si lidé v neolitu vybrali pro svá sídla. Pod žhnoucí slunce placatého Dyjskosvrateckého úvalu, kam svoje sídla umístili Keltové a Germáni jsem mnoho netoužil se vypravit. Chtěl jsem se o neolitické společnosti dozvědět víc, na některých lokalitách jsem strávil hodně času, třeba při povrchových sběrech. Nikdy se mi tam prostřednictvím pobytu nenaskytlo pochopení minulosti, většinou mi zbyly jen nějaké nalezené artefakty a znalost polohy lokality. Zanechal jsem svých fenomenologických průzkumů a rozhodl se pojmout studium neolitu z jiného úhlu. To nezbytně znamenalo setkávání se s řadou lidí, kteří mi byli nápomocni při odpovědích na otázky a při návodech na řešení problémů. Těmto lidem patří jmenovitý a velký dík. V první řadě musím poděkovat Petru Kubínovi z Regionálního muzea v Mikulově, díky jehož pochopení pro tvorbu dizertace a vytvoření skvělého liberálního pracovního prostředí jsem byl schopen práci vůbec napsat. Za vedení druhé části doktorského studia i za komentáře děkuji Martinu Olivovi a za vedení první části doktorského studia Elišce Kazdové. Následně bych rád poděkoval všem za pomoc dle jednotlivých oblastí, kterých se to týkalo, nejdříve však musím zmínit jména Jana Koláře a Ivany Vostrovské, kteří mi byli multivariačními konzultanty skoro na všechno, JK zejména v případě teorie archeologie, kterou je potřeba neustále řešit. Geografické informační systémy: Richard Bíško, Petr Dresler (oba ÚAM FF MU). Statistika: Jan Petřík (ÚGV PřF MU), který je autorem Bertinových grafů v kapitole 6.9. Radiokarbonové datování: Alex Bayliss (English Heritage), on-line konzultace. Petroarcheologie: Antonín Přichystal, Jan Petřík (oba ÚGV PřF MU). Zpřístupnění muzejních sbírek: Alena Humpolová (MZM), Zuzana Jarůšková (Boskovice), Franz Pieler (Eggenburg), Klára Rybářová (Vyškov) a Jaromír Šmerda (Hodonín). Umožnění studia archivních pramenů: Zdenka Kosarová, Veronika Řihánková (obě AÚ AV ČR Brno), Kateřina Geislerová (ÚAPP Brno) a Lenka Sedláčková (Archaia Brno). Doplňující informace k neolitickým lokalitám: Petr Holub, (t.č. Archaia Brno) a Petr Kos (ÚAPP Brno). Formujícím elementem, byť ne nutně výhradně archeologickým, byli pro mně obyvatelé Hybešovy ulice a příznivci okolo sdružení. Dizertaci věnuji na nepaměť našim neolitickým předkům, kteří by se asi divili jaký je zájem o jejich smetiště. 1 1. Úvod Mezi archeology ve střední Evropě je jedním z častým obyčejů se při studiu hmotných pramenů zaměřit vždy na analýzu jedné složky hmotné kultury. Druhým častým obyčejem je analýza různých složek hmotné kultury z jedné lokality. Tato situace trvá již značnou dobu, a tak řada badatelů vytvořila svými pracemi rozsáhlé, avšak nesouvislé dílo, publikované v širokém spektru studií. Jelikož však různé složky hmotné kultury odrážejí tutéž společnost, nabízí se mi možnost zabývat se vztahy více druhů artefaktů, movitých i nemovitých, a studovat tak neolitickou společnost z více úhlů, a to v komfortní situaci aniž bych musel ve velké míře jít ad fontes. V druhé řadě v této práci využívám severozápadního vlivu anglosaské archeologie, jmenovitě části práce Davida L. Clarka Analytical Archaeology, která po bezmála půlstoletí od svého prvního vydání (1968) v některých ohledech stále nezastarala, avšak zůstává nedoceněna a plně nevyužita (což v úplnosti ani není zdejším cílem). Dalším výrazným fenoménem poslední doby, který se z anglosaského světa úspěšně šíří, je radiokarbonové datování, jeho analýza a interpretace. Tato data představují v archeologii velmi cennou složku tvrdých dat na nejzásadnější ose archeologického výzkumu, kterou je čas. V práci jsem se rozhodl zabývat vztahem mezi strukturou neolitických sídlišť a distribučními mechanismy broušené a štípané industrie. V první řadě se v práci věnuji definici pojmů, či jinak, některým aspektů teoretické archeologie. Druhá významná oblast se týká řešení vztahů časového výskytu různých typologických skupin keramiky, podle kterých jsou definována jednotlivá sídliště. Následně přistupuji k analýze neolitických sídlišť z hlediska vztahu k některým aspektům přírodního prostředí a některých prvků společenského kontextu. Distribuční struktury štípané a broušené industrie jsou řešeny především s ohledem na určení surovin, což je oblast, která je na Moravě prostudována na velmi slušné úrovni, zejména v souvislosti s dlouhodobou činností A. Přichystala a jeho kolegů a žáků. Na úrovni interpretace se snažím nastínit jakou společenskou roli mohly jednotlivé studované struktury odrážet. 2 2. Otázky, vymezení tématu, času a prostoru Hlavním úkolem práce je sledování společenských struktur v neolitu na základě poznání několika komponent hmotné kultury, které lidská společnost produkuje. Takovou komponentou jsou lidská sídliště, respektive jejich lokalizace a dále dvě složky kamenné industrie; broušená (BI) a štípaná (ŠI). Každá z těchto složek kamenné industrie je chápána jako specifická komponenta, nikoliv podkategorie kamenné industrie. Poslední komponentou jsou keramické skupiny dle jejich stávajících definic coby časových úseků (kultur, stupňů a fází). Na základě definice jednotlivých struktur v čase a prostoru je cílem vyhodnotit možnosti, které ze zjištěných struktur odrážení společenskou organizaci v sociálním či politickém smyslu a z nich vyvodit některé charakteristiky, které mohou být signifikantní při definici místní zaniklé lidské kultury. Naopak jiné struktury nemusejí být odrazem širšího společenského uspořádání (kultury) a mohou být pouze odrazem úzce specializované společenské podskupiny (subkultury). Jednou z často řešených archeologických otázek je, zda vůbec má některá ze složek hmotné či nemovité kultury význam pro určení specifických společností (živých kultur). V případě archeologických kultur v zemědělském pravěku je pro zkoumané období jednoznačně definujícím prvkem keramika. Dříve byly v archeologii širší lidské struktury definovány automaticky na základě keramických typologických skupin pod vlivem kossinovské siedlungsarchäologie, která byla později metodicky následována kulturním historismem (viz Neustupný 1975-1976). Dnes, i s ohledem na množství nashromážděných dat, se nabízí prostor pro revizi pohledu na společenské uspořádání na základě jiného přístupu k již známým informacím. V této práci bude cílem hledat společenské struktury na základě více odlišných a různě uspořádaných pramenů: lokalizace (sídliště), distribuce kamenných artefaktů (ŠI a BI) a distribuce symbolů (keramické výzdobné styly). Z metodického hlediska potom lze srovnat, jak dalece rozdílných výsledků bude dosaženo u některých otázek při srovnání dosavadního empirického poznání a formalizovaného sledování kvalit. Jednotlivě je možné definovat hlavní otázky studia následovně: – Jak se během neolitu proměňovala struktura sídelních lokalit a jaké byly jejich vzájemné vztahy? – Jaké společenské charakteristice odpovídají výzdobné či morfologické keramické styly (tj. 3 kultura – stupeň – fáze)? Mohou reprezentovat společenskou identitu? – Jaký je vztah mezi distribucí keramických stylů a surovin broušené a štípané industrie? Lze definovat jaké společenské skupiny je distribuce odrazem? – Sledujeme-li vývoj struktury sídlišť, distribuce BI, ŠI a keramických typologických stylů, můžeme vyvodit širší společenské závěry ve společenské struktuře od lineární keramiky po závěr vývoje lengyelského stylu? Sledované časové období je stanoveno mezi období s lineární keramikou a lengyelského období (vč. jordanovské skupiny). Toto období bude dále zjednodušeně nazýváno „neolit“, byť přesahuje formální chápání na Moravě (podle Podborský 1993), zatímco v Dolním Rakousku jej formálně ani zcela nepojímá (podle Lenneis, Neugebauer-Maresch, Ruttkay 1995). Zájmové území je definované dnešním povodím řeky Dyje (obr. 2.1., 2.2.), a to včetně přítoku řeky Kyjovky (Stupavy), která byla až do začátku 20. století přímým přítokem Moravy. Její regulace do současné podoby, kdy byla svedena umělým kanálem do Dyje, proběhla až mezi lety 1924-1927. Připojení této menší oblasti z jiného přirozeného povodí do zájmového území může přispět k osvětlení významu či relevanci definování výzkumných oblastí podle povodí s ohledem na případnou odlišnost struktur regionu v jiném přirozeném povodí. Obr. 2.1. Červeně vyznačené zájmové území v kontextu Evropy 4 Stanovení výzkumné oblasti na základě povodí je považuji za vhodnější v porovnání se stále běžnými zvyklostmi definování výzkumných oblastí historickými či současnými politickými hranicemi. Jelikož pravěké společnosti nebyly s těmito hranicemi svázány nijakým způsobem, nepovažuji za důvodné používat tyto umělé geografické konstrukty. Samo povodí Dyje je však do jisté míry rovněž konstruktem, neboť řeka Dyje je při soutoku s Moravou chápána jako její přítok kvůli menšímu průtoku vody. Celková délka Dyje je však na soutoku vyšší než délka Moravy. Teoreticky by se na základě jiných kritérií mohla do Dunaje u Bratislavy vlévat Dyje a její povodí by tak bylo větší. Plocha povodí zkoumaného v této práci je 13419 km². Na mapkách (od obr. 6.1.) jsou zobrazena i dvě již neexistující jezera, Čejčské a Kobylské. Jejich tvar vznikl na základě digitalizace z II. vojenského mapování. Předpoklad pro existenci těchto jezer v neolitu je důvodný v případě Čejčského jezera (Břízová 2009; Břízová et al. 2003), pro Kobylské jezero se jedná zatím o spekulaci. Obr. 2.2. Povodí Dyje v rámci středního Podunají. 5 3. Metodika sběru dat 3.1 Sídelní struktury Základním souborem dat pro archeologické lokality na Moravě je Státní archeologický seznam (SAS). Data, která mi předal Národní památkový ústav mají platnost k dubnu 2009. Následně byly získány informace o dalších archeologických lokalitách v muzeích na dotčeném území, v archivu Archeologického ústavu AV ČR Brno a archivu Ústavu archeologické památkové péče Brno. Poslední položkou bylo vytěžení publikovaných informací z odborné literatury. Data byly zapisována do databáze, kde entity (řádky) představují jednotlivé lokality a kvality (sloupce) sledované znaky. Ke sledovaným znakům spojených s neolitickými sídlišti patří: - souřadnice (S-JTSK a WGS-84) zaměřené na jeden bod, ideálně se středem v sídelní ploše. - rozlišení mezi lokalitami pod širým nebem a jeskynními lokalitami (binární informace) - název lokality je v této práci prováděn v unifikované podobě ve formě 'Katastrální území- název polohy'. Zde může občas docházet ke změně názvu lokality, pakliže pro lokalizaci není tradičně používáno katastrální území, ale název obce v politickém smyslu, která může zahrnovat více katastrálních území (např. známá ohrazená lokalita s lineární keramikou se dvěma pohřebními areály leží na katastru 'Zábrdovice u Vedrovic', ale zvykově se používá označení 'Vedrovice') nebo je pro lokalitu jiný vžitý název (Těšetice-Kyjovice. Poloha Sutny leží celá na katastru Kyjovic a ze správního hlediska nemají Těšetice a Kyjovice nic společného). - alternativní polohové názvy - přesnost lokalizace archeologické lokality: 1: archeologický výzkum byl geodeticky zaměřen a odchylka lokalizace by měla být řádově v maximálně metrech. Nemůže se jednat o data z povrchového sběru. 2: poloha lokality je známa s relativně vysokou přesností na základě zákresu v mapě nebo kvalitního slovního popisu. Odchylka může činit desítky metrů. 3: lokalita je známa pouze na základě pomístního názvu jehož rozptyl má více než cca 100 m v průměru nebo na základě obecného slovního popisu. Možná chyba v lokalizaci může být řádu stovek metrů, nepřesahuje však 1 km. Archeologické lokality s přesností lokalizace pouze na katastrální území nebyly brány v potaz. - typologie keramických skupin ve formě a) obecné (LnK, VpK, LgK) b) zpřesněné (LnK I, LnK II, LnK III, VpK II/III, VpK III, VpK IV, LgK I, LgK II, EpiLgK/Jordanov) a c) detailní (LnK Ia, LnK Ib, LnK IIa, LnK IIb, LgK Ia, LgK Ib, LgK Ic, LgK IIa, LgK IIb). Informace byly zaznamenávány pouze sledováním přítomnosti daného prvku ve formě A/0, tedy pozitivní „přítomnost“, nebo „neznámé“. K jednotlivým definicím keramických skupin i samotného pojmu viz kapitoly 4. a 5. 6 - přítomnost keramických importů (definice pojmu import v kapitole 4). - původ dat získaných výkopem z archeologických objektů nebo jinou formou (povrchový sběr, vrstva, neznámé). Jedná se o binární informaci. - Zdroj informace (literatura, muzeum, archiv, osobní sdělení) - všem lokalitám byl přidělen unikátní identifikátor (ID), který propojuje jednotlivé databáze. Přidělení unikátního identifikátoru mělo být původně podle abecední posloupnosti dle názvu lokalit. Po vytvoření textové verze databáze bylo doplněno ještě několik lokalit s nejvyšším ID, které tuto posloupnost nerespektují. Lokalita Lukov-Ostroh potom nahradila dodatečně smazanou lokalitu v abecedním pořadí u Such... 3.2. Štípaná industrie Zdrojem informací pro surovinové složení souborů štípané industrie byly již publikované soubory, nebo, v případě nepublikovaných sbírek, přímé makroskopické určení autorem, nebo i mikroskopické určení provedené A. Přichystalem. Do databáze byl zařazeny pouze skupiny nálezů, které pocházejí ze sídlištních objektů, nikoliv z hrobů, popř. depotů. To odpovídá zájmu o získání struktur, které byly uloženy do země s nízkou intencionalitou a kde se neodrážejí jednotlivé osobní preference a konkrétní události. Ve vztahu k surovinové základně bylo v databázi sledováno: – ID lokality – souřadnice lokality – název lokality ve formě 'katastrální území-název polohy' – kvalita datového souboru vyjádřená třemi stupni: 1) kvalitní, nálezový soubor pochází z archeologického objektu a monokulturní lokality, popř. i polykulturní v případě, že u jiných komponent existuje předpoklad, že se štípaná industrie v jejích kontextech vyskytuje zcela marginálně (např. latén, středověk). 2) středně kvalitní, nálezový soubor pochází z archeologického objektu na polykulturní lokalitě kde je reálná intruze jiné komponenty. Nálezový soubor pochází z povrchového sběru, předpokládá se nízká pravděpodobnost intruze jiné komponenty, popř. lze separovat dobře odlišitelnou paleolitickou industrii. 3) s nízkou kvalitou, soubor pochází ze sběru na polykulturní lokalitě, u předmětné komponenty existuje předpoklad, že její štípaná industrie je početně výrazně dominantní (např. lengyel vs. zvoncovité poháry). Soubory pocházející z povrchových sběrů na polykulturních neolitických lokalitách (LnK, VpK, 7 LgK) byly apriorně vyloučeny. – Vztah k typologii keramiky nalezené ve stejném kontextu – Celkový počet kusů zastoupený v souboru – Podíl zastoupení jednotlivých surovin vyjádřený v procentech. V případě, že soubor není kvantifikovatelný, nebo je počet zastoupených artefaktů nižší než 10, je vyjádřena pouze přítomnost dané suroviny. Suroviny jsou popsány dle terminologie A. Přichystala (2009). Sledovány byly následující položky: Rohovec typu Krumlovský les (KL) – obecně bez definice svých variet Rohovec typu Krumlovský les, varieta I (KL I) Rohovec typu Krumlovský les, varieta II (KL II) Rohovec typu Krumlovský les, varieta III (KL III) Rohovcová brekcie Křemičité zvětraliny serpentinitu (KZS) Křemičité zvětraliny typu Ctidružice, Lesůňky a Malhostovice tyto suroviny byly dosud definovány pouze na základě makroskopické odlišnosti (Kuča, Bartík 2012). Vzhledem k tomu, že geochemická analýza dosud neprokázala jejich odlišnost od křemičitých zvětralin serpentinitu, budou tyto suroviny definovány jako KZS. Rohovec typu Olomučany Chalcedon Rohovec typu Stránská skála (SS) Křídový spongolit Křemen Rohovec typu Boršice Křišťál/citrín/záhněda/růženín Obsidián Silicit glacigenních sedimentů (SGS) Silicit krakovsko-čenstochovské jury (SKČJ) Čokoládový silicit Radiolarit typu Szentgál Radiolarit typu Urkút Vlárský radiolarit Rohovec typu Arnhofen (plattensilex) Křemenec typu Skršín 8 Křemenec typu Tušimice Křemenec typu Bečov Moravský jurský rohovec (MJR) – obecná kategorie pro dále neklasifikované jurské rohovce z Moravy – zdroj informace (literatura, muzeum) Mimo zmiňované suroviny lze na Moravě a v Dolním Rakousku najít i zdroje dalších surovin pro výrobu štípané industrie. Ty ovšem nebyly v neolitu využívány, zejm. rohovec typu TroubkyZdislavice (Přichystal 2009, 81), nebo se jedná o marginálně využívané suroviny jako vltavíny, opály nebo křemence jihozápadní Moravy (Vokáč 2004). 3.3. Broušená industrie Databáze surovin broušené industrie byla sestavena podle stejného způsobu jako v případě štípané industrie. Odlišnými byly pouze sledované suroviny, a to: Metabazit typu Jizerské hory (mtb JH), též Pojizeří nebo Jistebsko Zelené břidlice typu Želešice (ZB Žel) Amfibolický diorit (AD) Porfyrický mikrodiorit (PMD) Amfibolit z moldanubika, jihozápadní Morava Kulmská břidlice Kulmský prachovec Serpentinit Spilit, spilitový tufit, střední Čechy Eklogit, moldanubikum Andezit, Karpaty Nefrit Jadeitit 3.4. Absolutní radiokarbonová data z archeologických kontextů Absolutní radiokarbonová data byla získána pouze z odborné literatury, ovšem vzhledem k malému množství vzorků byla v tomto případě zájmová oblast rozšířena na celé povodí Moravy a o naddunajské Dolní Rakousko. Databáze se skládá z následujících položek: - laboratorní číslo vzorku 9 - ID lokality - název lokality dle již publikovaného vzoru - naměřená hodnota bp a odchylka - vztah ke keramické typologii - Zdroj (literatura) 10 4. Teoretické předpoklady Napřed proč? A potom kroč. Havlíček Borovský (1951, 53) Definování významu užívaných pojmů v oblasti archeologické teorie a metody je důležitým momentem v případě, že bývají jednotlivé pojmy vykládány různými způsoby nebo pokud vůbec nemají žádnou kodifikaci. Jedná se o vyjádření vlastního rámce myšlení (paradigmatu); nemusí se však jednat o kompletní převzetí již definovaných myšlenkových schémat. To ostatně není ani reálné, neboť největší dva paradigmatické okruhy, které se v poslední době ve světové archeologii střetly, procesualismus a postprocesualismus, byly i výsledky historických dějů a společenských okolností dob svého vzniku. Návrat k takovým paradigmatům by byl historizující. Pokud přijmeme sice již otřepaný, ale stále ještě neodepsaný výrok, že „...archeologie je antropologie nebo nic“ (Willey, Phillips 1958, 2), je třeba vzít v potaz i část antropologické teorie, jejímž jedním z bodů je, že „Vědecké chápání společností je historicky proměnlivé a navždy bude stát uprostřed střídavého působení společenských změn.“ (Eriksen 2007, 218). Čili tato práce používá vlastní paradigmatický směr a autor je tím kým je, kvůli tomu jací všichni jsou. S ohledem na téma zájmu je nutné uvést vlastní pojetí následujících pojmů ve vztahu ke zkoumanému období, nebo v některých případech odkázat na jinou již kodifikovanou terminologii. 4.1. Archeologická kultura Tento pojem může zahrnovat celou řadu možných pojetí, souhrnně je již dříve teoreticky rozebral například J. Malina (1975, kpt. 6.3-6.5.) a nově především P. Květina (2010), včetně množství dalších autorů jím citovaných. Prakticky potom rozebral problematičnost pojmu archeologické kultury na příkladu Badenu a nálevkovitých pohárů M. Furholt (2008; 2014). Dříve a často i v současnosti je ve středoevropském diskurzu archeologická kultura pojata na základě childeovské definice coby geograficky a časově uzavřeného celku artefaktů definovaných na základě typologické podobnosti (šířeji viz Clarke 1978, 246). Primárně archeologická kultura nesouvisí s etnicitou ani se společenskou organizací (Hrdý a kol. 1994), i když právě vztah hmotné kultury a etnicity byl původním smyslem zavedení pojmu archeologická kultura (Trigger 2009, 232). To se projevuje poměrně výrazně v zájmové oblasti, resp. na Moravě, kde je řada badatelů formována pojetím kultury V. Podborského (2004, 6), který chápe pojem archeologické kultury jako „...uzavřený soubor památek, reprezentujících určitou konkrétní pravěkou pospolitost v prostoru a 11 čase. Archeologickou kulturu nelze apriori považovat ani za etnickou, ani za hospodářskou či společensko-organizační jednotku (např. kmen), i když jimi v určitých případech může být“. Tato, či jakákoliv jiná definice archeologické kultury, která je nazírána kriticky nemůže být považována jako dostatečná. U archeologických kultur se nejedná o skutečné, reálně existující entity a ty nemohou být považovány za subjekty historických dějů (Květina 2010, 641). Namísto kultury považuje M. Furholt (2008) za vhodnější užívat pojmu 'keramický styl', neboť právě ten bývá definujícím prvkem postpaleolitických, resp. zemědělských evropských archeologických kultur, zatímco jiné složky hmotné kultury mají odlišné distribuční okruhy. Ani samotný distribuční okruh volně pojatého keramického stylu nelze na širším území definovat, pakliže užijeme formalizované deskripce a kvantifikace, neboť znaky na jednom konci rozšíření mohou být odlišné od těch na opačné straně. V neolitu na sledovaném území je (kulturně-) definujícím prvkem keramika, podle které jsou nazvány všechny archeologické kultury, případně se užívá i názvu podle eponymní lokality. V případě používání slovního spojení 'archeologická kultura' dochází často, někdy podprahově, k rozšíření významu keramického výzdobného stylu na další společenská schemata, proto jsem se rozhodl pojem 'archeologická kultura' opustit. Namísto něj budu používat pojmy 'keramický styl', resp. 'keramika' (lineární keramika, vypíchaná keramika, lengyelská keramika, nebo 'sídliště s lineární keramikou' apod.), které svým základním popisem a nevyjadřují žádnou interpretaci. 'Archeologická kultura' v tomto smyslu není navíc v pojmoslovné hierarchii kompatibilní s pojmem 'archeologická subkultura' (viz níže). Chápeme-li archeologickou kulturu jako keramický styl, fakticky stává se tak archeologická kultura jednou z kategorií archeologické subkultury. Mluvíme-li obecně o keramice daného druhu (lineární, vypíchaná atp.) bez sociálních konotací, jedná se o keramickou výrobní tradici. Dalším důvodem je opuštění tohoto pojmu je skutečnost, že koncept archeologické kultury byl definovaný empiricky a „intuitivně“ a nemá jasnou definici toho jaký rozsah keramického stylu či typologie by měla zahrnovat. To například vede I. Pavlů (2004, 83) k úvaze o lineární keramice, kterou by bylo možné chápat i jako dvě archeologické kultury, neboť výzdobné motivy ve starší a mladší fázi jsou výrazně odlišné. Podobně existuje různé pojmosloví v případě keramiky jordanovského typu, kdy je nazývána kulturou (např. Koštuřík 1996; 1997) nebo skupinou (Podborský 1993, 158; Čižmář et al. 2004), v obou případech bez odkazu na definici pojmů. David Clarke (1978, 263-266) zaznamenal tři distribuční modely podle kterých jsou archeologické kultury definovány (obr. 4.1.): 1: the cultural brick theory (teorie kulturních cihel) 12 2: the radial contour theory (teorie paprsčitých obrysů) 3: the polythetic theory (polytetická teorie) Zatímco ani jedno distribuční pojetí archeologické kultury není výslovně identifikovatelné s tradičním pojetím ve střední Evropě, resp. na Moravě, nejvíce se mu blíží teorie kulturních cihel, která je charakterizována monotetickou strukturou a ostře ohraničeným rozšířením. Archeologické entity jsou tedy pevnými entitami připodobněnými k cihlám které k sobě v čase a prostoru přiléhají (Clarke, 1978, 263). Teorie paprsčitých obrysů pochází z 20. let kdy byla definována na základě etnografických studií. Předpokládá monotetické kulturní jádro, ve kterém je daný definující typ artefaktu nejvíce koncentrovaný a který je radiálně v menší intenzitě rozšířen až na území jiné kultury. Dochází zde k prostorovému překryvu kultur. Toto pojetí není ve středoevropské archeologii velmi uchycené, je ovšem možné sledovat některé prvky této teorie ve spojením s tím, co E. Neustupný (1975-1976, 127) označuje jako „vlivologii“ a „jihovýchodologii“, kdy jsou badatelé středoevropského neolitu zaujati vyzařováním kulturních vlivů z Balkánu, či obecně z jihovýchodu. Ovšem oproti Clarkem zmiňovanému konceptu pouze jednosměrně. Třetí teorií je teorie polytetických struktur, která na rozdíl od předchozích dvou teorií předpokládá různé distribuční okruhy pro jednotlivé typy artefaktů. Jádro kulturní oblasti je potom definováno množstvím průsečíků prostorové distribuce jednotlivých typů artefaktů a zároveň výší zastoupeného poměru v rámci skupiny typů artefaktů. Tato teorie je až na nemnohé badatele (např. Neustupný 2007, 128-130; Demján 2012, 79) využívána ve střední Evropě spíše málo. Tím nemohla být výrazně exploatována, což je jedním ze zájmů této práce. S rozdílem, který už je výše nastíněn, tedy v rámci této teorie nebude používáno pojmu 'kultura', nýbrž průsečíky a hodnoty prostorové distribuce jsou chápány jako společenské jádro. K podobným závěrům došel i I. Hodder (1979) při antropologickém výzkumu v keňském regionu v okolí jezera Baringo, kde sledoval distribuci několika složek hmotné kultury ve vztahu ke třem etnickým skupinám. Jednotlivé skupiny artefaktů zde většinou nemají svoje distribuční okruhy společné s výskytem sídlišť jednotlivých etnik. Stejně jako výskyt sídlišť jednotlivých etnik je územně definující jen do určité míry (Hodder 1977) a prostorově se překrývá. 13 Obr. 4.1. Tři různé teorie prostorového pojetí archeologické kultury (podle Clarke 1978, 264). 4.2. Archeologická subkultura D. Clarke definuje archeologickou subkulturu jako: „… výseč části kultury nebo soubor aktivit charakterizovaných specifickým typologickým souborem. Subkultury a jejich typologické soubory jsou velmi zajímavé jako předmět analýzy a svojí různorodostí a částečně nezávislou existencí. Některé subkultury nejsou výlučně společenskými frakcemi, jiné jsou výlučné ve smyslu že každý jednotlivec nemůže patřit to této skupiny a do některých jiných zároveň. Některé subkultury jsou střídavé a přenositelné mezi jednotlivými kulturami; některé se jeví jako ekonomicky závislé nebo symbiotické s jejich mateřským sociokulturním systémem; některé subkultury jsou označené hmotnou výbavou ale mnoho z nich není. Šířeji lze vyčlenit pět variet subkultur, které se projevují v archeologickém záznamu: etnická subkultura regionální subkultura pracovní subkultura společenská subkultura pohlavní subkultura 14 Každý subkulturní ráz může mít za určitých podmínek vlastní typologický komplex. Typologický komplex artefaktů takovýchto subkultur může zahrnovat specifický slovník, zvyky, obyčeje, oblečení, umělecké styly stejně jako soubor hmotné výbavy.“ (Clarke 1978, 250-251). S ohledem na zadané téma bude cílem zájmu studium následujících hypotetických archeologických subkultur: „těch, kteří staví domy a/nebo zakládají sídliště“ „těch, kteří vyrábí a/nebo transportují štípanou industrii“ „těch, kteří vyrábí a/nebo transportují broušenou industrii“ „těch, kteří vyrábí a zdobí keramiku“ Každá archeologická subkultura potom může vyjadřovat jeden či více distribučních okruhů podle polytetické teorie. 4.3. Import Pojem 'import' se hojně užívá v souvislosti s distribucí zejm. kamenných nástrojů jejichž zdroj lze většinou relativně snadno definovat. V tomto ohledu se ovšem nabízí možnost vyjadřovat vzdálenost původu exaktně, tedy v metrických jednotkách, resp. v kilometrech. Pojem import (importovaný artefakt) lze různě relativizovat od vzdálenosti měřené v metrech po stovky kilometrů. V této práci bude pojem import používán pouze s ohledem na keramický výzdobný styl jako specifický styl výzdoby keramiky, jehož výskyt v rámci daného sídliště je marginální, resp. tento výzdobný styl netvoří charakteristickou výplň archeologických objektů, ale odpovídá typické výzdobě známé z jiných sídlišť jejichž časovou souslednost lze předpokládat. Jedná se tedy o import ideový, nikoliv a priori fyzický. Fyzický import je na keramice prokazatelný např. kombinací užití mikropetrografické a geochemické analýzy. 4.4. Antropologická kultura S ohledem na skutečnost, že práce se zabývá studiem minulé lidské kultury v distributivním smyslu na základě jejich několika složek (subkultur), je pojem antropologické kultury chápán jako velmi obsáhlý a složitý soubor kulturních projevů mezi které lze řadit artefakty, normy, modely, instituce, kulturní a myšlenkové vzorce které reprezentují specifickou složku. Ve svém obecném pojmu je kultura nepopsatelná a neohraničitelná územně ani časově neboť jednotlivé složky kultury se mohou prolínat s jiným i v čase i prostoru. Pregnantně pojem antropologické kultury ve shodě s clarkeovou 15 polytetickou teorií vyjádřil T. H. Eriksen (2007, 54): „Svět se neskládá z ohraničených kultur. Skládá se z více než pěti miliard lidí, kteří jsou v různé míře charakterizování různými kulturními formami a tradicemi, které se vzájemně překrývají, a které jsou individuálně proměnlivé. Čistota a jasné hranice jsou fantasmagorie vytvořené oběťmi kulturních návyků. Svět je „špinavý“ a skládá se z nepřeberného množství oblastí, na které si činí nárok více skupin.“ Jinými slovy, v práci apriorně pojímám lidský kulturní systém nikoliv jako lid (demos), nebo národ či kmen (ethnos), ale spíše jako dav, zástup či shluk lidí (multitude). Tímto pojetím se zároveň vymezuji vůči pokusům o rasovou definici lidí v neolitu (či jindy), která se údajně mohla honosit svojí „rasovou čistotou“ (Podborský 1993, 231). 4.5. Relativní chronologie Je způsob určení časového vztahu mezi různými nálezovými celky na základě kombinace typologie artefaktů a vertikální stratigrafie. Princip relativní chronologie poprvé aplikoval v 1. polovině 19. století Christian Jürgensen Thomsen, který na základě sledování výskytu artefaktů z různých materiálů, jejich kombinace a vzájemných stratigrafických vztahů definoval trojdobý základ periodizace pravěku (Trigger 2009, 121-129). Později, zejm. v souvislostí s tezí středoevropské siedlungsarchäologie o spojitosti keramického výzdobného stylu a etnicity, která byla po druhé světové válce částečně následována kulturními historiky, se dostalo do popředí badatelského zájmu detailní typologické členění keramiky, které bylo vykládáno jako časový vývoj v rámci jednotlivých archeologických kultur. Tyto výsledky již mnohdy nejsou validovány ani vertikální stratigrafií, neboť takovéto situace nebyly nalezeny. Nejmenší jednotkou, kterou lze takto stratigraficky validovat je patrně archeologická kultura (výrazně odlišný keramický styl), např. jako u tzv. jevišovické stratigrafie (Palliardi 1912). Problém vertikálních stratigrafií je, že jich známe velmi málo, a tak není možné jednotlivá zjištění ověřit opakovanými nálezy. Nelze tedy s jistotou říci, zda se jedná o jev spojený s historií dané lokality nebo zda jej můžeme vztáhnout na celý region. Jiným způsobem validace relativní chronologie je absolutní datování. To však při aplikaci velkých sérií absolutních dat nepřináší výsledky v souladu s dosavadními představami následnosti definovaných typologických skupin. Jmenovitě v případě neolitu východní části Karpatské kotliny (Hertelendi et al. 1995; Yerkes et al. 2009; Oros, Siklósi 2012), nebo ve středním Německu (např. Müller 2004). Mimo samotné absolutní datovaní poukázal J. Müller (2004, 23) na základě historických dat vztažených k různým skupinám artefaktů (stojací hodiny, svítidla), že očekávaný lineární stylistický vývoj artefaktů je mylný. Ve střední Evropě byla vždy relativní chronologii věnována zvýšená pozornost. Jedním z 16 příznačných jevů provázejících tvorbu relativně-chronologických tabulek je nekodifikovaný předpoklad, že vývoj jednotlivých typologických skupin musí být následný a nikoliv současný. Tabulky zpravidla nepřipouštějí ani částečný časový překryv v rámci jednoho regionu (např. Podborský 1993; Kazdová et al. 1994; Lenneis et al. 1995; Čižmář 1998; Čižmář et al. 2004). Výjimkami z tohoto systému myšlení byl M. Oliva (1990, 34-35), který v poznámce vyjádřil předpoklad o současnosti fází Ia a Ib lengyelské kultury a dále M. Šmíd (1993, 146), který v návrhu periodizace nálevkovitých pohárů připouští možnost paralelního vývoje více keramických skupin, resp. archeologických kultur. Jedinou obecně uznávanou koexistencí více keramických typů byl obecně přijímaný částečně soudobý časový vztah mezi vypíchanou keramikou a lengyelskou keramikou (např. Podborský 1970a, b; Kazdová 1997a; 2004a), ovšem v různém pojetí dle zmíněných autorů. Někteří archeologové, zejména ti, kteří pracují s absolutní chronologií, považují relativní chronologii za mlživou a její používání označují nepokrytě za „blufování“, a to již od konce 50. let 20. století (Wheeler 1956, 38; citováno podle Bayliss et al. 2007, 1). Chronologii neolitu v širším okolí povodí Dyje je věnována následná kapitola. 4.6. Sídliště Při definici sídliště je potřeba brát v potaz teorii sídelních areálů E. Neustupného (1991). Podle této teorie jsou lidská sídliště složena z více komponent (obytná, pohřební, výrobní, odpadní atd.) ze kterých sestává sídelní areál. Sídelní areál se skládá z více polygonů s různou charakteristikou. V této práci však nelze tuto teorii aplikovat i s ohledem na skutečnost, že na zkoumaném území nebyl dosud prozkoumán kompletně žádný neolitický sídelní areál. Teorie sídelních areálů je však kritickou zpětnou vazbou. Lokalizace sídliště je v této práci popsána pouze jedním bodem. Základním kritériem pro definici sídliště v neolitu je opakovaný výskyt (fragmentů) keramických nádob, neboť ty souvisí se sídelní funkcí ze všech nalézaných komponent hmotné kultury nejvíce (snad vyjma mazanice, která však sama o sobě nemá vypovídací hodnotu k rámcovému časovému zařazení). Lze tedy předpokládat, že ze sídelních areálů do analýzy vstupují tyto komponenty sídelního areálu: obytná, odpadní, výrobní (keramika), skladovací. Ovšem ne stejně pro různá období. Nálezy lineární keramiky známe z obytných areálů často ze stejných struktur, tedy stavebních jam lemujících dlouhé domy. Naproti tomu nálezy vypíchané keramiky a lengyelské keramiky pocházejí především z jam jejichž poslední funkce je odpadní a obytné areály jsou v povodí Dyje odkrývány jen sporadicky. Specifickým areálem nálezů lengyelské keramiky jsou zase sociokultovní areály, tzv. rondely. 17 Minimální vzdálenost dvou shluků nálezů keramiky se stejným druhem výzdoby musí být větší než 200 m. Tato hranice je stanovena arbitrárně. 4.7. Distribuce kamenných artefaktů Při popisu obecného rámce myšlení o možnostech a okolnostech distribuce kamenných artefaktů je zapotřebí v první řadě vzít na vědomí specifičnost a možná i historickou neopakovatelnost dnešního stylu myšlení a stanovování priorit při námi vykonávaných činnostech. Dnes jsou často, zejm. ve středoevropské archeologii, upřednostňovány kategorie jako je logistická nenáročnost, kvalita1, funkční využitelnost, nebo soukromé vlastnictví, které je možné s určitým nadhledem zobecnit do pojmu (selský) rozum. Takový dnešní rozum však bývá zásadní překážkou pro studium pravěkých společností, zejména s ohledem na jejich hodnotové žebříčky. Lepší formou pro pochopení obecného rámce hodnot, či společenských kontextů spojených s výzkumem pravěku je studium dnešních či nedávno minulých a zdokumentovaných archaických společností. Jejich výzkumem sice nelze zjistit přímý vztah mezi zkoumaným předmětem archaické společnosti a společností žijících v evropském pravěku, je však možné navodit širší rámec idejí, ve kterém se odehrávala distribuce kamenných artefaktů. V souvislosti se studiem a diskuzí k objevu pravěkého těžebního komplexu v Krumlovském lese se těmito okolnostmi šířeji zabýval M. Oliva (2010, kpt. VIII). Všechny jím popisované, resp. citované formy distribuce mají jakoukoliv podobu, jen ne primárně ekonomicko-utilitářskou. Mezi hlavní motivace získávání kamenných surovin patří obecně společenské vazby a vnímání světa skrze duchovní stránku, a to tak aniž by od sebe tyto dva pojmy musely být nutně odděleny. Spíše ve společenské rovině pak interpretuje typologické a distribuční struktury I. Mateiciucová (2008a). V kontextu studovaného území je rovněž nutné zmínit, že se jedná o území značně bohaté na zdroje jak broušených, tak i štípaných artefaktů, a tedy k vysvětlení jejich distribuce na větší vzdálenosti než k nejbližšímu zdroji je zapotřebí jiný okruh smýšlení než ekonomický či strategický. Technologicky jsou štípané výrobky v povodí Dyje na poměrně nízké úrovni v porovnání například se středním nebo mladším paleolitem, nebo i s některými výrobky z přelomu eneolitu a doby bronzové (silicitové dýky a sekyry). Nelze proto v neolitu předpokládat ani významný vztah mezi schopností funkční produkce, či mezi vlastnictvím štípaných artefaktů a společenským postavením. Broušená industrie nemá ve srovnání se štípanou industrií stejné postavení, a to z důvodů jednak historických (v neolitu se jedná o nový jev), tak s ohledem na nutnost speciálních znalostí a případně i technologií v případě vrtání. Dalším důvodem je skutečnost, že finální broušený produkt 1 Kvalita, resp. kvalitní surovina je sama o sobě pochybný pojem, neboť je nejprve zapotřebí definovat kvalitu za jakým účelem. Například v případě surovin štípané industrie je zrnitost materiálu někdy vyšší a jindy nižší užitnou kvalitou, záleží na záměru užití. 18 je nesporný funkční či symbolický nástroj, v případě štípané industrie může být funkčním nástrojem téměř jakýkoliv úštěp a artefaktualita může být sporná. Posledním výrazným rozdílem, který má patrně významné sociální konotace je míra přidané hodnoty, která vzniká při výrobě artefaktu. Zatímco zkušený štípač může vyrobit neolitický štípaný nástroj několika údery, k výrobě broušené industrie je potřeba nejen velké množství času, ale i dalších nástrojů jako brusné kameny, které mohou být vyrobeny jen z některých hornin. S ohledem na průměrnou hmotnost jednotlivých artefaktů broušené a štípané industrie je nakonec i technický fakt týkající se možností transportu s ohledem na poměr množství/vzdálenost. Ten je limitující pro broušené nástroje ve srovnání se štípanými. V této práci bude používán jako kvantifikační kvalita počet kusů, nikoliv hmotnost. Metodicky jsou zásadních práce studie distribučních způsobů zásadní práce C. Renfrew (1969; 1975), který na základě sledování vztahu mezi poměrem zastoupené suroviny a vzdálenosti od zdroje odvozoval obchod (trade) a pravěkou ekonomiku. Tento pohled se setkal s kritickou vazbou (např. Hodder 1978; Bauer, Agbe-Davies 2010), která poukazuje na problematičnost spojování kapitalistických způsobů směny a společností v pravěku. Metodu sledování vztahu mezi zdrojem a poměrem zastoupení suroviny v celku považuji za smysluplnou a proto bude dále použita, ovšem její interpretace nemůže být předjímána pojmy jako obchod nebo směna. Interpretovány jsou až zjištěné struktury. Při identifikaci způsobu distribuce vychází C. Renfrew (Bahn, Renfrew 1998, 355) z předpokladu, kdy snižující se poměr dané suroviny s narůstající vzdálenosti od zdroje odráží nehierarchickou distribuci ode vsi ke vsi (down-the-line), zatímco kolísající poměr dané suroviny v celku v narůstající vzdálenosti od zdroje odráží centralizovanou, resp. hierarchizovanou distribuci. 19 Obr. 4.2. Graficky vyjádřená teorie nehierarchické a hierarchické distribuce (podle Bahn, Renfrew 1998, 355) V kontextu společenských okolností distribuce a zpracování surovin je nutné poukázat na často převládající trend vidět muže-štípače jako přirozený vztah mezi pohlavím a zpracováním kamenné industrie. Na problematičnost takovéhoto pohledu poukázala K. Weedman Arthur (2010), a to s ohledem na sexistické tendence některých etnografů na přelomu 19. a 20. století, kteří vyzdvihovali mužskou roli při zvládnutí této technologie. Naopak autorka argumentuje vlastními etnografickými studiemi z jižní Etiopie, kdy i ženy mohou být výhradními zpracovatelkami štípané industrie, případně vazba mezi štípáním kamene a pohlavím nemusí být zásadní jako v případě studie z Papuy Nové Guineje (Silitoe, Hardy 2003). 4.8. Terminologie Používané termíny je nutné synchronizovat s výše nastíněnými teoretickými předpoklady a zároveň je z hlediska zažité komunikace vhodné uchovávat kontinuitu. Kontinuitní používání některých pojmů v této práci není možné neboť by jeho obecně používaný význam nebyl zcela kompatibilní s teorií této práce. Jedná se především o pojmy týkající se chronologie a archeologické kultury. Pojem archeologické kultury tato práce opouští a vnímání jednotlivých keramických celků chápe jako keramické okruhy s tím, že k tomuto účelu lze zachovat původní zkratky LnK, VpK a LgK 20 vyjadřující lineární, vypíchanou a lengyelskou kulturu, zde se bude jednat namísto kultury o keramiku. Při dalším členění těchto keramických okruhů (kultur) bývá používán pojem stupeň. Vzhledem k tomu, že „stupeň“ nechápu jako apriorní časový identifikátor, ale jakou soubor obecných specifických znaků keramické produkce, budu stupeň nahrazovat pojmem „obecná keramická skupina“. Při pojmenování těchto skupin jsou dále používány zažité zkratkovité termíny jako LnK I, LnK II apod. Analogicky jako v případě „stupně“, i pojem „fáze“ vnímán jako „detailní keramická skupina“. Tato jednotka reprezentuje v intencích této práce poslední stupeň členitelnosti keramiky, jakýsi átomos, který však reálně dělitelný je. 21 5. Chronologie neolitu Problematice chronologie neolitu bylo věnováno nejen na Moravě a v Dolním Rakousku bezpočet studií a nemalé pozornosti bylo věnováno historii výzkumu neolitické chronologie. Výrazně nejvyšší pozornost byla věnována lengyelské keramice (moravské malované keramice), pro lineární keramiku v kontextu Moravy vznikly pouze dvě zásadní empirické studie (Tichý 1962; Čižmář 1995), jejichž výsledky jsou poměrně odlišné od chronologie v Čechách, která je založená na statistickém zpracování lineární keramiky z Bylan (naposledy Pavlů, Zápotocká 2007), v poslední době je však i struktura této chronologie nahlodávána (Květina, Končelová 2011, 215). Pro vypíchanou keramiku navrhl chronologii V. Podborský (1993), ovšem většina badatelů přejala klasifikaci vypíchané keramiky v Čechách podle prací M. Zápotocké (1970; Pavlů et al. 1995; Pavlů, Zápotocká 2007). Všechny chronologické práce na Moravě jsou postaveny na empirickém poznání, výjimkou je lengyelská keramika, při jejímž výzkumu bylo možné těžit z formalizované deskripce (Podborský et al. 1977) a v případě staršího lengyelu i statistických postupů (Kazdová 1984, 21), jehož strukturu potvrdil později M. Doneus (2001) na základě seriace keramiky. Proto je starší lengyel je jedinou oblastí (LgK Ic byla definována později), pro kterou nebyla od své definice navržena odlišná forma keramické náplně. Naopak tomu je potom pro mladý lengyel (Koštuřík 1983 vs. Čižmář et al. 2004). Pro klasifikaci neolitické keramiky v Rakousku jsou potom používané stejné systémy jako na Moravě (Lenneis et al. 1995). Otázka časových vztahů v archeologii je jednou ze základních podmínek řešení společenských otázek. Bez ujasnění této problematiky by nebylo možné v této práci pokračovat, neboť je závislá na srovnání časových úseků, které může stanovit pouze absolutní chronologie. Pro potřeby vyřešení časových vztahů mezi jednotlivými keramickými skupinami (definované jako chronologické stupně nebo fáze) byla shromážděna všechna absolutní data ze zkoumaného území. Vzhledem k jejich znatelnému nedostatku jsem rozšířil z hlediska chronologického zájmu zkoumané území na celé povodí Moravy a naddunajskou část Dolního Rakouska. V tomto regionu během neolitu nejsou sledovány výrazné specifické (lokální) jevy v typologii keramiky a obecně je k dané typologické skupině přistupováno jako k víceméně současně se vyskytující v celém tomto regionu. Případná diskuze o možném specifickém (mikro)regionálním časovém vývoji keramické typologie by mohla být relevantní, ale s ohledem na datovou základnu by již nebylo možné stanovit žádnou relevantní chronologii na základě absolutních dat. 22 5.1. Definice typologických skupin Na Moravě a v Dolním Rakousku je v současné době navrženo několik odlišných schemat typologie neolitické keramiky (relativní chronologie). Je proto nezbytné definovat jakým obsahem budou jednotlivé typologické skupiny charakterizovány. Cílem není detailní, ale pouze obecný popis. Lineární keramika: Pro lineární keramiku na Moravě je zásadní práce R. Tichého (1962), která je základním kamenem členění lineární keramiky. V tomto smyslu rozepsal relativní chronologii i V. Podborský (1993, 77-81) a další syntézy. Tento systém později částečně modifikoval Z. Čižmář (1998). K nejstarší lineární keramice i ve vztahu k Moravě se dále vyjádřili P. Stadler a N. Kotova (2010) a dále J. Pavúk (např. 2004). LnK Ia základní definice: – dvojkónická nádoba + varianty – mísa na duté nožce – kulovitá nádoba s výzdobou šikmých širších rýh – kónicky rozevřená miska – hlazení povrchu (tzv. kožovitý vzhled) (Tichý 1962, 290) – výzdoba tzv. barbotinem (Podborský 1993, 78; obr. 36) – meandrovité ornamenty – krátké drobné rýžky, orientované vertikálně nebo šikmo – krátké širší rýhy, orientované vertikálně nebo horizontálně (Čižmář 1998, 106-107) – mísa s ostře zahnutou stěnou2 (Stadler, Kotova 2010) – výzdoba žlábkem (nad 3 mm šířky) – není výzdoba v podokrajovém pásu – keramika není tuhovaná Poznámka: o relevanci tzv. nejstarší fázi lineární keramiky existují mezi badateli pochyby, bohužel diskuze probíhají více v kuloárech než na papíře. Hlavními důvody pochybností je výrazně nízký počet lokalit, který by mohl být spojen s tímto typem keramiky. Dalším důvodem je poměrně vysoká podobnost s LnK Ib (Tichý 1962, 290; Čižmář 1998, 109). Mezi badateli nepanují naprosté shody toho který keramický typ je „nejstarší“. Zatímco mísa s ostře zahnutou stěnou se vyskytuje v 2 Autoři tento typ mísy explicitně nespojují s LnK Ia dle Tichého, resp. Čižmáře. Spojitost, lze však z kontextu předpokládat. 23 i Čechách, tamtéž je považována nejstarší fáze pouze jako v očekávání. Mísa na nožce je na Moravě považována za nejstarší (v LnK Ib jen ojediněle), v Čechách patří do inventáře Ib (Pavlů, Zápotocká 2010, 31). LnK Ib základní definice: – obecná podobnost s LnK Ia – velké kruhové notové značky (Tichý 1962, 290) – výzdoba širší linií LnK I (obecně) je mimo výše zmíněné charakteristiky definována výskytem široké ryté linie tvořící výzdobu lomených meandrů, Áčkový ornament. LnK IIa základní definice: – značky ve tvaru noty – kulovitá nádoba s dovnitř zataženým okrajem (Tichý 1962, 292) – jemná keramika je zdobená pouze liniemi a důlky – hrubá keramika je zdobená plastickými aplikacemi, popř. i liniemi a důlky – dvě až tři linie s notami v podokrajovém pásu – pravidelnost geometrizované výzdoby (Čižmář 1998, 113-114) – linie jsou tenčí než v případě LnK Ia a Ib LnK IIb základní definice: – linie se často nestýkají (jsou „nedotažené“) – linie nejsou dotažené k notám nebo přes noty přecházejí – noty mají více tvarů (ovál, čočka, šipka, trojúhelník, miniatura) – v okrajovém pásu i na celé ploše nádoby se noty řadí pod sebe – na výduti sdružování dvou linií k jedné notové značce (Čižmář 1998, 118-120) – linie jsou vytvořené vícehrotým nástrojem Poznámka: Z. Čižmář ve míněné práci definuje dále fázi IIc coby horizont želiezovské keramiky na 24 Moravě. Jím uváděná pramenná základna je ovšem minimální a dále neuvádí jaký je nálezový kontext zbývajícího výzdobného stylu daného kontextu. Naopak vůbec není zjevné, že by želiezovský výzdobný styl byl kdy nalezen ve specifickém kontextu. Želiezovským výzdobným stylem jsou rozuměny především záseky přes několik linií. Tento typ keramiky chápán v rámci typu LnK IIb, resp. může být i spolu s LnK III. LnK III (Šárecký typ) základní definice: – řady vpichů na linii i bez linie – vpichy mají tvar trojúhelníku, oválu, elipsy, perličky nebo kruhu. – objevuje se hruškovitá profilace nádob (Čižmář 1998, 129) Poznámka: Z. Čižmář (1998, 129) vyděluje v šáreckém typu celkem tři skupiny výzdoby. První představuje prakticky totožný styl s LnK IIb a druhá skupina je spojována se želiezovským výzdobným stylem. Až třetí skupina je pak charakterizována jako samotná šárecká výzdoba, jejíž podíl na jemné keramice z celkového počtu zdobených i nezdobených jedinců nepřesahuje 30%. Toto autorovo pojetí koresponduje se skutečností, že v povodí Dyje byla dosud objevena pouze jediná lokalita s výhradní šáreckou výzdobou – Krhov-Utopenec (Vokáč 2008a). Na jiných lokalitách se šárecká výzdoba většinou objevuje v kontextech LnK II, ovšem v relativně početném výskytu. LnK II (III) je obecně definována častým výskytem notových značek různého tvaru nezakončujících širokou rytou linii, výskytem tenké ryté linie a dále výskytem pásky vyplněné vpichy Vypíchaná keramika: členění vypíchané keramiky na Moravě (Kazdová et al. 1999, 96-104) je derivátem její systematizace pro oblast Čech (zejm. Pavlů et al. 1995; později Pavlů, Zápotocká 2007), které ovšem vychází především z keramiky nalezené na pohřebištích. Specifické členění vypíchané keramiky pro Moravu představil V. Podborský (1993, 103), ovšem badateli není užíváno. Patrně v souvislosti s tím, že Morava, resp. i povodí Dyje leží na periferní oblasti rozšíření vypíchané keramiky, nevyskytují se zde ani všechny typologické skupiny jako zejm. v Čechách. Starší stupeň (VpK II/III, III) – široké hruškovité nádoby – krokvice umístěné nad sebou 25 – jemný nebo menší dvojvpich, pokud v souboru chybí hrncovité nádoby troj-či vícenásobný vpich – okrouhlé a oválné výčnělky (Kazdová et al. 1999, 96-100) Poznámka: rozdíly mezi VpK II/III a VpK III jsou poměrně nevyhraněné, proto jsou v jedné typologické kategorii. Skupina VpK II/III nemá specifické typologické charakteristiky které by ji jednoznačně odlišovaly. Mladší stupeň (VpK IV) – tremolový vpich – zobákovité výčnělky – plastická páska pod okrajem, hladká nebo s přesekáváním Lengyelská keramika: Z hlediska klasifikace byla ze všech neolitických typů keramiky věnována pozornost právě lengyelské keramice (moravské malované keramice nebo moravsko-východorakouské skupině). Z poslední doby jsou zásadní práce E. Kazdové (1984), V. Podborského (1985; 1993), P. Koštuříka (1983) kolektivu autorů Kazdová et al. (1994) a naposledy dalšímu kolektivu Čižmář et al. (2004). LgK Ia Základní definice: – výzdoba troj- a vícenásobnou tenkou rytou (rýsovanou) linií, popř. i hrubšími liniemi – specifické výzdobné ryté prvky jako čtverec obdélník, kolečko a háček – specifické ryté motivy jako sloupečková šachovnice, spiraloidní háčky, průběžná vícenásobná klikatka – specifické malované prvky jako tělíska, tremolová vlnovka nebo háček – specifické tvary nádob jako hřib s vyšším prohnutým hrdlem a hřib s nižším přímým hrdlem (Kazdová 1984, 255). LgK Ib Základní definice: – výzdoba jednoduchou tenkou rytou (rýsovanou) linií, popř. hrubší linií – specifické výzdobné ryté prvky jako průběžné hákovité meandry, rozpadlé meandry, uvolněný pletenec, kosočtverce 26 – specifické malované motivy jako notové osnovy beze svorek, vegetabilní větvení v podobě stromečku, a přesýpací hodiny řazené vedle sebe – kruhový příčný otvor v se spodní části těla antropomorfní plastiky – výskyt drobného soudku s výčnělky na okraji – žlutá malba na červeném monochromním nátěru (Kazdová 1984, 258-259) LgK Ic: Základní definice: – absence ryté výzdoby – častý výskyt trichromní malby, kombinace bílé, červené a žluté barvy – výskyt výčnělků často spojovaných s mladým lengyelem (LgK II) – časté přesekávání okrajů (Kazdová et al. 1994, 139) Poznámka: skupina LgK Ic se odlišuje od definice jiných lengyelských keramických skupin. Zatímco ostatní skupiny jsou charakterizované výskytem nezaměnitelných prvků, skupina Ic je definována kombinací absence některých specifických prvků a výskytem některých spíše obecných prvků. LgK I (obecně): tento stupeň je definovaný výskytem zejm. červené a žluté malby a dále doplněné bílou, růžovou nebo černou barvou. Tenkostěnná keramika má především odstíny žluté barvy. LgK IIa Základní definice: – bichromní malba červenou a bílou barvou – časté přesekávání okraje – tenkostěnná keramika je ostře profilovaná. Poznámka: Z hlediska terminologie je zde ponechán název LgK IIa (fáze IIa) dle Kazdová et al. (1994), ale z hlediska obsahové náplně odpovídá definici skupiny Lengyel II dle Čižmář et al. (2004). LgK IIb Základní definice: – monochromní bílá pastózní malba – kónická mísa na zvoncovitě profilované duté nožce 27 – výskyt černé leštěné keramiky, tzv. nepravá terra nigra (Čižmář et al. 2004) – vhloubený motiv, tzv. slzičky (Kazdová et. al 1994, Abb. 10, 14) Poznámka: Podobně jako pro předchozí stupeň ponechávám název skupiny Jako LgK IIa (fáze IIa) dle Kazdová et al. (1994), obsahová náplň je definovaná dle Čižmář et al. (2004). Výjimku v definici tvoří výskyt leštěné červené keramiky, nepravá tzv. terra sigilata, která se ojediněle vyskytuje i v nálezových souborech z okolí Pálavy, které jsou především definovány jako do skupin LgK Ic a IIa. Do rámce LgK IIb vkládám i charakteristiky pro LgK IIc (Podborský 1985, 18), která však má málo specifických charakteristik a není používána všemi badateli. LgK II (obecně): v malbě se vyskytuje bílá barva, jemná keramika má především cihlovou barvu, ostrá profilace nádob, četný výskyt okrajů s přesekáváním, nebo vhloubenou výzdobou, umístění výčnělků uprostřed plecí nebo hrdla nádoby, trojnásobné výčnělky, nepravá „terra sigilata“ Jordanov/Epilengyel Základní definice: – bikónické hrncovité tvary se zobákovitými výčnělky – amfory se dvěma (popř. čtyřmi) uchy, někdy v kombinaci s výčnělky, časté zdobení rytou výzdobou provedenou širokou linií, popř. žlábkem. – bikónické mísy s výčnělky na výduti a kónické mísy s dovnitř zataženým okrajem – mísy na nožce s bikónickou vrchní částí – prstenec na rozhraní mísy a nožky – džbánky s rytou výzdobou na plecích – dvojuché šálky s rytou výzdobou na plecích (Koštuřík 1997, 90-91) 5.2. Absolutní datování kontextů keramických skupin Absolutní datování není vlajkovou lodí archeologie ve střední Evropě, zejména pak ne ve zkoumaném regionu, ovšem i zde bylo absolutní datování využito a některé výsledky byly i synteticky zpracovány. Pro oblast Dolního Rakouska se jedná především o práci E. Lenneis a P. Stadlera (1995), kteří rozpracovali systém absolutní chronologie pro lineární keramiky a kolektivu autorů (Stadler et al. 2006; Stadler, Ruttkay 2007) pro lengyelskou keramiku. Na Moravě vznikla dosud jediná syntetická práce (Kuča et al. 2012). Všechna absolutní data, která jsou použita pocházejí z jiných vzorků než je keramika sama, jedná se 28 tedy o datování archeologického kontextu, ve kterém byla keramika nalezena. Vzorky na datování byly buď uhlíky, lidské nebo zvířecí kosti. Vzorky byly měřeny v různých laboratořích, především však ve Vídni (VERA), v Oxfordu (OxA), v Poznani (Poz), nebo v Groningenu (GrA, GrN). Variabilita použitých datovacích vzorků a laboratoří používajících různé techniky měření eliminuje možné časové vychýlení ve prospěch jedné laboratorní metodiky (k rozdílů měření jednotlivých laboratoří viz např. Lenneis, Stadler 1995; Bayliss et al. 2007) a časové vychýlení s ohledem na použitý datovací materiál. Zejména v případě datování zuhelnatělého dřeva existuje větší riziko odchylky, neboť dřevo může být až stovky let staré a naměřená hodnota bude odpovídat době tvorby biomasy, nikoliv době zuhelnatění vzorku (Nývltová Fišáková 2012, 96). Starší data měřená během 2. pol. 20. stol byla často prováděna konvenční metodou, od konce 20. stol. je již upřednostňováno měření pomocí hmotnostního spektrometru (AMS). Po vyloučení absolutních dat jejichž odchylka je vyšší než 100 a těch dat, které svou hodnotou stojí zcela mimo cluster ostatních dat spojených s patřičným typem keramiky bylo shromážděno celkem 186 absolutních dat (viz II. díl). Data nejsou rovnoměrně rozmístěna ani v čase ani v prostoru (z hlediska regionálního původu). Zejména na jednotlivých dolnorakouských lokalitách je absolutní datování využíváno v hojném počtu, ale pouze na několika málo lokalitách, na Moravě je datováno více lokalit, ovšem malým počtem vzorků, často jedním. Výjimku tvoří pohřebiště v Zábrdovicích u Vedrovic (Vedrovice), Kyjovice-Sutny (Těšetice-Kyjovice) a výzkumy těžebních šachet v Krumlovském lese (Oliva 2010). Data z Krumlovského lesa ovšem nejsou vždy vztažena ke keramice. Rozložení počtu dat ve vztahu k počtu lokalit a detailní typologii keramiky vyjadřuje tab. 5.1. Tab. 5.2. potom vyjadřuje rozložení dat k obecné typologii keramiky (k archeologickým kulturám). typologie keramiky LnK Ia LnK Ib LnK IIa LnK IIb LnK III VpK III VpK IV LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb počet vzorků 4 16 4 0 5 4 2 14 22 8 30 13 počet vzorkovaných lokalit 3 2 1 0 2 2 1 3 9 5 9 8 Tab. 5.1. Vztah počtu vzorků absolutních dat k počtu vzorkovaných lokalit a detailní keramické typologii. 29 Je zjevné, že zatímco data vztahující se k lengyelské keramice mají určitou vyšší relevanci, v případě vypíchané keramiky je absolutní datování brát jen orientačně, podobně jako u lineární keramiky, která je sice lépe datovaná, ale jen díky vedrovickému pohřebišti (Pettitt, Hedges 2008). typologie keramiky LnK VpK LgK počet vzorků 79 6 101 počet vzorkovanýc h lokalit 13 2 33 Tab. 5.2. Vztah počtu vzorků absolutních dat k počtu vzorkovaných lokalit a obecné keramické typologii. Ve zkoumaném období se na kalibrační křivce objevují dvě výrazná plata, viz tab 5.3. a obr. 5.1. Radiokarbonové datum Kalibrované stáří Trvání 6200 BP 5200-5050 cal. BC 150 let 14 4250-4050 cal. BC 200 let 5300 C BP Tab. 5.3. Plata vztahující se ke kalibrační křivce v průběhu neolitu (podle Nývltová Fišáková 2012, 95). 14 C Obr. 5.1. Atmosferická kalibrační křivka IntCal13 pro severní polokouli (Reimer et al. 2013) se zvýrazněním plat v neolitu. 30 Obr. 5.2. Sumární křivky pro data vztažená k jednotlivým keramickým typologickým skupinám. 31 Kalibrace a další interpretace dat pomocí modelací byly prováděny v on-line verzi kalibračního programu OxCal 4.23 (Bronk Ramsey 2009) podle atmosferické kalibrační křivky IntCal 13 (Reimer et al. 2013) a dále byla data členěna dle typologických skupin s použitím více modelačních metod a s vědomím, že „všechny modely jsou špatně, některé jsou užitečné“ (Box 1979, 202, citováno podle Bayliss et al. 2007, 6). V první řadě jsem použil funkci SUM(), v logice se jedná o disjunkci což odpovídá výrazu NEBO (OR). Použitím této funkce sledujeme jedno nebo více rozložení dat, které náleží jednomu parametru, v tomto případě typologické skupině keramiky. Pomocí této funkce můžeme vyjádřit očekávané rozložení dat pro jednotlivé parametry, nejedná se však o bayesovské modelování (viz Bayliss et al. 2007) pro jednotlivé skupiny dat. V tomto výstupu (obr. 5.2.) jsou zahrnuty i nepřesnosti spojené s měřením, které se při modelování s určitou pravděpodobností filtrují. Pro modelování časového vývoje jednotlivých typů keramiky se používá shlukování (groupings). Za předpokladu, že jedna skupina událostí v tomto případě reprezentovaná deponováním keramiky daného typu, má svoji počáteční (start event) a konečnou událost (end event). Počáteční událost se musí objevit dříve než jednotlivá zadaná data a proběhnout před konečnou událostí. Jedná se o uniformní apriorní (uniform prior model) model, který očekává pouze začátek a konec daného jevu (Buck et al. 1992, citováno podle Lee, Bronk Ramsey 2012). Operace má v OxCal následující příkaz: Plot() { Sequence() { Boundary("Start 1"); Phase("1") { <DATA> }; Boundary("End 1"); Span("use 1"); }; }; Grafický výsledek modelace začátku a konce jednotlivých detailních keramických skupin je zobrazen v obr. 5.3. 3 https://c14.arch.ox.ac.uk/oxcal/OxCal.html 32 Obr. 5.3. Výsledek modelace pro jednotlivé keramické typologické skupiny na základě uniformního apriorního modelu. Vyjádřeny jsou intervaly pro začátek a konec. Při zohlednění skeptičtější pravděpodobnosti (68,2%) trvání jednotlivých typologických skupin získáme strukturu časových vztahů, která je vyjádřena v obr. 5.4. V grafu jsou vyjádřeny střední hodnoty začátku a střední hodnoty konce. 33 -3800 LnK Ib -4000 LnK Ia LnK IIb LnK IIa VpK III LnK III LgK Ia VpK IV LgK Ic LgK Ib LgK IIb LgK IIa -4200 -4400 -4600 -4800 -5000 -5200 -5400 Obr. 5.4. Časová distribuce jednotlivých detailních keramických typologických skupin s pravděpodobností 68,2%. Vyjádřeny jsou střední hodnoty modelovaného začátku a střední hodnoty modelovaného konce podle uniformního apriorního modelu. Pokud zohledníme pravděpodobnost 95,4% časové distribuce naměřených hodnot, získaná struktura bude mít charakter vyjádřený v obr. 5.5. -3800 LnK Ib -4000 LnK Ia LnK IIb VpK III LgK Ia LgK Ic LgK IIb LnK IIa LnK III VpK IV LgK Ib LgK IIa -4200 datum BC -4400 -4600 -4800 -5000 -5200 -5400 Obr. 5.5. Časová distribuce jednotlivých detailních keramických typologických skupin s pravděpodobností 95,4%. Vyjádřeny jsou střední hodnoty modelovaného začátku a střední hodnoty modelovaného konce podle uniformního apriorního modelu. 34 -3700 LnK Ib -3900 LnK Ia LnK IIb LnK IIa VpK III LnK III LgK Ia VpK IV LgK Ic LgK Ib LgK IIb LgK IIa -4100 -4300 -4500 -4700 -4900 -5100 -5300 -5500 Obr. 5.6. Časová distribuce jednotlivých detailních keramických typologických skupin s pravděpodobností 64,2%. Vyjádřeny jsou krajní hodnoty intervalů pro začátek a konec podle uniformního apriorního modelu. Další relevantní modelací absolutních dat pro definici trvání keramické typologie je lichoběžníkový apriorní model (trapezoidal prior model). Oproti předchozímu modelu se očekává pro každý jev tři časové úseky: postupný nárůst (úvodní fáze), úroveň aktivity s konstantní mírou (fáze rozkvětu) a postupný pokles (fáze úpadku) (Lee, Bronk Ramsey 2012, 107). Jedná se tedy o určitou sociální predikci oproti předchozímu technickému modelu. Lichoběžníkový apriorní model vytváří začátek a konec úvodní fáze výskytu daného jevu a začátek a konec úpadkové fáze. Pro začátek i konec modeluje tři intervaly: Start Start, Mid Start, End Start a Start End, Mid End, End End. Sekvence Mid Start a Mid End jsou středními hodnotami okrajových intervalů. Úspěšnost tohoto modelu poměrně vysokou mírou je odvislé od množství kvalitních dat, což se příliš netýká lineární a zejména vypíchané keramiky. Důležitým předpokladem je princip náhodného vzorkování a s ní spojená očekávané rozložení dat, které by měla odpovídat časovému vývoji daného keramického stylu a dále původ dat ze stejných tafonomických událostí. V tomto ohledu vykazují nasbíraná data některé nedostatky. Jednoznačně dominujícím původem dat jsou sídelní objekty, ovšem v případě některých keramických typů nejsou vůbec k dispozici (LnK IIa). Následné modely vyjádřené v obr. 5.7. představují rozložení jednotlivých keramických typů v čase. Operace má v OxCal následující příkaz: 35 Sequence() { Boundary("MidStart") { Transition("Duration Start"); Start("Start Start"); End("End Start"); }; Phase() { <DATA> }; Boundary("Mid End") { Transition("Duration End"); Start("Start End"); End("End End"); }; }; 36 Obr. 5.7. Časové rozložení typologických skupin neolitické keramiky podle lichoběžníkového modelu Vyjádříme-li střední hodnotu pro začátek a pro konec ke každé keramické skupině, dostaneme struktury vyjádřené v obr. 5.8. s pravděpodobností 68,2% a v obr. 5.9. s pravděpodobností 95,4%. I zde se je vyjádření střední hodnoty předpojetím a je potřeba počítat s možnou obousměrnou 37 odchylkou asi 50 let v případě dobře datovaných celků, v případě těch hůře datovaných je odchylka již irelevantní. LnK Ia LnK Ib LnK IIa LnK III VpK III VpK IV LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb -4200 -4700 -5200 -5700 Obr. 5.8.: Časová distribuce keramických typologických skupin na základě lichoběžníkového modelu. Vyjádřeny jsou střední hodnoty začátku (Mid Start) a konce (Mid End) s pravděpodobností 68,2%. LnK Ia LnK Ib LnK IIa LnK III VpK III VpK IV LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb -4200 -4700 -5200 -5700 Obr. 5.9. Časová distribuce keramických typologických skupin na základě lichoběžníkového modelu. Vyjádřeny jsou střední hodnoty (Mid Start) začátku a konce (Mid End) s pravděpodobností 95,4%. 38 Další možností vyjádření časového výskytu keramických typů je mezi počáteční hodnotou intervalu Mid Start a koncovou hodnotou intervalu Mid End. Pravděpodobnost 68,2% vykazuje relevantní hodnoty (obr. 5.10.), při zohlednění pravděpodobnosti 95,4% se pak již většina hodnot relevanci ztrácí, neboť se u většiny keramických typů prodlužuje až o stovky let. -3700 LnK Ia LnK Ib LnK IIa LnK III VpK III VpK IV LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb -3900 -4100 -4300 -4500 -4700 -4900 -5100 -5300 -5500 Obr. 5.10. Časová distribuce keramických typologických skupin na základě lichoběžníkového modelu. Vyjádřeny jsou krajní hodnoty intervalů (Mid Start) začátku a konce (Mid End) s pravděpodobností 64,2%. Poslední a méně užívaný způsob analýzy radiokarbonových dat je srovnání prostých naměřených nekalibrovaných hodnot. V tomto případě není zohledněna odchylka v měření ani vztah ke tvaru kalibrační křivky. Výsledná struktura je vyjádřena v krabicovém grafu (obr. 5.11.). 39 Obr. 5.11. Krabicový graf zobrazující naměřené nekalibrované hodnoty ve vztahu k detailním typologickým skupinám keramiky. 5.3. Interpretace radiokarbonového datování neolitu Při interpretaci modelů absolutních dat je potřeba zohlednit kritiku struktury dat. Ta v sobě obsahuje v případě výše provedeného modelování určitou dichotomii. Na jednu stranu je potřeba očekávat snížení pravděpodobnosti časového modelu pro danou keramickou typologickou skupinu, pokud jsou data nečetná a řídce rozložená. Modelace bude mít potom tendenci vyobrazovat časové trvání jako velmi dlouhodobé (např. vypíchaná keramika). Pokud se pokusíme keramickou typologii více zobecnit do skupin ztotožnitelnými s relativně-chronologickým pojmem 'stupeň', váha časového modelu je přenesena do úseku s vyšší kumulací dat a tím dojde k umělému zkrácení pro vysoký rozptyl dat na konci s nižší hodnotou, zejména v případě lichoběžníkového modelu. Pro srovnání jsou v obr. 5.3. a 5.7. zobrazeny časové křivky pro individuální typy LnK IIa, LnK IIb a LnK III. Pokud dáme data vztažená k těmto typům dohromady (LnK II/III) časová distribuce je výrazně kratší. Takový model lze přijmout pouze u obecnější skupiny (stupně), která má kvalitní datovou základu pro všechny jednotlivé keramické typy. Což v tomto případě není žádná. Při datování celých keramických výrobních tradic (archeologických kultur) dochází v modelech k časovým hiátům mezi sebou. Ty však za reálné nelze považovat už vůbec. K dispozici jsou čtyři základní struktury: sumární vyjádření kalibrovaných dat, uniformní apriorní 40 model, lichoběžníkový apriorní model a struktura nekalibrovaných dat. Ani jeden model nevyjadřuje realitu, případně lze s inspirací židovského humoru dodat, že i přes svoji rozdílnost mají pravdu všechny. Na základě sledování současnosti a následnosti jednotlivých keramických typů lze proto shrnout že: – tzv. stará lineární keramika je opravdu nejstarší, časové rozdíly skupin LnK Ia a LnK Ib se však výrazně neprojevují stejně jako spolehlivá schopnost jejich přesné separace (viz výše). – Druhým časově typologickým úsekem, který se však patrně částečně kryje i s tím prvním jsou skupiny LnK IIa, LnK IIb4 a LnK III. Zde je problémem při kalibraci absolutních dat zejména přítomnost plata na kalibrační křivce a nízký počet dat rovněž jako i tafonomický původ dat a LnK IIa, který se zcela zakládá na datech z vedrovického pohřebiště. – Skupina VpK III se nespíš časově kryje s tou předchozí i následující. Výrazné časové období je charakterizované keramickými styly VpK IV, LgK Ia a LgK Ib. Na základě poměrně početných dat pro lengyelskou keramiku, lze tuto časovou souslednost považovat za spolehlivou, i s ohledem na skutečnost, že časové modelace se liší je minimálně, a to i při zohlednění pravděpodobností 64,2% a 95,4%. Současnost těchto dvou stylů je pochopitelná i vzhledem k jejich formální podobnosti, tj. výzdoba rytými tenkými liniemi v kombinaci s především červeno-žlutou malbou. Zároveň se v případě skupin LgK Ia a LgK Ib jedná o jediné keramické skupiny, které byly od sebe odděleny nejen empiricky, ale i na základě statistických metod (Kazdová 1984; Doneus 2001). Právě M. Doneus použil pro analýzu keramického materiálu z Kameggu seriaci, pomocí které oddělil prvky typické pro obě skupiny a potvrdil definici obou skupin definovaných E. Kazdovou. Tuto strukturu však již nevalidoval, neboť patrně neměl k dispozici výsledky absolutního datování z této lokality (Stadler, Ruttkay 2007). Validaci však lze již dnes provést a na základě kalibrovaného absolutního datování z Kameggu se prokazuje, že i zde se jedná o dvě současné keramické skupiny (obr. 5.12.). Obr. 5.12. Sumární křivky pro absolutní kalibrovaná data dle detailních keramických skupin z lokality Kamegg (zdroj dat Stadler, Ruttkay 2007). 4 Pro skupinu LnK IIb nejsou k dispozici relevantní absolutní data. Vzhledem k tomu, že se tento typ velmi často nachází ve společných kontextech zejména s LnK III lze vyslovit domněnku o jejich současnosti. 41 – Keramické typy LgK Ic a LgK IIa jsou potom částečně současné s předchozími skupinami a částečně následné. I zde je nápadná formální podobnost morfologie a výzdoby keramiky, kdy jediným zásadním rozdílem je přítomnost/absence žluté malby. LgK Ic vytváří výrazní sídelní cluster v okolí Pavlovských kopců, odkud pochází pouze jediné absolutní datum. Rovněž je poměrně zajímavé, že data pocházející ze střední Moravy (Dluhonice, Hulín, OlomoucSlavonín) odpovídají vyšším hodnotám, což není bez zajímavosti zohledníme-li v postlineárním období střední Moravy absenci staršího lengyelu. Region je pouze oblastně (okolí Olomouce a Prostějova) vyplněn sídlišti s vypíchanou keramikou. – Posledním časovým úsekem je typ LgK IIb, který začíná paralelně s výskytem LgK IIa a LgK Ic a končí později. Pravděpodobně to tohoto úseku bude alespoň částečně spadat i jordanovská/epilengyelská keramika. Pro tu máme k dispozici ovšem pouze jedno datum z lokality Pitten (5240 +-70 bp; Stadler, Ruttkay 2007), které odpovídá platu na kalibrační křivce a interpretace tohoto data je problematická (-4226 až -3971 68.1%; -4314 až -3944 95.4%). Časové vztahy jednotlivých keramických typů v relativní rovině jsou vyjádřeny v následující tabulce 5.4. keramický typ LnK Ia LnK Ib LnK IIa LnK IIb LnK III VpK III VpK IV LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb EpiLgk vztah k předešlému typu současný současný/následující současný současný současný/následující současný/následující současný současný současný/následující současný/následující současný/následující současný? vztah k následnému typu současný současný/předcházející současný současný současný/předcházející současný/předcházející současný současný současný/předcházející současný/předcházející současný/předcházející současný? - Tab. 5.4. Vyjádření relativních časových vztahů mezi jednotlivými typy keramiky. Další nezbytnou nutností, která je potřebná i pro práci se sídelními a distribučními strukturami je definice trvání jednotlivých keramických typů v absolutních hodnotách. Je nutné předeslat, že jakékoliv vyjádření bude chybné, je však alespoň potřeba aby bylo chybné podle stejného vzorce. Vycházet budu z dále ze srovnání hraničních hodnot intervalů modelace začátku a konce podle uniformního apriorního modelu s skeptičtější pravděpodobností 64,2% a hraničních hodnot intervalů Mid Start a Mid End podle apriorního lichoběžníkovitého modelu rovněž s pravděpodobností 64,2% (obr. 5.5.). Hodnoty budou zaokrouhleny na čtvrtstoletí, v případě podezřelé délky trvání, které je spojeno s malou datovou základnou bude zohledněna pouze 42 skeptičtější varianta, rovněž zaokrouhlená na čtvrtstoletí. Výsledek je vyjádřen v tabulce 5.6. Uniformní apriorní keramický typ začátek BC LnK Ia 5389 LnK Ib 5349 LnK IIa 5322 LnK IIb LnK III 5319 VpK III 5103 VpK IV 4940 LgK Ia 4756 LgK Ib 4745 LgK Ic 4698 LgK IIa 4585 LgK IIb 4526 model konec BC 5276 5207 4850 4696 4553 4406 4545 4481 4173 4336 3820 Lichoběžníkový apriorní model keramický typ začátek BC konec BC LnK Ia 5389 5278 LnK Ib 5342 5211 LnK IIa 5321 4846 LnK IIb LnK III 5325 4701 VpK III 5124 4546 VpK IV 5018 4314 LgK Ia 4743 4556 LgK Ib 4720 4524 LgK Ic 4697 4181 LgK IIa 4571 4346 LgK IIb 4526 3834 Tab. 5.5. Vyjádření trvání délky jednotlivých keramických typů podle uniformního a lichoběžníkového apriorního modelu s pravděpodobností 64,2% podle krajních hodnot intervalů. keramický typ LnK Ia LnK Ib LnK IIa LnK IIb LnK III VpK III VpK IV LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb začátek 5400 5350 5325 konec 5275 5200 4850 délka ?5325? ?4800? ?525? 5325 5100 4950 4750 4750 4700 4575 4525 4700 4550 4400 4550 4500 4200 4350 3825 625 550 550 200 250 500 225 700 125 150 475 Tab. 5.6. Vyjádření trvání jednotlivých keramických typů. Kurzívou jsou označena data s nízkou důvěryhodností, standardním písmem se střední důvěryhodností a tučně s vysokou důvěryhodností. Z výsledků absolutní chronologie, která je za dané situace svým způsobem relativní, lze vyčíst několik nových skutečností. Některé závěry, především ty, které jsou postavené na velkém vzorku dat jsou velmi podobné závěrům chronologie na jižní Moravě (Kuča et al. 2012), ovšem autoři zde nevyužili poměrně bohatou datovou základnu v blízkém naddunajském Dolním Rakousku. Poměrně zajímavý jev je pozdní začátek neolitu až k roku 5400, což je podstatně pozdější datum než se původně očekávalo mezi lety 5600 a 5700 (např. Mateiciucová 2008b, 30), ovšem nutno zdůraznit, že I. Mateiciucová (2008b, 42) tak činí i na základě vyjádření rozptylu dat s 95% pravděpodobností. 43 Další zjištění se týká časové hranice mezi lineární a lengyelskou keramikou, u které se dříve předpokládalo, že byla rozdělena krátkým trváním vypíchané keramiky. Ovšem samo ohraničení trvání vypíchané keramiky je na základě nízkého počtu dat velmi neprůkazné. Vzhledem k problematičnosti malý počet dat pro LnK II a III) tohoto předpokladu bude otázka přímého časového styku mezi lineární a lengyelskou keramikou dále konfrontována s distribučními a sídelními strukturami. Tyto struktury budou dále vyhodnoceny i s ohledem na otázku možné následnosti, tedy plynulého přechodu. Z celého souboru dat je však nejprůkaznější prakticky absolutní paralelní výskyt lengyelských keramických typů Ia a Ib, které se poměrně výrazně kryjí s LgK Ic. Závěr sledovaného období je stanoven na 3825 BC, je ovšem nutné zdůraznit, že tento konec je ovlivněn dvěma staršími daty z Jezeřan-Maršovic, trať Na Kocourkách (Koštuřík et al. 1984), která jsou naměřena konvenční metodou. Pokud bychom tato data vyloučili, závěr sledovaného období by se pohyboval kolem roku 4000 BC, případně i méně (až 4200 BC) s ohledem na plateau na kalibrační křivce. Zcela zásadním dosud často používaným předpokladem byl apriorní předpoklad následnosti jednotlivých keramických typů (stupňů, fází), který je vyjadřován ortogonálně formulovanou strukturou relativní chronologie. Ta se nepotvrzuje, naopak je evidentní, že s keramikou nelze počítat jako s relativní datovací metodou, nýbrž jako s odrazem sociální dynamiky výrobců keramiky, kteří však mohli být i pouhými zobraziteli obecně platných abstraktních vzorců. Reálný časový obsah pak keramika získává až na základě kvalitního kalibrovaného absolutního datování, zatím pouze pro některé typologické skupiny. Pro zobecnění lineární keramiky má smysl časového dělení pouze na „mladší“ a „starší“, to ovšem s vědomím na poměrně výrazný rozdíl výzdobného stylu, kdy ten „starší“ - LnK Ia, LnK Ib doznává pouze krátkého trvání, zatímco ten „mladší“ - LnK IIa, LnK IIb, LnK III začíná později o necelé století a časově se částečně kryje, ale jeho trvání je delší. Vypíchanou keramiku s ohledem na časové rozšíření na základě absolutních dat nelze velmi rozvádět neboť je vzorek dat malý a založený pouze na datech ze dvou lokalit. V tomto případě lze přistoupit ke sledování výskytu keramických importů v kontextu jiných keramických stylů coby ukazatele možného současného výskytu dvou výzdobných stylů za předpokladu jejich opakovaného výskytu. Na území povodí Dyje se jich našla řada, ovšem jen některé pocházejí z archeologických zahloubených objektů a u nemnoha z nich jsou známé nálezové okolnosti. Importy vypíchané keramiky ze známých nálezových okolností jsou následující: – Diváky-Díly v zelách: mezi nálezy z kontextu LgK IIa je vyobrazen i keramický fragment s vypíchaným ornamentem (Koštuřík, Unger 1985, Obr. 14:1). – Horákov-Čtvrky: zde byl nalezen keramický fragment VpK III v kontextu objektu s 44 dominantní LgK Ib (Kostihová 2011, 24). – Jaroměřice nad Rokytnou-Niva pod dráhou: na sídlišti s dominantním keramickým typem LgK Ib bylo objeveno i několik fragmentů VpK III (Koštuřík 1979, 59). – Kyjovice-Sutny: v sídelních objektech LgK Ia byla nalezena řada fragmentů VpK IV. – Lhánice-zemědělské družstvo: v kontextu objektu s dominantní LgK II byl nalezen i fragment vypíchané keramiky. Možnou problematickou skutečností však je, že zásyp byl narušen během středověku (Vokáč 2012a). – Mašovice-Pšeničné: v sídelním objektu LgK Ia byla nalezena nádoba VpK IV (Kazdová 2008, 75). – Prštice-Na ostrých: v kontextu sídliště LgK Ia byl nalezen i fragment VpK, bez dílčího typolochronologického určení (Kazdová 1998, 101). – Zábrdovice-Široká u lesa: v kontextu LgK Ia byla nalezena i VpK IV (Humpolová, Ondruš 1999, 185). Dále existují lokality kde byla nalezena vypíchaná keramika jako minoritní element, ovšem nálezové okolnosti nejsou zcela přesně známé (Kazdová 1997a, 82), nebo je typologie keramiky stanovena jenom obecně. Posledním významným ukazatelem je výskyt daného výzdobného stylu na morfologicky odlišné nádobě, především mezi LgK a VpK. Tyto poznatky již publikovala E. Kazdová (1997), v dnešní době je lze ještě rozšířit. Patří sem převzetí již známé ideje tremolového vpichu (VpK IV), která byla v případě LgK Ia vyhotovena malováním. Dále přímou aplikací vypíchané výzdoby na keramice, která morfologicky odpovídá lengyelskému stylu, která byla rovněž nalezena v dominantním lengyelském prostředí. To se týká nádoby z Maloměřic-Holého kopce (Podborský 1993, 120; obr. 66), nádoby z Mokré u Brna-U obrázku, kde byl v kontextu LgK IIa (možná Ic) nalezen pohárek s vypíchaným dekorem (Kos 1997, obr. 2:1). Třetím momentem je nález hřibovité nádoby z Mašovic-Pšeničného (Podborský, Čižmář 2008, 191), která je zdobena asymetrickou soustavou vpichů. Zde však je sporné, zda se jedná o vliv vypíchaného výzdobného stylu podobně jako v případě známé nádoby s vypíchaným antropomorfním motivem ze Střelic u Jevišovic-Sklepa (Podborský, Čižmář 2008, 200). Z uvedeného lze vyčíst několik vztahů mezi keramickými styly: v současnosti je již dobře známá relace LgK Ia/VpK IV (např. Kazdová 1997a, 82), ovšem mimo tento kontext je zřejmé, že se výzdobný styl VpK III vyskytuje v kontextech LgK Ib. Jedná se o malý vzorek, ovšem dosavadní tendence vzájemného výskytu jsou absolutní. Mimo to se vypíchaná keramika objevuje i v 45 kontextech, popřípadě i na keramice LgK IIa. Lze tedy usuzovat na trvání výskytu vypíchané keramiky na Moravě přibližně až k roku 4400 BC. Z toho spíše usuzuji, že sídliště s vypíchanou keramikou se na Moravě vyskytovala extenzivně, ale dlouhodobě, patrně po přibližně stejnou dobu jako v Čechách s tím, že na Moravě nejsou zastoupeny všechny dílčí vypíchané výzdobné styly. Těm na jižní Moravě patrně nelze připsat významnou chronologickou platnost. Lengyelská keramika je z hlediska interpretace časového rozložení dobře uchopitelná. První časový úsek je definovaný styly LgK Ia, LgK Ib, VpK III-část, VpK IV a LgK Ic-část. Druhý časový úsek potom tvoří LgK Ic-část a LgK IIa. Poslední časový úsek je definován výskytem keramiky typu LgK IIb. V zásadě je potom přibližně relevantní rozdělení LgK do tří úseků podle Čižmář et al. 2004 a Stadler, Ruttkay 2007. Jordanovskou/epilengyelskou keramiku (popř. LgK IV) a její časové vztahy bude možné diskutovat alespoň v kontextu sídelních struktur (viz dále). Zatímco zde analyzovaný soubor radiokarbonových dat místy trpí svojí nepočetností a tedy nepřesností, v kontextu evropského neolitu byla v nedávné době provedena studie (Manning et al. 2014) časového rozsahu jednotlivých archeologických „kultur“, která naopak disponuje v některých případech velkými datovými celky a tudíž ji lze považovat za spolehlivou. Možnou nevýhodou studie je, že zde nemohou být zohledněny případné regionální časové variace. Z diskutovaných „kultur“ autoři analyzují trvání LnK a LgK, zatímco data pro VpK nejsou do studie zahrnuta. V případě trvání LnK autoři docházejí k poněkud překvapivým závěrům při srovnání s konvenčním očekáváním trvání LnK (5500 – 4900 BC). Zatímco je tato skupina podložena největším vzorkem radiokarbonových dat vůbec, vůči očekávané délce se liší 39% délky trvání. Jak sami autoři upozorňují, odchylka v délce trvání je výrazná především na konci trvání, což je překvapivé zvážíme-li zahrnutí dat ze zuhelnatělých dřev, které mohou způsobovat efekt starého dřeva, a tedy výskyt starších dat než by bylo reálné. Pro LnK vychází v evropském kontextu střední hodnota trvání na rok 5088 BC se standardní odchylkou 310, což znamená interval 5398 – 4778 BC. Pro lengyel je potom odchylka od konvenčně očekávané délky trvání 30% (4800 – 4000). Střední hodnota vychází na rok 4499 BC se standardní odchylkou 362, což znamená interval 4861 – 4137 BC. Takovéto výsledky znamenají časový překryv z evropského hlediska bezmála 100 let. Podle této datové struktury lze počítat s přímou návazností lengyelu na LnK, zatímco VpK nemá z pohledu povodí Dyje časově specifický charakter. 46 6. Analýza sídelních struktur Studium sídelních charakteristik ve středoevropském kontextu bylo a stále je vázáno především na vztahy k přírodnímu prostředí. Do jisté míry lze říci, že tyto otázky byly uvedeny do bývalého Československa a okolí J. Rulfem (1983), respektive v případě Rakouska o rok dříve E. Lenneis (1982), kteří tak převzali toto téma z prostředí Nové archeologie v anglosaském světě (J. Rulf (1983, 35-36) explicitně). Dominantním předpokladem zkoumání vztahu člověka a přírodního prostředí se stává adaptace člověka na přírodní podmínky, která se projevuje u některých zkoumaných jevů. Jedná se především o charakteristiku sídlišť ve vztahu k nadmořské výšce, klasifikaci půd (dle současného stavu), geologickému podloží, klimatickým zónám (dle současného stavu), expozici svahu a svažitosti terénu, převýšení terénu nad hladinou nejbližšího vodního toku, ale i vzájemným časovým a prostorovým vztahům sídlišť. Tyto charakteristiky byly a jsou v průběhu času řešeny na příkladu různých území na Moravě a v okolních zemích v následném období až do současnosti, kdy je archeologie obohacena o možnosti využití geografických informačních systémů (GIS), díky kterým je usnadněna systematická analýza velkého množství dat. Teoretická rovina však zůstává stejná, tedy často na poli adaptace člověka na přírodní prostředí. To vystihuje definice P. Tótha a kolektivu (2011), kdy autoři sice uvádějí pojetí proměn sídelních strategií jako výsledek změny a dostupnosti zdrojů, kulturních impulsů a změn přírodního prostředí jako jsou klimatické změny (Tóth et al. 2011, 307; citují podle Škrdla 2006, 34), ovšem případná debata kolem charakteristiky sídelních struktur probíhá především v kontextu adaptace na přírodní prostředí a sociální pozadí vstupuje do diskuze spíše ojediněle (Květina 2001, 694; Coolen 2012, 111-112). Vztahem neolitických lokalit a přírodního prostředí se na územních celcích různé velikosti dále zabývali i J. Pavúk et al. (1995), M. Končelová (2005; 2012), P. Kalábková (2011) nebo J. Bartík (2012). Pojetí sídelních struktur5 v této práci má spíše opačný charakter. Jednak je studium lidské adaptace na změny přírodního prostředí klimatických změn silně závislé na geologických proxy datech, které mají různou výpovědní hodnotu dle charakteru vzorků (Dreslerová 2010) a dále je studium paleoklimatu specifickým oborem, který zde nelze obsáhnout, má-li být diskurz kritický. Studium vztahu mezi sídelními lokalitami a přírodním prostředím beru jako otázku do jaké míry jsou sledované jevy obecným jevem celého regionu povodí Dyje a do jaké míry lze vysledovat specifickou vazbu mezi sídlišti definované keramickým výzdobným stylem a případným vychýlením dat z obecné charakteristiky pro dané období. Pokud lze zjistit specifickou vazbu mezi 5 Pojem 'sídelní struktura' je zde uveden namísto pojmu 'sídelní strategie' záměrně, neboť předem nevíme které prvky sídelních charakteristik mají adaptativní, sociální či jiný význam. Pojem 'struktura' je neutrální, naproti tomu 'strategie' obsahuje apriorní očekávání. 47 sídlišti definovanými keramickou typologií a charakteristikou některého ze studovaných aspektů přírodního prostředí, jedná se o jev, který je podmíněný společensky. Zjištěné hodnoty pro některé proměnné jsou validovány hodnotami bodů ze stejného území jejichž lokalizace je stanovená náhodným výběrem. 6.1. Vybrané znaky studia sídelních struktur Studované znaky sídelních struktur lze rozdělit do dvou kategorií: (1) sídliště ve vztahu k přírodnímu prostředí a (2) vzájemné sociální a časoprostorové vztahy sídlišť Jednotlivé studované znaky jsou potom: ad (1) – nadmořská výška – expozice svahu – svažitost terénu ad (2) – jádrová hustota sídlišť – liniové uspořádání sídlišť – hierarchický vztah mezi sídlišti – počet sídlišť a sídelní kontinuita – společenské hranice 6.2. Metoda studia sídelních struktur Pro analýzu sídelních charakteristik ve vztahu k přírodnímu prostředí byl použit program ArcGIS 9.3. Vstupní podklady zahrnují digitalizované vrstevnice ze základních map 1:10 000, které s výjimkou několika marginálních bodů pokrývají celé sídelní území. Z vrstevnic byl následně vypočten výškový model reliéfu (funkce Topo to Raster) a dále byly z tohoto modelu provedeny odvozené výpočty expozice svahu (funkce Aspect) a svažitosti terénu (funce Slope). Z výsledných rastrových podkladů byly odečteny hodnoty pro jednotlivé lokality (body) pomocí funkce Zonal Statistics as Table. Vzhledem k omezení digitalizovaných mapových podkladů pouze na území České republiky nebyly hodnoty expozice svahu a svažitosti terénu odečteny pro lokality na dolnorakouské straně. Nadmořské výšky z Dolního Rakouska byly odečteny na mapovém serveru http://atlas.noe.gv.at/webgisatlas a doplněny do výsledných tabulek jednotlivě. Z výsledků byly dále vyloučeny některé lokality, které se nacházely na místech, kde proběhla významná změna georeliéfu jako zatopení přehradou (např. Kramolín-Hradisko) nebo odtěžení kopce (Maloměřice-Holý kopec). 48 Jeskynní lokality nejsou součástí analýzy, neboť na rozdíl od otevřených sídlišť je jejich vztah k přírodnímu prostředí bez možného kulturního podmínění. Specifickou otázkou je potom význam využívání jeskyní v neolitu k sídelním účelům, o čemž panuje v kontextu střední Evropy spíše skepse (Ondroušková 2011, 158). Obr. 6.1. Jádrová hustota všech neolitických sídlišť vyjádřená v počtu sídlišť/km2 Sledované znaky vztahu sídlišť a přírodního prostředí jsou hodnoceny jak v rámci povodí Dyje jako jednoho celku (makroregionu), tak v rámci dílčích mesoregionů6, které byly definovány na základě výpočtu jádrové hustoty (funkce Kernel Density) všech neolitických sídlišť (obr. 6.1.) a na základě výrazných koncentrací byly s přihlédnutím ke geomorfologii definovány sídelní mesoregiony (obr. 6.2.). Pro orientaci byly jednotlivé mesoregiony pojmenovány podle významných současných sídel ležících ideálně uprostřed definovaných území. 6 Členění mikro-, meso- a makro regionů je zde pojato v intencích definovaných J. Rulfem (1983, 37) 49 Obr. 6.2. Základní sídelní mesoregiony v povodí Dyje. 1: Boskovice, 2: Brno, 3: Diváky, 4: Jaroměřice nad Rokytnou, 5: Mistřín, 6: Oslavany, 7: Pavlov, 8: Police, 9: Tvořihráz, 10: Velatice 11: Weitersfeld Následně byla okolo všech sídlišť reprezentovaných body vypočtena (funkce Buffer) sídelní zóna s arbitrárním apriorním předpokladem plochy kruhu v okolí bodu o poloměru 2 kilometry (obr. 6.3.). Ve vzniklé zóně byly vygenerovány náhodné body (funkce Calculate Random Point) o počtu sídlišť a se stejnou minimální vzdáleností mezi dvěma body, tedy 200 metrů. S charakteristikou náhodně generovaných bodů, které reprezentují přírodní prostředí, jsou potom srovnávány výsledky z bodů reprezentujících neolitická sídliště. 50 Obr. 6.3. Sídelní plocha v průběhu neolitu zvětšená o 2 km okolo jednotlivých bodů reprezentujících neolitická sídliště 6.3. Kritika sídelních dat Nashromážděná data neodrážejí reálnou situaci v neolitu. Jejich získání má selektivní charakter, a to především následkem působení několika faktorů. Jedná se jednak o dynamické proměny přírodního prostředí způsobené jevy jako je eroze a akumulace půd (Dreslerová 2004), proměny vegetace (zalesnění, způsob obdělávání půdy) podmiňující archeologickou prospekci a dále se jedná o dnešní faktory společenské. Mezi ně patří vytvoření zakázané zóny mezi bývalou železnou oponou a státní hranicí, kde byla ve značně dlouhé době archeologická prospekce prakticky znemožněna. Podobným jevem jsou potom vojenské újezdy, ty se však na studovaném území velkoplošně nenacházely. Za další faktor nerovnoměrné distribuce dat může být považována zvýšená prospekce a provádění záchranných archeologických výzkumů následkem intenzivní stavební činnosti. Tento vztah nelze kvantifikovat, neboť k němu nejsou k dispozici relevantní data, lze však tuto situaci zhodnotit na základě koncentrací neolitických lokalit ve vztahu k velkým současným sídelním aglomeracím, především k městu Brnu. Z obr. 6.1. a obr. 6.2. je zřejmé, že největší koncentrace neolitických lokalit se nenachází na území města Brna, ale severozápadně od něj. Východní část města (východně od toku Svitavy) je pak výrazně prostá neolitických lokalit. Podobně je tomu v případě 51 Znojma nebo Břeclavi; obě města leží mimo významné koncentrace neolitických sídlišť. Naopak v okolí Novomlýnských nádrží probíhala v souvislosti se stavbou přehrad řada záchranných archeologických výzkumů, ovšem celková jádrová hustota neolitických sídlišť je v okolí přehrad menší než v jiných sídelních oblastech na jihozápadě Moravy. Nemalá část zkoumaného území je zalesněna a v případě území s relevantním sklonem terénu lze předpokládat výrazně nižší možnost objevu archeologických lokalit. Z makroprostorového hlediska je potom výhodou, že zalesnění má v současnosti mozaikovitý charakter a neznalost skrytých lokalit nepostihuje velké územní celky. Z této situace vyvozuji, že případná intencionalita archeologické prospekce nemá příliš vysoký vliv na výslednou situaci, spíše jsou archeologické lokality zjišťovány na principu náhodného vzorkování, prospekce tedy probíhala bez primárního zájmu o nález právě neolitické lokality. Výrazným jevem je ovšem absence neolitických lokalit v pohraničním pásmu mezi Vratěnínem a Znojmem. Jedná se o region, který svým georeliéfem neodporuje obecnému charakteru neolitického osídlení (k charakteristice viz dále) a nachází se naopak v dříve zakázané zóně pohraničního pásma. Dalším momentem, který zakřivuje poznání sídelní charakteristiky je definice sídliště (viz podkapitola 4.6.). Minimální vzdálenost dvou shluků keramiky stejného typu je arbitrárně stanovená na 200 m. Nelze předem stanovit jak byly organizovány obytné areály, zejm. s vypíchanou a lengyelskou keramikou, neboť k dispozici je minimální evidence domů z období existence těchto sídlišť. V případě sídlišť s lineární keramikou víme, že existovala sídliště se zástavbou spíše koncentrovanou jako Bylany (Pavlů 2000), Kyjovice-Sutny (Milo 2013, 83) nebo Vráble (Furholt et al. 2014), ale i relativně rozptýlenou jako lokality v Porýní (Claßen 2009). U značného množství archeologických objektů nelze stanovit jejich význam; obvykle se v interpretacích dozvídáme, že se jedná o sídlištní jámy, nebo hliníky. Nevíme tedy často o jakém druhu sídelního areálu pojednáváme. Zvýšený shluk sídelních bodů v malém měřítku tak může být odrazem jak více komponent jednoho sídelního celku, tak i soustředění více sídelních areálů na malý prostor. 6.4. Sídliště ve vztahu k přírodnímu prostředí - region povodí Dyje 6.4.1. Nadmořská výška První analyzovanou proměnou je umístění neolitických sídlišť ve vztahu k nadmořské výšce regionu povodí Dyje, a to dle sídlišť definovaných podle (1) keramického okruhu (tzv. archeologických kultur), (2) obecné keramické skupiny (tzv. stupeň) a (3) detailní keramické skupiny (tzv. fáze). 52 Technická poznámka: Krabicový graf (boxplot) je definovaný čtyřmi kvartily, z nichž jsou označovány jako první a třetí ty, které označují rozpětí vnějších hodnot (tzv. fousy) a druhý a čtvrtý kvartil tvoří krabicovou část grafu (Mezikvartilové rozpětí – IQR, krajní hodnoty 2. a 4. kvartilu); navzájem jsou od sebe odděleny hodnotou mediánu. Body nad či pod prvním nebo třetím kvartilem znázorňují odlehlé hodnoty, zpravidla 2. a 98. percentil. Obr. 6.4. Krabicové grafy znázorňující vztah sídlišť definovaných dle keramických okruhů k nadmořské výšce. Číslo nad grafem udává počet zastoupených sídlišť. Z grafu (obr. 6.4.) znázorňující vztah sídlišť definovaných dle obecných keramických okruhů k nadmořské výšce je zřejmé, že sídliště s lineární, vypíchanou a lengyelskou keramikou nevykazují zásadní rozdíly ve zjištěných hodnotách. Rozpětí hodnot se u jednotlivých položek liší, ovšem jedná se zde patrně o korelaci mezi množstvím vzorků a rozpětím hodnot. Pouze u lengyelských sídlišť lze pozorovat tendenci k umístění sídlišť ve vyšší nadmořské výšce než u sídlišť s vypíchanou a lineární keramikou (cca o 20-30 m dle středních hodnot). Zatímco průměrné a střední hodnoty neolitických sídlišť oscilují okolo průměrných a středních hodnot náhodných bodů, v hodnotách mezikvartilového a mezidecilového rozpětí je zjevný vyšší rozptyl hodnot u náhodných bodů než v případě neolitických sídlišť (tab. 6.1.). Při pohledu na absolutní rozptyl hodnot je zjevné, že všechna neolitická lokalitě mají velmi podobnou spodní hranici výskytu v intervalu 157-167 m n.m., přičemž minimální nepodmíněná hodnota je 148 m n.m. (nejnižší bod na sledovaném území). Absolutní nejvyšší zjištěné hodnoty 53 jsou naopak zjištěny ve velkém rozptylu; od 560 m n.m., lokalita s lineární keramikou Hlásnice-U Magdalény na Svitavsku, která leží zcela mimo sídelní clustery, po lokalitu s vypíchanou keramikou Vacenovice-U studně (u Jaroměřic n. R.) s nadmořskou výškou 456 m, která se nachází na území s výrazným výskytem neolitických sídlišť. Zatímco rozptyl hodnot vyjádřený mezikvartilovým a mezidecilovým rozpětím je vyšší u sídlišť s vyšším početním zastoupením, obecnou tendenci vyjadřují střední a průměrné hodnoty dle kterých je zjevná mírná tendence u lengyelských lokalit k lokalizaci sídlišť s vyšší nadmořskou výškou, zatímco lokality s vypíchanou keramikou mají tuto tendenci nejnižší. sídliště LnK VpK LgK náhodné počet 380 78 653 821 průměr medián min max IQR IDR 295 286 157 560 117 226 286 272 167 456 111 190 314 310 156 508 132 243 309 304 158 481 159 266 Tab. 6.1. Zjištěné hodnoty vyjadřující vztah sídlišť definovaných dle keramických okruhů k nadmořské výšce. IQR: mezikvarilové rozpětí; IDR: mezidecilové rozpětí. Vzhledem ke značné délce trvání výskytu jednotlivých keramických okruhů je potřeba zohlednit i lokality definované dle dílčího typologického členění (tzv. stupňů a fází), u kterého lze spíše očekávat možný kulturně podmíněný vztah k nadmořské výšce, neboť některé tyto keramické skupiny mají mnohdy i společný časový výskyt. Obr. 6.5. Krabicové grafy znázorňující vztah sídlišť definovaných dle obecných keramických skupin k nadmořské výšce. Číslo nad grafem udává počet zastoupených sídlišť. 54 Neolitická sídliště, která jsou definovaná obecnými keramickými skupinami již oproti předchozímu velmi zobecněnému pojetí vykazují v některých případech výraznější rozdíly. Týká se to především sídlišť s LnK III, tedy se šáreckým výzdobným stylem, a sídlišť s VpK (II/)III (obr. 6.5.). sídliště počet průměr medián min LnK I 59 293 283 179 LnK II 153 300 300 158 LnK III 54 339 330 207 VpK (II/)III 41 280 260 167 LgK I 157 310 299 167 LgK II 242 315 313 158 EpiLgK 34 296 309 171 max rozptyl IQR IDR Rozpty-IQR Rozptyl-IDR 459 280 97 188 183 92 486 328 123 211 205 117 459 252 103 224 149 28 447 280 120 200 160 80 488 321 103 211 218 110 500 342 139 264 203 78 461 290 110 173 180 117 Tab. 6.2. Zjištěné hodnoty vyjadřující vztah sídlišť definovaných dle obecných keramických skupin k nadmořské výšce. IQR: mezikvarilové rozpětí; IDR:mezidecilové rozpětí. Rozptyl-IQR vyjadřuje rozdíl mezi hodnotami celkového rozptylu a IQR, vysoká hodnota znamená vysoký rozptyl v 1. a 3. kvartilu, podobně ve sloupci Rozptyl-IDR vysoké hodnoty značí velký rozptyl v krajních decilech, nízké hodnoty koncentraci mimo ně. Jak je dále zjevné i z tab. 6.2., šárecký výzdobný styl (LnK III) vykazuje ve vztahu k nadmořské výšce řadu specifických hodnot. Minimální zjištěná hodnota je 207 m n.m., což je podstatně více než u jiných keramických skupin. Dalšími specifickými hodnotami je střední a průměrná hodnota, které jsou ve srovnání s hodnotami jiných sídlišť s lineární keramikou vyšší o cca 30-40 výškových metrů. Ještě více je rozdíl flagrantní mezi LnK III a VpK III, kdy se průměrná výška liší v průměru o 59 výškových metrů a 70 výškových metrů ve středních hodnotách. Zatímco hodnoty ostatních zastoupených skupin oscilují v průměru i mediánu okolo 300 m n.m., u sídlišť s VpK III je tomu výrazně naopak než u těch šáreckých. V případě šáreckých sídlišť je zajímavé i vysoké mezidecilové rozpětí, což i přes relativně nízký počet zastoupených vzorků (ve srovnání např. s LgK II) znamená nízký počet okrajových hodnot. Ostatní keramické skupiny potom vyjadřují v podstatě obecnou charakteristiku celého neolitu. Specifické hodnoty pro LnK III a VpK (II/)III lze považovat za kulturně podmíněné. Zvážíme-li i časový vztah těchto keramických skupin, který je určitě přímo následný, ale pravděpodobně i částečně se překrývající, jedná se o určitý prostorový antagonismus mezi sídlišti s LnK III a VpK (II/)III. Důležitým znakem je rovněž skutečnost, že těžiště výskytu sídlišť s LnK III a VpK (II/)III je v západní části sledovaného území (východní okraj Českého masivu), zatímco ve východní části se obě keramické skupiny vyskytují jen ojediněle. Tento vztah mezi LnK III a VpK (II/)III je dále ověřován při výzkumu jiných proměnných ve vztahu k sídlištím definovaným těmito keramickými skupinami. 55 Zohledníme-li členění keramiky do detailních typologických skupin, získáme výsledek, který může mít v případě odchylek nejvyšší společenské podmínění, a to i s ohledem na skutečnost, že tyto detailní keramické skupiny mají nejkratší časovou délku. Do této kategorie jsou zahrnuty i některé keramické skupiny, které jsou definovány i o kategorii výše; jedná se především o LnK III, VpK (II/)III a EpiLgK. Do současnosti nebyla stanovena jednotná kritéria členění keramiky a právě tyto skupiny jsou početně (LnK III není ani tafonomicky specifická) podobná spíše detailním keramickým skupinám. Obr. 6.6. Krabicové grafy znázorňující vztah sídlišť definovaných dle detailních keramických skupin k nadmořské výšce. Číslo nad grafem udává počet zastoupených sídlišť. sídliště LnK Ia LhK Ib LnK IIa LnK IIb LnK III VpK III LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb EpiLgK počet 6 26 41 63 54 41 34 60 11 40 57 34 průměr medián min 278 286 229 302 282 203 312 304 212 294 283 167 339 330 207 280 260 167 314 322 212 321 311 198 256 268 167 269 272 161 330 314 171 296 309 171 max 308 475 475 456 459 447 400 474 412 440 474 461 rozptyl 79 272 263 289 252 280 188 276 245 279 303 290 IQR 30 84 81 103 103 120 91 96 118 111 113 110 IDR Rozptyl-IQR Rozptyl-IDR 64 49 15 187 188 85 142 182 121 170 186 119 224 149 28 200 160 80 133 97 55 226 180 50 150 127 95 167 168 112 208 190 95 173 180 117 Tab. 6.3. Zjištěné hodnoty vyjadřující vztah sídlišť definovaných dle detailních keramických skupin k nadmořské výšce. IQR: mezikvarilové rozpětí; IDR:mezidecilové rozpětí. Rozptyl-IQR vyjadřuje rozdíl mezi hodnotami celkového rozptylu a IQR, vysoká hodnota znamená vysoký rozptyl v 1. a 3. kvartilu, podobně ve sloupci Rozptyl-IDR vysoké hodnoty značí velký rozptyl v krajních decilech, nízké hodnoty koncentraci mimo ně. 56 Z krabicového grafu (obr. 6.6.) a tabulky hodnot (tab. 6.3.) lze vyčíst několik dalších specifických vztahů keramických skupin ve vztahu k nadmořské výšce. Sídliště s keramikou LnK Ia jsou sice výrazná nízkým rozptylem hodnot, jedná se však o následek velmi malého vzorku, průměrná a střední hodnota se pak výrazně neodchylují od obecné charakteristiky neolitických sídlišť, tj. okolo 300 m n.m. Dalším výrazným jevem mimo již zmiňovaný vztah LnK III a VpK (II/)III jsou i nízké hodnoty pro LgK Ic a LgK IIa, ty mají ještě nižší hodnoty než VpK (II/)III (cca o 10 m), ovšem tato skutečnost je zřejmě ovlivněna i koncentrací lokalit LgK Ic a LgK IIa především ve východní části povodí Dyje, tedy obecně v nížinatějším regionu (k tomu viz dále). Zajímavé jsou potom velmi podobné hodnoty mezi LgK Ic a LgK IIa, které mají nejen podobný region výskytu, ale jak již bylo výše zmíněno i velmi podobnou typologickou charakteristiku keramiky i časový výskyt. Detailní skupiny lineární keramiky mají s výjimkou LnK IIb i poměrně vyšší spodní hranici výskytu ve srovnání se sídlišti s lengyelskou keramikou vyjma skupiny LgK Ia, která má ze všech keramických skupin nejmenší absolutní rozptyl hodnot, s čímž částečně souvisí i nízké hodnoty mezikvartilového a mezidecilového rozpětí. Pro tuto skupinu je rovněž příznačná relativně vysoká střední hodnota (322 m). Pro závěr sledovaného období (LgK IIb a EpiLgK) je potom příznačný velký rozptyl absolutních hodnot. Mezi kulturně podmíněným umístěním sídlišť ve vztahu k nadmořské výšce je potřeba zvážit z detailních keramických skupin mimo zmiňované LnK III a VpK (II/)III i LgK Ia a pak LgK Ic a LgK IIa coby možnou jednu entitu. 6.4.2. Expozice svahu S ohledem na umístění svahu byla v první řadě porovnána data z lokalit s přesností určení polohy v kategoriích 1 a 2 a následně porovnána s celkem zahrnující i méně přesnou kategorii 3 (přesnost do 1 km). V porovnání orientace svahu těchto dvou celků vyplývá, že maximální rozdíl mezi přesnější (1, 2) a méně přesnou variantou (3) je 1%, což je zanedbatelný rozdíl, a dále budou v analýze zahrnuta všechna data. Následně jsou data srovnána s náhodným výběrem bodů v ploše z okruhu 2 km z okolí neolitických lokalit (viz obr. 6.3.). Poměr orientace ke světovým stranám u náhodných bodů je chápán jako charakteristika přirozené orientace svahů v okolí neolitických sídlišť. Odchylky od této struktury jsou potom člověkem podmíněné. Zohledníme-li všechny neolitické lokality, ve srovnání s charakteristikou dle náhodných bodů je vidět, že v povodí Dyje je mírně záporná preference západních, severozápadních a severních svahů a naopak výrazná preference jižních a zejména jihovýchodních svahů. Severovýchodní, východní a jihozápadní svahy vykazují přibližně stejnou četnost výskytu jako u náhodných bodů (obr. 6.7, tab. 57 6.4. a tab. 6.5.). Pokud rozdělíme lokality dle keramických okruhů, zdaleka nejvýraznější preference mají sídliště s vypíchanou keramikou, kde převažuje preference ve výseči severovýchod až jih, zatímco výseč směrů západ až sever je preferována minimálně. Sídliště s lineární keramikou vykazují nižší vyhraněnost v porovnání s vypíchanou keramikou. Mají ze všech komponent nejvyšší preferenci západního směru (9,6%) a zároveň nejnižší zastoupení sídlišť ve východním směru (11,8%), jedná se však pouze o rozdíl v jednotkách procent. Sídliště s lengyelskou keramikou potom odpovídají obecné charakteristice neolitu, zejména proto, že svým vysokým početním zastoupením v celku ovlivňují obecnou charakteristiku. LnK S SV V JV J JZ Z SZ VpK -3.7 -1.2 -2.6 8.3 4.2 -3.1 0.4 -2.4 LgK -3.2 2.4 1.6 8.7 8.3 -4.2 -6.1 -8.4 -1.9 -0.4 -0.3 4.9 2.6 0.4 -2.7 -2.5 neolit -2.7 -1.0 -0.7 5.7 3.2 -0.2 -1.6 -2.7 Tab. 6.4. Tabulka vyjadřující míru podmínění expozice sídliště vůči přirozenému stavu. Hodnoty blízké nule vykazují nízké podmínění a naopak. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. S SZ SV 20 Z 0 V JZ LnK VpK LgK neolit (%) náhodné (%) JV J Obr. 6.7. Radarový graf zobrazující expozici sídelních lokalit ke světovým stranám. Lokality jsou srovnány se vzorkem náhodných bodů. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. 58 S SV V JV J JZ Z SZ celkem (počet) LnK (%) 6,2 13,8 11,8 19,7 19,9 11,8 9,6 7,3 356 VpK (%) 6,7 17,3 16 20 24 10,7 3 1,3 75 LgK (%) 7,9 14,6 14,1 16,2 18,3 15,2 6,5 7,3 618 neolit (%) 7,2 14 13,7 17 18,9 14,6 7,5 7,1 835 Náhodné (%) 9,9 15 14,4 11,3 15,7 14,9 9,1 9,7 821 Tab. 6.5. Hodnoty vyjadřující míru preference expozice sídelních lokalit ve vztahu ke světovým stranám. I po rozkladu neolitických sídlišť dle obecných keramických okruhů (obr. 6.8., 6.9. a tab. 6.6.) je zřejmá preference expozice lokalit ve směru severovýchod až jih u všech třech keramických okruhů. Dalším rozkladem však získáme poněkud odlišný obraz o složení preferovaných světových stran. Obr. 6.8. Radarový graf zobrazující expozici svahu sídelních lokalit s lineární keramikou dále členěnou dle hlavních skupin. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. 59 Obr. 6.9. Radarový graf zobrazující expozici svahu sídelních lokalit s vypíchanou a lengyelskou keramikou dále členěnou dle hlavních skupin. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. Zatímco všechny tři hlavní skupiny LnK vyjadřují víceméně stejnou preferenci světových stran (obr. 6.8.) s těžištěm na jihovýchod až jih s výraznější vzájemnou variací pouze na východní ose, v následném období dochází ke změně. Lokality s vypíchanou a lengyelskou keramikou (obr. 6.9.) vykazují větší příklon k jihozápadní orientaci. Dále u lokalit s keramikou LgK II je výrazně nižší zájem o jihovýchodně orientované svahy a naopak dochází k netypické vyšší preferenci umístění sídlišť na severozápadních svazích. S SV V JV J JZ Z SZ celkem (počet) LnK I (%) LnK II (%) LnK III (%) VpK (II/)III (%) LgK I (%) LgK II (%) EpiLgK (%) 3,8 9,3 5,8 12,8 5,4 8,8 12,5 15,1 14,3 17,3 15,4 12,1 15,8 18,8 7,5 12,1 17,3 15,4 13,4 14,5 0,7 28,3 20,7 21,2 23,1 24,2 11,8 21,9 24,5 20,7 25 17,9 19,5 18,4 9,4 5,7 8,6 3,8 10,3 16,1 14,5 15,6 11,3 8,6 5,8 2,6 5,4 5,7 3,1 3,8 5,7 3,8 2,6 4 10,5 3,1 53 140 52 39 149 228 32 Tab. 6.6. Hodnoty vyjadřující míru preference expozice sídelních lokalit ve vztahu ke světovým stranám. Dle obecných keramických skupin. 60 Při pohledu na orientaci sídlišť definovaných detailními keramickými skupinami mezi jednotlivými sídlišti s lineární keramikou (obr. 6.10.) nedochází k výrazným odchylkám od celkové charakteristiky. Skupina LnK Ia má sice výraznou vazbu na světové strany, ta je ale dána velmi nízkým počtem identifikovaných sídlišť (tab. 6.7.). Naproti tomu je v případě detailních skupin lengyelské keramiky (obr. 6.11.) znatelná specifická preference skupiny LgK Ia ve vztahu k jihozápadní orientaci (26%) a obecně k výseči mezi jihovýchodním a jihozápadním směrem. Tato charakteristika ovlivňuje i celkově rozprostření hodnot skupiny LgK I, která sama o nemá homogenní charakteristiku orientace sídlišť ke světovým stranám. Sídliště skupiny LgK IIa se potom vyznačují nízkým (8%) zastoupením na jihovýchodních svazích které jsou jinak pro neolit typické a vyšší orientací na severovýchodní svahy (24%) Ostatní sídliště dílčích skupin lengyelské keramiky více méně odpovídají obecné charakteristice neolitu. Z hlediska možného kulturního podmínění expozice sídlišť lze vzít v úvahu skupiny LgK Ia a LgK IIa, které mají vzájemně poněkud rozdílné charakteristiky. To může být dáno i odlišným územím výskytu těchto sídlišť, viz dále obr. 6.85. Obr. 6.10. Radarový graf zobrazující expozici svahu sídelních lokalit s lineární keramikou členěnou dle detailních skupin. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. 61 Obr. 6.11. Radarový graf zobrazující expozici svahu sídelních lokalit s vypíchanou a lengyelskou keramikou členěnou dle detailních skupin. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. S SV V JV J JZ Z SZ celkem (počet) LnK Ia 0 28,6 0 42,9 28,6 0 0 0 7 LnK Ib 0 19,2 7,7 26,9 26,9 0 15,4 3,8 26 LnK IIa 7,3 17,1 12,2 17,1 26,8 9,8 4,9 4,9 41 LnK IIb 6,7 23,3 15 15 20 6,7 10 3,3 60 LgK Ia 2,9 14,7 8,8 23,5 17,6 26,5 5,9 0 34 LgK Ib 5,3 14 15,8 22,8 19,3 12,3 5,3 5,3 47 LgK Ic 9,1 9,1 9,1 27,3 27,3 9,1 0 9,1 11 LgK IIa 10,5 23,7 15,8 7,9 21,1 7,9 2,6 10,5 38 LgK IIb 9,6 15,4 19,2 17,3 21,2 7,7 1,9 7,7 52 Tab. 6.7. Hodnoty vyjadřující míru preference expozice sídelních lokalit ve vztahu ke světovým stranám dle detailních keramických skupin. 6.4.3. Svažitost S ohledem na studium umístění neolitických sídlišť ve vztahu ke svažitosti terénu je zapotřebí věnovat pozornost kritice nashromážděných dat. Data mohou být ovlivněna nejen přesností určení lokality, což je faktor dějů víceméně náhodných, ale mohou být ovlivněna i zemskou gravitací, respektive erozí, což je faktor, který platí pro všechny nálezy stejně. Týká se to lokalit, které byly zjištěny výhradně na základě povrchové prospekce, a tedy artefaktů jejichž původní nálezový kontext není známý. U těchto nálezů lze očekávat, že budou mít tendenci být přesouvány z oblastí 62 více svažitých do méně svažitých a měly by mít tendenci k nižším hodnotám. Za tímto účelem jsem klasifikoval data do pěti skupin dle kombinací charakteru prospekce a přesnosti určení lokality (obr. 6.12. a tab. 6.8.). Ke sledovaným hodnotám patřil průměr, medián, minimum a maximum a kvartilové a decilové rozpětí. Svažitost je vyjádřena v procentech, 100% znamená sklon 45°. Pro srovnání výsledků jsou zásadní hodnoty kategorií s nejpřísnějším a nejvolnějším charakterem určení lokality, tedy s přesností 1, 2 a zároveň zjištěné na základě výkopu archeologického objektu (12K) oproti lokalitám zjištěným jiným způsobem než výkopem a s nízkou přesností prostorového určení lokality (3S). Průměrné hodnoty jsou paradoxně vyšší u kategorie 3S, ovšem pouze o 0,3 procenta, v případě středních hodnot je mírně vyšší u kategorie 12K, ovšem opět pouze o 0,3 (0,1°) procenta (tab. 6.8.). To při standardním rozpětím hodnot mezi 0 a 16% nepředstavuje významný rozdíl. Jediný zjevný výraznější rozdíl mezi všemi kategoriemi je v případě 3S a 3SK u mezikvartilového rozpětí, to je však patrně způsobeno nižším početním zastoupením daných lokalit pro tyto kategorie (obr. 6.12.). Z představených dat tedy nelze usuzovat na výrazný strukturní vliv gravitace a eroze a lokality které nebyly zjištěny archeologickým výkopem. Obr. 6.12. Krabicové grafy vyjadřující hodnoty svažitosti vztažené ke kombinacím charakteru prospekce a přesnosti určení lokality: 12K - lokality zjištěné výkopem s přesností 1 a 2; 12SK lokality s přesností 1 a 2 zjištěné libovolně; 123K - Lokality zjištěné s výkopem s jakoukoliv přesností; 3S - lokality zjištěné jinak než výkopem a s přesností 3; 3SK lokality zjištěné jakýmkoliv způsobem s přesností 3. Číslo nad grafem udává počet zastoupených sídlišť. 63 123K 12SK 12K 3S 3SK průměr 6.108 5.964 5.944 6.223 6.451 medián 4.826 4.908 4.954 4.596 4.583 min 0.02 0.028 0.028 0.079 0.079 max 43.765 43.765 43.765 42.175 42.175 IQR 5.407 4.999 5.147 4.045 4.626 IDR 11.206 10.213 10.739 10.729 11.483 Tab. 6.8. Tabulka vyjadřující hodnoty svažitosti vztažené ke kombinacím charakteru prospekce a přesnosti určení lokality: 12K - lokality zjištěné výkopem s přesností 1 a 2; 12SK - lokality s přesností 1 a 2 zjištěné libovolně; 123K - Lokality zjištěné s výkopem s jakoukoliv přesností; 3S - lokality zjištěné na základě povrchového sběru a přesností 3; 3SK lokality zjištěné jakýmkoliv způsobem s přesností 3. IQR: mezikvarilové rozpětí; IDR:mezidecilové rozpětí. Dále je nutné vyhodnotit míru intencionality zakládání sídlišť na daných svazích. K tomu je použito srovnání s umístěním náhodných bodů ve dvoukilometrovém prostoru okolo neolitických sídlišť (dle obr. 6.3.). Pokud porovnáme hodnoty neolitických sídlišť a hodnot náhodných bodů, jsou zde patrné rozdíly (obr. 6.13., tab. 6.9.). Náhodné body se od neolitických sídlišť liší nejvíce s ohledem na mezidecilové rozpětí a průměrnou hodnotu, což je způsobeno především vysokým podílem extrémních hodnot mezi náhodnými body, ve středních hodnotách se však rozdíl projevuje jen minimálně. Dalšími rozdíly jsou minimální a maximální hodnoty, kdy neolitická sídliště tíhnou na rozdíl od náhodných bodů k méně svažitým polohám, ale zároveň je zde rozdíl i u spodních hodnot, kdy zcela ploché polohy nebyly rovněž osidlovány a z tab. 6.9. je patrný určitý minimální předpoklad svažitosti pro založení sídliště. Z hlediska hlavních keramických okruhů (archeologických kultur) je zřetelný posun mezi sídlišti s lineární keramikou a sídlišti s lengyelskou keramikou, a to jak v průměrných a středních hodnotách (tab. 6.9.), tak i v extrémních hodnotách, které jsou charakteristické více pro lengyelská sídliště podobně jako hodnoty mezikvartilového a mezidecilového rozpětí. 64 Obr. 6.13. Krabicové grafy vyjadřující hodnoty svažitosti vztažené k neolitickým sídlištím obecně, k hodnotám náhodných bodů a k sídlištím definovaných dle obecných keramických okruhů. Číslo nad grafem udává počet zastoupených sídlišť, resp. bodů. LnK VpK LgK Náhodné Neolit průměr 5.241 5.417 6.396 8.684 6.088 medián 4.315 4.561 4.962 5.048 4.818 min 0.095 0.159 0.028 0.0001 0.028 max 31.838 18.549 43.765 89.166 43.765 IQR 4.422 4.375 5.153 8.823 4.913 IDR 8.289 8.302 11.829 20.964 10.689 Tab. 6.9. Tabulka vyjadřující hodnoty svažitosti vztažené k neolitickým sídlištím, obecně, k hodnotám náhodných bodů a k sídlištím definovaných dle obecných keramických okruhů. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. IQR: mezikvarilové rozpětí; IDR: mezidecilové rozpětí. Obr. 6.14. Náčrt ilustrující krajní hodnoty, průměr a medián svažitosti v neolitu. Při rozdělení sídlišť dle charakteristik obecných keramických skupin se potvrzuje trend preference mírněji svažitějších poloh v případě lengyelských sídlišť, a to jak v průměrných, tak i ve středních hodnotách a dále s ohledem na větší interval prvního kvartilu v případě lengyelských sídlišť (obr. 6.15.). Specifickou charakteristikou lengyelských sídlišť ve všech skupinách jsou potom extrémní 65 hodnoty, které stoupají na do 44% (19,7°), zatímco v případě sídlišť s lineární keramikou je to maximálně 16,5% (7°) (tab. 6.10.). Obr. 6.15. Krabicové grafy vyjadřující hodnoty svažitosti vztažené k sídlištím definovaných dle obecných keramických skupin. Číslo nad grafem udává počet zastoupených sídlišť. LnK I LnK II LnK III VpK III LgK I LgK II EpiLgK průměr 4.433 4.85 4.873 5.278 6.920 6.393 6.871 medián 3.714 3.908 4.238 4.357 5.099 4.823 4.554 min 0.507 0.095 0.569 0.159 0.388 0.054 0.083 max 14.448 16.538 14.448 17.874 36.018 43.765 24.93 IQR 2.799 3.722 2.711 4.595 5.335 4.873 6.137 IDR 6.306 7.928 6.568 8.269 12.096 12.79 11.474 Tab. 6.10. Tabulka vyjadřující hodnoty svažitosti vztažené k sídlištím definovaných dle obecných keramických skupin. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. IQR: mezikvarilové rozpětí; IDR: mezidecilové rozpětí. Stejný vztah platí i při rozčlenění sídlišť dle detailních keramických skupin, kdy jednotlivé keramické skupiny vykazují stejný trend jako v případě sídlišť členěných dle obecných keramických skupin (obr. 6.16., tab. 6.11.). Případné odchylky jako v případě LgK Ic jsou nejspíše dány nízkým počtem zastoupených sídlišť. Pokud členíme-li sídliště podle jakýchkoliv úrovní keramické klasifikace s ohledem na svažitost terénu, ve všech kategorií vychází zřejmý trend k osidlování i svažitějších poloh v lengyelském období, zatímco v průběhu existence lineární keramiky je rozptyl hodnot výrazně nižší. Sídliště s vypíchanou keramikou vykazují oproti lineární keramice nárůst hodnot, ovšem ne tak výrazně jako 66 lengyelská sídliště. Vzhledem k celkově výrazně nízkému počtu sídlišť s vypíchanou keramikou patrně souvisí i malý počet extrémních hodnot. Obr. 6.16. Krabicové grafy vyjadřující hodnoty svažitosti vztažené k sídlištím definovaných dle obecných keramických skupin. Číslo nad grafem udává počet zastoupených sídlišť. Při studiu umístění sídelních lokalit ve vztahu ke svažitosti terénu se potom příliš výrazně nejeví vztah mezi umístěním sídliště s daným výzdobným stylem a výraznými hodnotami. Rozdíl mezi starším a mladším úsekem studovaného období bude dále chápán spíše jako výsledek vývoje než aktuální kulturní preference. LnK Ia LnK Ib LnK IIa LnK IIb LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb průměr 4.132 4.813 5.316 4.958 7.621 6.7 8.025 7.407 7.322 medián 3.76 3.913 4.149 3.982 5.413 4.85 7.854 4.838 5.407 min 2.288 0.507 0.283 0.42 0.856 0.507 1.746 0.18 0.804 max 7.466 12.281 15.061 15.061 36.018 36.018 16.121 25.331 43.765 IQR 1.476 2.455 3.477 3.931 3.928 4.255 9.57 6.005 5.814 IDR 3.554 6.641 9.039 6.43 10.344 8.534 11.734 17.747 11.966 Tab. 6.11. Tabulka vyjadřující hodnoty svažitosti vztažené k sídlištím definovaných dle detailních keramických skupin. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. IQR: mezikvarilové rozpětí; IDR: mezidecilové rozpětí. 6.5. Mesoregionální charakteristiky sídlišť a přírodního prostředí Vzhledem k tomu, že výše uvedené výsledky jsou vypočítány na základě hodnot z mesoregionů s různou geomorfologickou charakteristikou, je zapotřebí zjistit zda mají zjištěné údaje obecnou 67 platnost pro celý region povodí Dyje, nebo zda se jedná o nerelevantní souhrn nehomogenních dat z mesoregionů, které jsou ovlivněny různorodými přírodními podmínkami. Některé mesoregiony se nachází na okraji vrchovin, jiné ve spíše rovinatém terénu nebo v geomorfologicky heterogenní oblasti. Tyto okolnosti mohou významně ovlivňovat sledované proměnné. Ve všech mesoregionech je situace popsána podobně jako v rámci celého regionu, jen členění sídlišť dle detailních keramických skupin je u některých mesoregionů s menším počtem sídlišť vynecháno z důvodu velmi nízkého počtu dat, či úplné absenci evidence více detailních keramických skupin. 6.5.1. Boskovice Charakteristika osídlení v mesoregionu Boskovice (tab. 6.12.) se výrazně neodlišuje od obecných vztahů v celém povodí Dyje. Rozlišení sídlišť dle detailních keramických skupin je zde na nízké úrovni, a nebo v nízkém počtu, proto v tomto mesoregionu nelze vyhodnotit údaje, které by byly dále interpretovatelné. Boskovice Nadmořská výška (m n.m.) Expozice (%,absolutní počet kurzívou) S neolit LnK VpK LgK LnK I LnK II LnK III VpK(II/)III LgK I LgK II EpiLgK LnK Ia LnK Ib LnK IIa LnK IIb LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb JV J JZ Z 1 0 3 0 6,3 15,6 0 2 0 1 2 5 0 0 18,8 5 0 4 0 12,5 3 1 3 1 18,8 3 0 5 0 12,5 2 0 4 0 0 0 2 0 1 1 0 0 2 1 0 0 0 0 1 1 3 0 0 0 3 1 2 0 0 0 3 0 0 0 0 0 4 0 0 0 0 0 4 0 0 0 0 0 1 0 9,4 SV x 0 0 1 x x x 0 2 2 x 0 x x 0 2 1 1 1 4 0 0 0 0 0 V x 1 x x 0 x 0 0 2 x 0 x x 0 x 1 1 1 x 0 x x 0 x 0 0 0 x x x 0 x 0 0 0 x 0 x x 0 6,3 x 0 0 0 0 SZ x 0 x x 0 x x 1 počet průměr medián min max IQR IDR průměr 32 16 2 28 1 357 363 335 351 338 350 349 335 346 x 296 309 332 296 x 456 45 86 456 50 100 338 x x 456 41 75 x x x 8 2 1 1 22 3 0 1 3 6 0 1 0 0 1 364 x 332 456 356 348 x 338 375 382 x 456 x x 293 352 x x x 346 346 x x 338 377 x x x x x 309 332 x x 309 332 x x 332 332 x x x x x 456 366 x x 456 366 x x 456 456 x x x x x x x x x 40 x x x x x x x x x x mediá Sklon svahu (%) n min max IQR 43.76 6.774 5.311 5.569 5.692 x x 6.941 5.06 3,668 x x 4,706 x x x 2,286 x 3,371 73 7,539 x 4,52 x x x 3,668 x 3,108 x 3,959 x x x 3,371 x x x x x 43,765 3,706 x x x 5,213 4,554 x x 3,371 3,606 x x x x x IDR 0.174 10.46 5 6 2.286 2.286 3.668 43.76 0.174 5 x x 3.724 3.171 x 4.295 x 5.367 4.796 x 6.797 x 2,286 3,543 x x 2,286 3,543 x x 2,286 2,286 x x x x x x x x x 4,028 x x x x x x x x x x x x x x 6,041 x x x x x x x x x x 8,382 2,287 x x 43,77 5,464 x x 3,668 7,143 x x x x x Tab. 6.12. Numerická charakteristika vztahu neolitických sídlišť a vybraných proměnných přírodního prostředí v mesoregionu Boskovice 68 Brno Nadmořská výška (m n.m.) Expozice (%,absolutní počet kurzívou) neolit LnK VpK LgK LnK I LnK II LnK III VpK(II/)III LgK I LgK II EpiLgK LnK Ia LnK Ib LnK IIa LnK IIb LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb S SV V JV J JZ Z 8,6 8,6 14,3 6,8 2 10,3 0 2 5,1 11,5 1 0 0 0 1 0 2 0 0 1 11,5 8,6 21,4 12,8 2 10,3 3 1 15,4 11,5 2 1 2 2 3 0 4 0 1 1 11,5 11,8 21,4 8,5 0 10,3 2 1 7,7 7,7 3 0 0 1 2 1 3 0 0 1 20,7 20,4 21,4 23,1 5 17,2 5 2 30,8 19,2 4 3 2 2 3 1 7 0 0 2 14,4 19,4 14,3 12,8 2 17,2 2 0 10,3 15,4 0 0 2 2 3 0 3 0 1 2 19 14 0 20,5 2 17,2 1 0 15,4 7,7 2 0 0 1 2 2 2 0 0 0 7,5 10,8 7,1 6 3 10,3 1 1 7,7 0,0 1 0 1 0 1 0 3 0 0 0 SZ 6,9 6,5 0 9,4 1 6,9 1 0 7,7 26,9 0 0 1 1 1 0 2 1 2 0 počet 172 93 14 117 17 29 15 7 39 26 13 4 8 9 16 4 26 1 4 7 Sklon svahu (%) průměr medián min max IQR IDR průměr medián 279 276 253 285 271 276 280 261 268 273 268 287 289 291 281 320 272 268 237 297 287 284 246 297 283 283 289 274 278 285 281 293 298 283 283 321 282 x 230 298 182 182 186 182 193 186 212 186 190 183 182 256 203 212 186 304 198 x 208 280 413 413 346 413 321 357 326 274 360 390 334 308 321 357 357 334 360 x 280 314 85 90 80 71 91 80 62 x 90 79 100 x x x 68 x 73 x x x 134 130 114 134 107 125 103 x 125 108 129 x x x 116 x 107 x x x 6,11 5,904 5,434 6,384 3,891 5,252 4,522 5,747 5,86 5,732 4,626 3,325 5,122 4,01 4,443 6,645 5,948 3,036 8,124 5,549 4,987 4,573 5,184 5,07 3,44 4,091 3,904 5,167 4,159 4,719 3,805 3,427 4,465 3,76 3,997 6,034 4,089 x 4,241 7,518 min max IQR 0,08 0,42 1,61 0,08 0,80 0,42 0,88 1,61 0,39 0,24 0,39 2,29 1,94 0,88 0,42 3,76 0,88 x 0,88 0,80 33,04 23,36 15,46 33,04 9,774 16,54 9,58 15,46 33,04 23,13 11,46 4,16 9,77 7,72 9,58 10,75 33,04 x 23,13 9,45 4,367 4,02 3,795 5,013 1,613 4,279 2,129 x 3,656 4,516 5,184 x 3,631 x 2,129 x 2,935 x x x IDR 9,22 7,565 5,039 9,472 4,785 7,771 5,81 x 9,202 9,191 6,517 x 6,669 x 6,451 x 8,449 x x x Tab. 6.13. Numerická charakteristika vztahu neolitických sídlišť a vybraných proměnných přírodního prostředí v mesoregionu Brno. 6.5.2. Brno Mesoregion Brno je poměrně bohatý z hlediska dat, lze zde proto sledovat specifické tendence (tab. 6.13.). S ohledem na expozici svahu sídelních poloh je výrazná orientace sídlišť s vypíchanou keramikou do půlkruhu S – V – J, zatímco sídliště s lineární keramikou a lengyelskou keramikou jsou charakterizována především orientací s těžištěm hodnot ve čtvrtině JV – J – JZ. V případě sídlišť s vypíchanou keramikou je zde jistá disproporce v počtu zastoupených jednotek, který je téměř o řád nižší (14) než v případě sídlišť s LnK (93) a LgK (117). Vzhledem ke skutečnosti, že mesoregion Brno je ze všech ostatních mesoregionů reprezentován nejvíce lokalitami (172), je zde relevantní provést validaci srovnáním s orientací na světové strany náhodně generovaných bodů v počtu 172, jejichž charakteristiku lze považovat za odraz charakteru tohoto mesoregionu. Výsledky jsou zobrazeny v obr. 6.17. Je zjevné, že nejvíce kulturně podmíněná orientace je v JV směru a v případě sídlišť s VpK je výrazná záporná preference JZ směru. 69 S SZ SV 20 Z 0 V JZ náhodné lnk vk lgk JV J Obr. 6.17. Radarový graf zobrazující expozici sídelních lokalit a náhodných bodů ke světovým stranám v mesoregionu Brno. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. S 40.0 SZ SV 20.0 Z 0.0 JZ V LgK I LgK II JV J zobrazující expozici sídelních lokalit s Obr. 6.18. Radarový graf keramikou LgK I a LgK II ke světovým stranám v mesoregionu Brno. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. Dalším výrazným jevem je potom výrazná dichotomie v orientaci sídlišť s keramikou LgK I a LgK II (obr. 6.18). Obecné charakteristice pro celý region potom odpovídá výrazný rozdíl v umístění sídlišť v nadmořské výšce mezi sídlišti se šáreckou keramikou (LnK III) a sídlišti s VpK (II/)III, kdy jsou šárecká sídliště položena v průměru/střední hodnotě o 15/20 m výše než sídliště s vypíchanou keramikou. V případě sídlišť definovaných obecně jako VpK je rozdíl ještě vyšší. Pro šárecká sídliště je rovněž charakteristická vyšší spodní hodnota (minimálně 212 m n.m.), zatímco v případě 70 sídlišť s jinou keramikou je to 182-193 m n.m., tedy přibližně na úrovni minimálních hodnot celého mesoregionu. Mezi sídlišti charakterizovanými detailními keramickými skupinami je potom výrazný rozdíl mezi LgK Ia (průměr 320 m n.m.) a ostatními, zejména pak LgK IIa (průměr 237 m n.m.). Obě skupiny jsou zde zastoupeny pouze na čtyřech sídlištích, ovšem jejich intervaly rozptylu se vůbec neprotínají (LgK Ia: 304-334 m n.m., LgK IIa: 208-280 m n.m.). Podobně je potom zcela odlišný rozptyl i mezi LgK IIa a LgK IIb (280-314 m n.m.). Tím se s ohledem na lokaci sídlišť a jejich maximální nadmořskou výšku se dostává v tomto regionu keramika LgK IIa do specifické pozice. Data vztažená ke svažitosti terénu ukazují mezi sídlišti definovanými dle obecných keramických okruhů na preferenci poloh s nižším sklonem v případě sídlišť s vypíchanou keramikou o cca 2% (0,9°), než v případě sídlišť s LnK a LgK. Při zohlednění sídlišť definovaných obecnými keramickými skupinami však tento jev mizí, sídliště s VpK (II/)III mají stejné hotnoty jako ostatní obecné keramické skupiny. 6.5.3. Diváky Diváky Nadmořská výška (m n.m.) Expozice (%,absolutní počet kurzívou) S SV V Sklon svahu (%) JV J JZ Z SZ počet průměr medián min max IQR IDR průměr medián 19 23,8 2 2 9,5 1 9,5 1 9,5 0 4,8 0 9,5 1 21 8 259 230 247 181 397 218 183 355 x 272 x x x x x x 270 181 397 72 150 9.849 neolit LnK 14,3 1 VpK LgK x 3 x 4 x 4 x 2 x 1 x 2 x 1 x 1 0 18 LnK I LnK II x 0 x 0 x 1 x 0 x 0 x 0 x 0 x 1 0 2 x x x x LnK III VpK(II/)III LgK I x x 0 x x 0 x x 0 x x 1 x x 0 x x 0 x x 0 x x 0 0 0 1 x x 243 x x x LgK II 2 3 3 1 0 1 0 1 11 275 275 188 355 95 155 9.249 55 117 7.499 x x x 186 192 x x x x x x x x x x min max IQR 8.822 1.233 21.971 8.546 7.646 2.731 12.644 x x x x 9.534 1.233 21.971 x x x x x x x 3,817 x x x x x 16,876 x x x x x x x 10,39 x x x IDR 14.39 3 x x x 15.34 7.03 7 x x x x x x x x x x 76 126 10,975 10,247 4,097 21,971 6,652 11,24 Tab. 6.14. Numerická charakteristika vztahu neolitických sídlišť a vybraných proměnných přírodního prostředí v mesoregionu Diváky. Poměrně malý a v průběhu neolitu zřejmě nesoustavně či nevýrazně osídlený region Diváky má specifickou charakteristiku orientace sídlišť v neolitu obecně. Zdejší lokality jsou netypicky orientovány především do čtvrtinové výseče S – V (obr. 6.19.). 71 S 40 SZ SV 20 Z 0 JZ V JV J Obr. 6.19. Radarový graf zobrazující expozici neolitických sídelních lokalit ke světovým stranám v mesoregionu Diváky. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. Nadmořská výška u lengyelských sídlišť je v průměru vyšší o 42 m a střední hodnota je o 52 m vyšší než v případě sídlišť s lineární keramikou, těch je ovšem co do počtu méně než polovic z lengyelských sídlišť. S tím patrně souvisí i sklon svahu, který je u sídlišť s lineární keramikou nižší o 2,3% než u sídlišť s lengyelskou keramikou. 6.5.4. Jaroměřice nad Rokytnou Jaroměřice nad Rokytnou patří k nejvýše položeným v neolitu osídleným regionům v povodí Dyje s průměrnou sídelní nadmořskou výškou 425 m. Z hlediska hlavních keramických okruhů jsou lengyelská sídliště položena v průměru, i s ohledem na střední hodnoty nejvýše, avšak mají i nejvyšší rozptyl absolutních hodnot (tab. 6.15). Podobně jako v regionu Brno je i v tomto regionu výrazně nejvýše položenou keramickou komponentou šárecká keramika (LnK III – průměr 431, medián 446 m n.m.), lokality s vypíchanou keramikou jsou zde ovšem umístěny v podobné nadmořské výšce jako LnK III. 72 Jaroměřice nad Rokytnou Nadmořská výška (m n.m.) Expozice (%,absolutní počet kurzívou) S neolit LnK VpK LgK LnK I LnK II LnK III VpK(II/)III LgK I LgK II EpiLgK LnK Ia LnK Ib LnK IIa LnK IIb LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb SV 4 14,1 4,2 16,7 0 0 4,7 11,8 1 1 1 0 0 0 0 0 0 1 1 3 0 0 x x 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 x x 0 0 1 1 V JV J 17,2 8,3 1 18,8 0 2 1 0 5 5 0 x 0 0 0 0 3 x 2 1 14,1 16,7 2 15,3 1 2 2 1 5 3 0 x 0 0 0 2 0 x 0 2 30,3 41,7 2 27,1 1 6 4 0 4 7 0 x 1 1 2 0 3 x 0 1 JZ Z SZ 7,1 0 6,1 4,2 7,1 8,3 0 0 8,2 0 0 0 0 1 3 0 0 1 1 0 2 2 0 x 0 0 0 1 0 7,1 0 0 0 1 0 2 1 x 0 0 0 0 0 x 0 0 1 7,1 x 0 0 0 0 0 x 0 1 x 0 0 Sklon svahu (%) počet průměr medián min max IQR IDR průměr medián 99 24 6 85 4 12 8 2 18 26 1 0 1 1 2 3 7 0 2 8 425 408 416 427 408 407 431 x 411 416 461 x 445 445 x 370 424 x x 415 433 410 410 433 421 411 446 x 411 438 x x x x x 383 440 x x 422 319 341 383 319 344 350 377 390 334 319 x x x x 393 337 334 x 319 334 508 475 456 508 447 456 457 447 474 488 x x x x 445 392 474 x 334 462 63 73 x 61 x 75 x x 44 73 x x x x x x x x x x 116 5.074 103 4.284 x 6.524 108 5.095 x 4,947 86 4,298 x 3,721 x x 95 4,237 128 6,33 x 13,794 x x x 2,529 x 2,529 x 2,529 x 4,258 x 5,191 x x x x x 6,891 4.242 4.092 4.776 4.242 4,385 4,142 3,561 x 4,194 4,991 x x x x x 4,174 4,85 x x 4,707 min 0.436 0.569 2.302 0.436 2,529 0,569 0,569 4,079 0,856 0,569 x x x x x 0,856 3,179 x 4,85 1,613 max IQR IDR 23.324 9.724 17.874 23.324 8,491 9,724 7,593 17,874 7,746 23,324 x x x x x 7,746 7,722 x 8,15 17,874 3.663 2.796 x 3.829 x 2,676 x x 2,437 3,669 x x x x x x x x x x 7.514 6.572 x 6.78 x 4,103 x x 6,227 10,28 x x x x x x x x x x Tab. 6.15. Numerická charakteristika vztahu neolitických sídlišť a vybraných proměnných přírodního prostředí v mesoregionu Jaroměřice nad Rokytnou. Sídliště definovaná detailními keramickými skupinami má z početních důvodů smysl porovnávat spíš jen u lengelských sídlišť. Opět je zde podobná situaci jako v mesoregionu Brno, byť v jiné hladině hodnot. Extrémní hodnoty sídlišť s LgK Ia (337-392 m n.m.), LgK Ib (334-474 m n.m.) a LgK IIb (334-462 m n.m.) se protínají pouze na jedné hodnotě se sídlišti s LgK IIa (319-334 m n.m.). Z hlediska orientace jsou v tomto region specifická zejména sídliště s lineární keramikou, která jsou výrazně orientovaná k jihu, u lengyelských sídlišť je situace podobná, ovšem méně výrazná (obr. 6.20.). S 50 SZ SV Z 0 V JZ LnK LgK JV J Obr. 6.20. Radarový graf zobrazující expozici sídelních lokalit s LnK a LgK ke světovým stranám v mesoregionu Jaroměřice nad Rokytnou. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. 73 V případě svažitosti je patrná mírná tendence k osidlování svažitějších poloh u sídlišť s lengyelskou keramikou než u sídlišť s lineární keramikou. Nejplošší hodnoty vykazují šárecká sídliště, což je zajímavé ve vztahu k nadmořské výšce, kdy jsou obecně šárecká sídliště nejvýše položená. 6.5.5. Mistřín Mistřín Nadmořská výška (m n.m.) Expozice (%,absolutní počet kurzívou) S neolit LnK VpK LgK LnK I LnK II LnK III VpK(II/)III LgK I LgK II EpiLgK LnK Ia LnK Ib LnK IIa LnK IIb LgK Ia LgK Ib LgK Ic SV 9,8 9,8 2 1 4 0 1 0 0 0 3 x x x x 0 0 0 0 0 1 0 0 1 0 x x 1 0 4 0 1 0 0 1 1 V JV 12,2 3 0 4 1 1 1 0 1 1 x x 0 0 1 1 0 x 24,4 5 0 5 0 2 0 0 1 3 x x 0 0 0 0 0 x J JZ 7,3 17,1 2 2 5 0 1 0 2 2 1 x x x x 1 0 1 0 1 0 0 0 0 0 x x 2 0 1 1 1 0 0 0 0 Z SZ 7,3 12,2 3 0 2 1 0 0 0 2 0 x x x x 0 0 0 0 0 1 0 0 0 1 x x 1 0 2 0 0 0 0 1 0 Sklon svahu (%) min max IQR IDR 20.85 4.155 0.054 2 5.532 9.702 3.452 0.097 8.771 3.741 6.348 3.452 0.358 20.85 8.54 x x 12.62 5.676 0.054 2 5.117 1 5,676 0,553 5,706 x x 2,886 0,097 5,706 x x x x x x x x 6,578 8,54 x x 8,782 5,676 20,85 x x 2,319 0,054 4,908 x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x 3,804 2,319 5,706 x x x x x x x x 6,89 9,97 x x x x x x x počet průměr medián min max IQR IDR průměr medián 41 19 3 27 3 8 1 2 8 9 0 0 1 1 4 1 2 0 208 204 214 216 245 196 207 x 281 190 x x 228 228 216 329 x x 187 187 198 192 228 187 x x 271 179 x x x x 218 x x x 158 158 185 163 179 158 x 185 237 167 x x x x 171 x 253 x 345 329 258 345 329 258 x 198 345 258 x x x x 258 x 345 x 61 46 x 72 x 47 x x x x x x x x x x x x 98 5.1 82 3.603 x 4.117 117 6.007 x 3,978 79 2,858 x 2,319 x x x 11,351 x 2,153 x x x x x 5,706 x 5,706 x 3,908 x 5,676 x x x x Tab. 6.16. Numerická charakteristika vztahu neolitických sídlišť a vybraných proměnných přírodního prostředí v mesoregionu Mistřín. Zatímco v mesoregionu Mistřín (tab. 6.16.) je orientace svahu víceméně odpovídající obecné charakteristice s výjimkou malého příklonu sídlišť na jih, zato velmi specifická situace je v případě sídlišť LgK I; ta jsou umístěna v průměru až 90 m výše (281 m n.m.) než sídliště LgK II (179 m n.m.) i další obecné keramické skupiny. Zároveň je rozptyl hodnot v případě LgK I (237-345 m n.m.) velmi odlišný od rozptylu hodnot LgK II (167-258 m n.m.) a dalších keramických skupin. Tuto charakteristiku pro LgK I doprovází i specifické hodnoty svažitosti terénu, které jsou výrazně vyšší (průměr 11,351%, medián 8,782%) než v případě ostatních skupin (průměr 2-3%, medián 25%). Tento region je výrazný zcela opačnými vztahy mezi LgK I a LgK II než je ve většině dalších mesoregionů obvyklé. 6.5.6. Oslavany V mesoregionu Oslavany (tab. 6.17.) je velmi výrazná orientace všech keramických okruhů do půlkruhu SV – JV – JZ. Svahy orientované na opačné světové strany jsou osídleny jen zcela minimálně. Sídliště s vypíchanou keramikou mají výrazně nižší průměrné (276 m n.m.) a střední hodnoty (268 m n.m.) osídlených nadmořských výšek než v případě sídlišť s LnK (314, resp. 309 m 74 n.m.) a LgK (327, resp. 322 m n.m.). Zároveň mají hodnoty sídlišť s VpK nejnižší rozptyl, což je znatelné jednak v hodnotách zejm. mezikvartilového rozpětí, tak i v extrémních hodnotách; spodní hodnota u sídlišť s VpK je vyšší (206 m n.m.) a horní hodnota výrazně nižší (383 m n.m.) než u zbývajících keramických okruhů. Sídliště s VpK jsou tedy koncentrována jen do malého rozptylu nadmořských výšek. Oslavany Nadmořská výška (m n.m.) Expozice (%,absolutní počet kurzívou) S neolit LnK VpK LgK LnK I LnK II LnK III VpK(II/)III LgK I LgK II EpiLgK LnK Ia LnK Ib LnK IIa LnK IIb LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb SV V JV J JZ 15,1 17,9 12,5 16,2 3 16,4 11,9 12,5 18,1 0 19,1 22,4 20,8 16,2 6 19,1 16,4 33,3 18,1 3 18,4 14,9 20,8 21,0 0 6 2 1 0,0 19,4 8,3 16,7 x x x x 0 2 0 2 0 2 0 3 0 2 0 0 0 0 1 0 3 3 1 12,9 19,4 x x 0 0 0 0 1 0 0 4 6 2 4 25,8 11,1 x x 4 3 1 3 3 1 1 1 4 2 4 16,1 5,6 x x 1 2 0 2 1 0 0 0 2 1 1 25,8 27,8 x x 0 1 0 4 4 0 1 0 2,6 1,5 0,0 3,8 0 1 1 0 Z SZ 4,6 6,0 0,0 3,8 4,6 9,0 0,0 2,9 0 0 0 0 0 2 0 0 0,0 0,0 8,3 2,8 x x x x 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 počet Sklon svahu (%) průměr medián min max IQR IDR průměr medián min max IQR IDR 152 67 24 106 12 321 314 276 327 328 320 309 268 322 355 194 194 206 198 194 450 108 169 6.261 450 105 152 5.179 383 64 145 5.904 444 95 165 6.728 429 101 136 3,294 4.742 3.913 5.361 5.271 3,436 0.283 0.283 0.451 0.451 0,507 31.838 31.838 18.549 31.838 5,55 4.372 10.361 3.419 7.939 5.398 8.933 4.607 12.944 1,122 2,669 24 11 11 31 37 0/2 0 7 9 3 12 11 1 3/4 6/7 322 356 294 317 328 x x 339 318 354 309 352 277 311 332 322 367 277 294 331 x x 370 300 370 303 365 x 311 302 197 255 206 217 191 378 x 246 244 320 245 246 x 246 255 450 448 383 429 444 398 x 429 402 372 379 429 x 378 442 3,846 5,11 4,474 5,55 5,11 x x 3,804 3,913 5,172 5,428 4,742 x 5,064 7,57 0,283 1,846 0,507 0,507 0,451 x x 0,507 2,56 3,888 3,34 0,507 x 0,507 1,721 12,683 9,407 9,813 19,747 28,018 x x 5,55 5,55 5,55 17,749 7,928 x 25,331 13,687 2,272 6,053 2,016 4,699 3,456 6,423 3,889 9,379 6,35 16,888 x x x x x x x x x x 2,835 4,491 2,788 3,933 x x x x x x 89 62 82 105 69 x x x x x 102 76 x x x 126 69 126 145 154 x x x x x 114 158 x x x 4,648 5,201 5,353 6,447 7,141 x x 3,567 4,2 4,87 6,302 4,424 13,687 8,991 6,571 Tab. 6.17. Numerická charakteristika vztahu neolitických sídlišť a vybraných proměnných přírodního prostředí v mesoregionu Oslavany. Stejně jako i v jiných mesoregionech, je i této oblasti velmi zřetelný rozdíl v umístění sídlišť definovaných šáreckou keramikou a VpK (II/)III. I zde mají šárecká sídliště nejvyšší spodní hranici výskytu, zatímco horní hranice odpovídá hodnotám i jiných keramických skupin (vyjma VpK). Z hlediska detailních keramických skupin je velmi výrazná proměnlivost a rozkolísanost v umístění jednotlivých nadmořských výškách (obr. 6.21.). 75 390 370 350 průměr Lineární (průměr) medián Lineární (medián) 330 310 290 270 LnK Ib LnK IIa LnK III LgK Ia LgK IIa LnK IIb VpK III LgK Ib LgK IIb Obr. 6.21. Čárový graf proložený lineárními regresními přímkami zobrazující průměrné a střední hodnoty jednotlivých detailních keramických skupin ve vztahu k nadmořské výšce v mesoregionu Oslavany. Zohledníme-li vztah nadmořské výšky a svažitosti terénu, dostaneme poměrně odlišný pohled vzájemné závislosti. Zatímco průměrné a střední hodnoty nadmořských výšek spolu korelují (vyjma LgK IIb), v případě hodnot pro sklon svahu spolu korelují jen v případě Lnk Ib, LnK IIa a LnK IIb, dále již jen nemnoho. Vyšší průměrné hodnoty jsou způsobeny rozptylem sídlišť ve vyšších nadmořských výškách. Vztah mezi svažitosti terénu a nadmořskou výškou nelze považovat za samozřejmý (obr. 6.22.). Proložíme-li hodnoty v obou grafech (obr. 6.21. a 6.22.) lineárními regresními přímkami, výsledkem jsou opačné časové tendence pro obě proměnné. Zatímco nadmořská výška má v průběhu času mírně klesající tendenci, svažitost terénu naopak stoupající. 76 10 9 8 7 6 průměr Lineární (průměr) medián Lineární (medián) 5 4 3 2 1 0 LnK IIa LnK III LgK Ia LgK IIa LnK Ib LnK IIb VpK III LgK Ib LgK IIb Obr. 6.22. Čárový graf proložený lineárními regresními přímkami zobrazující průměrné a střední hodnoty jednotlivých detailních keramických skupin ve vztahu ke svažitosti terénu v mesoregionu Oslavany. 6.5.7. Pavlov Pavlov Nadmořská výška (m n.m.) Expozice (%,absolutní počet kurzívou) neolit LnK VpK LgK LnK I LnK II LnK III VpK(II/)III LgK I LgK II EpiLgK LnK Ia LnK Ib LnK IIa LnK IIb LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb S SV V JV J 10,5 1 0 11,6 0 0 0 0 2 1 0 x 0 0 0 x x 1 1 0 19,3 4 1 18,6 0 1 0 1 1 3 0 x 0 0 1 x x 1 0 0 15,8 2 1 14,0 0 1 0 1 0 3 1 x 0 0 1 x x 0 2 0 12,3 4 1 11,6 1 3 0 1 2 0 0 x 1 1 1 x x 2 0 0 14,0 2 0 16,3 0 1 0 0 2 3 0 x 0 0 0 x x 1 2 1 JZ Z 7,0 8,8 2 3 0 0 7,0 9,3 0 0 0 3 0 0 0 0 1 0 2 2 1 0 x x 0 0 0 0 0 1 x x x x 0 0 0 0 1 0 SZ 12,3 5 0 11,6 0 2 1 0 0 3 0 x 0 0 0 x x 0 0 0 počet 56 23 3 43 1 11 1 3 8 17 2 0 1 1 5 0 0 5 5 2 Sklon svahu (%) průměr medián min max IQR IDR průměr medián 198 203 170 193 230 226 300 170 214 186 x x 230 230 217 x x 198 207 x 175 173 169 176 x 192 x 169 182 172 x x x x 172 x x 178 183 x 161 165 167 161 x 167 x 167 167 161 171 x x x 167 x x 167 161 171 458 458 173 340 x 458 x 173 340 332 186 x x x 300 x x 292 332 255 19 27 x 15 x 69 x x x 9 x x x x x x x x x x 108 107 x 86 x 130 x x x 57 x x x x x x x x x x 4.359 4.29 1.586 3.947 12,281 4,58 5,673 1,586 7,009 3,23 x x 12,281 12,281 4,994 x x 6,907 5,612 x 1.949 1.949 1.953 1.877 x 3,288 x 1,953 2,586 1,45 x x x x 4,955 x x 2,238 4,949 x min 0.028 0.083 0.159 0.028 x 0,762 x 0,159 0,965 0,083 0,083 x x x 0,762 x x 1,746 0,18 1,996 max IQR IDR 20.373 5.86 12.215 20.373 5.531 7.941 2.646 x x 17.644 3.748 12.038 x x x 12,281 5,08 9,829 x x x 2,646 x x 17,644 x x 15,074 4,62 7,377 15,074 x x x x x x x x x x x 9,305 x x x x x x x x 16,121 x x 15,074 x x 8,273 x x Tab. 6.18. Numerická charakteristika vztahu neolitických sídlišť a vybraných proměnných přírodního prostředí v mesoregionu Pavlov. Mesoregion Pavlov patří z hlediska počtu neolitických sídlišť k méně zastoupeným. Jeho specifičností je, že většina lokalit se nachází podél toku Dyje severně od Pavlovských kopců, což samo o sobě ovlivňuje orientaci sídlišť ke světovým stranám (tab. 6.18). Dominantním směry jsou zde severovýchod a východ s tím že i sever a severozápad jsou netypicky výrazně zastoupeny (obr. 77 6.23.).Z hlediska umístění neolitických sídlišť ve vztahu k nadmořské výšce jsou střední hodnoty pro všechny tři keramické okruhy i obecné skupiny víceméně vyrovnané, zatímco průměrné hodnoty se výrazně odlišují což je dáno umístěním menšího počtu sídlišť ve výrazně vyšší nadmořské výšce a zároveň v malé vzájemné vzdálenosti, což v povodí Dyje umožňuje především georeliéf Pavlovských vrchů. S 20 SZ SV 10 Z 0 neolit LgK V JZ JV J Obr. 6.23. Radarový graf zobrazující expozici sídelních lokalit v neolitu a lokalit s LgK ke světovým stranám v regionu Pavlov. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. Vztah neolitických lokalit ke svažitosti má podobné charakteristiky jako v případě nadmořské výšky: výrazně nižší střední hodnoty odrážejí charakteristiku většiny sídlišť, zatímco průměr je znatelně ovlivněn umístěním několika sídlišť ve výrazně svažitějším terénu. Police Nadmořská výška (m n.m.) Expozice (%,absolutní počet kurzívou) S SV V JV J JZ Z SZ počet Sklon svahu (%) průměr medián min max IQR IDR průměr medián neolit LnK VpK LgK LnK I 6,3 18,8 0 2 0 1 7,4 14,8 0 0 6,3 12,5 0 2 0 0 7,4 11,1 0 0 34,4 3 0 37,0 1 12,5 1 0 11,1 0 3,1 6,3 32/40 1 0 9/10 0 0 1 3,7 7,4 27/35 0 0 1 457 452 392 459 549 457 456 x 458 x 392 500 36 57 392 486 26 71 x x x x 410 500 34 56 x x x x LnK II LnK III VpK(II/)III LgK I LgK II EpiLgK 0 0 0 0 1 1 0 0 0 0 4 2 0 4 24 0 443 x x 463 454 x 447 x x 457 451 x 392 392 x 449 410 x 1 1 x 0 1 x 0 3 x 1 1 x 1 1 x x 0 2 x x 2 8 x x 0 2 x 0 0 x 0 0 x x 0 2 x x 486 459 x 488 500 x x x x x 33 x 5.717 5.967 8,35 5,532 6,177 x 5,504 x x x x x 4,147 49 5,399 x x min max IQR 6,177 x x 4,609 4,382 x 1,986 8,35 x x 6,177 8,35 x x x x x x 2,461 5,371 x x 1,699 24,291 3,611 4,579 x x x x Tab. 6.19. Numerická charakteristika vztahu neolitických sídlišť a vybraných proměnných přírodního prostředí v mesoregionu Police. 78 IDR 4.612 1.699 24.291 3.845 6.237 6.36 1.986 10.226 x x x x x x x 4,558 1,699 24,291 3,611 5,444 x x x x x 6.5.8. Police V mesoregionu Police (tab. 6.19) je obecná orientace neolitických sídlišť zdaleka nejvíce ovlivněna vysokým počtem lengyelské komponenty, celkem 35 z celkových 40 sídlišť. Zcela dominantní je zde orientace na jih (34% sídlišť) následována podstatně méně severovýchodním směrem (18% sídlišť). Výrazná specifika jednotlivých keramických okruhů, a obecných či detailních skupin zde vysledovat nelze. Vztah sídlišť k nadmořské výšce je zde u všech sledovaných komponent z hlediska průměru i mediánu podobný. V případě minimálních hodnot je znatelný rozdíl mezi sídlišti s LnK a LgK kdy sídliště s LgK mají spodní prahovou hodnotu o cca 20 m výše. Analogická situace je mezi sídlišti s LgK I (ovšem početně málo – 4x - zastoupené) a s LgK II kdy sídliště s LgK I mají spodní hodnotu o cca 30 m vyšší. Ve vztahu ke svažitosti terénu nelze v tomto regionu vysledovat specifika vztažitelná k jednotlivým keramickým komponentám. Tvořihráz Nadmořská výška (m n.m.) Expozice (%,absolutní počet kurzívou) S neolit LnK VpK LgK LnK I LnK II LnK III VpK(II/)III LgK I LgK II EpiLgK LnK Ia LnK Ib LnK IIa LnK IIb LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb SV V 6,2 21,5 10,8 8,3 20,8 12,5 2 4 2 7,1 21,4 12,5 0 2 1 2 3 1 0 1 0 2 3 1 2 2 1 2 7 4 0 0 0 0 1 0 0 1 1 2 2 1 0 3 0 1 1 0 0 1 0 0 0 0 0 3 1 1 4 2 JV J 15,4 8,3 1 16,1 0 2 0 1 3 1 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 27,7 37,5 4 26,8 2 5 2 2 7 6 2 0 0 2 3 2 1 1 3 2 JZ Z SZ 7,7 8,3 3,1 4,2 7,7 0,0 0 1 5,4 1 0 0 0 0 2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1,8 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 8,9 0 0 0 0 0 4 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2 Sklon svahu (%) počet průměr medián min max IQR IDR průměr medián 65 24 14 56 6 13 3 9 16 26 2 1 2 7 6 6 2 1 7 11 277 284 292 278 268 285 344 284 313 270 x 336 x 299 297 318 x 308 297 292 268 276 276 272 261 268 336 262 315 265 x x x 306 299 326 x x 325 292 204 204 206 207 204 204 329 218 262 207 234 x 246 246 235 263 297 x 218 226 386 84 386 90 386 96 386 85 336 x 386 83 368 x 386 x 386 79 368 62 235 x x x 248 x 368 x 268 x 368 x 329 x x x 368 x 368 82 134 134 139 129 x 130 x x 98 118 x x x x x x x x x 101 5,863 4,119 4,099 6,203 3,761 3,375 4,45 3,748 4,389 6,605 x 5,024 x 4,055 3,751 3,984 x 6,614 3,914 7,125 4,099 3,586 3,881 4,445 3,592 3,766 4,561 3,405 4,119 4,163 x x x 4,357 3,586 4,119 x x 3,766 5,242 min 0,095 0,095 0,58 0,095 1,405 0,095 3,766 0,648 0,58 0,833 3,249 x 3,035 0,648 2,712 2,553 3,766 x 2,777 1,316 max IQR 42,175 13,401 8,608 42,175 6,427 6,614 5,024 8,608 8,344 42,175 3,405 x 4,149 6,614 5,024 5,519 7,56 x 5,024 24,406 3,873 3,524 x 4,191 x 1,644 x x 3,544 3,444 x x x x x x x x x 3,642 IDR 9,928 6,472 x 9,928 x 3,765 x x 6,061 9,578 x x x x x x x x x 9,805 Tab. 6.20. Numerická charakteristika vztahu neolitických sídlišť a vybraných proměnných přírodního prostředí v mesoregionu Tvořihráz. 6.5.9. Tvořihráz Podobnou charakteristiku orientace sídlišť na světové strany jako v případě mesoregionu Police je má i mesoregion Tvořihráz (tab. 6.20.). I zde je u všech keramických okruhů dominantní jižní směr následovaný poměrně výrazně zastoupeným severovýchodním směrem. V případě LgK II potom severovýchodní směr orientace sídlišť dominuje. S ohledem na keramické okruhy se v nadmořských výškách neprojevují výrazné rozdíly (okolo 280 79 m n.m). V obecných keramických skupinách jsou potom typickým jevem stejně jako i v jiných mesoregionech specifické hodnoty (průměr 344, medián 326 m n.m.) v případě sídlišť se šáreckou keramikou (LnK III), které jsou výrazně vyšší než u ostatních keramických skupin, byť zde jsou reprezentována pouhými třemi sídlišti. Dále potom, výrazně vyšší hodnoty jsou v případě sídlišť s keramikou LgK I, jejichž hodnoty (průměr 313 m n.m., medián 315 m n.m.) jsou mírně nižší než v případě LnK III. Dalším výrazným jevem potom je rozdíl v umístění sídlišť s LgK I a LgK II; v tomto mesoregionu jsou sídliště s LgK I položena výše než v případě LgK II (průměr 270, medián 265 m n.m.). Výrazný rozdíl i v minimálních hodnotách, kdy v případě sídlišť s LgK I se jedná o 262 m n.m., u sídlišť s LgK II je to 207 m n.m. Tím z obecné charakteristiky vybočují hodnoty pro LgK I. Sklon svahu je ve všech sledovaných komponentách poměrně podobný, v případě sídlišť s lengyelskou keramikou potom nepatrně vyšší než u vypíchané a lineární keramiky. Jediný znatelnější rozdíl je mezi detailními keramickými skupinami v případě sídlišť s LgK IIb, která jsou v průměru umístěna ve svahu se sklonem 7,1% (medián 5,2%), což je o cca 2-3% více než v případě jiných komponent. Velatice Nadmořská výška (m n.m.) Expozice (%,absolutní počet kurzívou) S neolit LnK VpK LgK LnK I LnK II LnK III VpK(II/)III LgK I LgK II EpiLgK LnK Ia LnK Ib LnK IIa LnK IIb LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb SV V 2,8 3,4 JV 9,7 13,9 20,8 0,0 17,2 27,6 1 0 1 3 3,9 13,7 11,8 17,6 0 0 2 1 1 0 1 2 1 0 1 1 1 0 1 0 1 2 2 3 0 1 1 2 0 1 1 1 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 1 1 0 0 1 0 0 1 0 0 0 0 1 2 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 1 J JZ Z 26,4 27,6 0 25,5 2 2 0 0 4 5 1 2 1 2 0 1 2 1 1 3 13,9 10,3 1 17,6 0 2 0 1 2 2 0 0 0 0 0 0 1 1 0 1 9,7 13,8 0 5,9 2 1 1 0 0 0 0 0 2 0 1 0 0 0 0 0 SZ 2,8 0,0 0 3,9 0 0 0 0 0 1 1 0 0 0 0 0 0 0 1 0 počet 74 29 6 51 7 9 4 3 14 12 6 2 4 4 2 2 6 2 3 5 Sklon svahu (%) průměr medián min max IQR IDR průměr medián 283 261 274 290 252 257 249 252 296 291 306 x 235 273 x x 306 x 322 288 277 254 272 284 254 235 250 267 283 288 319 x 231 273 x x 307 x 319 300 206 207 216 206 211 216 216 216 233 206 214 229 211 229 233 233 267 318 206 237 440 319 319 440 292 318 278 274 412 440 364 292 267 318 267 288 343 342 440 318 57 43 x 62 x x x x 38 67 x x x x x x x x x x 115 82 x 118 x x x x 78 101 x x x x x x x x x x 6,933 6,185 7,246 7,264 7,023 6,847 8,907 6,842 9,163 5,726 7,976 x 5,588 8,823 x x 11,41 x 3,732 6,135 6,486 5,2 6,78 6,931 7,096 5,2 8,95 7,096 9,836 5,644 8,025 x 5,116 8,855 x x 11,55 x 3,596 6,508 min 0,992 1,314 3,278 0,992 1,314 2,524 3,278 3,278 2,025 1,137 4,398 3,136 1,314 3,136 7,096 7,675 7,096 10,61 1,137 1,937 max IQR 16,908 14,448 12,119 16,908 14,448 14,448 14,448 10,153 14,448 10,613 10,613 7,466 10,804 14,448 10,804 11,265 14,448 11,941 6,464 10,613 6,188 4,773 x 5,911 x x x x 4,217 3,86 x x x x x x x x x x IDR 9,133 8,198 x 9,45 x x x x 8,013 6,148 x x x x x x x x x x Tab. 6.21. Numerická charakteristika vztahu neolitických sídlišť a vybraných proměnných přírodního prostředí v mesoregionu Velatice. 6.5.10. Velatice V mesoregionu Velatice je orientace osídlených svahů v neolitu koncentrovaná do výseče kruhu V – JV – JZ (tab. 6.21). 80 V případě lengyelských sídlišť se projevuje výraznější preference i pro severovýchodní směr, který je u sídlišť s lineární keramikou nulový. Velký rozdíl je zaznamenatelný mezi rozdílem v poloze sídlišť a vztahu k nadmořské výšce. Sídliště s lineární keramikou jsou položena o cca 30 metrů níže než sídliště lengyelská a malý počet sídlišť s vypíchanou keramikou vykazuje hodnoty mezi předchozími dvěma keramickými okruhy (obr. 6.24), ovšem samotné rozpětí hodnot se více podobá sídlištím s lineární keramikou. 340 Nadmořská výška (m) 320 300 průměr Lineární (průměr) medián Lineární (medián) 280 260 240 220 LnK Ib LnK IIa LnK III VpK III LgK Ib LgK IIa LgK IIb EpiLgK Obr. 6.24. Čárový graf proložený lineárními regresními přímkami zobrazující průměrné a střední hodnoty jednotlivých detailních keramických skupin ve vztahu k nadmořské výšce v mesoregionu Velatice. Výrazně vyšší poloha lengyelských sídlišť je zřejmá i mezi hodnotami sídlišť tříděných dle obecných keramických skupin. V případě LgK I je v absolutních hodnotách, stejně jako v hodnotách mezikvartilového a mezidecilového rozpětí, zřejmé výrazně vyšší rozpětí hodnot v případě LgK II, zatímco sídliště s LgK I jsou koncentrována na hladině s menším rozptylem (tab. 6.21.). Specifikou mesoregionu Velatice je vztah mezi LnK III a VpK (II/)III. Tyto keramické skupiny, byť jsou pouze spoře zastoupeny, shodně se nacházení v nízkých nadmořských výškách, což je zejména pro LnK III netypické. V absolutních hodnotách je dokonce VpK (II/)III mírně výš než LnK III. Svažitost sídlišť je v případě lineární keramiky mírně nižší než u sídlišť s vypíchanou a lengyelskou keramikou. Při zohlednění detailních keramických skupin je možné pozorovat určitou korelaci s vývojem poloh sídlišť ve vztahu k nadmořské výšce v úseku mezi LnK Ib až LgK Ib. V případě 81 sídlišť s LgK IIa je jedná o zcela zápornou korelaci neboť sídliště jsou umístěna v nejvyšších nadmořských výškách a zároveň v polohách s nejnižší svažitostí. Z hlediska průběhu času je zřetelná tendence preference vyšších nadmořských výšek, zatímco v případě sklonu svahu je taková tendence nejasná. Regresní přímka průměrných hodnot má sestupnou tendenci, u středních hodnot je tomu naopak (obr. 6.25.). 14 12 Sklon svahu (%) 10 8 průměr Lineární (průměr) medián Lineární (medián) 6 4 2 0 LnK IIa VpK III LgK IIa EpiLgK LnK Ib LnK III LgK Ib LgK IIb Obr. 6.25. Čárový graf proložený lineárními regresními přímkami zobrazující průměrné a střední hodnoty jednotlivých detailních keramických skupin ve vztahu ke svažitosti terénu v mesoregionu Velatice. 6.5.11. Weitersfeld Mesoregion Weitersfeld se většinově nachází na území Dolního Rakouska, proto byly do analýzy vzaty v potaz pouze hodnoty nadmořských výšek. Jedná se o jediný region, kde se nachází nejvýše položené lokality s vypíchanou keramikou, v ostatních mesoregionech je tomu spíše naopak. Zde jsou sídliště s vypíchanou keramikou zastoupena však pouze ve třech případech. Průměrné a střední hodnoty nadmořských výšek jsou v tomto regionu značně rozkolísané, což je následek heterogenního charakteru georeliéfu tohoto mesoregionu: zatímco jedna část leží v předpolí Českomoravské vrchoviny, resp. Waldviertlu, druhá část leží v nížinaté části povodí řeky Pulkavy/Pulkau ve Weinviertelu. Z obecných keramických skupin lze vyčlenit pouze tři s relevantním počtem hodnot: LnK II, LgK I a LgK II. Zde lze sledovat výrazný rozdíl v umístění sídlišť s LgK I a LgK II. Sídliště s LgK I jsou výrazně vysoké (průměr 421, medián 431 m n.m.) zatímco hodnoty sídlišť s LgK II (průměr 342, 82 medián 314 m n.m.) jsou výrazné i ve svém rozpětí, zejména s ohledem na spodní hranici výskytu, kde je rozdíl cca 160 výškových metrů (tab. 6.21.). Podobné charakteristiky jako LgK II mají i sídliště s LnK. Lze konstatovat, že v tomto regionu jsou specifická sídliště s LgK I i dvě sídliště s VpK. Weitersfeld Expozice (%,absolutní počet kurzívou) neolit LnK VpK LgK LnK I LnK II LnK III VpK III LgK I LgK II EpiLgK S SV V JV J JZ Z SZ x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x Nadmořská výška (m n.m.) počet 24 13 3 19 2 7 2 2 5 9 2 Sklon svahu (%) průměr medián min max IQR IDR průměr medián 344 345 435 360 x 345 x x 421 342 x 322 400 434 354 x 400 x x 431 314 x 234 234 430 242 254 234 430 430 400 242 305 451 451 442 451 442 434 434 434 442 451 442 164 187 x 131 x x x x x x x 197 205 x 179 x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x min max IQR IDR x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x Tab. 6.21. Numerická charakteristika vztahu neolitických sídlišť a vybraných proměnných přírodního prostředí v mesoregionu Weitersfeld. 6.6. Charakteristiky přírodního prostředí z hlediska chronologických tendencí Zda existují nějaké chronologické tendence v osidlovaní či vysidlování různých oblastí podle sledovaných proměnných lze ověřit na základě dat ze sídlišť, které jsou charakterizována dle již buď obecných či detailních keramických skupin. Vzhledem k tomu, že nejsou všechny skupiny časově následné, ale nejčastěji současné až následné, případně je určení jejich časového trvání problematické z hlediska nedostatku radiokarbonových dat, je třeba vyslovit některé předpoklady podle kterých by obecná chronologická charakteristika sledovaných proměnných měla být relevantní. (1) Jednotlivé keramické skupiny jsou seřazeny i ve smyslu stávající relativní chronologie, neboť u žádné skupiny nebyl prokázán opačný časový vztah než se původně předpokládalo, maximálně je jejich trvání přibližně shodné (např. LgK Ia a Ib). (2) Mezi detailní keramické skupiny jsou zařazeny i LnK III a VpK (II/)III neboť svým počtem sídlišť spíše odpovídají počtu detailních keramických skupin než obecných. (3) Jednotlivé vývojové grafy jsou prokládány regresní lineární přímkou, která je zde považována za hodnotící prvek celé situace. Charakteristika celého regionu Podyjí je konfrontována rozkladem dat dle jednotlivých mesoregionů aby nedošlo k pominutí možného místního specifického vývoje, který se může vytratit v datech z celého regionu. Celkový 83 vývoj je sledován na základě průměrných a středních hodnot pro jednotlivé keramické skupiny, a to případě, že jsou pro danou skupiny přítomna data z více než dvou sídlišť. Tendence osídlení ve vztahu k nadmořské výšce: z hlediska celého regionu povodí Dyje jsou mezi jednotlivými detailními keramickými skupinami značné rozdíly hodnot (obr. 6.26), avšak na základě regresivních lineárních křivek pro průměrné i střední hodnoty nelze stanovit jednoznačnou tendenci. Tendence průměru a mediánu jsou opačné, ovšem jen velmi mírně. Na základě tohoto grafu tedy lze předpokládat, že se v neolitu preference nadmořských výšek měnila jen s ohledem na vybrané keramické styly a žádná výrazná dlouhodobá tendence v osidlování vyšších či nižších nadmořských výšek nebyla. Pokud vezmeme v úvahu časový vývoj preference nadmořských výšek na základě keramických okruhů či obecných keramických stylů, vývojová tendence bude stejná, tedy žádná (k tomu grafy nejsou zobrazeny). 350 340 330 320 310 průměr Lineární (průměr) medián Lineární (medián) 300 290 280 270 260 250 LhK Ib LnK IIb VpK III LgK Ib LgK IIa EpiLgK LnK Ia LnK IIa LnK III LgK Ia LgK Ic LgK IIb Obr. 6.26. Čárový graf s průměrnými a středními hodnotami vyjadřujícími nadmořskou výšku sídlišť klasifikovaných dle detailních keramických skupin. Graf vyjadřuje charakteristiku celého povodí Dyje. Hodnoty jsou proloženy lineárními regresivními přímkami. Další rozklad dle detailních keramických skupin má smysl pouze v regionech Brno a Oslavany, kde jsou neolitická sídliště početně zastoupena nejvíce. Průměrné hodnoty pro sídliště z těchto mesoregionů jsou vyjádřena v obr. 6.27. a střední hodnoty v obr. 6.28. 84 380 360 Nadmořská výška (m) 340 320 Brno Lineární (Brno) Oslavany Lineární (Oslavany) 300 280 260 240 220 LnK Ib LnK IIb VpK III LgK Ib LgK IIb LnK Ia LnK IIa LnK III LgK Ia LgK IIa EpiLgK Obr. 6.27. Čárový graf s průměrnými hodnotami vyjadřujícími nadmořskou výšku sídlišť klasifikovaných dle detailních keramických skupin. Graf vyjadřuje charakteristiku mesoregionů Brno a Oslavany. Hodnoty jsou proloženy lineárními regresivními přímkami. V obou mesoregionech se na základě regresivních lineárních přímek zjevná tendence k osidlování nižších nadmořských výšek v průběhu času. Je patrné, že hlavním těžištěm nízkých hodnot jsou sídliště s vypíchanou keramikou a některé keramické skupiny lengyelského stylu. Právě ve variaci hodnot lengyelských skupin lze spatřit to, co regresivní přímky nezobrazují. Kromě toho, že se těžiště nadmořské výšky posouvá dolů, zároveň roste i její rozpětí vzhůru, jen spodní hodnoty mají vyšší statistickou váhu. Naproti tomu, sídliště detailních skupin lineární keramiky se ve svém výškovém rozložení podobají velmi výrazně v mesoregionu Brno, jen v mesoregionu Oslavany mezi detailními skupinami lineární keramiky vyčnívá svými hodnotami LnK IIa. Zde jsou sídliště s LnK obecně položena znatelně výše než sídliště s VpK a LgK. 85 370 350 Nadmořská výška (m) 330 310 Brno Lineární (Brno) Oslavany Lineární (Oslavany) 290 270 250 230 LnK Ib LnK IIb VpK III LgK Ib LgK IIb LnK Ia LnK IIa LnK III LgK Ia LgK IIa EpiLgK Obr. 6.28. Čárový graf se středními hodnotami vyjadřujícími nadmořskou výšku sídlišť klasifikovaných dle detailních keramických skupin. Graf vyjadřuje charakteristiku mesoregionů Brno a Oslavany. Hodnoty jsou proloženy lineárními regresivními přímkami. Vezmeme-li v potaz data z více mesoregionů na základě nadmořských výšek sídlišť definovaných obecným keramickým stylem, bude na rozdíl od detailních keramických skupin k dispozici větší počet mesoregionů s relevantními daty (všechny vyjma mesoregionu Diváky). Výsledné časové trendy polohy sídlišť jsou vyjádřeny regresivními přímkami v obr. 6.29., které vychází ze středních hodnot obecných keramických skupin pro jednotlivé mesoregiony. 86 Obr. 6.29. Graf s regresivními přímkami které vyjadřují trendy na základě středních hodnot nadmořských výšek sídlišť klasifikovaných dle obecných keramických skupin v jednotlivých mesoregionech. Většina středních hodnot má stejnou tendenci jako průměrné hodnoty, zde je jedinou výjimkou mesoregion Weitersfeld, který je i vzhledem k malému počtu sídlišť málo relevantní. Vzestupné tendence jsou sledovány v mesoregionech Velatice, Police, (Weitersfeld) a Mistřín. Sestupné tendence jsou v mesoregionech Boskovice, Brno, Oslavany, Pavlov a Tvořihráz a mesoregion Jaroměřice nad Rokytnou se nevyznačuje žádnou výraznou tendencí. Zatímco v měřítku celého povodí Dyje nelze jednoznačně mluvit o tendenci preference vyšších nadmořských výšek, při rozkladu na jednotlivé mesoregiony jsou v některých oblastech tendence zcela zjevné, které jsou podřízeny místnímu vývoji. Je tedy možné shrnout, že obecně z hlediska neolitu není zjevná preference specifických nadmořských výšek. Je ovšem zřejmé, že sídliště s lineární keramikou se nacházejí na menším rozptylu nadmořských výšek než sídliště s lengyelskou keramikou. Tendence osídlení ve vztahu ke sklonu svahu: z hlediska celého povodí Dyje je zřetelná jednoznačná tendence preference svažitějších poloh v průběhu času, která je patrná zejména mezi sídlišti s lengyelskou keramikou. Zejména v případě sídlišť s lengyelskou keramikou je znatelný rozdíl mezi středními a průměrnými hodnotami, které jsou způsobené častějším osídlením výrazněji svažitých svahů a koncentrací extrémních hodnot; tyto hodnoty potom výrazně ovlivňují průměr (obr. 6.30.). Ten je téměř shodný s mediánem pouze v případě sídlišť s LgK Ic, kterých je v celém 87 povodí Dyje pouze 11, ale přibližně polovina sídlišť se nachází na výrazně svažitém terénu. 9 8 Sklon svahu (%) 7 průměr Lineární (průměr) medián Lineární (medián) 6 5 4 3 LnK Ib LnK IIb VpK III LgK Ib LgK IIa EpiLgK LnK Ia LnK IIa LnK III LgK Ia LgK Ic LgK IIb Obr. 6.30. Čárový graf s průměrnými a středními hodnotami vyjadřujícími sklon svahu sídlišť klasifikovaných dle detailních keramických skupin. Graf vyjadřuje charakteristiku celého povodí Dyje. Hodnoty jsou proloženy lineárními regresivními přímkami. Stejně jako v případě hodnot nadmořských výšek, i u sklonu svahu má smysl analyzovat situaci dle detailních keramických skupin pouze ve dvou mesoregionech, Brno a Oslavany. Průměrné hodnoty a jejich tendence jsou vyobrazeny v obr. 6.31. a střední hodnoty v obr. 6.32. Oba mesoregiony se vyznačují stejnou tendencí, tedy preference lokalit s vyšší svažitostí v průběhu času. Stejně jako obecně v regionu povodí Dyje, i v obou mesoregionech je patrný nárůst hodnot v případě sídlišť s lengyelskou keramikou. Toto zjištění je protichůdné s tendencí umisťováním sídlišť v nadmořské výšce neboť zatímco je v obou mesoregionech tendence klesající, v případě svažitosti terénu je situace protichůdná. Neznamená tedy, že s vyšší nadmořskou výškou roste i sklon svahu neolitických sídlišť. 88 9 8 Sklon svahu (%) 7 Brno Lineární (Brno) Oslavany Lineární (Oslavany) 6 5 4 3 LnK Ib LnK IIb VpK III LgK Ib LgK IIb LnK Ia LnK IIa LnK III LgK Ia LgK IIa EpiLgK Obr. 6.31. Čárový graf se průměrnými hodnotami vyjadřujícími sklon svahu sídlišť klasifikovaných dle detailních keramických skupin. Graf vyjadřuje charakteristiku mesoregionů Brno a Oslavany. Hodnoty jsou proloženy lineárními regresivními přímkami. 8 Sklon svahu (%) 7 6 Brno Lineární (Brno) Oslavany Lineární (Oslavany) 5 4 3 LnK Ib LnK IIb VpK III LgK Ib LgK IIb LnK Ia LnK IIa LnK III LgK Ia LgK IIa EpiLgK Obr. 6.32 Čárový graf se středními hodnotami vyjadřujícími svah sídlišť klasifikovaných dle detailních keramických skupin. Graf vyjadřuje charakteristiku mesoregionů Brno a Oslavany. Hodnoty jsou proloženy lineárními regresivními přímkami. Při zohlednění tendencí vycházejících ze středních hodnot na základě obecných keramických stylů vychází najevo, že ve většině mesoregionů je vzrůstající tendence k umisťování sídlišť na svažitějších polohách, jediné dva mesoregiony kde je tendence opačná jsou Police a Pavlov (obr. 6.33.), mesoregiony Diváky a Weitersfeld nebyly hodnoceny. V mesoregionu Police jsou však zastoupeny pouze tři komponenty ze sedmi možných (LnK II, LgK I a LgK II). V mesoregionu 89 Pavlov jsou opačné tendence mezi středními a průměrnými hodnotami, které jsou ovlivněny zejména menším počtem sídlišť umístěných ve svažitých Pavlovských kopcích. Obr. 6.33. Graf s regresivními přímkami které vyjadřují trendy na základě středních hodnot sklonu svahů sídlišť klasifikovaných dle obecných keramických skupin v jednotlivých mesoregionech. Z hlediska vývojových tendencí lze tedy konstatovat, že jak u celého regionu povodí Dyje, tak i v případě většiny mesoregionů je zjevná mírná preference k osidlování svažitějších poloh v průběhu času, z toho je tento trend nejvýraznější v mesoregionu Oslavany. Tendence osídlení ve vztahu ke expozici svahu: Na rozdíl od předchozích dvou proměnných, které jsou vyjádřeny v metrických hodnotách, hodnoty expozice svahu jsou odvozeny z kruhu, které byly převedeny do osmi intervalů reprezentující světové strany (ordinální hodnoty). Z důvodu klasifikace těchto hodnot jsou použity pouze k analýze obecných keramických okruhů, neboť při dalším dělení dle keramických skupin není k dispozici dostatečný počet hodnot v jednotlivých mesoregionech. Následující graf (obr. 6.34) vyjadřuje poměrné zastoupení sídlišť klasifikovaných dle keramických okruhů ve vztahu k orientaci na osm světových stran. Regresivní přímky potom vyjadřují tendenci ve charakteru zastoupení sídlišť v osmi kategoriích světových stran. Z grafu je zjevné, že zatímco sídliště s lineární a vypíchanou keramikou jsou výrazně orientována na jih a jihovýchod, na sídlištích s lengyelskou keramikou jsou tyto směry rovněž dominantní, ovšem v menším poměru oproti jiným světovým stranám. Tomu potom odpovídají tendence kdy u dominantních směrů (J, JV) je tendence klesající, zatímco v případě ostatních směrů jsou tendence vzrůstající, nejvýrazněji 90 v jihozápadním směru. Výjimkou je západní orientace jejíž preference mezi lengyelskými sídlišti klesá na poslední místo. 25 20 % 15 10 5 0 LnK VpK LgK S Lineární SV Lineární V Lineární JV Lineární J Lineární JZ Lineární Z Lineární SZ (S) (SV) (V) (JV) (J) (JZ) (Z) Obr. 6.34. Sloupcový graf vyjadřující poměrný výskyt sídlišť klasifikovaných dle keramických okruhů ve vztahu ke světovým stranám. Lineární regresivní přímky vyznačují obecnou časovou tendenci. 91 6.7. Sociální a časoprostorové vztahy sídlišť 6.7.1. Jádrová hustota sídlišť Výpočet jádrové hustoty sídlišť (v programu ArcGIS se jedná o funkci Kernel Density) je založen na předpokladu, že se regionální sídelní jádro nachází mezi více než jedním bodem reprezentujícím sídliště. Zásadní vstupní informací je počet sídlišť, jejich lokalizace a vzájemná vzdálenost. Výstupem je potom mapa udávající jádrovou hustotu sídlišť na km 2. Jako minimální hodnota je stanoveno 0,01 sídlišť/km2 v případě obecných a detailních keramických stylů a 0,02 sídlišť/km 2 v případě sídlišť s lineární a lengyelskou keramikou. Analyzována byla jak sídliště definovaná dle jednotlivých keramických okruhů, tak i dle obecných i detailních keramických stylů. Zejména v případě detailních keramických stylů, ale i některých obecných keramických stylů se nejedná o vyjádření hustoty sídlišť v určitém období, ale spíše o formu rozšíření daného keramického stylu. Vzhledem k výsledkům absolutního datování neolitu je většina sídlišť s detailními i obecnými keramickými styly seskládána do jednotlivých časových úseků, které ovšem nemají absolutní, ale spíše spekulativní charakter, vzhledem k různým časovým překryvům výskytu jednotlivých keramických stylů. Na zobrazených mapách jsou numericky i graficky vyjádřeny (pomocí funkce Contour) hranice intervalů pro hustotu sídlišť. Jedná se však pouze o relativní informaci, která slouží k porovnávání jednotlivých prvků mezi sebou. O úrovni reálné hustoty sídlišť nelze spekulovat v dané situaci spekulovat neboť jednotlivá sídliště nemají stanovený časový rozptyl pomocí absolutního datování a dále není známá míra prospekce všech sídlišť, které existovaly. Při rozkladu sídlišť na tři základní keramické okruhy získáme struktury definované v obr. 6.35., 6.36. a 6.37. Srovnání má smysl především u sídelních struktur s lineární a lengyelskou keramikou, které reprezentují dva hlavní chronologicky jednoznačně následné keramické okruhy a jejichž časové trvání je srovnatelné (LnK cca 700 let, LgK cca 900 let, zatímco VpK nejistých 500 let) Sídliště s lineární keramikou mají jednoznačně nejvýraznější sídelní jádro v prostoru mezi dnešní Brněnskou přehradou a Kuřimí, zde dosahují hodnoty koncentrace sídlišť až 0,22/km2. S menší intenzitou se toto jádro táhne přes západní část města Brna a po neosídleném prostoru mezi Svitavou a Říčkou se nachází další kumulace sídlišť v okolí Velatic, respektive na jižním okraji Drahanské vrchoviny. Další významná koncentrace sídlišť s lineární keramikou je potom nad soutokem Jihlavy s Oslavou a Rokytnou, zejména v okolí Mohelna a Moravského Krumlova. Podobnou jádrovou hustotu má i kumulace sídlišť lemující dolní tok Dyje pod Pavlovskými vrchy (všechny s jádrovou hustotou nad 0,12 sídlišť/km2). Poslední výraznější koncentrace jsou potom mezi Znojmem a Hostěradicemi, respektive mezi středním tokem Dyje a Jevišovky, na horním toku 92 Jevišovky v okolí Jevišovic a na středním toku Kyjovky jižně od Kyjova (jádrová hustota nad 0,07 sídlišť/km2). V případě sídlišť s lengyelskou keramikou se sídelní jádra výrazně nemění, jen především přibývají a všechna jsou co do jádrové hustoty výrazně početnější, což odpovídá i celkově většímu počtu lengyelských sídlišť. Na rozdíl od předchozího období je co do jádrové hustoty nejvýraznější oblastí okolí soutoku Šebkovického potoka s potokem V Herklích na horním toku Rokytné severozápadně od Jaroměřic nad Rokytnou v poměrně vysoké nadmořské výšce okolo 450 m n.m (jádrová hustota až nad 0,32 sídlišť/km2). Tato oblast byla sice během období s lineární keramikou rovněž osídlena, ale v porovnání s následným obdobím poměrně nevýrazně. Dalšími výraznými sídelními jádry jsou stejně jako u sídlišť s lineární keramikou oblasti mezi Kuřimí a Brněnskou přehradou jejíž jádro se posouvá i jižněji od toku Svratky (jádrová hustota kolem 0,27 sídlišť/km 2). Jen s mírně menší jádrovou hustotou (0,22 sídlišť/km2) se výrazněji se vyděluje i oblast na jižním lemu Drahanské vrchoviny v okolí Velatic7. Podobnou maximální jádrovou hustotou se vyznačuje i oblast v okolí Oslavan a soutoku Jihlavy, Oslavy a Rokytné. Sídelní jádro mezi Znojmem a Hostěradicemi je v lengyelském období potom podél širšího okolí toku Jevišovky spojeno hustým osídlením až k oblasti Jaroměřic nad Rokytnou. Osídlení na dolním toku Dyje pod Pavlovskými vrchy se rozšiřuje výrazně proti proudu řeky až k Drnholci, zatímco sídliště s lineární keramikou se výrazněji nachází až od soutoku Dyje se Svratkou dále po proudu. K novým výraznějším sídelním jádrům potom patří střední část Boskovické brázdy v úseku od Černé Hory a Bořitova přes Boskovice až k Vanovicím na rozvodí Dyje a Moravy, kde sídelní prostor pokračuje dále na Malou Hanou do povodí Jevíčky (Jarůšková 2014, 330). Další nové sídlení jádro se vytváří v postlineárním období v povodí potoka Bíhanky, coby západní výspy celé sídelní oblasti ve studovaném území. S tím souvisí v lengyelu i nově osídlené území podél Dyje mezi Raabs an der Thaya a státní hranicí, odkud je dále výskyt nejen lengyelských, ale i obecně neolitických lokalit podezřele nízký, což může být jednak dáno téměř kontinuálním zalesněním nad údolím Dyje až ke Znojmu a dále dlouholetou uzavřeností pohraničního pásma během studené války. Rovněž severozápadní výspa Waldviertelu v mezi Weitersfeldem a Retzem doznává nárůst sídlišť v lengyelu zatímco přeshraniční oblast je prostá jakýchkoliv lokalit. Jedním z nejspecifičtějších regionů je potom okolí Divák, které je výrazně osídleno pouze v lengyelu. Na střední toku Kyjovky dochází k jevu kdy v lengyelském období se původní sídelní oblast posouvá k severu proti proudu Kyjovky, k jihu po proudu Kyjovky a k východu na horní tok potoka Hruškovice, zatímco okolí sídlišť s lineární keramikou zůstává neosídlené. Více sídlišť 7 Domnívám se, že tato sídelní oblast by mohla být trochu méně výrazná nebýt velmi intenzivní archeologické prospekce, kterou zde vykonává Petr Kos. 93 nicméně s nízkou hustotou se objevuje i v nížinných oblastech podél dolního toku Dyje a na pravobřežní terase Moravy, která je dnes v povodí Dyje. Sídliště s vypíchanou keramikou jsou časově proložena mezi výskyt lineární a zejména lengyelské keramiky. Územní rozšíření sídlišť s vypíchanou keramikou ovšem má podobnou charakteristiku jako tu časovou: je vklíněno mezi sídliště s lineární a lengyelskou keramikou a s oběma se částečně překrývá. Jádrová hustota sídlišť s vypíchanou keramikou je obecně velmi nízká a výrazně nepřesahuje počet 0,07 sídlišť/km2, a to pouze na soutoku Jihlavy, Oslavy a Rokytné v okolí Ivančic. Výrazným specifikem sídlišť s vypíchanou keramikou je jejich způsob organizace. Zatímco lineární a lengyelská sídliště se seskupují v sídelních clusterech ve východních partiích Českomoravské vrchoviny a v navazujících pahorkatinách a vrchovinách východním směrem, hlavní osou sídlišť s vypíchanou keramikou je Boskovická brázda, včetně jejího pomyslného prodloužení až ke Znojmu. Obr. 6.35. Jádrová hustota sídlišť s lineární keramikou vyjádřená v počtu sídlišť/km2. Sídliště s vypíchanou keramikou nemá smysl srovnávat s obecnými celky LnK a LgK neboť se jedná o především nestejně dlouhé období a počet sídlišť s VpK je nesrovnatelně nižší, proto je 94 takové srovnání uvedeno až mezi sídlišti členěnými dle obecných keramických skupin, tedy LnK II a III a LgK I. Obr. 6.36. Jádrová hustota sídlišť s vypíchanou keramikou vyjádřená v počtu sídlišť/km2. 95 Obr. 6.37. Jádrová hustota sídlišť s lengyelskou keramikou vyjádřená v počtu sídlišť/km2. Jádrová hustoto sídlišť z hlediska členění dle obecných keramických skupin lze s jistou relevantní pravděpodobností určit jaké jsou distribuční okruhy těchto skupin a s již menší přesností lze potom nastínit chronologický vývoj. Ten není vzhledem k velkým časovým překryvům v jednotlivých skupinách lineární i lengyelské keramiky včetně jejich vztahu k vypíchané keramice snadno stanovitelný. Proto kromě distribučních modelů je zváženo i několik spekulativních modelů kdy je sjednoceno několik keramických typů dohromady za účelem o pokus rekonstrukce vývoje struktury osídlení. Mimo samotná sídliště je vhodné zmínit i mezolitická sídliště, která jednak předcházela neolitickému osídlení, ovšem stratifikovaná data pocházejí pouze ze Smolína, odkud pochází také jediná radiokarbonová data pro mezolitické sídliště z povodí Dyje. Automatické řazení mezolitických sídlišť před neolit není zcela na místě v situaci, kdy nejsou k dispozici větší soubory radiokarbonových dat. Upomínkou na velmi dlouhé trvání mezolitického (respektive loveckosběračského) způsobu života je situace v Dolním Slezsku, kdy na levobřeží Odry žili zemědělci, zatímco pravobřeží patřilo lidem věnujícím se lovu a sběru (Furmanek 2004, 1). Samotné trvání lovecko-sběračského způsobu života mělo trvat v povodí Odry až do počátků doby bronzové 96 (Furmanek et al. 2013, 377). Vzhledem k tomu, že střední tok Odry není od povodí Dyje nijak významně vzdálen, rozhodně se nachází v intencích vzdáleností neolitických zdrojů štípané industrie, je nutné mít na paměti i možnost delšího výskytu lovecko-sběračských skupin i v tomto regionu. V povodí Dyje je mezolitických sídlišť poměrně málo, koncentrují se především v širším okolí soutoku Jihlavy, Svratky a Dyje (Smolín, Přibice, Šakvice, Dolní Věstonice) a dále v údolní nivě Dyje (Břeclav-Pohansko) a Moravy (Mikulčice), Ze všech lokalit mimo Smolín je však neznámá původní stratigrafie nálezů (Oliva 2005). Dále byly mezolitické artefakty nalezeny v jeskyních Kůlna, Barová a Průchodnice (Svoboda 2008, 222) a v nedávné době i v pravěku velmi řídce osídlené oblasti centrální Vysočiny v Kostelci u Jihlavy (Vokáč 2009). Mimo to je známá i těžební aktivita z průběhu mezolitu z Krumlovského lesa (Oliva 2010, 266). Osídlení s LnK I se koncentruje právě mimo zmíněné oblasti (obr. 6.38.), což v případě Kostelce u Jihlavy nepřekvapí, přítomnost LnK I v jeskyních Moravského krasu byla prokázána ve dvou případech (Pekárna, Výpustek; Ondroušková 2011, 120), je ovšem minimálně sporné, zda lze mluvit o užívání jeskyní ve smyslu sídelním, jak v případě mezolitu, tak i v neolitu. Oblast pod Pavlovskými vrchy podél dolního toky Dyje je podle dosavadních poznatků zcela prostá jakýchkoliv lokalit s keramikou LnK I. Jedinou výjimkou je lokalita Mikulov-Jelení louka (LnK Ib, IIa), která ovšem neleží v tradiční sídelní zóně při toku Dyje, ale na opačné (jižní) straně Pavlovských vrchů. Hlavní koncentrace sídlišť s LnK I (obr. 6.38.) se nacházejí na severozápadním okraji Brna, v prostoru okolo Velatic, v prostoru mezi dolními toky Jihlavy a Rokytné, v okolí Těšetic na Znojemsku a na samém jižním okraji povodí Dyje mezi vesnicemi Fallbach a Gaubitsch. Zde je ovšem sídelní struktura nekompletní, neboť přechází na jižní stranu Weinviertelské pahorkatiny (Weinviertler Hügelland) do povodí řeky Zaya (srov. Lenneis 2001, 103). Všechny lokality s LnK I jsou zcela mimo nížinné oblasti povodí Dyje. Hustota těchto lokalit je velmi nízká, dosahuje hodnot pouze okolo 0,03 sídlišť/km2 a vyjma koncentrace na severovýchodě od Brna jsou všechny sídelní clustery rozlohou malé. Zvážíme-li absolutní chronologii, délka LnK I a LnK II (včetně LnK III), výrazně delší je LnK II, což se projevuje i v počtu sídlišť. Zatímco v případě LnK I lze spekulovat o délce okolo 200 let, v případě LnK II to mohlo být 500 až 600 let s určitým časovým překryvem s LnK I. Sídliště s klasickou lineární keramikou s notovými značkami znamená z hlediska rozsahu osídlení značný rozdíl oproti LnK I (obr. 6.38.). Mezi nově osídlené oblasti patří především okolí Pavlovských vrchů a výrazněji se osídlení projevuje na středním toku Litavy a na horním toku Kyjovky (Stupavy). Dále ve střední části Boskovické brázdy a menší počet sídlišť se objevuje v 97 okolí Divák na toku Harasky a na dolním toku Kyjovky. Jediná oblast, kde osídlení mizí, je již zmiňovaný prostor mezi obcemi Gaubitsch a Fallbach. Jedná se patrně o oblast, která byla výrazně osídlena pouze na počátku období s lineární keramikou, dále zde sídliště ve vetší koncentraci nenacházíme, vyjma několika málo lengyelských (především LgK II). Vyjma vyjmenovaných oblastí jsou sídelní jádra definována již od LnK I s tím, že vyšší koncentrace lokalit s LnK II (obr. 6.39.) nemusí znamenat nárůst hustoty osídlení, ale vzhledem k větší délce trvání LnK II se spíše může jednat o postupný vznik a zánik sídlišť. Poměrně zajímavá je struktura sídlišť se šáreckou keramikou (obr. 6.40.), která se vyjma sídliště v poloze Krhov-Utopenec (Vokáč 2008a) nachází v kontextu společně s LnK II (patrně IIb). Některé další šárecké lokality jsou známy pouze na základě povrchových sběrů; zde však nelze rozhodnout o výlučném výskytu šárecké keramiky. Paradoxní v případě lokality Krhov-Utopenec je skutečnost, že se nachází mimo hlavní oblasti s velkou koncentrací výskytu šárecké keramiky, ale přibližně uprostřed mezi dvěma clustery. Sídelní lokality se šáreckou keramikou tvoří tři výrazné clustery, a to v západní části Brna a okolí, mezi Oslavou a Jihlavou v okolí Mohelna a dále na soutoku Rokytné, Šebkovického potoka a potoka V Herklích. Odtud se táhne pás lokalit se šáreckou keramikou až do oblasti Hlubokých Mašůvek. Menší koncentrace lokalit je v okolí Velatic, jihovýchodní část sledovaného území je prakticky prostá výskytu šárecké keramiky. Výjimku tvoří pouze dvě sídelní lokality, a to na základě malého nestratifikovaného souboru ze Stolové hory u Klentnice (nepublikováno, sbírky Regionálního muzea v Mikulově, inv. č. A/M 191) a dále nález čtyř fragmentů šárecké keramiky v Bohuslavicích u Kyjova-U tvrze (Válek 2007, 31). Šárecká keramika byla rovněž mimo oblast svého hlavního výskytu nalezena i v jeskyni Turold u Mikulova (Koštuřík et al. 1982), ta zde ovšem není chápána v kontextu sídelních lokalit. 98 Obr. 6.38. Jádrová hustota sídlišť s LnK I vyjádřená v počtu sídlišť/km2. Obr. 6.39. Jádrová hustota sídlišť s LnK II vyjádřená v počtu sídlišť/km2. 99 Obr. 6.40. Jádrová hustota sídlišť s LnK III vyjádřená v počtu sídlišť/km2. Zohledníme-li sídliště s VpK (respektive VpK II/III a VpK III dohromady) 8, výsledná sídelní struktura (obr. 6.41.) je výrazně jiná než v případě především LnK III a rovněž je zde ještě zvýrazněna struktura, která byla vyslovena v případě sídlišť s VpK obecně. Základní osou sídlišť s vypíchanou keramikou je tedy střed a jih Boskovické brázdy s její prodloužením až na Znojemsko. Mimo to se nachází několik sídlišť jižně od Brna (okolí Modřic). Dále už lze sledovat především jednotlivá rozptýlená sídliště v oblasti pod Pavlovskými vrchy nebo na horním toku Jevišovky. Vyjma dvojice sídlišť v Mistříně tak struktura sídlišť s vypíchanou keramikou z hlediska celého regionu kopíruje stejnou oblast jako LnK III, zatímco z lokálního pohledu se sídliště s těmito dvěma keramickými styly vylučují. 8 Jiná sídliště s typologicky odlišnou keramikou než VpK (II/)III se na sledovaném území vyskytuje výjimečně a v případě širších souborů keramiky z Velatic, Hlubokých Mašůvek a Střelic u Jevišovic (VpK IV) nejsou známy okolnosti nálezů. Je tedy s vyšší pravděpodobností možné očekávat, že v případě lokalit, které jsou označené pouze jako VpK, se jedná právě o VpK (II/)III. 100 Obr. 6.41. Jádrová hustota sídlišť s VpK (II/)III vyjádřená v počtu sídlišť/km2. Sídelní struktura LgK I (obr. 6.42.) navazuje spíše než na sídliště s VpK na sídliště s LnK II/III, ovšem se některými specifickými charakteristikami. Sídelní struktura s LgK I je mnohem více kompaktní než v případě sídlišť s LnK. To se projevuje zejména v západní části Brna a v okolí Velatic, kdy jsou tyto oblasti velmi silně osídleny, a to z hlediska jádrové hustoty sídlišť nejvíce z celého sledované období kdy hodnoty jádrové hustoty přesahují 0,13 sídlišť/km 2. Poměrně výrazně je osídleno i široké okolí Oslavan a Znojemsko, oblast podél Dyje pod Pavlovskými vrchy a nově se formuje výraznější sídelní struktura na jižním okraji Ždánických vrchů. Ve střední části Boskovické brázdy se sídliště s LgK prakticky nevyskytují, jedinou výjimkou je polykulturní sídliště na rozvodí Dyje a Moravy ve Vanovicích-Nad rozpadlou. Sídliště s LgK I se rovněž nenacházejí na dolním toku Kyjovky. Dále se na sledovaném území nachází jen málo solitérních sídlišť, která jsou součástí jen nízkých sídelních koncentrací. Důležitou skutečností je, že doba trvání LgK I je poměrně krátká, tj. přibližně 200 let s relativně vysokou přesností. Tato hustá sídelní struktura tedy vypovídá o výrazném a poměrně ohraničeném osídlení během krátké doby v oblastech již v minulém období tradičně osídlených a s vyššími sídelními koncentracemi přibližně ve stejných oblastech. Specifické je pro sídelní struktury s LgK I, že jsou v některých oblastech negativními otisky sídelních struktur 101 s vypíchanou keramikou. To se projevuje především v Boskovické brázdě, kde prakticky žádná sídliště s LgK I nejsou a naopak v případě okolí Ždánického lesa. Obr. 6.42. Jádrová hustota sídlišť s LgK I vyjádřená v počtu sídlišť/km2 . 102 Obr. 6.43. Jádrová hustota sídlišť s LgK II vyjádřená v počtu sídlišť/km2. U sídelních struktur LgK II (obr. 6.43.) je třeba mít na paměti, že se jedná o kumulaci sídlišť s nejdelším časovým výskytem během neolitu, přibližně 700 až 800 let. Do tohoto období nejspíše spadá i výskyt jordanovské/epilengyelské keramiky; k určení jejího časového rozsahu však chybí absolutní data. Délce LgK II odpovídá i velké množství evidovaných sídlišť, které se na rozdíl od všech předchozích období koncentrují do většího počtu malých oblastí s vysokou jádrovou hustotou. Výrazným jevem je nízká hustota sídlišť v jihozápadní části Brna, která tak negativně opisuje stav v LgK I, kdy byla tato oblast v celém sledovaném území z hlediska jádrové hustoty dominantní. Dalším takovým negativním otiskem oproti LgK I je osídlení Boskovické brázdy, dále epizodický výskyt velké koncentrace sídlišť v okolí Divák, rozšíření sídelní oblasti pod Pavlovskými vrchy směrem na západ a výrazná koncentrace sídlišť v povodí potoka Bíhanky na jihozápadní Moravě a osídlení dolního toku Kyjovky. Naopak nevýrazné osídlení je v okolí Ždánického lesa ve srovnání s LgK I. Ve Waldviertelu se objevují podél toku Dyje sídliště s LgK II v okolí obce Drosendorf poprvé v celém trvání neolitu. Obecně lze říct, že těžiště osídlení s LgK II leží především v několika menších, ale výrazných clusterech ve východní části Českomoravské vrchoviny, zatímco LgK I má jednoznačné sídelní jádro v západní polovině Brna a v přilehlém okolí. 103 Obr. 6.44. Jádrová hustota epilengyelských/jordanovských sídlišť vyjádřená v počtu sídlišť/km2 . Jordanovská keramika patrně s chronologickou sekvencí nemá nic společného. Jediné výše zmíněné absolutní datum poukazuje na paralelní výskyt jordanovské keramiky společně především s LgK IIb. Dvě jádra lokalit s jordanovskou keramikou leží v okolí Brna, ovšem stejně jako v případě LgK II, i jordanovská sídliště se koncentrují především mimo výraznou sídelní kumulaci, která je typická pro sídliště s lineární keramikou a s LgK I (obr. 6.44.). Jádrová hustota je nejvyšší v okolí Kuřimi a Modřic. Jordanovská keramika se v tradičních sídelních oblastech mnoho nevyskytuje, v současné době jsou dokumentovány malé shluky sídlišť v počtu 2-3 ve střední části Boskovické brázdy, v povodí potoka Rakovce v okolí Rousínova, na soutoku Dyje a Svratky, na středním toku Dyje v okolí Znojma a dvě sídliště na samém okraji sídelní zóny na Českomoravské vrchovině. Vztahy mezi jednotlivými obecnými keramickými skupinami lze kvantifikovat početním výskytem sídlišť dané skupiny v oblasti s jádrovou hustotou nad 0,03 sídlišť/km 2 a s jádrovou hustotou nad 0,09 sídlišť/km2 (tab. 6.22.). Tyto kategorie jsou stanoveny arbitrárně. Shodně nejvyšší jádrovou hustotu v poměru k počtu sídlišť vykazují sídliště s LgK I a LgK II, naproti tomu sídliště s VpK (II/)III mají spolu s jordanovskými sídlišti nejnižší jádrovou hustotu. Údaje ke skupinám s LnK jsou 104 velmi vyrovnané. LnK I LnK II LnK III VpK (II/) III LgK I LgK II Jordanov hustota nad 0,03 hustota nad 0,09 sídlišť/km2 % z celku sídlišť/km2 % z celku počet sídlišť 60 28 46,7 0 0,0 150 76 50,7 9 6,0 54 24 44,4 0 0,0 41 5 12,2 0 0,0 157 135 86,0 38 24,2 242 210 86,8 78 32,2 34 4 11,8 0 0,0 Tab. 6.22. Tabulka vyjadřuje absolutní a poměrný počet sídlišť definovaných obecnými keramickými skupinami vyskytujících se v oblastech o stanovené jádrové hustotě. Chronologické spekulace na základě sídlišť definovaných dle obecných keramických skupin: na základě absolutního datovaní je pravděpodobné, že LnK II a III se vyskytují v jednom časovém rámci a částečně nejspíše i s některými sídlišti s vypíchanou keramikou. Časový překryv sídlišť s vypíchanou keramikou však i vzhledem k jejich nevelkému počtu není započítán do této struktury. Obr. 6.45. Jádrová hustota sídlišť s LnK II a LnK III dohromady vyjádřená v počtu sídlišť/km2 . 105 V případě sloučení sídlišť s LnK II a III do jednoho časového celku nedochází k žádné výrazné změně územního rozložení sídelních struktur, pouze se zvyšuje jádrová hustota, zejména v západní části Brna a přilehlé části Boskovické brázdy a v okolí Mohelna až nad 0,09 sídlišť/ km2. Další významný časový překryv potom tvoří větší část sídlišť s vypíchanou keramikou především se sídlišti LgK I. Do tohoto období byla zařazena sídliště VpK III (vč. VpK II/III). Z hlediska prostorového uspořádání se mnoho na rozdíl od struktury s LgK I nemění (obr. 6.46.). Sídelní jádra se mírně rozšiřují jen do Boskovické brázdy, s tím, že její střední část v okolí Boskovic zůstává i se zohledněním sídlišť s vypíchanou keramikou jen minimálně osídlená. Obr. 6.46. Jádrová hustota sídlišť s VpK III a LgK I dohromady vyjádřená v počtu sídlišť/km2. Podle výsledků absolutního datování tvoří výrazný časový úsek detailní keramické skupiny LgK Ic a LgK IIa (ke strukturám detailních keramických skupin viz dále). Jedná se o typologicky podobné keramické skupiny překrývající se s trváním jak LgK Ia a LgK Ib, tak i s LgK IIb s tím, že lze předpokládat přímou návaznost LgK IIb na LgK Ia a LgK Ib. Spojená skupina LgK Ic-IIa tvoří velmi specifickou strukturu (obr. 6.47.), která se nenachází v hlavních sídelních kumulacích a pokud, jako v případě Znojemska, tak jen v koncentraci s nízkou jádrovou hustotou kolem 0,03 sídlišť/km2. Podobná kumulace má svoje jádro nezvykle mezi Svitavou v Brně a Říčkou, což je na 106 rozdíl od kumulace sídlišť posunutá na západ od jinak výrazného sídelního jádra v okolí Velatic. Největším obecným rysem sídlišť s LgK I je menší rozpětí sídlišť v nadmořských výškách, což se ve vztahu k sídlištím s LgK II projevuje i územně. Sídelní kumulace jsou zaznamenány zcela netypicky v okolí Divák a na Pavlovských kopcích, což je sice tradiční neolitická sídelní oblast, ale nikdy ne tak dominantní a dále jsou v tomto případě sídliště kumulována nejen podél toku Dyje, ale i dále v kopcích na jih. Vzhledem k tomu, že ani po sloučení detailních keramických skupin není osídlení na větší části nijak výrazné, je nutné zvažovat především dominantní, nebo aspoň výrazný podíl sídlišť s LgK IIb v průběhu času po konci výskytu LgK Ia a LgK Ib. Obr. 6.47. Jádrová hustota sídlišť s LgK Ic a LgK IIa dohromady vyjádřená v počtu sídlišť/km2. 107 Obr. 6.48. Jádrová hustota sídlišť s LgK IIb a s jordanovskou keramikou dohromady vyjádřená v počtu sídlišť/km2. Společný výskyt LgK IIb a jordanovké keramiky sice je zatím podložený pouze jedním absolutním datem, ovšem s ohledem na velmi dlouhé trvání LgK IIb považuji tuto koexistenci za velmi pravděpodobnou. Zatímco těžiště předchozí skupiny LgK Ic-IIa se nachází v jihovýchodní části povodí Dyje, skupina LgK IIb/jordanov má svoje nejvýraznější sídelní jádra na jihozápadě a na Brněnsku (obr. 6.48.). Jedinou oblastí s výrazným společným výskytem je Znojemsko v oblasti mezi Dyjí a Jevišovkou. Výrazná absence sídlišť ve střední části Boskovické brázdy a v okolí Oslavan patrně neodráží reálnou situaci, neboť při rozkladu sídlišť pouze do obecných keramických skupin jsou tyto oblasti osídleny výrazně (viz obr. 6.43.), což je patrně dáno nízkým stupněm detailního rozboru keramiky v těchto oblastech. Podobně jako v případě LgK Ic/IIa je na Brněnsku sídelní jádro umístěno (respektive vypočítáno) mezi Svitavu a Říčku, v západní část Brna nejsou evidována téměř žádná sídliště, což vytváří zápornou korelaci ve srovnání s LgK Ib stejně jako v případě sídlišť definovaných dle obecných keramických skupin (LgK II). Posledním způsobem klasifikace sídlišť je jejich členění dle detailních keramických skupin. V 108 případě analýzy jádrové hustoty se potom jedná primárně o rozbor distribuce jednotlivých keramických stylů, neboť samotné detailní keramické skupiny mají samy o sobě jen velmi malou chronologickou platnost. V případě, kdy přisuzujeme danému keramickému typu i jinou společenskou rovinu, může analýza těchto sídlišť poukázat na daný společenský jev v porovnání se sídlišti s jiným keramickým typem ve stejném období. Obr. 6.50. Jádrová hustota sídlišť s LnK Ia. Keramická skupina LnK Ia je i přes svoji pochybnou existenci stejně jako nejisté určení některých souborů v povodí Dyje evidována ze všech detailních keramických skupin nejméně. Z tohoto hlediska nelze mluvit o jádrové hustotě sídlišť, neboť sedm evidovaných sídlišť žádná jádra nevytvářejí. Lze identifikovat pouze tři podobně vzdálené dvojice sídlišť v západním okolí Brna a v okolí Rousínova. Zda je tento jev (obr. 6.50.) odrazem organizace sídlišť s LnK Ia je při tak malém počtu těžké určit a spíše to bude otázka budoucího výzkumu, a to nejen terénního, ale i statistických analýz lineární keramiky. Sídliště s keramickou skupinou LnK Ib vytváří struktury (obr. 6.51.), které jsou i přes svůj nízký počet základem hlavních sídelních koncentrací v dalším průběhu neolitu. Jedná se především o severozápadní Brněnskou, okolí Velatic, Mohelna a Tvořihráze. Další sídliště jsou rozptýlena ojediněle v celém sídelním prostoru, především v pahorkatinných a vrchovinných oblastech, podobně jako LnK Ia. Pouze na dolním toku Dyje pod Pavlovskými vrchy nejsou zjištěna žádná. 109 Obr. 6.51. Jádrová hustota sídlišť s LnK Ib vyjádřená v počtu sídlišť/km2 . Obr. 6.52. Jádrová hustota sídlišť s LnK IIa vyjádřená v počtu sídlišť/km2 . 110 Sídliště s LnK IIa (obr. 6.52.) jsou uspořádána podle podobného schematu jako v případě LnK Ia a LnK Ib, je zde však zaznamenán vyšší početní výskyt této detailní keramické skupiny. Obr. 6.53. Jádrová hustota sídlišť s LnK IIb vyjádřená v počtu sídlišť/km2 . Sídliště s LnK IIb (obr. 6.53.) tvoří na rozdíl od výše zmíněných detailních keramických skupin s LnK výrazně odlišné struktury. Jedná se především o jedinou detailní keramickou skupinu s LnK, která se nachází na dolním toku Dyje pod Pavlovskými vrchy a která se výrazněji vyskytuje v okolí Ždánického lesa. Naopak podle dosavadních poznatků je výskyt LnK IIb relativně slabý v okolí Mohelna nebo na soutoku Rokytné, Šebkovického potoka a potoka V Hekrlích. To kontrastuje s výše zmíněnými strukturami sídlišť s LnK III, které jsou v tomto regionu výrazně zastoupeny a u kterých lze předpokládat stejné tafonomické okolnosti jakou u LnK IIb. Výskyt této keramické skupiny zde však lze předpokládat, neboť je zde poměrně výrazný výskyt sídlišť s obecnou keramickou skupinou LnK II kde LnK IIb (ani LnK IIa) nebyla dosud rozlišena. Sídliště s detailními keramickými skupinami lengyelského okruhu jsou na rozdíl od sídlišť s LnK prostorově organizovány do poměrně odlišných struktur. Sídliště s LgK Ia tvoří lem jihovýchodního okraje Českomoravské vrchoviny doplněný o sídliště v okolí Vedrovic a dále o menší sídelní shluky v okolí Šlapanic a po obou stranách Ždánického lesa. Sídliště s LgK Ia tak tvoří jakýsi půloblouk 111 ohraničující Dyjskosvratecký úval ze západu a severu v relativně konstantní jádrové sídlení hustotě. Jsou zde zohledněna i sídliště v Popůvkách-Pod Šípem a v Žebětíně-Na Drdi, kde je podíl LgK Ia oproti LgK Ib minoritní (Lečbychová et al. 2013, 34; Trampota, Kuča 2011, 92) a dále lokality Vícemilice-U sv. Jána (keramický materiál uložený v MZM) a Zábrdovice u Vedrovic-Široká u lesa (Humpolová, Ondruš 1999) kde ovšem poměry výskytu průvodních znaků jednotlivých detailních skupin nejsou zjištěny. Obr. 6.54. Jádrová hustota sídlišť s LgK Ia vyjádřená v počtu sídlišť/km2 . Ve srovnání sídlišť s LgK Ia mají sídliště s LgK Ib zcela jinou sídelní strukturu, a to jak s ohledem na prostorové rozmístění, tak především s ohledem na míru koncentrace jednotlivých sídlišť. Zatímco jádrová hustota sídlišť s LgK Ia kolísá jen velmi mírně a sídliště s Ia nemají výrazné sídelní jádro, v případě sídlišť s LgK Ib je tomu právě naopak (obr. 6.55.). Sídliště s LgK Ib mají dominantní sídlení jádro v západní části Brna, které je řetězem několika lokalit lemujících jižní úpatí Drahanské vrchoviny spojeno se sídelní oblastí v okolí Velatic. Dále jsou již méně výrazná sídelní jádra situována do okolí Mohelna a dále na soutok Rokytné, Šebkovického potoka s potokem V Hekrlích. Na východě zkoumaného území je malá koncentrace na jihozápadním okraji 112 Chřibů. Malým styčným regionem výskytu skupin LgK Ia a LgK Ib je okolí Vedrovic. Výskyt sídelních oblastí s LgK Ia a LgK Ib se prakticky respektují a mimo specifické lokality s výskytem obou charakteristických znaků se přímo územně vylučují. Obr. 6.55. Jádrová hustota sídlišť s LgK Ib vyjádřená v počtu sídlišť/km2 . Značnou rozdílnost sídlišť detailních keramických skupin v rámci LgK I podtrhují i sídliště s LgK Ic (obr. 6.56.). Ta jsou specifická mimo svůj velmi nízký počet i územním rozšířením, a tom především do oblasti Pavlovských vrchů jako jediná detailní keramická skupina v rámci LgK I . Další sídliště jsou již rozptýlená po okraji vrchovin lemujících Dyjskosvratecký úval. Do kontextu LgK Ic nebyla zařazena některá sídliště, u kterých autoři zvažují typologickou příslušnost k LgK Ic, ovšem kde není jednoznačná. Týká se to především sídliště v Bořitově-Býkovkách (Langerová 2010), Kuřimi-U kopečku/Záhoří do klínů (Kazdová 2013) a Jinačovic-Klínků (Kuča 2006, 367). Bořitovské sídliště leží v Boskovické brázdě zcela mimo sídelní struktury LgK Ia a LgK Ib a sídliště Kuřim-U kopečku pak na samém okraji hlavního sídelního clusteru LgK Ib. Ani z hlediska lokalizace těchto sídlišť tedy nelze vyloučit že tato sídliště by mohla odpovídat definici LgK Ic. 113 Obr. 6.56. Jádrová hustota sídlišť s LgK Ic vyjádřená v počtu sídlišť/km2 . Z hlediska morfotypologické charakteristiky je skupina LgK IIa v některých rysech podobná LgK Ic, což se projevuje i z hlediska časového výskytu a v neposlední řadě i v prostoru (obr. 6.57.). Výrazným specifikem LgK IIa je však okolí Divák, kde je mimo několik sídlišť s lineární keramikou tato skupina zastoupena zdaleka nejvýrazněji z průběhu celého neolitu. Dále jsou pak sídliště s LgK IIa podle současného poznání rozprostřena v okolí Pavlovských vrchů a i dále podél dolního toku Dyje na toku Svitavy/Svratky a územně větší kumulace sídlišť se nachází na Znojemsku. V neolitu výrazně osídlených oblastech jako západní Brněnsko nebo okolí Oslavan se sídliště s LgK IIa vyskytují jen mizivě. Vyjma sídlišť na Znojemsku má tato detailní keramická skupina sídelní těžiště netypicky ve východní části zkoumaného území s nejvýraznějším sídelním jádrem ve zcela neobvyklé sídelní oblasti jako je okolí Divák. Mimo tuto oblast nevytvářejí sídliště s LgK IIa výraznější sídelní kumulace s vysokou jádrovou hustotou. 114 Obr. 6.57. Jádrová hustota sídlišť s LgK IIa vyjádřená v počtu sídlišť/km2 . Obr. 6.58. Jádrová hustota sídlišť s LgK IIb vyjádřená v počtu sídlišť/km2 . 115 Oproti LgK IIa mají sídliště s LgK IIb výrazně odlišný sídelní prostor neboť většina sídlišť je koncentrována na jihozápadní Moravě (obr. 6.58.). Nevýraznější sídelní jádro je na středním toku Jevišovky na Znojemsku v podobné oblasti jako sídelní cluster s LgK IIa. Tím jsou prostorové podobnosti s LgK IIa vyčerpány. Výraznější sídelní koncentrace s LgK IIb se nacházejí v okolí soutoku Bíhanky s Želetavkou na jihozápadní Moravě a dále na horním toku Rokytné, v širším okolí Hrotovic, ve Střelické kotlině na Brněnsku a dále v menší míře v především východním okolí Brna a okolo Rousínova. Z hlediska prostorového uspořádání se sídliště s LgK IIb poměrně výrazně vzájemně respektují i se sídelními oblastmi s jordanovskou keramikou. V případě sídlišť definovaných dle detailních keramických skupin lze pro celý neolit shrnout následovně: sídliště s jednotlivými detailními skupinami lineární keramiky se koncentrují ve stejných oblastech především v okolí Brna, Oslavan, Znojma, jen sídliště s LnK IIb jsou výrazněji zastoupena i ve východní části povodí Dyje. Sídliště s vypíchanou keramikou (byť jsou či nejsou definována dle detailních keramických skupin) s těmito strukturami korespondují spíše málo. Sídliště dle jednotlivých skupin lengyelské keramiky pak mají zcela jinou charakteristiku; ve svém prostorovém výskytu se spíše vylučují, čím více je časový překryv jejich výskytu pravděpodobný, tím spíše. Zatímco pro jednotlivé výzdobné motivy, resp. typologii lineární keramiky není příliš zásadní území jejího výskytu, v postlineárním období je tato tendence výrazně mění a výzdoba/morfologie keramiky dostává i prostorový význam. Z hlediska počtu sídlišť na území s jádrovou hustotou nad 0,03 sídlišť/km2 a 0,05 sídlišť/km2, lze konstatovat nejkoncentrovanější sídelní jednotky v případě sídlišť s LgK Ib a dále s LnK III a LgK IIb (tab. 6.23). LnK Ia LnK Ib LnK IIa LnK IIb LnK III VpK (II/)III LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb Jordanov hustota nad 0,03 hustota nad 0,05 sídlišť/km2 % z celku sídlišť/km2 % z celku počet sídlišť 0 0,0 0 0,0 7 0 0,0 0 0,0 26 7 17,1 0 0,0 41 13 20,6 0 0,0 63 24 44,4 9 16,7 54 5 11,9 0 0,0 42 3 8,6 0 0,0 35 41 70,7 26 44,8 58 0 0,0 0 0,0 11 8 20,0 6 15,0 40 20 35,7 2 3,6 56 4 11,8 0 0,0 34 ab. 6.23. Tabulka vyjadřuje absolutní a poměrný počet sídlišť definovaných obecnými keramickými skupinami vyskytujících se v oblastech o stanovené jádrové hustotě. 116 6.7.2. Liniové uspořádání sídlišť Zatímco jádrová hustota vyjadřuje míru kumulace sídlišť do prostoru, nelze tímto způsobem studovat vztah sídlišť k liniím, které jsou buď dané přírodními podmínkami (řeky, geomorfologické hranice) nebo jinými pomíjivými okolnostmi (charakter vegetace, společenská situace). Tyto okolnosti jsem pokusil analyzovat prostým pozorováním sídlišť ve vztahu ke geomorfologickým hranicím na základě digitálního modelu reliéfu povodí Dyje a dále na základě vodních toků z datového souboru ZABAGED, které jsem v zejména nížinatých oblastech pozměnil dle situace zobrazené na 2. vojenském mapování. V případě, kdy sídliště tvoří jiné linie jsem bral v potaz především ty, na kterých jsou sídliště od sebe vzdálená opticky víceméně podobnou vzdálenost abych se vyhnul možným spojnicím náhodných bodů. Sídliště, která vstupují do této analýzy jsou definována obecnými keramickými styly, ovšem v některých případech jako jsou zejména sídliště s LnK III a VpK a LgK I je potřeba počítat s tím, že se jedná spíše o primárně o kulturní než dobovou záležitost s ohledem na to, že VpK se časově překrývá s koncem LnK a zejména s LgK I. Obr. 6.59. Sídliště definovaná keramickou skupinou LnK I ve vztahu k lineárnímu uspořádání v prostoru. Sídliště definovaná LnK I nemají příliš výrazný způsob formování do linií, což může být dáno i 117 jejich nízkým počtem. Podle současného stavu je výraznější rozložení sídlišť s LnK I podél hranice vrchovin a pahorkatin zejména na Brněnsku. Sídliště propojená vodními toky jsou potom nepočetná, nebo se jedná o sídliště s malou vzájemnou vzdáleností (obr. 6.59.). Většina sídlišť s LnK I není zapojena do lineárních struktur. Sídliště s LnK II mají lineární struktury podstatně výraznější, lze však říci, že se rozvíjejí na základě struktur s LnK I. Nejvýraznější je osídlení jižního a západního okraje Drahanské vrchoviny, severní části Bobravské vrchoviny, střední části Boskovické brázdy. S výjimkou sídelní linie pod Pavlovskými vrchy podél Dyje jsou sídelní linie koncentrovány okolo toků s malým průtokem. Poměrně výraznou sídelní linií je potom spojnice mezi sídelní oblastí na soutoku Rokytné, Šebkovického potoka a potoka V Hekrlích na západním konci sídelní oblasti přes Jevišovickou pahorkatinu až k lokalitě Kyjovice-Sutny (na obr. 6.60. nejdelší bílá linie). Tato linie je výrazná i v případě sídlišť definovaných LnK III a VpK. Stejně jako sídliště s LnK I, jsou i v případě LnK II dominantní linie podél vrchovin a pahorkatin, spíše než podél vodních toků. Výrazný počet sídlišť je zapojen do lineárních struktur. Obr. 6.60. Sídliště definovaná keramickou skupinou LnK II ve vztahu k lineárnímu uspořádání v prostoru. 118 Sídliště se šáreckou keramikou (LnK III) reprezentují v podstatě ochuzenou strukturu LnK II. Nejvýraznějším rozdílem je téměř absence sídlišť s LnK III konstituovaných do linií podél vodních toků. Výrazné jsou pouze linie lemující jih a západ Drahanské vrchoviny, ovšem v řidším počtu oproti LnK II a dále v okolí Kohoutovické vrchoviny. Z linií sídlišť nepodmíněných k přírodnímu prostřední je pak výrazná již zmiňovaná linie mezi horním tokem Rokytné a Znojemskem, v případě sídlišť s LnK III se tato linie kratší a končí v Hlubokých Mašůvkách (obr. 6.61.). Sídliště s vypíchanou keramikou v tomto ohledu reprezentují určitý opak toho, co je charakteristické pro sídliště se šáreckou keramikou (obr. 6.61.), stejně jako například v případě polohy sídlišť s ohledem na nadmořskou výšku. Pro organizaci sídlišť do linií jsou u sídlišť s vypíchanou keramikou nejpříznačnější struktury podél vodních toků, a to i v případě středních až dolních toků vodnatějších řek jako Jihlava (vč. přítoků), Svratka nebo Dyje. Obr. 6.61. Sídliště definovaná keramickou skupinou LnK III ve vztahu k lineárnímu uspořádání v prostoru. 119 Obr. 6.62. Sídliště definovaná vypíchanou keramikou ve vztahu k lineárnímu uspořádání v prostoru. Naproti tomu jsou lineární struktury podél geomorfologických hranic relativně zanedbatelné. Výrazné jsou ovšem i lineární struktury s geograficky nepodmíněným charakterem, a to především linie mezi horním tokem Rokytné a oblastí Těšetic na Znojemsku, která je charakteristická i pro sídliště s LnK II a III. Další specifická linie sídlišť se nachází mezi Modřicemi jižně od Brna a Kubšicemi v severní části Znojemska (nedaleko Vedrovic). Jedná se o sídelní strukturu lokalizovanou již do Dyjskosvrateckého úvalu, což pro struktury s LnK a LgK je typické jedině v těsné blízkosti výraznějších masivů jako Pavlovské vrchy nebo Výhon (u Židlochovic). Třetí lineární struktura propojuje oblast středního toku Jihlavy a horního toku Jevišovky. Sídliště s LgK I (obr. 6.63.) jsou oproti VpK a stejně jako sídliště s LnK poměrně hojně koncentrována na liniích lemujících terénní zlomy, ovšem ve srovnání s LnK nemnoho podobně. Zatímco sídliště s LnK se koncentrují do linií především na Brněnsku a severněji, v případě sídlišť s LgK je tomu právě na opak. Sídliště uspořádaná do linií se nacházejí především na východních svazích Bobravské vrchoviny, na severních i jižních svazích Ždánického lesa a ve dvou řadách v jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny. Sídliště pod Pavlovskými vrchy jsou zde chápána 120 rovněž v intencích terénní linie přesto že leží blízko toku Dyje neboť následná sídliště s LgK II jsou k Dyji blíže než sídliště s LgK I. Naopak, ohraničení Drahanské vrchoviny je nevýrazné a v případě Boskovické brázdy zcela nulové. Velmi specifická je situace na svazích Ždánického lesa (částečně i Chřibů), kde jsou na severu sídliště uspořádána do prosté linie, spíše dále od toku Litavy. Zato na jižních svazích od hlavní východozápadní linie vybíhají ještě více či méně kolmé krátké linie dvou až čtyř sídlišť a to ve vzájemné vzdálenosti, která je velmi podobná vzdálenosti sídlišť na severních svazích Ždánického lesa (obr. 6.63.). Obr. 6.63. Sídliště definovaná keramickou skupinou LgK I ve vztahu k lineárnímu uspořádání v prostoru. Sídelní line podél řek jsou markantní pouze na tocích Svratky, Svitavy a Bobravy na Brněnsku, v ostatních případech již méně. Mezi liniemi ostatního charakteru je potom výrazné severní ohraničení na severním okraji Brna, kde je sídelní cluster ohraničen linií sídlišť ve směru V-Z, podobně, i když méně výrazně, je tomu i v jihovýchodní části Brna. Dalšími výraznými liniemi z kategorie „ostatní“ jsou tři nepravidelně půlkruhové útvary různé velikosti, především v jihozápadní části zkoumaného území. Jejich společným jevem je skutečnost, že kruh není uzavřen v místech kdy 121 tyto půlkruhy přiléhají k terénu s vyšší nadmořskou výškou. V mapě není vyznačena linie mezi horním tokem Rokytné a oblastí Těšetic na Znojemsku, ovšem lze o ní i v kontextu LgK I uvažovat i když s ochuzenou o několik sídlišť. Pro sídliště s LgK I je velmi příznačné, že většina z nich je součástí nějaké lineární struktury. Obr. 6.64. Sídliště definovaná keramickou skupinou LgK II ve vztahu k lineárnímu uspořádání v prostoru. Sídliště s LgK II mají zřejmě vůbec nejdelší sídelní linie z celého neolitu (obr. 6.64.), je však třeba vytknout skutečnost, že se jedná i o nejdelší časové období. Sídelní trendy jsou zde však poměrně výrazné. U sídlišť s LgK II je zřejmá pro celý neolit nejdelší sídelní linie lemující prakticky celý východní okraj Českomoravské vrchoviny mezi řekou Pulkau a Svratkou. Další linie na terénních liniích jsou však krátké a nevýrazné. Markantní jsou naopak sídlení linie na vodních tocích, zejména na dolním toku Dyje, na středním toku Jevišovky a Jihlavy se svými přítoky Oslavou a Rokytnou. Sídelní linie na vodních tocích jsou tak negativem oproti sídlištím s LgK I, kdy výraznější sídelní linie podél vodních toků se nacházela pouze v Brně a okolí. V případě sídlišť s LgK II je silná vazba mezi osidlováním vyvýšených poloh na východě 122 Českomoravské vrchoviny právě nad toky Jevišovky, Jihlavy, Rokytné a Oslavy, případně dalších přítoků, a vztahem k sídelním liniím podél těchto toků. Na dolním toku Dyje jsou však osidlovány běžné nížinné polohy. Je tedy otázkou zda osidlování výšinných poloh mělo primární účel jako výšinné sídlo ve strategickém smyslu, nebo zda se jednalo především o potřebu sídlení podél řeky, k čemuž byly tyto polohy v daném regionu v blízkosti řek vhodné. Zejména oproti sídlištím s LgK I nejsou v následujícím období příliš výrazná sídliště organizovaná do linií bez vztahu k přírodnímu prostředí. Sídliště s jordanovskou keramikou nevytvářejí žádné významnější lineární struktury ani v severně od Brna, kde se vyskytují nejpočetněji ani s předpokladem kombinace se sídlišti s LgK IIb, kdy předpokládáme časovou souslednost. V takovém případě lze pozorovat pouze ochuzené lineární strukturu sídlišť s LgK II. Číselně lze potom liniové uspořádání vyjádřit počtem sídlišť na třech typech linií a počtem těchto sídlišť ve vztahu k celkovém počtu, viz tab. 6.24. počet terénní linie vodní linie jiná linie terénní linie % vodní linie % jiná linie % neurčená % LnK I 60 20 10 0 33,3 16,7 0,0 50,0 LnK II 150 53 31 8 35,3 20,7 5,3 38,7 LnK III 54 13 3 12 24,1 5,6 22,2 48,1 VpK 72 12 29 23 16,7 40,3 31,9 11,1 LgK I 157 72 39 29 45,9 24,8 18,5 10,8 LgK II 242 38 91 25 15,7 37,6 10,3 36,4 ab. 6.24. Počet sídlišť klasifikovaných dle obecných keramických skupin ve vztahu k jejich poloze na liniích. Sídliště na terénních liniích jsou nejtypičtější pro LgK I a keramické skupiny s LnK, zatímco vodní linie výrazně dominují u sídlišť s vypíchanou keramikou a sídlišť s LgK II. Poměrně nejvíce sídlišť na liniích v kategorii „ostatní“ je typické pro sídliště s VpK. Právě sídliště s VpK spolu se sídlišti s LgK I jsou ze všech nejvíce určená na liniích a sídliště všech skupin s LnK nejméně, pomineme-li absolutní absenci sídlišť s jordanovskou keramikou uspořádaných do linií. 6.7.3. Hierarchický vztah mezi sídlišti Sídliště a jejich vzájemný vztah lze klasifikovat dle různých proměnných. Vzhledem ke stavu výzkumu, kdy v případě velké většiny sídlišť není známa jejich rozloha nebo specifická funkce (byla-li) beru v potaz jako hierarchizující element přítomnost výraznějšího monumentu, za který považuji ohrazení s příkopem, buď ve formě ohrazení sídliště nebo v podobě neolitického rondelu. Druhým hierarchizujícím prvkem je délka osídlení lokality, která je definována přítomností více 123 buď keramických okruhů, nebo obecných nebo detailních keramických skupin, ke kterým je zidealizována jejich časová platnost. Případně, zejména u detailních keramických stylů můžeme hovořit o kombinaci časové následnosti a kulturní souslednosti. V případě ohrazených sídelních areálů se jmenovitě jedná o Nový Lískovec-Klíny (LnK Ib, IIa) (Berkovec 2004; Přichystal 2008), Zábrdovice u Vedrovic-Široká u lesa (LnK Ib, IIa) (Sedláčková 2008), Pavlov-Horní pole (VpK (II/)III) (Kazdová 1997b) Hluboké Mašůvky-Nivky (LgK Ib) (Válek et al. 2014) a Falkenstein-Schanzboden (LgK Ib, lokalita se dvěma ohrazeními, časově následnými na základě vertikální stratigrafie)(Neugebauer, Neugebauer 1976). Další zvažované lokality na kterých byl nalezen příkop, ale ohrazení sídelního areálu není prokazatelné, nejsou brány v potaz. Jmenovitě se jedná o lokality Bořitov-U hliníku (LnK), Černá Hora-Selkov (LgK), JestřebíHrubé dílce (LgK, Berkovec, Čižmář 2001), Velatice-Padělky (LnK, Rebrošová 2013) a lengyelská lokalita Brno-Dvořákova (sdělení P. Holub). Neolitické rondely, jsou na rozdíl od ohrazených sídlišť vyhodnocovány zvlášť, v následující analýze jsou brány v potaz tyto: Běhařovice-Za kostelem (LgK Ia), Bulhary-Gajdošova cihelna (LgK Ic), Křepice-Čtvrtky (LgK Ia), Kyjovice-Sutny (LgK Ia), Mašovice u Znojma-Pšeničné (LgK Ia), Němčičky nad Jevišovkou-Horní kusy (LgK Ia), Rašovice u Bučovic-Za malým mostkem (LgK Ia), Zábrdovice u Vedrovic-Za dvorem (LgK Ia) (souhrnně Řídký 2011), Mohelno-Na šibenici (LgK Ia) (Kuča et al. 2011), Nové Bránice-u lesa (LgK I) (Oliva 2014a, 48) a Milovice u Mikulova-Za hřbitovem (LgK Ic?) (Milo et al. 2015). Rondel v Milovicích-Za hřbitovem se nenachází v přímém vztahu se známou sídelní lokalitou, ta je ovšem evidována ve vzdálenosti několik set metrů (Milovice u Mikulova-Klíny). V případě jak ohrazených sídelních areálů, tak i rondelů je nutné poznamenat, že má-li poznání neolitických sídlišť „jistý nerovnoměrných charakter“, potom poznání těchto struktur je zcela nerovnoměrné. Ovlivněné bylo jak politickými poměry během studené války, kdy byla nad územím Československa prakticky znemožněna letecká prospekce, tak i způsobem nahodilé prospekce, která zároveň závisí na mnohem větším počtu faktorů než povrchové sběry, které detekují za určitých okolností archeologickou sídelní lokalitu. Je tedy zatím těžké stanovit, zda větší výskyt rondelů v Dolním Rakousku (srov. Trnka 1991; Řídký 2011) je dílčím odrazem reálného stavu v minulosti a nebo se bude počet rondelů na moravské straně v sídelní oblasti zvyšovat až na úroveň hustoty v Dolním Rakousku. Ohrazená sídliště: Z hlediska umístění ohrazených sídlišť ve vztahu k dalším očekávaně soudobým lokalitám lze uvést, že všechna takováto sídliště se nacházejí buď na okraji sídelních clusterů, či zcela mimo nich. 124 Určitým problémem je stanovení trvání těchto ohrazených areálů ve vztahu k typologii keramiky a k dalším sídlištím okolo. Vezmeme-li v potaz výskyt LnK Ib a IIa jak je tomu v případě ohrazení v Zábrdovicích u Vedrovic (Nový Lískovec ještě nebyl kompletně zhodnocen), může se jednat o období až 500 let a lze jen těžko předpokládat, že to ohrazení existovalo po celou dobu zároveň se všemi sídlišti definovanými těmito keramickými styly. Zvažovaný počet okolních sídlišť na základě modelů bude patrně vyšší než v minulosti Ohrazený areál s lineární keramikou v Novém Lískovci je umístěný na jižní hranici sídelního clusteru s lineární keramikou nacházejícího se v západní části Brna a severně od něj. Jižně od tohoto ohrazení je potom sídelní skupina sídlišť s LnK umístěná podél dolního toku Bobravy, která je oddělená cca 6-7 km prázdným sídelním prostorem. Obr. 6.65. Ohrazená sídliště s LnK (černé body) v kontextu všech sídlišť s LnK. Severněji Nový Lískovec-Klíny, jižněji Zábrdovice u Vedrovic-Široká u lesa. Sídliště v Zábrdovicích u Vedrovic je potom na samém východním okraji větší sídelní oblasti v okolí Oslavan. Východně od této lokality se nachází neosídlená rovinatá oblast Dyjskosvrateckého úvalu (obr. 6.65.). Pro obě tyto lokality platí stejné geomorfologické charakteristiky, tedy, že se nacházení poblíž předělu mezi Českým masivem a Karpatskou předhlubní, či jinak řečeno, poblíž hranice mezi Brněnskou vrchovinou a Dyjskosvrateckým úvalem. 125 Obr. 6.66. Ohrazené sídliště v Pavlově-Horním poli (černý bod) v kontextu sídlišť s vypíchanou keramikou. Jediné ohrazené sídliště s vypíchanou keramikou9 se nachází v Pavlově nad tokem Dyje pod Pavlovskými vrchy (obr. 6.66.). Z hlediska umístění tohoto areálu do kontextu dalších sídlišť s vypíchanou keramikou se jedná o oblast v nízkým výskytem sídlišť, respektive jsou zde evidována jen dvě další v kontextu okolního sídelního prostoru, který je lineárně uspořádaný podél toku Dyje. Na rozdíl od ohrazených sídlišť s lineární keramikou, které jsou umístěny na okrajích výrazných sídelních kumulací, v tomto případě z hlediska koncentrace lokalit s vypíchanou keramikou, se jedná o zcela marginální region. Je však nutné vzít v úvahu, že zde mohla do jisté míry koexistovat sídliště s vypíchanou keramikou se sídlišti s LgK Ic, tím by byla oblast hustěji osídlená. Mimo samotnou lokalitu se LgK I nachází ještě na dalších třech sídlištích ve vzdálenosti do 5 km. Bez ohledu na to se však jedná po poměrně slabě osídlenou oblast. Ohrazená sídliště s LgK I (obr. 6.67.) jsou umístěna v jižní části sledovaného území. I lokalita Falkenstein-Schanzboden, která byla během LgK I ohrazena ve dvou fázích je stejně jako v případě 9 Mimo povodí Dyje, ovšem nedaleko od jeho hranic se v Hornské kotlině nachází ohrazené sídliště s VpK ve Frauenhofen-Neue Breiten (Lenneis 1977). 126 předchozích ohrazených areálů umístěna na okraji sídelní oblasti, v tomto případě se již jedná o oblast mimo sledované území v povodí řeky Zaya. Dle Lenneis et al. (1995, 58) se jedná o menší sídelní oblast uspořádanou do linie. Samotná lokalita se nachází prakticky na hranici povodí Dyje. Obr. 6.67. Ohrazená sídliště s LgK I (černé body) v kontextu všech sídlišť s LgK I. Západněji Hluboké Mašůvky-Nivky, východněji Falkenstein-Schanzboden Poloha ohrazené lokality Hluboké Mašůvky-Nivky je patrně ze všech zmíněných nejspecifičtější. V blízkém okolí se nacházejí pouze dvě lokality s LgK I, a to Hluboké Mašůvky-Hradisko a KravskoHradiště10, bohužel jen minimálně poznané. Další sídelní lokality s LgK I potom tvoří nepravidelný neuzavřený kruh okolo Hlubokých Mašůvek ve vzdálenosti cca 6-11 km (obr. 6.68.). Ani při zohlednění sídlišť s lengyelskou keramikou bez dílčího typologického určení se tato oblast ze sídelního hlediska významněji nezahušťuje. Neuzavřenost kruhu sídlišť je nejspíše dána geomorfologií a vyšší nadmořskou výškou západně od Hlubokých Mašůvek. Určitým problémem pro toto zjištění může být skutečnost, že severně od Hlubokých Mašůvek se rozkládá poměrně rozsáhlý les, který výrazně limituje sídelní prospekci. Nicméně i pro ohrazené sídliště v Hlubokých Mašůvkách platí, že i ono se nachází mimo hustěji osídlené území alespoň z 10 v tomto případě, domnívám se, se jedná o tutéž lokalitu označenou jako Kravsko – Plenkovice-Hejtmánky (Kazdová 1984, 241) 127 hlediska části lépe poznaného území. Z dalšího období už v povodí Dyje ohrazená sídliště známa nejsou, i když se nejedná o jev obecný, jelikož jsou známa z širšího okolí z Wetzleinsdorfu (Lenneis et al. 1995, 89) a epilengyelské ohrazení ze Seloutek na Prostějovsku (Čižmář 2001). Ohrazení v Seloutkách má jako jediné ohrazení však má hrotitý příkop, zatímco všechna ostatní mají příkop s plochým dnem. Obr. 6.68. Ohrazené sídliště v Hlubokých Mašůvkách v kontextu sídlišť s LgK I Vyjádřit vztah mezi ohrazenými a dalšími sídlišti se stejným keramickým stylem lze vyjádřit i číselně. V programu ArcGIS byly vypočteny tyto vzdálenosti pomocí funkce Point Distance s horními limity vzdáleností 5 a 10 km počty sídlišť vyskytujících se v intervalech těchto vzdáleností od ohrazených sídlišť. Z tab. 6.25. je zřejmé, že s narůstající vzdáleností počet sídlišť stoupá spíše geometrickou řadou než lineárně. V případě ohrazených lokalit v Pavlově a Zábrdovicích u Vedrovic (s předpokladem LnK I) se do 10 km vzdálenosti nacházejí pouze dvě sídliště se stejným výzdobným stylem, u těchto ohrazených sídlišť můžeme tedy na základě těchto proměnných usuzovat na jejich značnou polohopisnou marginalitu. Zábrdovice u Vedrovic potom vykazují nízký 128 počet okolních sídlišť se zohledněním obou vzdálenostních intervalů bez ohledu na to, zda se jedná o LnK I či LnK II. Hluboké Mašůvky a Nový Lískovec (LnK II) vykazují podobné počty okolních sídlišť bez ohledu na svůj rozdílný časový výskyt. Lokalita Falkenstein-Schanzboden zde není brána v potaz neboť polovina okolního území leží již mimo zájmovou oblast. Z oblasti povodí Dyje však nejsou známa žádná sídliště s LgK I ani do vzdálenosti 10 km. Lokalita Počet sídlišť do 5 km Počet sídlišť do 10 km 0 2 Pavlov (VpK) Nový Lískovec (LnK I) 2 10 4 17 Nový Lískovec (LnK II) 0 2 Zábrdovice u Vedrovic (LnK I) Zábrdovice u Vedrovic (LnK II) 2 6 Hluboké Mašůvky (LgK I) 2 17 Tab. 6.25. Tabulka vyjadřuje počet sídlišť se stejným keramickým stylem v okolí ohrazených sídlišť. Z uvedené tabulky je zjevné, že v okolí ohrazených sídlišť se intervalu do 5 km (tedy asi 1 hodina chůze) nachází poměrně málo (dobových?) sídlišť, s výjimkou Nového Lískovce při zvážení sídlišť s LnK II. Tato lokalita se však nachází na okraji velmi výrazně osídleného území. V intervalu 5-10 km jsou v případě Nového Lískovce a Hlubokých Mašůvek již neohrazená sídliště početná, Zábrdovice u Vedrovic a Pavlov jsou však i v tomto ohledu v řídce osídleném okolí. Podle uvedených lokalit z okolí Falkensteinu-Schanzboden za hranicemi povodí Dyje (Lenneis et al. 1995, Abb. 22) je patrné, že ani Falkenstein neleží v blízkém okolí hustě osídleného regionu. Výskyt rondelů je oproti sídelním ohrazením kratší záležitostí, byť o přesnější délce jejich trvání není v současnosti stále jasno. Na základě známých rondelů je evidentní, že tyto stavby mají přímou afinitu k lokalitám s keramikou LgK Ia a k tomu se zatím vyskytly ve dvou případech i v blízkosti lokalit s LgK Ic, zatímco vztah výskytu rondelů k sídlištím s LgK Ib je nulový. Z hlediska umístění rondelu v prostoru a v kontextu dalších lokalit nelze konstatovat stejné okolnosti jako v případě ohrazených sídlišť. Rondely se nacházejí na okrajích i uprostřed sídelní oblasti, v blízkosti, nebo i větší vzdálenosti od ostatních sídlišť a v nejednotné vzájemné vzdálenosti. Mnohem poutavější struktura rozmístění rondelů je však v sociálním kontextu, respektive s ohledem na organizaci sídlišť s LgK Ia. Sídelním územím LgK I prochází linie sídlišť (JZ-SV) s LgK Ia ze Střelic u Jevišovic, přes Neslovice (Brno-venkov), kde se lomí ve směru Z-V až po Ostrovánky na 129 Kyjovsku (obr. 6.69.). Na této linii nejsou zatím evidovány žádné rondely. Část rondelů je pak umístěna na hypotetických kolmicích, které je spojují hlavní linii sídlišť s LgK Ia. U části rondelů (Kyjovice, Mašovice) už tak zjevná vazba není. Rondely pod Pavlovskými vrchy v sídelní oblasti s LgK Ic jsou pak zcela mimo jakékoliv podobné struktury. Obr. 6.69. Rozmístění rondelů ve vztahu k sídlištím s LgK I, dále klasifikovaných dle detailních keramických skupin. Zajímavá je rovněž vazba rondelů na orientaci svahu ke světovým stranám, ta je téměř výhradně ve výseči SV – JV (obr. 6.71.), s tím že dvě lokality orientovaná na SV jsou Milovice a Bulhary (LgK Ic). Toto zjištění odpovídá orientaci, kterou definoval J. Řídký (2011, obr. II.8) sice jen rámcově, ovšem z obecného hlediska si data neodporují. V případě lokalit s LgK Ia je ovšem z celého neolitu nejvýraznější vazba na svahy orientované jihozápadně. Pakliže zohledníme lokality s LgK Ia bez rondelů a rondely samostatně, preference orientace svahu je opačná (tab. 6.70.). Právě mezi lokalitami na výše zmíněné linii převažuje orientace svahu na jihozápad. Do budoucna bude tedy zajímavé sledovat, zda v kontextu těchto lokalit bude objeven nějaký rondel. 130 S S 10 SZ 4 SZ SV 2 5 Z 0 Z V 0 JZ JZ SV V JV JV J J Obr. 6.70. Sídelní lokality s LgK Ia a jejich vztah k orientaci svahu po vyloučení lokalit s rondely. Vyjádřeno v absolutních hodnotách Obr. 6.71. Lokality LgK I s rondelem ve vztahu k orientaci svahu. Vyjádřeno v absolutních hodnotách. Délka osídlení lokality Délka osídlení lokality je hodnocena podle tří různých způsobů určení keramiky definující sídelní lokality. S ohledem na přítomnost jednotlivých keramických okruhů, obecných keramických stylů a detailních keramických stylů. Za dané situace není přesnější způsob určení trvání osídlení u jednotlivých lokalit bez znalosti relevantního počtu absolutních dat. Předpokládám tedy, že čím více typologických keramických skupin se na lokalitě nachází, tím roste v případně následnosti daných keramických skupin jejich délka osídlení a v případě (částečné) současnosti výskytu keramických skupin pak i míra společenské interakce a tím i význam lokality, kterému v tomto ohledu přikládám větší význam v hierarchii sídelních lokalit. Při definici sídlišť dle keramických okruhů jsou sice zohledněna všechna sídliště, ovšem bez povědomí o intenzitě osídlení vzhledem k tomu, že jsou zde pouze tři položky vztažené ke keramickým okruhům. Navíc specifický výskyt vypíchané keramiky toto poznání zakřivuje, zatímco oblasti výskytu lineární a lengyelské keramiky jsou si podobné. Při dalším dílčím členění však naopak dochází k úbytku dat, neboť ne všechna keramika z některých lokalit je typologicky určena. Keramické styly s LnK III, VpK (II/)III, IV a jordanovská keramika jsou brány v potaz jak mezi obecnými keramickými styly, tak i mezi detailními, neboť jak již bylo výše uvedeno, není zřejmé do jaké kategorie by zmíněné skupiny měly patřit. Metodicky bylo výsledku dosaženo pomocí funkce Buffer, kdy byl okolo každého bodu reprezentujícího sídlištní lokalitu s výskytem daného keramického stylu vypočítán prostor o průměru 2 km. Následně byly všechny vrstvy pro jednotlivé kategorie keramických stylů překryty a zprůhledněny na úroveň podle potřeby (keramické okruhy 67%, obecné keramické skupiny 85%, 131 detailní keramické skupiny 90%). Ve výsledku pak tmavší plochy zobrazují násobné překrytí a zdůrazňují oblasti s velkou koncentrací daných keramických skupin. K analýze v ploše, nikoliv v bodech jsem přistoupil z důvodu časté neznalosti vzájemného vztahu blízkých lokalit definovaných různými styly. Pakliže jsou lokality zjištěny na základě povrchových sběrů nelze mít jasnou představu o rozsahu a možném překryvu osídlení (dilema zda definovat jedno sídliště s více keramickými skupinami či více sídlišť po jednotlivých keramických skupinách). Na příkladu Kyjovic-Suten je z dlouhodobého terénního odkryvu zřejmé, že se jedná o jedno sídliště s posunem lengyelských objektů na jih a výškově níže. Byla-li by lokalita známa pouze na základě povrchových sběrů, mohly zde být definovány i dvě lokality s kritériem minimální vzdálenosti výskytu různé keramiky na 200 m. Při analýze sídlišť definovaných kruhovou plochou se pak takovéto situace většinově překrývají. Zohledníme-li ve zmíněné analýze keramické okruhy, ve výsledku je potom pro sídliště s přítomností všech tří keramických okruhů určující přítomnost vypíchané keramiky, tu však nelze s ohledem na délku trvání a zejména rozšíření srovnávat s lineární a lengyelskou keramikou. Navíc jsou zde regiony s výraznou absencí vypíchané keramiky. Proto je z hlediska výsledků zajímavá spíše skutečnost, že lokality s alespoň dvěma komponentami se většinou nacházejí mimo okraje neolitické sídelní oblasti. Těžiště takovýchto lokalit je potom v západní části zkoumaného území, zatímco povodí Kyjovky a oblast jižně od Ždánického lesa se nevyznačuje velkým podílem lokalit s následným osídlením (obr. 6.72.). Vezmeme-li v potaz pouze lokality s rozlišenými obecnými keramickými skupinami (obr. 6.73.), neolitická sídelní oblast se sice obecně méně definovaná, ovšem struktury jsou oproti předchozímu modelu jasnější. Nejvýraznější oblastí s lokalitami s vyšším počtem výskytu obecných keramických skupin je oblast Brna a okolí, dále pak okolí Velatic a Mohelna. Na Třebíčsku a Znojemsku je potom výrazný pás lokalit mezi horním tokem Rokytné a Kyjovicemi na Znojemsku, který se výrazně projevuje i v analýze lineárních struktur (obr. 6.60., 6.61. a 6.62. ), zejména v případě LnK II, III a VpK, i během lengyelského období je evidováno osídlení v některých úsecích této linie. I v tomto případě je těžiště lokalit s větším výskytem obecných keramických stylů v západní části povodí Dyje. 132 Obr. 6.72. Neolitická sídelní oblast zvětšená o 2 km od definujících bodů s vyobrazením četnosti výskytu keramických okruhů na jednotlivých lokalitách. Čím tmavší plocha tím větší počet komponent. Obr. 6.73. Neolitická sídelní oblast zvětšená o 2 km od definujících bodů s vyobrazením četnosti výskytu obecných keramických skupin na jednotlivých lokalitách. Čím tmavší plocha tím větší počet komponent. 133 Obr. 6.74. Neolitická sídelní oblast zvětšená o 2 km od definujících bodů s vyobrazením četnosti výskytu detailních keramických skupin na jednotlivých lokalitách. Čím tmavší plocha tím větší počet komponent. Sídliště definovaná detailními keramickými skupinami (obr. 6.74.) pak potvrzují předchozí strukturu, ovšem na základě slabší datové základny. Při hodnocení tří různých pohledů na hierarchii sídelních lokalit je zjevné, že každý aspekt, tedy ohrazení lokalit, přítomnost rondelu a délka osídlení lokality (resp. přítomnost keramických skupin), vytváří odlišné struktury. Ohrazené sídlení areály mají v průběhu neolitu podobnou charakteristiku v kontextu ostatních sídlišť a je možné, že i jejich význam proto mohl zůstat podobný. Rondely pak v hierarchické struktuře nemají navazující charakter a jsou pouze odrazem určitého kratšího období v rámci neolitu. Jejich výskyt je však významný z hlediska sociálního kontextu staršího lengyelu. Délka osídlení jednotlivých lokalit především poukazuje na většinově dlouhodobé osídlení centrálních částí jednotlivých dílčích mesoregionů. Mimo to je dále důležitá linie dlouhodobě osídlených sídlišť v prostoru mezi horním tokem Rokytné a Kyjovicemi na Znojemsku. 6.7.4. Počet sídlišť a sídelní kontinuita Na počet sídlišť lze nahlížet jednak prostým způsobem jako na počet daných keramických skupin vyskytujících se na sídelních lokalitách, nebo i ve vztahu k délce trvání jednotlivých keramických skupin. 134 V prvním případě (obr. 6.75.) početně dominují sídliště s lengyelskou keramikou celkově, i mezi obecnými keramickými skupinami, naopak sídliště s vypíchanou keramikou se vyskytují nejméně. 700 600 500 400 300 200 100 0 LnK I LnK LnK III LnK II VpK II/III, III VpK LgK VpK IV LgK II LgK I Jordanov Obr. 6.75. Graf zobrazující počet sídlišť ve vztahu ke keramickým okruhům (černě) a k výskytu obecných keramických skupin (šedě). 70 60 50 40 30 20 10 0 LnK Ib LnK Ia LnK IIb LnK IIa VpK (II/)III LgK Ia LgK Ic LgK IIb LnK III VpK IV LgK Ib LgK IIa Jordanov Obr. 6.76. Graf zobrazující počet sídlišť ve vztahu k jednotlivým detailním keramickým skupinám. Do grafu zobrazujícího počet sídlišť ve vztahu k detailním keramickým skupinám (obr. 6.76.) jsou zařazeny i keramické skupiny LnK III, VpK (II/)III, VpK IV a jordanovská keramika. Z hlediska počtu sídlišť je zřejmé, že tyto skupiny se pohybují spíše v intencích definice detailních keramických skupin než obecných. Počet sídlišť u jednotlivých keramických skupin je silně kolísavý, nejnižší je v těch případech kde zároveň není zcela jasná definice dané keramické skupiny (LnK Ia, LgK Ic), v případě sídlišť s VpK IV nejsou známy nálezové okolnosti některých keramických souborů a není jisté zda se jedná o svébytná sídliště s VpK IV. 135 Mnohem větší výpovědní hodnotu k dobovému počtu sídlišť má však zohlednění trvání jednotlivých obecných keramických skupin (obr. 6.77.). Hodnoty jsou zde vypočteny podělením očekávané délky trvání jednotlivých obecných keramických skupin počtem sídlišť jednotlivých skupin. Vypočtený index (osa Y, obr. 6.77.) potom vyjadřuje časovou hustotu sídlišť pro jednotlivá období; obecný keramický styl lze s výjimkou vypíchané keramiky považovat za určitý odraz časového úseky, byť s určitými vzájemnými časovými překryvy. 0,35 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 0 LnK I LnK II/III VpK LgK I LgK II EpiLgK Obr. 6.77. Graf vyjadřuje index délky trvání obecných keramických skupin dělený počtem sídlišť. Z grafu je patrné, že v rámci neolitu se počet sídlišť výrazně nemění, zejména vezmeme-li v úvahu nejistotu datování některých keramických skupin. Jedinou výjimkou jsou právě sídliště s vypíchanou keramikou, která se specificky projevují i v tomto ohledu. K jordanovským sídlištím potom vůbec nelze spekulovat o délce trvání na základě jednoho absolutního data. Při pohledu na data rozčleněná podle definovaných mesoregionů (obr. 6.78.) je situace v početním vyjádření sídlišť obecně podobná, poněkud specifický je region Brno s nízkým podílem sídlišť LgK II oproti LgK I ale i LnK II a region Diváky s výraznějším osídlením pouze během LgK II. 136 45 40 LnK I LnK II/III VpK III LgK I LgK II EpiLgK 35 30 25 20 15 10 5 0 Brno Boskovice Jaroměřice Oslavany Diváky Mistřín Pavlov Police Tvořihráz Velatice Weitersfeld Obr. 6.78. Počet sídlišť v jednotlivých sídelních mesoregionech, sídliště jsou členěna dle obecných keramických skupin. 9 8 LnK I LnK II/III VpK III LgK I LgK II 7 6 5 4 3 2 1 0 Brno Boskovice Jaroměřice Oslavany Diváky Mistřín Pavlov Police Tvořihráz Velatice Weitersfeld Obr. 6.79. Graf vyjadřuje index délky trvání obecných keramických skupin dělený počtem sídlišť (krát 100) pro jednotlivé mesoregiony. Zohledníme-li počet sídlišť vzhledem k časové délce jednotlivých keramických skupin (obr. 6.79.), projeví se zde určitá sídelní dynamika. V některých mesoregionech s vysokým počtem sídlišť, a tedy i s reprezentativním vzorkem, jako je Brno nebo Velatice je velmi nápadný vysoký podíl sídlišť s LnK I oproti sídlištím s LnK II a III. Dále je potom výrazný nízký podíl sídlišť s vypíchanou keramikou a zejména v mesoregionech (Boskovice, Diváky, Police) s nízkým počtem sídlišť (a z tohoto důvodu) jsou potom zvýrazněné rozdíly mezi obecnými keramickými skupinami více, ve všech případech však se jedná o sídliště s LgK II. Z početně reprezentativních mesoregionů lze 137 zvažovat výrazně se měnící počet sídlišť zejména v okolí Brna a podobně, ale méně výrazně i v blízkém mesoregionu Velatice. Z hlediska chronologického se potvrzuje obecný trend, ovšem s poznatkem, že výrazné proměny počtu sídlišť probíhaly jen oblastně v okolí Brna a Velatic. Jedním z významných prvků studia kontinuity sídlišť je i vztah mezi zakládáním nových sídlišť a využíváním starších sídelních lokalit (tab. 6.27.). Počet nových sídlišť byl vypočítán tak, že byl brán v potaz pozitivní výskyt předchozího keramického stylu, v případě LgK I byly zohledněny jak LnK II/III, tak i VpK. Pomineme-li absolutní nárůst sídlišť na začátku neolitu, je zjevné, že pro sídliště s LnK a VpK je vyšší předpoklad kontinuálního využívání sídlišť (nižší počet nových sídlišť) než v případě LgK I, ale zejména LgK II. Sídliště s epilengyelskou jordanovskou keramikou se vyznačují největší kontinuitou, tedy nejnižším počtem nově založených sídlišť ze všech keramických skupin, i když v tomto případě i bez dostatečného množství absolutních dat lze spíše mluvit o koexistenci s LgK II. Podobně je tomu i v případě sídlišť s vypíchanou keramikou, která rovněž koexistovala s LnK II/III, respektive LgK I a má nízký počet nově založených sídlišť. LnK I LnK II/III VpK LgK I LgK II EpiLgK celkem 60 162 78 157 242 34 nová sídliště 60 126 49 129 220 18 100 78 63 82 91 53 nová sídliště (%) Tab. 6.27. Počet sídlišť klasifikovaných dle obecných keramických skupin a počet nových sídlišť pro jednotlivé skupiny (období). Sídliště s VpK nejsou chápána jako období a výsledky pro LgK I jsou kombinované i s LnK II/III. 6.7.5. Společenské hranice Jsou-li sídliště definovaná keramickými skupinami, o kterých předpokládáme alespoň částečnou časovou souslednost, oddělena vzájemnými hranicemi, může takové rozdělení vypovídat o preferenci daného území v kontextu přírodního prostředí, nebo se může jednat o odraz společenské organizace. Sídliště s lineární keramikou členěná dle detailních keramických skupin nemají vzájemné výrazné hranice vůbec. U sídlišť s LnK členěných dle obecných keramických skupin lze takovéto hranice pozorovat (obr. 6.80. a obr. 6.81.). 138 Obr. 6.80. Prostorové hranice výlučného rozšíření mezi sídlišti s LnK I a sídlišti s LnK II. V případě sídlišť s LnK I a LnK II se však jedná více o časovou následnost než souslednost. V povodí Dyje jsou však oblasti, které nebyly v rámci LnK I záměrně (?) osídleny. Dominují zde dvě hlavní oblasti, které byly osídleny až během LnK II. Jedná se o střední a dolní tok Dyje, v případě dolního toku se jedná o širokou oblast včetně dalších, zejména levobřežní přítoků. Přímé okolí samotného toku Dyje nebylo během LnK I osídleno vůbec v celé délce svého toku. Dalšími oblastmi, které nebyly osídleny během LnK I je horní tok Litavy a horní tok Stupavy (Kyjovky). Menší (a trochu spekulativní) oblastí je potom okolí obce Drasenhofen jižně od Mikulova a část Boskovické brázdy v okolí Boskovic. Naopak jedinou malou oblastí, která byla osídlena v opačném sledu, je okolí obcí Gaubitsch a Fallbach na samém jižním okraji povodí Dyje. Naproti tomu sídliště s LnK II a LnK III se vyskytují především současně, ale jejich prostorové rozšíření je nestejné. Zatímco sídliště s LnK III se vyskytují pouze ve výše položených oblastech českomoravské vrchoviny, případně i mimo ni na Brněnsku, a mimo tento region je šárecká keramika evidována jen minimálně, sídliště s LnK II jsou rozšířena prakticky v celém neolitickém sídelním území (obr. 6.81.). 139 Obr. 6.81. Prostorové hranice rozšíření mezi sídlišti s LnK II a III a výlučně sídlišti s LnK III. Podobné prostorové rozdělení existuje i mezi sídlišti s LnK III a VpK, ovšem sídliště s VpK mají svoje početní těžiště výrazně mimo území se společným výskytem s LnK III. Dále v Brně a okolí jsou sídliště s VpK výrazně přilehlá k toku Svratky a Ponávky, zatímco šárecká sídliště se nacházejí ve vyšších polohách, proto je v této oblasti zobrazeno prostorové vymezení (obr. 6.82.). Zde je vymezení dáno geomorfologií, tedy severní části Dyjskosvrateckého úvalu a Bobravské vrchoviny. Jedinou oblastí kde se obě keramické skupiny vyskytují zároveň je již zmiňovaná linie sídlišť mezi horním tokem Rokytné a Hlubokými Mašůvkami. Obecně se ovšem obě dvě keramické skupiny nacházejí především v západní části povodí Dyje, na východě není z důvodu velmi nízkého počtu sídlišť hranice stanovovat, nicméně nejsou zde lokality se společným výskytem LnK III a VpK. 140 Obr. 6.82. Prostorové hranice rozšíření mezi sídlišti s LnK III a VpK a výlučně sídlišti s VpK. Obr. 6.83. Prostorové hranice výlučného rozšíření mezi sídlišti s VpK a LgK I. 141 Hranice mezi sídlišti s vypíchanou keramikou a sídlišti s LgK I jsou velmi výrazná a často jsou spojená s krajinnými předěly (obr. 6.83.). Nejvýraznější je výskyt sídlišť s VpK v Boskovické brázdě, kde se sídliště s LgK I prakticky nevyskytují, výjimkou je pouze lengyelské sídliště v Neslovicích, které se však nachází v místě kde se Boskovická brázda zvedá do vyšších poloh. Hranicí mezi výskytem sídlišť s VpK a sídlišť s LgK I je tedy Bobravská vrchovina z východní strany Boskovické brázdy. Na západním okraji v okolí Ivančic, kde probíhalo osídlení i v západním směru od Boskovické brázdy je potom hranice výrazná jen pro sídliště s LgK I, zatímco sídliště s VpK prostupují i v dominantním lengyelském prostředí do okolí Oslavan a Mohelna. Totéž platí i pro oblast Znojemska jižně od Boskovické brázdy, která je tak opticky protažena na jih. V oblasti Krumlovského lesa jsou lengyelská sídliště umístěna na úpatí vrchoviny, zatímco sídliště s VpK se nacházejí západně již v Dyjskosvrateckém úvalu. Pod Pavlovskými vrchy jsou sídliště s LgK I umístěna jak na terase nad Dyjí, tak i ve vyšších polohách, zatímco sídliště s VpK se nacházejí pouze podél Dyje. V prostoru mezi řekami Oslavou a Jihlavou se sídliště s VpK nacházejí spíše jižně od Mohelna, zatímco lengyelská sídliště severně od Mohelna. Jedinou oblastí, kde jsou sídliště s VpK lokalizována dále od větších vodních toků a výše než lengyelská sídliště je oblast horního toku Rokytné, ovšem sídliště s VpK jsou zde zastoupena pouze ve třech případech. Časový vztah mezi LgK I a LgK II je především následný, proto územní hranice mezi těmito sídlišti jsou spíše odrazem vývoje, než sociálních struktur. Obecným rysem sídlišť s LgK I je menší rozpětí sídlišť v nadmořských výškách, což se ve vztahu k sídlištím s LgK II projevuje i územně. V nížinných oblastech se sídliště s LgK II vyskytují i na dolním toku Jevišovky, na dolním toku Kyjovky a na samotném toku Dyje se vyjma krátkého úseku v okolí Pavlovských vrchů sídliště s LgK I nevyskytují vůbec. Dále je pak výlučnou sídelní oblastí s LgK II Boskovická brázda vyjma okolí Ivančic, okolí Divák (jedno sídliště s LgK I považuji za sporné 11), povodí potoka Rakovce v okolí Rousínova, povodí potoka Bíhanky, nejvýše položená část toku Rokytné, včetně přítoků, a střední tok Jihlavy v okolí Kramolína. Jediná oblast kde výrazně dominují sídliště s LgK I jsou jižní svahy Ždánického lesa a Chřibů. 11 Lokalita Diváky-U kravína, v nálezovém fondu je ojediněle obsažena i žlutě malovaná keramika, proto byla lokalita zařazena i do LgK I. 142 Obr. 6.84. Prostorové hranice rozšíření mezi sídlišti s LgK I a LgK II. Obr. 6.85. Prostorové hranice rozšíření mezi sídlišti s LgK IIb a jordanovskými sídlišti. 143 Pro výskyt jordanovské keramiky zde volím předpoklad, že byla současná pouze s LgK IIb, proto je její prostorové srovnání omezeno pouze na sídliště s LgK IIb. Tyto keramické styly se na sídlištích spolu vyskytují málo a keramika, jak jordanovská, tak ta s LgK IIb se vyskytuje především separátně (obr. 6.85.). Mezi oběma skupinami se vzájemné výrazné hranice rozšíření nevyskytují, je však možné rozlišit několik specifických regionů. Tím je především linie mezi tokem Ponávky a Rajhradem na Svratce. Zde se vyskytují pouze jordanovská sídliště, zatímco sídliště s LgK IIb se nacházejí v okolních vyšších partiích, často rovněž s jordanovskými sídlišti. Dalšími, již méně výraznými oblastmi výlučného výskytu je tok Dyje mezi ostrožnou Šobes (k.ú. Podmolí) a Hodonicemi, kde se pouze na levém břehu vyskytují jordanovská sídliště. Dále je hranice výskytu na potoku Rakovci v okolí Rousínova kde je jeho horní tok obsazen sídlišti s LgK IIb a dolní část toku jordanovskými sídlišti. Vezmeme-li v potaz detailní keramické skupiny, pak mezi nimi v rámci lineární keramiky nenajdeme žádnou výraznou hranici. Jednotlivá sídliště definovaná detailními keramickými skupiny s LnK mají tendenci ke kontinuitě v rámci území a nevytváří vzájemné hranice rozšíření, možná vyjma východní části povodí Dyje kde se početně vyskytuje výrazně pouze LnK IIb. Oproti sídlištím s LnK mají detailní keramické skupiny lengyelské keramiky spíše opačný charakter, vzájemné hranice zde lze definovat poměrně snadno. V případě LgK I je nejvýraznější hranice na dolním toku Bobravy (obr. 6.86.), která dělí sídelní cluster LgK Ib na severu od linie lokalit s LgK Ia na jihu. Poblíž této hranice jsou dvě lokality (Popůvky-Panské nivy/Pod šípem a Žebětín-Na Drdi), kde je zastoupena keramika jak LgK Ia, tak LgK Ib. Dále je možné sledovat hranici mezi LgK Ia a LgK Ib v prostoru mezi tokem Oslavy a Rokytné. Zde jsou sídliště s LgK Ib lokalizovány západně a ve vyšší nadmořské výšce a sídliště s LgK Ia naopak. Další hranici rozšíření mezi LgK Ia a LgK Ib lze sledovat přibližně mezi Ždánickým lesem a Chřiby kde sídliště s LgK Ia se nacházejí v okolí ždánického lesa a sídliště s LgK Ib v okolí Chřibů. I zde se nachází sídliště s výskytem obojího výzdobného stylu ve Vícemilicích-U sv. Jána. Vzhledem k relativně nízkému počtu sídlišť v této oblasti je na zvážení zda lze za hranici rozšíření považovat horní tok Kyjovky. Sídliště s LgK Ic se potom koncentrují v okolí Pavlovských vrchů bez blízkého prostorového kontaktu s jinými sídlišti LgK I, další sídliště s LgK Ic jsou pak rozmístěna v širším prostoru východního okraje Českomoravské vrchoviny, respektive jižního okraje Drahanské vrchoviny bez vytváření sídelních kumulací. 144 Obr. 6.86. Prostorové hranice rozšíření mezi sídlišti s LgK Ia, LgK Ib a LgK Ic. Obr. 6.87. Prostorové hranice rozšíření mezi sídlišti s LgK IIa a LgK IIb. 145 Dále s ohledem na časovou souslednost je třeba vzít v potaz LgK Ic a LgK IIa, ovšem tyto keramické skupiny se nacházejí v téměř identickém prostředí a v rámci daného prostoru nevytvářejí vlastní specifické oblasti. Sídliště skupin LgK IIa a LgK IIb mají naopak rozšíření vymezené poměrně výrazně (obr. 6.87.). Těžiště sídlišť s LgK IIa je ve východní polovině povodí Dyje, především v návaznosti na nížinné toky řek a sídliště s LgK se koncentrují naopak v západní části povodí Dyje. V současnosti je z hlediska detailní keramické typologie poměrně málo rozlišeným regionem okolí Mohelna a Oslavan kde je i přes vysoký počet sídlišť s LgK II málo rozlišených sídlišť dle detailní typologie. S tímto ohledem zde problematiku prostorových vztahů LgK IIa a LgK IIb nemá smysl řešit. Lépe poznaným regionem je Znojemsko, kde lze rozlišit sídelní území s LgK IIb severně od toku Jevišovky a území s LgK IIa mezi tokem Jevišovky a Dyje. V západní části celého konglomerátu těchto sídlišť je potom pás čtyř sídlišť kde se vyskytují obě dvě keramické skupiny zároveň. Do určité míry je vymezení mezi LgK IIb a LgK IIa podobné jako LgK IIb a jordanovké skupiny kdy jsou jordanovská sídliště lokalizována v podobných oblastech jako LgK IIa. Rozdíl mezi dvěma keramickými skupinami lze vyjádřit i numericky (tab. 6.27. a tab. 6.28.) Pro každou skupinu lze spočítat počet sídlišť nacházejících se v daných oblastech výlučně. Následně jsou hodnoty převedeny na procenta z celkového počtu lokalit. Obě hodnoty jsou sečteny a vyjadřují míru územní odlišnosti. V případě že by se dvě skupiny nacházely na dvou odlišných územích výsledná hodnota může být až 200. Vztah mezi rozdíl o (%) Vztah mezi rozdíl o (%) Vztah mezi rozdíl o (%) LnK Ia – LnK Ib VpK (II/)III – LgK Ic 42 137 LnK I – LnK II 32 LnK Ib – LnK IIa 12 LgK Ia – LgK Ib 164 LnK II – LnK III 34 LnK IIa – LnK IIb 33 LgK Ia – LgK Ic 200 LnK II – VpK (II/)III 38 LnK IIa – LnK III LgK Ia – LgK IIa 30 154 LnK III – VpK (II/)III 50 LnK IIb – VpK (II/)III 59 LgK Ib – LgK Ic 187 LnK III – LgK I 45 LnK IIb – LnK III 36 LgK Ib – LgK IIa 133 LgK I – VpK (II/)III 104 LnK III – VpK (II/)III 73 LgK Ic – LgK IIa 105 LgK I – LgK II 42 LnK III – LgK Ia 91 LgK Ic – LgK IIb 178 LgK II – Jordanov 80 LnK III – LgK Ib LgK IIa – LgK IIb 42 122 VpK (II/)III – LgK Ia 91 LgK IIb – EpiLgK 132 Tab. 6.27. Míra rozdílnosti VpK (II/)III – LgK Ib 138 územní rozmístění sídlišť pro obecné keramické skupiny. Tab. 6.28. Míra rozdílnosti územní rozmístění sídlišť pro detailní keramické skupiny. 146 Srovnání některých výsledků sídelních struktur s okolními regiony 6.8. Porovnání zjištěných údajů o vztahu sídelních struktur a zejména proměnných přírodního prostředí umožňuje udělat si představu, zda je pozorovaný jev charakteristický pouze pro povodí Dyje nebo je zobecnitelný pro dané období. Vzhledem k tomu, že studium vztahu mezi lokalitami a přírodním prostředím je v jiných regionech dominantním tématem, přistoupím zde pouze ke srovnání umístění sídelních lokalit v nadmořské výšce, k expozici svahu a ke sklonu svahu. Z hlediska makrostruktur (srovnatelných regionů s povodím Dyje) je k dispozici Dolní Rakousko (pouze sídliště s LnK I a pouze nadmořská výška, Lenneis 2001), bývalý Východočeský kraj (Končelová 2012), z toho dvě mezostruktury: Chrudimsko (Květina 2001) a horní tok Labe (respektive prostor mezi Jaroměří a Hradcem Králové, Zelená 2010) a z Čech dále oblast Českobrodské tabule (Rulf 1983). Na Moravě jsou ke srovnání dostupná některá data z Hané, resp. střední Moravy (Kalábková 2012). Na Slovensku nebyly zmíněné proměnné dosud předmětem studia. Pro evropský kontext lineární keramiky lze použít shrnující studii P. J. R. Moddermana (1988). 80 70 Povodí Dyje Dolní Rakousko, Burgenland Východočeský kraj Českobrodská tabule horní tok Labe Chrudimsko střední Morava Podíl sídlišť (%) 60 50 40 30 20 10 0 100-150 151-200 201-250 251-300 301-350 351-400 401-450 451- Nadmořská výška (m) Obr. 6.88. Rozložení sídlišť s LnK do jednotlivých intervalů nadmořských výšek v povodí Dyje a okolních oblastech. Makroregiony silnou čarou, mesoregiony tenkou. Vztah sídlišť k nadmořské výšce má smysl srovnávat pouze v případě lineární keramiky neboť toto právě sídliště s LnK jsou analyzována dostatečně. Graf (obr. 6.88.) zobrazuje rozdíl mezi východními Čechami a středodunajským prostorem. Zatímco 147 sídliště s LnK ve východních Čechách jsou včetně dílčích mesoregionů koncentrována do poměrně krátkého intervalu nadmořských výšek, zejména v oblasti povodí Dyje jsou sídliště s LnK rozmístěna do jednotlivých intervalů rovnoměrněji. Podobně, i když méně výrazně, je tomu i v Dolním Rakousku a Burgenlandu. Mesoregiony mají přirozeně menší rozpětí hodnot neboť se nacházejí na územích s nižším rozpětím nadmořské výšky, ovšem charakter dat z povodí Dyje vůči dalším makroregionům je specifický. To je nejspíše způsobeno výrazným osídlením (nejen v průběhu LnK) v jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny (v Jevišovické pahorkatině), kde terén stoupá do vyšších nadmořských výšek jen pozvolna. S 40 SZ SV 20 Z 0 JZ V Českobrod. tabule Východočeský kraj Horní Labe povodí Dyje JV J Obr. 6.89. Orientace svahu sídlišť s LnK v povodí Dyje a okolích regionech. S 50 SZ SV 25 Z 0 JZ V Českobrod. tabule Horní Labe povodí Dyje JV J Obr. 6.90. Orientace svahu sídlišť s VpK v povodí Dyje a okolích regionech. 148 S 40 SZ SV 20 Z 0 JZ V Českobrod. tabule Horní Labe povodí Dyje střední Morava JV J Obr. 6.91. Orientace svahu sídlišť s LgK II v povodí Dyje a okolích regionech. Porovnání expozice svahu je ve srovnatelně velkém regionu možné jen v případě sídlišť s lineární keramikou v bývalém Východočeském kraji. Určitým problémem srovnávání makro- a mesoregionů je řádově rozdílná datová základna, která v případě makroregionů čítá stovky entit, v případě mesoregionů pouze desítky. Sídliště s VpK a LgK II12 byla analyzována jen ve dvou českých mesoregionech. Z grafů 6.89. až 6.91. je zřejmé, že Českobrodská tabule je s ohledem na expozice sídelních svahů velmi specifická. Je nutné zmínit, že se jedná o velmi málo členitý georeliéf a proto zde hraje při zakládání sídliště důležitější roli jiný faktor jako je orientace na jiný podstatný subjekt, kterým je v tomto případě nejspíše tok Labe či Polabská nížina. Odhlédneme-li od českobrodského mesoregionu, je zřejmé, že jižní a jihovýchodní orientace dominuje v případě sídlišť s LnK, VpK i LgK, v případě LgK je druhotně výraznější i orientace sídlišť do západní poloviny. P. J. R. Modderman (1988, 84) na konci 80. let konstatuje dominanci jižních svahů pro sídliště s LnK, ovšem i na základě studie J. Rulfa (1983) nepokládá orientaci svahu za zásadní faktor umístění sídliště. Ze studia větších regionů ovšem preference zakládání sídlišť do jižní poloviny směrové růžice je evidentní. Dosud však nebyl brán v potaz rozdíl mezi přírodním charakterem orientace svahů, který není rovnoměrný na všechny strany a rovněž podmiňuje možnosti zakládání sídlišť ve směru ke světovým stranám. Srovnání umístění sídlišť a sklonu svahu je možné s mesoregiony horního toku Labe (Zelená 2011) a Chrudimska (Květina 2001) a v případě bývalého Východočeského kraje (Končelová 2012) i v kontextu makroregionu. Údaje z Českobrodské tabule (Rulf 1983, 52) zde nejsou porovnána neboť 12 V Čechách se sídliště s LgK I nevyskytují, na střední Moravě jen minimálně, proto jsou brána ke srovnání z povodí Dyje pouze sídliště s LgK II. V uvedených zdrojích se používá pouze obecná zkratka LgK. 149 data jsou klasifikována na příliš obecném měřítku. V případě sídlišť s LnK je preference svažitých poloh u obou zastoupených makroregionů (obr. 6.92.) velmi podobná, ovšem v povodí Dyje je zřejmá mírně vyšší preference pro svažitější polohy, zejména v intervalu 3-5°. Při srovnání s mesoregiony i pro jiná sídliště než ta s LnK, jsou hodnoty pro povodí Dyje rozloženy do více intervalů; zatímco hodnoty z Chrudimska a horního toku Labe jsou výrazně koncentrovány do prvních dvou intervalů. To je nejspíše způsobeno řádově odlišným počtem hodnocených sídlišť v makroregionech a mesoregionech. Případně může být situace v některých mesoregionech ovlivněna i dílčími geomorfologickými specifiky. Sklon sídelního svahu se u sídlišť s vypíchanou keramikou (obr. 6.93.) výrazně neliší, ovšem pro sídliště s lengyelskou keramikou (obr. 6.94.) je ve všech sledovaných oblastech výraznější podíl na svazích se sklonem 4-5°. 60 podíl sídlišť (%) 50 Východočeský kraj Chrudimsko Horní Labe Povodí Dyje 40 30 20 10 0 0-1 1-2 2-3 3-4 4-5 5-6 6-7 7-8 8-9 sklon svahu (°) Obr. 6.92. Rozmístění sídlišť s LnK do jednotlivých intervalů sklonu svahu podle meso- i makroregionů v povodí Dyje a okolních oblastech. Makroregiony silnou čarou, mesoregiony tenkou. 50 podíl sídlišť (%) 40 Chrudimsko Horní Labe Povodí Dyje 30 20 10 0 0-1 1-2 2-3 3-4 4-5 5-6 6-7 7-8 8-9 sklon svahu (°) Obr. 6.93. Rozmístění sídlišť s VpK do jednotlivých intervalů sklonu svahu podle meso- i makroregionů v povodí Dyje a okolních oblastech. Makroregiony silnou čarou, mesoregiony tenkou. 150 50 podíl sídlišť (%) 40 Chrudimsko 30 Horní Labe Povodí Dyje 20 10 0 0-1 1-2 2-3 3-4 4-5 5-6 6-7 7-8 8-9 sklon svahu (°) Obr. 6.94. Rozmístění sídlišť s LgK (II) do jednotlivých intervalů sklonu svahu podle meso- i makroregionů v povodí Dyje a okolních oblastech. Makroregiony silnou čarou, mesoregiony tenkou. 6.9. Sídelní struktury – dílčí syntéza V syntéze neolitických sídlišť je vyhodnocena míra různosti pro sledované proměnné, které jsou dále vztaženy k sídlištím tříděným dle keramických okruhů, obecných keramických skupin a detailních keramických skupin. Sledování vztahu mezi dvěma skupinami provádím v případě, že časově lze očekávat jejich úplnou nebo částečnou souslednost, nebo přímou následnost. Míra rozdílnosti je vypočítána jako rozdíl výsledných hodnot pro každé srovnávané dvojice. Všechny hodnoty rozdílu pro všechny sledované dvojice jsou potom pro každý sledovaný jev rozčleněny na kvartily. Ty jsou očíslovány dle výše hodnot (0-3) a pro rozdíl u každé dvojice je přiřazena odpovídající kategorie. Nula vyjadřuje nízkou míru rozdílnosti, trojka naopak vysokou. Celková míra rozdílnosti je vypočítána součtem všech dílčích kvalit pro každou srovnávanou dvojici. Následně jsou výsledné hodnoty pro všechny srovnávané dvojice rozděleny do kvartilů, které podle hodnot vyjadřují celkovou rozdílnost. Průměrná absolutní odchylka a relativní odchylka vyjadřují míru variace hodnot v rámci každé sledované dvojice. Je-li odchylka nízká, zjištěné hodnoty jsou víceméně konstantní a vyjadřují stejnou rozdílnost ve většině kategorií. To značí celkovou odlišnost dvou sledovaných skupin. Je-li odchylka naopak vysoká, hodnoty jsou variabilní. Stejně jako výše, i v celkovém srovnání jsou skupiny LnK III, VpK (II/)III a EpiLgK řazeny mezi obecné i detailní skupiny. Sledované jevy jsou: 151 (1) rozdíl mezi sídlišti dle nadmořské výšky, srovnávanou hodnotou je medián. (2) rozdíl mezi sídlišti dle expozice svahu, srovnávanou hodnotou součet rozdílů pro expozici osmi světových stran. (3) rozdíl mezi sídlišti dle svažitosti, srovnávanou hodnotou je medián. (4) rozdíl mezi sídlišti dle jádrové hustoty, srovnávanými hodnotami je počet sídlišť nacházejících se v oblasti s jádrovou hustotou nad 0,07 sídlišť/km 2 v případě keramických okruhů, nad 0,05 sídlišť/km2 v případě obecných keramických skupin a nad 0,03 sídlišť/km2 v případě detailních keramických skupin. (5) rozdíl mezi sídlišti dle jejich liniového uspořádání, srovnávací hodnotou je a) relativní počet sídlišť vyskytujících se na terénních liniích a b) relativní počet sídlišť na vodních liniích. (6) rozdíl v hierarchii sídlišť, srovnávanou hodnotou je rozdíl v počtu sídlišť s přítomností monumentu (tj. ohrazené sídliště nebo rondel). Monumentalitu zde vyjadřuje náklad práce, který musel být vykonaný pro stavbu sice dvou typově odlišných monumentů, ovšem rámcově zde považuji pracnost za řádově srovnatelnou. (7) rozdíl mezi sídlišti dle jejich počtu, jedná se o počet sídlišť dělený očekávanou délkou trvání dané skupiny. (8) rozdíl mezi sídlišti podle území svého rozšíření. Z dvojice keramických skupin jsou srovnávány relativní počty sídlišť vyskytujících se na území kde se druhá skupina nevyskytuje. Jako doplnění této srovnávací metody srovnání lze použít Bertinův graf (Hahsler, Hornik, Buchta 2008). Na rozdíl od předchozího srovnání dvojice entit jsou u Bertinova grafu vyjádřeny hodnoty přímo vztažené k jednotlivým keramickým skupinám. Kvůli tomu jsou jednotlivé kvality mírně reformulovány (viz níže) a přeškálovány do hodnot v rozpětí 0-100. Kvality pro Bertinův graf jsou definovány následovně: (1) medián nadmořské výšky. (2) expozice svahu, součet rozdílů pro expozici osmi světových stran mezi obecnou charakteristikou přírodního prostředí a danou skupinou. (3) medián svažitosti vyjádřený v % sklonu svahu. (4) jádrové hustota, počet sídlišť nacházejících se v oblasti s jádrovou hustotou nad 0,07 sídlišť/km2 v případě keramických okruhů (kultur), nad 0,05 sídlišť/km 2 v případě obecných keramických skupin (stupňů) a nad 0,03 sídlišť/km2 v případě detailních keramických skupin (fází). (5) sídliště dle svého liniového uspořádání, hodnotou je a) relativní počet sídlišť vyskytujících se na terénních liniích a b) relativní počet sídlišť na vodních liniích; jen pro obecné keramické skupiny. 152 (6) počet sídlišť s přítomností monumentu (tj. ohrazené sídliště nebo rondel). (7) počet sídlišť dělený očekávanou délkou trvání dané skupiny. (8) území rozšíření. Rozloha definovaná 2 km kruhem okolo bodu definujícího sídliště. ---------Pro sídliště definovaná keramickými okruhy vychází srovnání rozdílnosti na základě sledování rozdílů mezi dvojicemi skupin následovně: Rozdíly mezi sídlišti s vypíchanou a lengyelskou keramikou je zdaleka nejvyšší (tab. 6.29.). Jedinou kategorií, kde jsou si hodnoty blízké je svažitost sídlení lokality (3). Zde se ovšem jedná o vzájemné rozdíly v řádech desetin stupňů sklonu svahu a jedná se tedy o velmi málo strukturující kategorii. Vztah mezi LnK – VpK LnK – LgK LgK – VpK 1 2 0 1 3 3 2 0 3 4 0 3 1 5 1 0 3 6 x x x 7 0 2 3 8 1 0 3 1 0 3 Součet 5 6 19 Průměrná Relativní Celková absolutní odchylka rozdílnost odchylka (%) 0 1,13 22,6 1 1,63 27,2 3 0,49 2,57 Tab. 6.29. Tabulka vyjadřující míru rozdílnosti neolitických sídlišť klasifikovaných dle keramických okruhů. Čísla v horním řádku se vztahují ke sledovaným jevům. Bertinův graf zobrazující poměr proměnných pro sídliště definované keramickými okruhy (obr. 6.95.) poukazuje zejména na nižší variabilitu proměnných týkajících se přírodního prostředí a naopak vyšší proměnlivost u společensky podmíněných struktur. To je nejlépe vidět na rozdílu mezi lengyelskými sídlišti a sídlišti s vypíchanou keramikou. 153 Obr. 6.95. Bertinův graf s hodnotami vyjadřujícími vztah mezi keramickými okruhy a jednotlivými kvalitami. Výška obdélníku vyjadřuje výši hodnot, černé obdélníky mají nadprůměrné hodnoty v rámci dané kvality. Výsledky srovnání sídlišť definovaných dvojicemi obecných keramických skupin (tab. 6.30.) poukazují na malou míru odlišnosti mezi obecnými skupinami LnK a podobně jako i v předchozí tabulce, ani zde nejsou znatelné výrazné rozdíly mezi sídlišti s LnK a s VpK. Nejvyšší rozdíly podle sledovaných jevů jsou mezi LgK I na straně jedné a VpK (II/)III a LnK III na straně druhé. Sídliště s vypíchanou keramikou se poměrně výrazně liší i od sídlišť obecných skupin s LnK. Vysokou rozdílnost vykazuje i vztah mezi LgK II a jordanovskými sídlišti. Zde ovšem nemohla být hodnocen jev 7, neboť délka trvání jordanovské skupiny není známa. Je však zřejmé, že jakkoli by narostl celkový součet hodnot u chybějícího jevu, kategorie rozdílnosti mezi sídlišti s LgK II a jordanovskými sídlišti zůstane u hodnoty 2. Graficky jsou tyto vztahy vyjádřeny v Bertinově grafu (obr. 6.96.). 154 Vztah mezi LnK I – LnK II LnK II – LnK III LnK II – VpK (II/)III LnK III – LgK I LgK I – VpK (II/)III LgK I – LgK II LgK II – EpiLgK 1 2 3 4 5a 5b 6 7 8 Součet 0 2 0 0 0 0 0 1 0 3 2 2 1 0 1 1 2 2 0 11 2 0 2 2 2 2 1 2 1 14 2 2 3 2 2 2 3 3 2 21 2 1 2 3 3 1 3 3 3 21 1 3 1 0 3 0 0 0 2 10 1 3 0 3 1 3 0 x 3 14 Průměrná Relativní Celková absolutní odchylka rozdílnost odchylka (%) 0 0,52 17,3 1 0,69 6,3 2 0,59 4,2 3 0,44 2,1 3 0,74 3,5 1 1,04 10,4 2 1,22 8,7 Tab. 6.30. Tabulka vyjadřující míru rozdílnosti neolitických sídlišť klasifikovaných dle obecných keramických skupin. Čísla v horním řádku se vztahují ke sledovaným jevům. Kategorie 7 není vzhledem k absenci dat pro jordanovskou skupinu relevantní a proto jsou výsledky označené kurzívou. Obr. 6.96. Bertinův graf s hodnotami vyjadřujícími vztah mezi obecnými keramickými skupinami a jednotlivými kvalitami. Výška obdélníku vyjadřuje výši hodnot, černé obdélníky mají nadprůměrné hodnoty v rámci dané kvality. Pro sídliště definovaná detailními keramickými skupinami vychází srovnání následovně (tab. 6.31.): rozdělíme-li sídliště s LnK na detailní keramické skupiny, ani zde se nevyskytnou výraznější rozdíly mezi jednotlivými skupinami. Nejpodobnější jsou si LnK Ib a IIa a LnK IIb a LnK III, což je odrazem toho, že se tyto skupiny často vyskytují společně na sídlišti nebo i v rámci archeologických 155 vrstev. Ani mezi detailními skupinami s LnK a VpK (II/)III nejsou sledovány zásadní rozdíly. Skupiny LnK III a VpK (II/)III se však výrazně liší od dominantních časně lengyelských skupin LgK Ia a LgK Ib. V případě LgK Ic se nepředpokládá časový vztah s LnK III, ovšem mezi sídlišti LgK Ic a VpK (II/)III je překvapivě vysoká podobnost sídelních charakteristik. Velmi vysoká rozdílnost je pak mezi všemi třemi detailními skupinami LgK I a dále i mezi nimi a skupinou LgK IIa se kterou se lze předpokládat částečnou časovou souslednost. Rozdílnost v rámci mladšího lengyelu mezi LgK IIa a LgK IIb je pak nízká stejně jako mezi LgK IIb a jordanovskou skupinou, a to i přes jeden absentující hodnocený jev (7), jehož hodnoty by nakonec nezměnily očekávanou míru rozdílnosti (v tab. 6.31.), nebyly-li by nulové. Celkově tedy pro sídliště definovaná detailními keramickými skupinami vyplývá, že dílčí keramická typologie není pro sídelní charakteristiku lineární keramiky určující. Naproti tomu se keramická typologie jeví jako významná pro sídelní charakteristiky skupin, které jsou aspoň částečně časově sousledné s LgK I, zejména pak pro samotné detailní keramické skupiny LgK I. Vztah mezi LnK Ia – LnK Ib LnK Ib – LnK IIa LnK IIa – LnK IIb LnK IIa – LnK III LnK IIb – VpK (II/)III LnK IIb – LnK III LnK III – VpK (II/)III LnK III – LgK Ia LnK III – LgK Ib VpK (II/)III – LgK Ia VpK (II/)III – LgK Ib VpK (II/)III – LgK Ic LgK Ia – LgK Ib LgK Ia – LgK Ic LgK Ia – LgK IIa LgK Ib – LgK Ic LgK Ib – LgK IIa LgK Ic – LgK IIa LgK Ic – LgK IIb LgK IIa – LgK IIb LgK IIb – EpiLgK 1 2 0 1 1 2 1 3 1 0 1 3 3 0 0 3 3 2 2 0 2 2 0 3 3 2 1 0 1 1 1 3 0 2 0 1 1 3 3 2 2 3 1 0 2 4 0 0 0 0 1 0 0 2 2 2 1 3 2 3 1 3 0 3 3 1 2 5 0 1 0 2 2 0 2 3 2 0 3 1 3 0 0 3 3 1 2 1 1 x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x 6 7 2 0 2 2 1 0 1 3 2 3 1 0 3 3 3 1 2 1 1 0 0x 8 2 2 0 0 0 0 0 2 3 2 3 1 1 3 0 3 1 3 1 2 Součet 0 7 0 6 0 4 0 6 1 7 0 4 1 6 1 14 0 10 1 13 2 13 2 8 3 13 3 18 3 13 3 17 2 12 1 12 3 13 2 8 27 Průměrná Relativní Celková absolutní odchylka (%) rozdílnost odchylka 0 1,14 16,3 0 0,73 12,2 0 0,65 16,3 0 0,98 16,3 0 0,28 4,0 0 0,82 20,5 0 0,49 8,2 2 0,86 6,1 1 0,94 9,4 2 0,77 5,9 2 1,02 7,8 1 0,77 9,6 2 1,02 7,8 3 0,73 4,1 2 1,3 10,0 3 0,65 3,8 2 0,69 5,8 2 1,1 9,2 2 0,73 5,6 1 0,73 9,1 1 0,83 11,9 Tab. 6.31. Tabulka vyjadřující míru rozdílnosti neolitických sídlišť klasifikovaných dle detailních keramických skupin. Čísla v horním řádku se vztahují ke sledovaným jevům. Kategorie 7 není vzhledem k absenci dat pro jordanovskou skupinu relevantní a proto jsou výsledky označené kurzívou a celková rozdílnost je předpokládaná. 156 Obr. 6.97. Bertinův graf s hodnotami vyjadřujícími vztah mezi detailními keramickými skupinami a jednotlivými kvalitami. Výška obdélníku vyjadřuje výši hodnot, černé obdélníky mají nadprůměrné hodnoty v rámci dané kvality. Sídlení charakteristika neolitických sídlišť: Nejstarší neolitická sídliště s lineární keramikou (LnK I) mají dominantní oblast výskytu především v severní a západní části sídelní oblasti povodí Dyje s výjimkou malé koncentrované oblasti na severním úpatí Weinviertelské pahorkatiny na jihu. Z hlediska umístění sídlišť v nadmořské výšce se sídliště s LnK I výrazně neliší od většiny jiných neolitických skupin, pro LnK I je však příznačná absence výrazně vysokých i nízkých hodnot, což se v geografickém kontextu projevuje osidlováním především pahorkatin a vysočin do až 460 m n.m., zatímco nížinné oblasti byly osídleny výrazně méně. Asi 50% lokalit je orientováno jihovýchodním až jižním směrem, asi třetina sídlišť je strukturována podél úpatí vrchovin, zejména Drahanské vrchoviny. Současný stav poznání zatím nenasvědčuje organizaci sídlišť do výraznějších shluků. V následném období s LnK II nedochází k žádným radikálním sídelním obratům, ovšem dílčí změny lze pozorovat. Jedná je především o osídlení i některých částí nížinných oblastí, jmenovitě oblasti pod Pavlovskými vrchy a dolní tok řeky Kyjovky. Toto sídelní rozšíření je však typické specificky pro detailní keramickou skupinu LnK IIb, zatímco skupina LnK IIa se nachází v podobné oblasti jako LnK I. Pro sídliště s LnK IIb je ze všech skupin s LnK obecně příznačná dominance ve 157 východní polovině povodí Dyje. Koncentrace sídlišť se zvyšuje, ovšem délka trvání LnK II je rovněž vyšší, v přepočtu na čas je hustota sídlišť přibližně stejná. Výskyt sídlišť s LnK III nejspíš předznamenává výrazné změny v sídelní struktuře v následujícím období. Těžiště výskytu LnK III je v západní sídelní části povodí Dyje a lokality jsou na rozdíl od ostatních skupin s LnK koncentrovány do clusterů a v případě Znojemska na linii, která nereflektuje žádné přírodní struktury. Sídliště s LnK III jsou ve výrazně vyšších nadmořských výškách oproti jiným sídlištím s LnK a zejména sídlištím s VpK. Střední výška sídlišť s LnK III je 330 m n.m., což je zdaleka nejvýše ze všech sledovaných skupin. Struktura sídlišť s LnK III podél přírodních linií je méně výrazná. Sídliště s vypíchanou keramikou jsou si dle statistiky v této kapitole velmi podobná se sídlišti s VpK , hodnotíme-li je v kontextu detailních keramických skupin (tab. 6.31.) nebo poměrně odlišná v kontextu obecných keramických skupin (tab. 6.30.). Domnívám se, že v tomto ohledu je více vypovídající druhá možnost, neboť rozdílnosti některých důležitých sídelních aspektů jsou markantní. Nadmořská výška sídlišť s vypíchanou keramikou je s ohledem na své střední hodnoty z celého neolitu výrazně nejnižší aniž by dosahovala absolutně nejnižších hodnot. S tím úzce souvisí i specifické rozšíření sídlišť s VpK, které lemuje okolí Bobravské vrchoviny, zejména výrazně v Boskovické brázdě. Tvoří tak negativ struktury šáreckých sídlišť v okolí Brna ležících uvnitř Bobravské vrchoviny. Naopak stejnou strukturu jako šárecká sídliště vytváří i sídliště s VpK na linii mezi Jaroměřicemi nad Rokytnou a okolím Znojma. Do východní části povodí Dyje jsou sídliště s vypíchanou keramikou rozšířena jen mírně výrazněji než sídliště s LnK III. Sídliště s vypíchanou keramikou jsou oproti sídlištím s LnK strukturována výrazně podle vodních toků, a to ve 40% případů. Podobně jako v předchozím období sídliště s VpK nevytvářejí výrazný sídelní cluster. Sídliště s VpK jsou v 63% lokalizována na nových, dříve neosídlených polohách, což je ve srovnání s předchozím i následným obdobím (+- 80%) nejméně. Orientace sídlišť s VpK je poměrně vyhraněná do segmentu SV – J a naopak minimální v segmentu Z – S. Celkově z hlediska neolitu se většina sídlišť s VpK nachází především v oblastech kde je nízká koncentrace jiných neolitických sídlišť. Lengyelská sídliště jsou svou strukturou velmi výrazně odlišná od sídlišť s VpK a LnK III. Sídliště s LgK zaujímají největší část sídelního prostoru, od nejníže položených po téměř nejvýše položené. O sídlištích s LgK I nemá smysl mnoho psát, neboť LgK I se skládá ze tří velmi heterogenních detailních keramických stylů, které jsou z hlediska sídelních struktur navzájem odlišné. Společný jev je u všech tří pouze vyšší výskyt extrémních hodnot u sklonu sídelních svahů. Ve vztahu k nížinným oblastem je sídelní prostor poměrně ostře ohraničený a výskyt osamocených sídlišť je zde 158 velmi ojedinělý. LgK Ic má velmi specifické rozšíření na oblast pod Pavlovskými vrchy doplněnou několika osamocenými sídlišti především na východním okraji Brněnské vrchoviny, střední nadmořská výška těchto sídlišť je výrazně nízká a jádrová hustota nevýrazná. Podobně nízká je jádrová hustota i v případě LgK Ia, ovšem sídliště definovaná touto keramickou skupinou jsou početnější a územně rozšířenější. Sídliště s LgK Ia jsou organizována především do linií a i v jiných rysech se výrazně liší, to svou výraznou orientací sídelních svahů na jihovýchod, velmi nízkým rozptylem sídlišť v nadmořské výšce, téměř absolutní vazbou na dobové monumenty (rondely). Sídliště LgK Ib jsou z těchto tří skupin nejpočetnější a v mnoha ohledech tvoří negativ sídlišť s LgK Ia i LgK Ic. Sídliště s LgK Ib vytvářejí ze všech sídlišť definovaných detailními keramickými skupinami nejvýraznější sídelní cluster vůbec, a to v západní části Brna a okolí. Oproti Lgk Ia jsou sídliště s LgK Ib obecně umístěna dále od Dyjskosvrateckého úvalu a více do nitra pahorkatin a vrchovin. Nejsou na nich rondely. Sídliště s LgK IIa mají s se sídlišti s LgK Ic poněkud ambivalentní vztah, v některých ohledech jsou si podobná a v některých jsou rozdílná. Ze společných podobností je důležité oblast výskytu, které je sice v případě LgK IIa výrazně širší, ovšem jeho těžiště leží ve východní polovině povodí Dyje stejně jako u LgK Ic. S tím souvisí i podobný rozptyl sídlišť v nadmořské výšce. LgK IIa a LgK IIb se na rozdíl od skupin LgK I neodlišují velmi výrazně, což je patrně dáno i skutečností, že se časově překrývají jen částečně a hlavní délka trvání LgK IIb je s LgK IIa nesouvisející. Zde je významný rozdíl v územním rozšíření, kdy těžiště LgK IIb je především v západní části území. Sídliště s LgK II (obecně) ještě dotvářejí zajímavý negativ v západní části Brna a okolí, kde je ve srovnání s jinými regiony poměrně nízká sídelní jádrová hustota, což je kontrastuje se sídelní strukturou během LgK I. Pro LgK II lze dále konstatovat specifické uspořádání sídlišť do více menších sídelních clusterů o vysoké jádrové hustotě, zatímco během LgK I byl pouze jeden výrazný sídlení cluster, zároveň jsou sídliště s LgK II územně nejvíce rozšířená z celého neolitu. Poslední epilengyelská (jordanovská) skupina se od LgK IIb odlišuje zejména ve svém územním rozšíření, neboť epilengyelské sídliště se koncentrují severně a jižně od Brna a obecně více v nížinatějších oblastech než LgK IIb. Vzájemný výskyt jordanovských sídlišť a těch s LgK IIb se územně spíše vylučuje i přes to, že existují lokality se společným výskytem obou keramických skupin. Základním zjištěním sídelních struktur spočívá v dílčím členění sídlišť dle obecných a detailních keramických skupin. Zatímco sídliště s lineární keramikou LnK I a LnK II (resp. LnK Ia až LnK 159 IIb) mají velmi podobnou sídlení struktur, tedy keramická výzdoba na sídlištích není v rámci LnK pro sídelní charakteristiku výrazně specifická. Od období s výskytem LnK III a VpK potom nabývá keramická výzdoba na spojitosti s některými, často i mnoha sídelními charakteristikami, z nichž je jednou z nejvýznamnějších regionalita. Zejména lengyelská sídliště definovaná detailními keramickými skupinami, u kterých lze ze všech detailních nejlépe prokázat současnost (LgK Ia, Ib, Ic), se vyznačují rozdílnými sídelními charakteristikami, právě i regionálními, které se vztahují i ke keramické typologii. 160 7. Distribuční struktury štípané industrie Artefakty štípané industrie jsou analyzovány z více hledisek, a ta jsou: – prostorová charakteristika distribuce podle jednotlivých surovinových zdrojů, případně i variet surovin. K analýze jsou využita primárně kvantifikovaná data, ze kterých je vytvořen model rozšíření suroviny pomocí funkce Topo To Raster v ArcGIS a výsledný model je omezen pouze na sídelní oblast sledovaného období (dvoukilometrová zóna okolo každého bodu definujícího sídliště). – Sledování četnosti daných surovin ve vzdálenosti ke zdrojům a zvážení distribučních modelů podle již zmíněného vzoru (Bahn, Renfrew 1998, 355). Hodnoty vzdálenosti jsou vypočítány pomocí funkce Point Distance mezi jednotlivými body reprezentující sídliště s určenými kamennými surovinami a bodem reprezentujícím zdroj suroviny. V případě některých surovin byly body stanoveny na základě jiných skutečností než je znalost zdroje, jedná se především o suroviny vyskytující se na velké ploše, nebo suroviny, které mají více možných oblastí výskytu. V případě silicitů glacigenních sedimentů byl zdrojový bod stanoven arbitrárně na soutok Olše a Odry. U vzdálených zdrojů nepokládám vzdálenost za klíčovou proměnou přímo ovlivňující distribuci, proto nebyl vybrán nejbližší možný bod. Pro křemičité zvětraliny serpentinitu byl vybrán z více možných oblastí (viz Přichystal 2009, 135) bod mezi Jevišovicemi a Bojanovicemi, neboť právě v okolí tohoto bodu je nejvyšší výskyt KZS v neolitu a zároveň platí, že i ostatní lokální suroviny mají nejčastěji nejvyšší výskyt v okolí primárního zdroje. Zdroj křišťálu (vč. dalších variet) byl z mnoha možných oblastí (Vokáč 2004, 186-190) stanoven na k.ú. Brtnice s podobným předpokladem jako v předchozím případě: křišťál je v surovinovém spektru nejvíce zastoupen v sídelní oblasti, které je Brtnici nejblíže. Případně mohl být křišťál nacházen přímo v nejzápadnější části sídelní oblasti na Jaroměřicku (Vokáč 2004, 188). V takovém případě by se trajektorie distribučního modelu pouze zkrátila, jeho tvar by ale zůstal podobný. U dalších zmíněných surovin je oblast výskytu víceméně omezená a zobecnění zdroje do jednoho bodu není problematické. Všechny zbývající lokalizace zdrojů jsou stanoveny na základě popisu A. Přichystala (2009). – statistická analýza vztahu jednotlivých surovin ke keramickým skupinám na základě kvantifikovatelných dat prostřednictvím krabicových grafů – statistická analýza na základě prostého sledování výskytu jednotlivých surovin na neolitických sídlištích. 161 Pro studium distribučních struktur ŠI jsou do současné doby zásadní práce I. Mateiciucové (2008a) pojednávající o distribučních mechanismech surovin ŠI během období s LnK (částečně i pozdějších) a dále pak studie zaměřené na jednotlivé suroviny, SKČJ (Janák, Přichystal 2007), rohovec typu KL (Oliva et al. 1999; Oliva 2010) a určitá pozornost je distribučním strukturám věnována i v syntetickém díle A. Přichystala (2009). Především s těmito pracemi jsou porovnávány výsledky z povodí Dyje. 7.1. Kritika dat Datová základna surovin ŠI je z hlediska prostorového rozmístění vůči sídelním strukturám velmi asymetrická, což je ovlivněno především dříve intenzivní činností zejména M. Vokáče (2003 aj.) ve východní části Vysočiny, kde rovněž leží těžiště znalostí o složení surovinových souborů ŠI. Relativně dobře popsanými regiony jsou dále západní část Brněnska a okolí Mohelna. Naproti tomu je východní část sledovaného území poznaná velmi málo a střední část Boskovické brázdy pak prakticky vůbec. Proto přesnost distribučních modelů klesá zejména směrem na sever a východ. Další problematickou okolností jsou potom malé soubory dat založené na malém počtu vzorků (od 10 ks výše), které mohou u prahového početního rozsahu souboru ovlivnit soubor jedním kusem na poměrnou hodnotou 10%. Další problematickou skutečností je fakt, že jednotlivé soubory jsou rozčleněny do surovinových kategorií na základě početního výskytu, což se jeví problematické zejména ve vztahu k výskytu křišťálu a jeho variet a obsidiánu, neboť z těchto surovin byly vyráběny především mikrolitické artefakty, tudíž z hlediska hmotnostního tvoří výrazný nepoměr. V případě souboru ze Zábrdovic u Vedrovic (LgK Ia, Mateiciucová 1999) tvořil obsidián 50% kusového spektra, proto byl i s ohledem na skutečnost, že vzorek pochází výhradně z příkopu rondelu, vyloučen z kvantifikace. 7.2. Distribuční struktury surovin štípané industrie na sídlištích s LnK Na sledovaném území je evidováno 45 lokalit, kde bylo možné zjistil alespoň přítomnost některých surovin. Z toho šlo dále vyčlenit 5 lokalit s LnK I, 14 lokalit s LnK II a 6 lokalit s LnK III. Některé údaje se mohou překrývat v případech kdy byl nálezový soubor ŠI vztažený ke smíšenému keramickému souboru (LnK I/II nebo LnK II/III). Kvantifikovatelných souborů s LnK je 25, z toho 5 souborů náleží k obecné keramické skupině s LnK I a 10 souborů k LnK II. LnK III statisticky hodnocena nebyla (3 soubory). Prostorová analýza rozšíření jednotlivých surovin je provedena pouze pro keramický okruh s LnK. 162 7.2.1. Rohovec typu Krumlovský les Na lokalitách s LnK se rohovec typu KL vyskytuje na 93% všech lokalit, zbývajících 7% reprezentují lokality u kterých byl zjištěn jen velmi malý vzorek ŠI (méně než 10 ks). Při rozdělení rohovce typu KL na dílčí variety je výskyt KL I evidován na 83%, KL II na 81% a KL III na 5% všech lokalit s LnK. Rohovec typu KL (bez rozlišení variet) má v průběhu LnK dominantní zastoupení především v okolí svého původu a v západní části sídelního území (obr. 7.1.). Zde je ovšem distribuční kontinuita narušena lokalitou Krhov-Utopenec (LnK III), kde dominuje KZS. Obr. 7.1. Distribuce rohovce typu Krumlovský les v průběhu keramického okruhu s LnK. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti rohovce typu KL (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). Podobný distribuční model je zřetelný i pro varietu KL I, která je jinak během období s LnK dominantní (obr. 7.2.). Naproti tomu těžiště výskytu variety II (obr. 7.3.) je mimo primární oblast výskytu, na Brněnsku, v okolí Mohelna a Jaroměřic nad Rokytnou, ovšem podíl variety II zřídka přesahuje 40%. Varieta III se na sídlištích s LnK vyskytla pouze ve dvou případech a v poměru menším než 1% podobně jako výskyt rohovcové brekcie, který byl zaznamenán zcela ojediněle. 163 Obr. 7.2. Distribuce rohovce typu Krumlovský les, varieta I, v průběhu keramického okruhu s LnK. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti rohovce typu KL I (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). Obr. 7.3. Distribuce rohovce typu Krumlovský les, varieta II, v průběhu keramického okruhu s LnK. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti rohovce typu KL II (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 164 Zdroje rohovce KL leží přímo v sídelní oblasti, ovšem jeho distribuční areál není rovnoměrný na všechny strany, je především omezený ze severu (výskyt rohovce typu Olomučany) a z jihozápadu (výskyt křemičitých zvětralin serpentinitu) a tvar distribučního areálu je spíše oválný, což se projevuje i v poměru zastoupení rohovce typu KL ve vztahu ke vzdálenosti (obr. 7.4.) a podle současného charakteru dat není distribuce KL přirozená (postupně klesající), ale z regionálního hlediska je sociálně podmíněná (resp. podmíněná blízkým výskytem jiných surovin a jejich využíváním). Ve východní části sledovaného území (reprezentovaném lokalitou Milotice u KyjovaDráhy, LnK I, KL 6%) se potom rohovec typu KL podílí na surovinovém spektru jen velmi malým podílem. I přes to, že se jde pouze jednu lokalitu v tomto prostoru, je třeba chápat nízké zastoupení rohovce typu KL, stejně jako i jiných lokálních surovin, v kontextu specifických surovinových preferencí v rámci Pomoraví a dolního Podyjí. Předběžně lze tuto strukturu doplnit o informaci z vlastního výzkumu na lokalitě s LnK II Podivín-Rybáře (která v práci jinak není zahrnuta), kde je rohovec typu KL zastoupen v přibližně stejným podílem jako SKČJ. Ve Waldviertelu, odkud pro tuto práci nejsou k dispozici žádná data, lze však očekávat relativně vysoký podíl rohovce typu KL, neboť dle sledování I. Mateiciucové (2008a, 122) místní křemičité zvětraliny serpentinitu se zdrojem v okolí Japons se do surovinového spektra výrazněji nepromítly, na rozdíl od situace v okolí Jevišovic. Podle informací M. Olivy (2010, 268) v Hornské kotlině na většině lokalit s LnK rohovec typu KL výrazně dominuje. Ve výraznější míře je rohovec typu KL registrován jen nedaleko od (především jižních) hranic povodí Dyje (Asparn a. Z. - Schletz cca 40%; Mateiciucová 2008a, 183; Mold I cca 56%, Mateiciucová 2008a, 202; Rosenburg I 20%, Mateiciucová 2008a, 206). Zvážíme-li tyto údaje, hodnoty pro Asparn a. Z. - Schletz a Rosenburg I odpovídají pokračování modelu distribuce KL, ovšem velmi blízký Mold má poměrně vysoký podíl rohovce typu KL. Štípaná industrie v Rosenburgu je z pohledu z povodí Dyje velmi silně a netypicky ovlivněna radiolarity z pohoří Bakony (přes 50%). Ojedinělý výskyt rohovce typu KL lze sledovat i ve vzdálenějších oblastech, jedná se většinou pouze o individuální artefakty, které nejsou odrazem pravidelných distribučních struktur (např. Brunn am Gebirge-Wolfholz 1ks, Mateiciucová 192; Leonding (u Linze) cca 3% (Oliva 2010, 268), což je nejvzdálenější evidovaný výskyt rohovce typu KL během období s LnK; Žopy-Cihelna 1 ks, Mateiciucová 2008a, 263; Žopy II a Kladníky-Záhumenky bez nálezu, Mateiciucová 2008a, 219 a 268; Spytihněv-Na vrších, bez nálezu, Schenk et al. 2008; Mohelnice, poměr neuveden, Mateiciucová 2008a, 122; Bylany u Kutné Hory 1 – 2% podle chronologie, Přichystal 1987, dále i Popelka 1999, 23). Na západním Slovensku byl potom jeden kus rohovce typu KL zjištěn na sídlišti s LnK II v Devínskej Novej Vsi (Farkaš et al. 2008). 165 100 90 80 70 % 60 50 40 30 KL 20 Polynomická (KL) 10 0 0 10 20 km 30 40 50 60 Obr. 7.4. Graf zobrazující poměrné zastoupení rohovce typu Krumlovský les na sídlištích s LnK ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 100 KL I 90 Polynomická (KL I) 80 70 % 60 50 40 30 20 10 0 0 10 20 30 40 50 60 km Obr. 7.5. Graf zobrazující poměrné zastoupení rohovce typu Krumlovský les, variety I, na sídlištích s LnK ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 166 60 KL II 50 Polynomická (KL II) % 40 30 20 10 0 0 10 20 30 40 50 60 km Obr. 7.6. Graf zobrazující poměrné zastoupení rohovce typu Krumlovský les, variety II, na sídlištích s LnK ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. Při rozkladu poměrného zastoupení obou hlavních variet rohovce z Krumlovského lesa ve vztahu ke vzdálenosti (obr. 7.5. a 7.6.) je zřejmé, že dominující varieta I má podobný charakter distribuce jako rohovec typu KL bez rozlišení, ovšem varieta II se v souborech výrazněji vyskytuje až ve vzdálenosti od 15 od zdroje (bod zdroje byl stanoven v Krumlovském lese nad Vedrovicemi). Nemusí jít nutně o společenskou preferenci, může se rovněž jednat o využívání výchozů které se nacházejí mimo známé těžební areály, jmenovitě v okolí Němčiček (okr. Brno-venkov), kde ovšem bylo dosud zjištěno využívání místního rohovce typu KL pouze v období nálevkovitých pohárů (Oliva 1998, 10). To by mohl být důvod pro vyšší výskyt variety II na Brněnsku, ovšem rovněž vyšší podíl této variety i v okolí Mohelna takové interpretaci příliš nenasvědčuje. Ani v blízkém okolí dalšího možného, avšak patrně významněji nevyužívaného zdroje rohovce typu KL, na Bílé hoře v Brně-Židenicích (Přichystal 2009, 68), se využívání tohoto rohovce výrazněji neprojevuje . 7.2.2. Křemičité zvětraliny serpentinitu Křemičité zvětraliny serpentinitu dosáhly na sídlištích s lineární keramikou jen ojediněle dominantního poměru, a to na šáreckém sídlišti Krhov-Utopenec (Vokáč 2003) a dále jsou KZS výrazněji zastoupeny v souboru z lokality Blanné I (LnK II) v poměru 38% (Vokáč 2003). Vzhledem k tomu, že do kategorie KZS náleží i křemičité zvětraliny typu Ctidružice, je vyšší výskyt této suroviny zaznamenán i překvapivě na Tišnovsku na lokalitách Čebín-Příčníky (LnK II, 167 19%, Vokáč 2003) a Nuzířov-Rybníčky (LnK II, Čerevková a kol. 2011) kde se tato surovina vyskytla v několika kusech. Obecně se KZS vyskytují spíše na lokalitách s LnK II, na lokalitě s LnK I byly KZS zjištěny pouze v jednom případě. Z hlediska absolutní přítomnosti je KZS evidován na 30% všech lokalit s LnK. Obr. 7.7. Distribuce křemičitých zvětralin serpentinitu v průběhu keramického okruhu s LnK. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti KZS (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). Distribuční systém lze při troše idealizace považovat za téměř přirozený, tedy s postupným ubýváním suroviny ve spektru s rostoucí vzdáleností (obr. 7.7.; 7.8.). Je třeba jen odmyslet zmíněné lokality na Tišnovsku a vzít v potaz, že určení zdrojového bodu se může jevit v tomto případě jako příliš deterministické. Nebo v případě Krhova-Utopence připadají v úvahu i jiné možné zdroje KZS, zejména přímo z katastru obce (Přichystal 2009, 135). Zdroje KZS v okolí Mohelna nebo Japons (Mateiciucová 2008a, 131), či jiných možných oblastí (dle Přichystal 2009, 135) patrně nehrály v období s LnK výraznou roli. 168 60 KZS 50 Polynomická (KZS) % 40 30 20 10 0 0 10 20 30 km 40 50 60 Obr. 7.8. Graf zobrazující poměrné zastoupení křemičitých zvětralin serpentinitu na sídlištích s LnK ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 7.2.3. Rohovec typu Olomučany I přes poměrně malý distribuční rádius svých velkých kvantit hrál rohovec typu Olomučany dominantní nebo výraznou roli v podílu surovinového spektra zejména na sídlištích lemujících Drahanskou vrchovinu (obr. 7.9.). Dále na jih byl distribuován jen v menší míře (nejvíce Mikulov na Moravě-Jelení louka – 14%, vlastní analýza, Zábrdovice u Vedrovic - 18%, Mateiciucová 2008a, 246). Obecně byl rohovec typu Olomučany během LnK spíše lokální surovinou, na úrovni malých kvantit by se pak dalo hovořit i o jejím regionálním využití. Mimo region povodí Dyje se vyskytl v neznámém množství na střední Moravě v Mohelnici a dále na některých lokalitách přiléhajících k Drahanské vrchovině, jmenovitě Mostkovice (Mateiciucová 2008a, 124), Brodek u ProstějovaHůrka (1ks ze sedmi, Vostrovská 2007) nebo Slatinky-Močilky (1ks ze 13, Humpola 2007). Zdroje rohovce leží mimo sídelní oblast v Moravském krasu, což je ovšem jinak oblast s poměrně dobře doloženým pohybem lidí v neolitu v souvislostí s využíváním jeskynních prostor (Ondroušková 2011). Ve vzdálenosti do 20 km od zdroje je distribuční křivka (obr. 7.10.) prudce klesající a na hodnotách pod 20% postupně mírně klesá k nejvzdálenější lokalitě Bohušice-Za dvorem (66 km, Vokáč 2003). Ze všech lokalit s LnK byl rohovec typu Olomučany zjištěn na 46% ze všech kde byla evidována ŠI. 169 Obr. 7.9. Distribuce rohovce typu Olomučany v průběhu keramického okruhu s LnK. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti rohovce typu Olomučany (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 100 Olomučany 90 Polynomická (Olomučany) 80 70 60 % 50 40 30 20 10 0 0 10 20 30 km 40 50 60 Obr. 7.10. Graf zobrazující poměrné zastoupení rohovce typu Olomučany na sídlištích s LnK ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 170 70 7.2.4. Křišťál a jeho odrůdy Tato surovina se objevuje spíše sporadicky s vazbou na zdrojové oblasti, tedy v jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny (obr. 7.11.). Distribuce na jednotlivých lokalitách je proporčně i územně nejednotná. Hodnoty výskytu nepřesahují 10%. K výskytu křišťálu mimo sídliště s LnK na Českomoravské vrchovině nejsou údaje. Obr. 7.11. Distribuce křišťálu a jeho odrůd v průběhu keramického okruhu s LnK. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti křišťálu (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 7.2.5. Silicity glacigenních sedimentů Ač je tato surovina jednou z nejdůležitějších surovin v pravěku severní poloviny Čech i Moravy (a mnoha dalších regionů mezi západní Ukrajinou a Nizozemím), v povodí Dyje se vyskytuje poměrně pravidelně, i když v nízkých proporcích. Výskyt SGS byl zjištěn na 42% lokalit kde byla evidována ŠI. U nízkého výskytu SGS je jedinou výjimkou povodí Kyjovky a dolní část povodí samotné Dyje, kde se tato surovina společně se SKČJ vyskytuje výrazně (obr. 7.12.). Tuto skutečnost reprezentuje lokalita Milotice u Kyjova (34%, LnK I) a Mikulov na Moravě-Jelení louka (11%, LnK Ib, IIa). Na ostatních lokalitách s LnK západním směrem se SGS vyskytují většinou do 5%. Distribuční křivka (obr. 7.13.) zobrazuje poměrně zkreslenou informaci o distribuci, neboť po počáteční vysoké 171 hodnotě (Milotice) se vyskytují velmi nízké hodnoty (Brněnsko), které se udržují až na samý JZ okraj sídelního území. Tato křivka jednak nerespektuje geomorfologické předpoklady pro distribuci a dále je nutné zvážit společenský aspekt distribuce. Pakliže by byl výchozí distribuční bod stanoven v dolním Pomoraví, křivka by měla prudký sestup na počátku a dále pozvolný průběh až ke konci, což by vyjadřovalo postupně klesající distribuci od (sekundárního) zdroje a rovněž odlišné preference v dolním Pomoraví. Obecné rozšíření SGS popsala I. Mateiciucová (2008a, 128). Až na výjimky se SGS stávají dominantní surovinou pouze na sídlištích s LnK I (což je i případ Milotic), v pozdějším období dominuje SKČJ, SGS převažuje výjimečně ve zdrojové oblasti (92%, Velké Hoštice, Janák 2007, 154), nebo na základě rozboru malých souborů (Uničov-Na nivách, celkem 15ks, z toho 9 SGS, Veselá 2005). Ve východních Čechách, na střední, severní Moravě a ve Slezsku je s touto surovinou paralelně výrazně využívaný SKČJ. Ve středodunajské oblasti se podle I. Mateiciucové dostávají SGS nejjižněji do oblasti Waldviertelu (Rosenburg I). I v širším povodí Moravy se SGS jeví jako doplňková surovina SKČJ (např. Chornice-Pod Hušákem 26%, Hájek 2007; Slatinky-Močilky 30%, Humpola 2007). V Poolšaví na lokalitě Veletiny-Losky (LnK II) však dominantní SKČJ doplňuje vlárský radiolarit bez přítomnosti SGS (Vaškových 2007). Obr. 7.12. Distribuce silicitu glacigenních sedimentů v průběhu keramického okruhu s LnK. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti SGS (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 172 40 SGS 35 Polynomická (SGS) 30 25 % 20 15 10 5 0 140 150 160 170 km 180 190 200 210 Obr. 7.13. Graf zobrazující poměrné zastoupení silicitů glacigenních sedimentů na sídlištích s LnK ve vztahu ke vzdálenosti od hypotetického zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 7.2.6. Silicity krakovsko-čenstochovské kury Zatímco výskyt SGS a SKČJ je téměř komplementární, SKČJ má většinou v LnK II a III vyšší podíl v surovinovém spektru než SGS (mimo případy výše zmíněné), i když v povodí Dyje se tento poměr příliš výrazně neprojevuje. Stejně jako v případě SGS, i SKČJ je výrazně zastoupen na stejných lokalitách, tj. Milotice u Kyjova-Dráhy a Mikulov na Moravě-Jelení louka (obě shodně 19%) a třetí výrazněji zastoupenou lokalitou v severovýchodní části sídelního území jsou VelaticePadělky (16%, Rebrošová 2013) a ojediněle v Brně vystupuje s velkým podílem SKČJ lokalita Ivanovice-Díly (25% ze 17ks, LnK Ib, IIa, IIb, Stříšková 2007). Na dalších lokalitách na Brněnsku, Znojemsku a Třebíčsku se hodnoty výskytu SKČJ nedostávají nad 5%, stejně jako SGS (obr. 7.14.). K výraznému podílu SKČJ lze v povodí Dyje doplnit novou lokalitu Podivín-Rybáře (LnK II, vlastní výzkum listopad 2014) na dolním toku Dyje, kde v malém souboru ŠI má SKČJ přibližně shodný podíl jako rohovec typu KL. Z celkového počtu všech lokalit s evidovanou ŠI byl SKČJ zjištěn na 56% lokalit, což tuto surovinu činí druhou nejčastěji se vyskytující po rohovci typu KL na sídlištích s LnK. Rozložení poměrného zastoupení SKČJ na lokalitách je podle zobecňující polynomické regresivní křivky postupně klesající od ve směru od zdroje (obr. 7.15.), je však opět jako v případě SGS třeba zvážit Pomoraví coby společensky sekundární zdroj SKČJ. V takovém případě by rozložení bodů vyjadřovalo pravidelnější pokles hodnot od zdroje. Distribuci SKČJ na Moravě a v Horním Slezsku věnovali studii V. Janák a A. Přichystal (2007). 173 Autoři rozdělili distribuci na Moravě do dvou skupin: střední a severní Morava s vysokým výskytem SKČJ a jižní Morava s Dolním Rakouskem s nízkým výskytem této suroviny (Janák, Přichystal 2007, 9). Podle současných poznatků je však patrné, že oblastí s vysokým výskytem SKČJ doplňovaným často o SGS je i dolní Pomoraví s přilehlými nížinatými oblastmi (dolní tok Dyje, Weinviertel reprezentovaný lokalitou Asparn a. Z.-Schletz, přes 26% SKČJ, Mateiciucová 2008a, 183). Z východní strany Pomoraví je distribuce SKČJ omezena výskytem vysokého podílu vlárského radiolaritu na jedné z mála popsaných východomoravských lokalit s LnK (RudimovLázky, radiolarit 82%, SKČJ 18%, Vaškových 2007). Z hlediska širšího kontextu je SKČJ jednou z nejvýznamnějších a nejdále distribuovanějších surovin ve střední Evropě, tento silicit byl v průběhu lineární keramiky distribuovaný až do oblastí dnešního Maďarska a západního Rumunska (Mateiciucová 2008a, 126). Obr. 7.14.Distribuce silicitů krakovsko-čenstochovské jury v průběhu keramického okruhu s LnK. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti SKČJ (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 174 30 SKČJ 25 Polynomická (SKČJ) 20 % 15 10 5 0 230 240 250 260 270 km 280 290 300 310 320 Obr. 7.15. Graf zobrazující poměrné zastoupení silicitů krakovsko-čenstochovské jury na sídlištích s LnK ve vztahu k vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 7.2.7. Radiolarity z pohoří Bakony Povodí Dyje je pro šíření radiolaritů z pohoří Bakony poměrně marginální oblastí. Mimo ojedinělý výskyt radiolaritu Úrkút-Eplény v Zábrdovicích u Vedrovic (Mateiciucová 2008a, 246) se zde vyskytuje pouze radiolarit typu Szentgál, a to v hodnotách jednotek procent (max. 2-3%). V povodí Dyje se tento radiolarit vyskytl pouze na osmi lokalitách což je cca 20% ze všech kde byl evidován výskyt štípané industrie (z toho 2x na lokalitách s LnK I, 3x s LnK II a 2x s LnK III, 1x LnK bez dílčí specifikace). Nízký poměrný i absolutní výskyt poněkud kontrastuje se distribučním perimetrem této suroviny, která v průběhu LnK I dosahuje až do Horního Rakouska, ojediněle i do Porýní nebo do Čech (Mateiciucová 2008a, 148) a povodí Dyje se tak nachází v přibližně stejné vzdálenosti od zdroje jako SKČJ (cca 250 km, měřeno z Krumlovského lesa). Navíc radiolarit typu Szentgál byl ve větší míře distribuovaný do poměrně blízkých lokalit ke zkoumanému regionu, především výše zmiňovaný Rosenburg I (přes 50%, Mateiciucová 2008a, 206) v Hornské kotlině a Spytihněv-Na vrších (LnK Ia, Schenk a kol. 2008) nad dolním Pomoravím, kde se radiolarit typu Szentgál vyskytl ve 13% z reprezentativního vzorku 442 ks. Z dalších lokalit s LnK je znám výskyt radiolaritu typu Szentgál z horního i dolního Pomoraví pouze v řádu jednotek procent. 7.2.8. Další minoritní suroviny Ze všech sledovaných surovin má v povodí Dyje zcela nulový výskyt, rohovec typu Boršice a 175 tokajský obsidián. Druhá zmíněná surovina se však ojediněle vyskytuje v sídlištních souborech s LnK I i II na východní Moravě (Spytihněv-Na vrších, Veletiny-Losky, Schenk et al. 2008; Vaškových 2007). Ojediněle se vyskytuje rohovec typu Stránská skála (2x) a ve stejném počtu se vyskytl vlárský radiolarit (resp. radiolarit typu Vršatecké Podhradie). Zde ovšem stojí za zmínku, že v Miloticích u Kyjova je zastoupen v 19% a tato lokalita patrně reprezentuje okrajovou oblast distribučního areálu vlárského radiolaritu na východní Moravě, kde je v Poolšaví zastoupen ve 34% (Veletiny-Losky, Vaškových 2007) a téměř na rozvodí Moravy a Váhu je tento radiolarit zastoupen dominantně (82%, Rudimov-Lázky, Vaškových 2007). Na základě několika mála lokalit by se tedy měl tento radiolarit vyskytovat v LnK I i v LnK II. Křídový spongolit s primárními výchozy v okolí střední části Boskovické brázdy a sekundárně ve štěrcích Svitavy, Svratky a Dyje byl sice poměrně často využíván v mezolitu, ovšem v období LnK zcela výjimečně (Mateiciucová 2008a). Podle vlastních poznatků se křídový spongolit nevyskytuje vůbec na sídlištích s LnK I, na sídlištích s LnK II je již evidován na 15% lokalit s identifikovanou štípanou industrií, ovšem v poměrném zastoupení zcela minimálním. Poslední dvě identifikované suroviny pocházejí ze severozápadních Čech, jedná se o křemence typu Bečov a Skršín. Křemenec typu Skršín byl nalezen na lokalitě Blatnice-U spálených padělků (LnK II, Vokáč 2003) a křemenec typu Bečov byl nalezen na šáreckém sídlišti Krhov-Utopenec (Vokáč 2003). Křemence typu Bečov se v průběhu LnK v Čechách nacházely poměrně v malém množství i v okolí zdroje (Malkovský, Vencl 1995, 20), ovšem je evidována i jeho dálková distribuce (Bylany, Přichystal 1985). Naproti tomu křemenec typu Skršín je v průběhu LnK II výrazně distribuovaný do středních Čech včetně Bylan (Malkovský, Vencl 1995, 24). Bavorský deskový rohovec typu Arnhofen se vyskytl pouze v jednom případě na již zmíněné lokalitě Blatnice-U spálených padělků (LnK II, Vokáč 2003). Křemen jako příležitostně se vyskytující surovinu nelze příliš hodnotit s ohledem na velkoplošné rozšíření možných zdrojů a zároveň velmi malé poměrné zastoupení na cca 10% lokalit s LnK. 7.2.9 Suroviny štípané industrie na sídlištích s LnK - souhrn Při srovnání složení štípané industrie mezi sídlišti s LnK I a LnK II (obr. 7.17. a obr. 7.18.) jsou některé změny poměrně dobře zřetelné, i když ze statistického hlediska není současná datová základna velmi pevným pilířem. V případě dvou variet rohovce typu Krumlovský les dochází k vyšší preferenci KL I na sídlištích s LnK II. Dále se projevuje již známý trend vyššího využívání SGS než SKČJ během LnK I, ale zároveň vyššího proporčního zastoupení obou surovin z hlediska počtu lokalit. Pro sídliště s LnK v povodí Dyje obecně platí dominance rohovce typu Krumlovský les, a to jak 176 poměrem v jednotlivých souborech, tak i četností výskytu (obr. 7.16.; tab. 7.1.). Při dalším hodnocení je již nutné obě kategorie vnímat odděleně. Mezi početně dominující suroviny na alespoň jedné lokalitě (s nadpoloviční účastí) lze ojediněle zařadit rohovec typu Olomučany a křemičité zvětraliny serpentinitu. Naopak, pokud jde o četnost výskytu z hlediska všech lokalit, druhou nejčastější surovinou je SKČJ (56% všech lokalit) následovaný rohovcem typu Olomučany (46%) a SGS (42%). Výraznější přítomnost lze zaznamenat i u KZS (30%). Celkovou četnost výskytu jednotlivých surovin ŠI na lokalitách s LnK vyjadřuje tab. 7.1. Obr. 7.16. Krabicový graf zobrazuje rozpětí poměrného zastoupení jednotlivých surovin na sídlištích s LnK. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se jednotlivé suroviny v kvantifikovatelných souborech vyskytly. Zastoupeny jsou pouze suroviny s vícečetným výskytem. Nulové hodnoty pro jednotlivé suroviny nejsou zahrnuty. 177 Obr. 7.17. Krabicový graf zobrazuje rozpětí poměrného zastoupení jednotlivých surovin na sídlištích s LnK I. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se jednotlivé suroviny v kvantifikovatelných souborech vyskytly. Zastoupeny jsou pouze suroviny s vícečetným výskytem. Nulové hodnoty pro jednotlivé suroviny nejsou zahrnuty. Obr. 7.18. Krabicový graf zobrazuje rozpětí poměrného zastoupení jednotlivých surovin na sídlištích s LnK II. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se jednotlivé suroviny v kvantifikovatelných souborech vyskytly. Zastoupeny jsou pouze suroviny s vícečetným výskytem. Nulové hodnoty pro jednotlivé suroviny nejsou zahrnuty. 178 LnK LnK I LnK II LnK III počet lokalit 41 5 14 6 LnK LnK I LnK II LnK III 41 5 14 6 KL 93 100 86 83 SGS 41 60 50 50 KL I KL II KL III KZS Olomučany SS Spongolit křemen Křišťál 83 80 5 29 46 5 15 10 17 100 100 0 * 60 0 0 40 * 79 79 * 29 43 7 14 14 * 83 67 0 50 50 0 17 0 33 SKČJ Čokoláda Szentgál Úrkút Vlára Bečov Skršín Arnhofen 56 * 20 * 5 * * * 80 0 40 * 20 0 0 0 71 0 21 0 0 * 0 * 50 0 33 0 0 0 * 0 Tab. 7.1. Tabulka vyjadřuje četnost výskytu jednotlivých surovin ŠI na lokalitách s LnK kde byla zjištěna ŠI. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. Jeden případ je vyjádřen hvězdičkou (*). Z hlediska využívání surovin ze vzdálených zdrojů (nad cca 60 km) jako jednoho celku (zejm. SGS, SKČJ, radiolarity z pohoří Bakony, Vlárský radiolarit) je zřejmé, že jejich těžiště leží na východě povodí Dyje, resp. podél toku Moravy, odkud distribuce těchto surovin „vyzařuje“ do okolí a směrem na západ vzdálených zdrojů ubývá (obr. 7.19.). Bohužel, získaná struktura je zatím reprezentovaná jen malým počtem lokalit na východě. Obr. 7.19. Distribuce surovin štípané industrie ze vzdálených zdrojů v průběhu keramického okruhu s LnK. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty. 179 7.3. Distribuční struktury surovin štípané industrie na sídlištích s VpK Se studiem štípané industrie sídlišť s vypíchanou keramikou je na Moravě spojen především M. Oliva (1996; 2010, 269; Čižmář, Oliva 2001) a dále I. Mateiciucová (2008a, 145; Kazdová et al. 1999). I přes zmíněné studie je hustota lokalit se zkoumanou ŠI velmi nízká, v povodí Dyje jsou pouze čtyři lokality s kvantifikovanou analýzou surovin (Modřice-Sádky, Čižmář-Oliva 2001; Blučina-Spodní Koldberky, Kazdová et al. 1997; Popovice u Rajhardu-Nivy, Zelená 2007; Rouchovany-intravilán, Holub et al. 2013) a devět lokalit se znalostí přítomnosti surovin ŠI. Tyto poznatky lze doplnit o obsáhlejší slovní popis ŠI na lokalitách Kyjovice-Sutny (s problematickými tafonomickými okolnostmi) a Kuřim-Za Špihlíkem (Oliva 1996; Čižmář, Oliva 2001). Z Dolního Rakouska pak údaje k surovinovému složení ŠI nejsou k dispozici vůbec. Z dosavadních znalostí je charakteristický vysoký podíl rohovce typu KL (především variety II), který může mít v surovinovém spektru až 100%, i při relativně reprezentativním počtu kusů (Modřice-Sádky, 60 ks, Čižmář, Oliva 2001, 122). Hranice masového rozšíření rohovce typu KL je severovýchodně od Vyškova (Čižmář, Oliva, 124), kde v surovinovém spektru ŠI převládají SGS, zcela anomálně v Určicích-Sedliskách zcela dominuje křemenec typu Tušimice (jedná se ovšem o poznatky pouze z jednoho objektu (Čižmář, Oliva 2001, 120) a podle autora může jít o produkty z jednoho jádra). V objektech VpK III v Olomouci-Slavoníně se však rohovec typu KL vyskytuje ve 20%, v objektech VpK IV pak pouze nepatrně (0,8%). V oblasti povodí Dyje došlo od posledních syntetických prací k rozšíření poznatků o jednu novou lokalitu, a to Rouchovany-intravilán (Holub et al. 2013), ze které se potvrzují již starší poznatky o téměř absolutní dominanci rohovce typu KL. S ohledem na nedostatek dat není pro ŠI ze sídlišť s VpK vytvořen distribuční model, data jsou pomocí koláčových grafů zobrazena v obr. 7.20. 180 Obr. 7.20. Surovinové spektrum štípané industrie na lokalitách s VpK. Do grafu zobrazujícího poměrné zastoupení surovin ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje (obr. 7.21.) byla mimořádně zařazena i data lokality Křižanovice u Vyškova (Čižmář, Oliva 2001) i přes to, že již leží v povodí Hané. Tím je názorně ilustrován systém distribuce rohovce typu KL, který na rozdíl od sídlišť s LnK i LgK má zcela jiný charakter. V obou případech dominantních keramických okruhů je ŠI z rohovce typu KL distribuována víceméně s klesající tendencí ve vzdálenosti od zdroje a se zohledněním dalších regionálních zdrojů. V prostoru Vyškovské brány by se podle modelů distribuce pro LnK (viz výše) a LgK (viz níže) dal očekávat rohovec typu KL v hodnotách do 50%, ale spíš níže. Reálně však na zkoumaných lengyelských lokalitách v okolí Vyškova rohovec typu KL nalezen nebyl vůbec (Vyškov-Opatovice, Janák, Rakovský 1984, LgK II; DědiceCihelna, LgK Ib/IIa, Janák 1994). 181 100 95 90 % 85 80 75 70 KL 65 Klouzavý průměr (KL) 60 15 20 25 30 35 40 45 50 55 60 km Obr. 7.21. Graf zobrazující poměrné zastoupení rohovce typu Krumlovský les na sídlištích s VpK ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy křivkou klouzavého průměru. Z dalších surovin častěji se vyskytujících na lokalitách s VpK lze zmínit pouze SGS, které jsou však přítomny pouze v jednotkách procent. V Kuřimi-Za Špihlíkem (Kazdová 1994) je sice poměr rohovce typu KL poměrně nízký, M. Oliva (Čižmář, Oliva 2001, 122) píše, že „...mírně převažuje nad olomučanským rohovcem...“. Zohledníme-li, že se jedná o polykulturní sídliště s výskytem i objektů lineární keramiky, lze předpokládat, že výskyt olomučanského rohovce může být do jisté míry dílem sekundárního využití. Stejně jako v okolí Vyškova, ani v okolí Kuřimi není užití rohovce typu KL v nadpoloviční míře obvyklé. V Kuřimi-U kopečku je přítomnost rohovce typu KL zcela minimální (0,7%, LnK II/III, Mateiciucová 2008a, 224), a je navíc třeba zdůraznit, že z časového hlediska se může jednat o poměrně blízkou lokalitu. V lengyelu (Ib) se na téže lokalitě nachází pouze cca 18% rohovce typu KL (Kuča 2013). Jediná lokalita, která ze obecným popisem vymyká je Vémyslice-Stavové, kde podle Z. Čižmáře (2005, 229) mimo SGS tvoří hlavní podíl souboru netvoří rohovce typu KL ale „kvalitní rohovce a silicity z prostoru Brněnské kotliny“, což je popis i makroskopicky zcela nehomogenního celku. V Brně a okolí se nachází křídové spongolity ve štěrcích Svitavy, jurské rohovce typu Stránská skála, Bílá hora, Švédské valy, Hády, nakonec i samotné rohovce typu KL a rohovcové brekcie. S takto podanou informací nelze pracovat. Na lokalitě Kyjovice-Sutny je situace komplikována intruzemi lineární keramiky. Ve smíšených objektech byly nalezeny suroviny pro VpK na jižní Moravě jinak sporadické: KZS, křemenec typu 182 Tušimice a SKČJ. V surovinovém složení rovněž dominuje rohovec typu KL (bez udání poměru) doplněný „skrovným“ podílem SGS a 10 ks bavorského deskovitého rohovce typu Arnhofen (Oliva 1996, Čižmář, Oliva 2001, 123)13. Ve srovnání se surovinovým složením ŠI na lokalitách s LnK (bez ohledu na dílčí členění) a LgK I se surovinové složení liší prakticky ve všem. Rohovec typu KL, ač hraje výraznou roli vždy, má na sídlištích s VpK dominantní roli, a to bez ohledu na vzdálenost od zdroje. Tím se liší od způsobu využití rohovce typu KL na sídlištích s LnK a LgK I, kdy právě vzdálenost od zdroje hraje roli a poměr zastoupení rohovce typu KL klesá i s ohledem na výskyty jiných lokálních či regionálních surovin. Ostatní suroviny jsou prakticky ignorovány, jediná za zmínku stojící surovina jsou SGS (tab. 7.2.), které byly nalezeny na více než polovině lokalit kde je evidována ŠI (5 z celkových 9). Tato skutečnost vyjadřuje velmi úzkou sociální podmíněnost (poptávku) rohovce typu KL, neboť nezohledňuje vzdálenost a ignoruje prakticky vše ostatní. Podobně je tomu i na střední Moravě, kdy jsou dominantním středem pozornosti SGS a z hlediska celého holocénu se na lokalitách s VpK projevuje naprosto ojedinělá preference surovin ŠI z obecně západního směru; křemenců ze severozápadních Čech a bavorského deskovitého rohovce typu Arnhofen (který se pak vyskytuje i na sídlištích s LgK I, patrně však se jedná o časově souslednou záležitost). VpK počet lokalit KL KL I KL II KL III Olomučany křemen SGS SKČJ Arnhofen Tušimice 9 100 44 100 * 22 22 56 * * * Tab. 7.2. Tabulka vyjadřuje četnost výskytu jednotlivých surovin ŠI na lokalitách s VpK kde byla zjištěna ŠI. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. Jeden případ je vyjádřen hvězdičkou (*). 7.4. Distribuční struktury surovin štípané industrie na sídlištích s LgK Z dosud publikovaných prací je pro distribuční struktury zásadní diplomová práce M. Vokáče (2003), a to především hlediska bohaté datové základny. Dále má syntetizující charakter starší přehled o ŠI M. Olivy (1990) a dílčím způsobem zmiňované práce V. Janáka a A. Přichystala (2007), I. Mateiciucové (2008a), A. Přichystala (2009), M. Olivy (2010) a dále studie zaměřené na lengyelskou ŠI v dílčích oblastech (Oliva 2001; Kuča 2008; Bartík 2014). Z okolních regionů je pak pro Dolní Rakousko důležitá práce I. Mateiciucové et al. (2006) a syntézy pro Karpatskou kotlinu K. Kovács (2013), pro Čechy zejm. Šída (2006). Z hlediska pramenné základny poznání surovinového složené štípané industrie na sídlištích s LgK je současná situace relativně uspokojivá, zejména v západní části sledovaného území. Celkem byla shromážděna kvantifikovaná data z 92 lokalit a 138 lokalit kde bylo možné zjistit pouze výskyt 13 V hrobu s VpK zde byl nalezen i křemenec typu Skršín, hrobové celky však nejsou předmětem analýzy 183 jednotlivých surovin. Díky takovému počtu je možné lépe analyzovat i složení surovin ŠI na lokalitách definovaných obecnými keramickými skupinami, vyjma LgK IIa, i na lokalitách definovaných detailními keramickými skupinami. Vzhledem k tomu, že je období lengyelské období z hlediska distribuce surovin ŠI nejednotné, u většiny surovin nemá smysl je analyzovat v kontextu celého lengyelského okruhu, ale v rámci obecných keramických skupin. Z hlediska celkového okruhu jsou potom představeny pouze suroviny jejichž distribuční struktura se v průběhu těchto dvou skupin výrazně neliší. 7.4.1. Rohovec typu Krumlovský les Tato surovina je evidována na všech lokalitách s kvantifikovatelnou ŠI, z toho téměř vždy (90%) jsou přítomny obě hlavní variety. Z hlediska všech lokalit s evidovanou ŠI se KL II vyskytuje častěji (82%) než KL I (69%), KL III je evidovaný ojediněle (9%) a vždy v malém poměru. Z hlediska celého období s LgK je rohovec typu KL distribuovaný relativně s klesajícím poměrem ve vztahu ke vzdálenosti a s ohledem na výskyt jiných místních výrazněji užívaných surovin (obr. 7.22.). Obr. 7.22. Distribuce rohovce typu Krumlovský les v průběhu keramického okruhu s LgK. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti rohovce typu KL (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 184 Na východě Brna narušuje strukturu lokalita Líšeň-Zadní kostelíček (LgK Ib, povrchový sběr, Kuča, Matějec 2010)14, na západním konci je situace poměrně variabilní, jedná se o ovlivnění především lokalitami s LgK II a některé z lokalit s vyšším poměrem rohovce typu KL jsou reprezentovány málo početnými soubory ŠI. 100 90 80 70 % 60 50 40 30 20 KL 10 Polynomická (KL) 0 0 10 20 30 km 40 50 60 70 Obr. 7.23. Graf zobrazující poměrné zastoupení rohovce typu Krumlovský les na sídlištích s LgK ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. Distribuce rohovce typu KL je relativně pravidelně klesající, v zobrazeném grafu (obr. 7.23.) lze pozorovat i shlukování bodů s podobnými hodnotami na obou osách. Ty víceméně odráží i některé sídelní clustery. Dílčí hodnocení variet rohovce typu KL nemá pro lengyel obecně význam neboť se mezi LgK I a LgK II liší. 7. 5. Distribuční struktury surovin štípané industrie na sídlištích s LgK I 7.5.1. Rohovec typu Krumlovský les Distribuční model pro rohovec typu KL na sídlištích s LgK I (obr. 7.24.) ukazuje poměrně nízké zastoupení této suroviny přímo u zdroje, tato situace je však ovlivněna pouze lokalitou MaršoviceNa kocourkách s výskytem rohovce typu KL o poměru 70% (Přichystal, Svoboda 1999, 17), část surovin (přes 10%) je zde však neurčená. Paradoxně, druhý vyloučený soubor ŠI z rondelu ze 14 Výsledky surovinového spektra uvedené B. Kostihovou (2011) z Horákova-Čtvrtek výrazně nekorelují se spektrem ŠI jiného souboru, které zmiňuje J. Lech (1987, citováno podle Oliva 2010, 272). V Horákově by podle J. Lecha měl převažovat rohovec typu Stránská skála. 185 Zábrdovic u Vedrovic (Mateiciucová 1999) by poměr rohovce typu KL ještě výrazněji v okolí zdrojů snížil. Mimo Maršovice a již zmíněnou lokalitu Líšeň-Zadní kostelíček je distribuce rohovce typu KL poměrně přirozeně klesající od zdroje a zároveň omezena výskytem rohovce typu Olomučany na severu, KZS a dalšími lokálními surovinami východní části Českomoravské vrchoviny na západě a specifickými surovinovými preferencemi na východě. Na jižním okraji Drahanské vrchoviny leží lokalita s LgK Ic, Mokrá-Spálená seč, kde se vyskytl rohovec typu KL jen ojediněle ve prospěch SKČJ, SGS a čokoládového silicitu (Janák, Přichystal 2007, 15). Surovinové spektrum však dosud nebylo přesněji publikováno. Z dolnorakouských lokalit byla doposud analyzována pouze jedna lokalita s LgK I, a to Kamegg (Mateiciucová, Trnka 2004), kde podíl rohovce typu KL (varieta II) mírně přesahuje 20%. Mimo to byl rohovec typu KL zjištěn v Bylanech u Kutné Hory Přichystal 1987, 483) v kontextu keramiky označeném jako „mladší až pozdní“ VpK. V jednom sporném případě je potom rohovec typu KL evidován v Turnově-Maškových zahradách v kontextu mladší fáze VpK (Šída 2007, 82). Dále je výskyt rohovce typu KL evidován v kontextu VpK III i VpK IV v Olomouci-Slavoníně, i když v případě VpK IV pouze ojediněle. V dolním Pomoraví pak na sporadickém počtu lokalit s LgK I (např. Ostrožská Lhota-Chylické, LgK Ib, Válek et al. 2012) evidován není. Obr. 7.24. Distribuce rohovce typu Krumlovský les na sídlištích s LgK I. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti rohovce typu KL (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 186 Distribuční křivka vztahující ke vzdálenosti od zdroje (obr. 7.25.) prakticky kopíruje distribuční křivku pro celý lengyelský okruh. 100 KL Polynomická (KL) 90 80 70 % 60 50 40 30 20 10 0 0 10 20 30 km 40 50 60 70 Obr. 7.25. Graf zobrazující poměrné zastoupení rohovce typu Krumlovský les na sídlištích s LgK I ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. Podle již známých zjištění (Oliva 2010, 273), rohovec typu KL I má v souborech ŠI na lokalitách s LgK I menšinové zastoupení oproti varietě KL II. V analyzovaném souboru tvoří jedinou výjimku lokalita Telnice u Brna-Nad Krakovcem (nepublikovaná sbírka ŠI v MZM), kde podíl KL I dosahuje 78% z celku, jedná se však o anomálii (obr. 7.26.). Ve většině souborů podíl rohovce typu KL I výrazně nepřesahuje 20% (obr. 7.26.). Ovšem oproti charakteristice rohovce typu KL obecně se jeví distribuční křivka (obr. 7.27.) jeho variety I více vyrovnaná ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. 187 Obr. 7.26. Distribuce rohovce typu Krumlovský les, varieta I, na sídlištích s LgK I. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti rohovce typu KL I (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 90 KL I Polynomická (KL I) 80 70 60 % 50 40 30 20 10 0 0 10 20 30 km 40 50 60 70 Obr. 7.27. Graf zobrazující poměrné zastoupení rohovce typu Krumlovský les, variety I, na sídlištích s LgK I ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. Varieta II je určující pro distribuční strukturu rohovce typu KL. Z grafu (obr. 7.29.) zobrazujícího poměr rohovce typu KL II ke vzdálenosti, je zřejmé, že distribuce je klesající od zdroje poměrně 188 pravidelně. Tím se výrazně liší od distribuce na sídlištích s LnK, zde je distribuční křivka podstatně rozkolísanější a poměr výskytu rohovce typu KL II je u sídlišť s LnK ve vzdálenosti od zdroje různorodý, u sídlišť s LgK I relativně homogenní. Obr. 7.28. Distribuce rohovce typu Krumlovský les, varieta II, na sídlištích s LgK I. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti rohovce typu KL II (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 100 90 KL II 80 Polynomická (KL II) 70 60 % 50 40 30 20 10 0 0 10 20 30 km 40 50 60 Obr. 7.29. Graf zobrazující poměrné zastoupení rohovce typu Krumlovský les, variety II, na sídlištích s LgK I ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 189 70 7.5.2. Křemičité zvětraliny serpentinitu Křemičité zvětraliny serpentinitu se vyskytují na cca 30% lokalit s LgK I. Nadpoloviční výskyt KZS je však evidován pouze na dvou lokalitách: Boskovštejn-Výhon (Vokáč 2003) a Hluboké Mašůvky-Nivky (Válek a kol. 2014), což jsou lokality blízké zdrojům KZS v okolí Jevišovic (obr. 7.30.). Mimo to se ve významnějším podílu (40-50%) vyskytují KZS na zdrojům blízkých lokalitách: Jaroměřice nad Rokytnou-Niva nad drahou (Vokáč 2003), Bohušice-Bohušický rybník (Vokáč 2012b) a Znojmo-Novosady (Veselá, Hájek 2013). Do větších vzdáleností od spekulativního zdroje u Jevišovic byly KZS distribuovány jen v ojedinělých případech. Distribuční křivka (obr. 7.31.) je prudce klesající, jedná se tedy o lokální surovinu, ojediněle distribuovanou i v rámci širšího regionu. Ve srovnání s distribucí na sídlištích s LnK je možné sledovat dvě odlišnosti: na sídlištích s LgK I se KZS objevují i v dominantním množství a v ojedinělých kusech je distribuce KZS evidována i na Brněnsku. Významnější distribuce KZS během LgK I nedosáhly. I když distribuce v Dolním Rakousku není dosud zmapovaná (Mateiciucová 2008a, 131), lze s ohledem na zdroje KZS v okolí Japons očekávat podobný stav jako na jižní Moravě. Obr. 7.30. Distribuce rohovce typu křemičitých zvětralin serpentinitu na sídlištích s LgK I. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti KZS (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 190 90 80 KZS 70 Polynomická (KZS) 60 % 50 40 30 20 10 0 0 5 10 15 20 25 km 30 35 40 45 50 Obr. 7.31. Graf zobrazující poměrné zastoupení křemičitých zvětralin serpentinitu na sídlištích s LgK I ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 7.5.3. Rohovec typu Olomučany Rohovec typu Olomučany na sídlištích s LgK nedosahuje takového významu jako v předchozím období s LnK, vyskytuje se na 23% lokalit s LgK I. Jediné sídliště, kde je tento rohovec evidován ve vyšší míře je lokalita Kuřim-U kopečku (Kuča 2013), zde se na poměru surovinového spektra podílí 44%, ovšem je nutno zdůraznit, že lokalita byla osídlena i během období s LnK což může mít podstatný vliv na surovinovou skladbu. Další lokalita s LgK I, na které je evidován výskyt rohovce typu Olomučany vyšší než 10%, jsou Hluboké Mašůvky-Nivky (Válek et al. 2014), kde reprezentován ve 14% z celku. Ovšem i zde platí stejná výtka jako v předchozím případě, jedná o lokalitu osídlenou během LnK (Hájek et al. 2015), navíc výrazně vzdálenou od zdrojů (66 km). Při pominutí dvou zmíněných lokalit, byl rohovec typu Olomučany na sídlištích s LgK I distribuován jen ojediněle a v jednotlivých kusech. Mimo povodí Dyje je v tomto období zjištěn ojedinělý výskyt i na střední Moravě v Určicích-Záhumenní (7%; VpK IV; Čižmář, Oliva 2001, 119). 191 50 45 Olomučany 40 Polynomická (Olomučany) 35 30 % 25 20 15 10 5 0 0 10 20 30 km 40 50 60 70 Obr. 7.32. Graf zobrazující poměrné zastoupení rohovce typu Olomučany na sídlištích s LgK I ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 7.5.4. Rohovec typu Stránská skála Rohovec typu Stránská skála se vyskytl pouze na 12% ze všech lokalit s LgK I, z toho bylo možné kvantifikovat výskyt v pěti případech. Na čtyřech lokalitách v Brně a blízkém okolí je rohovec typu SS zastoupen pouze marginálně (do 3%), na lokalitě Líšeň-Zadní kostelíček je však tato surovina zastoupena absolutně (Kuča, Matějec 2010). Dále by podle výše zmíněného J. Lecha (1987) měl rohovec typu SS převažovat v Horákově-Čtvrtkách a na blíže nespecifikované lokalitě v Kuřimi (Mateiciucová 2002, 219). S ohledem na jedinou lokalitu s dominancí rohovce typu SS, navíc známou na základě povrchového sběru, lze v současnosti tedy spíše tušit lokální dominanci rohovce typu Stránská skála v blízkém okolí svého výskytu, dále od zdroje jeho význam však prudce klesá. 7.5.5. Křídový spongolit západní Moravy Křídový spongolit se na sídlištích s LgK I vyskytuje s podobnou frekvencí jako v předchozím období, tedy spíše ojediněle. Celkem byl zjištěn na 17% lokalit s LgK I kde byla identifikována surovina ŠI. Celkový poměr spongolitu v souborech ŠI nepřesahuje 5%. Tato hodnota rovnající se dvěma kusům se vyskytla na lokalitě Mušov-Neurissen II (Procházková 1995), která se nachází v nedaleko sekundární zdrojové oblasti, kterou jsou štěrky Svratky. Mimo okolí primární a sekundárních zdrojů se spongolity vyskytují jen velmi ojediněle. 7.5.6. Rohovec typu Boršice Rohovec typu Boršice byl v neolitu celkově zjištěn pouze na dvou lokalitách, které odpovídají 192 sídlištím s LgK Ib: Blišice-Přídanky a Bohuslavice u Kyjova-Šotnery (Šmarda 2007; Šmarda et al. 2008). Tato skutečnost ovšem může odrážet i nízkou úroveň poznání surovinové skladby ŠI ve východní polovině Moravy. Nicméně lze předpokládat, že se jedná spíše o lokální a minoritně využívanou surovinu. 7.5.7. Křišťál a jeho odrůdy Využití křišťálu na sídlištích s LgK I dosahovalo významného podílu (okolo 40%) pouze na okraji sídelního území, především v okolí Jaroměřic nad Rokytnou. Ojedinělý vyšší výskyt křišťálu je evidován na lokalitě Jemnice-Nad Týnicí (Bartík 2014), jedná se však o malý soubor ŠI. Distribuční radius křišťálu byl však větší, poměrně často je evidován na Brněnsku (obr. 7.33.), i když v malém poměru. Na lokalitě Střelice-Prostřední trať byl zjištěn v počtu 30 ks (2,1%) ze souboru 1436 ks ŠI (Trampota et al. 2012). Podle sdělení D. Parmy zde byl křišťál nalezen ve velkém množství i během pozdějších záchranných výzkumů. V Dolním Rakousku je rovněž evidováno podstatné využívání křišťálu na lokalitě Kamegg (cca 50%; Mateiciucová, Trnka 2004), který patrně však pochází ze zdrojových oblastí ve Waldviertelu. 70 křišťál Polynomická (křišťál) 60 50 % 40 30 20 10 0 20 25 30 35 40 45 km 50 55 60 65 70 Obr. 7.33. Graf zobrazující poměrné zastoupení křišťálu a jeho odrůd na sídlištích s LgK I ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 7.5.8. Obsidián Výskyt obsidiánu původem z Tokajské oblasti v povodí Dyje je součástí ojedinělého rozšíření této suroviny v podstatné části střední Evropy během relativně krátkého období, které koreluje s LgK I. 193 Rozšíření obsidiánu se týká poměrně velké oblasti, která zahrnuje i vzdálené oblasti od zdrojů, mj. Sasko (Elburg et al. 2002), Čechy (Burgert 2014; 2015), Slezsko, Malopolsko (Přichystal 2009), ale i Srbsko a Chorvatsko (Mateiciucová 2008a, 137) ojediněle i do velmi vzdálených oblastí (baltské pobřeží, Istrie, Řecko; Burgert 2014). Mimo lengyelského období se obsidián na Moravu dostával pouze do východní části a v ojedinělých případech na sídliště s LnK (Spytihněv-Na vrších, Schenk et al. 2008; Veletiny-Losky, Vaškových 2007), podobně jako se ojediněle vyskytuje v Čechách (Burgert 2014, 27). V případě období s LgK I se jedná o vzdálenou surovinu, jejíž distribuční struktura v povodí Dyje nemá kontinuitu přecházející ani následnou. Obsidián se nachází na 73% všech lokalit s LgK I, kde byla identifikována ŠI, čímž se stává druhou nejčastěji se vyskytující surovinou po rohovci typu KL (jistou zásluhu na to má i velmi snadná identifikovatelnost). Mimo již zmiňovanou velmi vysokou přítomnost obsidiánu v příkopu Vedrovického rondelu (který byl z kvantifikovaných dat vyřazen) se obsidián vyskytuje v poměrně malém množství ve srovnání se svým téměř pravidelným výskytem na jednotlivých lokalitách. Nutno vzít dále v úvahu, že produkty z obsidiánu mají mikrolitický charakter, což by při srovnání hmotnostního podílu této suroviny výrazně zredukovalo její přítomnost na lokalitách až na podprahovou úroveň. Dále je třeba uvést, že mikrolitický charakter není podmíněn výskytem malých kusů suroviny ve zdrojové oblasti, ale společensky podmíněnou distribucí malých valounků obsidiánu. Charakter distribuce ve sledovaném území se jeví jako velmi nahodilý (obr. 7.34.) a poměrné zastoupení suroviny v jednotlivých souborech se mění nezávisle na vzdálenosti od zdroje. Nejvyšší poměrné zastoupení obsidiánu je na lokalitě Kyjovice-Sutny, kde je obsidián v surovinovém spektru zastoupen v 14%, a to ze vzorku čítajícího 2055 ks (Přichystal 1984; Kuča et al. 2010), což jej činí velmi reprezentativním. Distribuce obsidiánu ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje je víceméně vyrovnaná, hodnoty klesají až na okraji sídelní oblasti (obr. 7.35.). S ohledem na velmi širokou distribuční oblast obsidiánu jen v západním směru od zdroje tento pokles vypovídá pouze o regionální tendenci. Obsidián a křišťál se svými odrůdami jsou často srovnávány protože z obou surovin byly vyráběny artefakty mikrolitického charakteru a vzhledově je jedná o podobné suroviny, obě neorganogenní horniny. Zda měly obě suroviny stejný společenský význam není jisté. Rozdíly jsou následující: využívání obsidiánu je epizodické, na velkém území, křišťál je využíván dlouhodobě a spíše v okolí svého přirozeného výskytu. Produkty z křišťálu jsou mikrolitické většinou z podstaty velikosti své přírodní formy, zatímco u obsidiánu se u velikosti jedná o společensky podmíněný jev. Společné mají to, že bez ohledu na vzdálenost od zdroje, byly obě suroviny štípány až na sídelních lokalitách. 194 Obr. 7.34. Distribuce tokajského obsidiánu na sídlištích s LgK I. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti rohovce obsidiánu (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 14 Obsidián 12 Polynomická (Obsidián) 10 % 8 6 4 2 0 340 360 380 400 420 440 460 km Obr. 7.35. Graf zobrazující poměrné zastoupení tokajského obsidiánu na sídlištích s LgK I ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 195 7.5.9. Silicity glacigenních sedimentů Silicity glacigenních sedimentů se nacházejí na 50% sídlišť s LgK I kde byla zjištěna ŠI. Poměr distribuce těchto silicitů je podobná situaci jako v období s LnK. Oblast s nejvyšším poměrem výskytu SGS je povodí Kyjovky a dolní tok Dyje mezi Pavlovskými vrchy a soutokem s Moravou (obr. 7.36.). Tato situace je zjevná i v grafu zobrazujícím poměr suroviny ve vztahu ke vzdálenosti od hypotetického zdroje (obr. 7.37.). Body s hodnotami nad 5% reprezentují lokality z východní části povodí Dyje. K nim patří i lokalita Kuřim-U kopečku (Kuča 2013), kde je poměr SGS mírně vyšší (9%). S tím se pojí otázka surovinového složení na sídlištích na severu zkoumané oblasti ve střední části Boskovické brázdy, která je zatím nepoznaná. Je možné, že zde budou mít suroviny ze severovýchodu vyšší podíl, podobně jako na střední Moravě. Na jihozápadní Moravě je výskyt víceméně vyrovnaný, vždy pod 5%. Obr. 7.36. Distribuce silicitů glacigenních sedimentů na sídlištích s LgK I. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti SGS (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 196 30 SGS 25 Polynomická (SGS) 20 % 15 10 5 0 120 130 140 150 160 170 180 190 200 210 220 km Obr. 7.37. Graf zobrazující poměrné zastoupení silicitů glacigenních sedimentů na sídlištích s LgK I ve vztahu ke vzdálenosti od hypotetického zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 7.5.10. Silicity krakovsko-čenstochovské jury Silicity krakovsko-čenstochovské jury se nacházejí na 50% sídlišť se zjištěnou ŠI, tedy přesně stejně často jako SGS. Poměrné zastoupení SKČJ je rovněž jako v případě SGS nejvýraznější na východě povodí Dyje (obr. 7.38.) a dále v dolním Pomoraví. Čím se však SKČJ od SGS liší je častější zastoupení v hodnotách nad 5%, zejména na Brněnsku (obr. 7.39.). I když je množství SKČJ klesající ve směru od zdroje (i od možného sekundárního zdroje v Pomoraví), přibližně v polovině území povodí Dyje je zjevný nárůst podílu SKČJ v surovinovém spektru. Výraznou lokalitou s podstatným zastoupením SKČJ, byť v současné době nekvantifikovaným, je lokalita Mokrá-Spálená seč (Kuča 2007) na jižním okraji Drahanské vrchoviny, kde SKČJ v surovinovém spektru dominuje (Janák, Přichystal 2007, 15), což na lokalitě na východě sídelní oblasti překvapivě rovněž poukazuje na vysoký výskyt SKČJ v blízkém vztahu se střední Moravou. Zejména na lokalitách blízkých dolnímu Pomoraví, i v Pomoraví samotném (Ostrožská LhotaChylické, 61%, Válek et al. 2012) je vysoký výskyt SKČJ poměrně překvapivý ve srovnání s popsaným stavem poznání, kdy autoři konstatují výrazný pokles preference SKČJ (Mateiciucová 2008a, 127), případně konstatují mírně vyšší podíl SKČJ na Brněnsku (Janák, Přichystal 2007, 14). Domnívám se, že v tomto ohledu bude mít rozhodující vliv detailní sledování rozšíření SKČJ v Pomoraví a sledování vztahu lokalit k detailním keramickým stylům. Výrazný výskyt SKČJ lze sledovat i na velmi vzdálených lokalitách od zdrojů mimo území povodí 197 Dyje v dolním Pováží jako jsou Budmerice a Pečeňady, kde tato surovina tvoří výrazný, až poloviční podíl (Kovács 2013, 392). Obr. 7.38. Distribuce silicitů krakovsko-čenstochovské jury na sídlištích s LgK I. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti SKČJ (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 40 35 SKČJ Polynomická (SKČJ) 30 25 % 20 15 10 5 0 220 230 240 250 260 270 km 280 290 300 310 320 Obr. 7.39. Graf zobrazující poměrné zastoupení silicitů krakovsko-čenstochovské jury na sídlištích s LgK I ve vztahu k relativní vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 198 7.5.11. Čokoládový silicit Čokoládový silicit ze Svatokřížských hor se vyskytuje na o něco málo menším počtu sídelních lokalit než SGS a SKČJ, tedy na 42% lokalit se zjištěnou ŠI. Oproti zmíněným surovinám se však jeho přítomnost liší velmi podstatně, a to zejména z historického ohledu a dále v podílu na surovinovém spektru na jednotlivých lokalitách. Zatímco přítomnost SGS a SKČJ jsou v povodí Dyje v různé intenzitě zastoupeny neustále, čokoládový silicit silicit se zde naposledy objevil v mezolitu (Mateiciucová 2008a, 132) a následně se vyskytuje zcela minimálně (sídliště s LgK II). O čokoládovém silicitu nelze příliš psát ve smyslu proměn v distribučních tendencích, ale spíše jako časově silně ohraničeném a společensky velmi podmíněném jevu. Na sídlištích s LgK I se čokoládový silicit nepřekračuje sedmiprocentní podíl, v nejvyšší míře příznačně ve východní části povodí Dyje (obr. 7.40.), ovšem zcela netypicky se čokoládový silicit vyskytuje i na lokalitách Březník-Střední hon a Březník-Nad Výhonem (oba okolo 6%). I jinak je distribuce čokoládového silicitu na sledovaném území nepravidelná (obr. 7.41.), západně a jihozápadně od Brna je čokoládový silicit zastoupen výrazněji, podobně jako SKČJ. Jedná se ovšem o rozlišování v rámci malého množství. Nelze tedy tedy pojmenovat charakter distribuce ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Obr. 7.40. Distribuce čokoládového silicitu na sídlištích s LgK I. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti čokoládového silicitu (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 199 Mimo povodí Dyje je distribuce čokoládového silicitu oproti předchozímu období výrazně orientována na jih, tedy především na Moravu, jižní Slovensko a do severního, východního i jižního Maďarska (Mateiciucová 2008a, 134; Kovács 2012, 393). 7 6 5 % 4 3 2 Čokoláda 1 Polynomická (Čokoláda) 0 370 380 390 400 410 420 km 430 440 450 460 470 Obr. 7.41. Graf zobrazující poměrné zastoupení čokoládového silicitu na sídlištích s LgK I ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 7.5.12. Rohovce typu Arnhofen (plattensilex) Plattensilex se na sídlištích s LgK I vyskytuje na 10% sídlišť se identifikovanou ŠI, a to vždy v počtu klesající pod 1% u souborů s alespoň 100 kusy. I přes to má plattensilex nejčastěji evidovaný výskyt z celého sledovaného období, kdy se na sídlištích s jinou keramickou skupinou vyskytl maximálně na jedné lokalitě. Plattensilex zatím nebyl nalezen ve východní části povodí Dyje, kde se výrazně projevují importované suroviny jako SGS, SKČJ a čokoládový silicit. Tento silicit se dostává do prostředí povodí Dyje v době svého největšího distribučního radiu (Mateiciucová 2008a, 139). 7.5.13. Další minoritní suroviny Radiolarity se na sídlištích s LgK I nacházejí v relativně často, ale ve velmi malém množství. Častým problém artefaktů z radiolaritů je určení jejich původu pokud nenesou specifické vizuální znaky. Pokud nebyl určen původ, nebyl výskyt radiolaritů v této práci sledován. V úvahu však přicházejí dva pravděpodobné zdroje, a to jednak vlárské radiolarity (radiolarit typu Vršatecké Podhradie) a radioarity typu Szentgál. Oba byly na lengyelských sídlištích identifikované, ovšem každý pouze v jednom případě. V případě dalšího významného zdroje radiolaritů z lokality WienMauer (Trnka 2011), nebo radiolaritů z dunajských štěrků však není známo, že by distribuce těchto 200 surovin vůbec zasahovala až do povodí Dyje a lze ji spíše vyloučit. Zatímco distribuční struktura radiolaritu typu Szentgál se v průběhu lengyelského období smršťuje do regionálního rozměru a nadregionálně je distribuován pouze v jednotlivých artefaktech (Mateiciucová 2008a, 120), vlárský radiolarit nedoznává ani v tomto období většího územního rozšíření, lokálně je však spojen se specifickým fenoménem svého zpracování, kdy není v jeho kontextu nalézána keramika ani broušená industrie. M. Oliva (2012, 6; 2014b, 78) uvažuje o povlárském neolitu (resp. období na předělu neolitu a eneolitu) coby specifickém subkulturním jevu, i když zatím jen na základě typologické skladby štípané industrie. Absolutní chronologii k těmto souborů však nebylo možné aplikovat. Z posledních okrajových surovin lze zmínit rohovcovou brekcii, která se ojediněle vyskytla na dvou lokalitách a křemen, který se vyskytl na čtyřech lokalitách (8% lokalit), ovšem na lokalitě BystrcZadní dlouhé (LgK Ic) má podíl tato surovina překvapivých 23% (Přichystal 1988). 7.5.14. Suroviny štípané industrie na sídlištích s LgK I – souhrn Sídliště s LgK I jsou z celého neolitu charakteristická vůbec nejširší skladbou surovin ŠI, z nichž významný nominální podíl tvoří suroviny vzdáleného původu. Stejně jako na sídlištích s LnK a VpK, i zde dominuje rohovec typu Krumlovský les, který je výrazně reprezentovaný varietou II. Ani na sídlištích blízkých zdrojům však nikdy nedosahuje 100% podílu. Ten má pouze jinak okrajová surovina s výrazně lokálním využitím, a to rohovec typu Stránská skála na sídlišti LíšeňZadní kostelíček. Nadpolovičního poměru už ojediněle dosahují KZS a křišťály, obě suroviny pouze v regionech svého výskytu. Další suroviny již nehrají dominantní, ani podstatnou roli, pouze SGS a SKČJ na východě povodí Dyje, což však souvisí s regionálními specifiky distribuce ŠI, či přísně vzato, o povodí Dyje se zde jedná až od 20. století. K tomu dále obr. 7.42. Co se týče četnosti výskytu surovin na jednotlivých lokalitách (tab. 7.3.), opět je dominující surovinou rohovec typu KL (87%) následovaný obsidiánem (73%), SGS a SKČJ (oba 50%) a čokoládovým silicitem (42%). Čtvrtinových až třetinových hodnot dosahují křišťály (35%), KZS (29%) a rohovce typu Olomučany (23%). Oblastí s nejvyšším podílem surovin ze vzdálených zdrojů je stejně jako na sídlištích s LnK nejvýchodnější část povodí Dyje včetně oblasti pod Pavlovskými vrchy, ale i okrajová sídliště na východě a severu Brněnska. Oproti sídlištím s LnK je však specifický vyšší podíl importovaných surovin na lokalitách lemující východní okraj Českomoravské vrchoviny a východní okraj Bobravské vrchoviny, kde podíl surovin ze vzdálených zdrojů pravidelně přesahuje 10%. Pro sídliště s LgK I s vyšším počtem těchto surovin je rovněž příznačná relativní nepravidelnost jejich prostorového rozložení; zatímco v případě sídlišť s LnK je podíl vzdálených surovin poměrně 201 pravidelně klesající od východu, u sídlišť s LgK I je tato tendence méně zřetelná. Patrně i v průběhu LgK I bylo Pomoraví oblastí kudy probíhala distribuce silicitů z Polska do Karpatské kotliny a tyto silicity (SGS a SKČJ) se radiálně šířily směrem na západ ze sekudárního zdroje, tedy právě z Pomoraví (obr. 7.43.). Naopak obsidián a čokoládový silicit jsou suroviny u nichž spatřujeme jiné okolnosti a historický průběh distribuce a jsou to právě především tyto suroviny, které mají podíl na vyšším zastoupení surovin ze vzdálených zdrojů v západní části povodí Dyje. Obr. 7.42. Krabicový graf zobrazuje rozpětí poměrného zastoupení jednotlivých surovin na sídlištích s LgK I. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se jednotlivé suroviny v kvantifikovatelných souborech vyskytly. Zastoupeny jsou pouze suroviny s vícečetným výskytem. Nulové hodnoty pro jednotlivé suroviny nejsou zahrnuty. LgK LgK I LgK II počet lokalit 139 52 50 LgK LgK I LgK II 138 52 49 KL KL I KL II KL III roh.brek. KZS Olomučany SS Spongolit křemen 89 69 81 9 3 42 16 9 15 5 87 60 79 10 4 29 23 12 17 8 95 83 87 6 4 61 10 8 12 6 Křišťál Boršice Obsidián SGS SKČJ Čokoláda Szentgál Vlára Arnhofen 51 1 32 46 29 18 2 2 4 35 4 73 50 50 42 * * 10 67 0 4 49 18 4 4 * * Tab. 7.3. Tabulka vyjadřuje četnost výskytu jednotlivých surovin ŠI na lokalitách s LgK kde byla zjištěna ŠI. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. Jeden případ je vyjádřen hvězdičkou (*). 202 Obr. 7.43. Distribuce surovin štípané industrie ze vzdálených zdrojů v průběhu keramického okruhu s LgK I. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty. 7.6.Distribuční struktury surovin štípané industrie na sídlištích s LgK II 7.6.1. Rohovec typu Krumlovský les Rohovec typu KL byl zjištěn na 94% všech lokalit kde byla zjištěna ŠI s tím, že není rozdílu mezi absolutním výskytem obou hlavních variet. Struktura distribuce rohovce typu KL bez rozlišení variet je téměř ideálně klesající (obr. 7.45.) ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Pouze na západě sídelního území na Jaroměřicku a v povodí Bíhanky je evidován značný počet lokalit se známou skladbou ŠI, zde je výskyt rohovce typu KL více variabilní (obr. 7.44.), ovšem nutno dodat, že výrazně odchylné hodnoty souvisí i s nízkým počtem kusů v souboru ŠI, zpravidla výrazně pod 100. V okolí Pavlovských vrchů, v povodí Kyjovky a ve střední části Boskovické brázdy je však situace zcela neznámá z důvodu absence referenčních lokalit se známou skladbou ŠI. Poměrně výrazná je územní různost dominance KL I a KL II. Zatímco KL I je v preferován jižně od zdrojů v Krumlovském lese (obr. 7.46.) a na západě, především na Brněnsku je zřetelná preference KL II (obr. 7.48.). Distribuční křivky pro obě variety jsou si podobné (obr. 7.47. a obr. 7.49.), jen KL I má výrazně vyšší zastoupení v blízkosti zdrojů. 203 Obr. 7.44. Distribuce rohovce typu Krumlovský les na sídlištích s LgK II. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti rohovce typu KL (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 100 90 80 70 60 % 50 40 30 20 KL 10 Polynomická (KL) 0 0 10 20 30 km 40 50 60 Obr. 7.45. Graf zobrazující poměrné zastoupení rohovce typu Krumlovský les na sídlištích s LgK II ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 204 70 Obr. 7.46. Distribuce rohovce typu Krumlovský les, varieta I, na sídlištích s LgK II. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti rohovce typu KL I (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 100 90 KL II 80 Polynomická (KL II) 70 % 60 50 40 30 20 10 0 0 10 20 30 km 40 50 60 Obr. 7.47. Graf zobrazující poměrné zastoupení rohovce typu Krumlovský les, varieta I, na sídlištích s LgK II ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 205 70 Obr. 7.48. Distribuce rohovce typu Krumlovský les, varieta II, na sídlištích s LgK II. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti rohovce typu KL II (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 100 90 KL II 80 Polynomická (KL II) 70 % 60 50 40 30 20 10 0 0 10 20 30 km 40 50 60 Obr. 7.49. Graf zobrazující poměrné zastoupení rohovce typu Krumlovský les, varieta I, na sídlištích s LgK II ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 206 70 7.6.2. Křemičité zvětraliny serpentinitu Křemičité zvětraliny serpentinitu mají dle evidence surovin nejčastější zastoupení na sídlištích s LgK II, kde byla indentifikována ŠI, a to v 61%. Jedná se však o jistý nepoměr mezi rozložením sídlišť a zdrojovou oblastí KZS. Většina sídlišť s LgK II, odkud je známa ŠI, totiž leží na západní a jihozápadní Moravě, v oblastí primárního výskytu KZS. Dalším nejednoznačným aspektem je fakt, že do skupiny KZS byly zařazeny dosud exaktně nevyčleněné křemičité zvětraliny typu Lesůňky a Ctidružice, které mohou od KZS mít mírně odlišnou zdrojovou oblast. To se projevuje prakticky dvěma oblastmi s výrazným výskytem KZS (obr. 7.50.). První leží v okolí Jevišovic, kde jsou primární zdroje známy a pro tuto práci se s ní apriorně počítá. Další výraznou oblastí je povodí Bíhanky, které byly až do LgK II osídlené jen nevýrazně. Zde se KZS podílí výrazně na surovinovém spektru. Jedná se však o surovinově poměrně autonomní oblast, ve které se podstatně vyskytují i křemičité zvětraliny typu Ctidružice a další suroviny jako kyselé subvulkanity, opály či jiné křemičité hmoty (k tomu detailněji Bartík 2014), ty však nebyly v této práci sledovány. KZS se v menším množství nachází i na sídlištích s LgK II v okolí Mohelna, ovšem bez možnosti rozlišení přesného zdroje. Obr. 7.50. Distribuce křemičitých zvětralin serpentinitu na sídlištích s LgK II. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti KZS (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 207 Distribuční křivka KZS (obr. 7.51.) je poměrně rozkolísaná zejména s ohledem na přítomnost jiných křemičitých zvětralin přiřazených ke KZS. Hodnoty s vyšším podílem KZS v intervalu 20-30 km pocházejí především ze sídelního clusteru v povodí Bíhanky (čili sídelního mesoregionu Police). 70 KZS 60 Polynomická (KZS) 50 % 40 30 20 10 0 0 10 20 30 km 40 50 60 Obr. 7.51. Graf zobrazující poměrné zastoupení křemičitých zvětralin serpentinitu (včetně dalších křemičitých zvětralin) na sídlištích s LgK II ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 7.6.3. Rohovec typu Olomučany Rohovec typu Olomučany se vyskytl pouze na 5 lokalitách, tj. 10% lokalit se zjištěnou ŠI. Výraznější podíl byl zjištěn na lokalitách Lelekovice-hrad (14%, Kuča et al. 2006) a Kniníčky-U tří křížů (9%, Kazdová, Přichystal 1996). Ojediněle se rohovec typu Olomučany dostal i dále na jihozápad, Hluboké Mašůvky-Nivky jsou zde zastoupeny oběma komponentami, ovšem jedná se o polykulturní lokalitu s přítomností i LnK (LgK IIa, LgK IIb). Distribuční křivka vyjadřuje exponenciální pokles rohovce typu Olomučany ve vzdálenosti od zdroje (obr. 7.52.). 208 16 14 Olomučany 12 Polynomická (Olomučany) 10 % 8 6 4 2 0 0 10 20 30 km 40 50 60 70 Obr. 7.52. Graf zobrazující poměrné zastoupení rohovce typu Olomučany na sídlištích s LgK II ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 7.6.4. Rohovec typu Stránská skála Rohovec typu Stránská skála byl zjištěn na čtyřech lokalitách s LgK II. Významnější podíl v surovinovém spektru má pouze na lokalitách Lelekovice-hrad (25% Kuča a kol. 2006) a BošovicePříděl u háječka (22%, Kuča, Škrdla 2011), oba soubory ŠI jsou však malé. Podle současně známých dat se rohovec typu SS nachází v podstatnějším množství dále od zdroje (13-20 km), zatímco na sídlištích s LgK I se tento rohovec nacházel výhradně u zdrojů a dále pouze v zanedbatelném množství. Poměrně zajímavé bude v budoucnu sledovat jeho výskyt na sídlištích v okolí Ždánického lesa a dále v JV části povodí Dyje, kde by mohl být distribuční okruh tohoto rohovce, jak naznačuje nález z Bošovic. 7.6.5. Křídový spongolit západní Moravy Křídový spongolit by zjištěn na šesti lokalitách s LgK II (tj. 12%) se zjištěnou přítomností ŠI. Jeho podíl v surovinovém spektru se na Brněnsku v nejvyšší míře blíží až 9% (Kniníčky-U tří křížů, Kazdová, Přichystal 1996), jedná se však vždy o méně početné soubory. Výskyt spongolitu je ojediněle zjištěn i na lokalitách na jihozápadní Moravě (Vysočany u Znojma-U rybníka, Bartík 2014; Mohelno-Staré hory, Vokáčová, Knotek 2012; Hluboké Mašůvky-Nivky, Válek et al. 2014). Na lokalitách v blízkosti dolního toku Svratky a Dyje, v jejichž štěrcích jsou sekundární přírodní zdroje spogolitu, údaje o jeho přítomnosti chybí stejně jako informace o surovinách ŠI vůbec. 209 7.6.6. Křišťál a jeho odrůdy Křišťál a jeho odrůdy se vyskytly na 67% lokalit s LgK II se zjištěnou ŠI, ovšem stejně jako pro KZS, i pro výskyt křišťálu platí výtka, že většina lokalit se známou ŠI se nachází v blízkostí jeho zdrojů a poznání surovinového složení ŠI je velmi nerovnoměrné. Otázka zdrojů křišťálu s ohledem na západní Moravu nemůže být jednoznačně zodpovězena, neboť jich je nemalé množství (viz Vokáč 2004). Některé lokality přímo leží v jejich bezprostřední blízkosti, proto je distribuční struktura v oblasti blízkých arbitrárně určenému zdroji křišťálu v Brtnici značně variabilní a pohybuje se mezi 13 a 67%. Ve vzdálenějších oblastech od zdroje (35-45 km) již výskyt křišťálu klesá a na Brněnsku se objevuje jen v minimálním poměru (obr. 7.53.). Využití křišťálu a jeho odrůd je nejvíce typické pro sídelní cluster západně od Jaroměřic nad Rokytnou (obr. 7.54.) a méně pak v povodí Bíhanky. Obr. 7.53. Distribuce křišťálu a jeho odrůd na sídlištích s LgK II. Bílé body označují lokality se zdrojovými daty, černé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti křišťálu (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). 210 70 křišťál 60 Polynomická (křišťál) 50 % 40 30 20 10 0 20 25 30 35 40 45 km 50 55 60 65 70 Obr. 7.54. Graf zobrazující poměrné zastoupení křišťálu a jeho odrůd na sídlištích s LgK II ve vztahu ke vzdálenosti od hypotetického zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 7.6.7. Silicity glacigenních sedimentů Silicity glacigenních sedimentů jsou jedinou surovinou ze vzdálených zdrojů, která je na lokalitách s LgK II reprezentována stejně četně jako v předchozích obdobích, vyskytuje se na 49% lokalit se zjištěnou ŠI. Při pohledu na distribuční křivku (obr. 7.55.) je zřejmé, že na většině sídlišť s LgK II nepřesahuje podíl SGS 5%. Jediný výraznější výskyt se projevuje poněkud překvapivě až na samém konci sídelní oblasti, v povodí Bíhanky. Jedná se však o lokality (Velký Újezd u Kojatic-Za ústavem, Třebelovice-Nádavky, Kojatice-Smilová a Police u Jemnice-Novomlýnská; vše Bartík 2014) na nichž byla ŠI nalezena jen v malém počtu a tak se i jeden kus v souboru výrazně projevil. Po pominutí tohoto jevu lze konstatovat, že distribuce SGS je na sídlištích JZ Moravy a Brněnska stejná jako v předchozím období, pouze neznáme situaci na sídlištích s LgK II na východě povodí Dyje. Mimo toto území jsou SGS dominující surovinou na střední Moravě, včetně Vyškovské brány (Janák, Přichystal 2007, 16) a dle složení surovin ŠI na lokalitě Březolupy-Čertoryje (Kuča et al. 2006) tomu je nejspíše podobně i v Pomoraví jižně od Napajedelské brány. 211 25 SGS Polynomická (SGS) 20 % 15 10 5 0 150 160 170 180 190 km 200 210 220 230 240 Obr. 7.55. Graf zobrazující poměrné zastoupení silicitů glacigenních sedimentů na sídlištích s LgK II ve vztahu ke vzdálenosti od hypotetického zdroje. Hodnoty jsou proloženy polynomickou regresní křivkou. 7.6.8. Silicity krakovsko-čenstochovské jury Silicity Krakovsko-čenstochovské jury se na sídlištích s LgK II vyskytují pouze v 18% lokalit se zjištěnou ŠI, což znamená znatelný pokles oproti předchozím obdobím (jak LnK, tak i LgK I). Tato skutečnost se však týká i širší oblasti včetně střední Moravy (Janák, Přichystal, 2007, 16) a podle autorů se jedná o předznamenání stavu i v nadcházejících obdobích, kdy se SKČJ dostávaly na Moravu jen v omezené míře (Janák, Přichystal 2007, 19). V souborech, které lze kvantifikovat (6 lokalit) nepřesahuje podíl SKČJ 2%. Z tohoto ohledu nemá smysl vykreslovat ani distribuční křivku. Jedinou neznámou je podobně jako v případě SGS oblast Pomoraví a blíže přilehlých regionů v povodí Dyje, odkud nejsou známy žádné údaje o surovinovém složení ŠI. Jediná lokalita s LgK II z Pomoraví vhodná ke srovná je BřezolupyČertoryje (Kuča et al. 2006). I zde je SKČJ zastoupen jen ve velmi malém podílu (1,5%). 7.6.9. Další minoritní suroviny S úbytkem importovaných surovin ve velkém množství souvisí i absence dalších ojedinělých surovin. Ty které se na sídlištích s LgK II objevují, lze dát do souvislosti především s předchozím obdobím, případně s možným částečným časovým překryvem. Ve všech případech se však jedná o marginální hodnoty. Obsidián, čokoládový silici, radiolarit typu Szengál, vlárský radiolarit a rohovec typu Arnhofen (plattensilex) se objevují každý na maximálně dvou lokalitách, obvykle v řádu jednotek kusů. Z místních surovin se pak objevuje ojediněle rohovcová brekcie z 212 Krumlovského lesa (2x), rohovec typu KL, varieta III (3x) a křemen, rovněž 3x. 7.6.10. Suroviny štípané industrie na sídlištích s LgK II – souhrn Na sídlištích s LgK II se oproti předchozímu období opět výrazně projevuje varieta I rohovce typu KL, i když ne tak výrazně jako na sídlištích s LnK. Navíc je patrná regionalizace preference obou variet. Zatímco varieta I je preferována obecně jižně od zdrojů, varieta I severně (Brněnsko). Výrazně vyšší využití je zřejmé u lokálních surovin jako KZS a dalších křemičitých zvětralin, i jiných lokálně využívaných surovin ŠI ze západní Moravy, které byly až do nedávné doby známé jen minimálně (k tomu dále Bartík 2014). Využívání křišťálu a jeho odrůd je na západní Moravě zdaleka nejvýraznější z celého neolitu. Obecně je na skladbě ŠI zřetelná regionalizace, asi vůbec nejzřetelnější z celého neolitu, což ostře kontrastuje se situací na sídlištích s LgK I, které mělo charakter distribuce právě opačný, tedy široce (východo-)středoevropský. Ze vzdálených pravidelně se vyskytujících surovin lze zmínit pouze SGS (48% lokalit), které nemají přílišnou časovou specifikaci svého rozšíření ani v jiných obdobích. Na sídlištích s LnK i LgK I se SKČJ vyskytuje četně, ovšem na sídlištích s LgK II se jeho výskyt omezuje na 18% lokalit se zjištěnou ŠI. Pozorovaný jev, kdy na východě povodí Dyje v předchozích obdobích převažují suroviny ze vzdálených zdrojů nelze potvrdit ani vyvrátit z důvodu absence dat. Pokud by byla situace podobná jako v Březolupech-Čertoryjích, dala by se zde očekávat převaha SGS, nebo s ohledem na regionalizační trendy využívání ŠI i rohovce z flyšové oblasti Chřibů a případně jiné zdroje ze štěrků Moravy. Krabicový graf (obr. 7.56.) zobrazuje rozptyl poměru jednotlivých surovin na lokalitách s LgK II. V případě radiolaritu typu Szentgál se zde jedná o statistický klam, neboť jeho vysoký podíl tvoří vždy jeden kus v málo početném souboru. 213 Obr. 7.56. Krabicový graf zobrazuje rozpětí poměrného zastoupení jednotlivých surovin na sídlištích s LgK II. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se jednotlivé suroviny v kvantifikovatelných souborech vyskytly. Zastoupeny jsou pouze suroviny s vícečetným výskytem. Nulové hodnoty pro jednotlivé suroviny nejsou zahrnuty. 7.7. Suroviny štípané industrie v kontextu detailních keramických skupin s LgK I přes to, že při sledování lokalit definovaných detailními keramickým skupinami dochází k jejich značné redukci, ve složení ŠI lze pozorovat výrazné rozdílnosti, které jsou důležité pro období, kdy dochází k časově paralelnímu výskytu více detailních keramických skupin. To je zajímavé z hlediska možné afinity mezi keramickým stylem a distribuovanou surovinou, která by tak mohla zvýšit podezření na vazbu některých studovaných prvků hmotné kultury ke společenské organizaci. Ve smyslu polytetické teorie se pak jedná o možnost snazší identifikace společenských struktur, jsou-li distribuční struktury ŠI podobné sídelním strukturám jednotlivých detailních keramických skupin. V této práci má smysl řešit situaci pouze pro detailní skupiny LgK, neboť v případě sídlišť s LnK k tomu není vhodné množství dat. Mimo to chybí údaje k LgK IIa, neboť kvantifikované údaje pochází pouze z jednoho sídliště, navíc polykulturního (Hluboké Mašůvky-Nivky). LgK Ia Na sídlištích s LgK Ia je velmi typický vysoký podíl rohovce typu KL a naopak velmi nízký podíl importovaných surovin, ze kterých je jediný výrazný obsidián (obr. 7.57.). Zcela zde chybí čokoládový silicit, ten se vyskytl pouze na jedné lokalitě, tím rozumíme Popůvky-Pod Šípem 214 (Panské nivy), kde jinak dominuje LgK Ib. Navíc zcela chybí na lokalitě Kyjovice-Sutny, odkud pochází jeden z největších stratifikovaných analyzovaných souborů (Přichystal 1984; Kuča et al. 2010, 77). Obr. 7.57. Krabicový graf zobrazuje rozpětí poměrného zastoupení jednotlivých surovin na sídlištích s LgK Ia. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se jednotlivé suroviny v kvantifikovatelných souborech vyskytly. Zastoupeny jsou pouze suroviny s vícečetným výskytem. Nulové hodnoty pro jednotlivé suroviny nejsou zahrnuty. LgK Ib Na lokalitách s LgK Ib je situace právě opačná ve srovnáním s LgK Ia. Je zde zastoupen téměř dvojnásobný počet surovin a jsou zde výrazně přítomny suroviny ze vzdálených zdrojů. V případě většiny surovin původem z povodí Dyje však nelze uvažovat o přímém společensky podmíněném vztahu s detailní keramickou skupinou. Těžiště sídlišť s LgK Ib se nachází na území Brna, což ovlivňuje vyšší přítomnost rohovců typu Olomučany, Stránská skála a křídového spongolitu. Na jihozápadní Moravě jsou sídliště s LgK Ib obecně lokalizovaná více na západ, což se projevuje v četnější přítomnosti křišťálu, případně, ale méně výrazně, i KZS. Situace je výrazně odlišná u surovin vzdáleného původu. Na sídlištích s LgK Ib odkud pochází kvantifikovatelný soubor ŠI je velmi častá přítomnost všech dobových importovaných surovin, tedy SGS, SKČJ, čokoládového silicitu a obsidiánu, a ojediněle se vyskytuje i bavorský plattensilex (obr. 7.58.). LgK Ic Sídlišť s LgK Ic s kvantifikovanou ŠI je pouze 5, tedy stejně jako sídlišť s LgK Ia, ovšem i zde jsou 215 patrné rozdíly. Surovinové složení (obr. 7.59.), zejména s ohledem na importované suroviny je více podobné sídlištím s LgK Ib, je zde pravidelný výskyt SGS, SKČJ a čokoládového silicitu, obsidián se vyskytl v neuvedeném poměru na třech lokalitách, na žádné však neznáme poměr z celku. Specifikem sídlišť s LgK Ic je lokalita Mokrá-Spálená seč, kde dominuje SKČJ následovaný SGS a čokoládovým silicitem, rohovce typu KL a Olomučany jsou zde přítomny minimálně (Janák, Přichystal 2007, 15). Konkrétní surovinové poměry však nejsou publikované. Obr. 7.58. Krabicový graf zobrazuje rozpětí poměrného zastoupení jednotlivých surovin na sídlištích s LgK Ib. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se jednotlivé suroviny v kvantifikovatelných souborech vyskytly. Zastoupeny jsou pouze suroviny s vícečetným výskytem. Nulové hodnoty pro jednotlivé suroviny nejsou zahrnuty. 216 Obr. 7.59. Krabicový graf zobrazuje rozpětí poměrného zastoupení jednotlivých surovin na sídlištích s LgK Ic. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se jednotlivé suroviny v kvantifikovatelných souborech vyskytly. Zastoupeny jsou pouze suroviny s vícečetným výskytem. Nulové hodnoty pro jednotlivé suroviny nejsou zahrnuty. LgK IIb Na sídlištích s LgK IIb se víceméně projevuje již popsaný trend pro obecnou skupinu LgK II. Lokálně dochází k mírně nižšímu zastoupení rohovce typu KL ve prospěch jiných lokálních surovin a zároveň téměř mizí suroviny ze vzdálených zdrojů (obr. 7.60.), které jsou-li přítomny, tak ve velmi nízkém poměru. Uvedená vyšší okrajová hodnota pro SGS je způsobena nízkým počtem ŠI ve vzorku. Informace o surovinovém složení LgK IIb jsou výrazně ovlivněny nepoměrem poznání mezi západní částí povodí Dyje a zbytkem území. 217 Obr. 7.60. Krabicový graf zobrazuje rozpětí poměrného zastoupení jednotlivých surovin na sídlištích s LgK IIb. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se jednotlivé suroviny v kvantifikovatelných souborech vyskytly. Zastoupeny jsou pouze suroviny s vícečetným výskytem. Nulové hodnoty pro jednotlivé suroviny nejsou zahrnuty. Souhrn Výrazným kulturně definujícím prvkem je na sídlištích s LgK I čokoládový silicit. Zatímco absentuje na lokalitách s LgK Ia, velmi pravidelně se objevuje na lokalitách s LgK Ib i LgK Ic. Pro lokality s LgK Ib je rovněž příznačná relativně nízká střední hodnota pro rohovec typu KL, která se pohybuje okolo 40%, zatímco na lokalitách s LgK Ia a Ic je to výrazně přes 60%. Je však nutné zdůraznit variabilitu rohovce typu KL na sídlištích s LgK Ib, někdy dosahuje až 90% (Střelice u Brna-Prostřední trať, Střelice u Brna-Padělky, Trampota et al. 2012). Dále pro LgK Ia příznačný nízký podíl SGS a SKČJ, a to jak v poměrném, tak i v absolutním vyjádření (tab. 7.4.). V absolutních hodnotách se jeví LgK Ic jako nejvíce orientovaná na vzdálené suroviny, ovšem v kvantifikovaných souborech vychází surovinové složení LgK Ib podobně výrazně. Vezmeme-li v potaz sídliště s vypíchanou keramikou, která může být rovněž časově sousledná, potom se kulturní rozdíly projeví téměř absolutně. Tam, kde u většiny sídlišť s LgK I dosahuje podíl KL vrcholných hodnot, na sídlištích s VpK se jedná o spodní hranici poměrného výskytu KL. To se projevuje bez ohledu na vzdálenost od Krumlovského lesa, což tak činí rohovec typu KL společensky velmi podmíněnou surovinou a vyjma časté, ale nepočetné přítomnosti SGS se na sídlištích s VpK neobjevují příliš importované suroviny, což dále ostře kontrastuje s LgK I. Posledním, opět velmi kontrastním jevem, je sice jen vzácný výskyt severočeských křemenců nebo 218 plattensilexu ze západního směru na sídlištích s VpK, ovšem ve srovnání s importovanými surovinami na sídlištích s LgK I se jedná o zcela opačný směr nadregionální distribuce ŠI. LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb LgK Ia LgK Ib LgK Ic LgK IIa LgK IIb počet lokalit KL KL I KL II KL III roh.brek. KZS Olomučany SS Spongo křemen 15 87 53 80 * 0 20 20 0 0 * 23 83 70 78 17 9 30 30 22 26 9 6 100 50 67 0 0 * 33 * 50 * 4 50 0 * 0 0 * * 0 * 0 15 100 87 100 0 * 73 * * 13 * počet lokalit Boršice Křišťál Obsidián SGS SKČJ Čokoláda Szentgál Vlára Arnhofen 15 0 20 87 20 20 * * 0 * 23 9 43 83 70 61 61 0 * 13 6 33 0 33 83 100 83 0 0 * 4 0 * * * * 0 0 * 0 15 0 67 0 67 27 * * 0 0 Tab. 7.4. Tabulka vyjadřuje četnost výskytu jednotlivých surovin ŠI na lokalitách definovaných detailními keramickými skupinami LgK kde byla zjištěna ŠI. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. Jeden případ je vyjádřen hvězdičkou (*). 7.8. Proměny poměrného zastoupení jednotlivých surovin Rohovec typu KL se na úrovni keramických okruhů výrazně odlišuje na sídlištích s VpK (obr. 7.61.). Na úrovni obecných keramických skupin je nepříliš průkazná nízká preference na sídlištích s LnK I a poté na základě střední hodnoty obecně nižší využití rohovce typu KL na sídlištích s LgK II, ovšem lokálně je velmi variabilní, což se odráží na velkém rozpětí jeho poměrného zastoupení. Na úrovni detailních keramických skupin s LgK je kvůli nízkému počtu lokalit nepříliš průkazná vyšší preference na sídlištích s LgK Ia a Ic, zatímco na sídlištích s LgK Ib a IIb je střední hodnota výrazně nižší a rozpětí zastoupení variabilnější. 219 Obr. 7.61. Poměrné zastoupení rohovce typu Krumlovský les na sídlištích dle různé keramické klasifikace. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se rohovec typu KL v kvantifikovatelných souborech vyskytl. Nulové hodnoty zde nejsou zahrnuty. Při členění rohovce typu KL na dvě hlavní variety je zřejmé, že varieta I (obr. 7.62.), je nepříliš průkazně nízká (5 sídlišť) na sídlištích s LnK I, ovšem velmi průkazně nízká na sídlištích s LgK I, z toho při rozkladu na detailní keramické skupiny vychází najevo, že na tomto jevu mají podíl především sídliště s LgK Ib. V případě variety II (obr. 7.63.) je její zastoupení víceméně negativem k předchozí varietě. Téměř absolutní preference je na sídlištích s VpK a výrazné preferenci se dostává na sídlištích s LgK I, tedy během následného, až časově stejného období. Pří dílčím rozkladu sídlišť s LgK I je však patrná nízká střední hodnota pro LgK Ib, která je způsobena častým zastoupením značného surovinového spektra, i přes to může varieta II dosahovat velmi vysokých hodnot. 220 Obr. 7.62. Poměrné zastoupení rohovce typu Krumlovský les, varieta I, na sídlištích dle různé keramické klasifikace. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se rohovec typu KL I v kvantifikovatelných souborech vyskytl. Nulové hodnoty zde nejsou zahrnuty. Obr. 7.63. Poměrné zastoupení rohovce typu Krumlovský les, varieta II, na sídlištích dle různé keramické klasifikace. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se rohovec typu KL II v kvantifikovatelných souborech vyskytl. Nulové hodnoty zde nejsou zahrnuty. Křemičité zvětraliny serpentinitu jsou obecně více zastoupené na lokalitách s LgK, respektive na sídliští s LgK II. V krabicovém grafu (obr. 7.64.) je následkem souboru (Boskovštejn-Výhon, LgK Ia, Vokáč 2003) lokalizovaného v okolí zdrojů KZS ovlivněna maximální hodnota pro LgK I, 221 obecně však trend využívání KZS mírně a lokálně stoupá v LgK II. Obr. 7.64. Poměrné zastoupení křemičitých zvětralin serpentinitu na sídlištích dle různé keramické klasifikace. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se KZS v kvantifikovatelných souborech vyskytly. Nulové hodnoty zde nejsou zahrnuty. Obr. 7.65. Poměrné zastoupení rohovce typu Olomučany na sídlištích dle různé keramické klasifikace. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se rohovec typu Olomučany v kvantifikovatelných souborech vyskytl. Nulové hodnoty zde nejsou zahrnuty. 222 V případě rohovce typu Olomučany je velmi zjevné (obr. 7.65.) a již známé využívání především na sídlištích s LnK. Jen mírně výraznější přítomnost tohoto rohovce na sídlištích s LgK Ib je způsobeno těžištěm osídlení na Brněnsku, tedy v blízkosti zdroje. Zcela opačně je tomu v případě křišťálu a jeho odrůd (obr. 7.66), jehož využití na sídlištích s LnK je nízké a zvyšuje se na sídlištích s LgK I a výrazného využití se mu dostává na sídlištích s LgK II. Často bývá o křišťálu neustále opisováno, že nahrazuje ve fázi Ib obsidián, jeho vyšší poměrný výskyt je však způsoben výskytem sídlišť s LgK Ib v blízkosti zdrojů křišťálu, oproti sídlištím s LgK Ia. Obr. 7.66. Poměrné zastoupení křišťálu a jeho odrůd na sídlištích dle různé keramické klasifikace. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se křišťál a jeho odrůdy v kvantifikovatelných souborech vyskytly. Nulové hodnoty zde nejsou zahrnuty. Silicity glacigenních sedimentů jsou již dle známého popisu (Mateiciucová 2008a, 128) nejvíce využívané na sídlištích s LnK I (obr. 7.67.). Jejich relativně časté využití na úrovni keramických okruhů na sídlištích s VpK je založeno na znalosti složení pouze dvou kvantifikovaných souborů kde se SGS vyskytly. Vysoké hodnoty podílu SGS jsou regionálních charakteru na východě povodí Dyje, nebo v případě LgK II jsou statistickým klamem. Z hlediska obecných keramických skupin je mimo LnK I využívání SGS v následných obdobích relativně ustálené. Pouze při rozkladu na detailní keramické skupiny je zřejmá nízká preference po SGS na sídlištích s LgK Ia a mírně zvýšená na sídlištích s Lgk Ic. 223 Obr. 7.67. Poměrné zastoupení silicitů glacigenních sedimentů na sídlištích dle různé keramické klasifikace. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se SGS v kvantifikovatelných souborech vyskytly. Nulové hodnoty zde nejsou zahrnuty. Obr. 7.68. Poměrné zastoupení silicitu krakovsko-čenstochovské jury na sídlištích dle různé keramické klasifikace. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se SKČJ v kvantifikovatelných souborech vyskytl. Nulové hodnoty zde nejsou zahrnuty. Silicit krakovsko-čenstochovské jury je z hlediska keramických okruhů jen nepatrně preferovanější surovinou na sídlištích s LnK než na sídlištích s LgK (obr. 7.68.). Pří dílčím členění 224 sídlišť je podobně jako SGS výraznější zastoupení na sídlištích s LnK I, poté je na sídlištích s LnK II a LgK I zastoupen víceméně podobně a jeho podíl výrazně klesá v LgK II. Při rozkladu sídlišť na detailní keramické skupiny LgK I pro SKČJ platí totéž co pro SGS. Je marginálně zastoupen na dvou sídlištích s LgK Ia a výrazně na sídlištích s LgK Ic, na sídlištích s LgK Ib má však rovněž relativně výrazný podíl. Vezmeme-li všechny suroviny ze vzdálených zdrojů coby společný fenomén, vychází najevo, že z hlediska středních hodnot na sídlištích dle obecných keramických skupin je situace víceméně shodná v průběhu LnK a LgK I, na sídlištích s LgK II je však zjevná regrese importu surovin vzdáleného původu (obr. 7.69.). Na sídlištích členěných dle detailních skupin s LgK I je zřejmé to, co již bylo uvedeno pro SGS a SKČJ, tedy nízký poměr surovin ze vzdálených zdrojů pro LgK Ia a vysoký podíl pro LgK Ic. Odlehlá hodnota pro LgK Ia pochází u Kyjovic-Suten a je následkem výrazné přítomnosti obsidiánu. Odlišnost LgK Ic by se ještě zvýraznila, pokud by bylo známo surovinové složení z Mokré-Spálené seči. Obr. 7.69. Poměrné zastoupení surovin ze vzdálených zdrojů na sídlištích dle různé keramické klasifikace. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se importované suroviny v kvantifikovatelných souborech vyskytly. Nulové hodnoty zde nejsou zahrnuty. 225 7.9. Štípaná industrie – dílčí syntéza K celkové syntéze ŠI v neolitu použita multivariační statistika, pro kvantifikovatelná data je použita analýza hlavních komponent (PCA) a pro binární data pak korespondenční analýza (CA). Pro provedení těchto statistických analýz jsem použil doplněk pro MS Excel 2003 (existuje i pro pozdější verze) pod názvem CAPCA, který vyvinul archeolog Torsten Madsen na univerzitě v Aarhusu (http://www.archaeoinfo.dk/). 7.9.1. Analýza hlavních komponent (PCA) K analýze hlavních komponent bylo použito dat ze 118 lokalit z celého neolitu, další dílčí analýzu lze provést pouze pro postlineární sídliště, pro kterou lze použít data z 93 lokalit. Z proměnných (surovin) bylo potřeba vyloučit ty, které se v hodnoceném souboru vyskytují v méně než 5% případů. Obr. 7.71. reprezentuje rozložení jednotlivých lokalit členěných dle keramických okruhů a obr. 7.70. zobrazuje rozložení proměnných (surovin ŠI), k tomu dále tabulky korelačních matic, faktorové zátěže a vlastních čísel (tab. 7.5. – tab. 7.7.). Osa 2 na obr. 7.70. a 7.71 reprezentuje tendenci surovin k dominanci na sídlištích a osa 1 tendenci ke společnému výskytu zastoupených surovin. Jinak zde lze rovněž vidět zobecněně geografický východ a západ. Radiolarit typu Szentgál, rohovec typu Olomučany, křemen, rohovec typu Stránská skála a spongolit vycházejí jako nespecifické suroviny. Rohovec typu KL leží na jedné straně osy 2 coby obecně nejrozšířenější surovina, oproti němu v záporných hodnotách osy 2 se nacházejí KZS a křišťál a jeho odrůdy coby lokálně převažující suroviny. Na ose 1 jsou specifické suroviny ze vzdálených zdrojů, tedy všechny zde hodnocené mimo radiolarit typu Szentgál. Sídliště s LnK se nejvíce shlukují nejvíce mezi hodnotami typickými pro rohovec typu KL a střetem os, tedy nespecifičností. Několik sídlišť z JZ Moravy se nachází na záporných hodnotách osy 2, tedy poblíž KZS a křišťálu. Nejodlehlejší lokalitou s LnK jsou Milotice u Kyjova-Dráhy ve východní polovině povodí Dyje, pro kterou jsou typické suroviny ze vzdálených zdrojů. Sídliště s vypíchanou keramikou jsou nejspecifičtější, neboť jsem zcela dominantně vztažena k rohovci typu KL. Lengyelská sídliště jsou naopak z hlediska skladby surovin výrazně heterogenní. Z části podobná sídlištím s LnK a z části specifická výrazným příklonem ke KZS a křišťálu a dále výrazným podílem sídlišť stojících mezi rohovcem typu KL a surovinami ze vzdálených zdrojů. Dvě nejodlehlejší lokality jsou Blišice-Přídanky a Bohuslavice u Kyjova-Šotnery a stejně jako v případě LnK leží ve východní polovině povodí Dyje. 226 Obr. 7.70. Analýza hlavních komponent surovin ŠI na sídlištích v neolitu. Graf zobrazuje proměnné (suroviny) na prvních dvou osách. Obr. 7.71. Analýza hlavních komponent surovin ŠI na neolitických sídlištích. Jako deskriptory sídlišť jsou použity keramické okruhy, graf zobrazuje výsledky na prvních dvou osách. 227 KL KZS Olomučany SS spongolit křemen křišťál Obsidián SGS SKČJ čokoláda Szentgál 1,00 -0,49 -0,30 -0,19 0,00 0,04 -0,45 0,00 -0,23 -0,19 -0,02 -0,03 1,00 -0,09 -0,08 -0,09 -0,08 0,13 -0,02 -0,10 -0,16 -0,16 0,03 1,00 0,00 0,10 0,02 -0,16 -0,05 -0,03 0,20 -0,10 0,10 1,00 0,03 1,00 0,00 0,07 1,00 -0,08 -0,17 -0,09 1,00 -0,05 -0,08 -0,03 -0,16 1,00 -0,05 0,17 -0,03 -0,12 0,10 1,00 -0,04 0,21 -0,01 -0,23 0,24 0,40 1,00 -0,04 0,09 -0,05 -0,12 0,54 0,35 0,42 1,00 -0,03 -0,07 0,00 -0,09 -0,07 0,03 -0,06 -0,07 1,00 a olád l ntgá Sz e čok J SKČ SGS án ťál idi obs křiš en křem lit ngo spo SS any muč Olo KZS KL Tab. 7.5. Analýza hlavních komponent surovin ŠI na neolitických sídlištích korelační matice. vlastní číslo (Eigenvalue) Inerce % Kumulativní inerce % 1. hlavní 2. hlavní 3.hlavní komponenta komponenta komponenta 2,25 1,78 1,43 18,78 14,83 11,93 18,78 33,61 45,54 Tab. 7.6. Analýza hlavních komponent surovin ŠI na neolitických sídlištích – vlastní čísla a inerce. 1. hlavní 2. hlavní 3.hlavní komponenta komponenta komponenta KL 0,01 0,72 -0,12 KZS -0,22 -0,45 -0,14 Olomučany 0,08 -0,18 0,55 SS -0,03 -0,06 0,21 spongolit 0,22 0,02 0,40 křemen 0,00 0,14 0,22 křišťál -0,29 -0,38 -0,26 obsidián 0,37 -0,03 -0,42 SGS 0,40 -0,22 0,05 SKČJ 0,50 -0,16 0,16 čokoláda 0,51 -0,07 -0,32 Tab. 7.7. Analýza hlavních komponent surovin ŠI na neolitických sídlištích – faktorové zátěže. Pokud použijeme tytéž výsledky, ovšem s deskriptory rozčleněnými podle obecných keramických skupin, lépe se vyjeví některé specifické struktury (obr. 7.72.). Zatímco složení ŠI není na sídlištích obecných keramických skupin LnK nijak výrazněji strukturováno (to může být zapříčiněno rovněž 228 malým vzorkem dat), sídliště s LgK I a LgK II jsou výrazně odlišná zejména s ohledem na rozptyl jednotlivých sídlišť na ose 1. Zatímco sídliště s LgK II jsou úzce spjatá s místními surovinami, především rohovcem typu KL a nebo s KZS a křišťálem, sídliště s LgK I mají prakticky jakýkoliv rozptyl, ale cca polovina z nich se liší od LgK II poměrně výrazně inklinací k surovinám vzdáleného původu. Obr. 7.72. Analýza hlavních komponent surovin ŠI na neolitických sídlištích. Jako deskriptory sídlišť jsou použity obecné keramické skupiny, graf zobrazuje výsledky na prvních dvou osách. Druhá analýza hlavních komponent byla provedena po odfiltrování dat surovinového složení ŠI na sídlištích s LnK. Obr. 7.73. reprezentuje rozložení jednotlivých lokalit členěných dle detailních keramických skupin LgK a sídliště s VpK a obr. 7.74. zobrazuje rozložení proměnných (surovin ŠI). Rozložení proměnných není v zásadě odlišné od struktury pro celý neolit, což je dáno především dominantním podílem lengyelských sídlišť v datovém celku. Z proměnných byl vyloučen radiolarit typu Szentgál pro jeho málo četnou přítomnost. Suroviny ze vzdálených zdrojů se na ose 2 posouvají do výraznějších hodnot a zvýrazňuje se protilehlost zejména křišťálu a rohovce typu KL. Při rozčlenění deskriptorů podle detailních keramických skupin LgK (obr. 7.74) vychází najevo, že sídliště s LgK Ic se v grafu (obr. 7.73 a 7.74.) nacházejí pouze mezi rohovcem typu KL a skupinou surovin ze vzdálených zdrojů. Sídliště s LgK Ia jsou nejvíce vztažená k místním surovinám, 229 především k rohovci typu KL a sídliště s LgK Ib nejsou příliš specifická, typická pro ně může být téměř jakákoliv skladba surovin. Nejvýraznější strukturu tvoří potom sídliště s LgK IIb, která je totožná se strukturou pro obecnou skupinu LgK II, ve které jsou sídliště s LgK IIb zcela dominantně zastoupena. Obr. 7.73. Analýza hlavních komponent surovin ŠI na postlineárních sídlištích. Graf zobrazuje proměnné (suroviny) na prvních dvou osách. 230 Obr. 7.74. Analýza hlavních komponent surovin ŠI na postlineárních sídlištích. Jako deskriptory sídlišť jsou použity detailní keramické skupiny, graf zobrazuje výsledky na prvních dvou osách. KL KZS Olomučany SS spongolit křemen křišťál obsidián SGS SKČJ čokoláda 1,00 -0,55 -0,15 -0,20 0,03 0,04 -0,53 0,00 -0,18 -0,09 -0,03 1,00 0,01 -0,09 -0,09 -0,08 0,13 -0,03 -0,10 -0,15 -0,18 1,00 0,03 0,24 0,03 -0,11 0,09 0,05 0,05 -0,07 1,00 0,03 1,00 0,00 0,08 1,00 -0,10 -0,22 -0,09 1,00 -0,07 -0,11 -0,04 -0,22 1,00 -0,05 0,25 -0,04 -0,13 0,13 1,00 -0,05 0,14 0,02 -0,21 0,39 0,36 1,00 -0,05 0,08 -0,06 -0,18 0,53 0,42 0,62 1,00 a olád 231 čok J SKČ SGS án ťál idi obs křiš en křem lit ngo spo SS any muč Olo KZS KL Tab. 7.8. Analýza hlavních komponent surovin ŠI na postlineárních sídlištích - korelační matice Vlastní číslo (Eigenvalue) Inerce (%) Kumulativní inerce (%) 1. hlavní 2. hlavní 3. hlavní komponenta komponenta komponenta 2,48 1,83 1,39 22,56 16,63 12,62 22,56 39,20 51,82 Tab. 7.9. Analýza hlavních komponent surovin ŠI na postlineárních sídlištích – vlastní čísla a inerce KL KZS Olomučany SS spongolit křemen křišťál obsidián SGS SKČJ čokoláda 1. hlavní 2. hlavní 3. hlavní komponenta komponenta komponenta 0,11 0,69 -0,17 -0,23 -0,45 0,03 0,07 -0,08 0,53 -0,04 -0,03 0,27 0,18 0,07 0,61 0,01 0,15 0,22 -0,32 -0,39 -0,17 0,39 -0,14 -0,28 0,37 -0,22 0,18 0,49 -0,18 -0,04 0,52 -0,17 -0,21 Tab. 7.10. Analýza hlavních komponent surovin ŠI na postlineárních sídlištích – faktorové zátěže 7.9.2. Korespondenční analýza (CA) Pro korespondenční analýzu jsou vhodnější data sledování pouhé přítomnosti surovin na sídlištích. Z neolitu je jich k dispozici celkem 188 sídlišť definovaných keramickými okruhy, kde byla zjištěna alespoň jedna surovina ŠI. Pro postlineární období lze potom analyzovat 148 sídlišť. Stejně jako v případě PCA, i zde byly vyloučeny proměnné (suroviny), jejichž přítomnost byla celkově pod 5%. Grafy 7.75. a 7.76. zobrazují rozložení jednotlivých lokalit členěných dle keramických okruhů a rozložení proměnných (surovin ŠI), k tomu dále i tabulky vlastní čísel a celkové inerce (tab. 7.11.) a podílu proměnných na hlavních osách, jejich relativní četnosti a inerce (tab. 7.12.). V grafu 7.75. a 7.76. zobrazuje osa 1 pravděpodobnost společného výskytu jednotlivých surovin a tím i svou chronologickou charakteristiku, osa 2 pravděpodobnost společného výskytu méně často se vyskytujících surovin. Nejméně strukturujícími surovinami jsou rohovec typu KL a SGS, z hlediska chronologické struktury je pak důležitý radiolarit typu Szentgál (LnK), obsidián (LgK) a čokoládový silicit (LgK). Z hlediska minoritních surovin stojí v opozici rohovec typu Stránská skála vůči KZS a křišťálu. Z hlediska klasifikace sídlišť dle keramických okruhů (obr. 7.76.) jsou nejméně výrazná sídliště s VpK, pro sídliště s LnK je specifický pouze radiolat typu Szengál. Naopak, lengyelská sídliště 232 zaujímají v grafu pozice v okolí všech surovin, vyjma zmíněného radiolaritu. Kumulace bodů v krajních hodnotách, zejména okolo obsidiánu a křišťálu, je často způsobena snadnou rozpoznatelností těchto surovin i laickým okem, tudíž se vyskytují v publikacích (zdrojích informací) častěji než ostatní suroviny. Obr. 7.75. Korespondenční analýza surovin ŠI na sídlištích v neolitu. Graf zobrazuje proměnné (suroviny) na prvních dvou osách. Proměnné KL KZS Olomučany SS spongolit křemen křišťál obsidián SGS SKČJ Čokoláda relativní 1. hlavní osa 2. hlavní osa 3. hlavní osa četnost inerce % 0,21 -0,11 -0,08 26,17 6,12 1,31 -0,44 -0,38 10,75 7,00 -0,89 -0,55 1,02 6,70 6,95 -3,45 -2,02 -3,99 2,49 13,80 -1,41 -0,30 0,07 4,21 6,88 -0,84 -1,56 3,28 2,02 10,15 1,40 -0,23 -0,86 11,99 8,12 -0,33 3,18 -0,10 6,85 12,95 -0,05 -0,14 0,13 13,24 4,50 -0,84 0,15 0,67 9,81 6,30 -0,97 1,16 -0,06 4,05 6,70 Tab. 7.11. Korespondenční analýza přítomnosti surovin ŠI na neolitických lokalitách - podíl proměnných na hlavních osách, jejich relativní četnost a inerce. 233 Obr. 7.76. Korespondenční analýza surovin ŠI na neolitických sídlištích. Jako deskriptory sídlišť jsou použity keramické okruhy, graf zobrazuje výsledky na prvních dvou osách. Vlastní číslo (Eigenvalue) Inerce % Kumulativní inerce % 1. hlavní osa 2. hlavní osa 3. hlavní osa 0,38 0,33 0,28 17,30 15,26 12,98 17,3 32,56 45,54 Tab. 7.12. Korespondenční analýza přítomnosti surovin ŠI na neolitických lokalitách – vlastní čísla, inerce a kumulativní inerce. Struktura proměnných (surovin) zůstává pro postlineární období velmi podobná jako pro celý neolit, pouze radiolarit typu Szentgál zde není přítomen. Na ose 2 jsou určujícími surovinami obsidián a čokoládový silicit, na ose 1 jsou to potom KZS a křišťál na jedné straně a rohovce typu Stránská skála a Olomučany a čokoládový silicit na opačné straně, s tím, že rohovec typu Stránská skála má v souboru jen velmi nízké zastoupení (tab. 7.77.). Při rozdělení lengyelských sídlišť dle detailních keramických skupin vychází najevo, že kladné hodnoty na ose 2 jsou strukturující zejména pro sídliště s LgK I a záporné hodnoty jsou strukturující pro sídliště s LgK II (obr. 7.78.). Osa 1 rozděluje potom sídliště především podle geografického uspořádání, zobecněně se jedná os 234 směr východ-západ. Vzhledem k tomu, že většina sídlišť s LgK II s určenou ŠI, ale i obecně se nachází především na západní Moravě, je takto determinována i geograficky. Sídliště s VpK jsou jako i v předchozích případech charakterizována velmi malým rozptylem bodů okolo průsečíků os, tedy surovinovou nespecifičností. Obr. 7.77. Korespondenční analýza surovin ŠI na postlineárních sídlištích. Graf zobrazuje proměnné (suroviny) na prvních dvou osách. 235 Obr. 7.78. Korespondenční analýza surovin ŠI na postlineárních sídlištích. Jako deskriptory sídlišť jsou použity detailní keramické skupiny, graf zobrazuje výsledky na prvních dvou osách. Proměnné KL KZS Olomučany SS spongolit křemen křišťál obsidián SGS SKČJ Čokoláda Relativní 1. hlavní osa 2. hlavní osa 3. hlavní osa četnost % inerce % 0,20 -0,18 -0,13 25,90 6,19 1,19 -0,53 0,40 11,35 7,66 -0,84 -0,15 -1,18 4,78 7,32 -3,87 -3,11 2,20 2,79 16,66 -1,12 -0,31 -0,44 4,18 7,40 -0,83 -0,97 -6,31 1,79 13,08 1,20 -0,56 0,43 13,94 8,56 -0,48 2,47 0,43 8,76 13,65 0,05 -0,10 -0,07 13,55 5,15 -0,77 0,67 0,06 7,97 7,06 -0,96 1,04 0,44 4,98 7,26 Tab. 7.13. Korespondenční analýza přítomnosti surovin ŠI na postlineárních lokalitách - podíl proměnných na hlavních osách, jejich relativní četnost a inerce. Vlastní číslo (Eigenvalue) Inerce % Kumulativní inerce % 1. hlavní osa 2. hlavní osa 3. hlavní osa 0,39 0,33 0,28 19,97 17,26 14,65 19,97 37,23 51,88 Tab. 7.14. Korespondenční analýza přítomnosti surovin ŠI na postlineárních lokalitách – vlastní čísla, inerce a kumulativní inerce. 236 Distribuční charakteristika štípané industrie na neolitických sídlištích: Na sídlištích s lineární keramikou, i přes nedostatek dat, nelze očekávat rozdíly mezi detailními keramickými skupinami a specifickou surovinovou charakteristikou. Jediný zásadní rozdíl v kontextu obecných keramických skupin je změna poměru mezi SGS a SKČJ, což však zdaleka není specifikum povodí Dyje. Distribuce ŠI na sídlištích s vypíchanou keramikou, ať je již chápeme v kontextu keramických okruhů, obecných, či detailních skupin, se kompletně vymykají tomu co předcházelo a co následovalo (či bylo současné). Jediné výrazné pozornosti se dostává rohovci typu Krumlovský les, a to v relativním poměru velkém a zároveň regionu větším než v případě LnK a LgK. Jediná další pravidelně se vyskytující surovina je SGS. V kontextu celého neolitu jsou pak z hlediska absolutního výskytu tyto dvě suroviny v povodí Dyje podle korespondenční analýzy příznačné jako téměř absolutně nestrukturující a zároveň vždy se vyskytující. Na sídlištích s VpK se tedy vyskytuje téměř výhradně surovinový základ povodí Dyje, přísně ohrazený od doprovodných surovin. Zároveň, byť prakticky podprahově, se zde objevují severočeské křemence, tedy suroviny, které nemají nejen historickou kontinuitu, ale ani směr ze kterého byly donášeny je zcela ojedinělý (mimo paleolit). Suroviny ŠI na sídlištích s LgK I jsou spíše opakem situace na sídlištích s VpK. Pomineme-li nuance, z obecného hlediska pokračují distribuční struktury jako na sídlištích s LnK, ovšem obohacené o další suroviny, především obsidián, čokoládový silicit a plattensilex, které se na sídlištích s LgK I v kontextu povodí Dyje objevují prakticky unikátně. Jedná se o období s pestřejším surovinovým složením v neolitu vůbec. Při členění na detailní keramické skupiny je potom důležitá absence čokoládového silicitu na lokalitách s LgK Ia a obecně nízkým zastoupením surovin ze vzdálených zdrojů, obsidián vyjímaje. Skupiny s LgK Ib a LgK Ic mají další charakteristiky spíše již vázané na regionální výskyt těchto sídlišť, tzn. že sídliště s LgK Ib jsou nejrozšířenější a zároveň nejbližší různým regionálním zdrojům, což odpovídá jejich širokému spektru. Sídliště s LgK Ic se nacházejí od východního okraje Českého masivu dále na východ, což je příznačné pro vyšší podíl surovin ze vzdálených zdrojů. Na sídlištích s LgK II dochází k výraznému úbytku surovin ze vzdálených zdrojů, které jsou zde jen o málo četnější než na sídlištích s VpK, využívání regionálních surovin však doznává rozmachu i mírně v neprospěch jinak dominantního rohovce typu KL. Ke srovnání v kontextu detailních keramických skupin nelze přistoupit z důvodu absence dat, stejně jako v případě jordanovských sídlišť. 237 8. Distribuční struktury broušené industrie Původním záměrem bylo analyzovat distribuční struktury broušené industrie stejně jako v případě štípané industrie, ovšem s ohledem k současnému stavu poznání BI je možné analyzovat tuto industrii jen omezeněji. Konkrétně prostorovou charakteristiku distribuce jednotlivých surovin lze provést pouze u omezeného počtu surovin a pouze obecně pro sídliště lengyelského okruhu. S tím souvisí i sledování poměru suroviny ve celkovém souboru ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje, které s ohledem na velmi malé a tedy nepříliš průkazné vzorky nemá smysl vytvářet. Sledování absolutního výskytu surovin na lokalitách členěných dle keramické typologie je možné vyjma detailních skupin s LnK. Celkově data pocházejí ze 118 lokalit se zjištěnou BI, kvantifikovat BI bylo možné pouze na 20 lokalitách. Základními srovnávacími pracemi jsou zejména díla A. Přichystala (2000; 2009) a M. Vokáče (2008b; Vokáč et al. 2005) včetně dalších dílčích prací citovaných níže a výše. 8.1. Kritika dat V případě většiny lokalit kde byla zjištěna BI nebylo možné kvantifikovat soubor a na lokalitách kde je kvantifikace možná, je však omezená velikostí vzorků, které jsou obecně o řád méně početné než v případě štípané industrie. V neolitu v celém povodí Dyje je pouze šest sídelních lokalit se zastoupením BI nad 100 ks a pouze osm lokalit se vzorkem vyšším než 50 ks, většinou se jedná o sídliště s LgK. Z lokalit s LnK lze kvantifikovat pouze čtyři soubory. Pro charakter dat k broušené industrii platí stejná výtka jako v případě štípané industrie, tedy že většina známých údajů pochází ze západní části povodí Dyje, i když v případě BI je nepoměr menší než u ŠI. I v případě BI je nepoměr ve prospěch západu způsoben intenzivní činností M. Vokáče (2008b). Doklady zpracování surovin na výrobu BI pocházejí pouze z lengyelských sídlišť. S tím souvisí i určitá asymetrie při kvantifikaci dat. Zatímco na sídlištích s LnK jsou přítomny především hotové artefakty a jejich zlomky, na lengyelských sídlištích je často nalézán výrobní odpad a nástroje ve formách polotovarů. V takovém případě se tyto suroviny promítají větším podílem v surovinovém spektru než kdyby byly brány v potaz pouze dokončené artefakty. I pojem hotový artefakt může být problematický, neboť broušené nástroje se nacházejí v různé míře obroušení a není přesně stanovena hranice hotového artefaktu. I když typologická stránka broušených artefaktů není předmětem této práce, nelze ji nezmínit. Ve vztahu k surovinám je zásadní zejména v lengyelském období, neboť zde existuje silná vazba mezi surovinou a typem nástroje. Vulkanické horniny (amfibolický diorit, porfyrický mikrodiorit) byly 238 používány zejména k výrobě vrtaných nástrojů a metamorfované horniny (zelená břidlice typu Želešice, amfibolit z moldanubika) především k výrobě sekyrek. Proto může být distribuce surovin ovlivněna nejen sociálními okolnostmi a přírodním prostředím, ale i technologickými předpoklady. 8.2. Distribuční struktury surovin broušené industrie na sídlištích s LnK Situace využívání surovin k výrobě broušené industrie je již široce zhodnocena v dizertaci M. Vokáče (2008b, 195-200). Proto lze pouze zrekapitulovat znalosti o surovinovém složení nástrojů BI. Zcela dominantní surovinou je zde metabazit typu Jizerské hory ze severních Čech (Vokáč 2008b), který často tvoří velkou většinu surovinového spektra BI, často i absolutní. Sledování poměru výskytu suroviny v distribučním mezi severozápadem a jihovýchodem nemá smysl, neboť v období s LnK se distribuční okruh metabazitu typu Jizerské hory rozprostíral nad značně velkou částí Evropy mezi severním Německem a severním pobřežím Jaderského moře v oblasti Terstu a Udine (Bernardini et al. 2012) a mezi Moselou (Moselle/Mosel) a středním Slovenskem a Maďarskem, s tím, že A. Přichystal (2009, 179) předpokládá výskyt tohoto metabazitu i v Malopolsku, odkud však zatím broušené artefakty nebyly podrobeny náležitému petroarcheologickému výzkumu. V tomto kontextu je povodí Dyje pouze malou územní součástí rozšíření metabazitu typu Jizerské hory. Byť se území rozšíření tohoto metabazitu dominantně překrývá s rozšířením lineární keramiky, jeho překryv se týká i území s jinými keramickými styly, respektive subsistenčním programem (Friulani a Vlaska v okolí Caput Adriae a mezolitem severního Německa). Další sledované suroviny byly využívány k výrobě nástrojů jen ojediněle. Z místních surovin lze zmínit zelenou břidlici typu Želešice, která se ojediněle vyskytuje na sídlištích s LnK (6 lokalit), i když v Pomoraví ve Spytihněvi-Na vrších (LnK Ia) má tato surovina i přes velkou vzdálenost od zdroje překvapivě početné zastoupení (3 ze čtyř nástrojů, Schenk et al. 2008, 228). Amfibolický diorit z Brněnského masivu se objevil pouze na lokalitě Krhov-Utopenec (LnK III, Vokáč 2008a). Mimo to se ojediněle objevuje amfibolit ze západní Moravy se zdroji v širším okolí středního toku Jihlavy Zábrdovice u Vedrovic-Široká u lesa (Švédová 2005). Z ojediněle distribuovaných artefaktů ze surovin vzdáleného původu je ojediněle zaznamenán spilitový tufit ze středních Čech a serpentinit, který nepochází z masivu Gogołów-Jordanów, ale z dosud neupřesněného zdroje (Valová, Přichystal 2012). Mimo to se na sídlištích s LnK objevují ojediněle i další suroviny, které nebyly v této práci sledovány (např. gabro, bazalt; Vokáč 2008b). 239 Obr. 8.1. Surovinové složení broušené industrie na sídlištích s lineární keramikou a výskyt metabazitu typu Jizerské hory. Čísla nad koláčovým grafem udávají počet artefaktů BI, koláčový graf udává pouze s jistotou určené suroviny. Obecně lze považovat distribuční strukturu BI pro celé období s LnK za velmi uniformní a charakterizovanou výrazně dominantní přítomností metabazitu typu Jizerské hory (obr. 8.1.). 8.3. Distribuční struktury surovin broušené industrie na sídlištích s VpK Surovinové složení broušené industrie pocházející ze sídelních kontextů s vypíchanou keramikou lze označit v povodí Dyje za téměř neznámé. Na lokalitě Popovice u Rajhradu-Nivy byly nalezeny 4 kamenné broušené artefakty, z toho tři byly vyrobeny ze zelené břidlice typu Želešice a jeden byl určen jako metabazit, pravděpodobně z Jizerských hor (Zelená 2007, 31). Mimo to jsou známy broušené artefakty z Hodonic-Loydovy cihelny (Vokáč 2008b, 202), kde byly nalezeny broušené artefakty z metabazitu (nejspíše rovněž z Jizerských hor). Na lokalitě Kyjovice-Sutny, která je polykulturní, je situace složitější následkem promísenosti některých objektů více keramickými styly. Ovšem v těch objektech, kde vypíchaná keramika dominuje nebo úplně převažuje byly nalezeny artefakty pouze z metabazitu typu Jizerské hory (viz Vokáč 2008b, příloha I) v celkovém počtu osm kusů a jeden další nejistě určený. Metabazity (ovšem tehdy ještě nerozlišené) dominují i na lokalitě Blučina-Spodní Koldberky (Kazdová, Přichystal, Šebela, 1997). M. Vokáč (2008b) zmiňuje i další artefakty z metabazitů (často 240 typu Jizerské hory) i z jiných lokalit, ovšem často polykulturních a stratifikace artefaktů není jasná. Mimo povodí Dyje lze přidat ke srovnání lokalitu Olomouc-Slavonín (Zapletal 1999, 172), kde byly popsány metabazity (albit-aktinolitické zelené břidlice, popř. s křemenem). Může být otázkou, zda současný stav poznání surovinového složení BI vypovídá pouze míře badatelského zájmu, nebo jestli se nejedná o společenskou charakteristiku, která se odrazila ve velmi nízké přítomnosti BI na sídlištích s vypíchanou keramikou. 8.4. Distribuční struktury surovin broušené industrie na sídlištích s LgK Stav poznání broušené industrie na sídlištích s LgK je podstatně lepší než v předchozích případech, ovšem těžiště poznání je na sídlištích s LgK I, odkud pochází drtivá většina kvantifikovatelných dat. 8.4.1. Metabazit typu Jizerské hory V kontextu problematiky distribuční struktur představuje přítomnost metabazitů typu Jizerské hory specifický jev. Po konci období LnK již nejsou doklady o těžbě a zpracování těchto metabazitů se omezilo pouze na zdroje z říčních teras pod Jizerskými horami a jejich distribuce měla pouze regionální charakter (Šída 2007, 156). Výrazně se metabazity typu Jizerské hory projevují na lokalitě Kyjovice-Sutny (Vokáč 2005; 2008b; Přichystal, Valová 2010), která je ovšem výrazně polykulturní a z hlediska rozsahu osídlení zde na dosud prozkoumané ploše výrazně početně dominují objekty s lineární keramikou (předpoklad na základě geofyzikálního průzkumu, Milo 2013). Zvážíme-li skutečnost, že keramika a broušená industrie nemají společnou cestu z prostředí živé kultury do odpadních areálů následkem zejména křehkosti, není důvod předpokládat, že proces uložení lineární keramiky a broušené industrie z období s lineární keramikou probíhal zároveň. Druhým důvodem je typologická charakteristika broušených nástrojů, která byla v lengyelu odlišná od předchozího období. Druhou lokalitou, kde se výrazně promítly metabazity typu Jizerské hory je Znojmo-Novosady (Hájek 2013), kde sice tvoří tyto metabazity 40%, ovšem z malého souboru (17 ks) a některé nástroje nejsou stratifikované a byly zde nalezeny i ojedinělé keramické fragmenty odpovídající lineární keramice. Poměrně zajímavý jev dobře ilustrující výskyt metabazitů typu Jizerské hory se vyskytl v Popůvkách, kde byla v trati Panské nivy zjištěna přítomnost těchto metabazitů pouze v lengyelských objektech, zatímco objekty s LnK neobsahovaly téměř žádnou broušenou industrii (Pajdla 2014, 34). Na jiných lengyelských lokalitách, zejména monokulturních, mají metabazity typu Jizerské hory jen minimální podíl. V absolutních hodnotách se potom metabazity typu Jizerské hory vyskytují na 241 lengyelských sídlištích s identifikovanou BI ve 33% případů, z toho výrazně více na sídlištích s LgK I (49%), než na sídlištích s LgK II (19%). 8.4.2. Zelená břidlice typu Želešice I přes ojedinělé využívání zelené břidlice typu Želešice v předchozím období, v lengyelském období nastává dominantní využívání této suroviny a zároveň význam této suroviny přesahuje hranice povodí Dyje a podle současných znalostí je podstatně využívána v Dolním Rakousku (Přichystal, Trnka 2001) a na střední (Dluhonice-Dolní újezd, Kuča et al. 2011; Hulín-Pravčice, Petřík 2011, 9; Věžky-Dolní Bílek, Schenk et al. 2010; pravděpodobně i Kostelec n. H., Kalábková et al. 2007) a východní Moravě (Březolupy-Čertoryje, Kuča et al. 2006). V povodí Dyje je zelená břidlice typu Želešice dominantní surovinou na výrobu nevrtaných artefaktů. Obecně na lengyelských sídlištích se nacházejí v 76% případů se zjištěnou BI, s tím že rozdíl mezi LgK I a LgK II je zanedbatelný. Její omezený výskyt byl zatím zjištěn v Kyjovicích (Vokáč 2008b) a v Hlubokých Mašůvkách (Válek et al. 2014). Zatímco Kyjovice-Sutny jsou statisticky zatíženy vysokou přítomností artefaktů ze surovin z předchozího období, v Hlubokých Mašůvkách je cca polovina artefaktů vyrobena z amfibolitů z moldanubika a zelená břidlice typu Želešice zde zaujímá jen polovinu. V distribučním modelu zelené břidlice typu Želešice (obr. 8.2.) je tak prostor části jihozápadní Moravy příznačný nižším zastoupením této suroviny. Na severozápadě Brněnska je potom nižší zastoupení této zelené břidlice následkem vysokého podílu amfibolického dioritu na lokalitě Bystrc-Zadní dlouhé (Přichystal 1988). 242 Obr. 8.2. Distribuce zelené břidlice typu Želešice na sídlištích s LgK. Černé body označují lokality se zdrojovými daty, bílé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti zelené břidlice typu Želešice (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). Model je vytvořen především z dat pocházejících ze sídlišť s LgK I, nebo definovaných obecně jako LgK. 8.4.3. Všesměrný amfibolický diorit brněnského masivu Amfibolickému dioritu (typu Rokle) se podobně jako zelené břidlici typu Želešice dostává výrazného využití právě v kontextu lengyelských sídlišť. Jedná se o surovinu, která byla využívána především k výrobě sekeromlatů, jiných nástrojů pak podstatně méně. Zatím byl identifikován výchoz AD v okolí zastávky lodní dopravy „Rokle“ na brněnské přehradě a dále severně u blízkých kót Trnůvka a Kninícký Sychrov (Přichystal 2009, 201). Neolitické doklady těžby ani přesný zdroj AD využívaný v pravěku dosud nebyl zjištěn. Podle různých hodnot magnetické susceptibility nástrojů ze Žebětína-U křivé borovice a v Kniníčkách předpokládá A. Přichystal (2009, 202) možnost využívání více výchozů AD. V povodí Dyje se AD nejvíce vyskytuje přímo v okolí zdrojů a dále jihozápadně o nich (obr. 8.3.), nicméně výskyt nástrojů v nezjištěném poměru je evidován na celém území s výjimkou dolnorakouské strany, odkud chybějí kvantifikovaná data. Mimo zde prezentovanou strukturu existuje i záznam rozšíření AD na jihozápadní Moravě (Vokáč et al. 2005, tab. 4), ovšem bez údajů o nálezovém kontextu. Vzhledem k tomu, že se v eneolitu tyto artefakty vyrobené z AD vyskytují 243 spíše vzácně (Vokáč et al. 2005, 362), lze předpokládat, že většina z nich odpovídá lengyelským sídlištím, případně u izolovaných nálezů mimo lengyelskou sídelní oblast se jedná pravděpodobně o dobové artefakty). Amfibolický diorit byl nalezen na 44% sídlišť se zjištěnou BI, se zanedbatelným rozdílem mezi sídlišti s LgK I a LgK II. I přes to, že se AD nachází především v okolí zdrojů, neplatí to pro všechny lokality a je zde zřejmá hierarchizace distribuce této suroviny. Distribuční areál amfibolického dioritu byl v lengyelu asi poměrně velký, ovšem do současnosti není příliš zdokumentovaný, jedná se spíše o náznaky. S jistotou byl AD zjištěn na střední Moravě na lokalitách Hulín-Pravčice (Petřík 2011), Čekyně-Žalkov (Schenk et al. 2009), Věžky-Dolní Bílek (Schenk et al. 2010) aj. Mimo to se AD vyskytl na Slovensku v Senici (Hovorka, Illášová 2002, 8485, citováno podle Přichystal 2009, 203) ovšem bez známého nálezového kontextu a podobně v Maďarsku podle A. Přichystala (2009, 203) je pravděpodobné, že se AD vyskytuje i na lokalitách v okolí Győru, rovněž však bez znalosti nálezových souvislostí. Řadu sekeromlatů z AD jsem rovněž shlédnul ve sbírkách Městského muzea v Hornu (nálezy z neolitických-eneolitických lokalit ve Waldviertelu), ovšem s toutéž výhradou. Obr. 8.3. Distribuce amfibolického dioritu na sídlištích s LgK. Černé body označují lokality se zdrojovými daty, bílé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti amfibolického dioritu (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). Model je vytvořen především z dat pocházejících ze sídlišť s LgK I, nebo definovaných obecně jako LgK. 244 8.4.4. Porfyrické mikrodiority brněnského masivu I vzhledem k blízkosti zdrojům porfyrického mikrodioritu ke zdrojům amfibolického dioritu je tato surovina v současnosti považována za víceméně komplementární k AD (Vokáč et al. 2005). Do současné doby však nebyla této surovině z archeologického hlediska věnována výraznější pozornost a mimo povodí Dyje lze konstatovat, že jeho rozšíření není tak výrazné jako v případě AD, respektive znalosti o rozšíření PMD jsou minimální. Zdroje využívání PMD v pravěku nebyly dosud lokalizovány, ovšem podobně jako v případě AD, A. Přichystal (2009, 204) předpokládá využití vícero žil PMD. Jejich lokalizace může být kdekoliv v brněnském masivu, s tím, je největší koncentrace PMD je v metabazitové zóně a jejím okolí, tedy jižně až jihozápadně od Brna. O formě rozšíření PMD lze konstatovat podobnou formu jako v případě AD, tedy že se jedné o hierarchické šíření, neboť i v okolí zdrojů je výskyt PMD velmi variabilní (obr. 8.4.). Nejvyšší procentuální výskyt by zaznamenán na lokalitě Střelice u Brna-Prostřední trať (LgK Ib, Trampota et al. 2012, 114), kde byl ovšem PMD nalezen ve formě neopracovaného kusu suroviny, nebo úštěpů, zatímco polotovary, či hotové výrobky zde nebyly nalezeny. Jeho vyšší výskyt v poměrném zastoupení souborů BI je evidován pouze v západním okolí Brna, dále pak již nikoliv. V obr. 8.4. je ve vypočítaném modelu zdůrazněna jihozápadní část sídelního území s vyšším zastoupením PMD, jedná se ovšem o statistický klam, kdy se jeden kus projevil výrazně v malém souboru (ZnojmoNovosady, Hájek 2013). V absolutním měřítku je PMD zastoupen v západní části povodí Dyje četně, ve východní spíše ojediněle. Četnost výskytu na jednotlivých sídlištích se zjištěnou BI je 33% pro lengyelská sídliště obecně a opět bez zřejmého rozdílu mezi LgK I a LgK II. 245 Obr. 8.4. Distribuce porfyrického mikrodioritu na sídlištích s LgK. Černé body označují lokality se zdrojovými daty, bílé body lokality s pouhou evidencí přítomnosti porfyrického mikrodioritu (nejsou zahrnuty do výpočtu modelu). Model je vytvořen především z dat pocházejících ze sídlišť s LgK I, nebo definovaných obecně jako LgK. 8.4.5. Amfibolit (moldanubikum) Zdroje amfibolitů z moldanubika (někdy označované jako páskovaný amfibolit, Vokáč 2008b, 24) se nacházejí především v místech kde výrazné vodní toky přetínají amfibolitová tělesa, odtud se amfibolit dostává do říčních štěrků, odkud byl amfibolit získáván pro výrobu BI. Jedná se především o štěrky Oslavy, Jihlavy a Dyje (Vokáč 2008b, 24), dále mohly být amfibolity získávány i ve Waldviertelu (Přichystal 2009, 182). Dosud nejsou známy lokality, kde by byl amfibolit zpracováván (Vokáč 2008b). Na lengyelských sídlištích se zjištěnou broušenou industrií se amfibolity vyskytují ve 27% případů. Při dílčím členění sídlišť na LgK Ia a LgK II je to méně, ale shodně okolo 10%. Jedinou sídlení lokalitou, kde byly amfibolity výrazně zaznamenány jsou Hluboké Mašůvky-Nivky (Válek et al. 2014, 156), ovšem bez dílčího rozlišení ve vztahu k typologii keramiky (LgK Ib, LgK IIa, LgK IIb). Dále se ještě mírně výrazně (cca 13%) amfibolity vyskytly na lokalitě Kyjovice-Sutny (Vokáč 2008b). Na ostatních sídlištích je však podíl amfibolitových artefaktů v řádu jednotek procent. Rozšíření amfibolitů se váže především na západní část povodí Dyje (obr. 8.5.), ve východní části dosud zjištěn nebyl. 246 Obr. 8.5. Výskyt broušených artefaktů z amfibolitu z moldanubika na sídlištích s LgK. 8.4.6. Jadeitit Se jadeititem s původem z okolí masivu Mont Viso v severozápadní Itálii se pojí jedna z největších zaznamenaných distribučních struktur neolitické Evropy, která je svou velikostí patrně ještě větší než distribuce metabazitů typu Jizerské hory. Maximální rozpětí radiokarbonových dat z těžební oblasti Mont Viso se pohybuje mezi 5500 – 3700 BC a nejvyšší kumulace dat je mezi 5200 – 4300 BC (Pétrequin, Pétrequin 2012, 231). Nejintenzivněji byl jadeitit distribuován v časovém období 5500 až 4900 BC v JZ Francii, v severní polovině Itálie. Následně se mezi 4900 a asi 4600 distribuční okruh jadeititu rozšiřuje na většinu území Francie (mimo Bretaň a Normandii), dále na dalmatské pobřeží a právě do středního Podunají. Později se jadeitiové artefakty dostávají na území mezi Španělskem a Itálií na jedné jihu a Skotskem a Dánskem na severu (Pétrequin et al. 2012, 697), ale ze středního Podunají mizí. Z hlediska územního rozsahu dosahuje distribuce jadeititových sekyrek až v první polovině 5. tisíciletí (Pétrequin et al. 2012, 698). V okolí povodí Dyje jsou jadeititové sekyrky evidovány na Moravě (Přichystal 2009, 189), na jihozápadním Slovensku (Pétrequin et al. 2011) a v Dolním Rakousku (Přichystal, Trnka 2001). V Čechách dosud evidované nejsou. Podle ústního sdělení A. Přichystala (29.4.2015) je distribuční struktura jadeititových sekyrek ve středním Podunají poměrně výrazná, a to i na Slovensku a v 247 Maďarsku během staršího lengyelu, v současné době je souhrnná publikace teprve v přípravě. Z povodí Dyje bylo v roce 2009 evidováno šest jadeititových sekyrek (Přichystal 2009, 189), k tomu přibyla sedmá od čistírny odpadních vod v Silůvkách (Přichystal et al. 2011), ovšem bez známého nálezového kontextu. Je-li u většiny sekyrek z celé Moravy i Dolního Rakouska známý nálezový kontext, jedná se o sídliště s LgK I (Schmidt, Štelcl 1971), ale jen u některých je s jistotou známá (tj. publikovaná) přesná lokalizace nálezu nebo bližší nálezový kontext (Žebětín-U křivé borovice, LgK Ib). Sekyrka z Líšně-Kopanin byla zřejmě nalezena coby ojedinělý nález. V případě jadeititových artefaktů se jedná o vůbec největší vzdálenou distribucí kamenných artefaktů ve střední Evropě jejíž zdroj je v Dolním Rakousku a na Moravě vzdálený cca 800-1000 km vzdušnou čarou, s tím, že reálně se jedná o ještě větší vzdálenost. Distribuce jadeititu na konci neolitu a dále v eneolitu je spojená s jednou ze zásadních otázek distribuční organizace a společenských preferencí. Zatímco v západní polovině Evropy je v nadregionálním ohledu dominantní právě distribuce jadeititových sekyrek (jadeititová Evropa), v jihovýchodní Evropě (měděná Evropa) se namísto jadeititu objevují měděné sekyrky (Pétrequin et al. 2012). Právě rozdíl mezi starším a mladším lengyelem coby periferií rozšíření jadeititu i mědi je zásadní: zatímco ve starším lengyelu nejsou ještě rozšířené měděné artefakty, v mladším lengyelu se jadeititové sekyrky již nevyskytují a namísto nich se na Moravě objevují měděné sekyrky (viz Dobeš et al. 2010). 8.4.7. Kulmské prachovce, prachovité břidlice I přes obecně sporé nálezy broušených artefaktů vyrobených z kulmských hornin, nejčastěji determinovaných jako prachovce a prachovité břidlice, lze na lengyelských sídlištích konstatovat jejich mírně zvýšenou přítomnost. Zdroje kulmských hornin se pohybují ve značném geografickém rozpětí mezi jižní hranicí Drahanské vrchoviny a hraničním pomezím mezi ČR a Polskem v okolí Zlatých Hor (blíže viz Přichystal 2009, 213). Těžební ani zpracovatelské areály nebyly pro lengyelské období zjištěny. Ani na střední Moravě, která je blíže většině kulmských zdrojů není evidentní nárůst kulmských hornin pro broušenou industrii, spíše se zde často objevují zdroje z okolí Brna (např. Hulín-Pravčice, Petřík 2011) a význam kulmských hornin roste jen pro ostatní kamennou industrii. V povodí Dyje se kulmské prachovce, nebo prachovité břidlice vyskytly pouze na sídlištích s LgK I a pouze na 7% lokalit (tj. 6x). 8.4.8. Další minoriní suroviny V kontextech lengyelských sídlišť se vyskytuje řada dalších surovin, které se však podle 248 současných poznatků nevtahují k rozeznatelným distribučním strukturám, jedná se spíše o ojedinělé nálezy. Ze surovin s původem z povodí Dyje lze zmínit eklogity z moldanubika (Vokáč 2008b), porfyrický mikromonzodiorit, trachyandezit rovněž se zdroji v moldanubiku (Bartík, Krmíček 2013) a spodnokarbonské březinské břidlice (Mokrá-Spálená seč, LgK Ic, Kuča 2007). Ze surovin se vzdálenými zdroji lze zmínit andezit (Střelice u Brna-Padělky, LgK Ib, Západní Karpaty, asi střední Slovensko, Trampota et al. 2012, 109), silicifikovaný laminit (Popůvky-Panské nivy, LgK Ia, Ib, asi Rumunsko, Pajdla 2014, 17), nefrit (Jemnice-Nad Týnicí, LgK I, nespecifikovaný zdroj, Přichystal 2009, 191), bazalt (Kyjovice-Sutny, LgK Ia, Vokáč 2008b), tremolitit (Střelice u Jevišovic-Klobouček, LgK Ia, Vokáč 2008b). Ojedinělé, zejména importované suroviny se vyskytují především v kontextu sídlišť s LgK I. 8.5. Suroviny broušené industrie v kontextu detailních keramických skupin s LgK Pro společenskou charakteristiku lengyelských sídlišť je poměrně zásadní rozlišení použitých surovin BI na sídlištích dle detailní keramické klasifikace (tab. 8.1.). Již Vokáč et al. (2005, 362) zaregistrovali absenci amfibolického dioritu na sídlištích s LgK Ia a podobně vyslovili předpoklad pro porfyrický mikrodiorit. Amfibolický diorit se nakonec objevil na lokalitě Kyjovice-Sutny (LgK Ia) ve dvou případech, z toho je jeden sporný (Vokáč 2008b). Při vyslovení kulturního předpokladu nevyužívání AD a DP na sídlištích s LgK Ia je však nutné podotknout, že Kyjovice-Stuny jsou jedinou lokalitou s LgK Ia s relevantně prozkoumanou surovinovou základnou broušené industrie. Je však symptomatické, že ani na lokalitách, kde se objevuje LgK Ia dohromady s LgK Ib (Popůvky-Panské nivy/Pod Šípem a Žebětín-Na Drdi), se AD a PMD sice objevují, ale při zvážení velmi malé vzdálenosti zdrojů těchto surovin se jedná o nápadně nízký výskyt (Pajdla 2014, 18; Trampota, Kuča 2011, 99). V Popůvkách obě suroviny dohromady nejsou zastoupeny ani jedním procentem. Nejširší spektrum surovin se nachází na sídlištích s LgK Ib, jedná se ovšem o skupinu sídlišť s nejvyšším počtem analyzovaného surovinového složení BI. Sídliště s LgK IIa pak prakticky nelze hodnotit. LgK LgK LgK LgK LgK Ia Ib Ic IIa IIb počet lokalit 6 20 6 2 12 mtb JH 33 50 50 0 * ZB Žel 83 75 100 100 83 AD * 60 50 0 58 PMD 0 55 0 0 25 Amfibolit 33 30 * 0 33 Kulm * 25 0 0 0 Tab. 8.1. Tabulka vyjadřuje četnost výskytu jednotlivých surovin BI na lokalitách definovaných detailními keramickými skupinami LgK kde byla zjištěna BI. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. Jeden případ je vyjádřen hvězdičkou (*). 249 8.6. Suroviny broušené industrie – souhrn Souhrnné informace o surovinovém složení BI na sídlištích s LnK a VpK jsou stručné: absolutně zde dominují metabazity typu Jizerské hory, z ostatních surovin je zaregistrovatelné občasné využívání zelené břidlice typu Želešice, další suroviny se nevyskytují četněji než na dvou lokalitách. S lengyelským obdobím souvisí i absolutní obrat ve využívání surovin BI. Zatímco metabazity typu Jizerské hory se výrazněji vyskytují pouze na některých polykulturních lokalitách, kde je přítomna i LnK, dále se na sídlištích s LgK I vyskytují jen v malém poměru a nejspíše jako relikty předchozího období. Téměř absolutní pozornosti se dostává zeleným břidlicím typu Želešice. Nově jsou rovněž využívány amfibolity z moldanubika, i když výrazného podílu tato surovina dosahovala jen v okolí zdrojů a ojediněle. V souvislostí s masovým nástupem nových typologických a technologických preferencí, se projevuje výrazný zájem na výrobě sekeromlatů, jsou poprvé výrazně využívány i vulkanické horniny, amfibolický diorit a porfyrický mikrodiorit. Jejich distribuce je však poměrně nerovnoměrná a omezená pouze na vybrané lokality. S tím patrně souvisí kulturní podmínění kdy se tyto suroviny (a z nich vyráběné sekeromlaty) nešíří na sídliště s LgK Ia a v případě PMD nejspíš ani na sídliště s LgK Ic. Dosud nebyly zaznamenány ani na sídlištích s LgK IIa, ale BI je známa z těchto sídlišť pouze ve dvou případech. Pomineme-li metabazit typu Jizerské hory, pro celé lengyelské období je příznačné, že nedochází k proměnám četnosti výskytu hlavních užívaných surovin (ZB Želešice, AD, PMD, amfibolit), ta zůstává mezi LgK I a LgK II prakticky stejná (tab. 8.2. a obr. 8.6.). Na jordanovských se složení BI prakticky neznámé. Jednou se vyskytla zelená břidlice typu Želešice a jednou amfibolický diorit. LnK VpK LgK počet lokalit 31 3 85 mtb JH 97 67 33 ZB Žel 19 * 76 AD * 0 44 PMD 0 0 34 Amfibolit * 0 27 Jadeitit 0 0 5 Kulm * 0 7 LnK I LnK II LnK III LgK I LgK II 4 9 5 35 36 100 89 100 49 19 * * * 77 72 0 * * 46 42 0 * * 31 33 0 0 0 29 25 0 0 0 9 0 0 0 0 17 0 Tab. 8.2. Tabulka vyjadřuje četnost výskytu jednotlivých surovin BI na lokalitách definovaných keramickými okruhy a obecnými keramickými skupinami kde byla zjištěna BI. Hodnoty jsou vyjádřeny v procentech. Jeden případ je vyjádřen hvězdičkou (*). 250 Obr. 8.6. Krabicový graf zobrazuje rozpětí poměrného zastoupení hlavních surovin broušené industrie na sídlištích s LgK. Čísla nad grafem udávají počet sídlišť kde se jednotlivé suroviny v kvantifikovatelných souborech vyskytly. Nulové hodnoty nejsou zahrnuty. 8.7. Suroviny broušené industrie – dílčí syntéza Počet dat k poměrnému surovinovému složení broušené industrie na jednotlivých lokalitách je příliš malý (20 vzorků) na to aby mohl být analyzován pomocí multivariační statistiky. Počet dat k binárnímu složení broušené industrie je obsáhlejší, proto může být analyzován pomocí korespondenční analýzy jako neolitický celek (120 vzorků), i v kontextu postlineárních lokalit (90 vzorků). Graf rozložení proměnných na prvních dvou osách (obr. 8.7. a 8.8.) zobrazuje poměrně jasnou struktury, kdy na ose 1 je zobrazen výrazný rozdíl mezi dominantní surovinou na sídlištích s LnK (mtb JH) a charakteristickými lengyelskými surovinami (AD, PMD, amfibolit, zelená břidlice typu Želešice). Druhá osa výrazně poukazuje na rozdíl ve výskytu dvou surovin, PMD a serpentinitu, které stojí v opozici a společně se nevyskytují. Serpentinit má v souboru jen velmi malou relativní četnost, vyskytuje se jak na sídlištích s LnK, tak i na lengyelských sídlištích. Na 2. a 3. ose je pozice serpentinitu vůči ostatním surovinám ještě specifičtější (tab. 8.3.), tuto strukturu však v současnosti nelze vysvětlit. Původ serpentinitových artefaktů v neolitu není znám (Přichystal, Valová 2012), je 251 možné, že by tato proměnná mohla hrát roli. Obr. 8.7. Korespondenční analýza surovin BI na sídlištích v neolitu. Graf zobrazuje proměnné (suroviny) na prvních dvou osách. 252 Obr. 8.8. Korespondenční analýza surovin BI na neolitických sídlištích. Jako deskriptory sídlišť jsou použity keramické okruhy, graf zobrazuje výsledky na prvních dvou osách. mtb JH ZB Želešice AD PMD Amfibolit Kulm serpentinit 1. hlavní 2. hlavní 3. hlavní relativní inerce osa osa osa četnost % % 1,72 -0,21 0,03 24,69 21,21 -0,43 0,32 -0,93 30,54 11,38 -0,60 0,50 -0,29 16,32 11,93 -0,88 -2,41 0,79 12,13 17,23 -0,69 0,81 0,59 10,46 12,12 -0,41 0,45 1,03 2,51 9,88 -0,17 2,04 4,18 3,35 16,25 Tab. 8.3. Korespondenční analýza přítomnosti surovin BI na neolitických lokalitách - zátěže proměnných na hlavních osách, jejich relativní četnost a inerce. vlastní číslo (Eigenvalue) inerce kumulativní inerce 1. hlavní 2. hlavní 3. hlavní osa osa osa 0,56 0,36 0,36 28,48 18,65 18,19 28,48 47,13 65,32 Tab. 8.4. Korespondenční analýza přítomnosti surovin ŠI na neolitických lokalitách – vlastní čísla, inerce a kumulativní inerce 253 Obr. 8.8. ilustruje poměrně výstižně rozdíl mezi surovinovými preferencemi na sídlištích s LnK a LgK. Společný mají pouze výskyt serpentinitu a metabazitu typu Jizerské hory, toho však spíše jen jako reliktu v případě lengyelských sídlišť. Korespondenční analýza je zde důležitá zejména pro pochopení distribučních vztahů surovin BI na lengyelských sídlištích, specificky mezi amfibolickým dioritem a porfyrickým mikrodioritem. Porfyrický mikrodiorit má vysoké zátěže na 1. a zejména na 2. ose (tab. 8.5., obr. 8.9. a 8.11.) čímž se výrazně vzdaluje od dominantních lengyelských surovin, tj. zelené břidlice typu Želešice a amfibolického dioritu. Osa 1 zde reprezentuje rozdíl mezi lengyelskými surovinami a relikty z období s LnK (metabazity typu JH), osu 2 nelze jednoznačně interpretovat, neboť podobně vyděluje PMD vůči zbytku lengyelských surovin. Osa 3 pak nejspíš zdůrazňuje rozdíl mezi často zastoupenými a ojedinělými surovinami. Zjištění určité (nikoliv absolutní) vyhraněnosti PMD vůči AD je poměrně zásadní, neboť oproti dosavadním znalostem znamená, že i přes vzájemně blízké zdroje AD a PMD byly většinově tyto dvě suroviny používány na různých lokalitách, ovšem v rámci téhož regionu. Totéž však platí i pro zelenou břidlici typu Želešice, která na všech osách stojí blízko AD a není příliš strukturující proměnnou. Achillovou patou tohoto zjištění je nízký počet dat k výskytu jednotlivých surovin a zcela minimální znalost kvantifikovatelných dat. Při srovnání s detailními keramickými skupinami (obr. 8.11. a 8.12.) lze konstatovat, že nejvíce s PMD korelují sídliště s LgK Ib a LgK IIb, zatímco sídliště s LgK Ia a LgK Ic se na ose 2 vyskytují v opačných hodnotách. Totéž platí i pro LgK IIa, ovšem pouze na základě dvou sídlišť. Pokud bychom klasifikovali sídliště dle obecných keramických skupin, nevyjde najevo žádná heterogenita, naopak z tohoto pohledu je BI velmi homogenní. 254 Obr. 8.9. Korespondenční analýza surovin BI na postlineárních sídlištích. Graf zobrazuje proměnné (suroviny) na prvních dvou osách. Obr. 8.10. Korespondenční analýza surovin BI na neolitických sídlištích. Jako deskriptory sídlišť jsou použity detailní keramické skupiny, graf zobrazuje výsledky na prvních dvou osách. 255 Obr. 8.11. Korespondenční analýza surovin BI na postlineárních sídlištích. Graf zobrazuje proměnné (suroviny) na druhé a třetí ose. Obr. 8.12.Korespondenční analýza surovin BI na neolitických sídlištích. Jako deskriptory sídlišť jsou použity detailní keramické skupiny, graf zobrazuje výsledky na druhé a třetí ose. 256 mtb JH ZB Želešice AD PMD Amfibolit Kulm serpentinit 1. hlavní 2. hlavní 3. hlavní relativní osa osa osa četnost inerce 2,22 -0,57 0,41 15,23 20,22 -0,10 0,66 -1,02 34,01 12,03 -0,19 0,57 0,25 19,29 12,61 -0,95 -2,17 -0,41 14,72 18,93 -0,86 0,64 1,45 11,68 13,51 -0,36 -0,22 1,89 2,54 11,35 -0,75 0,10 3,14 2,54 11,35 Tab. 8.5. Korespondenční analýza přítomnosti surovin BI na postlineárních lokalitách - zátěže proměnných na hlavních osách, jejich relativní četnost a inerce. Vlastní číslo (Eigenvalue) Inerce Kumulativní inerce 1. hlavní 2. hlavní 3. hlavní osa osa osa 0,40 0,36 0,30 24,44 21,98 18,46 24,44 46,43 64,89 Tab. 8.6. Korespondenční analýza přítomnosti surovin BI na postlineárních lokalitách – vlastní čísla, inerce a kumulativní inerce Distribuční charakteristika broušené industrie na neolitických sídlištích: Popsat distribuční strukturu broušených nástrojů na sídlištích s lineární keramikou je velmi snadné, téměř všechny nástroje pocházely z Jizerských hor, které byly lokálně ojediněle doplněné místními surovinami. Mezi obecnými či detailními keramickými skupinami tedy nemohou ani být rozdíly. Pro sídliště s vypíchanou keramikou je charakteristika prakticky stejná, lze spekulovat o nižším výskytu broušených nástrojů. Lengyelská sídliště odrážejí absolutní změnu, kdy dominantní suroviny pocházejí z místních zdrojů, z toho tři hlavní (ZB Želešice, AD a PMD) mají zdroje ve společné sídlení oblasti v okolí Brna, kde se během LgK I nacházel dominantní sídelní cluster. Při členění sídlišť z hlediska obecných keramických skupin jsou rozdíly v surovinovém složení jen minimální. Jediným odlišným jevem je častější výskyt surovin ze vzdálených zdrojů, jmenovitě jadeititu a dalších ojediněle se vyskytujících surovin pocházejících z různých směrů, které jsou především vázány na sídliště s LgK I a podobně jako v případě štípané industrie, i v tomto případě je patrná vyšší distribuční aktivita než v LgK II. Pro LgK I je zásadní rovněž sledování výskytu AD a PMD na sídlištích členěných do detailních keramických skupin. Zatímco sídliště s LgK Ib pojímají prakticky všechny suroviny, na sídlištích s LgK Ia téměř absentuje AD i PMD a na sídlištích s LgK Ic jen PMD. 257 Podle situace na JZ Moravě je patrné, že na sídlištích s LgK IIb mimo setrvávajícího stavu využívání zmíněných surovin dochází i k další regionalizaci využívání zdrojů, tedy místních surovin. Sporé informace z jordanovských sídlišť naznačují, že zde výrazná změna ve využívání surovin nenastává. 258 9. Celková syntéza Jak již vyplynulo z dílčích syntéz sídleních a distribučních struktur, je evidentní, že zatímco sídliště s LnK se obecně jeví jako relativně homogenní po mnoha stránkách, naopak je zjevný rozdíl mezi sídlišti s LgK I a sídlišti s LgK II, proto sídliště s LgK obecně nebudou dále hodnocena. Sídliště s lineární keramikou: Celkově se sídliště s LnK vyjadřují výraznou homogenitou i při členění na obecné a detailní skupiny, některé dílčí rozdíly jsou však zřejmé. Sídliště s LgK IIb se mimo typické sídlení oblasti s LnK nacházejí i v nížinných regionech, především podél toku Dyje, často jako vůbec první neolitická sídliště. Naproti tomu se sídliště s LnK III nacházejí výlučně ve vyšších oblastech a v kontextu ostatních sídlišť s LnK a tvoří výraznější oddělené sídelní clustery. Malé rozdíly lze pozorovat v distribučních strukturách mezi LnK I a LnK II, ovšem pouze u surovin vzdáleného původu a na základě malého vzorku. Na sídlištích s LnK I převažují SGS nad SKČJ a na sídlištích s LgK II (III) je tomu naopak. Jedinou surovinou, která je téměř unikátní pro sídliště s LnK je radiolarit typu Szentgál. Broušená industrie je pro dílčí členění sídlišť s LnK zcela indiferentní. Sídliště s vypíchanou keramikou: jedná se o minoritní skupinu sídlišť, která se velmi liší od dominantních keramických okruhů s LnK a zejména s LgK. Časová pozice není zcela přesně známa, je však evidentní, že časově leží mezi LnK a LgK a částečně paralelně s nimi, spíše s LgK, což se velmi projevuje v některých sídelních vztazích. Sídliště s VpK vytváří výrazný vztah sídelních struktur mezi LnK III a VpK, kdy sídliště s VpK jsou obecně níže položená a sídliště s LnK III výše položená. Pro střední hodnoty nadmořských výšek v neolitu pro tyto dvě skupiny platí, že dosahují nejvyšších, resp. nejnižších hodnot, aniž by dosahovaly absolutně extrémních hodnot. Zároveň však pro obě dvě skupiny platí, že se vyskytují především v západní polovině povodí Dyje, zatímco na východě pouze ojediněle. Sídelní vztahy mezi VpK a LgK I se pak projevují absencí sídlišť s LgK I v Boskovické brázdě, kde jsou sídliště s VpK. Pro sídliště s VpK je dále velmi výrazná orientace sídlišť ve výseči SV-J, která je příznačná i pro ostatní sídliště, ovšem v menším poměru. Hlavní sídlení jádro se nachází na soutoku Jihlavy, Oslavy a Rokytné v okolí Ivančic, což je oblast bez sídlišť s LnK II a LnK III a s nepříliš výrazným osídlením s LgK I. Pro sídliště s VpK je příznačný velmi nízký podíl sídlišť kumulovaných do jedné oblasti, která by se vyznačovala vyšší jádrovou hustotou, opět v kontrastu s LgK I i LnK (i pokud použijeme dílčí členění na LnK II a III). Dalším specifikem sídlišť s VpK je výrazná lokace podél vodních toků, zatímco sídliště s LnK a LgK I jsou v lineárním uspořádání orientovány především na okraje vrchovin a pahorkatin. I přes tyto odlišující charakteristiky jsou sídliště s VpK na nových 259 polohách zakládány v nejmenším počtu z celého neolitu. Distribuční struktury štípané industrie jsou dalším významným fenoménem odlišujícím sídliště s VpK od sídlišť s LnK a LgK. Rohovec typu Krumlovský les zde hraje klíčovou roli. Zatímco distribuce tohoto rohovce je na sídlištích s LnK a LgK víceméně úměrně klesající se vzdáleností od zdroje, v případě sídlišť s VpK je rohovec typu KL II velmi dominantní i za hranicemi povodí Dyje. Ostatní suroviny jsou pak prakticky ignorovány. Pravidelnou výjimkou jsou pak silicity glacigenních sedimentů, které, odhlédneme-li od poměrného zastoupení, jsou spolu s rohovcem typu KL nejindiferentnějšími surovinami vyskytujícími se v povodí Dyje. Ojedinělý výskyt severočeských křemenců je pro sídliště s VpK rovněž příznačný. Severočeské křemence se zcela ojediněle vyskytly i na lokalitách s LnK II, může se však jednat o soudobý jev. U broušené industrie jsou specifika sídlišť s vypíchanou keramikou nejméně markantní. Distribuční struktura zde odpovídá stejnému systému jako na sídlištích s LnK, tedy zcela dominantní využívání metabazitů typu Jizerské hory, pouze v jednom případě byly nalezeny artefakty vyrobené ze zelené břidlice typu Želešice, tedy ze suroviny jejíž dominantní využití souvisí s lengyelským obdobím. Zvážíme-li však skutečnost, že na sídlištích s LgK I se velmi výrazně rozvinulo lokální zpracování místních surovin, je poněkud příznačné, že na sídlištích s VpK nejsou po zpracování surovin BI žádné stopy. Sídliště s LgK: Specifických znaků, které mají společné všechna sídliště s LgK je poměrně málo. Z charakteristik přírodního prostředí je zřejmý vyšší podíl sídlišť umístěných na svazích s vyšším sklonem. Jediným projevem, který jednoznačně odlišuje celý lengyelský okruh od okruhů s vypíchanou a lineární keramikou je distribuční struktura broušené industrie, která se zde jeví jako silně spojená se změnou keramického stylu. Sídliště s LgK I: Tato sídliště tvoří z hlediska polytetické teorie nejvhodnější soubor jednoho časového období, částečně z časového hlediska doplněného o sídliště s VpK. Sídliště mají velmi heterogenní charakter, proto lze zmínit jen několik kategorií, která definují sídliště s LgK I obecně. Jednou z těchto kategorií je prostor, neboť sídliště s LgK I jsou v některých ohledech omezena geomorfologicky. To je nejlépe viditelné na jejich absenci v Boskovické brázdě mimo její nejjižnější část. Velký počet sídlišť je koncentrovaných do menšího prostoru než v případě sídlišť s LnK a tvoří tak clustery s vysokou jádrovou hustotou. Pro sídliště s LgK I je typický velmi málo častý výskyt dvou detailních keramických skupin na jednom sídlišti, což je prokázáno pouze na dvou a dalších dvou spekulativně. Distribuce místních surovin ŠI se v obecných črtech neliší významně od sídlišť s LnK. Významné 260 specifikum sídlišť s LgK I však představují suroviny ŠI ze vzdálených zdrojů. Tím je především obsidián, který je po místním rohovci typu Krumlovský les druhou nejčastěji nalézanou surovinou, která se zároveň omezuje výlučně na sídliště s LgK I. Další specifickou surovinou je deskový rohovec typu Arnhofen, ovšem zde již výskyt není pravidelný a častý. Ohledně rohovce typu KL je pro sídliště s LgK I typické dominantní využití variety II a varieta I je využívána v omezenějším množství. To je rovněž jev definující LgK I, neboť na sídlištích s LnK převažuje varieta I, na sídlištích s LgK II, pak v součtu hodnot rovněž, i když ne úplně na celém území. Jedná patrně o dobový jev spojený s téměř absolutní preferencí rohovce typu KL II na sídlištích s VpK. V broušené industrii lze LgK I snadno odlišit vůči sídlištím s LnK a VpK, nikoliv však LgK II. Jedinou charakteristikou v případě surovin BI je nejspíš přítomnost jadeitiových sekyrek z masivu Monte Viso. Další specifika se týkají již sídlišť definovaných detailními keramickými skupinami. Sídliště s LgK Ia jsou definována následovně: nejvýraznějším rysem je častá přítomnost monumentálních staveb – rondelů. Dalším výrazným rysem je rozložení sídlišť, které mají nízkou jádrovou hustotu a zároveň je výrazné uspořádání většiny sídlišť do linií, které nejsou jednoznačně podmíněny přírodně. Rozptyl nadmořské výšky sídlišť s LgK Ia ne vůbec nejmenší ze všech (pomineme-li sídliště s LnK Ia s neprůkazným počtem). I v expozici svahu jsou sídliště s LgK Ia typická velkým příklonem k jihozápadním svahům, jinak pro neolitická sídliště nepříliš typickým. V uspořádání sídlišť vůči nížinným oblastem, zejména Dyjskosvrateckému úvalu jsou sídliště s LgK Ia umístěna blíže zatímco sídliště s LgK Ib dále do pahorkatin a vrchovin. V distribuci štípané industrie je pro sídliště s LgK Ia definujícím prvkem absence čokoládového silicitu, který se jinak na sídlištích dalších detailních skupin s LgK I vyskytuje pravidelně. Příznačný je dále velmi nízký podíl dalších surovin ze vzdálených zdrojů mimo obsidián. Pro broušenou industrii, pomineme-li možnou kritiku malého datového vzorku, je na sídlištích s LgK Ia příznačná velmi nízká přítomnost až absence amfibolického dioritu a porfyrického mikrodioritu, surovin které se hojně nacházejí na ostatních sídlištích s LgK I. Sídliště s LgK Ib jsou příznačná především výskytem vůbec největšího sídelního clusteru s vysokou jádrovou hustotou v okolí Brna. Dále je ze sídelních charakteristik důležitá absolutní absence rondelů. Mezi surovinami ŠI je pro sídliště s LgK Ib typické z celého neolitu nejbohatší surovinové spektrum a zejména ve srovnání s LgK Ia, podstatně vyšší zastoupení surovin ze vzdálených zdrojů. Pro sídliště s LgK Ic je specifický malý sídlení cluster pod Pavlovskými vrchy a dále se vyskytuje několik dalších sídlišť především na východním okraji Českého masivu. Většina těchto sídlišť má 261 relativně vysoké zastoupení surovin ze vzdálených zdrojů v případě štípané industrie. Pro broušenou industrii je podle současných poznatků příznačná absence porfyrického mikrodioritu. Na rozdíl od sídlišť s LgK Ia a LgK Ib nemají sídliště s LgK Ic tolik specifických vlastností. Na jednu stranu to může být dáno jejich nízkým počtem a dále podle radiokarbonového datování asi i pozdějším začátkem a koncem. Sídliště s LgK Ic jsou s ohledem na své trvání srovnatelná i s LgK IIa. Sídliště s LgK II: výrazným společným jevem těchto sídlišť je uspořádání do několika menších, ale hustě osídlených sídelních clusterů. Nejsilněji osídlené clustery jsou ty, které byly během LgK I osídlené málo, nebo vůbec a naopak, nejhustější sídelní clustery LgK I jsou během LgK II osídleny výrazně slaběji. Zároveň jsou tato sídliště rozprostřena v největším územním rozsahu v neolitu, zaujímají nejnižší i nejvyšší hodnoty nadmořských výšek. V uspořádání sídlišť do linií je znatelný příklon k lokalizaci sídlišť podél vodních toků a naopak, jen málo sídlišť se nachází na linii definované geomorfologicky. Sídliště s LgK IIa se svým územním rozložením podobají sídlištím s LgK Ic a poměrně výrazně se územně odlišují od sídlišť s LgK IIb. Bohužel pro tato sídliště není dosud známé surovinové určení většího počtu souborů ŠI a BI. Podle dosavadních poznatků však suroviny ze vzdálených zdrojů patrně nehrají zásadní roli. Sídliště s LgK IIb jsou z hlediska časového trvání vůči ostatním předchozím lengyelským detailním skupinám z velké části osamocené, přesto zde lze definovat několik specifik pro tuto skupinu. Ze sídelního hlediska jsou většinově omezena především na západní polovinu povodí Dyje. Pro distribuční struktury je příznačná výrazná preference lokálních surovin a výrazná absence surovin ze vzdálených zdrojů mimo SGS. Zařadíme-li spekulativně délku trvání jordanovských sídlišť po bok sídlišť s LgK IIb, jsou zde zjevné rozdíly v umístění sídlišť, kdy většina těch jordanovských má tendenci k umístění v nížinatých oblastech. Distribuční struktury ŠI a BI jsou pak prakticky neznámé. Z výše uvedeného vyplývá pro tuto práci několik zásadních zjištění. Sídliště s LnK členěná dle obecných i detailních skupin jsou z pohledu surovin broušené industrie zcela indiferentní, z pohledu surovin štípané industrie lze sledovat jen minimální rozdíly, které by byly z hlediska interpretace v polytetické teorii velmi diskutabilní, ať už ze své podstaty, či charakteru datového základu. V sídelních strukturách se výrazně vydělují sídliště s LnK III a v menší míře i sídliště s LnK IIb. Sídliště s vypíchanou keramikou jsou potom velmi odlišná od všech časově blízkých struktur, ať je hodnotíme v kontextu keramických okruhů, obecných či detailních skupin. 262 V polytetické teorii jsou sídliště s VpK definovány velmi specifickými charakteristikami v sídelním kontextu a v kontextu surovin ŠI, distribuční struktury BI pak nejsou signifikantní. V případě lengyelských sídlišť lze nalézt výrazná specifika determinující rozdíl mezi LgK I a II, ale i detailní keramické skupiny, a to v mnohých ohledech velmi výrazně. V kontextu detailních skupin s LgK I jsou determinujícími prvky jak sídelní struktury, tak i některé distribuční charakteristiky BI a ŠI, sídliště s LgK II i jordanovská sídliště pak mají různé sídlištní charakteristiky, v případě distribučních struktur je lépe poznaná jen detailní keramická skupina LgK IIb, proto v tomto ohledu nelze učinit dílčí konstatování. Rozdíl mezi obecnými skupinami LgK I a II potom spočívá ve specifikách sídelních struktur a proměně některých dílčích prvků distribučních struktur ŠI, zatímco v distribučních strukturách BI nejsou zjevné žádné zásadní rozdíly. 263 10. Interpretace a diskuze Tuto kapitolu dělím na tři hlavní části, v první se přímo zabývám položenými otázkami, ve druhé srovnávám zjištěné struktury se situací v některých regionech střední Evropy a ve třetí potom dalšími zjištěním vyplývajícími z této práce v kontextu současné archeologické diskuze. Jaké společenské charakteristice odpovídají výzdobné či morfologické keramické styly (tj. kultura – stupeň – fáze)? Mohou reprezentovat společenskou identitu? Vezmeme-li v úvahu keramické okruhy (archeologické kultury) je zřejmé, že hlavní dva okruhy – s lineární a lengyelskou keramikou – jsou přímo následné a vůči sobě jsou tedy vymezeny pouze časem, či ve společenském smyslu by mohl být okruh s lineární keramikou vůči lengyelskému vymezující historickou pamětí. Okruh s vypíchanou keramikou je zde reprezentován početně minoritní skupinou sídlišť vyskytující se časově na rozhraní a především současně s okruhem lengyelským. V kontextu keramických okruhů jsou tedy sídliště s vypíchanou keramikou nejvhodnějším prvkem pro srovnání. Ve smyslu polytetické teorie se sídliště definovaná vypíchanou keramikou vymezují vůči svému okolí (okolím rozuměna sídliště na konci LnK a začátku LgK) velmi silně, a to v zásadních sídleních otázkách jako je odlišně osídlené území, sídliště orientovaná na liniích podél vodních toků a sídliště s velmi nízkou jádrovou hustotou a dalšími dílčími charakteristikami. V distribuci štípané industrie by se dalo mluvit o vlastním distribučním systému, který je vymezený vůči tradiční distribuci surovin, která na lengyelských sídlištích v určitých variacích navazuje na distribuční systém předchozího období. Mimo zde sledované struktury lze ještě přidat jednu další empiricky sledovanou, ta se týká odlišnosti v určité ekonomické či subsistenční strategii na sídlištích s VpK, kdy v keramických souborech nenacházíme žádné velké skladovací závěsné nádoby jako jsou putny a dále velké lahvovité nádoby, naproti tomu v inventářích lineární i lengyelské keramiky jsou tyto tvary běžným jevem. Zatímco obecně lze považovat lineární keramiku svým stylem za panevropský, vypíchaná keramika je pak z pohledu z povodí Dyje jevem původem ze západu a na Moravě a v Dolním Rakousku má limit východního rozšíření svých sídelních struktur. Lengyelská keramika (I) má svoje prostorové těžiště mezi jižní Moravou a západním Maďarskem. V kontextu keramických okruhů tvoří tedy sídliště s vypíchanou keramikou výraznou entitu, která se skládá z vícero specifik. Zatímco mezi sídlišti s LnK a s LgK lze hovořit o určité sídelní tradici a určité tradici distribučních struktur štípané industrie, na sídlištích s vypíchanou keramikou se projevuje na základě několika tří archeologických subkultur („těch, kteří staví domy a/nebo zakládají sídliště“ a „těch, kteří vyrábí a/nebo transportují štípanou industrii“ a „těch, kteří vyrábí a 264 zdobí keramiku“). Broušená industrie na sídlištích s vypíchanou keramikou je spíše shodná s tou na sídlištích s lineární keramikou, vůči lengyelským sídlištím se opět liší výrazně. Při rozčlenění sídlišť dle obecných keramických skupin se v případě sídlišť s lineární keramikou výrazněji vyčleňují sídliště se šáreckou keramikou (LnK III), ovšem pouze sídelními charakteristikami, zatímco málo poznané distribuční struktury se jeví bez výraznějších změn. Vypíchaná keramika se opět jeví velmi specificky ve všech výše popsaných proměnných, ať již poznatky sídlišť omezíme na VpK (II/)III nebo vezmeme v úvahu i všechna sídliště, i ta dílčím způsobem neidentifikovaná. Sídliště s LgK I jsou hlavní srovnávací skupinou sídlišť definovaných obecnými keramickými skupinami se sídlišti s VpK. Vůči sídlištím s VpK představují opak snad ve všech srovnávaných ohledech. Vyskytuje se zde vůbec nejhustší cluster sídlišť mezi obecnými keramickými skupinami z celého neolitu, sídelní oblast je v některých regionech vůči sídelním oblastem s VpK ostře vymezená, i geomorfologicky. Distribuční struktury regionálních surovin mají víceméně klesající poměr ve vzdálenosti od zdroje a na sídlištích nejširší surovinové surovinové spektrum z celého neolitu s hojným výskytem surovin ze vzdálených zdrojů. V broušené industrii se vyskytují především místní suroviny zpracovávané v širším okolí zdrojů a přítomnost jadeititových sekyrek poukazuje na vazbu sídlišť s LgK I na velmi rozsáhlou, především západoevropskou distribuční oblast prestižního artefaktu. Zatímco vůči sídlištím s LnK II a III se sídliště s LgK mění v některých aspektech sídelních charakteristik, a téměř absolutně v distribučním systému broušené industrie, distribuční struktury štípané industrie jsou podobné s dominantním využíváním rohovce typu Krumlovský les a případně jiných místních surovin v západní polovině povodí Dyje zatímco ve východní části dominují ve vazbě na Pomoraví silicity krakovsko-čenstochovské jury a silicity glacigenních sedimentů. S ohledem na zcela zásadní rozdíly mezi sídlišti a distribučními systémy u VpK a LgK I, zde lze uvažovat o možnosti diskuze o významném rozdílu identity obyvatel těchto dvou druhů sídlišť a keramika by zde potom byla jednou ze společensky odlišujících determinant. Že se v případě vypíchané keramiky nejedná o pouhé převzetí myšlenky a později tradice výroby keramiky, ale že se jedná i společenskou identitu může naznačovat i ojedinělý výskyt křemenců ze západních Čech, který se jinak mimo paleolit na Moravě nevyskytuje. Právě Čechy jsou jedním z těžišť výskytu vypíchané keramiky, tedy oblast na kterou se je na Moravě prostřednictvím štípané industrie ojedinělý odkaz nejen ze sídleních struktur, ale i z hrobu H12 z Kyjovic-Suten (Kazdová 19891990, 134). Ten zde již personifikuje vtah mezi exotickou surovinou a nalezeným jedincem. V případě broušené industrie dochází v Čechách k využívání metabazitu typu Jizerské hory ze zdrojů nikoliv v primárních oblastech této suroviny, ale z říčních štěrků níže po proudu. Zda jsou 265 broušené artefakty na Moravě spojené s tímto zdrojem nelze podle současných znalostí diskutovat. Pokud není možné rozlišit metabazit typu Jizerské hory v primárních a sekundárních zdrojích, nápomocná by mohla být srovnávací typologická studie BI ze sídlišť s VpK z Moravy a severovýchodních Čech. V posledním sledovaném časovém úseku se nejspíše setkávají dvě keramické entity, a to LgK II(b) a epilengyelská jordanovská keramika. Ty lze srovnat pouze z hlediska sídelních struktur, které jsou z hlediska územního rozšíření do jisté míry odlišné, ovšem s ohledem na minimální znalosti jednak přesnější časové pozice výskytu jordanovské keramiky a distribučních struktur na sídlištích s jordanovskou keramikou bude muset toto téma vyčkat doby budoucí. Při členění sídlišť do detailních keramických skupin se v případě lineární keramiky nesetkáváme s výraznými rozdíly v žádném ze studovaných ohledů, pouze se zde v sídelních strukturách mírně odlišně profilují sídliště s LnK IIb a pokud do detailních keramických skupin zařadíme i LnK III, tak potom tato skupina jen opět v sídelních ohledech nejvýraznější. Závěr období s LnK, tedy právě LnK IIb a LnK III se vyznačují dílčími profilacemi vůči obecnému celku LnK, což možná předznamenává změny, které nastávají v následném časovém horizontu. Mimo již diskutovanou vypíchanou keramiku je třeba věnovat vysokou pozornost detailním skupinám s LgK I, neboť ty jsou s ohledem na vzájemnou současnost a výraznou odlišnost v některých ohledech zásadní. Keramika s LgK Ia, LgK Ib a LgK Ic je sice v keramickém inventáři navzájem odlišná jen na základě několika specifických výzdobných prvků, ovšem sídelní charakteristiky definované těmito prvky se od sebe liší významně. Keramické styly s LgK Ia a LgK Ib se především nevyskytují na společných sídlištích, rozdílnost výskytu sídlišť zde není podmíněný geomorfologickými podmínkami jako tomu je v případě rozdílu mezi LgK I a VpK. Rozdíly mezi detailními skupinami LgK Ia a LgK Ib jsou vytvořeny patrně velmi záměrně a plánovitě. Sídliště se od sebe liší nejen svou polohou, ale i některými dílčími aspekty ve vztahu k přírodnímu prostředí a zejména pak vzájemnou strukturou. Oproti velkému rozdílu mezi sídlišti s LgK I a VpK se distribuční struktury štípané industrie v kvantitativním hledisku liší jen málo, a pokud, tak s podmíněním lokálních surovin, které nelze interpretovat s ohledem na omezenou oblast jejich distribuce jako kulturně podmíněný jev, který se vztahuje ke keramické typologii. Významně se ovšem projevuje výskyt čokoládového silicitu, který chybí na sídlištích s LgK Ia a tato sídliště jsou příznačná i jinak nízkým poměrem surovin ze vzdálených zdrojů mimo obsidiánu. V broušené industrii je rovněž možné shledat distribuci různých surovin na sídliště, která je podmíněná keramickou typologií. Zatímco na sídlištích s LgK Ib se vyskytují všechny suroviny, na sídlištích s LgK Ia pak chybí amfibolický diorit a porfyrický mikrodiorit, či z typologického 266 hlediska se jedná o sekeromlaty, často masivní. Na sídlištích s LgK Ic se zase patrně nevyskytují nástroje z porfyrického mikrodioritu. Rozdíl v detailních keramických skupinách je však třeba interpretovat jinak než rozdíl mezi LgK I a VpK. Ve většině distribučních systémů jsou totiž sídliště definovaná detailními keramickými skupinami s LgK I většinou účastna stejných distribučních mechanismů ŠI a sídliště LgK Ia a LgK Ib se vzájemně téměř vylučují nikoliv na základě plošného územního výskytu, ale spíše odlišného systému „územního plánování“. To odkazuje spíše než na společenskou identitu obyvatel jednotlivých sídlišť na různou funkci (ať již praktickou či symbolickou) jednotlivých sídelních lokalit. Tento význam sídlišť potom keramický styl reprezentuje. Krom toho že jsou sídliště s LgK Ic časově společná s LgK Ia a LgK Ib, mají svůj časový výskyt i výrazně spojený s LgK IIa a není náhodou že tyto dvě skupiny mají spolu několik společných vlastností. Jedná se především o územní výskyt, který je omezený především na nížinatější oblasti Moravy a tyto skupiny se na západní Moravě vyskytují jen ojediněle. V definici keramické náplně mají tyto dvě skupiny jen jednu zásadní odlišnost, a to je absence žlutého barviva na keramice LgK IIa. Distribuční struktury sídlišť s těchto dvou skupin sídlišť zatím významně srovnávat nelze. I přes pouze dílčí časovou souvislost mezi LgK IIa a LgK IIb lze rovněž v sídleních strukturách sledovat rozdíl v dominantním územním výskytu a zároveň na západní hranici rozšíření LgK IIa se vyskytují obě keramické skupiny současně na společných sídlištích. I v tomto případě bude možné opět uvažovat o rozdílném významu sídlišť, ovšem v současné době je ze všech sídlišť s LgK II rozlišen příliš malý počet detailních keramických skupin, které by daly tomuto rozdílu jasnější kontury. Lengyelské keramické skupiny odpovídají pojmu aktivního emblematického keramického stylu, tedy takového, který se odkazuje ke skupině a jejím normám, hodnotám, cílům nebo majetku spojeného s danou skupinou (Wiessner 1983, 257). Naopak, keramické skupiny lineární keramiky (možná s výjimkou šárecké keramiky) nejsou specificky spojeny ze žádnou ze sledovaných struktur a jsou pak definovány jako isochrestický, čili pasivní keramický styl (Sackett 1986). Ten se projevuje rovněž na sídlišti s LnK v Bylanech (Květina, Končelová 2011, 213). Pro vypíchanou keramiku v povodí Dyje se pak jeví její definice jako emblematický styl za ještě výraznější než v případě lengyelu. 267 Jaký je vztah mezi distribucí keramických stylů a surovin broušené a štípané industrie? Lze definovat jaké společenské skupiny je distribuce odrazem? Lineární keramika má v distribučních strukturách štípané industrie vztažený jeden identifikátor, a tím je radiolarit typu Szentgál, který se ovšem v povodí Dyje vyskytuje v nevelkém množství. Jedná se o surovinu s velkým distribučním radiem, ovšem se samotnou distribucí lineárního keramického stylu přímo nesouvisí. Ze surovin broušené industrie je s lineární keramikou spojeno využívání metabazitů typu Jizerské hory a distribuce tohoto metabazitu s lineární keramikou do velké míry souvisí, i když ne absolutně. Rozsah výskytu tohoto metabazitu však překračuje i samotné rozšíření lineární keramiky, nejedná se však o množstevně výraznou záležitost. Hledisko kvantity metabazitu typu JH ve vzdálenosti od zdroje je možné posoudit pouze u v případě šíření metabazitu západním směrem (Ramminger, Šída 2012, 163), kdy po střední Německo tento metabazit zcela dominuje, východně od Rýna je stále nadpoloviční a mezi Rýnem a Moselou je jeho podíl již menšinový. V tomto případě se rozšíření metabazitu typu JH dotýká až samotné západní hranice rozšíření starého neolitu v Belgii, dále na západ jsou již mezolitické společnosti. Pro vypíchanou keramiku je v povodí Dyje velmi příznačná dominantní přítomnost rohovce typu Krumlovský les bez ohledu na vzdálenost od zdroje. I když je zřejmé, že ani rohovec typu KL není spojen s obecným rozšířením vypíchaného keramického stylu. Platí to však pro východní periferii tohoto rozšíření (na sídlištích), a to nejen v povodí Dyje, ale i na střední Moravě kam jinak distribuce tohoto rohovce v neolitu zasahuje jen zcela ojediněle a v nepatrném množství. K distribuci surovin broušené industrie na sídlištích s vypíchanou keramikou lze spíše jen spekulovat zda jsou velmi nepočetné nálezy z metabazitu typu Jizerské hory původem z okolí primárních výchozů, nebo jsou ze sekundárních zdrojů říčních štěrků, které jsou jinak využívané na sídlištích s vypíchanou keramikou v severní polovině Čech (Přichystal 2000, 124). Obecně však dosud distribuční okruh metabazitu typu Jizerské hory v postlineárním období nebyl komplexně zmapován. Pro lengyelská sídliště obecně nelze mluvit o specifické distribuci štípaných artefaktů ve vztahu ke keramické typologii, neboť v průběhu lengyelu dochází k výrazné změně distribučních struktur. V broušené industrii lze najít výrazný vztah mezi masovým užívání zelené břidlice typu Želešice, amfibolickým dioritem a možná i porfyrickým mikrodioritem. Distribuční rádius prvních dvou zmíněných surovin sice přesahuje studovanou oblast, ovšem nekryje se s distribučním okruhem lengyelské keramiky. Bylo by zajímavé zjistit, zda se kryje alespoň s rozšíření moravskovýchodorakouské skupiny, v současnosti však nejsou k dispozici taková data. 268 Pro obecné keramické skupiny lineární keramiky se výrazně neprojevují specifické distribuční znaky ani štípané ani broušené industrie. Na lokalitách s LgK I je několik surovin specifických pro tato sídliště, ovšem pouze v čase, nikoliv v prostoru. Jedná se o obsidián, čokoládový silicit a plattensilex, tyto suroviny jsou však distribuovány i napříč regiony s jinými keramickými styly dané doby. Totéž platí v broušené industrii i pro výskyt jadeititových sekyrek. Ani další suroviny broušené industrie s výskytem který by odpovídal rozšíření LgK I nelze zatím očekávat. Stejné je konstatování pro sídliště s LgK II, zde navíc dochází k paradoxu, kdy se území s výskytem tohoto keramického stylu značně rozšiřuje na sever a severozápad, ovšem v případě surovin dochází výrazným tendencím využívání místních surovin a omezení transportu surovin na velké vzdálenosti. V absolutní rovině neexistuje distribuční okruh keramického stylu, který by se přesně kryl s distribucí nějaké kamenné suroviny. Pro broušenou industrii lze však do určité míry najít vztah mezi rozsahem lineární keramiky a distribučního okruhu metabazitu typu Jizerské hory jehož distribuce je iracionální a společensky velmi podmíněná. U detailních skupin LgK I je pak možné najít negativní korelaci ve výskytu některých surovin ŠI a BI, jinak v povodí Dyje obecně rozšířených. To se týká především keramické skupiny s LgK Ia, kde se nenacházejí výrobky z amfibolického dioritu, porfyrického mikrodioritu a čokoládového silicitu. Masové rozšíření metabazitu typu Jizerské hory je spojeno se začátkem samotného neolitu a zásadní změnou v subsistenční strategii, ve které hrály ve středoevropském neolitu broušené nástroje důležitou roli stejně jako lineární keramika a další nové fenomény své doby. Oproti tomu absence specifických surovin na lokalitách s LgK Ia odráží dílčí společenské sídelní uspořádání, které vylučovalo výskyt některých dobových fenoménů. Než přistoupím k diskuzi o absenci některých surovin na sídlištích s LgK Ia, pokusím se definovat čeho je odrazem štípaná industrie a čeho broušená industrie. V případě štípaných artefaktů předpokládám, že byly z dobového hlediska poměrně bezcenné, respektive společensky neprestižní, neboť mohly být zajištěny v blízkém okolí sídlišť v celém středním Podunají. Artefakty z nich vyrobené pak v drtivé většině nejsou náročné na výrobní postup technologicky ani časově. Proto význam samotných štípaných artefaktů v dnešním pohledu přirovnávám ve svých nálezových okolnostech k vrškům od lahvového. Zatímco lahve byly vráceny do prodejny, vršky zůstávají pohozeny, či jsou deponovány na smetiště. Bylo by možné na základě samotných vršků sestavit jejich typologie, nebo systémy územního rozšíření, avšak bez lahví jejich smysl nebude nikdy úplně odhalen. Podobně distribuce štípaných artefaktů nebude sama o sobě dostačujícím vysvětlením. Sice význam 269 distribuce štípaných artefaktů nemusí být striktně funkčního charakteru jako vršky, lze ji vysvětlit jako doprovodný jev některých společenských mechanismů, které štípaná industrie na základě svého výskytu prozrazuje. Zatímco některé společenské mechanismy mohly mít z archeologického hlediska čistě platonický charakter, jiné mohly být charakter velmi zhmotnělý. Tento předpoklad budu ilustrovat na příkladu interpretace distribuce silicitů krakovsko-čenstochovské jury. Ačkoliv do povodí Moravy tato studie nezasahuje, vliv tohoto regionu se v distribuci SKČJ projevil výrazně ve východní části povodí Dyje na sídlištích s lineární i lengyelskou keramikou a obecně můžeme distribuci této suroviny sledovat ve velmi širokém časovém horizontu, nejpozději od mezolitu a výskyt SKČJ můžeme považovat za historicky konstantní, byť s určitými variacemi. Jak i z této studie vyplývá, způsob distribuce SKČJ je velmi hierarchický, tzn. že nebyl distribuován volně od zdroje s klesajícím výskytem ve vztahu k rostoucí vzdálenosti, ale existují další sekundární oblasti kde se SKČJ vyskytuje ve zcela dominantním poměru ve velké vzdálenosti. Takovou lokalitu reprezentuje v dolním Pomoraví Ostrožská Lhota-Chylické (LgK Ib; Válek et al. 2014), kde je SKČJ zastoupen v poměru 61%, a to ve vzdálenosti cca 250 km od zdroje při zohlednění cesty přes úvaly a Moravskou bránu, nebo přes 200 km vzdušnou čarou. Dalšími takovou lokalitou je Pustějov v Oderské bráně a další (Bravantice, Studénka) (vše LnK IIb; Oliva 2015), kde se podíl SKČJ pohybuje mezi 80-90% ve vzdálenosti cca 150 km od zdroje. Poměrně vysoký výskyt této suroviny je i na mnohem vzdálenějších lokalitách na jižním Slovensku a v severní části Maďarska (Mateiciucová 2008a, 147-151; Kovács 2014, 394), ovšem vždy ve vztahu k větším vodním tokům. Od nich pak poměr SKČJ v surovinovém spektru exponenciálně klesá (obr. 10.1.). Je-li pro distribuci SKČJ důležitá přítomnost většího (splavného) vodního toku, lze očekávat, že se SKČJ šířil spolu s nákladem, který byl těžký a který hrál důležitou roli po značně dlouho dobu a neměl mnoho co do činění se společenskými změnami, které probíhaly mezi LnK a LgK. Takovou důležitou konstantou, která má výskyt prakticky společný s výskytem SKČJ je sůl, která má zdroje v okolí Wieliczky, kde se zároveň v lengyelu objevuje výrazné sídelní seskupení v okolí zdrojů soli (Kaczanowska, Kozłowski 1970, 106), podobně jako i v případě předchozího období (KulczyckaLeciejewiczowa 1970, Fig. 2.). Doklady pro získávání soli pomocí vypařování solanky jsou z lengyelského sídliště na lokalitě Barycz nedaleko Krakova (Saile 2012, 229), které reprezentuje nádoba s hrotitým dnem. Absenci pro doklady v jiných obdobích nepovažuji za zásadní, neboť poptávka po soli je u lidí konstantní a doklady o získávání soli odpařováním nemusí být archeologicky vždy zachytitelné. Domnívám se, že v případě distribuce SKČJ lze přímo odpovědět na otázku „které společenské skupiny je odrazem?“. Měla by to být skupina lidí zabývající se transportem většího množství 270 nákladu, patrně soli. Je možné, že se s distribucí soli souviselo i rozšíření silicitů glacigenních sedimentů, které má podobně vysoké zastoupení v Pomoraví na některých lokalitách, ovšem zdroj SGS je vždy sporný a tudíž interpretace distribuce SGS může být prakticky jakákoliv. Z hlediska předpokladu transportu větších nákladů by měl být z archeologického hlediska zajímavý krátký nesplavný úsek (cca 17 km) mezi Jeseníkem nad Odrou a Hranicemi na Moravě. Mimo SGS a SKČJ má výskyt ostatních suroviny epizodický charakter s dovětkem, že epizodou můžeme rozumět i několik staletí. Je však pravděpodobnější, že ostatní suroviny byly spojeny s jevy, které byly společensky více podmíněné a jsou tudíž hůře interpretovatelné. Obr. 10.1. Prostorová interpretace distribučního systému silicitu krakovsko-čenstochovské jury v západním a jižním směru od zdroje v neolitu. 271 Oproti štípané industrii mají broušené artefakty dva hlavní významy, především užitný a společensky prestižní. Pro ilustrativní význam jsou v antropologických textech často srovnávány papuánské zemědělské společnosti (např. Květina 2011), kde využívání specifického zdroje může být pro jednu skupinu lidí záležitostí prestiže a druhá může distribuci dané suroviny bránit. V evropském neolitu o distribuci broušených nástrojů spojených s restrikcí nelze uvažovat především v případě metabazitů typu Jizerské hory na sídlištích s LnK a jadeititů, neboť tyto suroviny mají obrovské distribuční areály a v případě metabazitu je jeho výskyt velmi pravidelný. Na lengyelských sídlištích nepředpokládám specifický společenský význam pro především nevrtané broušené nástroje ze zelené břidlice typu Želešice, která se sice již omezuje do menšího distribučního okruhu, její výrobky jsou však velmi pravidelně nalézány v různých stadiích dokončení. Naproti tomu se především vrtané nástroje z amfibolického dioritu a porfyrického mikrodioritu vyskytují jen na některých lokalitách s LgK Ib a pak na žádných s LgK Ia, či ve zcela zanedbatelném poměru. Omezený výskyt těchto dvou surovin i na lokalitách LgK Ib lze vysvětlit i předpokladem na technologické požadavky vrtání kamene, které patrně probíhalo na technologicky složitějším nástroji než často zobrazovaný jednoduchý vrták spojeným s lukem (viz Osipowicz 2005) a zpracování AD a PMD tak nemohlo probíhat na jakýchkoliv lokalitách. S ohledem na specifické rozšíření těchto dvou surovin lze předpokládat spojitost s nějakým hodnotovým systémem jehož je distribuce těchto dvou surovin odrazem. Pro lokality s LgK Ia je tedy příznačná absence dvou surovin BI a jedné ŠI, z toho všechny byly ve své době novým jevem. Tím zároveň kontrastují sídliště s LgK Ia se sídlišti LgK Ib, které jsou ze surovinového hlediska nejbohatší z celého neolitu a zároveň jsou spojeny s výrobou sekeromlatů z AD a PMD. Jejich absence na lokalitách s LgK Ia není spojena s typologickou stránkou ve smyslu sekeromlatu, neboť těch byl v Kyjovicích-Sutnách nalezen podíl 25% (Vokáč 2008b). Patrně se tedy u této negativní preference jedná o suroviny samotné, nebo oblast jejich (vzájemně blízkého) původu. V případě absence čokoládového silicitu pak je nejspíš absence této suroviny spojená s nějakou společenskou skupinou (subkulturou), která způsobovala jeho distribuci, případně se mohlo jednat i o hmotnou archeologicky nedochovatelnou záležitost nebo dochovatelnou, ale zachytitelnou v kontextu jiných struktur. Kromě toho, že jsou sídliště s LgK Ia téměř exkluzivní pro výskyt rondelů, tíhnou i k jisté společenské exkluzivitě, čím se zdá být opakem LgK Ib, která se na základě distribuce surovin jeví jako velmi inkluzivní. S tím nejspíš souvisí i sídelní uspořádání kdy sídliště s LgK Ib se především nacházejí ve velkém shluku a sídliště s LgK Ia v liniích. Když porovnáme časový vývoj a srovnáme distribuci na sídlištích s LgK I se sídlišti s LgK IIb, tak 272 zde mizí vše společensky specifické, z importovaných surovin se pravidelně, byť málo vyskytují jen SGS a SKČJ, tedy suroviny vzdáleného původu, které se vyskytují v neolitu vždy. Podíl v místních surovin v BI i ŠI výrazně dominuje, či má až absolutní charakter. Je potom těžba rohovce v Krumlovském lese na konci lengyelského období (Oliva 2010, kpt. IV.1) odrazem konce velkých distribučních struktur a přesunutím společenských aktivit na regionální úroveň a odráží totéž co například současné radiolaritové doly ve Wien-Mauer (Trnka 2011)? Právě v tomto období podle P. Pétreqinna (et al. 2012) ze středního Podunají mizí jadeititové sekyrky z masivu Monte Viso a z hlediska preference prestižních artefaktů se objevuje poptávka po měděných sekyrkách z Balkánu. Mění se tedy i alespoň část orientace společenských preferencí ze západu směrem na jihovýchod. Sledujeme-li vývoj struktury sídlišť, distribuce BI, ŠI a keramických typologických stylů, můžeme vyvodit širší společenské závěry ve společenské struktuře od lineární keramiky po závěr vývoje lengyelského stylu? Jak již vyplývá z výše napsaného, dílčí styly lineární keramiky, snad vyjma šárecké keramiky, neodrážejí žádná společenská schemata. Pro studium společenských struktur v průběhu lineárního výzdobného stylu se keramické skupiny nejeví jako vhodný identifikátor pro makroprostorové společenské uspořádání. U struktur broušené a štípané industrie je tomu podobně, žádná výrazná změna se neprojevuje. Ač se ve studovaném záznamu jeví období lineární keramiky jako velmi kontinuální a jako období bez výrazných změn a výrazných hranic podle sledovaných archeologických subkultur, do povědomí již vstoupilo několik lokalit s LnK jako Asparn-Schletz (Windl 2002), Talheim (Wild et al. 2004) nebo Vaihingen15 (Krause 1998), kde byly nalezeny masové hroby zabitých a popravených lidí. Na tento horizont událostí, který je v případě v případě Asparn-Schletz a Talheimu i časově souběžný, což víme na základě znalosti sérií absolutních kalibrovaných dat (Wild et al. 2004), je možné pohlížet spíše jako na etnický konflikt16, než střet dvou územně oddělených skupin, což má oporu i v analýze stronciových izotopů (Gronenborn 2007). Potom nemusí být překvapením, že etnicita, či společenské hranice obecně, se v archeologickém záznamu hmotné kultury nemusí vůbec projevit stejně jako poměrně zásadní události historického charakteru. Souběžně se změnou mezi obdobím s lineární a lengyelskou keramikou se na Moravě a v Dolním 15 Zde jsou nálezy rozbitých lidských kostí předmětem diskuze, zda se jedná o násilí; podobně jako na lokalitě Herxheim 16 Takový konflikt bývá často srovnáván s etnickými konflikty 90. let 20. stol. v bývalé Jugoslávii nebo ve Rwandě, kde je etnicita více zřejmá při pohledu zevnitř než při pohledu zvenčí 273 Rakousku objevuje méně početná skupina sídlišť s vypíchanou keramikou, která je ve většině sledovaných aspektů mnohem odlišnější než změna, která proběhla mezi sídlišti s LnK a LgK. Právě takováto skupina velmi specifických sídlišť, mnohdy i územně definovaných, svádí k interpretaci skupiny lidí přišlých ze západu, neboť i neobyčejná přítomnost severočeských křemenců se ojediněle odkazuje do těžiště výskytu vypíchané keramiky. Taková interpretace by mohla být prokazatelná, pokud by byl k dispozici vhodný počet koster asociovaných s vypíchanou keramikou, na kterých by bylo možné porovnat izotopy stroncia a případně studiem aDNA. Dalšími vysvětleními specifičnosti sídlišť s vypíchanou keramikou mohou být ideologické změny na počátku postlineárního období, kdy se menší část obyvatel v povodí Dyje identifikovala s idejemi či životním stylem reprezentovaným vypíchanou keramikou na západě a větší část obyvatel se potom identifikovala s lengyelským okruhem, který je v povodí Dyje dominantní i z hlediska přímého sídelního propojení s celou sídelní oblastí staršího lengyelu, zatímco sídelní oblast s vypíchanou keramikou je oddělena od Čech vyššími partiemi Českomoravské vrchoviny. Této interpretaci nahrává skutečnost, že sídliště s vypíchanou keramikou mají v neolitu nejnižší podíl nově založených sídlišť. Z širšího hlediska je potom ve studovaném území překrývající se hranice keramických tradic mezi malovaným neolitem středního Podunají a vypíchaným/rytým neolitem středozápadní a západní Evropy. Ovšem na začátku postlineárního období ještě nemluvíme o tradici jako spíš o původní myšlence. Lengyelská sídliště (LgK I) jsou vůči sídlištím s vypíchanou keramikou prakticky v opozici, jak organizací sídelních struktur, tak těch distribučních. Společnou mají jednu vlastnost, a to je územní organizovanost sídlišť. Lengyelská sídliště svými surovinovými inventáři štípané industrie navazují na hlavní distribuční struktury sídlišť s LnK, a to jak na lokální, tak i meziregionální úrovni. Sídliště s vypíchanou keramikou jsou fixovaná především na rohovec typu Krumlovský les. Pro sídliště s LgK I je příznačný rozvoj využívání místních surovin v broušené industrii a masový nástup nových technologií (vrtání do kamene), pro sídliště s vypíchanou keramikou není v broušené industrie příznačné nic, respektive podle současného poznání je početně nevýrazná a dílenské areály ze sídlišť neznáme. Bez ohledu k sídlištím s vypíchanou keramikou jsou i samotná sídliště s LgK I v některých aspektech hmotné kultury velmi výrazně specifikována, a to nejvýrazněji dílčí keramickou typologií absencí některých surovin ŠI a BI, výskytem rondelů a prostorovou organizací sídlišť. V tomto ohledu je slovo „organizovanost“ nejpřiléhavějším pojmem charakterizující sídliště s LgK I. Keramické skupiny jsou zde potom faktorem, který tuto organizační strukturu spoluvytváří. Dalšími faktory jsou artefakty s vyšší přidanou hodnotou (případně prestiží) v broušené industrii a ve štípané 274 industrii je to exotický materiál (čokoládový silicit). Další výrazná změna přichází kolem roku 4500 BC, kdy dochází ke změně sídelních struktur, kdy se sídliště organizují do menších, ale hustých sídelních clusterů. Zároveň mezi surovinami štípané industrie ubývají některé ze vzdálených zdrojů, ať absolutně či kvantitativně. V broušené industrii, která je víceméně kontinuální mizí pouze jadeititové sekyrky a ojediněle se objevují měděné artefakty. I pro mladý lengyel lze najít podobně ambivalentní vztah dvou skupin jako v předchozím období, ovšem podle absolutního datování se zde nejedná o zcela rovnocenný časový vztah mezi LgK IIa a LgK IIb. LgK IIa spolu s LgK Ic tvoří zejména v nížinatějších oblastech další specifickou sídelní oblast, která je do jisté míry vymezená vůči LgK I i LgK IIb. Sídliště LgK Ic a IIa mají společné kromě velmi podobné keramické typologie, i to, že již nenesou hlavní výzdobné identifikátory v podobě rytých linií a s nimi spojených malovaných prvků a nejsou vůči sobě územně vyhraněné. Je zde možné uvažovat u vývoji malovaného stylu, neboť mezi LgK IIa a Ic existuje časová následnost, která se projevuje absencí žluté malby v inventáři LgK IIa. Ani v posledním sledovaném časovém úseku není v povodí Dyje homogenita keramického stylu, neboť se zde vyskytuje dominantní LgK IIb a minoritní jordanovská keramika, případně s ohledem na společný nález jordanovské keramiky s keramikou typu Retz z Popůvek u Brna (Bálek, Koštuřík 1998) lze předpokládat ojedinělý výskytu třetího keramického stylu, případně i dalšího s ohledem na celkovou neznalost absolutní chronologie nálevkových pohárů na Moravě a v Dolním Rakousku. S ohledem na poměrně malý podíl známé dílčí klasifikace mladolengyelské keramiky může být pochybné řešit vztah mezi jordanovskými sídlišti těmi s LgK IIb. Nicméně podle současných poznatků mají jordanovská sídliště těžiště na Brněnsku, zatímco sídliště s LgK IIb spíše na jihozápadní Moravě vč. přilehlé části Dolního Rakouska. Zde příliš jasné územní rozdělení hranic není a existuje několik sídlišť se společným výskytem obou stylů. Srovnání situace v jiných oblastech Studií zabývajících se distribucí kamenných artefaktů a sídelními strukturami bylo ve střední Evropě provedeno nemálo, ovšem mnoho jich není srovnatelných s touto prací, neboť většina studií vychází z kulturně-historického paradigmatu, nebo alespoň používá nevalidovanou relativní chronologii. Podobnou otázkou a s podobnými východisky se však zabýval W. Parkinson (2006a; b), který na základě proměn stylistických atributů hmotné kultury a sídelních struktur sledoval společenské hranice a změny ve Velké uherské nížině v maďarském pozdním neolitu (Late Neolithic – komplex Tizsa-Herpály-Csőshalóm) a v době měděné (Copper Age – Tizsapolgár). I když je srovnávaná oblast velmi odlišná především z hlediska přírodních podmínek, některé výsledky, které autor 275 shromáždil v některých rysech nápadně korelují se situací v povodí Dyje. Ve Velké uherské nížině se koncentrované lidské společnosti na tellových a tellovitých sídlištích na konci neolitu (=LgK I) následně rozpadají do skupin menších sídelních jednotek na začátku doby měděné (=LgK II). Tuto změnu vysvětluje autor pojmem scalar stress, tedy tlakem pouze jedné veličiny, kterou v daném případě má být nedostatečná politická, nebo organizační struktura, která by zvládala tlaky mezi jednotlivci a skupinami v hustě osídlených komunitách (Parkinson 2006a, 53). Pro toto období se zde objevují stopy odpovídající meziskupinovému násilí, či válečnitví. Tento model je podobný i při srovnání mezi sídlišti s LgK I a LgK II. Zde sice nenacházíme tellová sídliště, ovšem jedná se o periodu, kdy sídliště s LgK I v okolí Brna vytvářejí koncentraci s nejvyšší sídelní jádrovou hustotou v neolitu a následně se sídliště s LgK II nacházejí v malých kumulacích pravidelně na celém území. Konec neolitu W. Parkinson (2006a, 53) charakterizuje jako společnost s jasně definovanými společenskými hranicemi v zeměpisných i společenských měřítkách, které byly vytvořeny a podporovány spoluprací uvnitř společenské skupiny. Znaky společenské hierarchizace se zde však neprojevují. Ani tato definice neodporuje situaci v povodí Dyje. Zatímco se velmi husté osídlení (LgK I) nacházelo na poměrně malém území, dokonce s absolutním vynecháním osídlení několika mesoregionů, celá struktura sídlišť definovaná keramickými styly je velmi organizovaná, včetně výstavby rondelů. Ani v povodí Dyje není důvodné zmiňovat vyšší společenskou hierarchizaci. Další poznatky Již v na počátku práce jsem si položil několik doplňujících otázek: - jakou váhu pro studium struktur má stanovení povodí jako výzkumné oblasti? Povodí Dyje se v distribučních strukturách štípané industrie koreluje v dost vysoké míře s rozšířením rohovce typu Krumlovský les, při srovnání s uměle přičleněným povodím Kyjovky je to dobře patrné, kde se rohovec typu KL nachází zcela minoritně. Rozdíl v geomorfologii mezi těmito povodími pak není téměř patrný. Pokud bych zvolil za výzkumnou oblast pouze povodí Dyje ve svých přirozených hranicích, nebyl bych schopen identifikovat význačně odlišné a zajímavé distribuční struktury s vazbou na Pomoraví. Za lepší volbu bych považoval definici území na základě alespoň dvou geografických celků kvůli lepší schopnosti sledovat odlišnost. - srovnání rozdílných výsledků dosažených u některých otázek prostřednictvím dosavadního empirického poznání a formalizovaného sledování kvalit. Poněkud specifickou oblastí je absolutní datování sledovaných jevů. Pokud odhlédneme od změny 276 pojetí jednotlivých dílčích keramických skupin, které je způsobeno především teoretickou otočkou, jsou zde oblasti, ve kterých lze učinit srovnání. To se týká především délky trvání jednotlivých keramických okruhů, čili archeologických kultur. To lze ilustrovat na příkladu počátku neolitu, který bývá uváděn v poměrně dost velkém rozsahu, od 5700 BC (např. Podborský 1993), přes 5600 BC (např. Pavlů, Zápotocká 2007; Mateiciucová 2008b; Schier 2015) a 5500 BC (např. Bickle, Whittle 2013). Podle statistických analýz radiokarbonových dat však začátek neolitu vychází až do cca 5400 BC, a to v souladu se studií datování neolitických kultur Evropy (Manning et al. 2014). V případě sídelních struktur se některé výsledky potvrzují, jiné nikoliv. Na dominantní orientaci sídlišť na jihovýchod se nic nemění, na známém rozložení sídlišť v nadmořské výšce rovněž. Naopak často je v případě sídlišť s LnK uváděna jejich orientace na významné vodní toky (např. Mateiciucová 2008b, což je zcela zjevné v některých jiných oblastech, v povodí Dyje je tomu právě naopak, sídliště s LnK jsou podél větších vodních toků orientována nejméně z celého neolitu. Pro sídliště s LgK II je často uváděna výrazná preference výšinných lokalit (naposledy Schier 2015), které jsou opticky přitažlivé. Taková definice je však pouze polovina skutečnosti, neboť v téže době dochází k nejvýraznějšímu osídlení nížin. V některých menších oblastech je potom zřejmý i opak (mezoregion Mistřín), kde jsou sídliště s LgK II umístěna v nižších polohách než sídliště s LgK I. Vůbec nejzásadnější je formalizované sledování kvalit a jejich matematické vyhodnocení (statistika, GIS) při studiu distribuce štípané a broušené industrie. Bez náležitého zobrazení poměru surovin v prostoru, či ve vztahu vůči jednotlivým dílčím keramickým skupinám, lze jen těžko postihnout některé vztahy. To lze nejlépe ilustrovat na distribučních systémech obsidiánu a křišťálu na sídlištích s LgK I, kdy byl dříve tento distribuční vztah interpretován tak, že „křišťál nahrazuje ve fázi LgK Ib obsidián“. Při současných poznatcích je však patrné, že křišťál má své zdroje blíže sídlištím s LgK Ib a je ve své oblasti využíván v předchozím i následném období, zatímco distribuce obsidiánu je široce středoevropská a je vázaná pouze na jedno specifické období. Ve srovnání s vlastní empirickou prací (Trampota 2012) zabývající se nadregionální distribucí artefaktů v lengyelském období považuji důležité studovat distribuční struktury z hlediska delšího časového období pro pochopení smyslu jednotlivých surovin z historického hlediska. Další důležitou vlastností, která se sice neprojevuje na sídlištích s LnK, ale naopak na sídlištích s LgK, je studium vztahu mezi detailními keramickými skupinami, které mohou vyjevit specifické společenské vazby. 277 11. Závěr V dizertaci jsem se pokusil pojmenovat prostorové a společenské vztahy tří položek hmotné kultury, keramických stylů, surovin štípané industrie, surovin broušené industrie a dále jedné položky nehmotné, tj. makroprostorové sídelní charakteristiky a z výsledků jejich analýz vyvodit společenské okolnosti. Základním krokem pro provedení analýz těchto vztahů byla definice pojetí jednotlivých studovaných složek ve smyslu teorie archeologických subkultur podle D. Clarka (1978) a kulturní polytetické teorie téhož autora. Jednotlivé archeologické lokality jsou definovány podle výskytu keramického stylu, který je zde definován na základě již existujících definic tzv. archeologických kultur a jejich relativních chronologií, pouze jednotlivým keramickým skupinám je ubrána apriorní vstupní interpretace coby odrazu kulturního, demického či etnického okruhu, v případě relativně chronologických skupin nejsou jednotlivé keramické skupiny chápány jinak než pouze 'skupiny'. Časový rozsah jednotlivých skupin je definován na základě analýzy radiokarbonových dat k těmto skupinám vztažených, čímž dochází k výrazné proměně chápání významu jednotlivých dílčích keramických stylů, které se často jeví více než časová, jako společenská konstanta. Tradiční pojmenování archeologické kultury je zde pojato jako 'keramický okruh', a její dílčí členění (stupeň a fáze) se zde nazývá obecnou a detailní keramickou skupinou. Studium sídelních struktur je rozčleněno do dvou částí, první se týká vztahu sídlišť ke třem vybraným aspektům přírodního prostředí; nadmořské výšky, expozice sídelního svahu a svažitosti. Zatímco svažitost lokality není prvkem, který by výrazně odrážel společenské struktury, v případě nadmořské výšky i sídelní expozice jsou takové vztahy zřejmé, zejména v postlineárním období, kdežto dílčí skupiny lineární keramiky nejsou vůči těmto proměnným citlivé. Druhá část studia sídelních struktur je potom zaměřena na společenské vztahy sídlišť, které obsahují pět aspektů kterými je jádrová hustota sídlišť, liniové uspořádání sídlišť, hierarchický vztah mezi sídlišti, počet sídlišť a sídelní kontinuita a společenské hranice. I v těchto případech jsou sledované kategorie velmi strukturující pro postlineární období, zatímco pro sídliště definovaná dílčími keramickými skupinami LnK se neprojevují výrazná specifika. Výjimkou jsou pouze sídliště se šáreckou keramikou, které jsou výrazné svou jádrovou hustotou a společenskými hranicemi, respektive územním výskytem, který je do vysoké míry vymezený vůči sídlištím s vypíchanou keramikou. S výjimkou hierarchického vztahu mezi sídlišti, který je definovaný přítomností monumentální stavby (sídelní ohrazení, rondel) a který výrazně odlišuje pouze sídliště s LgK Ia, jsou opět ostatní aspekty velmi strukturující pro většinu keramických skupin v postlineárním 278 období. Sídliště s vypíchanou keramikou vytvářejí sídelní strukturu jen s velmi malým sídelním jádrem, zatímco paralelní sídliště s LgK I jsou výrazně koncentrována do velkého sídleního clusteru v západní části Brna a ostatní území je osídleno méně intenzivně. V následném období sídlišť s LgK II se sídelní struktura obrací; zatímco okolí západní části Brna je jedno z nejméně intenzivně osídlených, v ostatních částech povodí Dyje se vyskytují malé, ale hustě koncentrované sídelní clustery. S takovou změnou souvisí i liniové uspořádání sídlišť, kdy sídliště s VpK jsou výrazně vázána na vodní toky a sídliště s LgK I jsou v liniích uspořádána především ve vztahu ke geomorfologickým liniím, sídliště s LgK II jsou lokalizována velmi často podél vodních toků, ovšem v jiných oblastech než sídliště s VpK. Při zohlednění délky trvání jednotlivých keramických skupin je patrné, že v neolitu nedošlo k výrazné početní proměně sídlišť, pouze lze spekulovat o jejich vyšším počtu v období VpK/LgK I. Společenské hranice, či hranice rozšíření jednotlivých keramických skupin, jsou opět velmi strukturující pro postlineární období, zejména při členění lengyelských sídlišť dle detailních keramických skupin. Rozšíření jednotlivých keramických skupin je v rámci jednoho časového horizontu územně velmi specifické. Syntéza sídelních struktur je postavena na srovnání dvojic keramických skupin, které se spolu mohly časově protnout a jejich sídelních projevů. Výsledky poukazují na vysokou míru uniformity v rámci lineární keramiky a naopak velké sídelní rozdíly mezi zejména detailními lengyelskými skupinami. Distribuční struktury štípané industrie jsou analyzovány z hlediska poměrného výskytu jednotlivých surovin na sídlištích definovaných keramickými skupinami a dále z hlediska poměrného výskytu ve vztahu ke vzdálenosti od zdroje podle distribuční teorie, kterou definoval C. Renfrew (1969; 1975; Bahn, Renfrew 1998, 355). Další pozornost je věnována poměrnému i absolutnímu výskytu surovin vůči jednotlivým keramickým skupinám. Syntéza distribučních struktur je provedena pomocí korespondenční analýzy a analýzy hlavních komponent. Na sídlištích s lineární keramikou nelze v povodí Dyje definovat výrazný vztah mezi dílčími keramickými skupinami a výskytem jednotlivých surovin. Pouze pro celý okruh LnK je příznačný omezený výskyt radiolaritu typu Szentgál a výraznějšího lokálního využití rohovce typu Olomučany. Místní suroviny jsou distribuovány s klesající intenzitou ve vzdálenosti od zdroje (down-the-line) a zejména v případě silicitů glacigenních sedimentů a silicitů krakovskočenstochovské jury je patrný hierarchický systém distribuce. Na distribuční struktury štípané industrie na sídlištích s LnK navazují distribuční struktury sídlišť s LgK I obohacené o některé další suroviny a v rámci místních surovin jen málo pozměněné. To 279 velmi kontrastuje se surovinami štípané industrie na sídlištích s vypíchanou keramikou, která jsou velmi silně orientovaná na rohovec typu Krumlovský les, který je zde v jediném případě z celého neolitu hierarchicky distribuován. Ostatní suroviny původem z povodí Dyje jsou na sídlištích s VpK marginalizovány, ze surovin ze vzdálených zdrojů se vyskytují pravidelně v malém množství pouze silicity glacigenních sedimentů a zároveň dochází v ještě menším množství k transportu severočeských křemenců, v daném regionu jinak zcela ojedinělých. Velmi kontrastně vůči distribuci surovin štípané industrie na sídlištích s VpK, dochází v sídelním kontextu LgK I k vůbec nejrozšířenější distribuční síti v neolitu s nejširším spektrem surovin. S tím současně souvisí i specifický výskyt čokoládového silicitu ze Svatokřížských hor, který se omezuje pouze na sídliště s LgK Ib a LgK Ic, zatímco na sídlištích s LgK Ia zcela chybí. Pro sídliště s LgK Ia je obecně typická nízká přítomnost surovin ze vzdálených zdrojů mimo obsidiánu, naopak pro sídliště s LgK Ic je podíl surovin ze vzdálených zdrojů nejtypičtější. V následném období sídlišť s LgK II dochází k celkovému omezení distribučních struktur na velké vzdálenosti, do povodí Dyje se dostávají pouze silicity glacigenních sedimentů, surovina, která se vyskytuje v celém neolitu. Dále se v omezeném množství vyskytuje silicit krakovskočenstochovské jury. Na lokalitách s LgK IIb je velmi výrazný příklon k využívání lokálních surovin, a to i lokálně v neprospěch rohovce typu Krumlovský les, který jinak dominuje v celém neolitu. Srovnání využívání surovin štípané industrie není možné se sídlišti keramických skupin LgK IIa a s jordanovskými sídlišti, neboť z těchto lokalit pochází velmi málo informací o kamenných surovinách. Nejvýchodnější část povodí Dyje (resp. povodí Kyjovky), které bylo to tohoto povodí svedeno uměle, má velmi odlišné distribuční struktury štípané industrie, které je identické se situací v dolním Pomoraví. Zde dominují, bez ohledu na období, především silicity glacigenních sedimentů a silicity krakovsko-čenstochovské jury. Distribuční struktury broušené industrie byly analyzovány stejně jako v případě štípané industrie, pouze s výrazně menší datovou základnou. Pro sídliště s lineární keramikou nových poznatků nepřibylo, neboť broušené artefakty jsou z velké většiny vyrobeny z metabazitu typu Jizerské hory. Skromné poznatky k broušené industrii na sídlištích s vypíchanou keramikou poukazují na převahu metabazitu typu Jizerské hory. V lengyelu dochází k absolutnímu obratu ve využívání surovin broušené industrie. Dominantní je zde zelená břidlice typu Želešice, která se na surovinovém spektru výrazně podílí v celém povodí Dyje, patrně vyjma části jihozápadní Moravy, kde se dostává pozornosti místním amfibolitům. Mimo to se dostává poprvé výraznější pozornosti vulkanickým horninám – amfibolickému dioritu a porfyrickému mikrodioritu, které byly využívány k výrobě typologicky nových nástrojů 280 (sekeromlatů). Distribuce těchto surovin je hierarchická a navíc jejich výskyt vztažený k ke keramické typologii, kdy se tyto suroviny nevyskytují na lokalitách s LgK Ia a porfyrický mikrodiorit ani na lokalitách s LgK Ic. Pro lokality s LgK I je typická přítomnost i broušených artefaktů vzdáleného původu, zejména jadeititu a v jednotlivých kusech řady dalších surovin různého původu. Na sídlištích s LgK II se báze surovin místního původu nemění, pouze mizí suroviny vzdáleného původu. V interpretační rovině vyčleňuji dva typy keramiky, které se vztahují se studovaným aspektům. Lineární keramický styl je označený jako isochrestický (podobně Květina, Končelová 2012), tedy takový, který svým výzdobným stylem neodráží společenské struktury a svým výrazem je pasivní. Naopak lengyelská keramika je označena jako emblematická, jejíž dílčí skupiny odrážejí společenskou strukturu, což je velmi patrné ve starším lengyelu. Pro vypíchanou keramiku jsem sice nepoužíval dílčí členění, ovšem sama o sobě v časovém kontextu s LgK I a kontextu perifierie svého výskytu, se rovněž jeví jako velmi emblematická. Distribuční struktury štípané industrie jsou interpretovány na příkladu rozšíření silicitu krakovskočenstochovské jury, jehož výskyt je v neolitu průběžný a zároveň je ve větším množství vázaný na blízkost větších řek, což interpretuji jako průvodní jev distribuce většího nákladu, konkrétně soli, která má zdroj rovněž v okolí Krakova. Ostatní suroviny štípané industrie nemají takto výraznou a specifickou distribuční strukturu, předpokládám tedy, že každý distribuční okruh může být vztažen ke vlastnímu specifickému fenoménu, materiálnímu či sociálnímu. Distribuční struktury broušené industrie jsou zajímavé především v případě amfibolického dioritu a porfyrického mikrodioritu, které kromě užitných vlastností vyjadřují i společenskou váhu těchto dvou surovin. Z hlediska závěru studovaného období dochází k zajímavému fenoménu regionalizace, který se projevuje ve většině sledovaných projevů. Mladolengyelská sídliště jsou organizovaná do malých, ale hustých sídelních skupin, mezi surovinami štípané industrie se neobjevují jiné, než ty tradičně se v neolitu vyskytující a i v broušené industrii mizí exotické suroviny. Tento jev je dost možná reakcí na předchozí společenskou koncentraci a vyšší organizaci. 281 12. Literatura Bahn, P., Renfrew, C. 1998: Archaeology. Theories, Methods and Practice. Thames and Hudson Ltd, London. Bálek, M., Koštuřík, P. 1998: Nové neolitické a eneolitické nálezy z Popůvek, okr. Brno-venkov. In: P. Kouřil, R. Nekuda, J. Unger (eds.): Ve službách archeologie (I). Sborník k 60. narozeninám RNDr. Vladimíra Haška, DrSc. Archeologický ústav AV ČR Brno, Brno, 1321. Bartík, J. 2012a: Lengyelské osídlení mikroregionu povodí řeky Želetavky. Nové poznatky o kultuře s moravskou malovanou keramikou na periferii jihozápadní Moravy. In: Peška, J. Trampota, F. (eds.): Otázky neolitu a eneolitu 2011. Archeologické centrum Olomouc, Regionální muzeum v Mikulově. Mikulov – Olomouc, 11-23. Bartík, J. 2014: Sídelní a socioekonomické aspekty lengyelské kultury v prostoru nejzápadnější Moravy. Rukopis magisterské diplomové práce, ÚAM FF MU, Brno. Bartík, J., Krmíček, L. 2013: Petroarcheologický rozbor žilných magmatickýchhornin moldanubika využívaných na výrobu neolitické broušené kamenné industriev prostoru nejzápadnější Moravy. Acta Musei Moraviae, Scientiae sociales XCVIII, 25-34. Bauer, A. A., Agby-Davies, A. S. 2010: Trade and interaction in archaeology. In: Bauer, A. A., Davies, A. S. (eds.): Social Archaeologies of Trade and Exchange: Exploring Relationships among People, Places and Things. Left Coast Press, Walnut Creek, 29-47. Bayliss, A., Bronk Ramsey, C., van der Plicht, J., Whittle, A. 2007: Bradshaw and Bayes: Towards a Timetable for the Neolithic. Cambridge Archaeological Journal 17/1 (suppl.), 1-28. Bickle, P., Whittle, A. 2013: LBK lifeways: a search for difference. In Bickle, P., Whittle, A. (eds.): The First Farmers of Central Europe. Diversity in LBK lifeways. Oxbow Books, Oxford, 127. Berkovec, T. 2004: Ohrazené areály kultury s lineární keramikou na Moravě (I). Brno - Nový Lískovec. Pod kamenným vrchem. Archaeologiae Regionalis Fontes 5. Archeologické centrum Olomouc. Olomouc. Bernardini, F., De Min, A., Lenaz, D., Šída, P., Tuniz, C., Kokelj, E. M. 2012: Shaft-hole Axes from Caput Adriae made from Amphibole-rich Metabasites: First Evidence of Connections between Northeastern Italy and Central Europe during the 5th Millenium BC, Archaeometry 54, 427-441. Box, G.E.P. 1979: Robustness in scientific model building. In: Launer, R.L. Wilkinson, G.N.(eds.): Robustness in statistics. Academic Press, New York, 201-236. 282 Bronk Ramsey, C. 2009: Bayesian analysis of radiocarbon dates. Radiocarbon, 51 (1), 337-360. Břízová, E. 2009: Quaternary environmental history of the Čejčské Lake (S. Moravia, Czech Republic). Bulletin of Geosciences 84/4, 637-652. Břízová, E., Havlíček, P., Vachek, M. 2003: Přírodní památka Čejčské jezero - palynologický, paleoalgologický a geologický výzkum. Zprávy o geologických výzkumech v roce 2002, 61-65. Burgert, P. 2014: Poutník ze Země východní. Úvod do problematiky obsidiánové štípané industrie v Čechách. Rekonstrukce a experiment v archeologii: živá archeologie 16, 25-28. Burgert, P. 2015: Štípaná industrie z obsidiánu v Čechách. Archeologické rozhledy LXVII, 239-266. Buck, C.E., Litton, C.D., Smiths, A.F.M., 1992: Calibration of radiocarbon results pertaining to related archaeological events. Journal of Archaeological Science 19 (5), 497-512. Clarke, D. L. 1978: Analytical Archaeology. Methuen & Co Ltd. Bristol. Claßen, E. 2009: Setlement history, land use and social networks of early Neolithic communities in western Germany. In: Hofmann, D., Bickle, P. (eds.) Creating Communities. New Advances in Central European Neolithic Research. Oxbow Books. Oxford and Oakville, 95-110. Coolen, J. 2012: Early Neolithic Settlement in the Area of Melk, Lower Austria: the Survey of an LBK 'Siedlungskammer'. In: Kolář, J., Trampota, F. (eds.): Theoretical and Methodological Considerations in Central European Archaeology. Proceedings of the 'Theory and Method in Archaeology of the Neolithic (7th – 3rd millennium BC)' conference held in Mikulov, Czech Republic, 26th – 28th of October 2010. BAR International Series 2325, Archaeopress, Oxford, 111-122. Čerevková, A., Kuča, M., Petřík, J., Uhlířová, H. 2011: Neolitické sídliště v trati Rybníčky v Malhostovicích, místní část Nuzířov (okr. Brno-venkov). Acta musei moraviae, Scientiae sociales VIC, 37-60. Čižmář, Z. 1998: Nástin relativní chronologie lineární keramiky na Moravě. Acta musei movaviae, Scientiae Sociales LXXXIII, 105-139. Čižmář, Z. 2005: Vémyslice (okr. Znojmo). Přehled výzkumů 46, 228-229. Čižmář, Z., Oliva, M. 2001: K ekonomii surovin štípané industrie lidu s vypíchanou keramikou. In: Otázky neolitu a eneolitu našich zemí. Sborník referátů z 18. pracovního zasedání badatelů pro výzkum neolitu a eneolitu Čech, Moravy a Slovenska. Mostkovice 14. - 17. září 1999. Pravěk Supplementum 8, 97-130. Čižmář, Z., Pavúk, J., Procházková, P., Šmíd, M. 2004: K problému definování finálního stádia lengyelské kultury. In: Hänsel, B., Studeníková, E. (eds.): Zwischen Karpaten und Ägäis Neolitikum und Ältere Bronzezeit. Verlag Marie Leidorf, Rahden, 208-231. 283 Demján, P. 2012: Grave Typology and Chronology of a Lengyel Culture Settlement: Formalized Methods in Archaeological Data Processing. In: In: Kolář, J., Trampota, F. (eds.): Theoretical and Methodological Considerations in Central European Archaeology. Proceedings of the 'Theory and Method in Archaeology of the Neolithic (7th – 3rd millennium BC)' conference held in Mikulov, Czech Republic, 26th – 28th of October 2010. BAR International Series 2325, Archaeopress, Oxford. 77-93. Dobeš, M., Fojtík, P., Kalábek, M., Kalábková, P., Peška, J. 2010: K počátkům měděné industrie na Moravě, sekery z Hulína-Pravčic a Laškova-Kandie. Přehled výzkumů 51, 57-68. Doneus, M. 2001: Die Keramik der mittelneolitischen Kreisgrabenlange von Kamegg, Niederösterreich. Mitteilungen der Prähistorischen Kommission der Österrechischen Akademie der Wissenschaften 46. Wien. Dreslerová, D. 2004: Dynamika povrchu krajiny v holocénu. In: Kuna, M. a kol.: Nedestruktivní archeologie. Academia. Praha, 31-48. Dreslerová, D. 2010: Klima v holocénu a možnosti jeho poznání. Živá archeologie REA 11, 18-21. Elburg, M., Elburg, R., Greig, A. 2002: Obsidian in Sachsen und die Verwendung von ICP-MS zur Herkunftsbestimmung von Rohmaterialien. Arbeits- und Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege 44, 391-397. Eriksen, T. H. 2007: Antropologie multikulturních společností. Rozumět identitě. Triton. Praha/Kroměříž. Farkaš, Z., Gregor, M., Přichystal, A., Pivko, D. 2008: Neolitické nálezy a ich petrografická charakteristika z Bratislavy – Devínskej Novej Vsi. Zborník Slovenského národného múzea CII, 7-42. Furholt, M. 2008: Pottery, cultures, people? The European Baden material re-examined. Antiquity 82, 617–628. Furholt, M. 2014: What is the Funnel Beaker complex? Persistent troubles with an inconsistent concept. In: Furholt, M., Hinz, M., Mischka, D., Noble, G., Olausson, D. (eds.): Landscapes, Histories and Societies in the Northern European Neolithic. Frühe Monumentalität und soziale Differenzierung 4, Bonn, 17 – 26. Furholt, M., Bátora, J., Cheben, I., Kroll, H., Rassmann, K., Tóth, P. 2014: Vráble-Veľké Lehemby: eine Siedlungsgruppe der Linearkeramik in der Südwestslowakei Vorbericht über die Untersuchungen der Jahre 2010 und 2012 und Deutungsansätze. Slovenská Archeológia LXII/2, 227-266. Furmanek, M. 2004: The First Farmers in Silesia, (in:) Acts of the XIVth UISPP Congress, University of Liège, Belgium, 2-8 September 2001 910 Section 9. Le Néolithique au Proche 284 Orient et en Europe / The Neolithic in the Near East and Europe. Section 10: L'âge du cuivre au Proche Orient et en Europe / The Copper Age in the Near East and Europe General Sessions and Posters, British Archaeological Reports S1303, Oxford, 1-3. Furmanek, M., Krupski, M., Ehlert, M., Grześkowiak, M., Hałuszko, A., Mackiewicz, M., Sady, A., 2013: Dobkowice revisited. Interdisciplinary research on an enclosure of the Jordanów culture, Anthropologie. 51 (3), 375-396. Gronenborn, D. 2007: Climate change and socio-political crises: some cases from Neolithic Central Europe. In Pollard, T., Banks, I. (eds.): War and sacrifice. Studies in the Archaeology of Conflict. Brill, Leiden - Boston. Hahler, M., Hornik, K., Buchta C. 2008: Getting Things in Order: An Introduction to the R Package seriation. Journal of Statistical Software 25/3, 1-34. Hájek, Z. 2008: Osada kultury s lineární keramikou a moravskou malovanou keramikou v Chornici. Rukopis magisterské diplomové práce, ÚAM FF MU, Brno. Hájek, Z. 2013: Hluboké Mašůvky, Znojmo-Novosady - významná sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou na Moravě. Rukopis dizertační práce, ÚAM FF MU, Brno. Hájek, Z., Humpolová, A., Balcárková, A. 2015: Materiál kultury s lineární keramikou ze smíšených objektů a intruzivních nálezů z ohrazeného sídliště v Hlubokých Mašůvkách v poloze „Nivky“. Studia archeologica Brunensia 20/1, 21-54. Havlíček Borovský, K. 1951: Básnické dílo. Orbis. Praha. Hertelendi, E., Kalicz, N., Raczky, P., Horváth, F., Veres, M., Svingor, É., Futó, I., Bartosiewicz, L. 1995: Re-evaluation of the Neolithic in eastern Hungary based on calibrated radiocarbon dates. Radiocarbon 37/2, 239–44. Hodder, I. 1977: The Distribution of Material Culture Items in the Baringo District, Western Kenya. Man 12/2, 239-269. Hodder, I. 1978: The Spatial Organisation of Culture. Duckworth, London. Hodder, I. 1979: Economic and Social Stress and Material Culture Patterning. American Antiquity 44/3, 446-454. Holub, M., Kaiser, L., Kočár, P., Kočárová, R., Vokáč, M., Vokáčová, J. 2013: Nové sídliště lidu kultury s vypíchanou keramikou na v Rouchovanech na Třebíčsku. Archeologie západních Čech 6, 1-15. Humpola, D. 2007: Sídliště kultury s lineární keramikou na katastru obce Slatinky. Rukopis bakalářské diplomové práce, ÚAM FF MU, Brno. Hrdý, L., Soukup, V., Vodáková, A. (eds.) 1994: Sociální a kulturní antropologie. Praha. Sociologické nakladatelství a Sociologický ústav AV ČR. 285 Janák, V. 1994: Sídliště lidu s moravskou malovanou keramikou ve Vyškově-dědické cihelně, Pravěk NŘ 2, 105–135. Janák, V. 2007: Příspěvek neolitické a eneolitické štípané industrie k poznání sociálních a hospodářských poměrů své doby na příkladu horního Poodří. In: E. Kazdová, V. Podborský (eds.): Studium sociálních a duchovních struktur pravěku. Masarykova univerzita, Brno, 137-179. Janák, V., Přichystal, A. 2007: Distribuce silicitů krakovsko-čenstochovské jury na Moravě a v Horním Slezsku v neolitu a na počátku eneolitu. Památky archeologické XCVIII, 5-30. Janák, V., Rakovský, I. 1984: Sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou ve Vyškově – Opatovicích. Archeologické rozhledy 36, 20-29. Jarůšková, Z. 2014: Pozdní doba kamenná – eneolit. In: Jarůšková, Z., Štrof, A. (eds.) a kol. Pravěk Boskovicka. Vlastivěda Boskovicka. Svazek 3. Muzeum Boskovicka v nakladatelství Albert, Boskovice. Kalábková, P. 2012: Příspěvek k sídelní strategii lengyelské kultury v regionu střední Moravy. In: Popelka, M., Schmidtová, R. (eds.): Otázky neolitu a eneolitu našich zemí - 2009. Praehistorica XXIX, 117-138. Kalábková, P., Cheben, M., Moník, M. 2007: Kostelec na Hané. Sídliště lengyelské kultury. Archaeologiae Regionalis Fontes 9, Archeologické centrum Olomouc, Olomouc. Kamieńska, J., Kozłowski, J. K. 1970: The Lengyel and Tizsa Cultures. In Wiślański, T. (ed.): The Neolithic in Poland. Ossolineum. Wrocław – Warszawa – Kraków, 76-143. Kazdová, E. 1980: Další lokality s moravskou malovanou keramikou staršího stupně na Brněnsku. Sborník prací filosofické fakulty brněnské university E 25, 9-55. Kazdová, E. 1989-1990: Hrob H 12 s vypíchanou keramikou a červeným barvivem z TěšeticKyjovic. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity E34-35, 127-141. Kazdová, E. 1984: Těšetice-Kyjovice I/ Starší stupeň kultury s moravskou malovanou keramikou. Universita J. E. Purkyně, Brno. Kazdová, E. 1997a: Vztahy mezi lidem s vypíchanou a moravskou malovanou keramikou. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity M2, 79-88. Kazdová, E. 1997b: Dům a stavební komplex kultury s vypíchanou keramikou z Pavlova, okr. Břeclav. Pravěk NŘ 6/1996, 75-96. Kazdová, E. 2004a: New observations on problems in the relationship between the Stroked pottery and the Lengyel cultures. In: B. Hänsel, E. Studeníková (eds.): Zwischen Karpaten und Ägäis Neolitikum und Ältere Bronzezeit. Verlag Marie Leidorf, Rahden, 233-238. Kazdová, E. 2004b: Osídlení lidem s keramikou vypíchanou na Znojemsku. In: Kazdová, E, 286 Měřínský, Z., Šabatová, K. (eds.): K poctě Vladimíru Podborskému. Masarykova Univerzita v Brně. Brno, 55-70. Kazdová, E. 2008: Kultura s vypíchanou keramikou. In Čižmář, Z. (ed.): Život a smrt v mladší době kamenné. Ústav archeologické památkové péče Brno, v.v.i., Brno – Znojmo, 88-101. Kazdová, E. 2013: Moravská malovaná keramika ze sklonku staršího stupně z Kuřimi, okr. Brnovenkov. Přehled výzkumů 54-1, 57-65. Kazdová, E., Koštuřík, P., Rakovský, I. 1994: Der gegenwärtige Forchungsstand der Kultur mit mährischer bemalter Keramik. In: Internationales Symposium über die Lengyel-Kultur 1888-1988, Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Muzeum Archeologiczne i Etnograficzne w Łodzi. Brno-Łodź, 131-155. Kazdová, E., Peška, J., Mateiciucová, I. 1999: Olomouc – Slavonín (I). Sídliště s vypíchanou keramikou. Archeologiae Regionalis Fontes 2, Vlastivědné muzeum v Olomouci, Olomouc. Kazdová, E., Přichystal, A. 1996: Nová lokalita s moravskou malovanou keramikou v BrněKniníčkách. Pravěk NŘ 4, 59-64. Kazdová, E., Přichystal, A., Šebela, L. 1997: Besiedlung des Gebietes von Blučina (Kr. Brnovenkov) durch Träger der Stichbandkeramik. Přehled výzkumů 1993-1994, 45-75. Končelová, M. 2005: Struktura osídlení lidu s lineární keramikou ve východních Čechách. Archeologické rozhledy LVII/4, 651-706. Končelová, M. 2012: The settlement structure of the Linear Pottery culture in East Bohemia – geographical patterns and cultural continuity. In: Smolnik, R. (Hrsg.): Siedlungsstruktur und Kulturwandel in der Bandkeramik. Beiträge der internationalen Tagung »Neue Fragen zur Bandkeramik oder alles beim Alten?!« Leipzig, 23. bis 24. September 2010, Arbeits- und Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege, Beiheft 25, Dresden, 190-197. Kos, P. 1997: Otevřená sídliště z mladého paleolitu a neolitu v jižní části Moravského krasu. Přehled výzkumů 1993-1994, 27-44. Kostihová, B. 2011: Vybrané objekty ze sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou z Horákova (okr. Brno-venkov). Rukopis bakalářské diplomové práce, ÚAM FF MU, Brno. Koštuřík, P. 1973: Die Lengyel-Kultur in Mähren: die jüngere mährische bemalte Keramik. Studie Archeologického ústavu Československé akademie věd v Brně. Academia. Praha. Koštuřík, P. 1979: Neolitické sídliště s malovanou keramikou u Jaroměřic n. R. Studie AÚ ČSAV v Brně. VII. Academia. Praha. Koštuřík, P. 1983: Poznámky k druhému stupni kultury s moravskou malovanou keramikou na jihozápadní Moravě. Sborník prací filosofické fakulty brněnské university E 28, 127-160. Koštuřík, P., Stuchlíková, J., Stuchlík, S. 1982: Neolitické a eneolitické nálezy z jeskyně Turold u 287 Mikulova, okr. Břeclav. Sborník prací filosofické fakulty brněnské university E 27, 75-92. Koštuřík, P., Rakovský, I., Peške, L., Přichystal, A., Salaš, M., Svoboda, J. 1984: Sídliště mladšího stupně kultury s moravskou malovanou keramikou v Jezeřanech-Maršovicích. Památky archeologické XXXIV, 378-410. Koštuřík, P. 1996: Nálezy jordanovské kultury na Brněnsku. Pravěk NŘ 4, 65-77. Koštuřík, P. 1997: Poznámky k jordanovské kultuře na Moravě. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity M2, 89-112. Kovács, K. 2013: Late Neolithic Exchange Networks in the Carpathian Basin. In: Anders, A., Kulcsár, G. (eds.): Moments in Time. Papers Presented to Pál Raczky on His 60th Birthday. L’Harmattan. Budapest, 385-400. Krause, R. 1998: Die bandkeramischen Siedlungsgrabungen bei Vaihingen an der Enz, Kreis Ludwigsburg (Baden-Württemberg). Ein Vorbericht zu den Ausgrabungen von 1994-1997. Berichte der Römisch-Germanischen Kommission 79. Verlag Philipp von Zabern. Mainz am Rhein. Kuča, M. 2006: Lengyelské sídliště v Jinačovicích, okr. Brno-venkov. Jižní Morava 42, 363-368. Kuča, M. 2007: Mokrá-Horákov (k.ú. Mokrá u Brna, okr. Brno-venkov). Přehled výzkumů 48, 348-349. Kuča, M. 2008: Exploitation of raw materials suitable for chipped stone industry manufacture in the Moravian Painted Ware Culture in the Brno region. Přehled výzkumů 49, 93-107. Kuča, M. 2013: Štípaná a broušená kamenná industrie ze sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou z Kuřimi, okr. Brno-venkov. Přehled výzkumů 54-1, 67-72. Kuča, M., Bartík, J. 2012: Příspěvek k problematice křemičitých hmot a jejich využívání v neolitu na jižní a jihozápadní Moravě. Přehled výzkumů 53-1, 41-50. Kuča, M., Kazdová, E., Hladilová, Š., Nývltová Fišáková, M., Prokeš, L. 2010: Těšetice-Kyjovice 7/Osídlení kultury s moravskou malovanou keramikou mezi příkopem a vnější palisádou rondelu. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie. Brno. Kuča, M., Kovář, J., Nývltová Fišáková, M., Přichystal, A. 2006: Lengyelské osídlení hradní ostrožny v Lelekovicích, okr. Brno-venkov. Acta musei moraviae, Scientiae sociales XIC, 89-98. Kuča, M., Kovář, J., Nývltová Fišáková, M., Škrdla, P., Prokeš, L., Vaškových, M., Schenk, Z. 2012: Chronologie neolitu na Moravě: předběžné výsledky. Přehled výzkumů 53-1, 51-64. Kuča, M., Matějec, P. 2010: Brno (k.ú. Líšeň, okr. Brno-město). Přehled výzkumů 51, 306-310. Kuča, M., Schenk, Z., Nývltová Fišáková, M. 2011: Lengyelské sídliště v Dluhonicích (okr. Přerov) a jeho postavení v rámci počátku mladšího stupně lengyelské kultury v prostoru 288 jižního vstupu Moravské brány. Acta Musei Moraviae, Scietiae Sociales XCVI/1, 33-57. Kuča, M, Vokáč, M., Milo, P., Škrdla, P. 2011: Rondel na neolitickém sídlišti u Mohelna na jihozápadní Moravě. Præhistorica XXIX, Univerzita Karlova v Praze, 213–227. Kuča, M., Vokáč, M., Škrdla, P. 2006: Březolupy (okr. Uherské Hradiště). Přehled výzkumů 46, 215-219. Kulczycka-Leciejewiczowa, A. 1970: The Linear and Stroked Pottery Cultures. In Wiślański, T. (ed.): The Neolithic in Poland. Ossolineum. Wrocław – Warszawa – Kraków, 14-75. Květina, P. 2001: Neolitické osídlení Chrudimska. Archeologické rozhledy LIII/4, 682-703. Květina, P. 2010: Archeologie smyšlené identity. Archeologické rozhledy LXII/4, 629-660. Květina, P. 2011: Puakulaba a Julie. Kamenné nástroje archaických společností. Živá archeologie 12, 3-7. Květina, P., Končelová, M. 2011: Kategorie výzdobného stylu na lineární keramice z Bylan. Archeologické rozhledy LXIII, 195-219. Langerová, L. 2010: Moravská malovaná keramika ze sídliště Bořitov – „Býkovky“. Rukopis bakalářské diplomové práce, ÚAM FF MU, Brno. Lečbychová, O., Kuča, M., Vokáč, M. 2013: Neolitické sídliště v Popůvkách, okr. Brno-venkov – stav poznání pramenné základy k roku 2005. Přehled výzkumů 54-1, 27-45. Lee, S., Bronk Ramsey, C. 2012: Development and application of the trapezoidal model for archaeological chronologies. Radiocarbon 54 (1), 107-122. Lech, J. 1987: Danubian raw material distribution patterns in easten central Europe. In: Sieveking, G. de G., Newcomer, M. H. (eds.): Human Uses of Flint and Chert. Cambridge University Press, Cambridge, 241-248. Lenneis, E. 1977: Siedlungsfunde aus Poigen und Frauenhofen bei Horn. Ein Beitrag zur Erforschung der Linear- und Stichbandkeramik in Niederösterreich. Prähistorische Forschungen, Heft 8, Horn-Wien. Lenneis, E. 1982: Die Siedlundsverteilung der Linearbandkeramik in Österreich. Archaeologia Austriaca 66, 1-19. Lenneis, E. 2001: The beginning of the Neolithic in Austria – a report about recent and current investigations. Documenta Praehistorica XXVIII, 99-116. Lenneis, E., Neugebauer-Maresch, Ch., Ruttkay, E. 1995: Jungsteinzeit im osten Österreichs, St. Pölten-Wien. Niederösterreichisches Pressehaus. Lenneis, E., Stadler, P. 1995: Zur Absolutchronologie der Linearbandkeramik aufgrund von 14CDaten. Archäologie Österreichs 6/2, 4-12. 289 Malina, J.17 1975: Archeologie: jak a proč? Regionální muzeum v Mikulově a OV Socialistické akademie ČSR v Břeclavi. Malkovský, M., Vencl, S. 1995: Quartzites of the north-west Bohemia as Stone Age raw materials: environs of the towns of Most and Kadaň, Czech Republic. Památky archeologické LXXXVI/1, 5-37. Manning, K., Timpson, A., Colledge, S., Crema, E., Edinborough, K., Kerig, T., Shennan, S. 2014: The chronology of culture: a comparative assessment of European Neolithic dating approaches. Antiquity 88, 1065-1080. Mateiciucová, I. 1999: Štípaná kamenná industrie z vedrovického rondelu. In: Podborský, V. (ed.): Pravěká sociokultovní architektura na Moravě. Brno, 220-223. Mateiciucová, I. 2002: Surovina kamenné štípané industrie v moravském neolitu. In: Podborský, V. (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku. Brno, 213-224. Mateiciucová, I. 2008a: Talking Stones: The Chipped Stone Industry in Lower Austria and Moravia and the Beginnings of the Neolithic in Central Europe (LBK), 5700-4900 BC. Dissertationes Archaeologicae Brunenses/Pragesesque. Masarykova univerzita, Brno. Mateiciucová, I. 2008b: Neolitizace střední Evropy a vznik kultury s lineární keramikou. In: Z. Čižmář (ed.): Život a smrt v mladší době kamenné. Ústav archeologické památkové péče Brno, v.v.i., Brno – Znojmo, 30-37. Mateiciucová, I., Trnka, G. 2004: Die Silexartefakte aus der Siedlung mit Kreisgrabenanlage von Kamegg, Niederösterreich. In: Kazdová, E., Měřínský, Z., Šabatová, K. (eds.): K poctě Vladimíru Podborskému. Masarykova univerzita v Brně. Brno, 89-99. Milo, P. 2013: Sídliská a sídliskové objekty na lokalite Těšetice-Kyjovice „Sutny“ z pohľadu geomagnetickeho prieskumu. Studia archeologica Brunensia 18, 2013/1, 71-91. Milo, P., Zeman, J., Kuča, M. 2015: Geofyzikální průzkum lengyelského rondelu v Milovicích. Studia archeologica Brunensia, 55-67. Modderman, P. J. R. 1988: The Linear Pottery Culture: Diversity in Uniformity. Berichten van de Rijdksdienst voor Oudheidkundig Bodemonderzoek 38, 63–140. Müller, J. 2004: Typologieunabhängige Datierung und die Rekonstruktion prähistorischer Gesellschaften. Archäologie in Sachsen-Anhalt 2, 21-29. Neugebauer, C., Neugebauer, J.W. 1976: Befestigungsanlagen der Lengyel-Kultur am Schazboden zu Falkenstein in Niederösterreich. Fundberichte aus Österreich 15, 123-131. Neustupný, E. 1975-1976: Paradigmata ve středoevropském neolitu a eneolitu. Sborník prací 17 Nepodepsaným spoluautorem knihy je Zdeněk Vašíček. Zdroj: http://www.ipsl.cz/upload/files/bibl-vasicek-web.pdf zhlédnuto dne 22.4.2014 290 Filozofické fakulty brněnské univerzity E 20-21, 125-132. Neustupný, E. 1991: Community areas of prehistoric farmers in Bohemia. Antiquity 56, 326-331. Neustupný, E. 2007: Metoda archeologie. Aleš Čeněk. Plzeň. Nývltová Fišáková, M. 2012: Radiouhlíkové datování. Přehled výzkumů 53-1, 89-99. Oliva, M. 1990: Štípaná industrie kultury s moravskou malovanou keramikou v jihozápadní části Moravy. Acta musei moraviae. Scientiae sociales LXXV, 17-37. Oliva, M. 1996: Štípaná industrie kultury s vypíchanou keramikou v Těšeticích-Kyjovicích. Acta musei moraviae, Scientiae sociales LXXXI, 101-109. Oliva, M. 1998: Pravěká těžba silicitů ve střední Evropě. Pravěk NŘ 8, 3-83. Oliva, M. 2005: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu. Moravské zemské muzeum. Brno. Oliva, M. 2010: Pravěké hornictví v Krumlovském lese. Vznik a vývoj industriálně-sakrální krajiny na jižní Moravě. Moravské zemské muzeum. Brno. Oliva, M. 2012: K otázkám radiolaritových industrií moravské strany Bílých Karpat. Archeologické rozhledy LXIV, 3-25. Oliva, M. 2014a: Paralipomena k lengyelskému osídlení Krumlovského lesa. Studia archaeologica Brunensia, 19/1, 45-65. Oliva, M. 2014b: The White Carpathian radiolarites – questions of chronology, extraction and distribution. In Bostyn, F., Giligny, F. (eds.): Proceedings of the 5th International Conference of the UISPP Commission on Flint Mining in Pre- and Protohistoric Times (Paris, 10-11 September 2012). British Archaeological Reports S2656. Archaeopress, Oxford, 71-86. Oliva, M. 2015: K otázce redistribučních center štípané industrie kultury s lineární keramikou. Litický inventář stupně IIb z Pustějova v Oderské bráně. Archeologické rozhledy LXVII, 23-44. Oliva, M., Neruda, P., Přichystal, A. 1999: Paradoxy těžby a distribuce rohovce z Krumlovského lesa. Památky archeologické XC, 229-318. Ondroušková, S. 2011: Pravěk Moravského krasu (neolit – doba stěhování národů). Rukopis magisterské diplomové práce, ÚAM FF MU, Brno. Oross, K., Siklósi, Z. 2012: Relative and absolute chronology of the Early Neolithic in the Great Hungarian Plain. In: Anders, A., Siklósi, Z. (eds.): The First Neolithic Sites in Central/South-East European Transect. Volume III. The Körös Culture in Eastern Hungary. BAR International Series 2334, Archaeopress, Oxford, 129-160. Osipowicz, G. 2005: Drilling through stone axes. Experimentelle Archäologie in Europa 4, 115122. 291 Pajdla, P. 2014: Broušená kamenná industrie z neolitického sídliště v Popůvkách, okr. Brno – venkov. Rukopis bakalářské diplomové práce, ÚAM FF MU, Brno. Palliardi, J. 1912: Stratigrafické výsledky výzkumu na Starém Zámku u Jevišovic. Pravěk VIII, 17-20. Parkinson, W. A. 2006a: Tribal boundaries: Stytlistic variability and social boundary maintenance during the transition to the Copper Age on the Great Hungarian Plain. Journal of Anthropological Archaeology 25, 33-58. Parkinson, W. A. 2006b: The Social Organisation of Early Copper Age Tribes on the Great Hungarian Plain. BAR International Series 1573, Archaeopress. Oxford. Pavlů, I. 2000: Life on a Neolithic Site. Archeologický ústav AV ČR. Praha. Pavlů, I. 2004: The Origins ofthe Early Linear Pottery Cuture in Bohemia. In: A. Lukes, M. Zvelebil (eds.): LBK Dialogues. Studies in the formation of the Linear Pottery Culture. BAR Intemational Series 1304, Archaeopress, Oxford, 83-90. Pavlů, I., Rulf, J., Zápotocká, M. 1995: Bylany rondel. Model of the Neolithic site. Památky archeologické – Supplementa 3, 9-123. Pavlů, I., Zápotocká, M. 2007: Archeologie pravěkých Čech/3. Neolit. Archeologický ústav AV ČR Praha, v.v.i., Praha. Pavúk, J. 2004: Early Linear Pottery Culture in Slovakia and the Neolithisation of Central Europe. In: A. Lukes, M. Zvelebil (eds.): LBK Dialogues. Studies in the formation of the Linear Pottery Culture. BAR Intemational Series 1304, Archaeopress, Oxford, 71-82. Pavúk, J., Veliačik, L., Romsauer, P. 1995: Veränderung von Siedlungsarealen als mögliche Folge klimatischer Schwankungen in der Westslowakei. In: Die Möglichkeiten und Perspektiven der West-Ost Zusammenarbeit auf dem gebiet der Wissenschaft mit dem Schwerpunkt auf der Umwelt und Gesundheit-Phare-Program, Bratislava, 116-135. Pétrequin, P., Errera, M., Cassen, S., Gauthier, E., Hovorka, D., Klassen, L., Sheridan, A. 2011: From Mont Viso to Slovakia: the two axeheads of Alpine Jade from Golianovo. Acta Archaeologica Academiae Scientarium Hungaricae 62, 243-268. Pétrequin, P., Pétrequin, A.-M. 2012: Chronologie et organisation de la production dans le massif du Mont Viso. In Pétrequin, P., Cassen, S., Errera, M., Klassen, L., Sheridan, A. (eds.): Jade. Grandes haches alpines du Néolithique européen. Ve et IVe millénaires av. J.-C. Presses Universitaires de Franche-Comté, Besançon 214-257. Pétrequin, P., Cassen, S., Gauthier, E., Klassen, L., Pailler, Y., Sheridan, A. 2012: Typologie, chronologie et répartition des haches alpines en Europe occidentale. In Pétrequin, P., Cassen, S., Errera, M., Klassen, L., Sheridan, A. (eds.): Jade. Grandes haches alpines du 292 Néolithique européen. Ve et IVe millénaires av. J.-C. Presses Universitaires de Franche- Comté, Besançon, 575-725. Petřík, J. 2011: Vyhodnocení broušené a ostatní kamenné industrie z polykulturní lokality Hulín – Pravčice 2. Manuskript uložený v Archeologickém centru Olomouc. Pettitt, P., Hedges, R. 2008: The Age of the Vedrovice Cemetry: The AMS Radiocarbon Dating Programme. Anthropologie XLVI/2-3, 125-134. Podborský, V. 1970a: Současný stav výzkumu kultury s moravskou malovanou keramikou. Slovenská archeológia XVIII-2, 235-310. Podborský, V. 1970b: O komunikacích mezi lidem s vypíchanou a malovanou keramikou. In: Sborník Josefu Poulíkovi k šedesátinám, Bmo, 14-22. Podborský, V. 1985: Těšetice-Kyjovice 2/ Figurální plastika lidu s moravskou malovanou keramikou. Universita J. E. Purkyně, Brno. Podborský, V. (ed.) 1993: Pravěké dějiny Moravy. Brno. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. Podborský, V., Kazdová, E., Koštuřík, P., Weber, Z. 1977: Numerický kód moravské malované keramiky. Problémy deskripce v archeologii. Univerzita J.E. Purkyně. Brno. Podborský, V., Čižmář, Z. 2008: Pokladnice moravského neolitu aneb krása pravěké plastiky. In Čižmář, Z. (ed.): Život a smrt v mladší době kamenné. Ústav archeologické památkové péče Brno, v.v.i., Brno – Znojmo, 154-235. Popelka, M. 1999: K problematice štípané industrie v neolitu Čech. Praehistorica XXIV. Karolinum. Praha, 7-122. Procházková, P. 1995: Sídliště s moravskou malovanou keramikou u Mušova. Pravěk NŘ 3, 5-18. Přichystal, A. 1984: Petrografické studium štípané industrie. In: Kazdová, E.: Těšetice-Kyjovice I. Starší stupeň kultury s moravskou malovanou keramikou. Universita J/E/Purkyně v Brně, Brno, 205-212. Přichystal, A. 1985: Štípaná industrie z neolitického sídliště v Bylanech (okr. Kutná Hora) z hlediska použitých surovin a jejich provenience. Archeologické rozhledy 37, 481–488. Přichystal, A. 1988: Petrografické studium štípané a broušené industrie z lokality s moravskou malovanou keramikou v Brně-Bystrci. Archeologické rozhledy XL, 508-512. Přichystal, A. 2000: Stone raw materials of Neolithic - Aeneolithic polished artefacts in the Czech Republic: The present state of knowledge. Krystalinikum 26, 119-135. Přichystal, A. 2009: Kamenné suroviny v pravěku východní části střední Evropy. Masarykova univerzita, Brno. Přichystal, A., Trnka, G. 2001: Raw materials of polished artefacts from two Lengyel sites in Lower Austria. Slovak Geological Magazine 7/4, 337-339. 293 Přichystal, A., Kuča, M., Kovář, J.J., Škrdla, P. 2011: New finds of nephrite and jadeitite axes in Moravia and Silesia. In 5th International Petroarchaeological Workshop. Sborník abstraktů, 18-19. Přichystal, A., Valová, P. 2010: Provenience metabazitů kamenné broušené industrie z neolitického sídliště u Těšetic-Kyjovic. Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku XVII, 156-161. Přichystal, M. 2008: Brno (k. u. Bohunice, Nový a Starý Lískovec, okr. Brno – město). In Čižmář, Z. (ed.): Život a smrt v mladší době kamenné. Ústav archeologické památkové péče Brno, v.v.i., Brno – Znojmo, 50-59. Ramminger, B., Šída, P. 2012: Der bandkeramische Felsgesteinabbauplatz Jistebsko, Kataster Jablonec nad Nisou, und sein regionales Siedlungsumfeld im mittleren Isertal, Tschechische Republik. In: Smolnik, R. (Hrsg.): Siedlungsstruktur und Kulturwandel in der Bandkeramik. Beiträge der internationalen Tagung »Neue Fragen zur Bandkeramik oder alles beim Alten?!« Leipzig, 23. bis 24. September 2010, Arbeits- und Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege, Beiheft 25, Dresden, 167-179. Rebrošová, P. 2013: Velatice. Ohrazené sídliště kultury s lineární keramikou ve východní části Brněnska. Rukopis magisterské diplomové práce, ÚAM FF MU, Brno. Reimer, P. J., Bard, E., Bayliss, A., Beck, J. W., Blackwell, P. G., Bronk Ramsey, C., Grootes, P. M., Guilderson, T. P., Haflidason, H., Hajdas, I., Hatté, C., Heaton, T. J., Hoffmann, D. L., Hogg, A. G., Hughen, K. A., Kaiser, K. F., Kromer, B., Manning, S. W., Niu, M., Reimer, R. W., Richards, D. A., Scott, E. M., Southon, J. R., Staff, R. A., Turney, C. S. M., & van der Plicht, J. 2013: IntCal13 and Marine13 Radiocarbon Age Calibration Curves 0-50,000 Years cal BP. Radiocarbon 55 (4). Renfrew, C. 1969: Trade and Culture Process in European Prehistory. Current Anthropology 10, 2/3, 151-169. Renfrew, C. 1975: Trade as Action at a Distance: Questions of Integration and Communication. In: Sabloff, J. A., Lamberg-Karlovsky, C. C. (eds.): Ancient Civilisation and Trade. University of New Mexico Press, Albuquerque, 3-54. Rulf, J. 1983: Přírodní prostředí a kultury českého neolitu a eneolitu. Památky archeologické LXXIV, 35-95. Řídký, J. 2011: Rondely a struktura sídelních areálů v mladoneolitickém období. In: Klápště, J. – Měřínský, Z. (eds.): Dissertationes Archaeologicae Brunenses/Pragensesque 10, Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta a Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Praha. Sackett, J. R. 1986: Isochrestism and Style: A Clarification. Journal of Anthropological Archaeology 5, 266-277. 294 Saile, T. 2012: Salt in the Neolithic of Central Europe: production and distribution. In Nikolov, V., Bacvarov, K. (eds): Salt and Gold: The Role of Salt in Prehistoric Europe. Provadia and Veliko Tarnovo, 225-238. Sedláčková, Z. 2008: Staroneolitické ohrazené osady v Evropě. Rukopis magisterské diplomové práce, ÚAM FF MU, Brno. Schier, W. 2015: Central and Eastern Europe. In Fowler, C., Harding, J., Hofmann, D. (eds.): The Oxford Handbook of Neolithic Europe. Oxford University Press. Oxford. Schmidt, J., Štelcl, J. 1971: Jadeitites from Moravian Neolithic period. Acta Universitatis Carolinae, Geologica 1-2, 141-152. Schenk, Z., Kuča, M., Škrdla, P., Rozsková, A. 2008: Spytihněv (okr. Zlín). Přehled výzkumů 49, 226-230. Schenk, Z., Kuča, M., Mikulík, J. 2009: Přerov (k. ú. Čekyně, okr. Přerov). Přehled výzkumů 50, 257. Schenk, Z., Kuča, M., Sedláčková, M. 2010: Věžky (okr. Kroměříž). Přehled výzkumů 51, 326-327. Silitoe, P., Hardy, K. 2003: Living Lithics: ethnoarchaeology in Highland Papua New Guinea. Antiquity 77, 555-566. Stadler, P., Kotova, N. 2010: The Early Neolithic Settlement from Brunn Wolfholz in Lower Austria and the Problem of Typology and Chronology of the Low Bowls with Sharply Curved Wall. Slovenská archeológia LVIII, 207-228. Stadler, P., Ruttkay, E., Doneus, M., Friesinger, H., Lauermann, E., Kutschera, W., Mateiciucová, I., Neubauer, W., Neugebauer-Maresch, C., Trnka, G., Weininger, F., Wild, E.M. 2006: Absolutchronologie der Mährisch-Ostösterreichischen Gruppe (MOG) der Bemalten Keramik aufgrund von neuen C-14 Datierungen. Archäologie Österreichs,17/2, 41-69. Stadler, P., Ruttkay, E. 2007: Absolute chronology of the Moravian-Eastern-Austrian Group (MOG) of the Painted Pottery (Lengyel-Culture) based on new radiocarbon dates from Austria. In: Kozłowski, J. K., Raczky P. (eds.): The Lengyel, Polgár and related cultures in the Middle/Late Neolithic in Central Europe. Budapest, Kraków, 117-146. Stříšková, J. 2007: Sídliště kultury s lineární keramikou v Brně-Ivanovicích - „Dílech“. Rukopis bakalářské diplomové práce, ÚAM FF MU, Brno. Svoboda, J. 2008: The Mesolithic of the Middle Danube and Upper Elbe rivers. In: Bailey, G., Spikins, P. (eds.) Mesolithic Europe. Cambridge University Press, Cambridge, 221-237. Šída, P. 2006: Distribuční areály surovin v neolitu na území České republiky. Archeologické rozhledy LVIII, 407-426. 295 Šída, P. 2007: Využívání kamenné suroviny v mladší a pozdní době kamenné. Dílenské areály dolního Pojizeří. Dissertationes archaeologicae brunenses/pragensesque (Klápště, J.Měřínský, Z. eds.). Univerzita Karlova a Masarykova Univerzita, Praha – Brno. Škrdla, P. 2006: Mladopaleolitické sídelní strategie v krajině: Příklad středního Pomoraví. Přehled výzkumů 47, 33-48. Šmarda, J. 2007: Nové lokality s moravskou malovanou keramikou na jižním okraji Chřibů. Rukopis bakalářské diplomové práce, ÚAM FF MU, Brno. Šmarda, J., Hložek, M., Kuča, M., Vokáč, M. 2008: Sídliště s moravskou malovanou keramikou v Koryčanech (okr. Kroměříž). Slovácko 2008, 141-158. Šmíd, M. 1993: Nástin periodizace kultury s nálevkovitými poháry na Moravě, Pravěk NŘ 2 (1992), 131–157. Švédová, J. 2005: Broušená kamenná industrie a ostatní kamenná industrie ze sídliště s Lnk ve Vedrovicích. Rukopis magisterské diplomové práce, ÚAM FF MU, Brno. Tichý, R. 1962: Osídlení s volutovou keramikou na Moravě. Památky archeologické LIII, 245-305. Trigger, B.G. 2009: A History of Archaeological Thought. Second Edition. Cambridge University Press. Cambridge. Trnka, G. 1991: Studien zu mittelneolitischen Kreigrabenanlagen. Verlag der Österreichischen Akademie der Wiessenschaften, Wien. Trnka, G. 2011: The neolithic radiolarite mining site of Wien – Mauer-Antonshöhe (Austria). In: Biró, K. T., Markó, A. (eds.): Emlékkönyv Violának. Papers in Honour of Viola T. Dobosi. Hungarian National Museum, Budapest, 287–296. Tóth, P., Demján, P., Griačová, K. 2011: Adaptation of settlement strategies to environmental conditions in southern Slovakia in the Neolithic and Eneolithic. Documenta Praehistorica XXXVIII, 307-321. Trampota, F. 2012: The distribution of artefacts between South Moravia and other regions during the Lengyel Culture. In: Gleser, R., Becker, V. (eds.): Mitteleuropa im 5. Jahrtausend vor Christus. Lit Verlag, Münster, 445-458. Trampota, F., Kuča, M. 2011: Brno-Žebětín - „Na Drdi“. Neolitická lokalita v kontextu Brněnska. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity M 14-15, 87-112. Trampota, F., Jarošová, I., Nývltová Fišáková, M., Přichystal, A. 2012: Lengyelská kultura ve Střelické kotlině. Študijné zvesti Archeologického ústavu SAV 51, 89-174. Válek, D. 2007: Sídliště kultury s lineární keramikou v Bohuslavicích u Kyjova v trati „U tvrze“. Archeologické studie Univerzity Hradec Králové 1, 25-32. Válek, D., Dreslerová, G., Gregerová, M., Hložek, M., Nerudová, Z., Šmerda, J., Vokáč, M. 2014: 296 Sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou v Hlubokých Mašůvkách (výzkumy z let 1947-1950). Masarykova univerzita. Brno. Válek, D., Kuča, M., Nývltová Fišáková, M., Vaškových, M. 2012: Lengyelské sídliště staršího stupně z Ostrožské Lhoty (okr. Uherské Hradiště). Slovácko 53, 169-194. Valová, P., Přichystal, A. 2012: Využití serpentinitů z jižního Polska na kamennou broušenou industrii na Moravě. In Peška, J., Trampota, F. (eds.): Otázky neolitu a eneolitu 2011. Archeologické centrum Olomouc a Regionální muzeum v Mikulově, Mikulov-Olomouc, 139-146. Vaškových, M. 2007: Vývoj osídlení středního a severní části dolního Pomoraví v neolitu a na počátku eneolitu. Rukopis dizertační práce, ÚAM FF MU, Brno. Veselá, B. 2005: Štípaná industrie. In. Hájek, Z.: Ohrazené areály kultury s lineární keramikou na Moravě (II). Uničov Na Nivách. Archeologické centrum Olomouc. Olomouc. Veselá, B., Hájek, Z. 2013: Štípaná kamenná industrie. In: Hájek, Z.: Hluboké Mašůvky, ZnojmoNovosady - významná sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou na Moravě. Rukopis dizertační práce, ÚAM FF MU, Brno. Vokáč, M. 2004: Suroviny štípané industrie v pravěku jihozápadní Moravy. Acta musei moraviae. Scientiae sociales LXXXIX, 162-206. Vokáč, M. 2005: Předběžné výsledky studia broušené a ostatní kamenné industrie z Těšetic-Kyjovic (okres Znojmo). In In: Cheben, I.-Kuzma, I. (eds.): Otázky neolitu a eneolitu našich krajín2004. Archeologický ústav SAV, Nitra, 351-358. Vokáč, M. 2008a: Krhov (okr. Třebíč). Přehled výzkumů 49, 276. Vokáč, M. 2008b: Broušená a ostatní kamenná industrie z neolitu a eneolitu na jižní Moravě se zvláštním zřetelem na lokalitu Těšetice-Kyjovice. Doktorská dizertační práce, ÚAM FF MU, Brno. Vokáč, M. 2009: Kostelec u Jihlavy (okr. Jihlava). Přehled výzkumů 50, 231-232. Vokáč, M. 2012a: Lhánice (okr. Třebíč). Přehled výzkumů 53-1, 134. Vokáč, M. 2012b: Bohušice (okr. Třebíč). Přehled výzkumů 53/1, 125-126. Vokáč, M., Kuča, M., Přichystal, A. 2005: Využití amfibolického dioritu brněnského masivu v pravěku jižní Moravy. In: Cheben, I.-Kuzma, I. (eds.): Otázky neolitu a eneolitu našich krajín-2004. Archeologický ústav SAV, Nitra, 359-367. Vostrovská, I. 2007: Nové poznatky ke kultuře s lineární keramikou na střední Moravě. Rukopis bakalářské diplomové práce, ÚAM FF MU, Brno. Vokáčová, J., Knotek, P. 2012: Lengyelské sídliště Mohelno „Staré Hory“. Západní Morava, 5-10. Weedman Arthur, K. 2010: Feminine Knowledge and Skills Reconsidered: Women and Flaked Stone Tools. American Anthropologist 112/2, 228-242. 297 Wiessner, P. 1983: Style and social information in Kalahari San projectile points. American Antiquity 48, 253-276. Wild, E. M., Stadler, P., Häußer, A., Kutschera, W., Steier, P., Teschler-Nicola, M., Wahl, J., Windl, H. J. 2004: Neolithic Massacres: Local Skirmishes or General Warfare in Europe? Radiocarbon 6/1, 377–385. Willey, G. R., Phillips, P. 1958: Method and Theory in American Archaeology. University of Chicago Press, Chicago. Windl, E. 2002: Erdwerke der Linearbandkeramik in Asparn an der Zaya/Schletz, Niederösterreich. Preistoria Alpina 37, 137-144. Wheeler, R.E.M. 1956: Archaeology from the Earth. Penguin. Harmondsworth. Yerkes, R.W., Gyucha, A., Parkinson, W. 2009: A Multiscalar Approach to Modeling the End of the Neolithic on the Great Hungarian Plain Using Calibrated Radiocarbon Dates. Radiocarbon 51/3, 1071–1109. Zapletal, J. 1999: Petrografická charakteristika kamenné industrie. In Kazdová, E., Peška, J., Mateiciucová, I.: Olomouc – Slavonín (I). Sídliště kultury s vypíchanou keramikou. Archaeologiae Regionalis Fontes 2. Vlastivědné muzeum v Olomouci. Olomouc, 169-172. Zápotocká, M. 1970: Die Stichbandkeramik in Böhmen und in Mitteleuropa. In: Die Anfänge des Neolitikums vom Orient bis Nordeuropa. Fundamenta 3A, II, 1-66. Zelená, P. 2007: Osídlení lidu kultury s vypíchanou keramikou v povodí Bobravy. Rukopis bakalářské diplomové práce, ÚAM FF MU, Brno. Zelená, P. 2010: Neolitické osídlení horního Polabí. Rukopis magisterské diplomové práce, ÚAM FF MU, Brno. 298 Seznam zkratek AD amfibolický diorit EpiLgK epilengyel KL Krumlovský les KZS křemičité zvětraliny serpentinitu LgK lengyelská keramika LnK lineární keramika MJR moravský jurský rohovec mtb JH metabazit typu Jizerské hory PMD porfyrický mikrodiorit SGS silicit glacigenních sedimentů SKČJ silicit krakovsko-čenstochovské jury SS Stránská skála ÚAM FF MU Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity VpK vypíchaná keramika ZBŽ zelená břidlice typu Želešice 299