CZ80594A3

CZ80594A3 - Derivatives of nucleosides or nucleoside analogs and pharmaceutical preparations in which they are comprised

Info

Publication number: CZ80594A3
Application number: CZ94805A
Authority: CZ
Inventors: Are Dalen; Finn Myhren; Bernt Boerretzen; Kjell Torgeir Stokke
Original assignee: Norsk Hydro As
Priority date: 1991-10-07
Filing date: 1992-09-30
Publication date: 1994-12-15
Also published as: SG47759A1; CH0642525H1; ZA927432B; GB2260319A; PL170846B1; IL103351A; JPH06511249A; TW347333B; RU2126417C1; KR100272732B1; FI990270A; WO1993007163A1; DE69219482T2; NO300014B1; SK39794A3; HU219400B; GB9121257D0; US6548486B1; AU672369B2; HUT68008A

Description

Deriváty nukleosidů nebo nukleosidových an-a-loqú- a--farmaceutická prostředky s jejich obsahem

3plast techniky

Vynález se týká nové skupiny derivátů nukleosidů nebo nukleosidovýcn analogů s protivirovými vlastnostmi. Vynalez se rovněž týká farmaceutických prostředků, která tyto látky obsahují a jsou určeny pro léčeni virových infekcí.

Dosavadní stav teenniky

Velká množství závažných onemocnění, jako jsou AIDS, hepatitis 3, opar a některé gynekologická zhoubné nádory,'· vznikající v důsledku zvrhnutí papi lomu je způsobeno virovou infekcí.

Viry jsou malí původci infekčních onemocnění, nemající schopnost nezávislé replikace a jejich replikace je závislá na hostitelské buňce. Genetickým materiálem viru je bud RNA nebo DUA.

Při infekci organismu se virus váže na specifickou hostitelskou buňku. Virus proniká cytoplasmatickou membránou po vazbě na tuto membránu a z částice viru se uvolní gsnom viru. Tento genom je obvykle transportován do jádra buňky, kde dochází k replikaci nových virových genomu. Nová virová bílkovina je syntetizována v cytoplasmě a nové částice viru se tvoří buď v blízkosti cytoolasmatické membrány, nebo v blízkosti membrány jádra buňky.

Některá viry mají takový materiál genomu, který je přímo včleněn (DNA viry) nebo nepřímo včleněn (retroviry, reversní transkripce RNA) do genomu hostitelská buňky.

Ί

Extracelulární viry jsou neutralizovány protilátkami v oběhovém systému a taká imunologický systém buňky může napadnout a odstranit infikovaná buňky. Viry v infikovaná buňce vsak mohou uniknout zásahu imunologického systému v případě, že se jejich antigeny nenacházejí přímo na povrc n u dun ě k.

Naoadení infikovaných orgánů imunologickým systémem přispívá k obrazu rozvinutého onemocnění mechanismem, který je obvykle nazýván imunooatnologickýn obrazem, který byl vyvolán virem.

Mechanismy, která jsou podkladem některých zvláště důležitých virových onemocnění se od sebe liší.

V případě, že dojde k infekci virem HIV, dochází ke zničení T-buněk nemocného. To vede k nedostatečnosti imunologického systému, takže nemocný snadno podléhá i takovým infekcím, které jsou za obvyklých podmínek imunologickým systémem snadno překonány bez jakýchkoliv škodlivých účinků pro nemocného.

Viry hepatitidy 8 napadají jaterní buňky a může vzniknou velmi těžké-onemocnění v příoade, že se imunologický systém snaží zbavit tělo těchto infikovaných buněk. V případě, že onemocnění není imunologickým systémem odstraněno v časném stádiu, bude výsledkem chronická hepatitis. Nemocný pak bude infekční v průběhu celého svého života. U značné části nemocných s chronickou hepatitidou se pak vyvine cyrhosa nebo zhoubné onemocnění jater.

U infekcí herpetickým virem se virus dostává původně do kožních buněk. Virus herpes simplex však cestuje z těchto buněk do nervových center, kde přežívá latentním způsobem avšak v určitých intervalech dochází k projevům onemocná Přesto, že onemocnění ve většině případů neohrožuje živo’ js infekce bolestivá a nemocný je zdrojem infekce pokažd při vzniku projevu,onemocnění.

V případě viru papilomu, zvláště v pohlavním ústro < žen je genom viru uložen v jádrech epitheliálních buněk, avšak není integrován do buněčných chromosomů. Jde o trv/ lý stav a v případě některých kmenů tato integrace může nakonec způsobit zhoubná bujení. Ganom viru má v tomto případě prokazatelný účinek na vývoj nádoru.

V případě, že se imunologickému systému podaří zbavit organismus viru v časném stadiu, vzniká celoživotní odolnost íia druhé straně v případě, že virus je příliš agresivní a nepodlehne zásahu imunologického systému, nedojde vůbec ke vzniku imunity a výsledkem je trvalý stav infekce.

V důsledku různých mechanismů vzniku infekce je zapotřebí volit taká odlišná léčebná postupy.

Konečným cílem při léčení infekce virem HIV, to znamená AIDS by bylo zbavit nemocného viru. Tento požadavek se v přítomnosti zdá být nedosažitelný. Velkého zlepšení je však možno dosáhnout i v případě, že se podaří zlepšit celkový stav nemocného. Snížení zátěže virem může prodloužit dobu, v níž je nemocný bez příznaků a snížit infekčnost, což ja velmi důležité vzhledem k epidemiologická situaci. Všechny až dosud běžně užívaná protivirové látky však mají toxická vedlejší účinky, takže v současné době je dostatečně účinná léčba nemožná.

Předpokládá se, že existuje na celém světě 250 až 300 milionů nosičů viru hepatitidy 9. Je známo, že u velkeho počtu z nich se vyvine hepatom nebo nedostatečnost jater v důsledku infekce. V posledních letech bylo dosaženo slibných výsledků při léčení nosičů infekce vyvoláním imunologická odpovědi pomocí interferonu. Léčba, snižující za též virem je důležitá jako účinný způsob léčeni nosičství a zábrany vzniku akutní hepatitidy 3, takže může snížit vznik choroby u nosičů. V současná době identifikovaný virus hepatitidy C vyvolává velký počet onemocnění hepatitidou, z nichž se opět velký počet vyvine na nosičství. Podle předběžných zkoušek je pravděpodobné, že by- bylo možno nosiče zbavit infekce podobným způsobem jako v případě hepatitidy 3.

Viry herpes simplex 1 a 2 často infikují člověka tak, že se stává nosičem s občasným propuknutím místních infekcí. Generalizované infekce včetně encefalitidy jsou vzácné, avšak pro nemocného končí katastrofou. Existují velké rozdíly v častosti místních infekcí. U těch nemocných, kde k projevům dochází na pohlavním ústrojí nebo v obličeji, znamenají projevy infekce tělesně, psychicky i sociálně závažný zdravotní problém. Zatím neexistuje žádný léčebný postup, kterým by bylo možno vyléčit latentní infekci buněk v centrálním nervovém systému. Cílem léčebných postupů je prozatím snížit na co nejmenší míru klinické provedení a prodloužit intervaly mezi vznikem těchto projevů a taká zkrátit trvání již vzniklého onemocnění.

Převaha virových infekcí typu genitálního papilomu se dramaticky zvýšila od roku 1930. Nyní bylo již prokázáno, že některé genotypy jsou onkogenní, což znamená, že vyvolávají v buňkách takové změny, které se po určité době latence vyvinou ve zhoubné bujení. Infekce virem papilomu v genitálním systému je dlouhodobá. Faktory, způsobující maligní transformaci vzniklých projevů nejsou dosud dobře objasněny, důležitou úlohu však zřejmě hraje imunologický systém. Je pravděpodobné, že se projevy onemocnění vyvíjejí po celá měsíce a roky, než dojde ke vzniku zhoubného nádoru. Určitý druh těchto popilomů, kondylomata, se v současná době odstraní chirurgickým zákrokem, použitím nekrotisačních látek, působením kapalného- dusíku a podobně. Ha začátku běží o benigní nádory s pozměněnou soustavou enzymů, tyto změny postupně zasahují až do metabolismu nukleosidú a jejich analogů. Prekursory nukleosidú mohou ovlivnit proliferaci episomů viru papilomu a tak způsobit regresi projevů.

Očkování bylo velmi úspěšná u některých akutních infekcí, například v případě dětská obrny, spalniček, planých neštovic a podobně, avšak žádnou skutečně účinnou očkovací látku se až dosud nepodařilo vyvinout pro radu jiných závažných virových infekcí.

V posledních desítkách let byly vyvíjeny intensivní snahy nalézt chemické látky, které by byly účinné proti virům, avšak až dosud není k disposici žádný.uspokoj ivý léčebný postup. Uvedené snahy byly ještě zintensivněny od doby vzniku HIV a příbuzných virových infekcí, které se šíří po celém svatě znepokojivou rychlostí, avšak výsledky, kterých bylo dosaženo při použití některých látek, například azidothymidinu AZT a acykloviru ACV v případě AIDS a v případě infekcí herpetickými viry js možno popsat jako pouze částečně úspěšné. iJe jslibne jšími protivirovými látkami jsou prozatím deriváty prírodně.-sa vyskytujících nukleosidů, které byly modifikovány v oblasti baze nebo v části,o tvořené cukrem. Tyto látky však nesplnily léčebné očekávání vzhledem k tomu, že u některých nemocných dochází při jejich použití k závažným vedlejším účinkům a u jiných nemocných naopak mají tyto látky pouze malou nebo nemají vůbec žádnou účinnost. Mimoto je léčení těmito látkami nesmírná nákladná. Z tšchto důvodů je možno tímto způsobem léčit pauze nemocné s velmi závažnými virovými infekcemi, jako je AIDS. Nemocní, kteří trpí méně závažnými, avšak často velmi bolestivými virovými infekcemi zůstávají proto často bez jakéhokoliv léčení vzhledem k tomu, že průběh jejich infekce neohrožuje život.

Nemocní s nelečeným onemocněním však znamenají velká nebezpečí pro svá okolí. V případě léčení protivirovou látkou je cílem snížit zátěž infekcí natolik, aby vlastní imunologický systém mohl infekci sám zvládnout. Dalším cílem je snížit infekčnost a tím i počet nových nemocných a taká nosičů choroby.

Je tedy zřejmé, žs by bylo zapotřebí nalézt sloučeniny s výhodnějším therapeutickým indexem.

Tato potřeba je zvláště veliká u chronických nebo návratných virových infekcí s nebezpečnou akutní fází nebo s dlouhotrvajícím nepříznivým účinkem na zdravotní stav, jako je AIDS, hepatitis 3 a C, infekce herpstickými viry a viry papilomu. Bylo by rovněž zapotřebí mít k dispozici protivirové látky, použitelná při léčbě zvířat, která rovběž trpí.virovými chorobami.

Byly již vyvinuty deriváty nukleosidů, modifikované na bázi nebo na cukru. Zvláště byly vyvinuty estery nukleo tidů a nasycených alifatických karboxylových kyselin, aby bylo možno zlepšit lipofilnost výsledné látky a dosáhnout snadnějšího průchodu membránou.

Z EP 56 265 (Lobering a další) jaou známé estery arabinofuranosylthyminu (Ara Ί) s nasycenými kyselinami, obsahujícími 1 až 17 atomů uhlíku.

V mezinárodní patentové přihlášce PCT/t/Q93/J3555 (Hostetler a další) byly popsány lipidové deriváty, vázané specifickým způsobem fosfátovou skupinou na polohu 5 pentosové části nukleosidu. Účelem táto dsrivatizacs bylo zvýšit lipofilnost nukleosidu, aby mohl být zařazen do liposomů, které jsou přednostně přijímány makrofágy a monocyty, to znamená buňkami, v nichž se obvykle nachází virus NIV. Je tedy možno tínto způsobem dosáhnout určitého cíleného účinku.

V EP 393 920 jsou popsány nenasycené, s výhodou polynenasycené estery nebo amidy nukleosidu nebo analogů nukleosidů s vyššími alifatickými kyselinami od 16 atomů uhlíku výše. Uvádí se, že k tomuto účelu jsou užity s výhodou více násobně nenasycené alifatické kyseliny, například kyselina gamma-linolenová nebo linolová.

Podstata vynálezu

Nyní bylo neočekávaně zjištěno, že je možno dosáhnout velmi zlepšeného účinku v případě použití určitá skupiny esterů nukleosidů nebo nukleosidových analogů s proti virovým účinkem s alifatickými kyselinami v případě, že alifatickou kyselinou je mononenasycená kyselina s obsahem 13 až 23 atomů uhlíku. V tomto případě jsou získané látky poměrně málo toxická, jak je možno prokázat růstovými pokusy na mladých myších a také jejich cytotoxicita je nízká, jak bylo prokázáno v pokusech na tkáňových kulturách.

Je známo, že nukleosidy a analogy nukleosidů jako takové a také některé nenasycená alifatické kyseliny jako taková mají určitý protivirový účinek, avšak v případě sloučenin podle vynálezu nejde o součet těchto účinků, nýbrž o synergní účinek, který je specifický pro sloučeninu které budou dále popsány obecným vzorcem I.

ο

Mechanismus uvedeného účinku dosud není znám, avšak účinek je přibližně o celý řád vyšší než účinek nejbližšich a nejpříbuznějších dosud známých látek. Je tedy pravděpodobná, že neběží pouze o membránový účinek nebo o cílený účinek..

Mimoto je rovněž zřejmé, jak bude dále dokázáno výsledky biologických zkoušek, že uvedené látky jsou účinná i v systémech, kde není možno s použitím původních nukleosidových sloučenin dosáhnout'žádného účinku.

Podstatu vynálezu tvoří deriváty nukleosidu nebo nukleosidových analogů obecného vzorce I

Nu - 0 - Fa (1) kde znamená atom kyslíku,

Nu znamená nukleosid nebo nukleosidový analog a

Fa znamená acylovou skupinu monon enasycené alifatické kyseliny o 13 nebo 23 atomech uhlíku.

Nukleosidy jsou molekuly, obsahující heterocyklickou bázi, například cytosin, uráčil, adenin nebo guanin, vázanou na ribosovou jednotku. V případě nukleosidovýcn analogů je modifikována baze nebo ribosová jednotka, která může být například nahrazena zbytkem jiného cukru nebo necyklickým řetězcem.

Ester alifatická kyseliny je vytvořen s hydroxylovou skupinou v poloze 5 cukerné části nukleosidu nebo s hydroxylovou skupinou necyklickaho řetězce nukleosidováno analogu íJuk I 3 os i dy nebo nukleos i dové analogy, která je možno volit ve významu ílu ve sloučenách obecněno vzorce I je s výhodou možno vyjádřit obecném vzorcem II

S - 3 (II) kde

S znamená monosacharidový derivát ze skupiny 1-beta-D-arabinofuranosa nebo 2,3-dideoxy-3-azido-l-bsta-3-ribofura nosa nebo může jít o 2-hydroxyethoxymethyl, 4-nydroxy-3-(hydroxymethyl) butyl, 2-hydroxy-l-(hydroxymethyl)etnoxymethyl nebo 2,3-dihydroxypropoxyskupina a

B znamená bázi, obsahující dusík, ze skupiny adenin, guanin, cytosin, uráčil, tnymin nebo derivát thyminu obecného vzorce

kde

X znamená atom deuteria nebo atom fluoru.

Jako příklady použitelných nukleosidú nebo nukleosidových nalogú je možno uvést následující látky:

acabinaf uranos:yl thinin (Ara T) arabinOLOranOSyladanin

-(Ar a—A?

acyklovir (ACV) azidothymidin AZT

R

CH

R purinarabinosid, R = nuklaosidový analog, R ja

Příkladem skupiny 3 u různých nukleosi mohou být následující skupiny:

h analogů

Existuje několik systémů pro označení polohy dvojná vazby v alifatických kyselinách. V průběhu přihlášky je užíván systém omega, při němž se poloha dvojné vazby v nenasycená alifatické kyselině počítá od terminální methylové skupiny, flapříklad kyselina eikosenová (C23 : 1, omega-?) obsahuje 20 atomů uhlíku v řetězci a dvojná vazba se nachází mezi atomy uhlíku v poloze 9 a 10, počítáno od konce řetězce.

3ylo prokázáno, že z alifatických kyselin, která je možno uvést do reakce s nukleosidy nabo analogy nukleosidů za vzniku esterů sa zlepšenou účinností je možno použít pouze mononenasycené alifatická kyseliny, které obsahují 13 nebo 20 atomů uhlíku. Mimoto, i když se účinky poněkud liší v případě stejné délky řetězce a dvojná vazby v konfiguraci cis nabo trans, obě sloučeniny mají silnou účinnost. Taká poloha dvojné vazby je důležitá vzhledem k tomu, že překvapivě vyšší účinnost mají zvláště ty estery alifatických kyselin s obsahem 10 nebo 20 atomy uhlíku, v nichž se nenasycena vazba nachází v poloze omega-9.

Alifatickými kyselinami o 13 nebo 20 atomech uhlíku s dvojnou vazbou omega-9, které při vazbě na nukleosidy poskytují překvapivý zvýšený účinek, jsou: kyselina olejová (C13 : 1, omega-9, cis), kyselina elaidová (C13 : 1, omega-9, trans), kyselina eikosenová (C2□ : 1, onega-?, cis) a (C23 : 1, omsga-9, trans).

Výhodnými příklady sloučenin podle vynálezu nohou být kyselina Ara A-olejová, Kyselina Ara A-slaidová,kyselina Ara A-ciseikosenová, kyselina Ara A-trans-eikosenová, kyselina Ara-T-olejová, kyselina Ara T-elaidová, kyselina Ara T-cis-eikosenová, kyselina Ara T-trans-eikosenová, kyselina.ACV-olejová, kyselina ACV-elaidová, kyselina ACV-cis-eikosenová, kyselina ACV-trans-eikosenová, kyselina AZT-olejová, kyselina AZT-elaidová, kyselina AZT-cis-eikosenová a kyselina AZT-trans-eikosenová. Vzorce těchto látek jsou zřejmá z ob*-. A.

Sloučeniny podle vynálezu nají protivirové účinky a podstatu vynálezu proto tvoří taká farmaceutická prostředky pro použití v lidském nebo veterinárním lékařství, které obsahují alespoň jednu sloučeninu obecného vzorce I jako takovou nebo v kombinaci s farmaceuticky přijatelným nosičem nebo pomocnou látkou. V dalším textu se při každém uvedení farmaceutického prostředku rozumí prostředek pro použití v lidském i veterinárním lékařství.

Mimoto je zřejmé, že určitá estery mononenasycených alifatických kyselirjs nukleosidy nebo analogy nukleosidů budou zvláště vhodná pro léčení určitých virových infekcí Například deriváty alifatických kyselin 3 AZT jsou zvláště vhodné pro léčení AIDS.

Dále jsou deriváty alifatických kyselin a Ara T a Ara A zvláště vhodné k léčení hepatitidy 3. Mimoto se zdá, že estery kyselin s Ara T budou účinné taká při léčení virových infekcí, při nichž dochází ke tvorbě nádorů typu papilomu.

ίϊτια to 5 největší pravděpodobností budou estery alifatických kyselin a ACV zvláště vhodná pro léčení h e r o e tických infekcí.

Jak již bylo uvedeno, je v některven případech nutno vyvolat imunologickou odpověď pro ootlačení virové infekce, například heoatitiJy současným bodáváním interferonu.

V závislost na tom, kterou virovou infekci je nutno léčit a také v závislosti na stadiu infekce je možno použít systánického nebo místního podání sloučenin podle vynálezu. Záleží taká na tou, zda běží o nemocného člověka nebo jiného živočicha.

Pro místní podání je možno sloučeniny podle vynalezu zpracovávat známým způsobem na farmaceutické prostředky, vhodné pro podání na kůži nebo na sliznici.

V případe místního padání je možno sloučeniny obecného vzorce I zpracovávat na mazání, krémy, gely, tinktury, spreje, emulze a podobně, tyto prostředky obsahují sloučeniny obecného vzorce I ve směsi s inertním, pevným nebo kapalným nosičem. Zvláště vhodné je použít prostředek, v němž je účinná složka chráněna oroti oxidaci nebo proti rozkladu.

Farmaceutická prostředky, obsahující sloučeniny obecného vzorce I je možno podávat taká systemicky, a to enteralně nebo parenterálně.

Při enterálním podání je možno sloučeniny obecného vzorce I zpracovávat na kapsle z tvrdá nebo měkké želatiny, tablety, granuláty, prášky, draže, suspenze neber roztoky .

- li V případ/! parcnterálního padaní jsou vhodná prostředky s obsanem sloučenin obecného vzorce I ve formě injekčních nebo infuzních roztoku, suspenzí nebo emulzí.

Farmaceutická prostředky mohou obsahovat inertní Přísady nebo další.farmakodynaoicky účinná látky. Tablety nebo granuláty nohou například obsahovat různá pojivá, plniva, nosiče nebo ředidla, Kapalné orostředky nohou naoříklad nit formu sterilních roztoku. Kapsle nohou obsahovat plnivo nebo zahuštovadla, kromě účinné složky. Mino to je možno při dávat přísady pro zlepšení chuti, konzervační a stabilizační činidla, látky pro zadržení vody a emulgátory, soli pro úpravu osmotického tlaku, pufry a další přísady.

Dávka, v níž budou prostředky podle vynálezu podávány se bude měnit podle způsobu použití a cesty podání a podle požadavku, které budou záviset na druhu onemocnění a stavu nemocného. Obecně se bude denní dávka při systemické léčbě dospělého pohybovat v rozmezí 0,1 až 130, s výhodou 1 až 20 mg/kg a den. Při místním podání může farmaceutický prostředek obsahovat 0,1 až 10, s výhodou 0,5 až 5 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost prostředku účinné látky

V případě potřeby může farmaceutický prostředek s obsa hsm sloučeniny obecného vzorce I obsahovat antioxidační činidlo, například tokoferol, Il-methy 1 tokof érami η, butylovaný hydroxyanisol, kyselinu askorbovou nebo butylovaný hydroxytoluen.

Farmaceutická prostředky podle vynálezu, které obsahují alespoň jednu sloučeninu qbecnáho vzorce I, popřípadě v kombinaci s interferonem jsou tedy vhodné pro léčení virových onemocnění.

i o1o 3 i c ké účin/y

Výsledky, které byly dosaženy při zkouškách na biologický účinek sloučenin podle vynálezu jsou znázorněny na přiložených v ý k r as a c n.

Přehled obrázku na výkresech

Ha obr. la je znázorněn inhibiční účinek esteru alifa tickýcn kyselin a ACV. Sloučeniny podle vynálezu jsou srov nahý se znanou látkou, ACV-1inoleátem z EP 393 923 a s C22 -mononenasyceným (onega-9) esterem, ACV-erukátem.

Ha oor. lb je znázorněno srovnání dvou sloučenin podl vynálezu s účinkem původního nukleosidu ve dvou navzájem odlišných koncentracíchv

Ha obr. 2 je znázorněn inhibiční účinek, jehož je možno dosáhnout podáváním esterů Ara T. Sloučenina podle vynálezu je srovnávána se známým nasyceným esterem Ara T, Ara-T palmitatem z EP 5á 265, s původním nukleosidem a mononenasyceným Cll-Ara-T-esteram, Ara-T-undecenátem.

Ha obr. 3 je znázorněna srovnání přežívání mladých myší, infikovaných virem HSV 2, myči byly ošetřeny podáním ACV nebe ACV-elaidátu.

Ha obr. 4 je znázorněna struktura nej výhodnějších sloučenin podle vynálezu.

lá

4. Pakusy in vitro

Metoda s použitím plaků: tkáňová kultura viru

Preparát viru M2V 2 (tratí pasáž klinického izolátu) ss zředí na 3 x 13⁹ pfu /vy hloubaní a oak se na oř ku je do buněk a inkuouje jednu hodinu ve tkáňová kultuře buněk vero. Po táto době pronikne virus až do buněk.

Infikovaná buňky ss pak pěstují 24 hodin v přítomnosti protivirová látky. Pak ss zmrazí, což vede k rxozrušení buněk a při tání je možno prokázat volný virus. Připraví se ředění 1/133 nebo 1/13 033 a materiál se přidá k čerstvým tkáňových kulturám. Po jedná hodině inkubace dochází k průniku viru do buněk. Přidá se karboxymsthyleelulosa C 13 k zábraně migrace viru mezi buňkami v prostředí. Rozšiřování viru stykem buněk však stále pokračuje a dochází ks vzniku plaků.

Jeden plak představuje přítomnost jednoho infekčního viru. To znamená, že spočítáním platů ja možno přesně kvantitativně stanovit počet infekčních virů.

1.1. Estery acykloviru

V EP 393 923 jsou popsány různá protivirová látky podle vynálezu i známá látky a rovněž bylo při pokusu použi to srovnatelných esterů mononenasycenýoh alifatických kyselin s delším řetězcem. Tyto materiály byly přidávány do tká nové kultury v roztoku v dimethylsulfoxidu DM33 v množství 3,94 mikromol/litr. Tato koncentrace je nižší než účinná inhibiční koncentrace acykloviru pro použitý kmen herpes simplex 2. Výsledky jsou znázorněny na obr. la. Jak je zřej mé, mají estery nukleosidů s alifatickými kyselinami podle vynálezu inhibiční účinek na virus, který je o řád vyšší než účinek původní sloučeniny acyklovir. Mimoto je z obr. 1 a zřejmý vyšší inhibiční účinek oři srovnání se znanými sloučeninami, například ACV-ganma-linoleátem (213 : 3 , onepa-3) a taká při srovnání s estery nukleosidů 5 nononenasycsnýni alifatickými kyselinami s delší a řetězcem, naoříklad ACV erukátem (222 : 1, omeja-9), který ná nenasycenou vazbu ve stejně poloze v řetězci. Inhibiční účinek, jehož bylo možno dosáhnout pomocí tří sloučenin podle vynálezu je blízký 133 2.

Účinek zvyšujících se koncentrací je znázorněn na obr. lb. Pokus byl proveden s kmenem HSV 2, který js pomčr= ně odolný proti působení ACV. Zkoumané látky, ACV, ACV-oleá a ACV-elaidát byly přidány v množství 0,9 nebo 2,2 mikromol/litr. Je zřejmé, že inhibiční účinek sloučenin oodle vynálezu se zvyšuje s vyšší koncentrací, kdežto účinek původního nukleosidu, ACV, zůstává na stejná úrovni.

1.2. Ara T estery

Odpovídající pokusy byly prováděny s Ara T, Ara T-oleátem, s esterem nasycené alifatická kyseliny, známou látkou Ara I-palmitatam (216 : 0) a s Ara T-undecenátem (211 : 1, omega-1), který je esterem s kratším řetězcem. Protivirovo látky byly přidávány v množství 3,9 mikromol/litr. Výsledky jsou zřejmé z oor. 2.

Jak již bylo dříve uvedeno pro estery ACV, má ester Ara T podle vynálezu, Ara T-oIeá.t velmi dobrou inhibiční účinnost, která je v tomto pokusu 103 2.

3. Výsledky in vivo

Snížená mortalita, herpes simplex 2

Pokusy in vivo oyly prováděny na myších samicích kmene ,'IMPI ve stáří 3 až 4 týdny. Tento kmen myší je citlivý na lidský virus oparu až do stáří 6 týdnů, pak se myši stávají poměrně odolnými. 3yly užity myši pod kritickým věkem, s hmotností 13 až 17 g.

Harpetický virus 2, třetí pasáž izolátu, byl naočkován do boltce levého ucha podle standardizovaného postupu. Po 3 dnech došlo k projevům místní infekce. Za těchto podmínek je virus líSV 2 vysoce neurotropní a u 95 -s zvířat se vyvine encefalitis, která vede k uhynutí obvykle v průběhu 7 až 9 dnů. Virus HSV 2 je proto zvláště vhodným systémem pro vyhodnocení léčebná účinnosti v závislosti na počtu vzniklých případů encefalitidy.

Zkoumané látky byly podávány ve velmi nízkých koncentracích, aby bylo možno lépe pozorovat rozdíly v účinnosti Zvířatům bylo padáno přibližně 12 mg/kg účinné látky denně v pitná vodě. Sloučeniny byly do pitné vody přidávány ve formě micel s deoxycholátem. Konečná koncentrace byla 0,22 mmol/litr.

Kontrolní skupina i pokusná skupina obsahovala vždy 10 zvířat. Pokusnými sloučeninami byly ACV-elaidát a ACV ve srovnání s kontrolou. Léčba byla zahájena třetího dne od naočkování. V této době již infekce pronikne do centrálního nervového systému. Mortalita zvířat je znázorněna graficky na obr. 3.

Tento systém je systémem s velmi závažnou infekcí.

Oak je zřejmé z obr. 3, všechna zvířata z kontrolní skupiny infekci podlehla. Původní nukleosid acyklavír nemá v;o oužité koncentraci při padaní po průniku infekce, třetí den po infekci, žádný účinek.

Jak je z obr. 3 zřejmé, množství přežívajících zvířat je zlepšeno při podání ACV-elaidátu o 3 až 43 Po 21 dnech měla zvířata z táto skupiny chorobný vzhled, avšak neměla žádné příznaky encefalitidy.

Způsob výrony

Sloučeniny obecného vzorce I je obecně možno připravit podle následující rovnice:

baze fiu-OH 4- FaX -> Nu-J-Fa

-HX kde

Hu,0 a Fa mají svrchu uvedený význam a z z

X znamená atom chloru, bromu nebo O-CQ-R , kde R zna mená Fa, CH^, CH₂CH^ nebo CF^.

Reakce tady probíhá jako acyláce nukleosidu nebo nukleosidováho analogu. Užije se při ní vhodného reaktivního derivátu alifatických kyselin, zvláště halogenidu nebo anhydridů. V případě, že se užije haloganid, například chlorid kyseliny, přidává se do reakční směsi katalyzátor typu terciárního aminu, jako triethylaminu, !J,H-dimethylanilinu, pyridinu nebo N,U-dimethylaminopyridinu k vazbě uvolněné halogenovodíkové kyseliny. Reakce se s výhodou provádí v nereaktiním rozpouštědle, například v ' >

Ν , Ί-dimethylformamidu nebo halogenovaném uhlovodíku, například dichlormethanu. V případě potřeby je možno použít jako rozpouštědla katalyzátor typu terciárního aminu ve vhodném přebytku. Reakční teplota se může pohybovat v O o rozmezí 3 až 43 C, s výnodou 5 až 25 C. Po době 24 až 63 hodin je reakce v podstatě ukončena. Postup reakce je možno sledovat oři použití chromatografie na tenké vrstvě TLC spolu s příslušným systémem rozpouštědel. Jakmile je reakce podle stanovení pomocí TLC ukončena, extrahuje se produkt organickým rozpouštědlem a čistí se chromatografií a/nebo překrystalováním z příslušného systému rozpouštědel V případe, že nukleosid nebo analog nukleosidu obsahuje více než jednu hydroxylovou skupinu nebo taká aminoskupinu může být získána směs acylováných sloučenin, jednotlivé mono- nebo polyacylované sloučeniny je pak možno oddělit například chromatografií.

Praktická provedení vynálezu bude osvětleno následujícími příklady.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

-Q-hexadekanoyl-l-beta-O-arabinokyanosylthymin

K roztoku 0,5 g, 1,94 x 13^-3 molu l-beta-0-arabinofuranosylthyminu, Ara T ve 20 ml bezvodého pyridinu se přidají 3 ml zásobního roztoku palmitoylchloridu (0,53 g, 2,13 x 13 ³ molů) v 5,5 ml dichlormethanu. Reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti 12 hodin, pak je možno chromatografií na tenké vrstvě prokázat částečnou přeměnu. Zbývající podíl roztoku palmitoylchloridu se v táto fázi přidá k reakční směsi a výsledná směs se míchá ještě 24 hodin. Pak se reakční směs odpaří do sucha a odparek se dělí maži 50 ml chloroformu a 50 ml vody. Pak se emulze odstředí, čímž se získá polotuhá látka, která se nechá překrystalovat ze směsi ethanolu a heotanu v poměru 1 : 1, čímž se ve výtěžku 72 % získá 0,7 g výsledného produktu ve formě bíle pevné látky.

¹H-.T-IR (O'l5O-d_ó, 300 OHz): 11,25 (10, s, U-H), 7,32 (Id, s, 0-6), 6,05 (Id, d, H-l'), 5,65 (10, d, 30-2'), 5,53 (1H,

4,02

2,31 d, 30-3 ), 4,50 (10, η, 0-5^, 4,15 (1H, m, H-5 _?), (1H, m, H-2'), 3,29 (10, m, H-3'), 3,00 (10, m, ď-4'), (20, t, CH₂-COO), 1,7 5 ( 30 , s, 30^5), 1,55 (20 , m, -C00), 1,20 (240,m, CH,,), 0,35 (30, t, CH^-CH?), ¹³C-OOP (OMSO-d^, 75 MHz): 172,31 (C33), 163,73 (00-4), 150,37 (00-2), 137,33 (C-6), 137,21 (C-5), 35 , 29 (C-Γ),

31,74 (C-4'), 76,36 (C-3'), 74,65 (C-2'), 63,23 (C-5'),

33,41, ’ 31,26, 23,97, 23,32, 23,66, 23,33, 24,44, 22,05 (CH_?), 13,39 )CH₃-CH₂), 12,15 (30^5).

Příklad 2

-0-(cis-9-hexadecanoyl)-l-beta-0-arabinofuranosylthymin

K roztoku 4,0 g, 15,72 x 13 ^? molu kyseliny cis-9-hexadecenová ve 43 ml bezvodého benzenu se přidá 1,5 ml _ 3

17,72 x 10 molu oxalylchloridu a směs se míchá pod dusíkem při teplotěč35 °3 celkem 3 hodiny. Rozpouštědlo a přebytek reakčního činidla se odstraní ve vysokém vakuu a odparek se zředí 10 ml dichlormethanu, čímž se připraví zásobní roztok cis-9-hexadecsnoylchloridu. K roztoku 1,3 g _3 x 37 x 13 molu ARA-R ve směsi 23 ml bezvodého pyridinu a 13 ml 0,O-dimethylformamidu se přidají 2 ml tohoto zásobního roztoku a reakční směs se míchá pod dusíkem při ??

teplotě místnosti. Pak se přidá v intervalech přibližně 3 hodin po podílech 1 ml· ještě další množství, 4 ml zásobní ho roztoku. Po celkem 6 3 hodinách reakční doby se rozpouštědlo odpaří ve vysokém vakuu a odparek se zředí 50 ml vody a 50 ml chloroformu. Po odstředění výsledné emulze se získá polotuhá hmota, která se nechá překrystalovat ze směsi ethanolu a (neptánu v poměru 1 : 1 , čímž se ve výtěžku 60 h získá 1,15 g výsledného produktu ve formě bílá pevné látky.

^XH-UMR (3M50-d_ó, 300 MHz): 11,25 (1H, s, H-H), 7,32 (1(1, s, H-6), 6,05 (1H, d, Η-Γ), 5,65 (1Η, d, 04-2'), 5,55 (14, d, 0H-3'), 5,3 (2H, m, -CH=CH-), 4,45 (14, m, H-5'p,

4,15 (14, m, H-5'₂), 3,93 (ΙΗ,η, H-2'), 3,95 (14, m, 4-3'), 3,93 (14, m, H-4'), 2,35 (24, t, C4₂-C00), 1,93 (44, m, =CH-CH₂-), 1,75 (34, t, 3H_}-5), 1,52 (24, m, 3H₂-C-C00), 1,23 (Ϊ6Η, m, CH?), 0,35 (34, t, C4_}-C4?).

13,

-4MP (DM50-d_z, 75 MHz): 172,31 (330), 103,31 (30-4),

149,90 (30-2), 137,39 (3-6), 129,13 a 129,03 (-CH=CH), 100,74 (3-5 ), 34,33 (3-Γ), 31,26 (3-4'·), 75,59 (3-3 '), 74,16 (3-2'), 62,76 (3-5'), 32,93, 39,62, 23,57, 23,50, 23,02, 27,91, 27,34, 27,76, 26,07, 26,03, 23,95, 21,56 (34?), 13,39 (34^-34?-), 11,63 (C4_}-5).

Příklad 3

-0-(cis-6-oktadecenoyl)-l-beta-D-arabinofuranosylthymin

K roztoku 1,0 g, 3,37 χ 13^-3 molu APA-T va 20 ml bezvodáno pyridinu a 10 ml 0,M-dimethylformamidu se přidají 2 ml zásobního roztoku 2,1 g, 6,93 x 10 ³ molu cis-6-oktadecenoylchloridu v 6 ml-dichlormethanu a reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Pak se přidá zbývající zásobní roztok po podílech 2 ml v intervalech při23 o 1 i ž n ě 12 hodin. Po čolkové r e a ní dodě 6 0 hodin se rozpouštědlo odpaří v3 chloroformu a 65 ml vysokém vakuu a odparek se zředí 65 ml vody. Výsledné emulze se odstředí, organická fáze s a sodného, o d o a ř í ve výtěžku 55 3 Píle pevné látk promyje nasyceným vodným roztokem chloridu a odparek se nechá ořekrystalovat, čímž se získá 1,1 g výsledného produktu ve formě ¹Η-ίΓΗΓ2 CT-ISQ-d 333 MHz): 11,23 (1H, s, H-H), 7,35 (1H, s, H-6), 6,35 (1H, d, H-l·'), 5,65 (1H, d, 3H-2'), 5,55 (1H, d, 3H-3'), 5,23 (2H, m, 3H=CH), 4,45 (1H, m, H-5 '_χ),

4,15 (1H, m, H-5'_?), 3,93 (1H, m, H-2'), 3,95 (1H, m, H-3') 3,93 (1H, m, H-4'), 2,35 (2H, t, CH₂-C33), 1,97 (4H, m, CH₂-CH=), 1,75 (3H, s, CH₇-5), 1,52 (2H, m, CH_O-C-C33),

1,25 (20H, m, CH₂), 3,35 (3H, t, Cf^-OH?).

¹³3-HM	P (3MS3-d_á, 75 MHz); 172,73 (333),	163.	,31	(C3-4),
150,43	(33-2), 137,33 (C-á), 129,33 a 129	,13	(CH	= CH),
137,24	(3- 5 ), 35 , 34 (C-l'), 31,76:(3-4 '),	76,	,13	(3-3'),
74,66	(3-2'), 63,23 (3-5'), 33,29, 31,23,	23,	,99,	23,34,
23,69,	23,57, 23,43, 26,54, 26,29, 24,07,	22,	,37	(PH ) ^K 2'⁵
13,39	(CH₃-CH_?), 12,16 (CH₃-5).

Příklad 4

-0-(cis-9-oktadec3noyl)-l-beta-0-arabinofuranosylthynin !< roztoku 1,0 g, 3,37<.x 10^_3molu AP-4-T vs 23 ml bezvodého pyridinu a 10 ml fl, H-dimethylf ormamidu se přidají 2 ml zásobního roztoku 2,1 g, 6,93 x 13^-3 molu cis-9-oktadecenoylchloridu v 6 ml dichlormethanu a reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Zbývající zásobní roztok se přidá po podílech 2 ml v intervalech přibližně 12 hodin. Po celková reakční době 60 hodin se rozpouštědlo odpaří ve vysokém vakuu a odparek se zředí 65 ml chloroformu a 65 ml vody. Výsledná emulze se odstředí a organická fáze se promyje nasyceným vodným roztokem chloridu sodného, odpaří a odparek se nechá překrystalovat, čímž se ve výtěžku 60 ’-s získá 1,2 g výsledného produtku ve formě díle pevné látky.

¹H-ddP (O'ISO-d_z, 39? MHz), 11,20 (Id, s, H-H), 7,35 (ld, s, H-ó), 6,05 (ld, d, d-l·'), 5,65 (ld, d, 0d-2'), 5,55 (ld, d, Od-3'), 5,23 (2H, m, Cd = Cd), 4,45 (ld, m, H-5'p, 4,15 (ld, m, H-5'₂), 3,93 (ld, m, d-2'), 3,95 (ld, m, d-3'),

3,90 (ld, m, H—4 '), 2,35 (2H, t, CH_?-C00), 1,97 (4d, m, , Cd₂-Cd=), 1,75 (3H, s, Cd-^-5), 1,52 (2d, m, CH^O-COO),

1,25 ( 20H, ml, Cd?), 0,35 (3H, t, CH^-CH?).

13_c-ddR (DMSO-dg, 75 MHz), 172,75 (003), 163,30 (C0-4),

150,39 (C0-2), 137,33 (C-6 ), 129,53-a 129,49 (CH = CH), 107,21 (C-5), 35,36 (C-Γ), 31,79 (C-4'), 76,11 (C-3'), 74,67 (0-2'), 63,26 (C-5'), 33,42, 31,27, 29,03, 29,02, 23,34, 23,63, 23,55,

23,43 , 23,37, 26,54 , 24,44, 22,37 (Cd^, 13,36 (CH^-CH?),

12,15 (CH^-5).

Příklad 5

-0-(tran3-9-oktadecenoyl)-l-b2ta-0-arabinofuranosylt h y m i n

K roztoku 1,0 g, 3,37 x 10^-^ molu APA-T ve směsi 20 ml bezvodého pyridinu a 10 tni d,d-dimetnylformamidu se přidají 2 ml zásobního roztoku 2,1 g, 6,93 x 10 ⁵molu trans-9-oktadecenoylchloridu v 6 ml dochlormethanu a reakční směs. se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Zbývající zásobní roztok se přidá po podílech 2 ml v intervalech přibližně 12 hodin. Po celkové reakční době 60 hodin se rozpouštědlo odpaří ve vysokém vakuu a odparek se zředí 65 ml chloroformu a 65 ml vody. Po obvyk25 lem zpracování a po překrystalování se ve výtěžku 65 3; získá 1,30 g výsledného produktu ve farmě bílá pevné látky.

¹H —ilJ-IR (DMSO-d,, 300 MHz), 11,25 (IH, s, H-H), 7,35 (1M, s, H-6), 6,05 (IH, d, Η-Γ), 5,65 (IH, d·, OH-2'), 5,55 (IH, d, OH-3'), 5,35 (2H, m, CM=CH), 4,45 (IH, m, H-5'p,

4,15 (IH, m, H-5'₂), 4,0 (IH, m, H-2'), 3,95 (1,H, m, H-3'),

3,90 (IH, m, H-4'), 2,35 (2H, t, C^-COQ), 1,93 (4H, m, CH₂-CH=), 1,75 (3.H, s, CH₃~5), 1,51 (2H, m, Cil₂-C-COO),

1,25 (20H, m, CH₂), 0,35 (3H, t, CH^-CH^.

¹³C-!IMR (3MS0-d^, 75 MHz), 172,77 (COO), 163,33 (CQ-4), 150,45 (CO-2), 1 37,90 (C-6), 130,03 a 129,97 (CH = C,H), 107,24 (C-5), 85,44 (C-Γ), 31,09 )C-4'), 76,17 (C-3'), 74,69 (C-2'), 63,34 (C-5'), 33,43, 31,99, 31,35, 29,06, 29,00, 23,91, 23,73, 23,61, 23,56, 23,44, 2340, 24,50 a 22,15 (CH₂), 13,90 (CH₃-CH₂), 12,20 (CH_}-5).

Příklad 6

-0-(cis-ll-oktadecenoyl)-l-beta-0-arabinofuranosylthymin ~

K roztoku 1,0 g, 3,37 x IQ^-3 molu ARA-T ve směsi 20 ml bezvodého pyridinu a 13 ml JI,H-dimethylformamidu se přidají 2 ml zásobního roztoku cis-ll-oktadecenoylchloridu s obsahem 2,1 g, 6,93 x 10 ³ molu této látky v 6 ml dichlormethanu a reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Reakce se ukončí obvyklým způsobem a surový: produkt se čistí na sloupci silikagelu při použití 5¾ methanolu v chloroformu jako elučního činidla. Homogenní frakce se odpaří, čímž se ve výtěžku 55 % získá 1,2 g výsledného produktu ve formě bílé pevná látky.

1H-JIMR (OMSQ-d^., 300 MHz), 11,25 (IH, s, M-H), 7,35 (IH, s,

OH-3'), 5.32 (2H, m, CH=CH), 4,45 ClH, m, H-5'p, 4,15 (ÍH, m, H-5'p, 3,93 (ÍH, m, H-2'), 3,90 (1H, m, H-3'), 3,33 (ÍH, m, H-4'), 2,33 (2H, t, CH_?-C00), 1,95 (4H, m, CH -CH=), 1,75 (3H, s, CH₃-5), 1,52 (2H, m, CH^C-COO), 1,25 (20H, m, ΟΗ_?),

0,95 (3H, t, CH -Cil₂).

¹³H-HMR (0H50-d_z, 75 MHz), 172,73 (C33), 163,73 (CO-4), 150,33 (C3-2), 137,37 (C-6), 129,56 (CH=CH), 137,21 (C-5), 35,31 (C-Γ), 31,73 (C-4'), 76,07 (C-3'), 74,65 (C-2'), 63,24 (C-5'), 33,41 , 31,10, 29,35, 23,31, 23,74, 23,64, 23,50, 23,34, 23,24, 26,56, 26,52, 24,43m 22,34 (C·^), 13,35 (CH-^-CH ), 12,15 (CH-j-5)

Příklad 7

-3 - (trans-11-oktadecenoyl)-l-beta-3-arabinofuranosylthymin

K roztoku 1,0 g, 3,37 x 10~³ molu ARA-T ve směsi 20 ml bezvodého pyridinu a 10 ml N,H-dimethylformamidu se přidají 2 ml zásobního roztoku 2,1 g, 6,93 x 13 molu trans-ll-oktadecenoyIchloridu v 6 ml dichlormethanu a reakční směs ss míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Reakce se ukončeí obvyklým způsobem a surový produkt se nechá prskrystalovat, čímž se ve výtěžku 65 % získá 1,3 g výsledného produktu ve formě bílé pevná látky.

¹H-HHR (0MS0-d_ó, 330 MHz), 11,25 (ÍH, s, H-H), 7,35 (ÍH, s, H-6), 6,05 (ÍH, d, Η-Γ), 5,65 (ÍH, d, OH-2'), 5,55 (LH, d, OH-3'), 5,35 (2H, m, HC-CH), 4,45 (ÍH, m, H-5'), 4,15 (ÍH, m, H-5'₂), 4,05 (ÍH, m, G-2'), 3,95 - 3,90 (2H, m, H-3' a H-4'), 2,35 (2H, t, GH_?-C00), 1,95 (4H, m, CH₂-CH=), 1,75 (3H, s, CH^-5), 1,52 (2H, m, CH₂-C-C30), 1,25 (20(1, fil, Cl·^)',’ 0,35 (3H, t, CH -CH ),

ÍIMR (DM50-d_z, 7 5 MHz), 150,38 (CO-2), 137,90 (C-6) 3 5,34 (C-Γ), 31,77 (C-4'), 63,26 (C-5'), 33,42, 31,91,

23,65, 23,43, 23,37, 23,12.

(CH₃-CH₂), 12,13 (CH₃-5).

172,75 (COO), 163,79 (C0-4), , 129,93 (CH=CH), 107,19 (C-5)

76,11 (C-3'), 74,65 (C-3'), 31,10, 23,95, 23,33, 23,76,

24,44 a 22,04 (CH₂), 13,33

Příklad 3

-0-(cis-1 Γ'-sikossnayl)-l-beta-3-arabinofuranosy1thymin

K roztoku 1,0 g, 3,37 x 10 molu ARA-T ve směsi 20 ml bezvodého pyridinu a 10 ml N, íl-dlmethylformamidu se přidají 2 ml zásobního roztoku 2,1 g, 6,33 x 10~^ molu cis-ll-eikosenoylchloridu v 6 ml dichlormethanu a reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Reakce se ukončí obvyklým způsobem a surový produkt se čistí na sloupci silikagelu při použití 10¾ methanolu v chloroformu jako elučního systému. Homogenní frakce se odpaří, čímž se ve výtěžku 53 % získá 1,25 g výsledného produktu jako bílá pevné látky.

^H-NMR (DMS0-d_z, 300 MHz), 11,25 (1H, s, M-H), 7,35 (1H, s,

O

H-6), 6,05 (1H, d, Η-Γ), 5,65 (1H, d, OH-2'), 5,55 (1H, d, OH-3'), 5,32 (2H, m, CH=CH), 4,45 (1H, m, H-5^), 4,15 (1H, m, H-5'₂), 3,93 (1H, m, H-2'), 3,90 (1H, m, H-3'), 3,33 (1H, m, H-4'), 2,33 (2H, t, CH₂-C00), 1,95 (4H, m, CH₂-CH=), 1,75 (3H, s, CH_}-5), 1,52 (2H, m, CH₂-C-C00), 1,25 (24H, m, CH₂), 0,95 (3H, t, CH₃-CH₂).

¹⁵C-HMR (DMS0-d_ó, 75 MHz), 172,25 (COO), 163,30 (CQ-4),

149,89 (CO-2), 137,33 (C-6), 62,76 (CH=CH), 106,71 (C-5),

84,85 (C-Γ), 81,28 (C-4'), 75,60 (C-3'), 74,16 (C-2'), 62,76 (C-5'), 32,92, 30,78, 23,53, 23,34, 23,19, 23,08, 27,33, 26,04 23,95, 21,53 (CH₂é, 13,36 (CH^-CH^, 11,65 (CH-j-5).

Příklad 9

-0-(cis-13-dokossnoyl)-l-beta-0-arabinofuranosylthymin

K roztoku 1,3 g, 3,37 x IO^-5 molu ARA-T ve směsi 20 ml bezvodého pyridinu a 10 ml Ν,M-dimethy1formamidu se přidají 2 ml zásobního roztoku 2,15 g, 6,02 x 10~³ molu cis-13-dokosenoyIchloridu v 6 ml dichlormethanu a reakčni směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Reakce se ukončí a produkt se čistí na sloupci silikagelu při použití 10¾ methanolu vchloroformu jako elučního činidla, čímž se ve výtěžku 51 ¾ získá 1,15 g výzsledného produktu ve formě bílá pevné látky.

^-HMR (OMSO-d^, 300 MHz), 11,25 (IH, s, H-H), 7,35 (IH, s, H-6), 6,05 (IH, d, H-l'), 5,65 (IH, d, OH-2'), 5,55 (IH, d, OH-3'·), 5,32 (2H, m, CH=CH), 4,45 (IH, m, H-5^), 4,15 (IH, m, H-5'₂), 3,90 (IH, m, H-2'), 3,90 (IH, m, H-3'), 3,33 (IH, m, H-4'), 2,33 (2H, t, CH -C00), 1,95 (4H, m, CH₂-CH=), 1,75 (3H, s, CH_}-5), 1,52 (2H, m, CH₂~C-COO), 1,25 (23H, m, CH^, 0,95 (3H, t, CH₃-CH₂).

¹³C-HMR (OMSO-d , 75 MHz), 172,63 (COO), 163,34 (CO-4),

150,43 (C0-2), 137,33 (C-6), 129,44 (CH=CH), 107,21 (C-5),

35,51 (C-Γ), 31,92 (C-4'), 76,20 (C-3'), 74,69 (C-2'), 63,36 (C-5'), 33,47, 31,40, 29,20, 29,15, 29,03, 23,33, 23,73, 23,55, 26,63, 24,50, 22,16 (CH^, 13,79 (CH₃~CH₂),=12,14 (CH₃-5).

Přikladlo

9-(2 -(cis-9”-hexadecenoyloxy)ethoxymethyl)guanin

K roztoku 1,0 g, 4,43 x 10“3 _(ll0j_u 9-(2-hydroxyethoxymethyl)guaninu (Acyklovir, ACV) ve směsi 20 ml bezvodého pyridinu a 10 ml N,H-dimethylformamidu se přidají 2 ml zásobního roztoku 4,29 g, 15,72 x 10 molu cis-9-hexadecenoylchloridu v 10 ml dichlormethanu a reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Pak se přidají ještě 4 ml zásobního roztoku po podílech 2 ml v intervalech přibližně 10 hodin. Po celková reakční době 60 hodin se rozpouštědlo odpaří ve vysokém vakuu a odparek se zředí 65 ml chloroformu a 65 ml vody. Po odstředění a překrystalování získané polotuhé hmoty z ethanolu se ve výtěžku 66 ¾ získá 1,55 g výsledného produktu ve formě bílá pevná látky.

¹H-HMR (QNSO-d^, 300 MHz), 10,65 (ÍH, s, NH), 7,82 (ÍH, s, CH-3), 6,50 (2H, s, NH ), 5,35 (2H, s, CH Γ), 5,2 - 5,4 (2H, m, CH=CH), 4,07 (2H, t, CH₂-4'), 3,65 (2H, t, CH₂-3'), 2,21 (2H, t, CH₂-C00), 1,93 (4h, m, CH₂~CH=), 1,43 (2H, m, CH₂-C-C00), 1,25 (16H, m, CH_?), 0,35 (3H, t, CI^-CH^.

C-NMR (DMS0-d_ó, 75 MHz), 172,72 (C00), 156,79 (CO-6),

153,91 (C-2), 151,41 (C-4), 137,62 (CH-3), 129,56 (CH=CH), 116,43 (C-5), 71,31 (CH₂~l'), 66,55 (CH^'), 62,53 (CH₂~4')

33,23, 31,14, 29,03, 28,54, 23,74, 23,40, 23,29, 26,59,

24,35 , 22,07 (CH^, 13,86 (CH-j-CH^.

Příklad 11

9-(2 -(cis-6-oktadecenoyloxy)ethoxymethyl)guanin

K roztoku 1,0 g, 4,43 x 10 molu ACV ve směsi 20 ml bezvodého pyridinu a 10 ml Ν,Ν-dimethylformamidu se přidají 2 ml zásobního roztoku 2,1 g, 6,98 x 10 ⁵ molu cis-6-oktadecenoylchloridu v 6 ml dichlormethanu a reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Reakce se ukončí obvyklým způsobem a produkt se nechá překrystalovat, čímž se ve výtěžku 30 % získá 1,6 g výsledného produktu ve formě bílé pevné látky.

¹H-IJMR (DMS0-d_ó, 300 MHz), 10,65 (ÍH, s, NH), 7,32 (ÍH, s, CH-3), 6,52 (2H, s, NH^, 5,25 - 5,4 (4H, m, CH₂-l·' a CH = CH), 4,07 (2H, t, CH₂4'), 3,65 (2H, t, CH₂~3'), 2,25 (2H, t, ; CH₂-C00), 1,95 (4H, m, CH -CH=), 1,43 (2H, m, CH₂-C-C30),

1,20 (20H, m, CH^, 0,35 (3H, t, CH^-Cí^).

¹³C-NMR (9il50-d₆, 75 MHz), 172,66 (C03), 156,72 (CO-6),

153,37 (C-2), 151,37 (C-4), 137,53 (CH-3), 129,35 a 129,17 (CH=CH), 116,42 (C-5), 71,31 (CH_?-l'), 66,52 (CH₂-3'), 62,52 (CH₂-4'), 33,14, 31,25, 29,06, 23,97, 23,35, 23,66, 23,57, 28,4.3, 26,56, 26,26, 23,96, 22,05 (CH^, 13,33 (CH^-CHp.

Příklad 12

9-(2 -(cis-9-oktadecenayloxy)ethoxymethyl)guanin

K roztoku 2,0 g, 3,89 x 10^-3 molu ACV ve 49 ml bezvodého pyridinu a 20 ml N,N-dimethylformamidu se přidají 4 ml zásobního roztoku 4,25 g, 14,12 x 10~³ molu cis-9-oktadecenoylchloridu v 8 ml dichlormethanu a reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Zbývající roztok chloridu kyseliny se přidá po podílech 4 ml každých 3 hodin. Po celkové reaknčí době 43 hodin se rozpouštědlo odpaří ve vysokém vakuu Odparek se uvede do suspenze ve směsi 50 ml vody a 103 ml chloroformu. Vzniklá suspenze se odstředí-, čímž se získá polotuhá hmota, která se nechá překrystalovat z ethanolu, čímž se ve výtěžku 85 % získá 3,7 g výsledného produktu ve formě bílé pevné látky.

¹H-flMR (QMS0-d₆ , 330 MHz), 10,65 (ÍH, s, NH), 7,82 (ÍH, s, CH-3), 6,52 (2H, s, NH₂), 5,25 - 5,4 (4H, m, 0Η_?-Γ a CH = CH), 4,07 (2H, t, CH₂-4'), 3,65 (2H, t, CH^?'), 2,25 (2H, t, CH₂-C00), 1,95 (4H, m, CH₂-CH=), 1,48 (2H, m, CH^C-COO),

1,20 (20H, m, CH^, 0,35 (3H, t, CH-j-CHp.

- 31 13, :-:m (OMSO-d

153,35 (C-2), 110,42 (C-5), 33,25, 31,23, 26,54, 24,32, · >

MHz), 172,72 (COO), 156,70 (CO-6),

151,37 (C-4), 137,53 (CH-3), 129,53 (CH=CH), 71,76 (CH₂-l'), 66,51 (CH₂-3'), 62,50 (CH₂-4'), 29,03, 23,73, 23,63, 23,54, 23,43, 23,42, 23,35, 22,03 (CH₂), 13,37 (CH^CH?).

Příklad 13

- (2 -(trans-9-oktadecenoyloxy)ethoxymethyl)guanin

K roztoku 2,0 g, 3,39 x 10 molu ACV ve směsi 40 ml bezvodého pyridinu a 20 ml N,N-dimethylformamidu se přidají 4 ml zásobního roztoku 4,25 g, 14,12.x 10^-^ molu tras-9-oktadecenoylcnloridu v 8 ml dichlormethanu a reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Zbývající roztok chloridu kyselin y se přidává po podílech 4 ml každých 3 hodin Po celkové reakční době 50 hodin se rozpouštědlo odpaří ve vysokém vakuu. Odparek se uvede do suspenze ve směsi 50 ml vody a 100 ml chloroformu a výsledná směs se odstředí, získaná polotuhá hmota se nechá překrystalovat z ethanolu, čímž se ve výtěžku 36 h získá 3,75 g výsledného produktu ve formě bílé pevné látky.

(DHSO-d^, 300 MHz), 10,65 (1H, s, NH), 7,32 (1H, s, CH-3), 6,75 (2H, s, ÍIH^, 5,25 - 5,4 (4H, m, CH_?-l·' a CH=CH), 4,07 (2H, t, CH₂-4'), 3,65 (2H, t, CH₂~3'), 2,21 (2H, t, .. CH₂-C00), 1,93 (4H, m, CH_?-C= ), 1,45 (2H, m, CH^C-COO), l,25(20H, m, CH^, 0,35 (3H, t, CI^-CH^.

^BC-í1MR (OMSQ-d , 75 NHz), 172,77 (COO), 156,72 (C0-6),

154,17 (C-2), 151,36 (C-4), 137,52 (CH-3), 130,03 (CH=CH),

116,44 (C-5), 71,77 (CH^l'), 66,54 (CH₂-3'), 62,55 (CH₂-4'),

33,23, 31,93, 31,26, 28,93, 28,95, 23,32, 23,69, 23,49, 23,38, 23,33, 24,35 a 22,03 (CH?), 13,91 (CH^-CH^.

--3

Příklad 14

9-(2 -(cis-ll~oktadecenoyloxy)ethoxymethyl)guanin

K roztoku 1,0 g, 4,43 x 10 molu ACV ve směsi 20 ml bezvodého pyridinu a 10 ml fl, H-dimethylformamidu se přidají 2 ml zásobního roztoku 2,1 g, 6,93 x 13 > molu cis-11-oktadecenoylchloridu v 6 ml dichlormethanu a reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Reakce se ukončí obvyklým způsobem a produkt se nechá přékrystalovat, čímž.se ve výtěžku 90 % získá 1,3 g výsledného produktu ve formě bílé pevné látky.

^1H-NMR (OMSO-d^, 300 MHz), 10,65 (1H, s, NH), 7,32 (1H, s, CH-3), 6,52 (2H, s, ΝΗ_?), 5,25 - 5,4 (4H, m, CH -Γ a CH=CH), 4,07 (2H, t, CH₂-4'), 3,65 (2H, t, CH₂-3'), 2,25 (2H, t, CH₂-C00), 1,95 (4H, tn, CH₂~CH=), 1,43 (2H, m, CH₂-C-COQ),

1,20 (20H, m, CHp, 0,35 (3H, t, CH^-CH^.

¹³C-NMr (0MS0-d₆, 75 MHz), 172,74 (C00), 156,62 (CO-6),

153,91 (C-2), 151,34 (C-4), 137,53 (CH-3), 129,53 (CH=CH), 116,22 (C-5), 71,32 (CH^l'), 66,55 (CH₂-3'), 62,50 (CH₂~4'), 33,26 , 31,09, 29,06, 23,31, 23,79, 23,62, 29,54, 28,36,

23,23 , 26,55, 24,33 , 22,04 (CH^, 13,87

Příklad 15

9-(2 -(trans-ll-oktadecenoyloxy)ethoxymethyl)guanin

K roztoku 1,0 g, 4,43 x 1Q^-^ molu ACV ve směsi 20 ml bezvodého pyridinu a 10 ml N, fl-dimethylformamidu se přidají 2 ml zásobního roztoku 2,1 g,6,93 x 10”^ molu trans-ll-oktadecenoylchloridu v 6 ml dichlormethanu a reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Reakce se ukončí obvyklým způsobem a surový produkt se nechá přskrystalovat, čímž ss ve výtěžku 73 % získá 1,7 g výsledného produktu ve formě bílé pevné látky.

(3MS0-d₆, 303 MHz), 10,63 (IH, s, HH), 7,31 (IH, s, CH-3), 6,60 (2H, s, NH₉), 5,25 - 5,4 (4H, m, CH₂~1' a CH=CH), 4,05 (2H, t, CH₂-4'), 3,65 (2H, t, CH₂~3'), 2,22 (2H, t, CH₂-CQ0), 1,95 (4H, m, CH₂-CH=), 1,45 (2H, m, CH₂-C-C00),

1,20 (20H, m, 0Η_?), 0,35 (3H, t, CH^-CHp.

ⁿC-n;iR (0MS0-d., 75 ÍIHz), 172,75 (COO), 156,76 (CO-6), 153,37

O (C-2), 151,41 (C-4), 137,03 (CH-3), 130,03 (CH=CH), 110,43 (C-5), 71,79 (CH₂l'), 66,54 (CH₂-3'), 62,52 (CH^V), 33,29, 31,92, 31,09, 23,95, 23,79 23.63, 28,33, 23,12, 24,35 a 22,05 (CH₂), 13,36 (CH₃-CH₂), , :

Příklad 16

9-(2 -(cis-ll-eikosenoyloxy)ethoxymethyl)guanin

K roztoku 1,0 g, 4,43 x ΙΟ^-'⁵ molu ACV ve směsi 20 ml bezvodého pyridinu a 10 ml N,íl-dimethylformamidu se přidají 2 ml zásobního roztoku 1,59 g cls-ll-eikosenoylchloridu (4,33 x 10 ³ molu) ve 4 ml dichlormethanu a reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Pak se přidává zbývající roztok chloridu kyseliny po podílech 1 ml každých 3 hodin. Po celkové reakční době 60 hodin se rozpouštědlo odpaří ve vysokém vakuu. Odparek se zpracuje působením chloroformu a vody a pak se čistí na sloupci silikagelu při použití 10¾ methanolu v chloroformu jako elučního činidla, čímž se ve výtěžku 40 % získá 0,92 g výsledného produktu ve forma· bílé pevné látky.

^H-NMR (OMSO-d 300 MHz), 10,65 (1Η, s, ΜΗ), 7,31 (ΙΗ, s, CH-3), 6,50 (2H, s, NH ), 5,25 - 5,4 (4H, m, CH^l' a CH=CH), 4,03 (2H, t, CH₂-4'), 3,65 (2H, t, CH₂~3'), 2,21 (2H, t, CH₂-C00), 2,0 (4H, m, CH₂-C=), 1,45 (2H, m, CH^C-COO), 1,25 (24H, m, CH₂), 3,35 (3H, t, CH-j-CH^.

¹³C-NMR (OMSO-d,, 75 MHz), 172,73 (COO), 156,73 (CO-Ó),

153,90 (C-2), 151,37 (C-4), 137,59 (CH-3), 129,53 (CH=CH),

116,35 (C-5), 71,31 (CH₂-l'), 66,54 (CH₂-3'), 62,52 (CH₂-4'),

35,23, 31,26, 29,09, 23,32, 23,67, 23,53, 23,43, 26,56, 24,35 a 22,07 (CH₂), 13,33 (CH^CH?).

Příklad .17

-(2 -(cis-13-dokosenaylaxy)ethoxymethyl)guanin

K roztoku 1 g, 4,43 x 10^-3 molu ACV ve směsi 20 ml bezvodého pyridinu a 10 ml Ν,N-dimethylformamidu se přidají 2 ml zásobního roztoku 2,10 g, 5,33 x 10~³ molu cis-13-dokosenoylcnloridu v 6 ml dichlormethanu a reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Pak se reakce ukončí a produkt se nechá překrystalovat z ethanolu, čímž se ve výtěžku 52 % získá 1,24 g výsledného produtku ve formě bílé pevné látky.

¹H-NMR (OMSO-d^, 300 MHz), 10,65 (IH, s, NH), 7,30 (IH, s, CH-3), 6,53 (2H, s, NH?), 5,2 - 5,4 (4H, m, CH₂-l', CH=CH), 4,10 (2H, t, CH₂-4'), 3,65 (2H, t, CH₂~3'), 2,22 (2H, t, CH₂-C00), 2,05 (4H, m, CH -C=), 1,45 (2H, m, CH^C-COO),

1,25 (23H, m, 0Η_?), 0,35 (3H, t, CH^CH^.

¹³C-NMR (0MS0-d_ó, 75 MHz), 172,74 (COO), 156,70 (CO-6),

153,37 (C-2), 151,33 (C-4), 137,53 (CH-8), 129,60 (CH=CH),

116,45 (C-5), 71,73 (CH₂-l'), 66,53 (CH₂-3'), 62,52 (CH₂-4'),

33,23, 31,25, 29,06, 23,93, 23,35, 23,66? 23,56, 28,39, 26,53

O A 7 d - π O m z /mi \ ·» τ λ . \

Příklad 13

-0-(cis-9-oktadecenoyl)-3 -deoxy-3 -azidothymidin

K roztoku 1,0 g, 3,75 x 10 molu 3 -deoxy-3 -azidothymidinu AZT ve 20 ml bezvodého pyridinu se přidají 2 ml zásobního roztoku 1,7 g, 3,9 x IQ^-5 nolu cis-9-oktadecenoylchloridu v 6 ml dichlormethanu (79¾ roztok) a reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Zbývající zásobní roztok se přidá po podílech 2 ml v intervalech přibližně 0 hodin. Po celkové reakční době 60 hodin se rozpouštědlo odpaří ve vysokém vakuu a odparek se zředí 100 ml cnlo roiormu a 50 ml vody. Organická fáze se promyje nasyceným vodným roztokem chloridu sodného, vysuší se síranem hořečnatým a odpaří na viskosní olej. Tento produkt se čistí chromatografií ba sloupci silikagelu při použití 3¾ methanolu v chloroformu jako elučního činidla. Homogenní frakce se odpaří, čímž se ve výtěžku 32 % získá 1,65 g výsledného produktu jako bezbarvého viskosního oleje.

¹H-NMP (0M50-d_ó, 300 MHz), 11,25 (1H, s, NH), 7,45 (1H, 5, H-6), 6,12 (1H, t, H-l'), 5,25 - 5,4 (2H, m, CH=CH), 4,45 (1H, m, G-3'), 4,25 (2H, m, H-5'), 3,95 (1H, m, H-4'),

2,25 - 2,45 ( 2H, m, CH₂~2'), 2,35 (2H, t, CH^COO), 1,97 (4H, ňi, CH_?-CH=), 1,77 (3H, s, CH_}-5), 1,53 (2H, m, h CH₂-C-C00), 1,25 (20H, m, CH^, 0,35 (3H, t, CH-j-CH^.

¹³C-NMP (OMSO-d,, 75 MHz), 172,51 (C00), 163,53 (CQ-4), 150,32 (CO-2), 135,91 (CH-6), 129,55 a 129,40 (CH=CH), T,

109,31 (C-5), 33,61 (CH-Γ), 80,61 (CH-3'), 63,11 (CH₂-5'), 60,17 (CH-4'), 35,67 (CH₂-2'), 33,30, 31,29, 29,10, 29,06, 23,35, 23,70, 23,61, 23,54, 23,43, 26,56, 24,30, 22,09 (CH_?)

13,35 (CH_rCH₂)₅ 12,04 (CH₃_5)'.

Příklad 19

-0-(cis-9-oktadecenoyl)-9-beta-0-arabinofuranosyladenin

K roztoku 1,0 g, 3,74 x 10 ³ molu 9-oeta-O-arabinofuranosyladeninu (ARA-A) v 10 ml bezvodého pyridinu a 20 ml íl, N-dimethyliormamidu se přidají 2 ml zásobníno roztoku 2,1 g, 6,93 x 10 ³ molu cis-9-oktadecenoylchloridu v 6 ml dichlormethanu a reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Zbývající zásobní roztok sa přidá po podílech^- 2 ml v intervalu přibližně 3 hodin. Po celkové reakční doba 50 hodin se rozpouštědlo odpaří ve vysokém vakuu a odparek se rozpustí v 10¾ methanolu v chloroformu a nechá projít malým sloupcem silikagelu. Koncentrované frakce s obsahem produktu se čistí na sloupci silikagelu, čímž se ve výtěžku 30 ¾ získá 0,6 g výsledného produktu ve formě bílé pevné látky.

¹H-NMR (DMS0-d₆, 300 MHz), 8,13 (1H, s, ArH), 8,12 (1H, s, ArH), 7,25 (2H, s, NH^, 6,30 (1H, d, Η-Γ), 5,73 (1H, d, OH-2'), 5,63 C1H, d, OH-3'), 5,2 - 5,4 (2H, m, CH=CH), 4,33 ClH, m, Η-5'_χ), 4,25 (1H, m, H-5'₂), 4,15 (2H, m, H-2' a H-3'), 3,95 ClH, m, H-4'), 2,30 (2H, t, CH^COO), 1,95 (4H, m, CH₂-C=), 1,50 C2H, m, CH^C-CQO), 1,25 (20H, m, CH_?), 0,85 (3H, t, CH₃-CH₂).

¹³C-HMR COMSO-d , 75 MHz), 172,73 (C00), 155,43 (C-6), 151,35 (C-2), 149,23 CC-4), 140,60 (C-3), 129,66 a 129,54 (CH=CH), 113,22 CC-5), 33,32 (C-Γ), 31,23 (C-4'), 75,33 (C-2'), 75,11 (C-3'), 63,83 CC-5'), 33,37, 31,29, 29,09, 29,05, 23,35,

23,70, 23,59, 23,43, 23,42, 26.56m 24,41 , 22,03 (ΟΗ_?),

13,87 (CH₃-CH ).

Příklad 23

-0-(tran5-9-oktadecenoyl)-l-beta-D-arabinofuranosyl-(fl-6-methyl)adenin

K roztoku 1,3 g, 3,55 x 10^-3 molu 9-beta-0-arabinofuranosyl-.’l-6-methy ladeninu ve směsi 13 ml bezvodého pyridinu a 15 mi íl, íl-dimethylf ormamidu se přidají 2 ml zásobního roztoku 2,0 g, 6,64 x 10 molu trans-9-oktadecenoylchloridu v 6 ml dichlormethanu a reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti. Zbývající zásobní roztok se přidá po podílech 2 ml v intervalech přibližně 3 hodin. Po celkové reakční době 60 hodin se rozpouštědlo odpaří ve vysokém vakuu a odparek se rozpustí v 5¾ methanolu v chloroformu a roztok se opakovaně chromatografuje na sloupci silikagelu, čímž se ve výtěžku 36 h získá 0,7 g výsledného produktu ve formě bílá pevné látky.

(DMS0-d₆, 330 MHz), 8,25 (IH, s, ArH), 3,13 (IH, s, ArH), 7,75 (IH, s, MH), 6,29 (IH, d, Η-Γ), 5,73 (IH, d, □H-2), 5,70 (IH, d, 0H-3'), 5,25 - 5,35 (2H, m, CH=CH), 4,43 (IH, m, H-5'p, 4,27 (IH, m, H-5'₂), 4,15 (2H, m, H-2', H-3'), 3,95 (IH, m, H-4*), 2,95 (3H, br. s, H-CH^, 2,33 (2H, t, CH —333), 1,90 (4H, m, CH₂~C=), 1,50 (2H, m, CH₂-C-C33), 1,25 (20H, m, CH^, 0,35 (3H, t, CH-j-CHp.

^L3C-HMR (3M53-d_ó, 75 MHz), 172,75 (C03), 154,39 (C-6),

L52,43 (C-2), 149,33 (C-4), 140,02 (C-3), 129,99 (CH=CH),

113,20 (C-5), 33,61 (C-Γ), 31,06 (C-4'), 75,77 (C-2'), .

75,36 (C-3'), 63,76 (C-5'), 33,36, 31,90, 31,25, 23,97, 23,90, 23,31, 23,63, 23,47, 23,36, 23,30 (CH₂>, 27,20 (N-CH-j), 24,41,

22,37 (CH₂), 13,39 (CH_}-CH₂)

Příklad 21

9-(4 -(trans-9 -oktadscsnoyloxy)- 3'-hydroxymethyIdu ty 1)guanin !< roztoku 1,0 g, 3,93 x 13^-3 molu 9-(4-hydroxy-3-hiydroxynethylbutyDguaninu (Penciclovir) ve směsi 10 ml bezvodého pyridinu a 40 ml Μ, II-dimethylformamidu se přidají 2 ml zásobního roztoku 2,1 g, 6,98 x 10^-3 molu trans-9-oktadecenoylchloridu v 6 ml dichlormethanu a reakční směs se mícha pod dusíkem při teplotě místnosti. Pak se po podílech 2 ml přidá zbývající zásobní roztok v intervalech přibližné 8 hodin. Po celkové reakční době 65 hodin se rozpouštědlo odpaří ve vysokém vakuu a odparek ss rozpustí v 152 methanolu v chloroformu a roztok se chromatografuje na sloupci silikagélu. Homogenní frakce se nechají překrystalovat z ethanolu, čímž se ve výtěžku 22 2 získá 0,45 g výsledného produktu ve formě bílé pevné látky.

(D.'tS0-d₆, 300 MHz), 10,50 (lH,.s, NH), 7,65 (1H, s, CH-8), 6,43 (2H, s, Nl·^), 5,33 (2H, m, CH = CH), 4,62 (1H, t, OH), 4,00 (4H, m, CH?-?! a RCOOCHp, 3,33 (2H, m, CH^OH),

2,25 (2H, t, CH₂-C00), 1,90 (4H, m, CH₂~C=)·, 1,60 - 1,90 (CH a CH₂-CH₂M), 1,45 (2H, m, CH^C-COO), 1,20 (20, m, C^), 0,85 (3H, t, CH^á.

¹³C-ilMR (DMSO-d_é, 75 MHz), 172,90 (COQ), 156,75 (C-6), 153,40 (C-6), 151,07 (C-4), 137,22 (C-8), 130,02 (CH=CH), 116,57 (C-5), 63,30 (PC0QCH₂), 60,50 (CH^H), 40,67 (CH^l), 37,54 (CH), 33,44, 31,83, 31,22, 23,95, 23,90, 23,77, 23,64, 23,43, 23,27, 24,33, 22,04 (CH₂), 13,90 (CH^).

Příklad 22

9-(2 -(trans-9-oktadecenoy1oxy)-l -hydroxymethylethoxymethylk)guanin

K roztoku 3,655 g, 2,56 x 13 ³ molu 9-//2-hydroxy-l-(hydroxymethyl)ethoxy/methy1/guaninu ve směsi 13 ml bezvodáho pyridinu a 43 ml N, N-dimethylacetamidu se přidají 2 ml zásobního roztoku 1,3 g, 4,32 x 10 molu trans-9-oktadscenoylchloridu v 6 ml dichlormethanu a reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě 43 °C. Zbývající zásobní roztok se přidá po podílech 2 ml v intervalech přibližně 10 hodin. Po celkové reakční době 63 hodin se rozpouštědlo odpaří ve vysokém vakuu. Odparek se uvede do suspenze ve směsi 130 ml vody a 100 ml dichlormethanu , odstředěním se získá polotuhá hmota, která se nechá překrystatovat z ethanolu, čímž se ve výtšžký 63 % získá 0,3 g výsledného produktu ve formě bílá pevná látky.

¹H-NMr (OMSO-d,, 300 MHz), 10,60 (IH, s, NH), 7,31 (IH, s,

O

CH-3), 6,53 (2H, s, NH^, 5,45 (2H, s, OCH^I), 5,35 (2H, m, CH=CH), 4,35 (IH, t, OH), 4,08 (IH, m), 3,90 (IH, mé a 3,75 (IH, m, PC00CH₂ a CH-0), 3,35 (2H, m, CH₂0H), 2,03 (2H, t, CH₂-C00), 1,93 (4H, m, CH₂~C=), 1,10 - 1,45 (22H, m, CH^, 0,35 (3H, t, CH₂-CH₂).

¹³C-NMR (OMSO-d 75 MHz), 172,64 (CQO), 156,35 (C-6), 153,34 (C-2), 151,34 (0-4),137,62 (C-3), 133,32 (CH=CH), 116,43 (C-5), 76,33 (CH-3), 71,29 (QCH^l), 63,13 (RCOOCHp, 63,39 (CH₂QH), 33,19, 31,97, 31,29, 29,02, 23,35, 23,72, 20,53, 23,41, 27,07, 27,02, 24,32, 22,10 (CH^, 13,90 (CH_?).

Claims

1. Oeriváty nukleosidů nebo nukleosidových analogů obecněno vzorce Γ

Nu - 0 - Fa (I) kde

0 znamená atom kyslíku,

Nu znamená nuklsosid nebo nukleosidový analog a

Fa znamená acylovou skupinu mononenasycené alifatické kyseliny o 13 nebo 20 atomech uhlíku, alifatická’ kyselina je esterifikována hydroxylovou skupinou v poloze 5 cukerná části nukleosidů nebo hydroxylovou skupinou na necyklickém řetězci nukleosidovehfo analogu.

2. Deriváty nukleosidů nebo nukleosidových analogů obecného vzorce I podle nároku 1, obecného vzorce II

5 - 3 (II) kde

S znamena monosacharidový derivát ze skupiny l-beta-0—ar-abinof ura-nosa nebo-2-,3-dideo*y J-azido— 1—ha^ta—U— nosa nebo múza jít o 2-hydroxyathoxymethyl, 4-hydroxy-3-(hydroxymethy1) butyl, 2-hydroxy-1-(hydroxymethyl)ethoxymethyl nebo 2,3-dihydroxypropoxyskupina a

B znamená bázi, obsahující dusík, ze skupiny adenin, guanin, cytosin, uráčil, thymin nebo derivát thyminu obecného vzorce kde

X znamená atom deuteria nebo atom fluoru.

3. Deriváty nukleosidů nebo nukleosidových analogů obecného vzorce II podle nároku 2, v nichž flu znamená arabinofuranosylthymin AraT, arabinofuranosyladsnin AraA acyklovir ACV, azidothymidln AZT, purinarabinosid obecná no vzorce t

R

CH kde R^ znamená N Η ₂, NHCH^, ^Π2^ο DCH^, nebo nukleosidový analog obecnáho vzorce

9 t kde R znamená necyklickou skupinu.

4. Derivát podle nároku 3, v němž P znamená /2-inydroxy-1-(hydroxymethyl )etnoxy/methyl.

5. Derivát padle kteréhokoliv z nároků 1 až 4, v němž Fa je zbytek kyseliny olejové, elaidové nebo eikosenová, cis nebo trans.

6. Derivát podle nároku 1, v nichž Du znamená acyklovir a Fa -znamená zbytek kyseliny olejové.

7. Oerivát podle nároku 1, v němž Nu znanená acyklovir a Fa znamená kyselinu elaidovou.

3. Derivát podle nároku 1, v němž du znamená acyklovir a Fa znamená zbytek kyseliny eikosenová, cis nebo trans.

9. Derivát podle nároku 1, v němž Nu znamená arabinofuranosylthymin a Fa znamená zbytek kyseliny elaidové.

10. Derivát podle nároku 1, v němž Nu znamená arabinofuranosylthymin a Fa znamená zbytek kyseliny olejové.

11. Oerivát podle nároku 1, v němž Nu znamená arabinofuranosylthymin a Fa znamená zbytek kyseliny eikosenová, cis nebo trans.

12. Derivát podle nároku 1, v němž Nu znamená arabinofuranosyladenin a Fa znamená zbytek kyseliny eikosenové, cis nebo trans.

13. Derivát podle nároku 1) v němž Nu znamená arabinofuranosyladenin a Fa znamená zbytek kyseliny olejové.

14. Derivát podle nároku 1, v němž Nu znamená arabir,, furanosyladenin a Fa znamená zbytek kyseliny elaidová.

15. Derivát podle nároku 1, v němž Nu znamená gancicl vir a Fa znamená zbytek kyseliny elaidová.

16. Derivát podle nároku 1, v němž Nu znamená az i do tru, mi din a Fa znamená zbytek kyseliny elaidová.

17. Derivát podle nároku 1, v němž Nu znamená azido⁺midin a Fa znamená zbytek kyseliny olejová.

13. Derivát podle nároku 1, v němž Nu znamená azidot· midin a Fa znamená zbytek kyseliny eikosenové, cis nebo ;

19. Farmaceutický prostředek pro léčení virových iníe^: r vyznačující se tím, že jako účinnou složku sáhuje derivát obecného vzorce I podle nároku 1 spolu s fa,, ceuticky přijatelným nosičem nebo pomocnými látkami.

20. Farmaceutický prostředek pro léčení virových infcvyvolaných virem HIV, vyznačující se tím, jako účinnou složku obsahuje nukleosidový derivát alifat... kyseliny podle nároku 1, zvláště nukleosidový derivát alif·’ tické kyseliny podle kteréhokoliv z nároků 11 až 13.

21. Farmaceutický prostředek pro léčení virových iní cí vyvolaných virem H5V-1 nebo 2, vyznačující se t í m , že jako svou účinnou složku obsahuje derivát obe 'u. ) vzorce I podle nároku 1, zvláště derivát obecného vzorce L podle nároků 2 až 4.

22. Farmaceutický prostředek pro léčení virových infekcí vyvolaných virem hepatitidy 3, vyznačující se t í m , že jako svou účinnou složku obsahuje derivát

- 44 obecného vzorce I podle nároku 1, zvláště derivát obecného vzorce I podle kteréhokoliv z nároků 3 až 10.

23. Použití derivátu obecného vzorce I podle nároku 1 pro výrobu farmaceutických prostředků, určených pro léčení virových infekcí.

24. Způob léčení nemocných s virovou infekcí, vyznačující se tím, že se nemocným podává derivát obecného vzorce I podle nároku 1.

25. Způsob léčení virových infekcí, způsobených virem hepatitidy B, vyznačující se t í m , že ss nemocným podává derivát obecného vzrce I podle nároku 1 v kombinaci s interferonem.