CZ295963B6 - Závitový upevňovací systém - Google Patents

Abstract

Závitový upevňovací systém má vnitřní závit (23), který je definovaný rozměrovými parametry zakřiveného závitu a obsahuje dvojici protilehlých konkávních závitových styčných ploch (32) rozprostírajících se mezi hrotem vnitřního závitu (12I) v místě (19) ležícím radiálně uvnitř a spodní částí vnitřního závitu (12I) v místě (20) ležícím radiálně vně vzhledem k ose (11) rotace systému. Každá konkávní závitová plocha je definována předem určeným poloměrem vydutosti, který leží mezi první čarou definovanou plochou vnějšího závitu (22) s rovným profilem, majícího kompatibilní rozměrové parametry se závitem s rovným profilem, a mezi druhou čarou definovanou plochou vnitřního závitu (23) s rovným profilem, majícího kompatibilní rozměrové parametry se závitem s rovným profilem. Hrot vnitřního závitu je opatřen seříznutím (27) pro záběr s vnějším závitem (22) a vnější závit (22) definovaný rozměrovými parametry zakřiveného závitu má dvojici protilehlých konvexních závitových styčných ploch (32) rozprostírajících se mezi hrotem vnějšího závitu (12E) v místě (20) ležícím radiálně vně a spodní částí vnějšího závitu (12E) v místě (19) ležícím radiálně uvnitř vzhledem k ose (11) rotace systému. Přitom je každá konvexní styčná závitová plocha definována předem určeným poloměrem vypuklosti a každá konkávní plocha vnitřního závitu (12I) a každá konvexní plocha vnějšího závitu (12E) má střed (10) křivosti, který definuje poloměr vydutosti a poloměr vypuklosti a konvexní plocha má tentýž poloměr jako konkávní plocha. Šířka vnějšího závitu (22) v axiálním směru je rovna jedné polovině axiální rozteče závitu.

Description

Závitový upevňovací systém

Oblast techniky

Vynález se týká závitového upevňovacího systému s novým pojetím konstrukce vnějšího a vnitřního závitu a zajišťuje rovnoměrnější rozložení vnitřních sil, které vznikají v komponentách, které obsahují vnější a vnitřní závity.

Přesněji vyjádřeno, vnitřní síly, ke kterým se tento vynález vztahuje, vznikají jako výsledek osového pnutí, např. jsou vyvolány dotykovou plochou svírající síly v konstrukci, která obsahuje dvě nebo více oddělených částí, které jsou spojeny dohromady užitím závitové upevňovací technologie. Takové vnitřní síly mohou však také být vyvolány následkem osové komprese.

Tento systém, který je předmětem nového tvůrčího druhu spojeni vnějšího a vnitřního závitového zařízení, je zvláště vhodný pro systém, který pohání vnitřní závit, užitím technologie výměny součástek, vložením vnějšího závitového upevňovače do normálního vyvrtaného zkušebního vývrtu a použitím zpětné rotace mezi vnější závitovou součástkou a tou, která obsahuje jednoduchý vyvrtaný otvor, do kterého má být vyroben vnitřní závit. Taková zanedbatelná osová síla se nachází ve směru, kterým se vnější upevňovač posune k jednoduchému vyvrtanému zkušebnímu otvoru, do kterého bude vyroben vnitřní závit.

Dosavadní stav techniky

Všeobecně řečeno, cílem vnějšího a vnitřního závitového upevňovacího zařízení je použití šroubového závitu k vytvoření zatížení během zpětné rotace vnějších a vnitřních závitových součástí, které může být přenášeno do síly, která může být využita pro sevření dvou či více jednotlivých částí dohromady, aby došlo k vytvoření konstrukce.

Podle názoru významného vědce v tomto oboru, Josepha Whitwortha, z poloviny 18. století takovéto vnější a vnitřní upevňovací systémy existujících známých rozměrů doprovázejí ustálené procesy, které umožňují být nahrazeny buď pro vnější závitovou část nebo vnitřní závitovou část součástkou, která je vyrobena tak, aby vyhovovala rozměrům a předem určeným limitům, takovým, že vlastnosti tohoto uskupení neubírají na původním záměru, jsou-li provedeny takovéto náhrady nebo změny.

Tytéž systémy, které uspokojují potřebu zaměnitelnosti jednotlivých částí, jsou v současnosti stále používány pro konstrukční a bezpečně spojované soustavy.

Zatímco změny velikosti a tvaru byly zavedeny od chvíle, kdy počáteční ustálené pojetí bylo rozvinuto a dokumentováno, základní normy co se týče spojování vnějších a vnitřních upevňovacích systémů zůstaly beze změn.

Je důležité si povšimnout, že vnější a vnitřní upevňovací systémy, které se dnes běžně používají, jsou založeny na průřezové geometrii závitu, která se v podstatě rovná trojúhelníku, kde strany přilehlých závitů jsou přímé a v předem určeném úhlu k ose závitu. Sevřený úhel závitu má rozdíly ve velikosti, závislé na zvoleném důvodu pro provádění úhlových změn.

Vnější a vnitřní upevňovací systémy v běžném použití dále vyvíjejí rozměry nad a pod pomyslnou linií, která je označována jako krajní linie, nebo pro kruhový průřez závitových částí tzv. faktický průměr.

Tato pomyslná linie se nachází v radiální poloze od osy závitu, na které tloušťka materiálu v závitu se vyrovnává vzdálenosti vzduchové vrstvy mezi přilehlými závity.

-1 CZ 295963 B6

Od takovýchto konstrukcí se vyvinuly normy, které byly založeny na empirických studiích a na užití vektorových diagramů, aby ukázaly a odhadly pevnost spojujících vnějších a vnitřních závitů pod účinky indukovaných osově aplikovaných sil.

V téměř všech případech rozvinutí a rozložení vyvolaného zatížení a výsledné spojující závitové síly jsou založeny na zásadně trojúhelníkovém profilu a jsou předem určeny sevřeným závitovým úhlem.

Avšak také je nutné si všimnout, že závitové profilové formy odchylující se od zásadně trojúhelníkového tvaru, ač málokdy se vyskytující, se rozvinuly za účelem dosažení určitých cílů. Např. patent US 5 061 135 popisuje upevňovač, který zahrnuje závitovou průřezovou geometrii mající klesající stranu otočenou v úhlu s ohledem na průměr upevňovače a stoupající stranu s konkávním zaobleným profilem. Hlavním cílem tohoto upevňovače je rozvinout síly, které podpoří vnitřní fyzické rozložení uvnitř součástky, takové jakou je pružná plastická nebo lehká slitina, tak aby se zvýšila míra vnitřní hmoty v kontaktu s otočenou klesající stranou závitového tvaru. Když tento upevňovač je zaražen do vnitřku hmoty, silové dvojice a momenty síly vzniklé mezi otočenou klesající stranou a zaoblenou stoupající stranou na přilehlé závitové formě způsobí žádoucí fyzické rozložení uvnitř materiálu. Je důležité si povšimnout, že rozloženi hmoty tímto stanoveným způsobem by nebylo dosaženo, kdyby závitová profilová geometrie byla symetrickou formou příbuznou s linií, která je kolmá k ose vnitřního závitového upevňovače.

Podstata vynálezu

Hlavním cílem tohoto vynálezu je vytvořit závitový upevňovací systém zahrnující spojující vnější a vnitřní závity a mající novou závitovou profilovou geometrii, která zvýší sílu spojujících závitů pod osově aplikovanou tahovou nebo stlačenou silou, navíc těch spojujících závitů, které mají známé profilové tvary, jakými jsou právě ty zásadně trojúhelníkové.

Tohoto cíle je dosaženo vynálezeckým závitovým upevňovacím systémem majícím osu rotace, který má konkávně zakřivený profil vnitřního závitu a konvexně zakřivený profil vnějšího závitu, přičemž profil vnitřního závitu a profil vnějšího závitu jsou definovány rozměrovými parametry profilů závitu včetně činného průměru a axiální rozteče závitu, jsou vzájemně kompatibilní a v záběru s vnějším závitem s rovným profilem a s vnitřním závite s rovným profilem upevňovacího systému majícího v podstatě trojúhelníkovitý profil, přičemž podstata vynálezu spočívá v tom, že vnitřní závit je definovaný rozměrovými parametry zakřiveného závitu a obsahuje dvojici protilehlých konkávních závitových styčných ploch rozprostírajících se mezi hrotem vnitřního závitu v místě ležícím radiálně uvnitř a spodní částí vnitřního závitu v místě ležícím radiálně vně vzhledem k ose rotace systému, přičemž každá konkávní závitová plocha je definována předem určeným poloměrem vydutosti, který leží mezi první čarou definovanou plochou vnějšího závitu s rovným profilem, majícího kompatibilní rozměrové parametry se závitem s rovným profilem, a mezi druhou čarou definovanou plochou vnitřního závitu s rovným profilem, majícího kompatibilní rozměrové parametry se závitem s rovným profilem, přičemž hrot vnitřního závitu je opatřen seříznutím pro záběr s vnějším závitem a vnější závit definovaný rozměrovými parametry zakřiveného závitu má dvojici protilehlých konvexních závitovýchstyčných ploch rozprostírajících se mezi hrotem vnějšího závitu v místě ležícím radiálně vně a spodní částí vnějšího závitu v místě ležícím radiálně uvnitř vzhledem k ose rotace systému, přičemž každá konvexní styčná závitová plocha je definována předem určeným poloměrem vypuklosti a každá konkávní plocha vnitřního závitu i každá konvexní plocha vnějšího závitu má střed křivosti, který definuje poloměr vydutosti a poloměr vypuklosti a konvexní plocha má tentýž poloměr jako konkávní plocha, přičemž šířka vnějšího závitu v axiálním směruje rovna jedné polovině axiální rozteče závitu.

-2CZ 295963 B6

Vynález je též možno provést tak, že vnější závit definuje samořezný závitový profil uspořádaný pro vytvoření vnitřního závitu v otvoru bez závitu s předem určeným průměrem otáčení vnějšího závitu kolem osy rotace vzhledem k otvoru bez závitu.

Vynález je též možno provést tak, že povrchová styčná plocha vnitřního a vnějšího závituje pro snížení axiálního zatížení větší než povrchová styčná plocha vnějšího závitu s rovným profilem.

Vynález je též možno provést tak, že normála k tečně konvexní závitové plochy je v radiální poloze jednoduchého činného průměru vnějšího závitu a svírá větší úhel než je úhel sevřený normálou k tečně konkávní závitové plochy u příslušného jednoduchého činného průměru vnitřního závitu, přičemž se dosáhne maximální styčná plocha mezi zabírajícími konvexními závitovými plochami a konkávními závitovými plochami.

Vynález je též možno provést tak, že každá dvojice konvexních závitových ploch je vzájemně symetrická pro rovnoměrné zatížení v tahu i tlaku.

Vynález je též možno provést tak, že samořezný závitový profil je definován kruhovým vnějším obvodovým tvarem.

Vynález je též možno provést tak, že samořezný závitový profil je definován nekruhovým lalůčkovitým vnějším obvodovým tvarem.

Vynález je též možno provést tak, že hrot vnějšího závituje opatřen seříznutím radiálně směrem dovnitř v předem stanovené vzdálenosti od imaginárního průsečíku každé dvojice konvexních ploch.

Konečně pak je možno vynález provést též tak, že sirka vnějšího závitu je v radiální poloze činného průměru vnějšího závitu rovna polovině axiální rozteče závitu, přičemž na záběr vnitřního závitu a vnějšího závitu axiálně působí tlačné síly i tažné síly.

Přehled obrázků na výkresech

Hlavní rysy vynálezu jsou schematicky znázorněny na připojených výkresech, kde obr. 1 zobrazuje schéma základního tvarového profilu pro vnitřní závit podle vynálezu, obr. 2 je schématem základního tvarového profilu pro vnější závit podle tohoto vynálezu, obr. 3 je schématem kompletní soustavy zahrnující upevňovací systém podle tohoto vynálezu, obr. 3A je schematickým znázorněním spojení vnějších a vnitřní závitových postavení podle tohoto vynálezu a obr. 4 schematicky znázorňuje spojení vnějších a vnitřních závitových postavení, kde vnitřní závit je vytvořen automaticky vnějším závitovým upevňovačem.

Příklady provedení vynálezu

Zatímco uvedený vynález může připouštět provedení v různých formách, zde jsou na obrázcích ukázána a detailně dále popsána specifická provedení s tím, že tento popis má být považován za příkladné znázornění principů tohoto vynálezu a že nemá v úmyslu nikterak omezit vynález v tom smyslu, jak je zde ustanoven a popsán.

Na obr. 1 je zobrazen základní tvarový profil vnitřního závitu 121, který je konstruován podle vynálezu.

Profil vnitřního závitu 121 je vypracován z poloměrů 10, které vedou ze středů tak, že profil je symetrický okolo pomyslné osy 11 rotace systému.

-3CZ 295963 B6

Velikost a umístěni poloměrů 10 středů 14 křivosti jsou vypracovány s odkazem na vztah mezi známými běžnými maximálními předpoklady kovu pro vnější šroubový závit a minimálními předpoklady kovu pro vnitřní šroubový závit. Tento vztah souvisí s metrickým závitovým systémem, kde představuje faktický průměr vnějšího šroubového závitu v poloze, která se rovná maximální hodnotě spojované s polohou 6 g a dovolenou úchylkou, jak je popsáno v normě ISO 965/1. Vrchol označuje hypotetický vrchol vnějšího šroubového závitu, který je umístěn nad teoretickým maximálním faktickým průměrem 15. Teoretická šířka vrcholu metrického šroubového závitu má označení 19. Čára vnějšího závitu 22 je jeho profilem v místě 20 s náležitým rozvinutím.

Teoretický vztah mezi profilem vnějšího závitu 22 a spojujícím vnitřním závitovým profilem ve shodě s metrickým šroubovým závitovým systémem a majícím polohu a toleranci ve shodě s polohou 6 H, jak je popsáno v normě ISO 965/1, je určen čarou vnitřního závitu 23. Podoba této čáry je založena na jednoduchém činném průměru 16, který má velikost označenou vztahovou značkou 25 a shodnou s tou, která leží mezi střední polohou 6 H a maximální polohou 6 H, jak je popsáno v normě ISO 965/1. Tento systém vytváří teoretický prostor s konvexní plochou24 mezi úhlovými profily vnějšího závitu 22 a vnitřního závitu 23.

Při měření teoretického průměru vnitřního závitu 23 nebo teoretického průměru vnějšího závitu 22, tloušťka vnitřního závitového profilu a vnějšího závitového profilu v místě označeném vztahovou značkou 20 je konstantní a rovná se polovině velikosti závitové osové délky.

Z tohoto vztahu je odvozena výchozí poloha 25 související s vnějším závitem 22 a rovněž s vnitřním závitem 23.

Poloměry závitu jsou rozvinuty tak, aby přesáhly výchozí polohy 25, 26, takové že každá úhlová profilová strana vnějšího závitu 22 vytvoří tětivovou délku 18 na vrcholu od obvodové rovnice. Poloměry jsou považovány za minimální hodnotu, pokud jde o tento vynález. Hlavní závitový průměr, tj. vnitřní, může být na vrcholu opatřen seříznutím 27, jestliže se zajistí, aby takováto odříznutí vrcholu neklesala pod nebo dovnitř úrovňové výšky ve vzdálenosti 17. Středy 14 jsou umístěny úměrně poloměrům a výchozím polohám 25, 26 vnějších závitů spolu s popsaným úhlem, který se v případě metrického šroubového závitového systému předcházejících známých proporcí rovná 120°.

Jak je zmíněno výše, vnitřní závitový profil podle uvedeného vynálezu se nalézá v rozmezí hranice profilu vnitřního závitu 121.

Udržováním takto popsaných vnitřních závitových proporcí je umožněno použít pro vnitřní závit měřicí zařízení současných druhů a typů.

Na obr. 2 je zobrazen základní tvarovaný profil vnějšího závitu 12E, který je zkonstruován podle vynálezu.

Na obr. 2 je také znázorněn základní profil vnitřního závitu 121. a to takového, který může být považován za přednostní provedení, kde závitová styčná plocha 32 mezi profilem vnitřního závitu 121 a profilem vnějšího závitu 12E poskytuje nejvyšší proporci poloměrů pro vzájemný kontakt, když je ve směru osové síly 33 vyvolané zatížení prostřednictvím součásti s vnějším závitem.

Pomyslná výchozí čára 31, která zobrazuje polohu faktického průměru profilu vnějšího závitu 12E, je teoreticky opatřena rozsahem označeným vztahovou značkou 34 uvnitř jednoduchého činného průměru 16 vnitřního závitu 23. Hodnota výšky 34 je rovná polovině vzdálenosti mezi jednoduchým činným průměrem 16 vnitřního závitu a jednoduchým činným průměrem 15 vnějšího závitu 22, jak je ukázáno na obr. 1.

-4CZ 295963 B6

Poloměry vztahující se k vnějšímu závitu 12E se rovnají poloměrům vnitřního závitu 121. Střed 14 poloměru je ve stejné vztahové poloze jak pro vnější, tak pro vnitřní závit.

Avšak posun mezi činným průměrem 16 a činným průměrem 31 vyžaduje, aby úhel a se zvýšil (jak označeno úhlem β) ve vztahu k poloměru a posunu 34 tak, aby se udržela nejvyšší proporce poloměru v kontaktu se styčnou plochou 32.

Tento nutný rozdíl v proporcích vnějšího závitu ve vztahu k vnitřnímu závitu poskytuje podmínky dotyku závitu podél stlačené plochy 32, aby byl udržen v přijatelných mezích, které jsou v rozsahu těch, které se vyskytují se spojujícím závitovým profilem běžně známých proporcí. Toto poskytuje jasné výhody, kdy vnější závit upevňovače je vyroben nezávisle na vnitřním závitu a kdy jak vnější tak vnitřní závity a součásti zajišťují upevňovací systém.

Obr. 3 zobrazuje upevňovací systém využívající uvedený vynález, kde obráběný kus 42 je držen ve stlačení. Na obr. 3 A je znázorněno zvětšené schéma spojujícího závitového stavu uvedeného na obr. 3. Pod působením osové síly 33 se vyvíjí rezistence proti této síle podél spojující závitové styčné plochy 32.

Jednou z výhod, která chrání před tím, aby povrch styčné plochy 32 měl zaoblený profil, je výhoda zvětšující se styčné plochy, která je označena vztahovou značkou 35 a která by vycházela ze spojujícího závitového profilu, jenž je v zásadě trojúhelníkový, mající styčnou plochu s označením vztahovou značkou 36.

Toto zvětšení v povrchové ploše redukuje tlak v síle pro jednotku plochy, který potřebuje být účinně omezován kladením odporu osové síle 33.

Poloměrový profil spojujících závitů pod tlakem bude účinnější pro zabránění závitovému selhání, než by byl profil, který je v zásadě trojúhelníkový.

Konstrukce vnějšího závitového profiluje myšlena tak, aby poloměry závitů byly co do velikosti stejné.

Avšak z nové metody konstrukce je patrné, že střed poloměru, který rozvíjí protější plochu profilu, se posouvá z polohy označené vztahovou značkou 14 na polohu 14A.

Na obr. 4 je zobrazen spojující vnitřní a vnější závit, kde vnitřní závit je vyroben pomocí automatických principů a základní proporce vyplývají z rozměrů vnější závitové součásti.

Proporce vnějšího závitu jsou v podstatě provedeny ve shodě s rozměry, které mají vyhovovat rozměrům vnitřního závitu, který by měl být v souladu s pokyny vynálezu.

Za těchto podmínek závazná délka poloměrů, které se dotýkají v místě 40, je zvětšována přes délku styčné plochy 35 na obr. 3 a takto dále redukuje tlak, který je nezbytné omezit ve spojující závitové struktuře.

Konstrukce vnějšího závitového upevňovače majícího závitový profil podle pokynů vynálezu může mít lobulární průřez nebo jakékoliv jiné zařízení, které je vhodné pro účinné tvarování vnitřního závitu během sestavování vnějšího závitového šroubu.

Užitečnost předloženého vynálezu spočívá v uvedení souvislosti příslušných forem vnitřních a vnějších proporcí s prvky, které jsou definovány v běžné terminologii jako šroub s maticí.

Všechny způsoby sestavení, které využívají tato pojetí, budou využívat schopnost upevňovacího systému snést vyšší axiální aplikované síly než ty, které používají tradičnější systém, který je

-5CZ 295963 B6 konstruován se závitovým profilem, jenž je v zásadě trojúhelníkového tvaru, přičemž všechny ostatní faktory jsou stejné.

I když jednotlivá provedení vynálezu jsou detailně ukázána a popsána, je samozřejmé, že změny a modifikace tohoto vynálezu v jeho rozličných aspektech, pokud by měly využit výhod a význaků předloženého vynálezu, by měly být prováděny tak, aby se neodchýlily od základních aspektů vynálezu.

Záměr vynálezu jako takový by neměl být omezen jednotlivým provedením a specifickou konstrukci zde formulovanou, avšak je přesně vymezen přiloženými patentovými nároky. Je cílem vynálezu zahrnout v přiložených patentových nárocích všechny takovéto změny a modifikace, které spadají do podstaty a záměru vynálezu.

Claims (9)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Závitový upevňovací systém mající osu (11) rotace, který má konkávně zakřivený profil vnitřního závitu (121) a konvexně zakřivený profil vnějšího závitu (12E), přičemžprofil vnitřního závitu (121) a profil vnějšího závitu (12E) jsou definovány rozměrovými parametry profilů závitu včetně činného průměru a axiální rozteče závitu, jsou vzájemně kompatibilní a v záběru s vnějším závitem (22) s rovným profilem a s vnitřním závitem (23) s rovným profilem upevňovacího systému majícího v podstatě trojúhelníkovitý profil, vyznačující se tím, že vnitřní závit (23) je definovaný rozměrovými parametry zakřiveného závitu a obsahuje dvojici protilehlých konkávních závitových styčných ploch (32) rozprostírajících se mezi hrotem vnitřního závitu (121) v místě (19) ležícím radiálně uvnitř a spodní částí vnitřního závitu (121) v místě (20) ležícím radiálně vně vzhledem k ose (11) rotace systému, přičemž každá konkávní závitová plocha je definována předem určeným poloměrem vydutosti, který leží mezi první čarou definovanou plochou vnějšího závitu (22) s rovným profilem, majícího kompatibilní rozměrové parametry se závitem s rovným profilem, a mezi druhou čarou definovanou plochou vnitřního závitu (23) s rovným profilem, majícího kompatibilní rozměrové parametry se závitem s rovným profilem;

   přičemž hrot vnitřního závituje opatřen seříznutím (27) pro záběr s vnějším závitem (22);

   přičemž vnější závit (22) definovaný rozměrovými parametry zakřiveného závitu má dvojici protilehlých konvexních závitových styčných ploch (32) rozprostírajících se mezi hrotem vnějšího závitu (12E) v místě (20) ležícím radiálně vně a spodní části vnějšího závitu (12E) v místě (19) ležícím radiálně uvnitř vzhledem k ose (11) rotace systému, přičemž každá konvexní styčná závitová plocha je definována předem určeným poloměrem vypuklosti;

   přičemž každá konkávní plocha vnitřního závitu (121) a každá konvexní plocha vnějšího závitu (12E) má střed (10) křivosti, který definuje poloměr vydutosti a poloměr vypuklosti a konvexní plocha má tentýž poloměr jako konkávní plocha;

   přičemž šířka vnějšího závitu (22) v axiálním směru je rovna jedné polovině axiální rozteče závitu.
2. 2. Závitový upevňovací systém podle nároku 1, vyznačující se tím, že vnější závit (22) definuje samořezný závitový profil uspořádaný pro vytvoření vnitřního závitu (23) v otvoru bez závitu s předem určeným průměrem otáčení vnějšího závitu kolem osy (11) rotace vzhledem k otvoru bez závitu.

   -6CZ 295963 B6
3. 3. Závitový upevňovací systém podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že povrchová styčná plocha (35) vnitřního a vnějšího závitu (121, 12E) je pro snížení axiálního zatížení větší než povrchová styčná plocha (36) vnějšího závitu (22) s rovným profilem.
4. 4. Závitový upevňovací systém podle nároku 1, vyznačující se tím, že normála k tečně konvexní závitové plochy je v radiální poloze jednoduchého činného průměru (15) vnějšího závitu (12E) a svírá větší úhel než je úhel sevřený normálou k tečně konkávní závitové plochy u příslušného jednoduchého činného průměru (16) vnitřního závitu (121), přičemž se dosáhne maximální styčná plocha mezi zabírajícími konvexními závitovými plochami a konkávními závitovými plochami.
5. 5. Závitový upevňovací systém podle nároku 4, v y z n a č u j í c í se tí m , že každá dvojice konvexních závitových ploch je vzájemně symetrická pro rovnoměrné zatížení v tahu i tlaku.
6. 6. Závitový upevňovací systém podle nároku2, vyznačující se tím, že samořezný závitový profil je definován kruhovým vnějším obvodovým tvarem.
7. 7. Závitový upevňovací systém podle nároku 2, vyznačující se tím, že samořezný závitový profil je definován nekruhovým lalůčkovitým vnějším obvodovým tvarem.
8. 8. Závitový upevňovací systém podle nároku 1, vyznačující se tím, že hrot vnějšího závitu (12E) je opatřen seříznutím (27) radiálně směrem dovnitř v předem stanovené vzdálenosti (17) od imaginárního průsečíku každé dvojice konvexních ploch (24).
9. 9. Závitový upevňovací systém podle nároku 1, vyznačující se tím, že šířka vnějšího závitu (12E) je v radiální poloze činného průměru vnějšího závitu (12E) rovna polovině axiální rozteče závitu, přičemž na záběr vnitřního závitu (121) a vnějšího závitu (12E) axiálně působí tlačné síly i tažné síly.