CZ20012816A3

CZ20012816A3 - Polopevná pěna s otevřenou buněčnou strukturou s odlupujícím se grafitem

Info

Publication number: CZ20012816A3
Application number: CZ20012816A
Authority: CZ
Inventors: Den Bosch Ronald J. M. Van; Vos Hans A. G. De
Original assignee: The Dow Chemical Company
Priority date: 1999-02-02
Filing date: 2000-02-02
Publication date: 2001-12-12
Also published as: PL349884A1; DE60000973T2; US6552098B1; AU3696100A; ES2183792T3; ATE229553T1; DK1153067T3; CN1343227A; CN1177886C; WO2000046283A1; DE60000973D1; BR0009312A; JP2002536480A; EP1153067B1; EP1153067A1; CA2362208A1; TR200102768T2; KR20010101919A

Description

Předmětný vynález se týká způsobu výroby polopevné nízkohustotni polyurethanové pěny obsahující otevřené buňky, která má zlepšené samozhášecí vlastnosti.

Dosavadní stav techniky

Fyzikální a mechanické vlastnosti polyurethanových pěn umožňují, že tyto pěny je vhodné použít v mnoha různých aplikacích, jako jsou tepelné izolace, obaly, čalounění, podkladové materiály pod koberce, přístrojové desky automobilů nebo stavební materiály. Důležitým hlediskem při používání polyurethanových a jiných polymerních pěn je schopnost takovýchto pěn odolávat vznícení nebo, poté, co došlo k jejich vznícení, jejich schopnost samozhášení po odstranění zdroje tepla, který byl příčinou uvedeného vznícení dané pěny. Toto hledisko je zvlášť důležité pokud se daná pěna má použít v uzavřeném prostoru.

Nejběžnější způsob snížení hořlavosti polyurethanových nezahrnuje vpravení samozhášecího činidla na bázi halogenovaných sloučenin nebo na bázi esterů kyseliny fosforečné do dané pěnové směsi. I když takovéto sloučeniny zajišťují určité zlepšení samozhášecích vlastností, je pro dosažení uspokojivých výsledků třeba použít poměrně velká množství těchto činidel, což představuje výrazné zvýšení nákladů na výrobu takovéto pěny. Kromě toho může za podmínek, které • A ·· ··* « ·· · ···· • · · · · ·* ·· ······ ·· • · · · ·· ·· «· ·· ·*· panují při požáru, docházet k rozkladu těchto látek na plynné sloučeniny obsahující halogeny, jako je chlorovodík nebo bromovodík.

Další typy samozhášecích přísad, jejichž použití bylo navrženo, zahrnují vpravení velkého množství dusíkatých sloučenin do struktury dané pěny. V patentu Spojených států amerických číslo US 4,221,875 byly popsány pevné polyurethanové pěny, které zahrnují melaminový prášek v množství od 20 do 100 hmotnostních dílů, vztaženo na hmotnost polyhydroxylové sloučeniny. Ačkoli je použití melaminu účinné pro výrobu samozhášecích pěn, má melamin několik nepříznivých účinků na fyzikální vlastnosti pěny a dále při jeho použití vznikají pěnové produkty o poměrně vysoké hmotnosti.

Dále bylo v této oblasti navrženo použití grafitu nebo kombinací grafitu spolu s melaminem, viz. například patenty Spojených států amerických číslo US 4,698,369, US 5,023,280, US 5,173,515 a US 5,192,811.

I když bylo popsáno mnoho způsobů přípravy samozhášecích pěn, stále je třeba samozhášecí vlastnosti pěn zlepšovat. Zejména existuje poptávka po pěnách vyrobených hospodárným způsobem, které neobsahují těkavé samozhášecí přísady a které splňují nebo dokonce oředčí požadavky standardních samozhášecích testů.

Podstata vynálezu

Cílem tohoto vynálezu tedy je popsat způsob výroby polopevné nízkohustotní polyurethanové pěny obsahující ·· ·· ··· • ·· · · ·· · • · · · · ·· • · *····· ·* • · · · ·· •· ·· ·· ··· otevřené buňky, která by byla vhodná pro obecné použití jakožto tepelně izolační materiál a/nebo pro použití při akustických aplikacích. Dalším cílem tohoto vynálezu je vyrobit pěny, které by měly oproti běžným polopevným pěnám zvýšené samozhášecí vlastnosti. Dalším cílem tohoto vynálezu je vyrobit samozhášecí pěny bez použití těkavých samozhášecích činidel.

Předmětem tohoto vynálezu je způsob výroby samozhášecí polopevné polyurethanové pěny s otevřenou buněčnou strukturou o hustotě v rozmezí od 5 kilogramů/m³ do 30 kilogramů/m³, který zahrnuje reakci (a) polyisokyanátu a (b) polyolu, jehož střední molekulová hmotnost je v rozmezí od 100 do 10 000 a jehož průměrná funkcionalita je v rozmezí od 2 do 6, v přítomnosti (c) účinného množství odlupovacího grafitu, (d) nadouvadla a (e) případně dalších pomocných látek.

Dalším aspektem předmětného vynálezu je použití vody jakožto v podstatě jediného nadouvadla při výrobě pěn podle tohoto vynálezu.

Dalším aspektem předmětného vynálezu je nízkohustotní polopevná pěna s otevřenou buněčnou strukturou vyrobená způsobem podle tohoto vynálezu.

Zcela neočekávatelně bylo zjištěno, že použití odlupovacího grafitu jakožto jediného samozhášecího činidla při výrobě polopevných pěn umožňuje výrobu nízkohustotní pěny, která má zvýšené samozhášecí vlastnosti, k jejichž stanovení se v Německu používá německá norma DIN-4102 Teil 1, Mai 1998, Baustoffklasse B2 (v dalším textu označovaná jako test B2).

Tato skutečnost je zvlášť neočekávatelná, protože, jak vyplývá z měření pomoci standardních testů, při zvyšování hustoty pěny je obvykle obtížnější dosáhnout samozhášecích vlastností. Rovněž neočekávatelné bylo zjištění, že je možné vyrobit pěny popsané v tomto textu, které obsahují odlupovací grafit, přičemž obsah tohoto grafitu v uvedených pěnách je dostatečný pro zajištění takových samozhášecích vlastností dané pěny, že tato vyhovuje podmínkám testu B2 a má nízkou hustotu.

Výraz polopevná, používaný v souvislosti s pěnami, je v dané oblasti techniky standardně používaným termínem. Obecně mají takovéto pěny teplotu skelného přechodu (T_g) mezi hodnotami teplot skelných přechodů pevných a pružných pěn. Výrazem nízkohustotní pěny se rozumí, že daná pěna má hustotu v rozmezí od 5 kilogramů/m³ do 30 kilogramů/m³, výhodně v rozmezí od 10 kilogramů/m³ do 20 kilogramů/m³ a ještě výhodněji v rozmezí od 10 kilogramů/m³ do 15 kilogramů/m³. Výrazem pěna s otevřenou buněčnou strukturou se rozumí, že 50 procent nebo více buněk obsažených v dané pěně má otevřenou strukturu. Pro použití při akustických aplikacích je výhodné, aby pěny obsahovaly více než 90 procent otevřených buněk.

Odlupovací grafit je grafit obsahující jedno nebo více odlupovacich činidel, takže při jeho vystavení teplu dochází k výrazné expanzi takto upraveného grafitu. Odlupovací grafit se připravuje známými způsoby, při kterých se grafit obvykle nejprve modifikuje oxidačními činidly, jako jsou dusičnany, chromany, peroxidy, nebo elektrolýzou za účelem otevření krystalové vrstvy a následně se do struktury takto modifikovaného grafitu interkalují dusičnany nebo sírany.

• · ·· ·· * • · ♦ · · ··· • · · · · · · • · · ····· · · • · ·· ·· ···

Množství odlupovacího grafitu, které se používá v pěnách podle tohoto vynálezu pro získání požadovaných fyzikálních vlastností je obecně nižší než 20 hmotnostních procent, vztaženo na hmotnost dané pěny. Výhodně je uvedené množství grafitu 15 hmotnostních procent nebo méně, vztaženo na hmotnost pěny. Ještě výhodněji se v pěnách podle předmětného vynálezu používá 10 hmotnostních procent grafitu nebo méně, vztaženo na hmotnost pěny. Pro splnění podmínek testu B2 obsahují pěny podle předmětného vynálezu ve výsledné pěně obvykle 2 hmotnostní procenta grafitu nebo více. Ve výhodném provedení tohoto vynálezu činí obsah grafitu 4 hmotnostní procenta nebo více, vztaženo na hmotnost pěny.

Skupina polyisokyanátu, které se používají pro výrobu polyurethanů, zahrnuje alifatické a cykloalifatické a výhodně aromatické polyisokyanáty nebo jejich směsi, které v každé molekule výhodně obsahují průměrně od 2 do 3,5, výhodně od 2,4 do 3,2 isokyanátové skupiny. Při praktickém uskutečňování předmětného vynálezu je rovněž možné použít surové polyisokyanáty, jako je surový toluendiisokyanát získaný fosgenací směsi toluendiaminu nebo surový difenylmethandiisokyanát získaný fosgenací surového methylendifenylaminu. Výhodnými polyisokyanáty jsou aromatické polyisokyanáty, jako jsou polyisokyanáty popsané v patentu Spojených států amerických číslo US 3,215,652.

Zvláště výhodnými polyisokyanáty pro použití podle předmětného vynálezu jsou polymethylenpolyfenylenpolyisokyanáty (MDI). Zkratka MDI, která se používá v tomto textu, se týká polyisokyanátů vybraných ze skupiny zahrnující izomery difenylmethandiisokyanátu, polyfenylpolymethylenové . · · · .····· · · .:. .:. *··* ·· ·· ··· polyisokyanáty a jejich deriváty obsahující alespoň dvě isokyanátové skupiny. Vedle isokyanátových skupin mohou uvedené sloučeniny rovněž obsahovat karbodiimidové skupiny, uretoniminové skupiny, isokyanurátové skupiny, urethanové skupiny, allofanátové skupiny, močovinové skupiny nebo biuretové skupiny. MDI je získatelný kondenzací anilinu s formaldehydem a následnou fosgenací, čímž dochází ke vzniku produktu, který je označován jako surový MDI. Frakcionací surového MDI se získává polymerní a čistý MDI. Uvedený surový, polymerní a čistý MDI může reagovat s polyoly nebo polyaminy za vzniku modifikovaného MDI. MDI podle předmětného vynálezu výhodně obsahuje v každé molekule v průměru od 2 do 3,5, výhodněji od 2 do 3,2 isokyanátové skupiny. Zvlášť výhodně se podle tohoto vynálezu používají polyfenylpolyisokyanáty obsahující methylenový můstek a směsi těchto sloučenin se surovým difenylmethandiisokyanátem, a to diky jejich schopnosti síťovat vznikající polyurethan.

Celkové množství polyisokyanátu, které se používá pro přípravu polyurethanové pěny podle tohoto vynálezu, by mělo být dostatečné-pro zajištění hodnoty isokyanátového indexu v rozmezí od 25 do 300. Ve výhodném provedení je hodnota uvedeného indexu větší než 30 a ještě výhodněji je hodnota tohoto indexu větší než 35. Výhodně hodnota uvedeného index;.: není větší řež 100, výhodněji není tato hodnota větší než 91 ;·. nejvýhodněji není hodnota uvedeného indexu větší než 80. Hodnota isokyanátového indexu 100 odpovídá obsahu jedné isokyanátové skupiny na každý atom vodíku, který může reagovat s isokyanátovou skupinou a který je přítomen ve směsi tvořené vodou a polyolem podle tohoto vynálezu.

Skupina polyolu používaných při výrobě buněčných polymerů na bázi polyisokyanátů podle předmětného vynálezu zahrnuje takové látky, které obsahují dvě nebo více skupin obsahujících aktivní vodíkový atom schopný reakce s isokyanátem. Z této skupiny se výhodně používají takové sloučeniny, které obsahují alespoň dvě hydroxylové skupiny, primární nebo sekundární aminoskupiny, karboxylové skupiny nebo thiolové skupiny. Zvlášť výhodně se podle tohoto vynálezu používají sloučeniny obsahující alespoň dvě hydroxylové skupiny kvůli jejich žádoucí reaktivitě s polyisokyanáty. Skupina polyolů, které jsou obvykle vhodné pro výrobu pevných polyurethanů, zahrnuje polyoly mající střední molekulovou hmotnost v rozmezí od 100 do 10 000, výhodně v rozmezí od 200 do 7 000. Takovéto polyoly mají rovněž výhodně funkcionalitu alespoň 2, výhodně 3, přičemž v každé molekule obsahují až 8 aktivních atomů vodíku. Pro výrobu polopevných pěn se výhodné používají trifunkční polyoly, jejichž hydroxylové číslo je v rozmezí od 30 do 300. Skupina takovýchto polylolů zahrnuje polyetherové polyoly, polyesterové polyoly, acetalové polymery s koncovými polyhydroxylovými skupinami, aminy a polyaminy s koncovými hydroxylovými skupinami. Konkrétní příklady takovýchto a dalších vhodných materiálů, které mohou reagovat s isokyanátovou skupinou, byly podrobněji popsány v patentu Spojených států amerických číslo US 4,394,491. Výhodně se používají polyoly, které se připravují přidáním alkylenoxidu, jako je ethylenoxid, propylenoxid, butylenoxid nebo jejich směsi, k iniciátoru jenž obsahuje od 2 do 8, výhodně od 3 do 6 aktivních atomů vodíku.

Ve výhodném provedení předmětného vynálezu je uvedeným polyolem směs polyetherového nebo polyesterového polyolu, který se používá pro přípravu „pružných pěn, a polyolů používaných pro přípravu „pevných pěn. Polyoly používané pro přípravu pružných pěn mají obvykle hydroxylové číslo v rozmezí od 25 do 75 a jejich funkcionalita je od 2 do 3, zatímco polyoly používané pro přípravu pevných pěn mají obvykle hydroxylové číslo v rozmezí od 150 do 800 a jejich funkcionalita je od 2 do 8. Pokud se používá takováto směs, má tato směs výše uvedenou střední molekulovou hmotnost a funkcionalitu.

Při provádění tohoto vynálezu je výhodné, pokud se uvedené nadouvadlo skládá v podstatě z vody jakožto v podstatě jediného nadouvadla. Voda reaguje s isokyanátem obsaženým v reakční směsi za vzniku plynného oxidu uhličitého, čímž dochází k napěnění dané směsi. Množství vody, které se přidává do uvedené směsi se obvykle pohybuje v rozmezí od hmotnostních dílů do 25 hmotnostních dílů na každých

100 hmotnostních dílů polyolu. Výhodně se množství přidávané vody pohybuje v rozmezí od 10 hmotnostních dílů do hmotnostních dílů na každých 100 hmotnostních dílů polyolu, výhodněji v rozmezí od 14 hmotnostních dílů do 18 hmotnostních dílů na každých 100 hmotnostních dílů polyolu.

Pokud je to nezbytné, je možné jakožto přídavné nadouvadlo použít těkavou kapalinu, jako jsou halogenované uhlovodíky nebo nízkovroucí uhlovodíky (jejichž teplota varu při normálním tlaku je v rozmezí od -10 °C do +70 °C), jako je pentan a/nebo jeho izomery nebo isobutan a/nebo jeho izomery. Ačkoli to není výhodné, je možné jako uvedené přídavné nadouvadlo použít halogenovaný uhlovodík. Skupina halogenovaných uhlovodíků zahrnuje zcela nebo částečně halogenované alifatické uhlovodíky, jako jsou fluorované uhlovodíky, chlorované uhlovodíky a chlorfluorované uhlovodíky. Jako konkrétní přiklad fluorovaného uhlovodíku je možné uvést methylfluorid, perfluormethan, ethylfluorid,

1.1- difluorethan, 1,1,1-trifluorethan (HFC-143a),

1,1,1,2-tetrafluorethan (HFC-134a), pentafluorethan, difluormethan, perfluormethan, 2,2-difluorpropan,

1.1.1- trifluorpropan, perfluorpropan, dichlorpropan, difluorpropan, perfluorbutan, perfluorcyklobutan.

Skupina částečně halogenovaných chlorovaných uhlovodíků a chlorfluorovaných uhlovodíků vhodných pro použití podle tohoto vynálezu zahrnuje methylchlorid, dichlormethan, ethylchlorid,

1.1.1- trichlorethan, 1,1-dichlor-l-fluorethan (FCFC-141b), 1-chlor-l,1-difluorethan (HCFC-142b), 1,l-dichlor-2,2,2trifluorethan (HCHC-123) a 1-chlor-l,2,2,2-tetrafluorethan (HCFC-124).

Skupina zcela halogenovaných chlorfluorovaných uhlovodíků zahrnuje trichlormonofluormethan (CFC-11), dichlordifluormethan (CFC-12), trichlortrifluorethan (CFC-113), 1,1,1-trifluorethan, pentafluorethan, dichlortetrafluorethan (CFC-114), chlorheptafluorpropan a dichlorhexafluorpropan.

Kromě shora uvedených nepostradatelných složek je často žádoucí použít při výrobě buněčných polymerů některé další složky. Mezi tyto další složky patří mj. katalyzátory, povrchově aktivní látky, konzervační činidla, barviva, antioxidační činidla, ztužovadla, stabilizační činidla a plniva. Při výrobě polyurethanových pěn je obvykle velice výhodné použít menší množství povrchově aktivní látky pro stabilizaci pěnící reakční směsi až do jejího vytvrzení. Skupina takovýchto povrchově aktivních látek výhodně zahrnuje kapalnou nebo pevnou povrchově aktivní látku na bázi organického silikonu. Skupina dalších, méně výhodných povrchově aktivních látek zahrnuje polyethylenglykolethery alkoholů s dlouhým řetězcem, terciární aminové nebo alkanolaminové soli esterů kyseliny alkylsírové, ve kterých alkylová skupina představuje skupinu s dlouhým řetězcem, esterů kyseliny alkylsulfonové a kyselin alkylarylsulfonových. Takovéto povrchově aktivní látky se používají v množství dostatečném pro stabilizaci uvedené pěnící reakční směsi proti jejímu zborcení a proti vzniku velkých, nepravidelných buněk. Za tímto účelem je obvykle dostatečné použít uvedenou povrchově aktivní látku v množství od 0,2 dílu do 5 dílů na 100 dílů celkové hmotnosti polyolu.

Při reakci uvedeného polyolu podle tohoto vynálezu (a vody, pokud je přítomna) s polyisokyanátem se výhodně používá jeden nebo více katalyzátorů. Pro tento účel je možné použít jakýkoli vhodný katalyzátor pro přípravu urethanu, včetně sloučenin na bázi terciárních aminů a organokovových sloučenin. Jako příklad takto používaného terciárního aminu je možné uvést triethylendiamin, N-methylmorfolin, N,N-diirethylcyklohexylamin, pentametnyidiethylentriamin, tetramethylethylendiamin, 1-methyl-4-dimethylaminoethylpiperazin, 3-methoxy-N-dimethylpropylamin, N-ethylmorfolin, diethylethanolamin, N-kokomorfolin, N,N-dimethyl-N',N'dimethylisopropylendiamin, N,N-diethyl-3-diethylaminopropylamin a dimethylbenzylamin. Jako konkrétní příklad katalyzátoru na bázi organokovové sloučeniny je možné uvést katalyzátor na • · · · • · · • · · • · · · · • · • · · 9 bázi organortuťnaté sloučeniny, katalyzátor na bázi organoolovnaté sloučeniny, katalyzátor na bázi organoželezité sloučeniny a katalyzátor na bázi organické sloučeniny obsahující cín, přičemž z uvedených katalyzátorů se výhodně používají katalyzátory na bázi organické sloučeniny obsahující cín. Skupina vhodných katalyzátoru na bázi sloučenin cínu zahrnuje chlorid cínatý, cín obsahující soli karboxylových kyselin, jako je dibutylcín-di-2-ethylhexanoát, a další organokovové sloučeniny, jako jsou sloučeniny popsané v patentu Spojených států amerických číslo US 2,846,408. Podle předmětného vynálezu je rovněž případně možné použít katalyzátory trimerace polyisokyanátů, jejichž použití vede ke vzniku polyisokyanurátů, přičemž jako příklad uvedeného typu katalyzátoru je možné obecně uvést alkoxid alkalického kovu. Tyto katalyzátory se používají v takovém množství, při kterém dochází k měřitelnému zvýšení rychlosti vzniku polyurethanu nebo polyisokyanurátů. Obvykle používané množství těchto katalyzátorů se pohybuje v rozmezí od 0,001 dílu do 2 dílů katalyzátoru na 100 dílu celkové hmotnosti polyolu.

V alternativním případě je možné vedle grafitu použít další samozhášecí přísady, které jsou samy o sobě známé. Jako příklad takovéto přísady je možné uvést sloučeniny obsahující atom halogenu a/nebo fosfor, oxidy antimonu, sloučeniny obsahující bor, hydratované oxidy hlinité nebo polyamoniumfosfáty. Pokud je přítomna, je uvedenou přídavnou samozhášecí přísadou výhodně ester kyseliny fosforité nebo fosforečné. Pokud je přítomna, používá se uvedená přídavná samozhášecí přísada obvykle v množství od 5 hmotnostních procent do 20 hmotnostních procent z hmotnosti výsledné pěny. Přidáním další samozhášecí přísady bude ovlivněno uvedené

množství grafitu, které musí být do směsi přidáno, aby daná pěna úspěšně prošla testem B2.

Při výrobě polyurethanových pěn se spolu kontaktují, důkladně smísí jeden nebo více polyolů, polyisokyanát a další složky, včetně odlupovacího grafitu, a výsledná směs se ponechá expandovat a vytvrdnout za vzniku buněčného polymeru. Často je vhodné, avšak ne nezbytné, před vlastní reakcí uvedeného polyisokyanátu se složkami, obsahujícími aktivní atomy vodíku, spolu předem smíchat některé z uvedených surovin. Tak například je často vhodné spolu smíchat jeden nebo více uvedených polyolů, nadouvadlo, povrchově aktivní látky, katalyzátory a další složky s výjimkou polyisokyanátů a následně kontaktovat takto vytvořenou směs s uvedeným polyisokyanátem. Ve výhodném provedení předmětného vynálezu je uvedený odlupovací grafit homogenně dispergován v polyolové složce podle tohoto vynálezu. V alternativním případě je možné všechny složky individuálně přivádět do mísící zóny, ve které dochází ke kontaktování uvedeného polyisokyanátu s jedním nebo více polyoly. Při výše popsaných procesech je možné uvedenou disperzi odlupovacího grafitu v polyolu přidávat do směsi ve formě koncentrátu v polyolu, přičemž k tomuto přidávání dochází pomocí odděleného potrubí přímo do uvedené mísící zóny. Rovněž je možné podle tohoto vynálezu provést nejprve reakci veškerého množství jednoho nebo více polyolů s polyisokyanátem v nepřítomnosti vody, čímž vzniká tzv. prepolymer.

Polopevné pěny vyrobené způsobem podle předmětného vynálezu je možné použít v domácnostech, například pro zajištění pohlcování hluku, jakožto obkladové prvky a v • · • · automobilovém průmyslu jako materiály pro bránění šíření zvuku pevnou hmotou a pro tepelnou izolaci stěn a střech.

Následující příklady slouží pouze pro lepší ilustraci předmětného vynálezu a není možné je považovat v jakémkoli smyslu za omezující. Pokud není výslovně uvedeno jinak, jsou veškerá množství složek uváděna v hmotnostních dílech a hmotnostních procentech.

V následujících příkladech byly použity následující suroviny:

TCPP	byl tris(l-chlor-2-propyl)fosfát sloužící jako samozhášecí přísada, která je komerčně dostupná od společnosti Albright and Wilson Ltd.
PMDETA	byl katalyzátor na bázi terciárního aminu dostupný od společnosti Air Products and -Chemical lne.
DMCHA	byl JEFFCAT DMCHA, což je katalyzátor na bázi N, N-dimethylcyklohexylaminu dostupný od společnosti Huntsman Corporation.
Niax L620	byla povrchově aktivní látka na bázi silikonu dostupná od společnosti OSI Specialties-Witco.
Niax Y-10762	byla povrchově aktivní látka na bázi silikonu dostupná od společnosti OSI Specialties-Witco.

VORANATE M229 byl polymerní isokyanát dostupný od společnosti

The Dow Chemical Company.

Martinal ON310 byla samozhášecí přísada na bázi hydroxidu hlinitého dostupná od společnosti

Martinswerk GmbH.

Odlupovacím grafitem použitým v následujících příkladech byl produkt společnosti Ajay Metachem, Indie, označený jako S15-PU120.

Polyol A	byl glycerinem iniciovaný polyoxypropylenový polyetherový polyol, jehož průměrné hydroxylové číslo bylo 150 a jehož střední molekulová hmotnost byla 1110, který je komerčně dostupný od společnosti The Dow Chemical Company.
Polyol B	byl glycerinem iniciovaný polyoxypropylenový polyetherový polyol, jehož průměrné hydroxylové číslo bylo 35 a jehož střední molekulová -hmotnost byla 4900, který je komerčně dostupný od společnosti The Dow Chemical Company.
Polyol C	byl ethylendiaminem iniciovaný polyoxyethylen/polyoxypropylenpolyetherový polyol, jehož průměrné hydroxylové číslo bylo 800 a jehož střední molekulová hmotnost byla 281, který je komerčně dostupný od společnosti The Dow Chemical Company.

Základní polyolová směs byla připravena smícháním následujících složek: 33 hmotnostních dílů polyolu A;

hmotnostních dílů polyolu B; 3,5 hmotnostního dílu polyolu C; 0,6 hmotnostního dílu složky PMDETA;

0,3 hmotnostního dílu složky DMCHA.

Do kádinky byl přidán shora uvedený základní polyol a různá množství složky TCPP a grafitu. Ke vzniklé směsi byla přidána voda a katalyzátor a výsledná směs byla mírně míchána. Poté byl ke směsi přidán výše popsaný isokyanát a reakční směs byla 10 sekund míchána rychlostí 3000 otáček za minutu a následně nalita do otevřené formy o rozměrech x 35 x 15 centimetrů. Daná pěna byla ponechána bez omezení expandovat. Zjištěné charakteristické vlastnosti takto získaných pěn, které se lišily obsahem jednotlivých složek, jsou shrnuty v následující tabulce 1. Aby vzorek vyhověl testu B2 (podle standardu DIN-4102 Teil 1, Mai 1998, Baustoffklasse B2) je třeba, aby velikost plamene byla menší než centimetrů.

Tabulka 1

	Kontrolní vzorek	A*	B*	1	2	3	4
Polyol A	33	33	33	33	33	33	33
Polyol B	33	33	33	33	33	33	33
Polyol C	3,5	3,5	3,5	3,5	3,5	3,5	3,5
TCPP	40	20	40	40	40	20
Martinal ON310			60

Tabulka 1 - dokončení

	Kontrolní vzorek	A*	B*	1	2	3	4
Grafit		10,5		10,5	22	22	22
Voda	16	16	16	16	16	16	16
L620	1	1	1	1	1	1	1
Y 10762	1	1	1	1	1	1	1
PMDETA	0, 6	0,6	0, 6	0,6	0,6	0, 6	0,6
DMCHA	0,3	0,3	0,3	0,3	0,3	0,3	0,3
PBW	128,4	118,9	188,4	138,9	150	130,4	110,4
Index	47	47	47	47	47	47	47
M 229	123	123	123	123	123	123	123
Hustota kg/m³	11-12	11-12	20-22	11-12	11-12	11-12	11-12
B2	13	16	13	9	5	6	13

nejedná se o příklady podle tohoto vynálezu

Ze zjištěných výsledků vyplývá, že pro úspěšné absolvování testu B2 mohlaŘoýt v samozhášecí přísada TCPP nahrazena grafitem jakožto jedinou samozhášecí přísadou. Ze zjištěných výsledků dále vyplývá, že při použití samozhášecí přísady na bázi hydroxidu hlinitého vznikne pěna, která sice úspěšně po'dc testem B2, avšak nemá požadovanou nízkou hustotu.

Na základě výše uvedeného popisu může odborník v dané oblasti techniky provést předmětný vynález v mnoha jeho modifikacích a variantách. Proto je třeba považovat za samozřejmé, že různé způsoby provedení předmětného vynálezu

popsané v předcházejícím textu je možné změnit aniž by došlo k překročení hranic tohoto vynálezu, jehož rozsah vyplývá z následujících patentových nároků.

Claims

1. Způsob výroby samozhášecí polopevné polyurethanové pěny s otevřenou buněčnou strukturou o hustotě v rozmezí od 5 kilogramů/m³ do 30 kilogramů/m³, vyznačující se tím, že zahrnuje reakci (a) polyisokyanátu a (b) polyolu, jehož střední molekulová hmotnost je v rozmezí od 100 do 10 000 a jehož průměrná funkcionalita je v rozmezí od 2 do 8, v přítomnosti (c) účinného množství odlupovacího grafitu, (d) nadouvadla a (e) případně dalších pomocných látek.

2. Způsob výroby podle nároku 1, vyznačující se tím, že hustota uvedené pěny je v rozmezí od 10 kilogramů/m³ do 20 kilogramů/m³.

3. Způsob výroby podle nároku 1, vyznačující se tím, že uvedeným polyolem je polyetherový polyol.

4. Způsob výroby podle nároku 1, vyznačující se tím, že uvedeným^polyolem je polyesterový polyol.

5. Způsob výroby podle kteréhokoli z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že uvedeným nadouvadlem je voda.

6. Způsob výroby podle nároku 5, vyznačující se tím, že voda se přidává v množství od 5 hmotnostních dílů do

25 hmotnostních dílů na každých 100 hmotnostních dílů polyolu.

7. Způsob výroby podle nároku 1, vyznačující se tím, že uvedeným nadouvadlem je směs vody a uhlovodíku, jehož teplota varu je v rozmezí od -10 °C do +70 °C.

8. Způsob výroby podle nároku 1, vyznačující se tím, že uvedeným nadouvadlem je směs vody a halogenovaného uhlovodíku.

9. Způsob výroby podle nároku 7 nebo 8, vyznačující se tím, že uvedený odlupovací grafit se přidává v množství alespoň 2 hmotnostní procenta, vztaženo na hmotnost výsledné pěny.

10. Způsob výroby podle nároku 1, vyznačující se tím, že uvedeným polyisokyanátem je polymethylenpolyfenylenpolyisokyanát nebo jeho izomer.

11. Způsob výroby podle nároku 1, vyznačující se tím, že uvedená skupina případných dalších pomocných látek zahrnuje další samozhášecí přísadu.

12. Pěna vyznačující se tím, že je vyrobena způsobem podle kteréhokoli z nároků 1 až 11.