[go: up one dir, main page]

CZ20002287A3 - IFNAR2/IFN complex - Google Patents

IFNAR2/IFN complex Download PDF

Info

Publication number
CZ20002287A3
CZ20002287A3 CZ20002287A CZ20002287A CZ20002287A3 CZ 20002287 A3 CZ20002287 A3 CZ 20002287A3 CZ 20002287 A CZ20002287 A CZ 20002287A CZ 20002287 A CZ20002287 A CZ 20002287A CZ 20002287 A3 CZ20002287 A3 CZ 20002287A3
Authority
CZ
Czechia
Prior art keywords
ifn
ifnar
type
substance described
complex
Prior art date
Application number
CZ20002287A
Other languages
Czech (cs)
Inventor
Mark Tepper
Mark Cunningham
David Sherris
Tayar Nabil El
Sean Mckenna
Original Assignee
Applied Research Systems Ars Holding N.V.
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Applied Research Systems Ars Holding N.V. filed Critical Applied Research Systems Ars Holding N.V.
Priority to CZ20002287A priority Critical patent/CZ20002287A3/en
Publication of CZ20002287A3 publication Critical patent/CZ20002287A3/en

Links

Landscapes

  • Peptides Or Proteins (AREA)
  • Medicines That Contain Protein Lipid Enzymes And Other Medicines (AREA)

Abstract

Účinek in vivo interferonu typ I (IFN) se může prodloužit aplikací interferonu ve formě komplexu s řetězcem vázajícího IFN receptoru lidského interferonu a/b (IFNAR). Takový komplex také zlepšuje stabilitu IFN a zesiluje účinnost IFN. Komplex může být nekovalentní komplex nebo komplex, ve kterém IFN a IFNARjsou vázány kovalentní vazbou nebo peptidem. Když jsou vázány peptidovou vazbou ve formě fúzního proteinu, IFN se může separovat od IFNAR pomocí peptidového linkeru. Takový fuzní protein se může připravovat technologií rekombinantní DNA. Uchovávání IFN ve formě takového komplexu zlepšuje kvalitu uchovávání IFN a umožňuje skladování za vlídnějších podmínek, nežjejinak možné.The effect of in vivo interferon type I (IFN) may be prolonged by administering interferon in the form of a complex with a binding strand Human interferon α / b (IFNAR) receptor IFN. Such the complex also improves IFN stability and enhances IFN activity. The complex may be a non-covalent complex or complex wherein IFN and IFNAR are bound by a covalent bond or peptide. When bound by a peptide bond in the form fusion protein, IFN can be separated from IFNAR by peptide linker. Such a fusion protein may be recombinant DNA technology. Storage of IFN in the form of such a complex improves the storage quality of IFN and allows storage under more benign conditions than any other possible.

Description

Qblast technikyQblast techniques

Vynález popisuje komplex interferonu typ I skládající se z polypeptidové sekvence extracelulární oblasti receptoru lidského interferonu α/β a interferonu typ I (IFNa, 3ΤΝβ a IFNco) . Takový komplex zlepšuje stabilitu, zvyšuje účinnost a prodlužuje farmakokinetiku anti-virové, imunomodulační aktivity a aktivity proti zhoubnému bujení volného IFN in vivo. Komplex je fúzní protein nebo kovalentní komplex nebo nekovalentní komplex obsahující polypeptidovou sekvenci celé extracelulární oblasti IFNAR2 nebo její libovolnou část vázající interferon, která tvoří komplex s interferonem typu I (IFNa, IFNP, IFNco) nebo s její libovolnou biologicky aktivní částí.The present invention provides a type I interferon complex comprising a polypeptide sequence of the extracellular region of the human interferon α / β receptor and an interferon type I (IFNα, 3β and IFNα). Such a complex improves stability, enhances efficacy and prolongs the pharmacokinetics of anti-viral, immunomodulatory and anti-free IFN activity in vivo. The complex is a fusion protein or a covalent complex or a non-covalent complex comprising the polypeptide sequence of the entire extracellular region of IFNAR2 or any interferon binding portion thereof that forms a complex with type I interferon (IFN ?, IFN ?, IFN?) Or any biologically active portion thereof.

Dosavadní stav technikyBACKGROUND OF THE INVENTION

Interferony se klasifikují buď jako interferony typu I získané z leukocytů a fíbroblastů nebo jako indukované mitogeny nebo „imunitní interferony typu II (Pestka et al., „Interferons and their actions, Ann. Rev. Biochem. 56: 727777 (1987)). Na základě analýzy sekvenčních identit a běžných biologických aktivit se zjistilo, že interferony typu I zahrnují interferon alfa (IFNa), interferon beta (ΙΕΝβ) a interferon omega (IFNco), zatímco interferon typu II zahrnuje interferon gama (IFNy). Geny IFNa, IFNP, IFNco se nacházejí na krátkém rameni chromozomu 9 (Lengyl, P., „Biochemistry of interferons and their actions,Ann. Rev. Biochem. 51: 251-282 (1982)). Existuje alespoň 25 nealelových genů IFNa, 6 nealelových genů IFNco a jeden gen IFNp. Odborníci věří, že se všechny vyvinuly z jednoho běžného původního genu. Mezi druhy ·· tt ·· ·· (University of pp. 33-45.)).Interferons are classified as either type I interferons derived from leukocytes and fibroblasts or as induced mitogens or "type II immune interferons" (Pestka et al., Interferons and their actions, Ann. Rev. Biochem. 56: 727777 (1987)). Analysis of sequence identities and common biological activities revealed that type I interferons include interferon alpha (IFNα), interferon beta (ΙΕΝβ) and interferon omega (IFNco), while type II interferon includes interferon gamma (IFNγ). The IFNα, IFNβ, and IFNα genes are found on the short arm of chromosome 9 (Lengyl, P., "Biochemistry of Interferons and Their Actions, Ann. Rev. Biochem. 51: 251-282 (1982)). There are at least 25 non-allelic IFNα genes, 6 non-allelic IFNα genes, and one IFNβ gene. Experts believe that they all evolved from one common parent gene. Among the species ·· tt ·· ·· (University of pp. 33-45.)).

geny IFNa sdílejí alespoň 80 % sekvenční identitu. Geny IFNp sdílejí přibližně 50 % sekvenční identitu s IFNa a gen IFNco sdílí 70 % homologii s IFNa (Weissmann et al., „Prog. Nucleic. Acid Res. 33. 251-302 (1986), Dron et al., „Interferon α/β gene structure and regulation in Interferon : Principles and Medical Applications, Baron et al., Editors,IFNα genes share at least 80% sequence identity. IFNβ genes share approximately 50% sequence identity with IFNα, and the IFNα gene shares 70% homology with IFNα (Weissmann et al., "Prog. Nucleic. Acid Res. 33. 251-302 (1986), Dron et al.," Interferon α. / β gene structure and regulation in Interferon: Principles and Medical Applications, Baron et al., Editors,

Texas Medical Branch: Galveston, TX, 1992)Texas Medical Branch: Galveston, TX (1992)

Molekulová hmotnost IFNa je v rozmezí 17 000 až 23 000 (165 ažThe molecular weight of IFNα is in the range of 17,000 to 23,000 (165 to

166 aminokyselin), molekulová hmotnost IFNP je přibližně 23 000 (166 aminokyselin) a molekulová hmotnost IFNco je přibližně 24 000 (172 aminokyselin).166 amino acids), the molecular weight of IFN [beta] is about 23,000 (166 amino acids), and the molecular weight of IFN [alpha] is about 24,000 (172 amino acids).

Interferony typ I jsou pleiotrofní cytokiny, které vykazují aktivitu v obranném systému hostitele proti virové a parazitické infekci, jako cytokiny působící proti rakovině a jako imunitní modulátory (Baron et al., „The interferons: A biological systém with therapeutic potential in viral infections, Antiviral Res. 24: 97-110 (1994), Baron et al., „The interferons. Mechanisms of action and clinical applications, J. Am. Med. Assoc. 266: 1375-1383 (1991)).Type I interferons are pleiotrophic cytokines that exhibit activity in the host defense system against viral and parasitic infections, as cancer cytokines and as immune modulators (Baron et al., "The interferons: A biological system with therapeutic potential in viral infections, Antiviral") Res. 24: 97-110 (1994), Baron et al., "The Interferons. Mechanisms of Action and Clinical Applications, J. Am. Med. Assoc. 266: 1375-1383 (1991)).

Fyziologické odezvy interferonu typ I proliferační aktivitu na normálních a buňkách, stimulaci cytotoxické aktivity přirozené buňky K a fagocytů, modulaci buněčné . diferenciace, stimulaci exprese antigenů MHC třídy I, inhibici MHC třídy II zahrnují antitransformovaných v lymfocytech, a modulace různých buněčných povrchových receptorů. Za normálních fyziologických podmínek IFNa a IFN3 (IFNa/IFNP) se vylučují konstitutivně ve většině lidských buněk v malém množství, přičemž exprese se zesiluje adicí různých indukčních činidel, které zahrnují infekční činidla (viry, bakterie, mykoplazmu a protozoa), dvouřetězcovou RNA a cytokiny (M-CSF, IL-Ια, IL-2, TNFa) . Působení interferonu typ I in vivo se může monitorovat za použití náhradních markérů, neopterinu, 2',5'oligoadenylátové syntetázy a β-2-mikrogiobulinu (Alam et al. , „Comperative pharmacokinetics and Pharmacodynamics of two recombinant human interferon beta-1 (ΙΓΝβ-1α) products administered intramuscularly in healthy male and female volunteers, Parmaceutical Research 14: 546-549 (1997), Fierlbeck et al., „harmacodynamics of recombinant IFNP during iong-term treatment of malignant melanoma, Journal of Interferon and Cytokine Research 16: 777 (1996), Salmon et al., „Pharmacokinetics and pharmacodynamics of recombinant human IFNPin healthy male volunteers, Journal of Interferon and Cytokine Research 16: 759 (1996)).Physiological responses of type I interferon proliferative activity on normal and cells, stimulation of cytotoxic activity of natural K cell and phagocytes, cellular modulation. differentiation, stimulation of expression of MHC class I antigens, inhibition of MHC class II include antitransformed lymphocytes, and modulation of various cell surface receptors. Under normal physiological conditions, IFNα and IFNβ (IFNα / IFNβ) are secreted constitutively in a small amount in most human cells, and expression is enhanced by the addition of various inducing agents, including infectious agents (viruses, bacteria, mycoplasma and protozoa), double stranded RNA and cytokines (M-CSF, IL-2α, IL-2, TNFα). In vivo action of type I interferon can be monitored using surrogate markers, neopterin, 2 ', 5'-oligoadenylate synthetase and β-2-microgiobulin (Alam et al., "Comperative Pharmacokinetics and Pharmacodynamics of Two Recombinant Human Interferon Beta-1 (β)" -1α) products administered intramuscularly in healthy male and female volunteers, Parmaceutical Research 14: 546-549 (1997), Fierlbeck et al., "Harmacodynamics of Recombinant IFNP During Ion-Term Treatment of Malignant Melanoma, Journal of Interferon and Cytokine Research 16 : 777 (1996), Salmon et al., "Pharmacokinetics and pharmacodynamics of recombinant human IFNPin healthy male volunteers, Journal of Interferon and Cytokine Research 16: 759 (1996)".

Interferony typ I (IFNa/β/ω působí prostřednictvím komplexu povrchového receptoru tak, že indukují specifické biologické, účinky, jako je antivirová, antinádorová a imunní modulační aktivita. Receptor IFN typ I (IFNAR) je heteromultimérový receptorový komplex, který se skládá z alespoň ze dvou různých polypeptidových řetězců (Colamonici et al., „Multichain structure of the interferon alpha receptor on hematopoietic cells, J. Immunol. 148: 2126-2132 (1992), Colamonici . et al., „Identification of a novel subunit of the Type I interferon receptor localized to human chromosome 21, J. BIOL. Chem. 268: 10895-10899 (1993)). Geny pro tyto řetězce se nacházejí na chromozómu 21 a jejich proteiny se exprimují na povrchu většiny buněk (Tan et al., „The linkage of genes for the human interferon induced antiviral protein and indophenol oxidase-B traits to chromosome G-21, J. Exp. Med. 137: 317-330 (1973)). Řetězce receptorů se původně označily jako alfa a beta, vzhledem k jejich schopnosti být rozeznávány monoklonálními protilátkami IFNaR3 a IFNaRpl. Pak se přejmenovaly na IFNAR1 v případě podjednotky alfa a IFNR2 v případě podjednotky beta. U většiny buněk molekula IFNAR1 (řetězec alfa, podjednotka Uze) (Uze et al., „Genetic transfer of a functional human interferon alpha receptor into mouše cells: cloning and expression of its cDNA, Cell 60: 225-234 (1990)) vykazuje molekulovou hmotnost 100 až 130 000 , zatímco • · · · · · • · • · • · • · · < ·· ·· • · · • · · ·Type I interferons (IFNα / β / ω act through the surface receptor complex to induce specific biological effects such as antiviral, antitumor and immune modulatory activity. The IFN type I receptor (IFNAR) is a heteromultimeric receptor complex consisting of at least from two different polypeptide chains (Colamonici et al., "Multichain structure of the interferon alpha receptor on hematopoietic cells, J. Immunol. 148: 2126-2132 (1992), Colamonici. et al.," Identification of a novel subunit of the Type I interferon receptor localized to human chromosome 21, J. BIOL Chem. 268: 10895-10899 (1993) The genes for these chains are located on chromosome 21 and their proteins are expressed on the surface of most cells (Tan et al., "The line of genes for human interferon-induced antiviral protein and indophenol oxidase-B traits to chromosome G-21, J. Exp. Med. 137: 317-330 (1973). The receptor chains were originally designated as ko alpha and beta, due to their ability to be recognized by the monoclonal antibodies IFNaR3 and IFNaRp1. They were then renamed IFNAR1 for the alpha subunit and IFNR2 for the beta subunit. In most cells, the IFNAR1 molecule (alpha chain, Uze subunit) (Uze et al., "Genetic transfer of a functional human interferon alpha receptor into the mouse cell: cloning and expression of its cDNA, Cell 60: 225-234 (1990)) shows a molecular weight of 100 to 130,000, while a molecular weight of 100 to 130,000

IFNAR2 (řetězec beta, BL, IFNa/pR) má molekulovou hmotnost 100 000. U jistých buněčných typů (linie monocytů a normálních buněk kostní dřeně) se identifikoval další receptorový komplex, kde podjednotka IFNAR2 (βε) se exprimuje jako zkrácený receptor s molekulovou hmotností 51 000. Klonovaly se podjednotky IFNAR1 a IFNAR2 Ps a βΣ (Novick et al., „The human interferon a/b receptor: Characterization and molecular clonning, Cell 77: 391-400 (1994), Domanski et al, „Cloningt and Expression of a Long Form of the β subunit of the Interferon a β Receptor That is required for Signaling, J. Exp. Med. 184: 2043-2048 (1995)). Pod-jednotky IFNAR2 ps a βΣ mají identické extracelulární a transmembránové domény, avšak v cytoplazmatické oblasti pouze sdílí identitu prvních 15 aminokyselin. Samotná pod-jednotka IFNAR2 je schopna vázat IFNoc/β, zatímco pod-jednotka IFNAR1 je schopna vázat IFNcc/β. Když se samotná pod-jednotka lidského receptorů IFNARl transfekovala do myších fibroblastů L-929, pak se na buňky nebyl schopen navázat žádný lidský IFNas mimo IFNa8/ IFNaB (Uze et al., „Genetic transfer of a functional human interferon alpha receptor into mouše cells: cloning and expression of its cDNA, Cell 60: 225-234 (1990)) . Lidská podjednotka IFNAR2 transfekovaná do buněk L za nepřítomnosti lidské pod-jednotky IFNARl váže lidský IFNa2. Přibližná hodnota Kd navázání je 0,45 nM. Když se lidské pod-jednotky IFNAR2 transfekovaly v přítomnosti lidské pod-jednotky IFNARl, pak navázání s vysokou účinností vykazuje hodnotou Kd 0,0260,114 nM (Novick et al., „The human interferon a/b receptor: Characterization and molecular clonning, Cell 77: 391-400 (1994), Domanski et al, „Cloningt and Expression of a Long Form of the β subunit of the Interferon a β Receptor That is required for Signaling, J. Exp. Med. 184: 2043-2048 (1995)).IFNAR2 (beta chain, B L , IFNα / pR) has a molecular weight of 100,000. In certain cell types (monocyte and normal bone marrow cells) another receptor complex has been identified where IFNAR2 (βε) is expressed as a truncated receptor with a molecular The IFNAR1 and IFNAR2 subunits Ps and βΣ were cloned (Novick et al., "The human interferon α / b receptor: Characterization and molecular cloning, Cell 77: 391-400 (1994), Domanski et al.," Cloningt and Expression of a Long Form of the β subunit of Interferon and β Receptor That is required for Signaling, J. Exp. Med. 184: 2043-2048 (1995)). The IFNAR2 ps and βΣ subunits have identical extracellular and transmembrane domains, but only share the identity of the first 15 amino acids in the cytoplasmic region. The IFNAR2 subunit itself is capable of binding IFNαγ / β, while the IFNAR1 subunit is capable of binding IFNαγ / β. When the human IFNAR1 receptor subunit alone was transfected into murine L-929 fibroblasts, no human IFNαs other than IFNα8 / IFNαB were able to bind to cells (Uze et al., Genetic transfer of a functional human interferon alpha receptor into the mouse cells cloning and expression of its cDNA, Cell 60: 225-234 (1990)). The human IFNAR2 subunit transfected into L cells in the absence of the human IFNAR1 subunit binds human IFNα2. The approximate Kd of binding is 0.45 nM. When human IFNAR2 subunits were transfected in the presence of human IFNAR1 subunit, the high potency binding showed a Kd value of 0.0260.114 nM (Novick et al., "The human interferon α / b receptor: Characterization and molecular cloning, Cell 77: 391-400 (1994), Domanski et al., "Cloning and Expression of the Long Form of the β Subunit of the Interferon and β Receptor. 1995)).

Odhaduje se, že na většině buněk existují pro IFN vazebná místa s vysokou afinitou 500 až 20 000 a s nízkou afinitou 2 * · · • φ · « · • · · · φ ·· · « · φ φ • Φ Φ· φφ φφ ·· φφIt is estimated that on most cells, there are high affinity binding sites of 500 to 20,000 and low affinity for IFNs with a high affinity of 500 to 20,000. · Φφ

000 až 100 000. Ačkoli komplexní pod-jednotky IFNARl/2 (α/ββ nebo (α/βΣ) se váží s vysokou afinitou pak pouze pár (α/βΣ) se jeví být funkčním signálním receptorem.Although complex IFNAR1 / 2 subunits (α / ββ or (α / βΣ) bind with high affinity, only a few (α / βΣ) appear to be a functional signaling receptor.

Transfekce pod-jednotek IFNAR1 a IFNAR2 βΣ do myšších buněk L-929, následovaná inkubací s IFNa2 vyvolává anti-virové stádium, inicijuje vnitrobuněčnou proteinovou fosforylaci a způsobuje aktivaci vnitrobuněčných kináz (Jakl a Tyk2) a transkripční faktory (STÁT 1, 2 a 3) (Novick et al., „The human interferon a/b receptor: Characterization and molecular clonning, Cell 77: 391-400 (1994), Domanski et al, „Cloningt and Expression of a Long Form of the β subunit of the Interferon a β Receptor That is required for Signaling, J. Exp. Med. 184: 2043-2048 (1995)). V odpovídajícím experimentu transfekce pod-jednotky IFNAR2 βε není schopna iniciovat podobnou odezvu. Tak podjednotka IFNAR2 βΣ je nutná pro funkční aktivitu (anti-virovou odezvu) s maximální indukcí, která se objevuje ve spojení s podjednotkou IFNAR1.Transfection of IFNAR1 and IFNAR2 βΣ subunits into mouse L-929 cells, followed by incubation with IFNα2 induces anti-viral stage, initiates intracellular protein phosphorylation and causes intracellular kinase activation (Jak1 and Tyk2) and transcription factors (STATE 1, 2, and 3) (Novick et al., "The Human Interferon α / B Receptor: Characterization and Molecular Cloning, Cell 77: 391-400 (1994), Domanski et al.," Cloning and Expression of the Long Form of the β Subunit of Interferon and β Receptor That is Required for Signaling, J. Exp. Med. 184: 2043-2048 (1995)). In a corresponding transfection experiment, the IFNAR2 βε subunit is unable to initiate a similar response. Thus, the IFNAR2 βΣ subunit is required for functional activity (anti-viral response) with maximal induction that occurs in association with the IFNAR1 subunit.

Vedle povrchových buněčných forem IFNAR vázaných na membráně se jak v séru tak v moči identifikoval rozpustný IFNAR (Novick et al., „The human interferon a/b receptor: Characterization and molecular clonning, Cell 77: 391-400 (1994), Novick et al. , „Soluble and membra Novick et al., „The human interferon a/b receptor: Characterization and molecular clonning, Cell 77: 391-400 (1994),ne-anchored forms of the human IFN-α/β receptor, J. Leuk. Bio. 57: 712-718 (1995),In addition to membrane bound cell surface forms of IFNAR, soluble IFNAR has been identified in both serum and urine (Novick et al., "The human interferon a / b receptor: Characterization and molecular cloning, Cell 77: 391-400 (1994), Novick et. al., "Soluble and Membrane Novick et al.," The human interferon a / b receptor: Characterization and molecular cloning, Cell 77: 391-400 (1994), non-anchored forms of the human IFN-α / β receptor, J. Leuk Bio 57: 712-718 (1995),

Novick et al., Soluble interferon-alpha receptor molecules are present in body fluids FEBS Lett. 314: 445-448 (1992), Lutfalla et al., „Mutant USA cells are complemented by an interferon-α/β receptor subunit generated by alternativě Processing of a new member of a cytokine receptor gene cluster, EMBO Journal 14: 5100-5108 (1995)). Rozpustný IFNAR izolovaný ze séra má v testu SDS-PAGE zjevnou molekulovou hmotnost 55 000, zatímco rozpustná forma IFNAR pocházející βNovick et al., Soluble interferon-alpha receptor molecules are present in body fluids FEBS Lett. 314: 445-448 (1992), Lutfalla et al., "Mutant US cells are complemented by an interferon-α / β receptor subunit generated by an alternative Processing of a new member of the cytokine receptor gene cluster, EMBO Journal 14: 5100- 5108 (1995)). Soluble IFNAR isolated from serum has an apparent molecular weight of 55,000 in SDS-PAGE, whereas soluble IFNAR form derived from β

♦··· ·· • ♦ 1 • · « • · ·· na C-konci. Na pět potenciálně z moče má zjevnou molekulovou hmotnost 40 až 45 000 <p40) .♦ ··· ·· • ♦ 1 • · «• · ·· at the C-terminus. For five potentially urine, it has an apparent molecular weight of 40-45,000 (p40).

Transkripty rozpustného p40 IFNAR2 jsou přítomny na úrovni mRNA a obsahují skoro celou extracelulární doménu podjednotkySoluble p40 IFNAR2 transcripts are present at the mRNA level and contain nearly the entire extracellular domain of the subunit

IFNAR2 se dvěma novými aminokyselinami rozpustném receptoru IFNAR2 existuje glykozylovaných míst. Ukázalo se, že rozpustná forma p40 IFNAR2 váže IFNa2 a IFNP a inhibuje in vitro anti-virovou aktivitu směsi druhů IFNa (leukocyt IFN) a jednotlivé IFN typ I (Novick et al., „Soluble and membra Novick et al., „The human interferon a/b receptor: Characterization and molecular clonning, Cell 77: 391-400 (1994),ne-anchored forms of the human IFN-α/β receptor, J. Leuk. Bio. 57: 712-718 (1995)).IFNAR2 with two new amino acids soluble IFNAR2 receptor exists glycosylated sites. The soluble form of p40 IFNAR2 has been shown to bind IFNα2 and IFNβ and inhibit the in vitro anti-viral activity of a mixture of IFNα species (leukocyte IFN) and individual IFN type I (Novick et al., "Soluble and membrane Novick et al." interferon α / β receptor: Characterization and molecular cloning, Cell 77: 391-400 (1994), non-anchored forms of the human IFN-α / β receptor, J. Leuk. Bio. 57: 712-718 (1995)) .

Dále se ukázalo, že rekombinantní podjednotka IFNAR2 Ig fúzního proteinu inhibuje navázání různých druhů IFN typ I (IFNaA, IFNaB, IFNaD, IFNP, IFNa Conl a FNco) na Daudiho buňky a podjednotkou α/βε se transfekovaly buňky COS.Furthermore, the recombinant IFNAR2 Ig fusion protein subunit has been shown to inhibit the binding of various types of IFN type I (IFNaA, IFNaB, IFNaD, IFNP, IFNa Con1 and FNco) to Daudi cells and COS cells were transfected with the α / βε subunit.

Identifikovaly se signální cesty IFN typ I (Platanias et al. , „Differences in interferon a and β signaling, J. Biol. Chem. 271: 23630-23633 (1996), Yan et al., „Molecular characterization of an alpha interferon receptor 1 subunit (IFNaRl) domain required for TYK2 binding and signál transduction, Mol. Cell. Bio. 16: 2074-2082 (1996), Yang et al., „Direct association of STAT3 with the IFNAR-1 chain of the human Type I interferon receptor, J. Biol. Chem. 271: 8057-8061 (1996), Qureshi et al., „Function of Stat2 protein in transcriptional activation by alpha interferon, Mol. Cell. Bio. 16: 288-293 (1996), Sharf et al., „Functional domain analysis of interferon consensus sequence binding protein (ICSBP) and its association with interferon regulátory factors, J. Biol. Chem. 270: 13063-13069 (1995)). Uvažuje se, že iniciační rysy vedoucí k signalizaci se projevují navázáním IFNa/β/ω na podjednotku IFNAR2 následovanou spojením podjednotky IFNARl za vzniku komplexu IFNAR1/2 (Platanias et •» · · ·· ·» · · ·· «· • * · · «· · · ♦ · » ··· · · · · · · · · ···· ···· ···· al., „Tyrosine phosphorylation of the a a β subunits of the Type I interferon receptor J. Biol. Chem. 269: 17761-17764 (1994). Navázání IFNcc/β/ω na komplex IFNAR1/2 vede k aktivaci dvou Janusových kináz (Jakl a Tyk2), které jsou známy tím, že fosforylují specifické tyroziny na podjednotkách IFNAR1 a IFNAR2. Po té, co se tyto podjednotky fosforylují , molekuly STÁT (STÁT 1, 2, a 3) se také fosforylují, což vede k dimerizaci transkripčních komplexů STÁT, po čemž následuje jaderná lokalizace transkripčního komplexu a aktivace specifických indukovatelných genů IFN.IFN type I signaling pathways have been identified (Platanias et al., "Differences in interferon and β signaling, J. Biol. Chem. 271: 23630-23633 (1996), Yan et al.," Molecular characterization of the alpha interferon receptor 1 subunit (IFNαR1) domain required for TYK2 binding and signal transduction, Mol. Bio., 16: 2074-2082 (1996), Yang et al., "Direct association of STAT3 with the IFNAR-1 chain of human Type I interferon receptor, J. Biol. Chem. 271: 8057-8061 (1996), Qureshi et al., "Function of Stat2 protein in transcriptional activation by alpha interferon, Mol. Cell. Bio. 16: 288-293 (1996), Sharf et al., "Functional domain analysis of interferon consensus sequence binding protein (ICSBP) and its association with interferon regulators factors, J. Biol. Chem. 270: 13063-13069 (1995)). It is thought that the initiating features leading to signaling are manifested by the binding of IFNα / β / ω to the IFNAR2 subunit followed by the association of the IFNAR1 subunit to form the IFNAR1 / 2 complex (Platanias et. Al., "Tyrosine phosphorylation of the α and β subunits of the Type I interferon receptor J." Biol. Chem., 269: 17761-17764 (1994). Binding of IFNcc / β / ω to the IFNAR1 / 2 complex results in the activation of two Janus kinases (Jak1 and Tyk2), known to phosphorylate specific tyrosines on the IFNAR1 and IFNAR2 subunits. After these subunits are phosphorylated, the STATE molecules (STATE 1, 2, and 3) also phosphorylate, resulting in dimerization of STATE transcription complexes, followed by nuclear localization of the transcription complex and activation of specific inducible IFN genes.

Hodnotily se farmakokinetiky a farmakodynamiky IFN typu I u lidí (Alam et al., „Comperatíve pharmacokinetics and Pharmacodynamics of two recombinant human interferon beta-1 (ΙΕΝβ-la) products administered íntramuscularly in healthy male and female volunteers, Parmaceutical Research 14: 546-549 (1997), Fierlbeck et al., „harmacodynamícs of recombinant ΙΓΝβ during long-term treatment of malignant melanoma, Journal of Interferon and Cytokine Research 16: 777 (1996), Salmon et al., „Pharmacokinetics and pharmacodynamics of recombinant human ΙΓΝβίη healthy male volunteers, Journal of Interferon and Cytokine Research 16: 759 (1996)). Odstranění ΙΡΝβ docela je rychlé, jestliže biologická dostupnost IFNP je nižší než se očekávalo v případě většiny cytokináz. Ačkoli u lidí se odhadovaly farmakodynamiky ΙΕΝβ, nenašla se jasná korelace mezi biologickou dostupností ΙΡΝβ a klinické účinnosti. U normálních zdravých lidských dobrovolníků aplikace jediné intravenozní (iv) bolusové dávky (6 MIU) rekombinanntího CHO získaného ΙΓΝβ vede do fáze rychlé distribuce, která trvá 5 minut a poločas rozpadu je 5 hodin (Alam et al., „Comperatíve pharmacokinetics and Pharmacodynamics of two recombinant human interferon beta1 (ΙΓΝβ-la) products administered Íntramuscularly in healthy male and female volunteers, Parmaceutical Research 14: 546549 (1997)). Po podkožní (sc) nebo intramuskulární aplikaci ··«» ·4 ·» ·· ·· ·* • · · 9 9 · · · » · ·The pharmacokinetics and pharmacodynamics of type I IFN in humans have been evaluated (Alam et al., "Comperative Pharmacokinetics and Pharmacodynamics of Two Recombinant Human Interferon Beta-1 (ΙΕΝβ-la) Products Combining Intramuscularly in Healthy Male and Female Volunteers, Parmaceutical Research 14: 546- 549 (1997), Fierlbeck et al., "Harmacodynamics of recombinant duringβ during long-term treatment of malignant melanoma, Journal of Interferon and Cytokine Research 16: 777 (1996), Salmon et al.," Pharmacokinetics and pharmacodynamics of recombinant human ΙΓΝβίη healthy male volunteers, Journal of Interferon and Cytokine Research 16: 759 (1996)). Removal of ΙΡΝβ is quite rapid if the bioavailability of IFNP is lower than expected for most cytokinases. Although odynamΕΝβ pharmacodynamics were estimated in humans, there was no clear correlation between biologβ bioavailability and clinical efficacy. In normal healthy human volunteers, administration of a single intravenous (iv) bolus dose (6 MIU) of recombinant Oβ-derived CHO results in a rapid distribution phase of 5 minutes and a half-life of 5 hours (Alam et al., Comperative pharmacokinetics and Pharmacodynamics of two). recombinant human interferon beta1 (β-1α) products administered intramuscularly in healthy male and female volunteers, Parmaceutical Research 14: 546549 (1997)). After subcutaneous (sc) or intramuscular administration 9 9 9 9 9 9

9 · 9 9 · 9 · * 9 9 • 9 ««< 99 9 · 9 99 «9 · 9 9 · 9 · * 9 9 • 9

ΙΡΝβ, je v séru obsaženo pouze přibližně 15 % dávky, která je dostupná při systémové aplikaci. Farmakodynamiky ΙΕΝβ, které následují po aplikaci iv, im nebo sc (měří se na základě změn 2' , 5'-oligoadenylované syntetázy (2',5'AS) v PBMC) se hodnotily během prvních 24 hodin. Po dobu dalších čtyř dní pomalu klesaly na hodnotu pozadí. Síla a délka biologického účinku je stejná s ohledem na způsob aplikace.ΙΡΝβ, only about 15% of the dose available in systemic administration is contained in serum. The pharmacodynamics of odynamΕ ,β following iv, im or sc administration (measured by changes in 2 ', 5'-oligoadenylated synthetase (2', 5'AS) in PBMC) were evaluated within the first 24 hours. Over the next four days they slowly dropped to the background value. The strength and duration of the biological effect are the same with respect to the mode of administration.

Po aplikaci injekcí im jediné dávky 6 MIU rekombinantního ΙΡΝβ se testovaly farmakokinetiky (PK) a farmakodynamiky (PD) ΙΡΝβ připravených dvěmi rozdílnými firmami (REBIF®-Serono a AVONEX®-Biogen) (popisuje se v publikaci Salmon et al., „Pharmacokinetics and pharmacodynamics of recombinant human ΗΤΝβίη healthy male volunteers, Journal of Interferon and Cytokine Research 16: 759 (1996)). Monitorovala se koncentrace ΙΡΝβ v séru a ΙΡΝβ náhradního markéru neoptorinu v čase. Oba přípravky ΙΓΝβ vykazují podobné profily PK , přičemž maximaAfter injecting IM with a single dose of 6 MIU of recombinant ΙΡΝβ, pharmacokinetics (PK) and pharmacodynamics (PD) ΙΡΝβ prepared by two different companies (REBIF®-Serono and AVONEX®-Biogen) were tested (Salmon et al., "Pharmacokinetics and pharmacodynamics of recombinant human β-healthy human volunteers, Journal of Interferon and Cytokine Research 16: 759 (1996)). Serum ΙΡΝβ concentration and ΙΡΝβ spare marker neoptorin marker were monitored over time. Both preparations ΙΓΝβ show similar PK profiles with maximums

ΙΡΝβ v séru se dosáhlo po přibližně 12 až 15 hodinách, ačkoli přípravek REBIF® vykazuje nižší maximální hodnotu. Množství IF^zbývá hodnotit v případě přípravků REBIF® a AVONEX® po dobu alespoň prvních 36 hodin po injekci im. Po 48 hodinách hodnota poklesla slabě pod základní linii. Množství neopterinu vykazuje velmi podobný profil u přípravků REBIF® a AVONEX®, přičemž maximálního množství neopterinu se dosáhlo přibližně 44 až 50 hodin po injekci. Zbytek se hodnotil až do doby 72 hodin po injekci a pak postupně během 144 hodin klesly na základní linii.Serum ΙΡΝβ was reached after approximately 12 to 15 hours, although REBIF® showed a lower maximum value. The amount of IF? Remains to be evaluated for REBIF® and AVONEX® for at least the first 36 hours after im injection. After 48 hours, the value dropped slightly below the baseline. The amount of neopterin shows a very similar profile for REBIF® and AVONEX®, with the maximum amount of neopterin reached approximately 44 to 50 hours after injection. The remainder was evaluated up to 72 hours after injection and then gradually decreased to baseline over 144 hours.

Farmakodynamická studie ΙΕΝβ s více dávkami se provedla u lidských pacientů s melanomem (Fierlbeck et al., „harmacodynamics of recombinant ΙΡΝβ during long-term treatment of malignant melanoma, Journal of Interferon and Cytokine Research 16: 777 (1996)), přičemž ΙΡΝβ se aplikoval cestou sc, třikrát v týdnu při dávce 3MIU v jedné dávce po dobu šesti měsíců. Maxima farmakodynamických markérů, 2', 5'-AS « · · · φ φ • « syntetáz, 32-mikroglobulinu, neopterinu a aktivace buněk NK se dosáhlo aplikací druhé injekce (den 4.) a poklesla během 28 dní, zbývající se po šesti měsících slabě zvýšily.A multi-dose pharmacodynamic study of ΙΕΝβ was conducted in human melanoma patients (Fierlbeck et al., "Harmacodynamics of recombinant duringβ during long-term treatment of malignant melanoma, Journal of Interferon and Cytokine Research 16: 777 (1996)"), applied by sc, three times a week at 3MIU in a single dose for six months. Maximal pharmacodynamic markers, 2 ', 5'-AS, synthetases, 32-microglobulin, neopterin, and NK cell activation were achieved by a second injection (Day 4) and decreased within 28 days, remaining after six days. months slightly increased.

·« «φφ · « «φφ «φ φ « φφ φ φ φ · · φ «φ φ φφ φ« · · * · · · · ·«Φ φ φ φ φ φ · · · · · · · ·

Vymizení interferonu typ I Elimination of type I interferon u lidí je in humans is rychlé. fast. Přípravky Preparations interferonu působící po dlouhou interferon acting for a long time dobu budou time will be mít velký přínos make a big difference v klinické praxi. in clinical practice. Podstata vynálezu SUMMARY OF THE INVENTION Zjistilo se, že komplex It was found that the complex interferonu interferon typ i type i zahrnuj e include e

rozpustnou formu IFNAR v komplexu s interferony typu I (IFN), vykazuje zlepšenou stabilitu, zvýšenou účinnost a prodloužené farmakokinetiky in vivo v porovnání s volným IFN v případě proti virové, proti rakovinové a imunitní modulační aktivity.a soluble form of IFNAR complexed with type I interferons (IFN), exhibits improved stability, increased efficacy, and prolonged pharmacokinetics in vivo as compared to free IFN for anti-viral, anti-cancer, and immune modulating activity.

Vynález popisuje komplex interferonu typ I (IFN), který zahrnuje polypeptidovou sekvenci extracelulární oblast podjednotky receptoru lidského interferonu α/β (IFNAR), které vykazují zdokonalenou stabilitu, zvýšenou účinnost a/nebo prodloužené farmakokinetiky in vivo v porovnání s volným IFN v případě proti virové, proti rakovinové a imunitní modulační aktivity. Upřednostňuje se, aby komplex byl extracelulární oblast pod-jednotky IFNAR2 s libovolným interferonem typu I nebo s pod-jednotkou IFNARl s IFNa.The present invention provides a type I interferon (IFN) complex that comprises the polypeptide sequence of the extracellular region of the human interferon α / β receptor subunit (IFNAR), which exhibits improved stability, enhanced efficacy and / or prolonged pharmacokinetics in vivo compared to free IFN in anti-viral , against cancer and immune modulating activity. It is preferred that the complex be the extracellular region of IFNAR2 subunit with any type I interferon or IFNAR1 subunit with IFNα.

Komplex je fúzní protein nebo kovalentní komplex nebo ne kovalentní komplex obsahující polypeptidovou sekvenci celé extracelulární oblasti IFNAR, přednostňuje se IFNAR2 nebo jeho libovolná subfrakce vázající interferon, která tvoří komplex s IFNa nebo ΙΡΝβ nebo s IFNco, nebo její libovolnou biologicky aktivní subfrakci.The complex is a fusion protein or a covalent complex or a non-covalent complex comprising the polypeptide sequence of the entire extracellular region of IFNAR, preferably IFNAR2 or any interferon binding subfraction thereof that complexes with IFNα or β or IFNco, or any biologically active subfraction thereof.

IFNAR zahrnuje libovolné známé extracelulární receptory IFNAR, jak jsou definovány shora v textu, stejně jako jejich libovolné aktivní fragmenty. IFNAR může tvoří fúzi s jiným proteinem například s imunoglubulinem, jako je IgG. Termín IFN, IFNa, ΙΝΝβ a IFNco tvoří jeden z více než 20 typů i:IFNARs include any known extracellular IFNAR receptors as defined above, as well as any active fragments thereof. IFNAR may form a fusion with another protein, for example, an immunoglubulin, such as IgG. The term IFN, IFNa, ΙΝΝβ and IFNco make up one of more than 20 types of i:

♦ « interferonu typu I, které se do dnešního dne stanovily, nebo libovolný jiný interferon typu I, který se identifikuje v budoucnu.♦ «Type I interferon that has been established to date, or any other type I interferon that will be identified in the future.

V jednom provedení vynálezu komplex obsahuje IFNa. nebo IFNP kovalentně spojený s IFNAR2 prostřednictvím chemické vazby.In one embodiment, the complex comprises IFNα. or IFNβ covalently linked to IFNAR2 via a chemical bond.

Další provedení vynálezu obsahuje komplex složený z IFNa nebo IFNp, které tvoří nekovalentní komplex s IFNAR2. Další provedení vynálezu zahrnuje kompozici obsahující IFN typ I a IFNAR2 v libovolném poměru. Formulace IFN typu I s nadbytkem IFNAR2 definované shora v textu jsou také zahrnuty v definici termín „komplex podle vynálezu. Dva komponenty se mohou také aplikovat odděleně, přičemž mohou vytvořit komplex in vivo. V dalším provedení vynálezu komplex je směs IFNAR2 a IFN získaný současnou a následnou společnou aplikací IFNa nebo IFNP a rozpustného IFNAR2. IFNAR je dále možno aplikovat, aniž dochází ke společné aplikaci IFN tak, že se může tvořit komplex in vivo s endogenní cirkulací IFN, přičemž se zesilují účinky endogenního IFN.Another embodiment of the invention comprises a complex composed of IFNα or IFNβ which forms a non-covalent complex with IFNAR2. Another embodiment of the invention comprises a composition comprising type I IFN and IFNAR2 in any ratio. Type I IFN formulations with an excess of IFNAR2 as defined above are also included in the definition of the term "complex of the invention." The two components may also be administered separately, forming a complex in vivo. In another embodiment of the invention, the complex is a mixture of IFNAR2 and IFN obtained by simultaneous and sequential administration of IFNα or IFNβ and soluble IFNAR2. Further, IFNAR can be administered without co-administration of IFN such that it can form a complex in vivo with endogenous IFN circulation, enhancing the effects of endogenous IFN.

V určitém provedení vynálezu komplex zahrnuje IFNa nebo IFNp nebo IFNco, fúzované s IFNAR2, jako rekombinantní fúzní protein, kde části IFN a IFNAR2 se fúzují prostřednictvím molekuly flexibilního peptidového linkeru. Tento peptídový linker je štěpitelný nebo není štěpitelný in vivo.In certain embodiments, the complex comprises IFNα or IFNβ or IFNα, fused to IFNAR2, as a recombinant fusion protein, wherein portions of IFN and IFNAR2 are fused via a flexible peptide linker molecule. This peptide linker is cleavable or not cleavable in vivo.

Vynález dále popisuje DNA kódující takové fúzní proteiny, vektory obsahující takovou DNA, hostitelské buňky transformované takovými vektory uvedeným způsobem, aby se exprimovaly fúzní proteiny. Dále vynález popisuje metody produkce takových fúzních proteinů, kultivaci uvedených hostitelských buněk a izolaci fúzních proteinů, které exprimuj i.The invention further provides DNA encoding such fusion proteins, vectors comprising such DNA, host cells transformed with such vectors in the manner described to express the fusion proteins. The invention further provides methods for producing such fusion proteins, culturing said host cells and isolating the fusion proteins that they express.

Dále vynález popisuje metody použití komplexů podle vynálezu za účelem prodloužení účinku IFN in vivo, které je ·» možné použít při léčbě libovolného onemocnění nebo podmínek, které jsou léčitelné aplikací IFN.Further, the invention provides methods of using the complexes of the invention to prolong the effect of IFN in vivo, which can be used to treat any disease or condition treatable by the application of IFN.

Dále vynález popisuje použití IFNAR jako stabilizátoru ve formulacích IFN. Volný IFNp má tendenci tvořit oligoméry. Tomu se předchází tvorbou komplexu s IFNAR, zvláště s IFNAR2. Formulace rekombinantního IFNp musí vykazovat kyselé pH, které může způsobit podráždění při aplikaci. Jestliže se použije IFNAR jako stabilizátor, je možné vytvořit kompozice, které nejsou kyselé.Further, the invention describes the use of IFNAR as a stabilizer in IFN formulations. Free IFNβ tends to form oligomers. This is prevented by complexing with IFNAR, especially IFNAR2. The recombinant IFNβ formulation must have an acidic pH that may cause irritation upon administration. If IFNAR is used as a stabilizer, it is possible to form non-acidic compositions.

Vynález popisuje komplex IFNAR/IFN a technologii nutnou k produkci tohoto komplexu. Na základě výsledků se IFNp vybral jako příklad s nejmenším omezením.The invention describes the IFNAR / IFN complex and the technology required to produce the complex. Based on the results, IFN [beta] was chosen as the least restrictive example.

Fúzní protein.Fusion protein.

C-konec IFNAR2 nebo jeho libovolná sekvence vázající interferon se fúzovala s N-koncem IFNP nebo s jeho biologicky aktivními fragmenty, jak je nutné k překlenutí nej kratší vzdálenosti mezi dvěmi molekulami. Mohou se také připravit reverzní konstrukce, kde C-konec IFNp nebo jeho fragmenty se fúzují s N-koncem IFNAR2 nebo s jejich sekvencemi.The C-terminus of IFNAR2, or any interferon binding sequence thereof, was fused to the N-terminus of IFNP or its biologically active fragments as necessary to bridge the shortest distance between the two molecules. Reverse constructs can also be prepared wherein the C-terminus of IFNβ or fragments thereof is fused to the N-terminus of IFNAR2 or sequences thereof.

Z modelů molekul komplexu IFNAR2/IFNp se odhadla vzdálenost mezi upoutanou C-terminální extracelulární oblastí IFNAR2 a N-terminální oblastí IFNP v aktivním modelu komplexu, která se rovná přibližně 80 angstromů. Za účelem navrhnout komplex IFNAR2/IFNP, který umožňuje udržovat aktivní komplex, se může použít například repetice flexibilního peptidového linkeru Gly-Gly-Gly-Gly-Ser (GGGGS) (SEQ ID NO: 1). V jiném případě linker může být flexibilní a může tvořit cíl pro proteolytické štěpení sérem, membránové vazby a/nebo buněčných proteáz. Příklad místa štěpení sérové proteázy připravené komplexní fúze IFNAR2/IFNP může být místo štěpení faktoru Xa. Faktor Xa štěpí protrombin ve dvou polohách Arg273 a Arg322 a * « ' · vykazuje rozeznávaný tetrapetidový signál Ile-Glu-Glu-Arg (SEQFrom IFNAR2 / IFNβ molecule models, the distance between the tethered C-terminal extracellular region of IFNAR2 and the N-terminal region of IFNP in an active complex model of approximately 80 angstroms was estimated. For example, a repeat of the Gly-Gly-Gly-Gly-Gly-Ser (GGGGS) flexible peptide linker (SEQ ID NO: 1) can be used to design an IFNAR2 / IFNP complex that allows the active complex to be maintained. Alternatively, the linker may be flexible and may form a target for proteolytic cleavage by serum, membrane binding, and / or cellular proteases. An example of a serum protease cleavage site prepared by a complex IFNAR2 / IFNβ fusion may be a Factor Xa cleavage site. Factor Xa cleaves prothrombin at two positions Arg273 and Arg322 and shows the recognized tetrapetide signal Ile-Glu-Glu-Arg (SEQ.

ID NO: 2) (Nagai et al., Nátuře 309: 810 (1984)). Samotný faktor Xa se vytvořil v intrinsické a extrinsické dráze které zahrnují tkáňový faktor, které endoteliální buňky, makrofágy aID NO: 2) (Nagai et al., Nature 309: 810 (1984)). Factor Xa itself was formed in the intrinsic and extrinsic pathways that include tissue factor, which endothelial cells, macrophages and

různými aktivátory, uvolňují vaskulární neutrofily.various activators, release vascular neutrophils.

Faktor obsahuj ící oblasti aFactor containing areas a

Xa může působit na fúzní protein IFNAR2/IFN rozeznávanou sekvenci faktoru Xa v linkerové uvolňuje komplex IFNAR2/IFN tak, že komplex může fungovat jako nekovalentní komplex.Xa can act on the IFNAR2 / IFN fusion protein recognized by the Factor Xa sequence in the linker to release the IFNAR2 / IFN complex such that the complex can function as a non-covalent complex.

V jiném případě komplexní fúze IFNAR2/IFNp může vykazovat místo štěpení vhodné pro proteázu buněčné membrány (například hepsin). Hepsin je serinový proteázový zymogen vázaný na membráně o molekulové hmotnosti 51 000, který se silně exprimuje ve tkáni jater, ale také se nachází v ledvinách, pankreasu, plicích, štítné žláze, v podvěsku mozkovém a ve varlatech. Jedna sekvence, která je známa, že ji štěpí hepsin je peptid Argl52-Ilel53 vázaný na faktoru VII. Hepsin se podílí na tvorbě trombinu v nádorových buňkách (Kazam et al., J. Biol. Chem. 270: 1 (1995).Alternatively, the complex IFNAR2 / IFNβ fusion may have a cleavage site suitable for a cell membrane protease (e.g., hepsin). Hepsin is a membrane-bound serine protease zymogen of 51,000 molecular weight, which is strongly expressed in liver tissue, but is also found in the kidney, pancreas, lungs, thyroid, pituitary, and testes. One sequence known to be cleaved by hepsin is the Factor VII bound Arg152-Ilel53 peptide. Hepsin is involved in the formation of thrombin in tumor cells (Kazam et al., J. Biol. Chem. 270: 1 (1995)).

Hepsin může působit na fúzní protein SIFNAR2/IFN obsahující rozeznávanou sekvenci hepsinu v oblasti linkeru a uvolňuje komplex SIFNAR2/IFN tak, že komplex může fungovat nekovalentním způsobem.Hepsin can act on the SIFNAR2 / IFN fusion protein containing the recognized hepsin sequence in the linker region and releases the SIFNAR2 / IFN complex so that the complex can function in a non-covalent manner.

V jiném případě fúzní komplex SIFNAR2/IFN může obsahovat místo štěpení vnitrobuněčnou proteázou. Nekrotizující a odumírající buňky uvolňují různé proteázy. Jsou to kaspázy (proteázy podobné enzymu přeměňujícímu interleukin 1-beta), metalo-proteinázy, lysosomální proteázy (například katepsin B) a elastázu. Elastázu uvolňují granulocyty během stádia onemocnění (například během sepsí) a vykazují širokou specifitu, co se týče aminokyselinové štěpící sekvence. Jsou příbuzné trypsinu (popisuje se v publikacích Ertel et al.,Alternatively, the SIFNAR2 / IFN fusion complex may comprise an intracellular protease cleavage site. Necrotizing and dying cells release various proteases. These are caspases (proteases similar to interleukin 1-beta converting enzyme), metallo-proteinases, lysosomal proteases (e.g. cathepsin B) and elastase. Elastase is released by granulocytes during the disease stage (e.g., during sepsis) and exhibits broad specificity in terms of amino acid cleavage sequence. They are related to trypsin (Ertel et al.

tt

4' Λ • ·4 'Λ • ·

99

Arch. Surg. 129: 1 (1994), Szilagyi et al., Biochim. Biophys. Acta 1251: 1 (1995)).Sheet. Surg. 129: 1 (1994); Szilagyi et al., Biochim. Biophys. Acta 1251: 1 (1995)).

Intracelulární proteázy mohou působit na fúzni protein SIFNAR2/IFN obsahující rozeznávanou sekvenci intracelulární proteázy v oblasti linkeru a uvolňují komplex sIFNAR2/IFN tak, že komplex může fungovat jako nekovalentní komplex.Intracellular proteases can act on the SIFNAR2 / IFN fusion protein containing the recognized intracellular protease sequence in the linker region and release the sIFNAR2 / IFN complex so that the complex can function as a non-covalent complex.

Ve skutečnosti se připravilo několik příkladů konstrukcí fúzních proteinů, ve kterých C-konec SIFNAR2 (P40-ESEFS) je spojen s N-koncem ΙΕΝβ (MSY) prostřednictvím flexibilního linkeru. Příklady peptidových linkerů jsou následující: ESEFS(GGGGS)„MSY, kde n=5 (SEQ ID NO: 3), 4 (SEQ ID NO: 4), 3 (SEQ ID NO: 5, 2 (SEQ ID NO: 6) nebo (SEQ ID NO: 7), ESEFS(hCG-CTP)MSY, kde hCG-CTP - SSSSKAPPPSLPSPSRLPGPSDTPILPQ (SEQ ID NO: 8), ESEFS(EFM) nMSY, kde n=5 (SEQ ID NO: 9), 4 (SEQ ID NO: 10) nebo 3 (SEQ ID NO: 11), ESEFS(EFGAGLVLGGQFM) nMSY, kde n=l (SEQ ID NO: 12) nebo 2 (SEQ ID NO: 13) a libovolný jiný vhodný linker, který překrývá vzdálenost mezi vazebným místem SIFNAR2 a ΙΕΝβ v komplexním modelu a který netvoří imunogenní epitop mezi částmi interferonu a receptorů. Upřednostňuje se, aby tyto linkery tvořilo až 30 aminokyselin.In fact, several examples of fusion protein constructs have been prepared in which the C-terminus of SIFNAR2 (P40-ESEFS) is linked to the N-terminus of ΙΕΝβ (MSY) via a flexible linker. Examples of peptide linkers are: ESEFS (GGGGS) "MSY, where n = 5 (SEQ ID NO: 3), 4 (SEQ ID NO: 4), 3 (SEQ ID NO: 5, 2 (SEQ ID NO: 6)) or (SEQ ID NO: 7), ESEFS (hCG-CTP) MSY, wherein hCG-CTP - SSSSKAPPPSLPSPSRLPGPSDTPILPQ (SEQ ID NO: 8), ESEFS (EFM) n MSY, wherein n = 5 (SEQ ID NO: 9), 4 (SEQ ID NO: 10) or 3 (SEQ ID NO: 11), ESEFS (EFGAGLVLGGQFM) n MSY, wherein n = 1 (SEQ ID NO: 12) or 2 (SEQ ID NO: 13) and any other suitable linker , which overlaps the distance between the SIFNAR2 and ΙΕΝβ binding site in a complex model and which does not form an immunogenic epitope between portions of interferon and receptors, it is preferred that these linkers comprise up to 30 amino acids.

Kovalentní komplexCovalent complex

Jeden příklad tvoření chemických zesíťovaných molekul je místně specifická modifikace IFNAR2 reakcí biodegradovatelného linkeru, jako je polyetylén glykol (PEG), s přítomnými cysteiny nebo zavedenými do molekuly IFNAR2 za použití susbtituce aminokyselin, jako je Ser210 až Cys nebo Asn89 až Cys (místně řízená mutageneze). Následující konstrukce se mohou navrhnout takto: IFNAR(S210C)-PEGn-ΙΓΝβ(Cysl7), kde n=2 000, 5 000 nebo 10 000, nebo IFNAR (N89C)-PEGn- ΙΕΝβ^3ΐ7).One example of the formation of chemical cross-linked molecules is site-specific modification of IFNAR2 by reacting a biodegradable linker, such as polyethylene glycol (PEG), with cysteines present or introduced into IFNAR2 using amino acid substitutions such as Ser210 to Cys or Asn89 to Cys (site-directed mutagenesis) . The following constructs can be designed as follows: IFNAR (S210C) -PEGn-β (Cysl7), where n = 2,000, 5,000 or 10,000, or IFNAR (N89C) -PEGn- ΙΕΝβ ^ 3ΐ7).

Tvorba kovalentních disulfidových vazeb mezi Cys dvou různých částí je také obsahem vynálezu.The formation of covalent disulfide bonds between the Cys of two different moieties is also within the scope of the invention.

Nekovalentní komplex ·*♦· «β * * * ί » φ » * • Φ ♦· > « « φ· * · * φφφφ· φφφφNon-covalent complex · ♦>>> * »>>>>>>>>>» »» »

I »<·· « « « ♦ * ♦ · ·> φφφ φφ · * φφφ»I <♦ · · · φ »» »

Lidský IFNAR2 tvoří komplex s IFN3 za podmínek, které maximalizují tvorbu aktivního komplexu. Aby vznikl maximálně aktivní komplex je nutné dosáhnout in vitro optimální poměrHuman IFNAR2 forms a complex with IFN3 under conditions that maximize the formation of the active complex. In order to produce a maximum active complex, an optimal in vitro ratio must be achieved

2,5 ng IFNAR2 ku 1 mezinárodní jednotka (IU) ΙΕΝβ, jak se popisuje v příkladech. V současné době se stanovil optimální poměr IFNAR2 ku ΙΤΝβ, při kterém dochází k maximální tvorbě aktivního komplexu aktivity in vivo, ačkoli se jeví, že optimální poměr závisí na koncentraci ΙΕΝβ. Tak například optimální poměr IFNAR2: ΙΕΝβ za účelem zvýšení proti-nádorové aktivity ΙΕΝβ v koncentraci 2xl04 IU/myš/den je 2,5 ng IFNAR2 na pg ΙΕΝβ, zatímco při koncentraci 5 x 104 IU/myš/den ΙΕΝβ je optimum 0,3 ng IFNAR2 na pg ΙΕΝβ. Stejný poměr se používá při dosažení maximální tvorby aktivního komplexu in vitro, což vede k prodloužení farmakokinetiky IFN in vivo.2.5 ng IFNAR2 per 1 International Unit (IU) ΙΕΝβ as described in the examples. At present, the optimal ratio of IFNAR2 to ΙΤΝβ has been established, which produces maximum active complex activity activity in vivo, although the optimal ratio appears to depend on koncentraciΕΝβ concentration. For example, the optimal ratio of IFNAR2: ΙΕΝβ to increase anti-tumor activity of ΙΕΝβ at 2x10 4 IU / mouse / day is 2.5 ng IFNAR2 per pg ΙΕΝβ, while at 5 x 10 4 IU / mouse / day ΙΕΝβ is optimum 0 , 3 ng IFNAR2 per pg ΙΕΝβ. The same ratio is used to maximize the formation of the active complex in vitro, resulting in prolonged IFN pharmacokinetics in vivo.

Přednostně se pro přípravu komplexu používají rekombinantní molekuly IFNAR2 a ΙΕΝβ. V anti-virových testech in vitro komplex interferon/receptor vykazoval ve srovnání s aktivitou samotného ΙΕΝβ zvýšenou aktivitu. Konstantní koncentrace ΙΕΝβ se smísila s různými koncentracemi rekombinantního SIFNAR2 a tato směs se (komplex IFNAR2/IFN) přidala k buňkám WISH (lidské amniotické buňky). Tyto buňky WISH se pak infikovaly virem vesikulární stomatitidy (VSV) a monitorovala se antivirová aktivita IFN, jako množství přeživších buněk po dobu inkubace 48 hodin. V každém experimentu přidání IFNAR2 ke konstantnímu množství ΙΕΝβ vedlo ke zvýšení množství buněk, které přežily infekci VSV při optimálním poměru IFNAR2 ku IFN, v závislosti na velikosti dávky. Tyto výsledky prokázaly, že komplex IFNAR2 a IFNβvykazuje zvýšenou aktivitu ve srovnání s volným ΙΕΝβ v antivirovém testu. Praktické implikace této skutečnosti je, že komplex ΙΕΝΑΚ2/ΙΕΝβ má vyšší účinnost a zvýšenou aktivitu ve srovnání s volným IFN v případě různých terapeutických » · »4Preferably, recombinant IFNAR2 and ΙΕΝβ molecules are used to prepare the complex. In in vitro anti-viral assays, the interferon / receptor complex showed increased activity compared to ΙΕΝβ alone. A constant concentration of ΙΕΝβ was mixed with different concentrations of recombinant SIFNAR2 and this mixture (IFNAR2 / IFN complex) was added to WISH cells (human amniotic cells). These WISH cells were then infected with vesicular stomatitis virus (VSV) and the antiviral activity of IFN was monitored as a number of surviving cells for 48 hours incubation. In each experiment, the addition of IFNAR2 to a constant amount of ΙΕΝβ resulted in an increase in the number of cells that survived VSV infection at the optimal IFNAR2 to IFN ratio, depending on the dose size. These results showed that the IFNAR2-IFNβ complex showed increased activity compared to free ΙΕΝβ in the antiviral assay. The practical implication of this is that the ΙΕΝΑΚ2 / ΙΕΝβ complex has higher efficacy and increased activity compared to free IFN for various therapeutic »» »4

44 indikací, při kterých je aktivní samotný IFN. Tyto indikace zahrnují ty, při kterých volný IFN vykazuje terapeutickou aktivitu, jako je anti-virová, i : j w :44 indications in which IFN alone is active. These indications include those in which free IFN exhibits therapeutic activity, such as anti-viral, i:

4*4 * 4 4 44 #4 4 ♦ 4 4 ♦ 4 4 » » <4 4 modulační aktivita vyšší účinnosti proti-rakovinová a imunní Očekává se, že komplex IFNAR2/IFN, díky zvyšuje aktivitu a/nebo zlepšuje farmakokinetiky (to je poločas rozpadu), bude účinnější při léčbě virových, onkogenních a imunitních poruch.4 * 4 * 4 4 44 # 4 4 ♦ 4 4 ♦ 4 4 »» <4 4 modulating activity of higher efficacy anti-cancer and immune The IFNAR2 / IFN complex is expected to increase activity and / or improve pharmacokinetics (i.e. half-life) will be more effective in the treatment of viral, oncogenic and immune disorders.

V případě, že dochází k aplikaci ín vivo interferonový receptorový komplex zvyšuje biodostupnost, farmakokinetiky a/nebo farmakodynamiky IFN, čímž zesiluje antivirové, proti rakovinové a imunitní modulační vlastnosti IFN.When administered in vivo, the interferon receptor complex increases the bioavailability, pharmacokinetics and / or pharmacodynamics of IFN, thereby enhancing the antiviral, anti-cancer, and immune modulating properties of IFN.

Zvýšené biodostupnosti IFN zprostředkované komplexem je možné dosáhnout buď tvorbou nekovalentního komplexu IFN/IFNAR, společnou aplikací volného IFN s IFNAR, postupné aplikace komponentů IFN a IFNAR, prostřednictvím prostřednictvím aplikace kovalentního komplexu IFN/IFNAR nebo aplikací fúzního proteinu IFNAR/IFN.Increased complex mediated IFN bioavailability can be achieved either by forming a non-covalent IFN / IFNAR complex, by co-applying free IFN with IFNAR, sequentially applying IFN and IFNAR components, through application of the covalent IFN / IFNAR complex, or by applying the IFNAR / IFN fusion protein.

V dalším provedení vynálezu se může zvýšení biodostupnosti také dosáhnout aplikací samotného komponentu IFNAR, aniž se přidá IFN. IFNAR bude tvořit „komplex in vivo s endogenním IFN a tak zvýší biodostupnost, farmakokinetiku a/nebo farmakodynamiku endogenního IFN. To je zvláště použitelné při léčbě pacientů, kteří trpí nemocí nebo stavem, který přirozeně způsobuje indukci přirozeného IFN tak, že IFN bude cirkulovat a přirozeně působit proti onemocnění a poruše. Přidaný IFNAR bude zesilovat účinky přirozeného IFN.In another embodiment of the invention, increasing bioavailability can also be achieved by applying the IFNAR component alone without adding IFN. IFNAR will form a "complex in vivo with endogenous IFN" and thus increase the bioavailability, pharmacokinetics and / or pharmacodynamics of endogenous IFN. This is particularly useful in the treatment of patients suffering from a disease or condition that naturally induces native IFN by circulating IFN and naturally counteracting the disease and disorder. The added IFNAR will enhance the effects of native IFN.

Preferované molekuly vhodné pro použití v komplexech podle vynálezu vykazují sekvenci přirozeného IFN a IFNAR. Přirozená sekvence je ta, kterou obsahuje přirozeně se vyskytující lidský IFN a IFNAR. Takové sekvence jsou známy a jsou popsány v literatuře. Také se uvažuje, že přirozeně se vyskytující alelové variace jsou přirozené sekvence.Preferred molecules suitable for use in the complexes of the invention exhibit the sequence of native IFN and IFNAR. A natural sequence is one that contains naturally occurring human IFN and IFNAR. Such sequences are known and described in the literature. It is also contemplated that naturally occurring allelic variations are natural sequences.

Vynález také popisuje analogy shora popsaného komplexuThe invention also provides analogs of the above-described complex

IFNAR2/IFN podle vynálezu, které se uchovávají podstatně «••0 00 00 ·· * 0 · · 0 0 • 0 0 0 0 0IFNAR2 / IFN according to the invention, which are kept substantially «0» 00 0 · 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 ·0· 0 «0 · 0 · 0

0 « 0 0 0 0 00 00 ·0 0·0 0 0 0 0 0 00 00 · 0 0 ·

0' 0 0 0 0 ♦ » 0 « 0 0 00 '0 0 0 0 ♦ »0« 0 0 0

0 0 0 0 0 • »000 »0 00 až přibližně 30 IFNAR2 a IFN stejnou biologickou aktivitu komplexu, který má v podstatě sekvence přirozeného IFNAR2 a IFN. Takovými analogy mohou být ty, které obsahují deleci, adici a substituci až přibližně 30 aminokyselinových zbytků v částech IFNAR a/nebo IFN komplexu tak, že modifikace tohoto druhu v podstatě nemění biologickou aktivitu analogu chimérového proteinu s ohledem na samotný komplex. Různé analogy se mohou vzájemně a od molekul základního komplexu lišit (v podstatě pouze přirozeně se vyskytujícími sekvencemi IFNAR2 a IFN) v místě linkerového peptidů, který spojuje obě části za vzniku komplexu. Jak se uvádí shora v textu Takový línker tvoří aminokyselin a slouží k oddělení částí v komplexu. Co se týče takového linkeru, je nutné dbát na výběr jeho sekvence (a také je nutné každý takový analog biologicky testovat vhodnými standardními testy), aby například nedošlo k nesprávnému svinutí komplexu, což může způsobit deaktivaci nebo nedojde ke zvýšení aktivity nebo činní analog komplexu imunogenní, což vede u léčeného pacienta k vyvolání protilátek proti analogu. Takový analog je pak neúčinný alespoň jako medikament se střední nebo dlouhou dobou působení. Co se týče shora popsaných analogů komplexu podle vynálezu, tyto analogy jsou ty, kde jeden nebo více a až přibližně 30 aminokyselinových zbytků základního komplexu podle vynálezu jsou nahrazeny různými aminokyselinovými zbytky nebo jsou deletovány nebo se přidá jeden nebo více až přibližně 30 aminokyselinových zbytků k původní sekvenci komplexu podle vynálezu aniž dojde k podstatné změně aktivity výsledného produktu ve srovnání se základním komplexem podle vynálezu. Tyto analogy se připravují známou syntézou a/nebo místně řízenou mutagenezí nebo libovolným jiným způsobem, který je pro tento účel vhodný.0 to 0 IFNAR2 and IFN have the same biological activity of a complex having essentially the sequences of native IFNAR2 and IFN. Such analogs may be those that contain deletion, addition and substitution of up to about 30 amino acid residues in portions of the IFNAR and / or IFN complex such that modification of this species does not substantially alter the biological activity of the chimeric protein analog with respect to the complex itself. The various analogs may differ from each other and from the base complex molecules (essentially only naturally occurring IFNAR2 and IFN sequences) at the site of the linker peptide that joins both parts to form the complex. As mentioned above, such a linker forms amino acids and serves to separate parts in the complex. For such a linker, care must be taken to select its sequence (and each such analog must be biologically tested by suitable standard assays) to avoid, for example, the complex folding, which may cause inactivation or increase the activity or activity of the immunogenic complex. resulting in the treatment of the patient to elicit antibodies against the analog. Such an analog is then ineffective at least as a medication with a medium or long duration of action. With respect to the above-described analogs of the complex of the invention, these analogs are those wherein one or more and up to about 30 amino acid residues of the basic complex of the invention are replaced by different amino acid residues or are deleted or one or more to about 30 amino acid residues are added to the original. sequence of the complex of the invention without substantially altering the activity of the resulting product compared to the basic complex of the invention. These analogs are prepared by known synthesis and / or site-directed mutagenesis or by any other method suitable for this purpose.

Libovolný takový analog vykazuje přednostně aminokyselinovou sekvenci, která je v podstatě duplikátem sekvence základního komplexu IFNAR2/IFN, který má v podstatě ♦ φφφ «« • φ • φ ♦ » ·« φφ ·Φ * φ · φ φ φ φ φ • φ φφ » · ♦ « • β φ φ » » φ » φφ φφ φφ stejnou aktivitu. Základními experimenty je možné stanovit, zda libovolný analog vykazuje podstatně stejnou aktivitu a/nebo schopnost jako základní komplex podle vynálezu. Takové experimenty zahrnují vystavení analogu testování biologické aktivity a stabilit, jak se uvádí dále v příkladech 2 až 7.Any such analog preferably has an amino acid sequence that is essentially a duplicate of the sequence of the IFNAR2 / IFN core complex, which has substantially ♦ φ φ φ φ · · · · φ · · φ φ φ · Stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou stejnou. By basic experiments it is possible to determine whether any analog exhibits substantially the same activity and / or ability as the basic complex of the invention. Such experiments include subjecting the analog to testing for biological activity and stability, as set forth in Examples 2-7 below.

Analogy komplexu, které se mohou použít v souladu s vynálezem nebo nukleové sekvence, které je kódují, zahrnují konečnou sadu v podstatě odpovídajících sekvencí, jako substituce peptidů nebo polynukleotidů, které odborník může získat rutinním způsobem, aniž proběhnou experimenty. Chemie a struktura proteinů, se popisuje v publikacích Schilz et al., Principles of Protein Structure, Springer-Verlag, New York (1978) a Creighton, Τ. E., Proteins: Structure and Molecular Properties, W. H. Freeman and Co,, San. Francisco (1983). Substituce přítomné nukleotidové sekvence se popisuje v publikaci Ausubel et al., Current Protocols in molecular biology, Greene Publications and Wiley Interscience (New York, 1987-1992), paragraf A.l. I-A. 1-24 a Sambrook et al., Molecular Cloning : A Laboratory manual, 2 nd Ed., Cold Spring Harbor Press (Cold Spring Harbor, NY, 1989, paragraf 6.3 a 6.4 v apendix C a D.))Complex analogs that can be used in accordance with the invention, or the nucleotide sequences encoding them, include a finite set of substantially corresponding sequences, such as peptide or polynucleotide substitutions, which one of ordinary skill in the art can obtain routinely without carrying out experiments. Protein chemistry and structure is described in Schilz et al., Principles of Protein Structure, Springer-Verlag, New York (1978) and Creighton, Τ. E., Proteins: Structure and Molecular Properties, W.H. Freeman and Co ,, San. Francisco (1983). Substitution of the nucleotide sequence present is described in Ausubel et al., Current Protocols in Molecular Biology, Greene Publications and Wiley Interscience (New York, 1987-1992), para. I-A. 1-24 and Sambrook et al., Molecular Cloning: A Laboratory Manual, 2 nd Ed., Cold Spring Harbor Press (Cold Spring Harbor, NY, 1989, paragraphs 6.3 and 6.4 in Appendix C and D.)

Preferované změny v případě analogů v souladu s vynálezem jsou ty, které jsou známy jako konzervativní substituce. Konzervativní aminokyselinové substituce v komplexu, který vykazuje v podstatě přirozeně se vyskytující sekvence IFNAR2 a IFN, mohou zahrnovat synonymní aminokyseliny ve skupině, která má podstatně podobné fyzikálně chemické vlastnosti tak, že substituce mezi členy skupiny bude udržovat biologickou funkci molekuly (Grantham, Science 185: X62-X64 (1974)). Je zřejmé, že začlenění a delece aminokyselin se mohou také provést ve shora uvedených sekvencích, aniž se změní jejich funkce, zvláště, když inzerce nebo delece zahrnuje pouze několik aminokyselin, například méně než 30. Upřednostňuje se méně než 10 aminokyselin a neodstraňují se nebo se nenahrazují • ♦ · » • · »Preferred changes for analogs in accordance with the invention are those known as conservative substitutions. Conservative amino acid substitutions in a complex that exhibits substantially naturally occurring IFNAR2 and IFN sequences may include synonymous amino acids in a group having substantially similar physicochemical properties such that substitution between members of the group will maintain the biological function of the molecule (Grantham, Science 185: X62-X64 (1974)). Obviously, amino acid insertions and deletions can also be performed in the above sequences without altering their function, particularly when the insertion or deletion comprises only a few amino acids, for example less than 30. Preferably less than 10 amino acids are not deleted or deleted. do not replace • ♦ · »• ·»

4 94 9

4 44 4

99

aminokyseliny, které jsou kritické při funkčním uspořádání. Jsou to například cysteinové zbytky (Anfinsen, „Principles That Govern The Folding of Protein Chains, Scinece 181: 223230 (1973)). Analogy, které vznikají na základě takových delecí a/nebo inzercí jsou v souladu s vynálezem.amino acids that are critical in functional alignment. These are, for example, cysteine residues (Anfinsen, Scinece 181: 223230 (1973)). Analogs which arise from such deletions and / or insertions are in accordance with the invention.

Synonymní aminokyselinové skupiny jsou ty, které se definují v tabulce č. I. S výhodou synonymní aminokyselinové skupiny jsou ty definované v tabulce č. II a nejvýhodnější jsou synonymní aminokyselinové skupiny definované v tabulce č.Synonymous amino acid groups are those defined in Table I. Preferably, synonymous amino acid groups are those defined in Table II, and most preferably, synonymous amino acid groups are defined in Table 1.

III.III.

Tabulka č. ITable I

Preferované skupiny synonymních aminokyselinPreferred groups of synonymous amino acids

9-9 9 9-9 • 9 ♦9-9 9 9-9 • 9 ♦

9 9 • 9 · ·9 9 • 9 · ·

9« 99 ·» 9 9 • * · 99 «99 ·» 9 9

9.9 ·99.9 · 9

9 9 99 9 9

99 * 999 * 9

9 « 9 9 99 «9 9 9

9 9 99 9 9

9999

Aminokyselina Aminoacid Synonymní skupina Synonymous group Ser Ser Ser, Thr, Gly, Asn Ser, Thr, Gly, Asn Arg Arg Arg, Gin, Lys, Glu, His Arg, Gln, Lys, Glu, His Leu Leu Ile, Phe, Tyr, Met, Val, Leu Ile, Phe, Tyr, Met, Val, Leu Pro For Gly, Ala, Thr, Pro Gly, Ala, Thr, Pro Thr Thr Pro, Ser, Ala, Gly, His, Gin, Thr Pro, Ser, Ala, Gly, His, Gln, Thr Ala Ala Gly, Thr, Pro, Ala Gly, Thr, Pro, Ala Val Wall Met, Tyr, Phe, Ile, Leu, Val Met, Tyr, Phe, Ile, Leu, Val Gly Gly Ala, Thr, Pro, Ser, Gly Ala, Thr, Pro, Ser, Gly Ile Ile Met, Tyr, Phe, Val, Leu, Ile Met, Tyr, Phe, Val, Leu, Ile Phe Phe Trp, Met, Tyr, Ile, Val, Leu, Phe Trp, Met, Tyr, Ile, Val, Leu, Phe Tyr Tyr Trp, Met, Phe, Ile, Val, Leu, Tyr Trp, Met, Ph, Ile, Val, Leu, Tyr Cys Cys Ser, Thr, Cys Ser, Thr, Cys His His Glu, Lys, Gin, Thr, Arg, His Glu, Lys, Gln, Thr, Arg, His Gin Gin Glu, Lys, Asn, His, Thr, Arg, Gin Glu, Lys, Asn, His, Thr, Arg, Gln Asn Asn Gin, Asp, Ser, Asn Gln, Asp, Ser, Asn Lys Lys Glu, Gin, His, Arg, Lys Glu, Gln, His, Arg, Lys Asp Asp Glu, Asn, Asp Glu, Asn, Asp Glu Glu Asp, Lys, Asn, Gin, His, Arg, Glu Asp, Lys, Asn, Gln, His, Arg, Glu Met Met Phe, Ile, Val, Leu, Met Phe, Ile, Val, Leu, Met Trp Trp Trp Trp

Tabulka č. IITable II

Výhodnější skupiny synonymních aminokyselin »*· *· ·» ♦· ·· ·♦ • · · · 4 4 4 »491More preferred groups of synonymous amino acids 4 4 4 »491

4 4 4 1 44 »9944 4 4 1 44 »995

4 9 4 4 4 4 9 4 4 t · · ··· · 4 4 4 4 4 4 44 9 4 4 4 4 9 4 4 t · · ··· · 4 4 4 4 4 4 4

44 44 44 »4 4444 44 44 »44

Aminokyselina Aminoacid Synonymni skupina Synonymous group Ser Ser Ser Ser Arg Arg His, Lys, Arg His, Lys, Arg Leu Leu Leu, Ile, Phe, Met Leu, Ile, Phe, Met Pro For Ala, Pro Ala, Pro Thr Thr Thr Thr Ala Ala Pro, Ala Pro, Ala Val Wall Val, Met, Ile Val, Met, Ile Gly Gly Gly Gly Ile Ile Ile, Met, Phe, Val, Leu Ile, Met, Phe, Val, Leu Phe Phe Met, Tyr, Ile, Leu, Phe Met, Tyr, Ile, Leu, Phe Tyr Tyr Phe, Tyr Phe, Tyr Cys Cys Cys, Ser Cys, Ser His His His, Gin, Arg His, Gln, Arg Gin Gin Glu, Gin, His Glu, Gln, His Asn Asn Asp, Asn Asp, Asn Lys Lys Lys, Arg Lys, Arg Asp Asp Asp, Asn Asp, Asn Glu Glu Glu, Gin Glu, Gin Met Met Met, Phe, Ile, Val, Leu Met, Phe, Ile, Val, Leu Trp Trp Trp 1 Trp 1

• 4 · ·• 5 · ·

4444

44 4944 49

4 4 4 4 9 44 4 4 4 9 5

94 9 4 4 9 • · · · « Φ « · • * · 4 9 9 994 9 4 4 9 • 4 5

9· 44 44 449 44 44 44

Tabulka č. IIITable III

Nejvýhodnější skupiny synonymních aminokyselinMost preferred groups of synonymous amino acids

Aminokyselina Aminoacid Synonymní skupina Synonymous group Ser Ser Ser Ser Arg Arg Arg Arg Leu Leu Leu, Ile, Met Leu, Ile, Met Pro For Pro For Thr Thr Thr Thr Ala Ala Ala Ala Val Wall Val Wall Gly Gly Gly Gly Ile Ile Ile, Met, Leu Ile, Met, Leu Phe Phe Phe Phe Tyr Tyr Tyr Tyr Cys Cys Cys, Ser Cys, Ser His His His His Gin Gin Gin Gin Asn Asn Asn Asn Lys Lys Lys Lys Asp Asp Glu Glu Glu Glu Glu Glu Met Met Met, Ile, Leu Met, Ile, Leu Trp Trp Met .1 Met .1

··»« «··· »« «·

4 • 4 » 4 4 44 • 4 4

4 4 *4 44 » ♦ 4 ί » 4 «44 4 * 4 44 »4» 4 «4

44 ♦ 4 44 • 4 4 4 • 4 4 4 >4 »44 ♦ 4 44 • 4 4 4 • 4 4

4 4 44 4 4

4444

Příklady produkce substitucí aminokyselin v proteinech, které se mohou použít při získání analogů komplexu IFNAR2/IFN vhodných pro použití podle vynálezu zahrnují libovolnou známou metodu, jako se popisuje v patentech US RE 33,653; 4,959,314;Examples of the production of amino acid substitutions in proteins that can be used to obtain analogs of the IFNAR2 / IFN complex suitable for use in the invention include any known method as described in US Patents RE 33,653; 4,959,314;

4,588,585 a 4,737,462 (Mark et al., ); 5,116,943 (Koths et al. , ); 4,965,195 (Namen et al.,) a 5,017,691 (Lee et al., ) a lyzinem substituované proteiny popsané v dokumentu US patent 4,904,584 (Shaw et al.,).4,588,585 and 4,737,462 (Mark et al.,); 5,116,943 (Koths et al.); Nos. 4,965,195 (Namen et al.) And 5,017,691 (Lee et al.) And the lysine-substituted proteins described in U.S. Patent 4,904,584 (Shaw et al.).

V jiném preferovaném provedení vynálezu libovolný analog komplexu vhodný pro použití podle vynálezu má aminokyselinovou sekvenci, která v podstatě odpovídá sekvenci shora popsaného komplexu podle vynálezu. Termín „ v podstatě odpovídá analogům s minoritními změnami sekvence základního komplexu, který neovlivňuje jeho základní charakteristiky, zvláště jeho schopnost inhibovat proliferací buněk zhoubného bujení nebo podporu transplantací kostní dřeně. Typ změn, které se v obecném případě zvažují, že spadají do skupiny „v podstatě odpovídající jsou ty, které jsou výsledkem běžných metod mutageneze DNA kódující komplex minoritním modifikacím, modifikací a testování požadované způsobem, který se popisuje shora v textu.In another preferred embodiment of the invention, any analog of the complex suitable for use in the invention has an amino acid sequence substantially corresponding to the sequence of the above described complex of the invention. The term &quot; essentially corresponds to analogs with minor changes in the base complex sequence that does not affect its essential characteristics, particularly its ability to inhibit the proliferation of cancer cells or support bone marrow transplantation. The type of changes that are generally considered to fall within the group "essentially corresponding are those resulting from conventional DNA mutagenesis methods encoding the complex by minor modifications, modifications, and testing required by the method described above.

Část IFNAR2 komplexu bude mít jadernou sekvenci, která je stejná jako přirozená sekvence nebo její biologicky aktivní fragment nebo jeho varianta, která má aminokyselinovou sekvenci s alespoň 70 % shodou s přirozenou aminokyselinovou sekvencí a zachovává si svou biologickou aktivitu. Je výhodné, aby taková sekvence vykazovala alespoň 85 % shodu, alespoň 90 %shodu. Nejvýhodnější je, aby sekvence vykazovala alespoň 95 % shodu s přirozenou sekvencí.A portion of the IFNAR2 complex will have a nuclear sequence that is the same as the native sequence, or a biologically active fragment thereof, or a variant thereof, having an amino acid sequence at least 70% identical to the native amino acid sequence and retaining its biological activity. It is preferred that such a sequence show at least 85% identity, at least 90% identity. Most preferably, the sequence is at least 95% identical to the natural sequence.

S ohledem na část komplexu IFN jaderná sekvence, která se může použít, je přirozenou sekvencí nebo jejím biologicky aktivním fragmentem nebo jeho variantou, přičemž aminokyselinová sekvence vykazuje s ní alespoň 70 % shodu, vedoucí několika aktivity podle vynálezu a testování k několika minoritních • ♦44 ·4 «With respect to the portion of the IFN complex, the core sequence that can be used is a natural sequence or a biologically active fragment or variant thereof, wherein the amino acid sequence has at least 70% identity to it, leading to several activities of the invention and testing for several minor · 4 «

4 •4 4 · « 44 4 4 4 «4 > * 44 4 4 44 4 4 44 4 ·♦ ·· 44 94 44 44 upřednostňuje se alespoň 85 % nebo alespoň 90 % shodu a nejvíce se upřednostňuje alespoň 95 % shodu. Takové analogy si ponechávají biologickou aktivitu přirozené sekvence IFN nebo jeho fragmentu nebo vykazují antagonistickou aktivitu, jak se diskutuje dále v textu.4 • 4 4 · 44 44 4 4 4 4 4> * 44 4 4 44 4 4 44 4 · ♦ ·· 44 94 44 44 preferably at least 85% or at least 90% match and most preferably at least 95% match. Such analogs retain the biological activity of the native IFN sequence or fragment thereof, or exhibit antagonist activity, as discussed below.

Termín „shoda sekvence znamená, že se sekvence porovnávají dále popsaným způsobem. Sekvence jsou uspořádány za použití Genetic Computing Group' s GAP verze 9 za použití implicitní (BLOSUM62) matrice (hodnoty -4 až +11) s hodnotou „gap open penalty -12 (pro první nulu gapů) a hodnotou „gap extension penalty -4 (pro každou další konzekutivní nulu v gapu). Po uspořádání se vypočítá procento identity tím, že se vyjádří číslo správného párování jaké procento počtu aminokyselin v nárokované sekvenci.The term "sequence identity" means that the sequences are compared as described below. Sequences are arranged using Genetic Computing Group's GAP version 9 using an implicit (BLOSUM62) matrix (-4 to +11) with a gap open penalty of -12 (for the first zero of the gap) and a gap extension penalty of -4 (for each consecutive zero in the gap). After alignment, the percent identity is calculated by expressing the correct pairing number as a percentage of the number of amino acids in the claimed sequence.

Analogy podle vynálezu se mohou také stanovit následujícím postupem. S ohledem na část IFNAR komplexu nebo část IFN DNA přirozené sekvence je známa v oboru a popisuje se v literatuře. Polypeptidy kódované libovolnou nukleovou kyselinou, jako je DNA nebo RNA, které hybridizují s komplementem nativní DNA nebo RNA za vysoce nebo středně stringentních podmínek, pokud si polypeptid uchovává biologickou aktivitu přirozené sekvence nebo v případě IFN si uchovává biologickou aktivitu nebo vykazuje antagonistickou aktivitu, se považují za obsah vynálezu.Analogs of the invention can also be determined by the following procedure. With respect to part of the IFNAR complex or part of the IFN DNA of the natural sequence, it is known in the art and is described in the literature. Polypeptides encoded by any nucleic acid, such as DNA or RNA, that hybridize to the complement of native DNA or RNA under highly or moderately stringent conditions when the polypeptide retains the biological activity of the natural sequence or, in the case of IFN, retains biological activity or exhibits antagonist activity for the content of the invention.

Stringentní podmínky jsou funkcí teploty, při které dochází k hybridizaci, molarity monovalentních kationtů a procenta formamidu, který je obsažen v hybrídizačním roztoku.Stringent conditions are a function of the temperature at which hybridization occurs, the molarity of the monovalent cations, and the percentage of formamide that is contained in the hybridization solution.

Aby se stanovil stupeň přísnosti podmínek v dané sadě podmínek, nejdříve se použije rovnice popsaná v publikaci Meinkoth et al., Anal. Biochem. 138: 267-284 (1984) vhodná pro stanovení stability hybridů 100 % identity vyjádřené jako poloviční teplota denaturace Tm hybridu DNA-DNA:To determine the degree of stringency of the conditions in a given set of conditions, the equation described by Meinkoth et al., Anal. Biochem. 138: 267-284 (1984) suitable for determining the stability of 100% identity hybrids expressed as half the denaturation temperature of a Tm DNA-DNA hybrid:

Tm = 81,5°C + 16,6 (logM) + 0,41 (%GC) - 0,61 (% form. ) 500/L, kde M je molaríta monovalentních kationtů, %GC je ··*· 4» • 9 • * · * · 4 * 4 4 4 4 4 ·· ·» 44 44 »4 44 procento G a C nukleotidů v DNA, % form. je procento formamidu v hybridizačním roztoku a L je délka hybridu v párech baží. Pro každý jeden stupeň, o který se sníží teplota Tm oproti vypočítané hodnotě hybridu se 100 % identitou, množství nesprávných párů umožňuje její zvýšení o 1 %. Tak Tm užívaná pro libovolný daný hybridizační experiment pří specifikovaných koncentracích solí a formamidu je 10 °C pod hodnotou Tm vypočtenou pro 100 % hybrid podle Meinkothotovy rovnice.Tm = 81.5 ° C + 16.6 (logM) + 0.41 (% GC) - 0.61 (% form.) 500 / L, where M is monovalent cation molarate,% GC is ·· * · 4 % 44% G and C nucleotides in DNA,% form. is the percentage of formamide in the hybridization solution and L is the length of the hybrid in pairs. For each one degree by which the Tm temperature is reduced from the calculated hybrid value with 100% identity, the amount of incorrect pairs allows it to increase by 1%. Thus, the T m used for any given hybridization experiment at specified salt and formamide concentrations is 10 ° C below the T m calculated for the 100% hybrid according to the Meinkothot equation.

K hybridizaci dojde dokonce tehdy, jestli existuje až přibližně 10 % chybného párování.Hybridization occurs even if there are up to approximately 10% mismatch.

Termín „vysoce přísné podmínky znamenají ty podmínky, při kterých se toleruje až přibližně 15 % sekvenční divergence.The term "high stringency conditions" means those conditions in which up to about 15% sequence divergence is tolerated.

Termín „středně přísné podmínky znamená ty podmínky, při kterých se toleruje až přibližně 20 % sekvenční divergence.The term "moderate conditions" means those conditions in which up to about 20% sequence divergence is tolerated.

Příklady vysoce přísných podmínek (12 až 15 °C pod vypočtenou Tm hybridu) a středně přísných podmínek (15 až 20 °C pod vypočtenou Tm hybridu) používají promývací roztok 2x SSC (standardní solný iontový citrát) a 0,5 % SDS při vhodné teplotě pod vypočtenou hodnotu Tm hybridu. Omezená přísnost podmínek je primárně způsobena podmínkami promývání, zvláště jestliže se užívají ty podmínky hybridizace, které umožňují méně stabilní hybridy, které se tvoří spolu se stabilními hybridy. Podmínky promývání při vysoké přísnosti pak méně stabilní hybridy odstraní. Běžné hybridizační podmínky, které se používají s vysoce přísnými až středně přísnými podmínkami promývání, jak se popisuje shora v textu, je hybridizace v roztoku 6 x SSC (nebo 6 x SSPE), 5 x Denhardtovo činidlo,Examples of high stringency conditions (12-15 ° C below the calculated Tm hybrid) and medium stringency conditions (15-20 ° C below the calculated Tm hybrid) use a 2X SSC (standard salt ion citrate) wash solution and 0.5% SDS at a suitable temperature. below the calculated Tm of the hybrid. The limited stringency of the conditions is primarily due to the wash conditions, especially when those hybridization conditions that allow less stable hybrids that are formed with stable hybrids are used. Washing conditions at high stringency then remove less stable hybrids. Common hybridization conditions used with high stringent to medium stringent wash conditions as described above are hybridization in solution of 6 x SSC (or 6 x SSPE), 5 x Denhardt's reagent,

0,5 % SDS, 100 ng/ml denaturované fragmentované DNA spermatu lososa při teplotě přibližně 20 až 25 °C pod Tm. Jestliže se použije směs sond, je výhodné použít místo SSC tetrametylamoniumchlorid (TMAC) (Ausubel et al., Current Protocols in molecular biology, Greene Publications and Wiley Interscience (New York, 1987-1992), paragraf A.I. I-A. 1-24).0.5% SDS, 100 ng / ml denatured fragmented salmon sperm DNA at about 20-25 ° C below Tm. If a probe mixture is used, it is preferable to use tetramethylammonium chloride (TMAC) instead of SSC (Ausubel et al., Current Protocols in Molecular Biology, Greene Publications and Wiley Interscience (New York, 1987-1992), paragraph A.I.I-A. 1-24).

«»·· φφ φ · • φ » φφ • · 4 • ΦΦ » · · 4 ·· ·* *Φ ·Φ»4 φ 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4

Φ Φ Φ Φ • · Φ 4 • ♦ 4 Φ· Φ Φ Φ • · Φ 4 • ♦ 4 Φ

4 φ Φ4 φ Φ

Φ· ΦΦΦ · ΦΦ

Termín „funkční deriváty znamená deriváty, které se mohou připravit z funkčních skupin, které se vyskytují jako vedlejší řetězce zbytků nebo N- nebo C-terminální skupiny, způsobem známým v oboru a jsou předmětem vynálezu pokud zůstávají farmaceuticky přijatelné. To znamená, že neporuší biologickou aktivitu odpovídajícího proteinu komplexu, jak se popisuje shora v textu, a neudílejí toxické vlastnosti kompozicím, které je obsahují nebo komplexům, které se z nich připravují. Deriváty mohou mít chemické části, jako jsou zbytky sacharidů nebo fosforečnanů. Takové frakce mají stejnou biologickou aktivitu a zůstávají farmaceuticky přijatelné.The term "functional derivatives" means derivatives that can be prepared from functional groups that occur as side chain residues or N- or C-terminal groups in a manner known in the art and are subject to the invention as long as they remain pharmaceutically acceptable. That is, they do not disrupt the biological activity of the corresponding complex protein as described above and do not confer toxic properties to the compositions containing them or to the complexes prepared therefrom. The derivatives may have chemical moieties such as carbohydrate or phosphate residues. Such fractions have the same biological activity and remain pharmaceutically acceptable.

Deriváty například mohou zahrnovat alifatické estery karboxylu karboxylových skupin, amidy karboxylových skupin reakcí s amoniakem nebo s primárními nebo sekundárními aminy, N-acylderiváty nebo volné aminoskupiny aminokyselinových zbytků karbocyklické aroylové skupiny) nebo O-acylderiváty volné hydroxylové skupiny vytvořených s acylovými částmi (například alkanoylóvé nebo karbocyklické aroylové skupiny) nebo O-acylderiváty volné hydroxylové skupiny (například hydroxylové skupiny serylových a threonylových zbytků) vytvořených s acylovými částmi. Takové deriváty mohou také zahrnovat například postranní řetězce polyetylenglykolu, které mohou maskovat antigenní místa a rozšířit výskyt komplexu nebo jeho části v tělních tekutinách.Derivatives may, for example, include aliphatic carboxylic acid esters of carboxyl groups, carboxylic amides by reaction with ammonia or with primary or secondary amines, N-acyl derivatives or free amino groups of amino acids of a carbocyclic aroyl group) or O-acyl derivatives of free hydroxyl groups formed with acyl moieties carbocyclic aroyl groups) or O-acyl derivatives of a free hydroxyl group (e.g., hydroxyl groups of seryl and threonyl residues) formed with acyl moieties. Such derivatives may also include, for example, polyethylene glycol side chains, which may mask antigenic sites and extend the appearance of the complex or a portion thereof in body fluids.

Termín „deriváty zahrnuje pouze ty deriváty, které nezaměňují jednu aminokyselinu za jinou ze dvaceti běžně se vyskytujících přirozených aminokyselin.The term "derivatives" includes only those derivatives that do not substitute one amino acid for another of the twenty naturally occurring natural amino acids.

Termín „sole znamená sole karboxylových skupin a kyselé adiční sole aminoskupin komplexu podle vynálezu nebo jeho analogů. Sole karboxylové skupiny se mohou tvořit způsobem, který je dobře znám v boru a zahrnují anorganické sole, například sodné, vápenaté, amonné, železité nebo zinečnaté sole a podobně a sole s organickými bázemi, jako se například tvoří s aminy, jako je trietanolamin, arginin nebo lyzin, »··· ·· ·· ·« ·· .· ··· »··» »·«· ··· ···· ···· • · ·«· ·· ·«· ·· · ···· »··» ···· «· ·· ·· ·» ·· ·· piperidin, prokain a podobně. Kyselé adiční sole zahrnují například sole minerálních kyselin, jako je například kyselina chlorovodíková nebo kyselina sírová a sole organických kyselin, jako je například kyselina octová nebo kyselina šťavelová. Samozřejmě libovolné takové sole musí mít podstatně stejnou biologickou aktivitu s komplexem podle vynálezu nebo s jeho analogy.The term "salts" means salts of carboxyl groups and acid addition salts of amino groups of the complex of the invention or analogs thereof. Salts of the carboxyl group can be formed in a manner well known in boron and include inorganic salts such as sodium, calcium, ammonium, ferric or zinc salts and the like and salts with organic bases such as formed with amines such as triethanolamine, arginine or lysine, · ly ly ly ly ly ly ly ly ly ly ly ly ly ly ly ly ly ly ly ly ly ly ly Piperidine, procaine and the like. Acid addition salts include, for example, salts of mineral acids such as hydrochloric acid or sulfuric acid and salts of organic acids such as acetic acid or oxalic acid. Of course, any such salts must have substantially the same biological activity with the complex of the invention or analogues thereof.

Termín „biologická aktivita znamená následující: V případě části IFNAR2 komplexu je důležitá biologická aktivita jeho schopnost vázat interferon typu I. Tak analogy nebo varianty, sole a funkční deriváty se musí vybrat tak, aby si uchovaly schopnost vázat interferon. To je možné testovat rutinními vazebnými testy. Navíc fragmenty IFNAR2 nebo jeho analogy se mohou také použít pokud si uchovávají svou vazebnou aktivitu vůči interferonu. Fragmenty se mohou snadno připravit z libovolného konce polypeptidu testují se výsledné vlastnosti navázání interferonu. Jsou známy proteázy odstraňující aminokyselinu z N- nebo C-konce polypeptidu a tak stanovení fragmentů, které se ponechávají schopnost vázat interferon, zahrnují pouze rutinní experimenty.The term "biological activity" means the following: For a portion of the IFNAR2 complex, biological activity is important for its ability to bind to type I interferon. Thus, analogs or variants, salts and functional derivatives must be selected to retain the ability to bind interferon. This can be tested by routine binding assays. In addition, IFNAR2 fragments or analogs thereof may also be used as long as they retain their interferon binding activity. Fragments can be readily prepared from any end of the polypeptide to test the resulting interferon binding properties. Proteases that remove an amino acid from the N- or C-terminus of a polypeptide are known, and thus the determination of fragments that retain the ability to bind interferon involves only routine experiments.

Navíc polypeptid, který vykazuje takovou vazebnou aktivitu vůči interferonu, kterým je IFNAR2, SÍFNAR2, analog nebo varianta, sůl, funkční derivát nebo jeho fragment, může také obsahovat další aminokyselinové zbytky lemující polypeptid vázající interferon. Pokud si výsledná molekula udržuje schopnost vázat interferon jaderného polypeptidu, je možné stanovit za použití rutinních experimentů, zda libovolné takové lemující zbytky ovlivňují základní a charakteristiky jaderného peptidů. To . znamená charakteristiky navázání interferonu. Termín obsahující týkající se specifikované sekvence znamená, že mohou být přítomny další lemující zbytky, které neovlivňují základní nebo novou charakteristiku specifikované sekvence.In addition, a polypeptide that exhibits interferon binding activity that is IFNAR2, SIFFAR2, an analog or variant, salt, functional derivative or fragment thereof may also contain other amino acid residues flanking the interferon binding polypeptide. If the resulting molecule retains the ability to bind interferon to the nuclear polypeptide, it can be determined using routine experiments whether any such flanking residues affect the basic and characteristics of the nuclear peptide. That. means interferon binding characteristics. A term comprising a specified sequence means that additional flanking residues may be present that do not affect the essential or novel characteristics of the specified sequence.

odstraněním aminokyselin vázajícího interferon a nove jeho podstatě ·· ·· • · · • · · · • · · · · • · · · ·· ·· ···· ·· ·· ·· • · · · · υ » • · · · · ♦· ·· · < · · · · • · · · ···· ·· ·· ·· «·by removing the interferon-binding amino acids and re-establishing their essence; · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · <· <<<<<<· · · · · · · ·

Tento termín nezahrnuje substituce, delece nebo adice ve specifikované sekvenci.The term does not include substitutions, deletions or additions in the specified sequence.

Zatímco se v uvedeném popisu a v příkladech provedení vynálezu používá IFNAR2 nebo SIFNAR2, je nutné rozumět, že jde o preferovaný příklad a že podjednotka IFNARl a zvláště její extracelulární oblast se může nahradit kdykoli IFNAR2. IFNAR1 se může použít pouze ve spojení s interferony, na které se váže. Je známo, že IFNAR1 se váže na IFNa. Libovolný komplex za použití IFNAR1 musí být tvořen druhy interferonu a upřednostňují se druhy IFNa, na které se IFNARl váže.While IFNAR2 or SIFNAR2 is used in the present specification and examples, it is to be understood that this is a preferred example and that the IFNAR1 subunit, and in particular its extracellular region, can be replaced at any time by IFNAR2. IFNAR1 can only be used in conjunction with the interferons to which it binds. IFNAR1 is known to bind to IFNα. Any complex using IFNAR1 must consist of interferon species, and the IFNα species to which IFNAR1 binds are preferred.

S ohledem na část interferonu komplexu podle vynálezu biologická aktivita, kterou si musí zachovat libovolný analog nebo varianta, sůl, funkční derivát nebo fragment je aktivita interferonu, na které záleží využitelnost. V mnoha příkladech to je schopnost vázat se na přirozený receptor na povrchu buněk a tím zprostředkovat produkci signálu receptorem. Libovolný takový analog, derivát nebo fragment by si mohl zachovat takovou receptorovou agonistickou aktivitu, aby se mohl použít podle vynálezu. Na druhou stranu je někdy výhodné, když existuje molekula s anatgonistickou aktivitou vůči receptorů tak, že brání biologické aktivitě přirozeného interferonu. Takový antagonista se může také použít, kde je třeba prodloužit pozitivní účinek způsoby podle vynálezu. V případě takového použití, kde je nutno eliminovat nežádoucí účinek interferonu, analogů, které se vážou na receptor a části IFNAR komplexu, ale který nezprostředkovává signál a blokační signál přirozeným ínterferonem na uvedený receptor, se může také považovat, že je biologicky aktivní pro účely podle vynálezu. Přímé testy mohou stanovit, zda takový libovolný analog si uchovává takovou receptorovou agonistickou aktivitu nebo zda vykazuje receptorovou agonistickou aktivitu a bude proto použitelný podle vynálezu.With respect to the interferon portion of the complex of the invention, the biological activity that any analog or variant, salt, functional derivative, or fragment must retain is the activity of the interferon that is of utility. In many examples, this is the ability to bind to the natural cell surface receptor and thereby mediate signal production by the receptor. Any such analog, derivative or fragment could retain such receptor agonist activity to be used in the invention. On the other hand, it is sometimes advantageous if there is a molecule with an antagonistic activity towards the receptors so that it prevents the biological activity of the natural interferon. Such an antagonist may also be used where it is desired to prolong the positive effect by the methods of the invention. For such uses where it is necessary to eliminate the adverse effect of interferon, analogues that bind to the receptor and portions of the IFNAR complex but which do not mediate the signal and blocking signal by the natural interferon to said receptor, it may also be considered to be biologically active for the purposes of invention. Direct assays can determine whether such any analog retains such receptor agonist activity or whether it exhibits receptor agonist activity and will therefore be useful in the present invention.

Vynález dále popisuje sekvence DNA kódující shora uvedený komplex podle vynálezu a jeho analogy, stejně jako vektory DNA ·· ·· sekvencí, proteinech, nesoucí takové sekvence DNA vhodné pro expresi ve vhodných eukaryontních nebo prokaryontních hostitelských buňkách. Schopnost vytvořit velké množství heterologních proteinů za použití rekombinantního systému exprimujícího protein vedlo k vývoji různých terapeutických činidel, například t-PA a EPO (Edington, S. M., „Biotech Products as Drug Leads, BioTechnology 13: 649 (1995)). Různí expresivní hostitelé, ze kterých je možné vytvořit rekombinantní proteiny jsou původně prokaryonta (například bakterie) (Olins, P.O., „Recent Advances in Heterologous Gene Expression in Escherichia coli, Current Opinion in Biotechnology 4: 520-525 (1993)), nižší eukaryonty (například kvasinky) (Ratner, M., „ ProteinThe invention further provides DNA sequences encoding the above complex of the invention and analogs thereof, as well as DNA vectors of sequences, proteins carrying such DNA sequences suitable for expression in suitable eukaryotic or prokaryotic host cells. The ability to generate large amounts of heterologous proteins using a recombinant protein expression system has led to the development of various therapeutic agents, such as t-PA and EPO (Edington, S. M., "Biotech Products as Drug Leads, BioTechnology 13: 649 (1995)"). The various expression hosts from which recombinant proteins can be made are initially prokaryotes (e.g., bacteria) (Olins, PO, "Recent Advances in Heterologous Gene Expression in Escherichia coli, Current Opinion in Biotechnology 4: 520-525 (1993)", lower eukaryotes (e.g., yeast) (Ratner, M., "Protein

Expressio in Yeast, Bio/Technology 7: 1129-1133 (1989)) a vyšší eukaryonty (například hmyzí a savčí buňky) (Reuveny, S., „Production od Recombinant Proteins in High Density Insect Cell Cultures, Biotechnology and Bioengeneering 42: 235-239 (1993), Reff, M. „High-level Production of Recombinant Immunoglobulins in mammalian Cells, Current . Opinion in Biotechnology 4: 573-576 (1993)). Všechny tyto systémy spočívají na stejném principu. To znamená zavedení sekvence DNA proteinu do buňky zvoleného typu (dočasně nebo stabilně, integruje se do chromozomu nebo zůstane jako epizomální element) za použití transkripce hostitele, translace a mechanizmu transportu, přičemž cílem je nadměrná exprese zavedené sekvence DNA ve formě heterologního proteinu (popisuje se v publikaci Keown, W. A., „Metjods for Introducing DNA into Mammalian Cells, Methods in Enzymology 185: 527-537 (1990)) .Expressio in Yeast, Bio / Technology 7: 1129-1133 (1989)) and higher eukaryotes (e.g., insect and mammalian cells) (Reuveny, S., "Production of Recombinant Proteins in High Density Insect Cell Cultures, Biotechnology and Bioengeneering 42: 235"). -239 (1993), Reff, M. "High-level Production of Recombinant Immunoglobulins in Mammalian Cells, Current. Opinion in Biotechnology 4: 573-576 (1993)). All of these systems are based on the same principle. That is, introducing a DNA protein sequence into a cell of a selected type (temporarily or stably, integrating into the chromosome, or remaining as an episomal element) using host transcription, translation, and a transport mechanism to overexpress the introduced DNA sequence as a heterologous protein. in Keown, WA, &quot; Methods for Introducing DNA into Mammalian Cells, Methods in Enzymology 185: 527-537 (1990)].

Vedle exprese nativních genových sekvencí schopnost manipulovat DNA na úrovni nukleotidů se očekával vývoj nových které, ačkoli se zakládají na přirozených vykazují nové aktivity jako výsledek změny v primární proteinové struktuře (Grazia Cusi, M., „HarlequinIn addition to the expression of native gene sequences the ability to manipulate DNA at the nucleotide level was expected to develop new ones which, although based on natural, exhibit new activities as a result of a change in the primary protein structure (Grazia Cusi, M., "Harlequin

Granulocyte-colony Stimulating Factor Interleukin 6 Molecules • · · · ·· ·· · · ·· ·· · · with Bifunctional and Anatgonistic Activities, Immunotechnology 3: 61-69 (1997)).Granulocyte-Colony Stimulating Factor Interleukin 6 Molecules with Bifunctional and Anatgonistic Activities, Immunotechnology 3: 61-69 (1997)).

Vybrané sekvence DNA se mohou fyzicky spojit za vzniku transkriptů, ze kterých se vyvinou nové fúzní proteiny, kde jednou nezávislé proteiny se nyní exprimují jako jedna polypeptidová jednotka (Ibanez, C.F., „Chimeric Molecules with Multiple Neurotrophic Activities Reveal Structural Elements Determining the Specificaties of NGF and BDNF, „ EMBO Journal 10: 2105-2110 (1991)). Aktivita takových fúzních proteinů se může lišit. Fúzní proteiny mohou být například účinnější než jednotlivé proteiny (Curtis, Β. M., „Enhanced Hematopoietic Activity of a Human Granulocyte/Macrophage Colony-stimulating Factor-Interleukin 3 Fusion Protein, Proč. Nati. Acad. Sci., 88: 5809-5813 (1991)).Selected DNA sequences can be physically coupled to form transcripts to develop new fusion proteins, where once independent proteins are now expressed as a single polypeptide unit (Ibanez, CF, "Chimeric Molecules with Multiple Neurotrophic Activities"). and BDNF, "EMBO Journal 10: 2105-2110 (1991)"). The activity of such fusion proteins may vary. For example, fusion proteins may be more potent than single proteins (Curtis, M., Enhanced Hematopoietic Activity of a Human Granulocyte / Macrophage Colony-Stimulating Factor-Interleukin 3 Fusion Protein, Proc. Natl. Acad. Sci., 88: 5809-). 5813 (1991)).

Lidský IFNP se odvodil z procesu produkce, který se používá v případě savčí buňky vaječníků čínských křečků (CHO). Interferony typu 1 se mohou exprimovat v různých hostitelských buňkách, které zahrnují bakterie (Utsumi, J., „Characterization of E. coli-derived Recombinant Human Interferon-beta as Compared with Fibroblast Human Interferonbeta, Journal of Biochemistry 101: 1199-1208 (1987), hmyz (Smith, G. E., „Production of Human Beta Interferon in Insect Cells Infected with a Baculovirus Expression Vector, Molecular and Cellular Biology 3: 2156-2165 (1983)) a člověk (Christofinis, G. J. , „Interferon Production by Human Lymphoblastoid Cell Lines of Different Origins, Journal of General Virology 52: 169-171 (1981)). Lidský sIFNAR2 se také exprimuje za použití hostitelské buňky CHO. V jiném případě rozpustné receptory, jako je SIFNAR2, se mohou také úspěšně exprimovat v bakteriálním expresívním systému ( Terlizzese, M., „In vitro comparison of inhibiting ability of soluble TNF receptor p75 (TBPII) vs. Soluble TNF receptor p55 (TBPI) against TNF-ct a TNF-β, Journal of Interferon and Cytokine Research 16: 1047-1053 (1996)). DNA pro každá gen se zavedlaHuman IFNP was derived from the production process used in the mammalian Chinese Hamster Ovary (CHO) cell. Type 1 interferons can be expressed in a variety of host cells, including bacteria (Utsumi, J., "Characterization of E. coli-derived Recombinant Human Interferon-beta as Compared with Fibroblast Human Interferon Beta, Journal of Biochemistry 101: 1199-1208 (1987) ), insects (Smith, GE, "Production of Human Beta Interferon in Insect Cells Infected with Baculovirus Expression Vector, Molecular and Cellular Biology 3: 2156-2165 (1983)) and Human (Christofinis, GJ," Interferon Production by Human Lymphoblastoid Human sIFNAR2 is also expressed using a CHO host cell, otherwise soluble receptors, such as SIFNAR2, can also be successfully expressed in a bacterial expression system. (Terlizzese, M., "In vitro comparison of inhibiting ability of soluble TNF receptor p75 (TBPII) vs. Soluble TNF receptor p55 (TBPI) versus TNF-α and TNF-β, Journ al of Interferon and Cytokine Research 16: 1047-1053 (1996)). DNA for each gene was introduced

···· ·· · · • · · · · · • · · · · do genomu buňky CHO za použití postupu transfekce. Výsledkem je rekombinace a integrace expresívního vektoru. Pak se izolovaly a kultivovaly buňky, které exprimují uvedený protein. Protein se izoloval a čistil za použití standardních průmyslových metod, které jsou dobře známy v oboru.Into the CHO cell genome using a transfection procedure. The result is recombination and integration of the expression vector. Cells that express said protein were then isolated and cultured. The protein was isolated and purified using standard industrial methods well known in the art.

Vynález také zahrnuje farmaceutickou kompozici obsahující jako aktivní látku komplex IFNAR2/IFN nebo jeho analog nebo jeho směs nebo jeho sole a farmaceuticky přijatelnýnosič, ředidlo nebo ekcipient. Provedení farmaceutické kompozice podle vynálezu zahrnuje farmaceutickou kompozici vhodnou pro zvýšení účinnosti IFN při léčbě virového onemocnění, při léčbě zhoubného bujení, při imuno modulační terapii a jiných aplikacích interferonů a cytokinů.The invention also encompasses a pharmaceutical composition comprising as an active agent an IFNAR2 / IFN complex or an analogue thereof, or a mixture thereof, or a salt thereof, and a pharmaceutically acceptable carrier, diluent or excipient. An embodiment of the pharmaceutical composition of the invention comprises a pharmaceutical composition suitable for enhancing the efficacy of IFN in the treatment of viral disease, in the treatment of cancer, in immunomodulatory therapy and in other applications of interferons and cytokines.

Farmaceuitcké kompozice podle vynálezu se připravují aplikací směsi komplexu nebo jeho analogů s fyziologicky přijatelnými nosiči a/nebo stabilizátory a/nebo ekcipienty. Připravují se v dávkové formě, jako například lyofilizací do ampulí. Způsob aplikace se provádí v libovolném přijatelném módu, jak se aplikují podobná činidla a bude záviset na podmínkách, které je nutné léčit. Aplikace probíhá například intravenózně, intramuskulárně, podkožně, místní injekcí nebo povrchovou aplikací nebo bez přerušení infúzí atd.. Množství aktivní látky, které je možné aplikovat, závisí na způsobu aplikace, léčeném onemocnění a stavu pacienta. K lokální injekci například postačí menší množství proteinu vzhledem k tělesné hmotnosti ve srovnání s intravenózní infúzí.The pharmaceutical compositions of the invention are prepared by applying a mixture of the complex or analogs thereof with physiologically acceptable carriers and / or stabilizers and / or excipients. They are prepared in dosage form, such as by lyophilization into ampoules. The mode of administration is carried out in any acceptable mode as similar agents are administered and will depend on the conditions to be treated. Administration takes place, for example, intravenously, intramuscularly, subcutaneously, by topical injection or by topical administration or without interruption of infusions, etc. The amount of active agent that can be administered depends on the route of administration, the disease being treated and the condition of the patient. For example, a lower amount of protein relative to body weight is sufficient for local injection compared to intravenous infusion.

Volný IFNp má tendence oligomerizovat. Aby se potlačila tato tendence, dnes vytvořené formulace IFNp mají kyselé pH, které může zavinit při aplikaci místní podráždění. V případě, že IFNAR slouží jako stabilizační faktor IFNP, čímž brání oligomerizaci, jeho použití při tvorbě IFNP může sloužit ke stabilizaci ΙΕΝβ a při tom je možné obejít nezbytnost kyselosti formulací. Farmaceutická formulace, která není kyselá a ···· «· «· «· ·· ·φ ·· φ · ·· · · * · · φ φ · φ · φ φ φ φ · « obsahuje ΙΕΝβ a IFNAR a spolu s jinými běžnými farmaceuticky přijatelnými ekcipienty tvoří součást vynálezu.Free IFNβ tends to oligomerize. In order to suppress this tendency, the IFNβ formulations produced today have an acidic pH which can cause local irritation when applied. When IFNAR serves as an IFNP stabilizing factor, thereby preventing oligomerization, its use in IFNP formation may serve to stabilize ΙΕΝβ while avoiding the necessity of acidity of the formulations. The non-acid pharmaceutical formulation contains ΙΕΝβ and IFNAR and together with sΕΝβ and IFNAR. other conventional pharmaceutically acceptable excipients form part of the invention.

Vynález zahrnuje použití komplexu podle vynálezu nebo jeho analogy nebo směsi vhodné pro terapii virových onemocnění, terapii zhoubného bujení a imuno modulační terapii. Komplexy interferonový receptor-interferon podle vynálezu se mohou použít při anti-virové terapii, při takových terapeutických indikacích, jako je chronické granulomatózní onemocnění, špičatý kondylom, juvenilní papilomatóza hrtanu, hepatitida A a chronická infekce viry hepatitidy B a C.The invention encompasses the use of the complex of the invention or analogs or mixtures thereof suitable for viral disease therapy, cancer therapy and immuno-modulatory therapy. The interferon receptor-interferon complexes of the invention may be used in anti-viral therapy, in therapeutic indications such as chronic granulomatous disease, acute condyloma, juvenile larynx papillomatosis, hepatitis A and chronic hepatitis B and C infection.

Komplexy interferonový receptor-interferon podle vynálezu se mohou použít při terapii zhoubného bujení při takových terapeutických indikacích, jako je leukémie buněk ochlupení, Kaposiho syndrom, mnohotný myelom, chronická myelogenní leukémie, lymfom a melanom, který je jiný než Hodkinsův.The interferon receptor-interferon complexes of the invention may be used in the treatment of cancer in therapeutic indications such as hair cell leukemia, Kaposi's syndrome, multiple myeloma, chronic myelogenous leukemia, lymphoma and melanoma other than Hodkins.

Komplexy interferonový receptor-interferon podle vynálezu je také možné použít při imunitní modulační terapii, jako je roztroušená skleróza, revmatická artritida, myastenie gravis, diabetes, AIDS, lupénka atd..The interferon receptor-interferon complexes of the invention can also be used in immune modulation therapy, such as multiple sclerosis, rheumatoid arthritis, myasthenia gravis, diabetes, AIDS, psoriasis, etc.

Vynález také zahrnuje komplex nebo jeho analogy nebo jeho směsi vhodné pro použití při přípravě medikamentů vhodných pro léčbu shora popsaných onemocnění nebo pro použití ve shora uvedených indikacích.The invention also encompasses the complex or analogs thereof or mixtures thereof suitable for use in the preparation of medicaments suitable for the treatment of the above-described diseases or for use in the above indications.

Přehled obrázků na výkreseOverview of the drawings

Na obrázku č. 1 je graf znázorňující anti-virovou aktivitu SIFNAR2 nebo IFNAR2Ig (obsahuje extracelulární doménu hIFNAR2 fúzovanou s zámkem lidského IgGl, oblastmi CH2 a CH3) v přítomnosti ΙΕΝβ.Figure 1 is a graph depicting the anti-viral activity of SIFNAR2 or IFNAR2Ig (containing the extracellular domain of hIFNAR2 fused to human IgG1 lock, CH2 and CH3 regions) in the presence of ΙΕΝβ.

Obrázek č. 2 je graf znázorňující antivirovou aktivituFigure 2 is a graph showing antiviral activity

SIFNAR2 a ΙΕΝβ při sub-optimální dávce ΙΕΝβ. Současně působící antivirová aktivita ΙΕΝβ a sIFNAR2 následující po jednohodinové pre-inkubaci se uvolnila při intermediální dávce ΙΕΝβ.SIFNAR2 and ΙΕΝβ at a sub-optimal dose of IFΕΝβ. The concomitant antiviral activity of ΙΕΝβ and sIFNAR2 following a one hour pre-incubation was released at the intermediate dose of ΙΕΝβ.

··· · ·· • 99 · · · · *··«··· · ·· · 99 · · · · ·

9 ··· · 9 · 9 · · · 99 ··· · 9 · 9 · · · 9 9

Obrázek č. 4 je graf znázorňující anti-virovou aktivitu SIFNAR2 a sub-účinnou dávku IFNP (0,95 IU/ml) jako funkce doby pre-inkubace. Buňky WISH se exponovaly IFNP (sub-účinné dávce 0,95 IU/ml) a SIFNAR2, následuje pre-inkubace v indikovaném čase. Synergická antivirová aktivita se pozorovala pouze po čtyřech pre-inkubacích. Antivirová aktivita se měřila konverzí MTT 48 hodin po změně VSV. Při sub-terapeutickém množství IFNP tvorba komplexu IFNAR2/IFN vede k zesílení antivirové aktivity.Figure 4 is a graph depicting the anti-viral activity of SIFNAR2 and a sub-effective dose of IFNP (0.95 IU / ml) as a function of pre-incubation time. WISH cells were exposed to IFNP (sub-effective dose of 0.95 IU / ml) and SIFNAR2, followed by pre-incubation at the indicated time. Synergistic antiviral activity was observed only after four pre-incubations. Antiviral activity was measured by MTT conversion 48 hours after VSV change. At a sub-therapeutic amount of IFNβ, formation of the IFNAR2 / IFN complex results in potentiation of antiviral activity.

Obrázek č. 4 znázorňuje graf zobrazující zvýšenou antivirovou aktivitu lidského IFNP následující pre-inkubaci s SIFNAR2.Figure 4 is a graph depicting increased antiviral activity of human IFNβ following pre-incubation with SIFNAR2.

Obrázek č. 5 je graf znázorňující, že zvýšená antivirová aktivita lidského IFNP spojeného s sIFNAR je specifická pro IFNAR2, ale nikoli pro jiné proteiny.Figure 5 is a graph showing that the increased antiviral activity of human IFNβ associated with sIFNAR is specific for IFNAR2, but not for other proteins.

Obrázek č. 6 je graf znázorňující farmakokinetické porovnání lidského IFNP a komplexu IFNP/IFNAR2 u myší, jak se stanovilo v tesu ELISA.Figure 6 is a graph depicting the pharmacokinetic comparison of human IFNβ and IFNβ / IFNAR2 complex in mice as determined by ELISA.

Obrázek č. 7 je graf znázorňující farmakokinetické srovnání lidského IFNP a komplexu IFNP/IFNAR2 u myší, jak se stanovilo v biologickém testu.Figure 7 is a graph depicting the pharmacokinetic comparison of human IFNβ and IFNβ / IFNAR2 complex in mice as determined in a bioassay.

Na obrázku č. 8 je graf znázorňující farmakokinetické srovnání lidského IFNa a komplexu IFNa/IFNAR2 u myší, jak se stanovilo testem ELISA.Figure 8 is a graph depicting the pharmacokinetic comparison of human IFNα and IFNα / IFNAR2 complex in mice as determined by ELISA.

Na obrázku č. 9 je graf znázorňující farmakokinetické porovnání lidského IFNa a komplexu IFNa/IFNAR2 u myší, jak se stanovilo v biologickém testu.Figure 9 is a graph depicting the pharmacokinetic comparison of human IFNα and IFNα / IFNAR2 complex in mice as determined in a bioassay.

Na obrázku č. 10 je aminokyselinová sekvence fúzního proteinu IFNAR2/ IFNp n=2 (SEQ ID NO: 14). Linker (GGGGS) 2 (zbytky 240 až 249 sekvence SEQ ID NO: 14) jsou podtrženy.Figure 10 shows the amino acid sequence of the IFNAR2 / IFNβ fusion protein n = 2 (SEQ ID NO: 14). Linker (GGGGS) 2 (residues 240-249 of SEQ ID NO: 14) is underlined.

Na obrázku č. 11 je gel zobrazující analýzu restrikčními enzymy pCMV-IFNAR2/IFNP, 10 % PAG, dráhy 3 až 7: štěpení enzymyFigure 11 is a gel showing restriction enzyme analysis of pCMV-IFNAR2 / IFNP, 10% PAG, lanes 3-7: enzyme digestion

BamHI/XhoI, dráha 2: štěpení enzymy Smal/Xhol , dráha 1:BamHI / XhoI, lane 2: Smal / Xhol digestion, lane 1:

• 9 9 9 * 94 markér: štěpení pBR322 DNA-MspI, dráha č: 2 pCMV-IFNAR2/IFNP, OGS, dráha č. 3: 1GS, dráha č. 4: 2GS, dráha č. 5: 3GS, dráha č. 6: 4GS, dráha č. 7: 5GS, dráha č. 8: markér štěpení '0X174 RFDNA HaelII.Marker 9: 9 * 94 marker: digestion of pBR322 DNA-MspI, lane # 2 pCMV-IFNAR2 / IFNP, OGS, lane # 3: 1GS, lane # 4: 2GS, lane # 5: 3GS, lane # 2 6: 4GS, lane # 7: 5GS, lane # 8: 'X174 RFIDNA HaelII cleavage marker.

Obrázek č. 12 je restrikční endonukleázová mapa expresívního vektoru IFNAR2/ IFNp.Figure 12 is a restriction endonuclease map of the expression vector IFNAR2 / IFNβ.

Obrázek č. 13 znázorňuje analýzu fúzního proteinu IFNAR2/ IFNP westernovým přenosem. Dráha 1: konstrukce IFNAR2/ IFNP, která neobsahuje linker, dráha 2: konstrukce IFNAR2/ IFNp, která obsahuje linker Gly4Ser (SEQ ID NO: 1), dráha 3: konstrukce IFNAR2/ IFNp, která obsahuje dva linkery Gly4Ser (SEQ ID NO: 1), dráha 4: konstrukce IFNAR2/ IFNp, která obsahuje tři linkery Gly4Ser (SEQ ID NO: 1), konstrukce IFNAR2/ IFNP, která obsahuje čtyři linkery Gly4Ser (SEQ ID NO: 1), konstrukce IFNAR2/IFNP, která obsahuje pět linkerů Gly4Ser (SEQ ID NO: 1).Figure 13 shows Western blot analysis of the IFNAR2 / IFNP fusion protein. Lane 1: IFNAR2 / IFNβ construct that does not contain a linker, Lane 2: IFNAR2 / IFNβ construct that contains a Gly 4 Ser linker (SEQ ID NO: 1), Lane 3: IFNAR2 / IFNβ construct that contains two Gly 4 Ser linkers ( Lane 4: IFNAR2 / IFNβ construct containing three Gly 4 Ser linkers (SEQ ID NO: 1), IFNAR2 / IFNP construct containing four Gly 4 Ser linkers (SEQ ID NO: 1), an IFNAR2 / IFNβ construct that contains five Gly 4 Ser linkers (SEQ ID NO: 1).

Na obrázku č. 14 je graf zobrazující anti-virovou aktivitu vnitřně fúzovaných molekul exprímovaných v supernatantech buněk CHO a normalizovaných na standardní aktivitu IFNp.Figure 14 is a graph depicting the anti-viral activity of internally fused molecules expressed in CHO cell supernatants and normalized to IFNβ standard activity.

Obrázky č. 15A až B jsou grafy vykazující farmakokinetiky IFNP aplikované po intravenózní injekci IFNAR2. IFNp se zavedl injekcí buď samotný, nebo jako komplex IFNAR nebo bezprostředně po separované intravenózní injekci SIFNAR2. Poločas rozpadu séra se stanovil v časech po injekci testem ELISA, který je specifický pro IFNp (obrázek č. 15) a biologickou aktivitou v antivirovém testu WISH (Obrázek č. 15B) .Figures 15A-B are graphs showing the pharmacokinetics of IFNβ administered after intravenous injection of IFNAR2. IFNβ was injected either alone or as an IFNAR complex or immediately after separate intravenous injection of SIFNAR2. The serum half-life was determined at post-injection ELISA specific for IFNβ (Figure 15) and biological activity in the WISH antiviral assay (Figure 15B).

Na obrázku č. 16 je graf znázorňující ochranný účinek v procentech cytotoxicity různých dávek komplexu „univerzálního IFN (lidský IFNaA/D), který tvoří komplex s SIFNAR2, ve srovnání s aplikací samotného univerzálního IFN nebo kontroly.Figure 16 is a graph depicting the protective effect as a percentage of the cytotoxicity of various doses of the "universal IFN (human IFNaA / D) complex that complexes with SIFNAR2 compared to the application of universal IFN alone or control.

« 4«4

Obrázek č. 17 je graf znázorňující koncentraci IFN3 v séru, jako funkci času po aplikaci intravenozní injekce s jednou dávkou buď přípravku Interfusion GS5 nebo samotného hIFNp.Figure 17 is a graph depicting serum IFN3 concentration as a function of time after single dose intravenous injection of either Interfusion GS5 or hIFNβ alone.

Příklady provedení vynálezuDETAILED DESCRIPTION OF THE INVENTION

Materiály a metodyMaterials and methods

Antivirový biotest WISH a příprava komplexu:WISH antiviral bioassay and complex preparation:

Test WISH se vyvinul na základě protokolu popsaného v publikaci Novick et al., Soluble interferon-alpha receptor molecules are present in body fluids FEBS Lett. 314: 445-448 (1992) .The WISH assay was developed based on the protocol described in Novick et al., Soluble interferon-alpha receptor molecules present in body fluids FEBS Lett. 314: 445-448.

Materiál:Material:

• Buňky WISH (ATCC CCL 25) • Zásobní roztok viru vesikulární stomatitidy (ATCC V-520-001522) , uchovávaný při teplotě -70 °C • IFNp, lidský rekombinant, InterPharm Laboratories LTD 90 x 106 IU/ml, specifická aktivta: 264,5 x 10s IU/mg.• WISH cells (ATCC CCL 25) • Vesicular stomatitis virus stock solution (ATCC V-520-001522), stored at -70 ° C • IFNβ, human recombinant, InterPharm Laboratories LTD 90 x 10 6 IU / ml, specific activities: 264.5 x 10 with IU / mg.

• Rozpustný lidský IFNAR2, Koncentrace zásobního roztoku v PBS je 373 pg/ml.Soluble human IFNAR2, Stock concentration in PBS is 373 pg / ml.

• Růstové médium WISH (MEM s vysokým obsahem glukózy + sole• WISH growth medium (high glucose MEM + salts)

Earles + 10 % FBS a 1,0 % L-glutamin +Earles + 10% FBS and 1.0% L-glutamine +

Penicilín/streptomycin (100 U/ml, 100 pg/ml)).Penicillin / streptomycin (100 U / ml, 100 pg / ml)).

• Médium pro test WISH (MEM s vysokým obsahem glukózy + sole• WISH Assay Medium (high glucose MEM + salts)

Earles + 5 % FBS a 1,0 % L-glutamin + pénicilíin/streptomycin (100 U/ml, 100 μς/ιηΐ) , MTT v koncentraci 5 mg/ml PBS, uchovává se při teplotě -70 °C) .Earles + 5% FBS and 1.0% L-glutamine + penicillin / streptomycin (100 U / ml, 100 μς / ηΐ), MTT at 5 mg / ml PBS, stored at -70 ° C).

Metody ♦··♦ 49 ·♦ ·» ·· 94 ·» · * * · 4 · ·· · • 9 4 9 9 94 9 9 9 ι ··’·’’ ί ί !’ ί Iί ί ·· · · 94 4 4 4 4 14 • Ředění rekombinantního lidského IFNp na 19 IU/ml (4x koncentrovaná předem stanovená dávka EC50) v médiu vhodném pro test WISH.Methods ♦ · ♦ · · 94 94 94 94 94 94 94 94 94 94 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 • 94 4 4 4 4 14 • Dilution of recombinant human IFNβ to 19 IU / ml (4x concentrated predetermined dose of EC50) in WISH assay medium.

• Ředění začíná při koncentraci 90 μς[/ιη1, připraví se 11 třínásobných ředění lidského rekombinantního sIFNAR2 v Eppendorfových zkumavkách v médiu vhodném pro test WISH. Dvanáct zkumavek obsahuje pouze médium vhodné pro test WISH.• Dilution starts at a concentration of 90 μς [/ ιη1, preparing 11-fold dilutions of human recombinant sIFNAR2 in Eppendorf tubes in WISH assay medium. Twelve tubes contain only WISH media.

• Do každé prohlubně s rovným dnem, která se nachází .na destičce s 96 prohlubněmi, se přidá 25 μΐ IFNP (aby se mohl kontrolovat účinek IFNAR2 v nepřítomnosti IFNP, přidej do sekce prohlubní 3 x 12 samotné médium vhodné pro test WISH o obj emu 25 μΐ) .• Add 25 μΐ IFNP to each flat-bottomed well on the 96-well plate (to check the effect of IFNAR2 in the absence of IFNP, add WISH-appropriate medium alone to the 3 x 12 well section. 25 μΐ).

• Do dvanácti řad destičky z 96 prohlubněmi ve třech kopiích přidej 2 5 μΐ každého ředění sIFNAR.2 ( nebo do řady 12 pouze testovací médium).• Add 2 5 μΐ of each sIFNAR.2 dilution to 12 rows of 96-well plates in three copies (or test media only to row 12).

• Předem se inkubuje IFNP s sIFNAR2 po dobu 1 až 4 hodiny při teplotě 37 °C v inkubátoru a pak se přidají buňky WISH.Incubate IFNP with sIFNAR2 for 1 to 4 hours at 37 ° C in an incubator and then add WISH cells.

• Do logaritmické fáze růstu buněk WISH se přidá roztok trypsin/EDTA, buňky se promyjí médiem testu WISH a připraví se suspenze o konečné koncentraci 0,8 χ 106 buněk/ml.• Trypsin / EDTA solution is added to the logarithmic growth phase of WISH cells, washed with WISH assay medium, and a final suspension of 0.8 χ 10 6 cells / ml is prepared.

• Do každé prohlubně se přidá 50 μΐ suspenze buněk WISH (4 x 104 buněk do jedné prohlubně). Konečná koncentrace IFNp a IFNAR2 je ta, jak se vystaví působení buňkám. To znamená, že konečná koncentrace IFNP je 4,75 IU/ml (lx) a konečná koncentrace SIFNAR2 v řadě jedna je 22,5 μg/ml.• Add 50 μΐ of WISH cell suspension (4 x 10 4 cells per well) to each well. The final concentrations of IFN [beta] and IFNAR2 are those exposed to the cells. This means that the final IFNP concentration is 4.75 IU / ml (1x) and the final concentration of SIFNAR2 in row one is 22.5 μg / ml.

• Po inkubaci po dobu 24 hodin ve zvlhčeném inkubátoru v atmosféře 5 % CO2 se přidalo do všech prohlubní mimo prohlubní, kde jsou kontroly neobsahující virus (tam se přidal pouze stejný objem média vhodného pro test) 50 μΐ ředění 1:10 (v médiu vhodném pro test WISH) zásobního roztoku VSV (dávka se předem stanovila tak, aby došlo k 100 % lyži buněk WISH během 48 hodin).• After incubation for 24 hours in a humidified 5% CO 2 incubator, 50 µΐ 1:10 dilution (in a suitable medium) was added to all wells outside the wells containing no virus (only the same volume of test medium was added). for the WISH assay) of the VSV stock solution (the dose was predetermined to allow 100% lysis of WISH cells within 48 hours).

Po inkubaci dalších 48 hodin se do všech prohlubní přidalo 25 μΐ rozotoku MTT. Destičky se pak inkubovaly po další dvě hodiny v inkubátoru.After incubation for an additional 48 hours, 25 μΐ of MTT was added to all wells. Plates were then incubated for an additional two hours in an incubator.

Obsahy prohlubní se odstranily otočením destičky a do prohlubní se přidalo 200 μΐ 100 % etanolu.The well contents were removed by rotating the plate and 200 µΐ of 100% ethanol was added to the wells.

Po jedné hodině se provedlo odečítání destiček při vlnové délce 595 nm za použití software Soft max Pro a spektrofotometrického systému Spectramax (molekulové zařízení).After one hour, plates were read at 595 nm using Soft max Pro software and Spectramax (Molecular Device) spectrophotometric system.

Všechny sekvenační reakce se provedly za použití sady „ThermoSequenase™ radiolabeled terminátor cycle sequencingAll sequencing reactions were performed using a ThermoSequenase ™ radiolabeled terminator cycle sequencing kit

Cleveland, OH) . Použily se Všechny sekvenační reakce se gelech CastAway™Precast kit (Amersham Life Scince, protokoly doporučené výrobcem analyzovaly na sekvenačních (Stratagene, LaJolla, CA) , které obsahovaly 6 % polyakrylamidu a 7 M močovinu. Sekvenační reakce se nanesly v uspořádání A-CG-T. Autoradiografy sekvenačních gelů se odečítaly manuálně. Pro analýzu sekvencí DNA se použil software Genetics Comuter Sequence Analysis Software Package a počítač UNIXCleveland, OH). All sequencing reactions were performed with CastAway ™ Precast kit gels (Amersham Life Scince, manufacturer's recommended protocols) for sequencing (Stratagene, LaJolla, CA) containing 6% polyacrylamide and 7 M urea. T. Sequence gel autoradiographs were read manually, using Genetics Comuter Sequence Analysis Software Package and a UNIX computer for DNA sequence analysis.

Příklad 1:Example 1:

Aby se stanovila anti-virová aktivita lidského komplexu IFNAR2/IFNP a lidského komplexu IFNAR2Ig-IFNP, IFNp ve fixní koncentraci (4,75 IU/ml) se pre-inkubovalo po dobu 3 hodin při teplotě 37 °C s lidským SIFNAR2 (rekombinantní p40) nebo s různými koncentracemi lidského sIFNAR2Ig (0,25 až 30 000 ng/ml) a pak se testoval v testu WISH-VSV cytopaticity. V nepřítomnosti IFN se nedetekovala žádná antivirová ochrana (data nejsou uvedena).To determine the anti-viral activity of human IFNAR2 / IFNP complex and human IFNAR2Ig-IFNP complex, IFNβ at a fixed concentration (4.75 IU / ml) was pre-incubated for 3 hours at 37 ° C with human SIFNAR2 (recombinant p40 ) or with different concentrations of human sIFNAR2Ig (0.25 to 30,000 ng / ml) and then tested in the WISH-VSV cytopaticity assay. No antivirus protection was detected in the absence of IFN (data not shown).

Anti-virová aktivita ínterferonů typu I (užívaných v předem stanovených koncentracích EC50) v přítomnosti SIFNAR2 v přibližné koncentraci 30 ng/ml ukázala spolu s IFNP optimálníThe anti-viral activity of Type I interferons (used at predetermined concentrations of EC50) in the presence of SIFNAR2 at approximately 30 ng / ml, together with IFNP, showed optimal

’.Ι ί’.Ι ί

I • Λ agonistickou aktivitu. Tuto aktivitu však nevykazuje samotná látka. Anti-virová aktivita se měřila MTT konverzí 48 hodin po dávce VSV.• Λ agonist activity. However, this activity is not shown by the substance alone. Anti-viral activity was measured by MTT conversion 48 hours after the VSV dose.

V případě, že je přítomen IFN v očekávané koncentraci EC50, zaznamenala se ochrana (zobrazeno na obrázku č. 1, absorbance se rovná 0,45. V případě, že nedochází k ochraně hodnota absorbance je 0,0, při úplné ochraně se hodnota absorbance rovná 1,8)). Když se IFNAR2 nebo IFNAR2Ig titrovaly při různých koncentracích, došlo přibližně k 4 násobnému zesílení aktivity IFNP až do koncentrace IFNAR a IFNAR2lg 32 ng/ml (popisuje se také v příkladu 2 a na obrázku č. 2) . Koncentrace IFNAR nebo IFNAR2Ig vyšší jako 32 ng/ml aktivitu IFNP snižuje, jak se očekávalo. Způsobuje to kompetice mezi sIFNAR s membránovým IFNAR o ΙΕΝβ. Tento experiment tak podporuje účinnost a zvyšuje aktivitu ΙΕΝβ- v komplexu IFNAR2/IFN.If IFN is present at the expected EC50 concentration, protection is recorded (shown in Figure 1, absorbance equals 0.45. If no protection is present, the absorbance value is 0.0; equals 1.8)). When IFNAR2 or IFNAR2Ig were titrated at different concentrations, there was approximately a 4-fold increase in IFNP activity up to an IFNAR and IFNAR2 Ig concentration of 32 ng / ml (also described in Example 2 and Figure 2). Concentrations of IFNAR or IFNAR2Ig greater than 32 ng / ml reduce IFNP activity as expected. This causes competition between sIFNAR with membrane IFNAR of ΙΕΝβ. This experiment supports efficacy and increases ΙΕΙβ- activity in the IFNAR2 / IFN complex.

Příklad 2:Example 2:

Účinek změn koncentrace ΙΕΝβ na aktivitu komplexu sIFNAR2/IFN se testoval při různých koncentracích ΙΕΝβ kromě ED50. Jak je možné vidět na obrázku 2, při množství ΙΕΝβ 4,75 IU/ml, pre-inkubace IFNAR2 po dobu jedné hodiny zvyšuje aktivitu ΙΡΝβ přibližně dvakrát při maximální koncentraci přibližně 32 ng/ml. Při každé vyšší koncentraci ΙΕΝβ nebylo možné detekovat zvýšení anti-virové aktivity ΙΕΝβ, protože aktivita dosáhla už maximální hodnoty. Výsledky podporují teorii, že komplex IFNAR2/ ΙΕΝβ vykazuje zvýšenou aktivitu IFN.The effect of changes in ΙΕ změnβ concentration on sIFNAR2 / IFN complex activity was tested at various concentrations of různýchΕΝβ except ED50. As can be seen in Figure 2, at množstvíΕΝβ 4.75 IU / ml, pre-incubation of IFNAR2 for one hour increases aktivituβ activity approximately twice at a maximum concentration of approximately 32 ng / ml. At each higher concentration of ΙΕΝβ, it was not possible to detect an increase in the anti-viral activity of ΙΕΝβ, since the activity had already reached its maximum value. The results support the theory that the IFNAR2 / ΙΕΝβ complex exhibits increased IFN activity.

Příklad 3:Example 3:

Odhadnutím anti-virové aktivity sub-účinné koncentraceEstimating the anti-viral activity of the sub-effective concentration

ΙΓΝβ (0,95 IU/ml) v různých časech pre-inkubace s různými koncentracemi IFNAR2 se testovaly kinetiky tvoření komplexuΙΓΝβ (0.95 IU / ml) at different times of pre-incubation with different concentrations of IFNAR2 complex kinetics were tested

IFNAR2/ ΙΕΝβ. Jak je zobrazeno na obrázku č. 3, čtyři hodinyIFNAR2 / ΙΕΝβ. As shown in Figure 3, four hours

pre-inkubace jsou nezbytné pro zvýšení anti-virové aktivity IFNp při této sub-účinné dávce. Když se k množství IFNP, které není samotné aktivní, přidá IFNAR2 za vzniku komplexu, vede to k podstatnému zvýšení anti-virové aktivity IFN. Tento experiment podporuje teorii zvýšené aktivity IFN komplexu IFNAR2/ IFNp.pre-incubations are necessary to increase the anti-viral activity of IFNβ at this sub-effective dose. Addition of IFNAR2 to a complex amount of IFNP which is not itself active results in a substantial increase in the anti-viral activity of IFN. This experiment supports the theory of increased activity of IFNAR2 / IFNβ complex IFN.

Příklad 4:Example 4:

Stanovilo se, že bioaktivíta IFNP rychle klesá po in vitro rekonstituci při teplotě 37 °C (fyziologický roztok pH 7,4). To je alespoň částečně způsobeno tvořením oligomerních struktur IFNP, které vykazují omezenou aktivitu. Za účelem testování, zda IFNAR2 zvyšuje stabilitu IFNP při fyziologickém pH, se provedl experiment, ve kterém se inkuboval samotný IFNp v různých koncentracích (v inkubačním médiu RPMI 1640, Gibco) nebo ve stejném inkubačním médiu v přítomnosti IFNAR2 při konstantním poměru IFNAR2 ku IFNp (2,5 ng/IU).Bioactivities of IFNP were determined to decrease rapidly after in vitro reconstitution at 37 ° C (saline pH 7.4). This is at least in part due to the formation of oligomeric IFNβ structures that exhibit limited activity. To test whether IFNAR2 increases IFNP stability at physiological pH, an experiment was performed in which IFNβ alone was incubated at various concentrations (in RPMI 1640 incubation medium, Gibco) or in the same incubation medium in the presence of IFNAR2 at a constant ratio of IFNAR2 to IFNβ ( 2.5 ng / IU).

IFNP (v koncentraci 500 IU/ml) se pre-inkuboval se stejným objemem buď SIFNAR2 (1,25 μς/ml) nebo pouze RPMI po dobu 3 hodiny při teplotě 37 °C. Titrace obou roztoků ΙΓΝβ se uskutečnila v médiu vhodném pro test WISH na destičce s 96 prohlubněmi, dříve než se přidaly buňky WISH. VSV se přidal po 24 hodinách inkubace , jak se stanovilo konverzí MTT.IFNP (at a concentration of 500 IU / ml) was pre-incubated with an equal volume of either SIFNAR2 (1.25 μς / ml) or RPMI only for 3 hours at 37 ° C. Titration of both ΙΓΝβ solutions was performed in a WISH assay medium on a 96-well plate before WISH cells were added. VSV was added after 24 hours of incubation as determined by MTT conversion.

Jak je možné vidět na obrázku č. 4, samotný IFNP vykazuje hodnotu ED50 přibližně 104 IU/ml, zatímco pre-inkubace IFNP s rozpustným IFNAR2 vede k podstatnému zvýšení ED50 na hodnotu 7 IU/ml. Vysoká hodnota ED50 samotného IFNP může být způsobena oligomerizací IFNp v roztoku. Shora uvedené výsledky ukazují zvýšenou stabilitu IFNP, když tvoří komplex s IFNAR2.As can be seen in Figure 4, IFNP alone exhibits an ED50 of approximately 104 IU / ml, while pre-incubation of IFNP with soluble IFNAR2 results in a substantial increase in ED50 to 7 IU / ml. The high ED50 of IFNβ alone may be due to oligomerization of IFNβ in solution. The above results show enhanced stability of IFNβ when complexed with IFNAR2.

Příklad 5:Example 5:

··*« «· ♦ ♦ « · • · • · · · « « · · » « · < • · ·· ·· ♦ ♦ ♦· · ·· · · · · «« «« · · · · · · · · · · ·

Za účelem odhadnutí, zda zvýšená aktivita ΙΓΝβ v přítomnosti IFNAR2 je způsobena specifickou ochranou pomocí sIFNAR, aktivita IFNP se hodnotila vytvořením komplexu s IFNAR2 nebo s jinými nepříbuznými proteiny při stejné koncentraci (lidský IgG, bovinní sérový albumin (BSA)).In order to estimate whether the increased aktivitaβ activity in the presence of IFNAR2 is due to specific protection with sIFNAR, IFNP activity was evaluated by complexing with IFNAR2 or other unrelated proteins at the same concentration (human IgG, bovine serum albumin (BSA)).

Jak ukazuje obrázek č. 5, IFNp (500 IU/ml) se preinkubovalo se stejným objemem buď uvedených proteinů (1,25 μg/ml) nebo pouze s v ínkubačním médiu RPMI po dobu 4 hodin při teplotě 37 °C. Titrace těchto roztoků IFNP v testovacím médiu WISH se uskutečnila před přidáním buněk WISH na destičce s 96 prohlubněmi. Za účelem stanovit účinek pre-inkubace na aktivitu IFNP zahrnulo se také čerstvě připravené IFNp. VSV se přidalo po 24 hodinách a po dalších 24 hodinách inkubace se odhadlo CPE, jak se stanovilo konverzí MTT.As shown in Figure 5, IFNβ (500 IU / ml) was preincubated with an equal volume of either the indicated proteins (1.25 µg / ml) or only in RPMI incubation medium for 4 hours at 37 ° C. Titration of these IFNP solutions in WISH assay medium was performed prior to the addition of WISH cells on a 96-well plate. Freshly prepared IFNβ was also included to determine the effect of pre-incubation on IFNβ activity. VSV was added after 24 hours and after a further 24 hours incubation CPE was estimated as determined by MTT conversion.

Pre-inkubace IFNP s nespecifickými proteiny (to je BSA nebo lidské IgG) při koncentraci 2,5 ng/IU IFNP nechrání aktivitu IFNp po rekonstituci. Aktivita komplexu IFNAR2/ IFNP v tomto testu je podobná, jako aktivita čerstvě přidaného IFNp. Tento výsledek podporuje zjištění, že SIFNAR2 stabilizuje aktivitu IFNp.Pre-incubation of IFNβ with non-specific proteins (i.e., BSA or human IgG) at a concentration of 2.5 ng / IU IFNβ does not protect IFNβ activity upon reconstitution. The activity of the IFNAR2 / IFNβ complex in this assay is similar to that of freshly added IFNβ. This result supports the finding that SIFNAR2 stabilizes IFNβ activity.

Příklad 6:Example 6:

Komplex IFNAR2/ IFNp vykazuje značně prodloužený farmakokinetický profil IFNP u myší, což se zjistilo testem ELISA a biologickou analýzou (obrázky č. 6 a 7).The IFNAR2 / IFNβ complex exhibits a markedly prolonged pharmacokinetic profile of IFNβ in mice as determined by ELISA and biological analysis (Figures 6 and 7).

Myším kmene B6D2F1 se aplikovala jediná intravenózní injekce buď s lidským IFNp (2,5 χ 106 IU/kg) nebo stejná koncentrace IFNP pre-inkubovaná po dobu 1 hodiny při teplotě 4 °C s lidským IFNAR2 (2,5 ng/IU IFN). Séra se získala 0,05 až 48 hodin po aplikaci z retro-orbitálního tkaniva a koncentrace IFNp a anti-virová aktivita IFNp se stanovila testem ELISA (orbázek č. 6) nebo biologickým testem WISH (obrázek č. 7) .B6D2F1 mice received a single intravenous injection of either human IFNβ (2.5 χ 10 6 IU / kg) or the same concentration of IFNβ pre-incubated for 1 hour at 4 ° C with human IFNAR2 (2.5 ng / IU IFN) ). Sera were obtained 0.05 to 48 hours after retro-orbital tissue administration and IFNβ concentration and anti-viral IFNβ activity was determined by ELISA (orbase # 6) or WISH bioassay (Figure 7).

»ΦΦ* ΦΦ ·Φ «« ·« φ»ΦΦ ΦΦ «« «

Φ · · · · » » ♦ ·· φ ΦΦ* · · »· · · · Φ • φ· ·· φ * «· φ φ φφΦ · · · ♦ · · · · · · φ

Koncentrace séra, která klesla na hodnotu nižší než je citlivost testu (7,55 IU/ml) v testu ELISA nebyla vynesena do grafu.Serum concentrations that fell below the assay sensitivity (7.55 IU / ml) in the ELISA were not plotted.

Nejen, že komplex vykazuje vyšší farmakokinetický profil, ale také anti-vírovým testem WISH se zjistilo, že se po celou dobu testu podstatně zvýšila úroveň biologické aktivity IFNP u myší. To naznačuje zvýšenou stabilitu a prodloužený poločas » rozpadu komplexu IFNAR2/ IFNp v plazmě ve srovnání se samotnýmNot only did the complex exhibit a higher pharmacokinetic profile, but also by the WISH anti-viral assay, it was found that the level of biological activity of IFNP in mice was significantly increased throughout the test. This suggests increased stability and increased half-life of the IFNAR2 / IFNβ complex in plasma compared to the plasma

ΙΓΝβ.ΙΓΝβ.

**

Příklad 7:Example 7:

Komplex IFNAR2/ IFNP vykazuje značně prodloužený farmakokinetický profil IFNcc2a u myší, což se zjistilo tetsem ELISA a biologickými testy ( Zobrazeno na obrázcích č. 8 a 9) .The IFNAR2 / IFNβ complex exhibits a markedly prolonged pharmacokinetic profile of IFN [alpha] 2a in mice, as determined by ELISA and bioassays (FIGS. 8 and 9).

Myším kmene B6D2F1 se aplikovala jediná intravenózní injekce buď lidského IFNa (1,25 x 105 IU/kg) nebo stejná koncentrace IFNa pre-inkubovaného po dobu 1 hodiny při teplotě 4 °C s lidským IFNAR2 (14,9 ng/IU IFN). Séra se shromáždila v označeném čase z retro-orbitálního tkaniva a koncentraceB6D2F1 mice received a single intravenous injection of either human IFNα (1.25 x 10 5 IU / kg) or the same concentration of IFNα pre-incubated for 1 hour at 4 ° C with human IFNAR2 (14.9 ng / IU IFN) . Sera were collected at the indicated time from retro-orbital tissue and concentration

IFNa2a a anti-virová aktivita se odhadla na základě testu ELISA (obrázek č. 8) nebo biologickým testem WISH (obrázek č.IFNa2a and anti-viral activity were estimated by ELISA (Figure 8) or WISH bioassay (Figure 8).

9) IFNa se stanovil testem ELISA, který je specifický pro lidský IFNa. Sérové koncentrace nižší než je citlivost testu (30 IU/ml) v testu ELISA se do grafu nevynesla.9) IFNα was determined by an ELISA specific for human IFNα. Serum concentrations below the sensitivity of the assay (30 IU / ml) in the ELISA were not plotted.

Nejen, že komplex vykazuje vyšší farmakokinetický profil, ale také anti-virovým testem WISH se zjistilo, že se po celou dobu' testu podstatně zvýšila úroveň biologické aktivity IFNa u myší. To naznačuje zvýšenou stabilitu a prodloužený poločas rozpadu komplexu IFNAR2/ IFN v plazmě ve srovnání se samotným IFNa.Not only did the complex exhibit a higher pharmacokinetic profile, but also by the WISH anti-viral assay, it was found that the level of biological activity of IFNα in mice was significantly increased throughout the test. This suggests increased stability and prolonged plasma half-life of IFNAR2 / IFN compared to IFNα alone.

Příklad 8: Navržení fúzních proteinů IFNAR2/IFN ♦·♦· ·· ♦ · • ·Example 8: Design of IFNAR2 / IFN Fusion Proteins

Μ 44 ·* »· » ♦ * · · · 9 • · ·· » » « » ♦ ·♦ ♦♦♦ 9 4 9Μ 44 * 9 9 9 9 9 • • • • 4 4 4 4 4 4

4 4 9 9 9 4 4 4 4 9 4 • 4 44 44 49 99 494 4 9 9 9 4 4 4 4 9 • 44 44 49 99 49

Konstrukce se připravily tak, že C-konec extracelulámí oblasti IFNAR2 se fúzuje s N-koncem zralého IFN za použití následujících peptidových linkerů, kde G a S reprezentuje aminokyseliny glycin a serin.The constructs were prepared by fusing the C-terminus of the extracellular region of IFNAR2 with the N-terminus of mature IFN using the following peptide linkers, where G and S represent the amino acids glycine and serine.

IFNAR2extracelulárni (linker) zralý IFNJ3 ...ESEFS (GGGGS)nMSY.„, kde n = 0 (SEQ ID NO: 5), 1 (SEQ ID NO: 7), 2 (SEQ ID NO: 6), 3 (SEQ ID NO: 5), 4 (SEQ ID NO: 4) a 5 (SEQ ID NO: 3) .IFNAR2extracellular (linker) mature IFNJ3 ... ESEFS (GGGGS) n MSY., Where n = 0 (SEQ ID NO: 5), 1 (SEQ ID NO: 7), 2 (SEQ ID NO: 6), 3 ( SEQ ID NO: 5), 4 (SEQ ID NO: 4), and 5 (SEQ ID NO: 3).

Celá aminokyselinová sekvence, kde n = 2 fúze IFNAR2/IFNP je zobrazena na obrázku č. 10 (SEQ ID NO: 14).The entire amino acid sequence wherein n = 2 of the IFNAR2 / IFNP fusion is shown in Figure 10 (SEQ ID NO: 14).

Expresivní vektor pSVEIF, který obsahoval gen exprimující lidský rekombinantní IFN se použil jako templát pro PCR. Syntetické primery se navrhly tak, že se z templátu mohla amplifikovat pouze kódující oblast zralého proteinu lidského IFN (MSY...) . 5'primer zahrnoval sekvence místa štěpení restrikčním enzymem Smál, posledních sedm aminokyselin IFNAR2 (GQESEFS) (zbytky 344-349 SEQ ID NO: 14) a (GGGGS)i (SEQ ID NO: 1) linker. Do 5'primerů se také zavedla restrikční místa BamHI a Xhol, aby bylo možné klonovat jiné kazety. 3'primer obsahoval bezprostředně po stop kodonu TGA hIFNP restrikční místo AvrlI. PCR obsahoval přibližně 1 gram templářové DNA, 1 g každého primerů pro PCR, 0,2 mM každého dATP, dCTP, dGTP a dTTP, lx reakční pufr TermoPol (10 mM KC1, 20 mM Tris-HCl, (pH 8,8 při teplotě 25 °C) , 10 mM (NH4)2SO4, 2 mM MgSO4, 0,1 % Triton X-100: New England Biolabs, Beverly, MA) a 3 mM MgSO4 (konečná koncentrace MgSO4 je 5 mM) v reakčním objemu 100 μΐ. Po počáteční inkubaci VENTR® při teplotě 99,9 °C po dobu 30 vteřin se přidaly do reakce 2 jednotky DNA polymerázy VENTR®. PCR zahrnuje 20 cyklů: a) při teplotě 99,9 °C po dobu 30 vteřin, b) při teplotě 65 °C až 55 °C po dobu 30 vteřin, teplota klesá při každém cyklu o 0,5 °C a c) pří teplotě 75 °C po dobu 40 vteřin. Dalších 15 cyklů se provedlo se shora uvedeným profilem , přičemž se teplota hybridizace udržovalaThe pSVEIF expression vector, which contained a gene expressing human recombinant IFN, was used as a template for PCR. Synthetic primers were designed such that only the coding region of the mature human IFN protein (MSY ...) could be amplified from the template. The 5 'primer included the SmaI cleavage site sequences, the last seven amino acids of IFNAR2 (GQESEFS) (residues 344-349 of SEQ ID NO: 14), and the (GGGGS) i (SEQ ID NO: 1) linker. BamHI and XhoI restriction sites were also introduced into the 5 'primers to allow cloning of other cassettes. The 3 'primer contained the AvrII restriction site immediately after the stop codon of the TGA hIFNP. The PCR contained approximately 1 gram of templar DNA, 1 g of each PCR primer, 0.2 mM of each dATP, dCTP, dGTP and dTTP, 1x TermoPol reaction buffer (10 mM KCl, 20 mM Tris-HCl, (pH 8.8 at temperature) 25 ° C), 10 mM (NH4) 2SO4, 2 mM MgSO4, 0.1% Triton X-100: New England Biolabs, Beverly, MA) and 3 mM MgSO4 (5 mM final MgSO4) in a reaction volume of 100 μΐ . After an initial incubation of VENTR® at 99.9 ° C for 30 seconds, 2 units of VENTR® DNA polymerase were added to the reaction. The PCR comprises 20 cycles: a) at 99.9 ° C for 30 seconds, b) at 65 ° C to 55 ° C for 30 seconds, the temperature decreases by 0.5 ° C for each cycle and c) at temperature 75 ° C for 40 seconds. An additional 15 cycles were performed with the above profile while maintaining the hybridization temperature

4 4 ·4 4 ·

4*4 44 * 4 4

4 · 4 ♦4 · 4

4 4 4 44 4 4 4

4444

44 * 4 4 4 443 * 4 4 4 4

4 4 44 4 4

4 na hodnotě 55 °C. Reakce PCR se čistily za použití čistícího systému DNA Wizard™ PCR Preps (Promega, Madison, WI) . Po štěpení produktů PCR restrikčním enzymem AvrlI se obsahy reakcí čistily na agarózových gelech s nízkou teplotou tání. Fragment získaný z gelu obsahující sekvenci zralého proteinu ΙιΙΕΝβ s 1 GS linkrem se ligoval do expresivního vektoru pCMVp40 štěpeného restrikčními enzymy (Smál + AvrlI). Tento vektor obsahuje gen kódující rozpustnou formu lidského rekombinantního IFNAR2. Obsahy ligačních reakcí se použily pro transformaci kompetentních buněk mikroorganizmu E. coli XLBlue za použití standardních metod (popisuje se v publikaci Sambrook et al., Molecular Cloning : A Laboratory manual, 2 nd Ed., Cold Spring Harbor Press (Cold Spring Harbor, NY, 1989, paragraf 6.3 a 6.4 v apendix C a D.)). Správné uspořádání konstrukce, která se nazývá ρΟΜν-ΙΕΝΑΡ2/ΙΕΝΆβ GS se potvrdilo štěpením restrikčními endonukleázami a sekvenováním oblasti „interfúze vytvořené PCR. Následné konstrukce se vytvořily za použití oligonukleotidových kazet, kdy každá obsahuje BamHI přesah, vhodný linker (GGGGS)n (SEQ ID NO: 1, kdy n = 1) a Xhol přesah. Kazety 0 GS obsahují Smál a Xhol přesah. Po vytvoření vektoru ρΟΜν-ΙΕΝΑΒ2/ΙΕΝΑβ 1 GS se tento vektor štěpil restrikčními enzymy BamHI a Xhol a vhodné kazety se ligovaly do uvedeného vektoru. Za účelem vytvořit konstrukci 0 GS se vektor štěpil restrikčními enzymy Smai a Xhol, aby se mohla ligovat kazeta.4 at 55 ° C. PCR reactions were purified using the DNA Wizard ™ PCR Preps purification system (Promega, Madison, WI). After digestion of the PCR products with AvrII, the reaction contents were purified on low melting point agarose gels. The gel-derived fragment containing the mature GSιΙΕΝβ protein sequence with the 1 GS linker was ligated into the restriction enzyme digested expression vector pCMVp40 (SmaI + AvrII). This vector contains a gene encoding a soluble form of human recombinant IFNAR2. The contents of the ligation reactions were used to transform competent cells of E. coli XLBlue using standard methods (Sambrook et al., Molecular Cloning: A Laboratory Manual, 2 nd Ed., Cold Spring Harbor Press (Cold Spring Harbor, NY)). , 1989, paragraphs 6.3 and 6.4 in Appendix C and D.)). The correct alignment of the construct, which is called ρΟΜν-ΙΕΝΑΡ2 / ΙΕΝΆβ GS, was confirmed by restriction endonuclease digestion and sequencing of the "PCR-generated interfusion" region. Subsequent constructs were constructed using oligonucleotide cassettes each containing a BamHI overhang, a suitable linker (GGGGS) n (SEQ ID NO: 1, where n = 1), and an XhoI overhang. 0 GS cartridges include Smal and Xhol overhang. After creating the vector ρΟΜν-ΙΕΝΑΒ2 / ΙΕΝΑβ 1 GS, this vector was digested with the restriction enzymes BamHI and XhoI and the appropriate cassettes were ligated into the vector. In order to construct the 0 GS construct, the vector was digested with the restriction enzymes SmaI and XhoI to ligate the cassette.

Celkem se vytvořilo šest vektorů, ρΟΜν-ΙΕΝΑΚ2/ΙΕΝβ n (GS), kde n reprezentuje 0, 1, 2, 3, 4 nebo 5 jednotek linkeru GGGGS (SEQ ID NO: 1) . Výsledky štěpení restrikčními enzymy jsou uvedeny na obrázku č. 11. Sekvenační primery se navrhly tak, že se sekvenovala celá kazeta pro každou kontrukci. Pro každou potvrzenou konstrukci se připravila izolace plazmidové DNA ve velkém měřítku za použití běžně dostupného kitu a podle protokolů doporučených výrobcem (Qiagen, Chatsworth, CA) .A total of six vectors were generated, ρΟΜν-ΙΕΝΑΚ2 / ΙΕΝβ n (GS), where n represents 0, 1, 2, 3, 4 or 5 GGGGS linker units (SEQ ID NO: 1). The results of the restriction enzyme digestion are shown in Figure 11. Sequencing primers were designed such that the entire cassette was sequenced for each construct. Large-scale plasmid DNA isolation was prepared for each confirmed construct using a commercially available kit and following manufacturer's recommended protocols (Qiagen, Chatsworth, CA).

··«♦ 44 ··· «♦ 43 ·

9 • · *4 4 4 φ» • 9 4 4 4 444« • 4444 449«9 • · * 4 4 4 φ »• 4 4 4 444« • 4444 449 «

94» »9 9 4 4 9 9 9 • 99 9 9 99 9 9 9» 9 ·· 99 44 *4 49 4494 »» 9 9 4 4 9 9 9 • 99 9 9 99 9 9 9 9 »9 ·· 99 44 * 4 49 44

Obrázek č. 12 je mapa plazmidu pCMV-IFNAR2/IFNAP expresívního plazmidu ínterfúze. Transkripce fúzního proteinu IFNAR2/IFNP se řídí lidským časným promotorem CMV. Za účelem 3' zpracování transkriptů IFNAR2/IFN3 se použila sekvence polyadenylačního signálu lidského růstového hormonu.Figure 12 is a map of plasmid pCMV-IFNAR2 / IFNAP expression plasmid infusion. Transcription of the IFNAR2 / IFNβ fusion protein is driven by the human early CMV promoter. For the 3 'processing of IFNAR2 / IFN3 transcripts, the human growth hormone polyadenylation signal sequence was used.

Seznam vektorů:List of vectors:

číslo number název name Exp.vektor Exp.vektor Linker GGGGS (SEQ ID NO: 1) Linker GGGGS (SEQ ID NO: 2) 1 1 pCMV-IFNAR2-IFNp, OGS pCMV-IFNAR2-IFNβ, OGS PCMV.PA4 PCMV.PA4 N/A ON 2 2 pCMV-IFNAR2~IFN3, 1GS pCMV-IFNAR2-IFN3, 1GS PCMV.PA4 PCMV.PA4 Jeden One 3 3 pCMV-IFNAR2-IFNp, 2GS pCMV-IFNAR2-IFNβ, 2GS PCMV.PA4 PCMV.PA4 Dva Two 4 4 pCMV-IFNAR2-IFNp, 3GS pCMV-IFNAR2-IFNβ, 3GS PCMV.PA4 PCMV.PA4 Tři Three 5 5 pCMV-IFNAR2-IFNP, 4GS pCMV-IFNAR2-IFNβ, 4GS PCMV.PA5 PCMV.PA5 Čtyři Four 6 6 pCMV-IFNAR2-IFNp, 5GS pCMV-IFNAR2-IFNβ, 5GS PCMV.PA4 PCMV.PA4 Pět Five

Sekvenční data se získala z oblastí vytvořených PCR fúze IFNAR2/IFNP 1GS. Tato data ukazují, že sekvence byla předem předpovězena. Sekvenční data se získala v případě oblasti peptidového linkeru jiných konstrukcí. Sekvence byla také předem určena.Sequence data was obtained from regions generated by the IFNAR2 / IFNP 1GS PCR fusion. These data indicate that the sequence was predicted in advance. Sequence data was obtained for the peptide linker region of other constructs. The sequence was also predetermined.

Analýza northenovým přenosem se provedla v případě buněk transfekovaných každou konstrukcí. Ve všech drahách obsahující vzorky IFNAR2/IFNP n GS se objevil pruh o přibližné velikosti 1,4 kb v případě obou sond IFNAR2 a v případě sondy IFNp. V případě sondy IFNp se pozoroval další pruh o velikosti 0,9 kb. . Pruh uvedené velikosti odpovídá transkriptů s alternativním sestřihem, který obsahuje alespoň 6 aminokyselin IFNAR2, (n) GS peptidový linker a sekvenci kódující zralý protein hIFN. To se potvrdilo sekvenováním cDNA, která se připravila z celkové izolované RNA z dočasně transfekovaných buněk CHO popsaných v příkladu 9.Northern blot analysis was performed for cells transfected with each construct. In all lanes containing IFNAR2 / IFNP n GS samples, a band of approximately 1.4 kb appeared for both IFNAR2 probes and IFNβ probe. For the IFNβ probe, an additional 0.9 kb band was observed. . The band of said size corresponds to alternative splice transcripts comprising at least 6 amino acids of IFNAR2, (n) a GS peptide linker, and a sequence encoding the mature hIFN protein. This was confirmed by sequencing of the cDNA prepared from total isolated RNA from the transiently transfected CHO cells described in Example 9.

> 4 »· 4 • 4 ► 4 4 4> 4 »· 4 • 4

4444

44 » 4 4 « > » »· ► 4 4 I44 4 4 «>» »► 4 4 I

4444

Příklad 9:Example 9:

Dočasná transfekce.Temporary transfection.

Buňky CHO-DUKX jsou klonální mutanti buněk vaječníků čínských křečků, které postrádají aktivitu dihydrofylátové reduktázy (Urlaub et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA 77: 4216Biol. 2: 93-96 (1982)).CHO-DUKX cells are clonal mutants of Chinese hamster ovary cells that lack dihydrophylated reductase activity (Urlaub et al., Proc. Natl. Acad. Sci. USA 77: 4216Biol. 2: 93-96 (1982)).

4220 (1980), Graff et al. Mol. Cell4220 (1980); Graff et al. Mol. Cell

Tyto buňky se udržovaly v kultivačním médiu aMEM s ribunikleozidy a deoxyribonukleozidy, doplněném 10 % fetálním bovinním sérem (FBS) a 1% L-glutaminem (úplné médium). Dočasná tranfekce se provedla za použití činidla Lipofectamin PLUS™ (GibcoBRL Life Technologies, Gaithersburg, MD) a podle protokolu dodaného výrobcem. Přibližně 24 hodin před transfekcí se buňky nanesly na plotnu o průměru 100 mm při hustotě 2 x 106 buněk na jedné plotně. V případě transfekce se použily 4 pg dvoušroubovicové vektorové plazmidové DNA (pCMV-IFNAR2/IFN n GS, kde n = 0, 1, 2, 3, 4 nebo 5). K ředění DNA a činidla PLUS se použilo médium bez séra, které doporučuje výrobce. Po inkubaci při teplotě 37 °C po dobu 48 hodin v úplném médiu se shromáždily buněčné supernatanty za účelem testu ELISA (IFNAR2, ΙΕΝβ) a westernový analýzy.These cells were maintained in aMEM culture medium with ribunicleosides and deoxyribonucleosides supplemented with 10% fetal bovine serum (FBS) and 1% L-glutamine (complete medium). Temporary transfection was performed using Lipofectamine PLUS ™ reagent (GibcoBRL Life Technologies, Gaithersburg, MD) and according to the manufacturer's protocol. Approximately 24 hours prior to transfection, cells were plated on a 100 mm diameter plate at a density of 2 x 10 6 cells per plate. For transfection, 4 µg of double-stranded vector plasmid DNA (pCMV-IFNAR2 / IFN n GS, where n = 0, 1, 2, 3, 4 or 5) was used. Serum-free medium recommended by the manufacturer was used to dilute DNA and PLUS reagent. After incubation at 37 ° C for 48 hours in complete medium, cell supernatants were collected for ELISA (IFNAR2, ΙΕΝβ) and Western analysis.

Extrakce RNA a northernova analýzaRNA extraction and northern analysis

Z dočasně transfekovaných buněk CHO-DUKX se extrahovala celková buněčná RNA (Chomczynski et al., Anal. Biochem. 162: 156-159 (1987)). 10 g celkové RNA v každé dráze se rozdělilo podle velikosti na agarózových gelech, které obsahovaly jako denaturační činidlo formaldehyd. Vzorky se nanesly ve dvou sadách. RNA se přenesla na nylonovou membránu GeneScreen Plus (DuPont/NEW Medical Products, Boston, MA) kapilárním přenosem pomocí 10 x SSC (1,5 M chlorid sodný, 0,15 M citrát sodný). Imobilizovaná RNA se hybridizovala s PCR fragmenty hIFNAR2 a ΙιΙΕΝβ značenými 32P. Hybridizace proběhla v modifikovaném roztoku podle Church et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA 81:Total cell RNA was extracted from the temporarily transfected CHO-DUKX cells (Chomczynski et al., Anal. Biochem. 162: 156-159 (1987)). 10 g of total RNA in each lane was sized by agarose gels containing formaldehyde as denaturing agent. Samples were loaded in two sets. RNA was transferred to a GeneScreen Plus nylon membrane (DuPont / NEW Medical Products, Boston, MA) by capillary transfer using 10 x SSC (1.5 M sodium chloride, 0.15 M sodium citrate). The immobilized RNA was hybridized with 32 P-labeled hIFNAR2 and ΙιΙΕΝβ PCR fragments. The hybridization was performed in a modified solution according to Church et al., Proc. Nati. Acad. Sci. USA 81:

♦ ·♦ ·

Φ Φ 4 ► · · « • Φ ΦΦΦ Φ 4 ► · · • Φ Φ

1991-1995 (1984). Pufr obsahoval 0,25 Μ fosforečnan sodný s hodnotou pH 7,2, 0,25 M chlorid sodný, 7 % dodecylsulfát sodný (SDS), 1 mM etylylendiamintetraoctová kyselina a 100 gg/ml tRNA z mikroorganizmu E. coli. Sondy značené 32 vytvořily za použití běžně dostupných sad („High Mannheim, Indianapolis, IN)1991-1995 (1984). The buffer contained 0.25 sodný sodium phosphate pH 7.2, 0.25 M sodium chloride, 7% sodium dodecyl sulfate (SDS), 1 mM ethylylenediaminetetraacetic acid, and 100 gg / ml tRNA from E. coli. The 32- labeled probes were created using commercially available kits ("High Mannheim, Indianapolis, IN)

Boehringer postupů.Boehringer procedures.

Nezačleněná radioaktivita chromatografií na kolonách Sephadex G-50.Separated radioactivity by Sephadex G-50 column chromatography.

P seP se

Prime a zde popsaných se odstranila Po hybridizaci se bloty promyly. Nejpřísnější používané podmínky jsou 0,2 x SSC,Prime and removed as described herein. After hybridization, the blots were washed. The strictest conditions used are 0.2 x SSC,

0,1 % SDS při teplotě autoradiografií.0.1% SDS at autoradiography temperature.

’C. Bloty se vystavily'C. The blots were exposed

Exprese interfúzních proteinůExpression of interfusion proteins

V supernatantech z interfúzních konstrukcí dočasně transfekované do buněk CHO se analyzovala síla exprese IFNAR2 a IFNp za použití IFNAR2 specifického testu ELISA a IFNPThe supernatants from the interfusion constructs temporarily transfected into CHO cells were analyzed for IFNAR2 and IFNβ expression levels using IFNAR2 specific ELISA and IFNP

ELISA (Toray). Výsledky této analýzy jsou uvedeny v tabulce č. IV.ELISA (Toray). The results of this analysis are shown in Table IV.

Tabulka č. IV: Interfúzní konstrukce dočasně transfekované do buněk CHOTable IV: Interfusion constructs temporarily transfected into CHO cells

Identifi kace vzorku Identifi kace sample hIFNp* U/ml hIFNp * U / ml hIFNR2+ ng/ml hIFNR2 + ng / ml hIFNP# μς/πιΐ hIFNP # μς / πιΐ hIFNp## pmol hIFNp ## pmol hIFNAR2f pmol hIFNAR2f pmol IFN/IFNA R IFN / IFNA R 0GS 0GS 29 175 29 175 1094 1094 0,146 0.146 6, 571 6, 571 31,802 31,802 0,207 0.207 1GS 1GS 24 906 24 906 994 994 0,125 0.125 5,602 5,602 28,890 28,890 0, 194 0, 194 2GS 2GS 13 597 13 597 600 600 0,068 0,068 3,063 3,063 17,442 17,442 0, 175 0, 175 3GS 3GS 14 998 14 998 718 718 0,075 0,075 3,378 3,378 20,857 20,857 0, 162 0, 162 4GS 4GS 9 998 9 998 535 535 0,050 0.050 2,251 2,251 15,538 15,538 0, 145 0, 145 5GS 5GS 9 597 9 597 540 540 0,048 0,048 2,161 2,161 15,698 15,698 0,138 0.138 IFNAR2 IFNAR2 Nezjisti lo se Don't find out lo se 1176 1176 34,200 34,200 Kultivač Cultivator Nezj isti Don't know 0 0

·· 99 99 99· 99 99 99

9 9 9 9 9 9 • · 99 9 9 99 9 9 9 9 • 9 99 9 9

99 999 9«100 999 9 «

9 9 9 9 9 9 ··»· »99 9 9 9 9 9 9

9 99 9

9 99 9

9 9 99 9 9

9 9 99 9 9

99 ní lo se médium * stanovilo se za použití kitu TORAY + stanovilo se za použití hIFNAR2 ELISA # založeno na specifické aktivitě 2,0 x 105 U/mg (2 χ 108 /mg) ## založeno na molekulové hmotnosti 22 200 (průměrná molekulová hmotnost hIFNP stanoveno analýzou MALDI-TOF) ♦ založeno na molekulové hmotnosti 34 400 (průměrná molekulová hmotnost stanovená analýzou MALDI-TOF).99 µl medium * determined using TORAY + kit determined using hIFNAR2 ELISA # based on specific activity 2.0 x 105 U / mg (2 χ 10 8 / mg) ## based on molecular weight 22,200 (average hIFNP molecular weight determined by MALDI-TOF analysis ♦ based on 34,400 molecular weight (MALDI-TOF average molecular weight).

Se zvyšující se délkou linkeru je možné pozorovat snižuje množství detekovatelného IFNAR2 a IFNp. V této době není možné stanovit, zda je to způsobeno snižujícím se množstvím ínterfúzního proteinu exprimovaného jak se prodlužuje délka linkeru nebo zda se vzrůstající délkou linkeru se IFNp může vázat na vazebné místo IFNAR2 a proto není zcela detekovatelný testy ELISA. Je známo, že test IFNP detekuje pouze IFNp, který netvoří komplex.As the length of the linker increases, the amount of detectable IFNAR2 and IFNβ can be observed to decrease. At this time, it is not possible to determine whether this is due to a decreasing amount of an intrusion protein expressed as the length of the linker increases, or if the length of the linker increases with IFNβ binding to the IFNAR2 binding site and therefore not fully detectable by ELISA. It is known that the IFNβ assay detects only non-complex IFNβ.

Analýza westernovým přenosem fúzního proteinu IFNAR2/IFNpWestern blot analysis of IFNAR2 / IFNβ fusion protein

Za účelem stanovit, že se interfúzní proteiny exprimují ve vhodné molekulové hmotnosti a že se neexprimuje volný IFNP, se analyzovaly supernatanty z transfekovaných buněk westernovým přenosem za použití protilátek ant-IFNP za účelem detekovat interfúzi. Výsledky uvedené analýzy jsou zobrazeny na obrázku č. 13.To determine that the diffusion proteins were expressed at an appropriate molecular weight and that free IFNβ was not expressed, supernatants from transfected cells were analyzed by western blotting using anti-IFNβ antibodies to detect interfusion. The results of this analysis are shown in Figure 13.

S 15 μΐ supernatantů z buněk CHO se dočasně transfekovaly konstrukcí IFNAR2/IFNP (dráha 1 až 6) nebo konstrukcí IFNAR2 (dráha 7), kultivačním médiem (dráha 8) nebo IFNP (dráha 9) se provedl test SDS-PAGE za neredukčních podmínek. Pak následoval elektrický přenos na membránu PVDF. Membrána se testovala ··♦· 44 • 4 4 · 415 μΐ of CHO cell supernatants were temporarily transfected with IFNAR2 / IFNP (lane 1 to 6) or IFNAR2 (lane 7), culture medium (lane 8) or IFNP (lane 9) under SDS-PAGE under non-reducing conditions. This was followed by electrical transfer to the PVDF membrane. The membrane was tested ·· 44 · 44 • 4 4 · 4

44 » 4 4 fl > 4 44 ► 4 4 <44 »4 4 fl> 4 44 ► 4 4 <

44 • 4 44 • 4 4 4 • 4 4 ·44 • 4 44 • 4 4 4

I «4 4 » 4 4 4I «4 4»

4 44 sondou s králičími protilátkami protí-IFNP a vyvíjela se alkalickou fosfatázou spojenou kozími anti-králičími protilátkami za použití kitu detekující luminiscenci WesternStar.44 with a rabbit anti-IFNβ probe and developed with alkaline phosphatase linked to goat anti-rabbit antibodies using a WesternStar luminescence detection kit.

V supernatantech libovolných volných konstrukcí se nedetekoval žádný volný IFNp. Každá konstrukce exprimovala protein, který vhodnou molekulovou hmotností odpovídal ínterfúzní konstrukcí. Molekulová hmotnost se zjistila testem westernová přenosu.No free IFNβ was detected in supernatants of any free constructs. Each construct expressed a protein that corresponded to an inert fusion construct at a suitable molecular weight. The molecular weight was determined by western blotting.

Příklad 10:Example 10:

Anti-virová aktivita interfúzních molekulAnti-viral activity of diffusion molecules

U každého supernatantu kultury obsahující interfúzi se testovala anti-virová aktivita pomocí testu cytopaticity, při kterém se buňky WISH /lidské amniotické buňky) vystavily působení VSV, což následuje po přidání buď IFNP (kontrola) nebo interfúzi. Výsledky jsou uvedeny na obrázku č. 14.Each culture supernatant containing interfusion was tested for anti-viral activity by a cytopathicity assay in which WISH cells (human amniotic cells) were exposed to VSV following either IFNP (control) or interfusion. The results are shown in Figure 14.

Supernatanty buněk CHO, které obsahují exprimované rekombinantní proteiny (jak detekuje test ELISA a westernův přenos) nebo samotné kultivační médium kultury buněk CHO se přidalo ve dvou kopiích do horní řady destiček s 96 prohlubněmi s rovným dnem vhodných pro kultivaci tkáňových kultur v objemu 75 μΙ/prohlubeň. Do zbývajících prohlubních na destičce se přidalo 50 μΐ testovacího média buněk WISH. Každý vzorek se ředil v třínásobném postupném ředění tak, že se z prohlubní, které obsahují supernatanty (horní řada), odstranilo 25 μΐ a přenesly se do vedlejší řady, která obsahuje 50 μΐ m testovacího média WISH. V prohlubních, které obsahují pozitivní kontroly se supernatant v horní řadě nahradil testovacím médiem WISH, které obsahuje 1 000 IU/ml lidského IFNp, který byl sériově třínásobně ředěn podél délky destičky. Do každé prohlubně se pak přidalo 50 μΐ buněčné suspenze WISH (0,6 x 106 buněk /ml v testovacím médiu WISH) tak, že konečnáCHO cell supernatants containing expressed recombinant proteins (as detected by ELISA and Western blotting) or CHO cell culture medium alone were added in duplicate to the top row of flat bottom 96-well plates suitable for 75 µΙ tissue culture. depression. 50 μ zbývající of WISH cell assay medium was added to the remaining wells of the plate. Each sample was diluted in 3-fold increments by removing 25 μΐ from the wells containing the supernatants (top row) and transferring to a secondary row containing 50 μΐ m WISH assay medium. In wells containing positive controls, the supernatant in the top row was replaced with WISH assay medium containing 1000 IU / ml human IFNβ, which was serially diluted 3-fold along the plate length. 50 μΐ of WISH cell suspension (0.6 x 10 6 cells / ml in WISH assay medium) was then added to each well so that

MM ·· ·« »« «t ·· >*· 9 9 8 9 9 9 9 9 ••0 00 ·* 00«« 00 000 · 9 9 9 9 9 9 8 • 9 8 9 9 9 9 9 9 9 9 9MM ·· · »t t t * * 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 • • • • 9 9 9

99 89 99 98 98 koncentrace v horní řadě obsahující REBIF® je 500 IU/ml a počáteční ředění supernatantu buněk CHO je 1:2. Po 24 hodinách inkubace v atmosféře 5 % C02 při teplotě 37 °C se do každé prohlubně (mimo těch, označených jako neinfikované kontrolní prohlubně) přidalo 50 μΐ testovacího média WISH, které obsahuje virus vesikulární stomatitidy (1:10). Po 48 hodinách kultivace se stanovila konverzí MTT životaschopnost buněk WISH.99 89 99 98 98 the top row concentration containing REBIF® is 500 IU / ml and the initial dilution of the CHO cell supernatant is 1: 2. After 24 hours incubation in 5% CO 2 at 37 ° C, 50 μΐ of WISH assay medium containing vesicular stomatitis virus (1:10) was added to each well (except those designated as uninfected control wells). After 48 hours of culture, WISH cell viability was determined by MTT conversion.

Anti-virová aktivita zprostředkovaná interfúzními molekulami se stanovila normalizací ředícího faktoru supernatantu nezbytných pro dosažení EC50 ku EC50 stanovené pro čištěný standard lidského ΙΕΝβ. Jak roste dílka linkeru roste také anti-virová aktivita interfúzních konstrukcí.Anti-viral activity mediated by interfusion molecules was determined by normalizing the supernatant dilution factor necessary to achieve the EC50 to the EC50 determined for the human ΙΕΝβ purified standard. As the linker segment grows, so does the anti-viral activity of the interfusion constructs.

Příklad 11:Example 11:

Tento příklad je farmakokinetická studie lidského komplexu IFNP/sIFNAR2 u myší po intravenózní aplikaci. Porovnávají se předem vytvořené komponenty komplexů a odděleně injektované komponenty komplexů. 36 myší kmene D2F1 (6 až 8 týdnů starých) (hmotnost každého je 20 g) se oddělily do čtyř skupin:This example is a pharmacokinetic study of the human IFNβ / sIFNAR2 complex in mice after intravenous administration. Preformed complex components and separately injected complex components are compared. 36 mice of strain D2F1 (6-8 weeks old) (20 g each) were separated into four groups:

Skupina 1 obsahuje devět myší, kterým se injekcí aplikovala intravenózně jedna dávka roztoku o objemu 200 μΐ, přičemž roztok obsahuje 50 000 IU/ml lidského ΙΕΝβ (konečná dávka je 10 000 IU/ myš).Group 1 contains nine mice injected intravenously with a single 200 μΐ solution, containing 50,000 IU / ml human ΙΕΝβ (final dose 10,000 IU / mouse).

Skupině 2 (devět myší) se aplikovalo 200 μΐ roztoku, který obsahuje 50 000 IU/ml lidského ΙΓΝβ a 125 mg/ml SIFNAR2 (poměrGroup 2 (nine mice) received a 200 μΐ solution containing 50,000 IU / ml human ΙΓΝβ and 125 mg / ml SIFNAR2 (ratio of

2,5 ng/IU).2.5 ng / IU).

Skupině 3 (devět myší) se aplikovalo (1) 200 μΐ roztoku obsahujícího 125 mg/ml pak (2) 200 ml roztoku obsahujícího 50 000 IU/ml lidského ΙΓΝβ )poměr 2,5 ng/IU).Group 3 (nine mice) received (1) 200 μΐ of a solution containing 125 mg / ml then (2) 200 ml of a solution containing 50,000 IU / ml human ΙΓΝβ) (2.5 ng / IU).

Skupině 4 (devět myší) se aplikovalo (1) 200 μΐ roztoku obsahujícího 625 mg/ml a pak (2) 200 ml roztoku obsahujícíhoGroup 4 (nine mice) received (1) 200 μΐ of a solution containing 625 mg / ml and then (2) 200 ml of a solution containing

000 IU/ml lidského ΙΓΝβ (poměr 10 ng/IU).000 IU / ml human β (10 ng / IU ratio).

• 4 ·• 4 ·

4 44 4

9 99 9

44

4 44 4

4444

Ve specifikovaném čase se shromáždily krevní vzorky (objem jednoho vzorku je přibližně 200 μΐ) tak, že se poruší retroorbitální venózní tkanivo kapilárou. U tří myší z každé skupiny se odebíraly vzorky krve 0,05, 2 a 12 hodin po aplikaci. U tří myší z každé skupiny se vzorky krve odebíraly 0,54 a 24 hodin po aplikaci a u tří myší v každé skupině se vzorky krve odebíraly 1, 8 a 48 hodin po aplikaci. Vzorky krve se nechaly srážet po dobu jedné hodiny při teplotě místnosti a provedla se mikrocentrifugace. Séra se uskladnila při teplotě -70 °C až do doby, kdy se sebraly všechny vzorky. V sérech se testovala přítomnost lidského IFNp testem ELISA specifickým pro IFNp za použití kitu Toray pro tese ELISA lidského IFNp (TBF, Inc.) a bioaktivita za použití antivirového testu WISH.Blood samples were collected at the specified time (volume of one sample is approximately 200 μΐ) by disrupting the retroorbital venous tissue through the capillary. Three mice from each group were sampled at 0.05, 2 and 12 hours post-dose. In three mice from each group, blood samples were collected at 0.54 and 24 hours after dosing and in three mice in each group, blood samples were collected at 1, 8 and 48 hours after dosing. Blood samples were allowed to clot for one hour at room temperature and microcentrifuged. Sera were stored at -70 ° C until all samples were collected. Sera were tested for the presence of human IFNβ by an IFNβ-specific ELISA using the Toray kit for human IFNβ ELISA (TBF, Inc.) and bioactivity using the WISH antiviral assay.

Výsledky testu ELISA specifického pro IFNP jsou zobrazeny na obrázku č. 15A a výsledky antivirového testu WISH jsou zobrazeny na obrázku č. 15B.The results of the IFNP-specific ELISA are shown in Figure 15A and the results of the WISH antivirus test are shown in Figure 15B.

Je možné vidět, že poločas rozpadu IFNP injektovaného jako komplex IFNAR2 je podobný jako poločas rozpadu injektovaný IFNP následující separovanou injekci IFNAR. Tyto výsledky jsou konzistentní s in vivo tvorbou komplexu IFNP/IFNAR2 s prodlouženým poločasem rozpadu.It can be seen that the half-life of IFNP injected as an IFNAR2 complex is similar to the half-life injected with IFNP following a separate injection of IFNAR. These results are consistent with the in vivo formation of the IFNβ / IFNAR2 complex with a prolonged half-life.

Příklad 12:Example 12:

Myši C57BL/6 se ošetřily komplexem „univerzální IFN (lidský IFNaA/D) a SIFNAR2. Měřil se ochranný účinek, co se týká cytotoxicity, a porovnával se s aplikací různých dávek samotného univerzálního IFN nebo s kontrolou. První skupině se aplikovalo 5 x 103 IU univerzálního IFN v komplexu s 5 ng/IU sIFNAR. Druhé skupině se aplikovalo 5 x 103 IU univerzálního IFN. Třetí skupině se aplikovalo 5 x 104 IU univerzálního IFN a čtvrté skupině se aplikovalo PBS/2 % NMS. V případě každé z těchto myší se NK aktivita měřila jako cytotoxicita siezinných buněk proti NK cílovým buňkám YAC-1. Výsledky jsou ·*·· ·· «· «· ·· • · r ··«· ···· ··· ···· ···· * « ··· · · ·«* · · « • · · · ···· ···· ·♦ ·· ·· 44 44 44 uvedeny na obrázku č. 16. NK aktivita je podstatně vyšší u myší ošetřených komplexem univerzální IFN/sIFNAR2 ve srovnání s myšíma ošetřenýma pouze univerzálním IFN.C57BL / 6 mice were treated with a complex of universal IFN (human IFNaA / D) and SIFNAR2. The protective effect with respect to cytotoxicity was measured and compared with the application of different doses of universal IFN alone or with the control. The first group received 5 x 10 3 IU universal IFN complexed with 5 ng / IU sIFNAR. The second group received 5 x 10 3 IU universal IFN. The third group received 5 x 10 4 IU of universal IFN and the fourth group received PBS / 2% NMS. For each of these mice, NK activity was measured as the cytotoxicity of the sessile cells against NK target YAC-1 cells. The results are · r r r r r r r r r r r r «« «« «« «« «« «« «« «« « The NK activity is significantly higher in mice treated with the universal IFN / sIFNAR2 complex compared to mice treated with the universal IFN only.

Příklad 13:Example 13:

Jak se uvádí shora v textu, farmakokinetická studie ukázala dramatické prodloužení poločasu rozpadu IFN typu I v séru, když se aplikoval jako komplex s SIFNR2, což je rozpustná forma podjednotek receptorů IFN. Výsledky in vitro naznačují, že fyzikální spojení s IFNAR2 vede ke stabilizaci v normálním případě labilního IFN. Za účelem stanovení zda zesílený profil PK a stabilizační účinek IFNAR2 způsobuje zesílení a prodloužení účinnosti zprostředkované IFN in vivo, se vyvinul model, ve kterém se myším s těžkým kombinovaným deficitem imunity (scid/scid) aplikuje letální dávka buněčné linie lymfomu Daudiho lidských B buněk citlivé na IFN (popisuje se v publikaci Ghetie et al., Cancer Research 51: 5876 (1991), Ghetie et al., Blood 80: 2315 (1990)). U těchto myší došlo k paralýze mezi 14 až 20 dnem po injekci nádorových buněk ve spojení s histologickým důkazem rozptýleného lymfomu. Je nutné poznamenat, že přežití těchto myší je možné prodloužit v závislosti na dávce denní podkožní aplikací lidského IFNp. Tento model se používá pro hodnocení IFNAR2 jako činidla, které zesiluje biologickou aktivitu spojenou s IFN typ 1 in vivo.As noted above, the pharmacokinetic study showed a dramatic increase in the half-life of type I IFN in serum when administered as a complex with SIFNR2, which is a soluble form of IFN receptor subunits. In vitro results indicate that physical association with IFNAR2 results in stabilization of normally labile IFN. To determine whether the enhanced PK profile and the stabilizing effect of IFNAR2 causes IFN-mediated potentiation and prolongation of efficacy in vivo, a model was developed in which mice with severe combined immune deficiency (scid / scid) were administered a lethal dose of Daudi human B cell susceptible lymphoma cell line. to IFN (Ghetie et al., Cancer Research 51: 5876 (1991), Ghetie et al., Blood 80: 2315 (1990)). In these mice, paralysis occurred between 14 and 20 days after tumor cell injection in conjunction with histological evidence of scattered lymphoma. It should be noted that the survival of these mice can be prolonged in a dose-dependent manner by daily subcutaneous administration of human IFNβ. This model is used to evaluate IFNAR2 as an agent that enhances the biological activity associated with IFN type 1 in vivo.

Za účelem stanovit vztah mezi průměrným časem paralýzy a dávkou IFNP v Daudiho modelu scid, pěti skupinám myší 5 BALB/cByJSmn-scid/scid, 4 až 5 týdnů starých, pohlaví ženského se aplikovalo podkožně 200 μΐ lidského IFNP na jednu myš a den každý den, ode dne 0 do dne 30. Standardní dávka Daudiho buněk získaná ze zmrazené zásobní suspenze je 5 χ 106 buněk na jednu myš v PBS. Aplikuje se podkožní injekcí do zátylku v den 0. Skupinám myší se aplikovalo následující množství IFN.To determine the relationship between mean paralysis time and IFNP dose in Daudi scid model, five groups of 5 BALB / cByJSmn-scid / scid mice, 4 to 5 weeks old, female sex were injected subcutaneously with 200 μΐ human IFNP per mouse and day every day , from day 0 to day 30. The standard dose of Daudi cells obtained from the frozen stock suspension is 5 × 10 6 cells per mouse in PBS. It is injected subcutaneously into the back of the neck on day 0. Groups of mice received the following amounts of IFN.

Skupina 1: 135 x 104 IU/myš (675 x 104 IU/ml)Group 1: 135 x 10 4 IU / mouse (675 x 10 4 IU / ml)

Skupina 2: 45 x ÍO4 IU/myš (225 x 104 IU/ml)Group 2: 45 x 10 4 IU / mouse (225 x 10 4 IU / ml)

Skupina 3: 15 x 104 IU/myš (75 x 104 IU/ml)Group 3: 15 x 10 4 IU / mouse (75 x 10 4 IU / ml)

Skupina 4: 5 x 104 IU/myš (25 x 104 IU/ml)Group 4: 5 x 10 4 IU / mouse (25 x 10 4 IU / ml)

Skupina 5: PBS s 2% NMS.Group 5: PBS with 2% NMS.

Čas paralýzy jako jednotlivé a průměrné hodnoty jsou zobrazeny v tabulce č. V.The paralysis time as individual and mean values are shown in Table V.

Tabulka č. VTable no

Dny paralýzy Days of paralysis Průměr (±SD) Mean (± SD) Skupina 1 Group 1 26, 31, 35, 37, 40 26, 31, 35, 37, 40 33,8 (5,4) 33.8 (5.4) Skupina 2 Group 2 20, 23, 23, 23, 26. 20, 23, 23, 23, 26 23,0 (2,1) 23.0 (2.1) Skupina 3 Group 3 20, 20, 22, 22, 23 20, 20, 22, 23, 23 21,4 (1,3) 21.4 (1.3) Skupina 4 Group 4 17, 18, 18, 18, 18 17, 18, 18, 18, 18 17,8 (0,5) 17.8 (0.5) Skupina 5 Group 5 14, 14, 15, 15, 15 14, 14, 15, 15, 15 14,6 (0,6) 14.6 (0.6)

Je možné vidět, že průměrný čas paralýzy v xenoimplantátovém modelu Daudi/scid je možné prodloužit denní aplikací lidského IFNp podkožní injekcí. Tento způsob je závislý na dávce.It can be seen that the mean paralysis time in the Daudi / scid xenograft model can be prolonged by daily administration of human IFNβ by subcutaneous injection. This method is dose dependent.

Příklad 14:Example 14:

Za účelem stanovit, zda protinádorový účinek IFNP se může zesílit vytvořením komplexu s IFNAR2 v poměru 2,5 ng/IU se sedm skupin po pěti myších ošetřilo podle stejného protokolu uvedeného v příkladu 13 s tou výjimkou, že testované materiály se aplikovaly každé skupině jsou následující:To determine whether the antitumor effect of IFNP can be enhanced by complexing with IFNAR2 at a ratio of 2.5 ng / IU, seven groups of five mice were treated according to the same protocol described in Example 13 except that the test materials were applied to each group as follows: :

Pouze IFNp/myš IFNβ / mouse only IFN3 plus sIFNAR2/myš IFN3 plus sIFNAR2 / mouse Skupina 1 2x 102 IUGroup 1 2x 10 2 IU Skupina 4 2x 102 IU plus 0,5 pgGroup 4 2x 10 2 IU plus 0.5 pg Skupina 2 2x 103 IUGroup 2 2x 10 3 IU Skupina 5 2x 103 IU plus 5,0 pgGroup 5 2x 10 3 IU plus 5.0 pg Skupina 3 2x 104 IUGroup 3 2x 10 4 IU Skupina 6 2x 104 IU plus 50,0Group 6 2x 10 4 IU plus 50.0

• · · · • ·· · · · • · · · · · ·• · · · · · · · · · · · · · · · · ·

μυ μυ Skupině 7 se aplikovaly Daudího buňky, ošetření je pouze ředěné Group 7 was administered to Daudi cells, the treatment is only diluted

Čas paralýzy se uvádí jako jednotlivé a průměrné hodnoty v následující tabulce:The paralysis time is given as individual and mean values in the following table:

Tabulka č. VI:Table VI:

Dny paralýzy Days of paralysis Průměr (±SD) Mean (± SD) Skupina 1 Group 1 16, 16, 17, 18, 19 16, 16, 17, 18, 19 17,2 (1,3) 17.2 (1.3) Skupina 2 Group 2 17, 18, 18, 19, 19 17, 18, 18, 19, 19 18,2 (0,8) 18.2 (0.8) Skupina 3 Group 3 17, 17, 17, 18, 18 17, 17, 17, 18, 18 17,6 (0,9) 17.6 (0.9) Skupina 4 Group 4 17, 17, 18, 18, 19 17, 17, 18, 18, 19 17,8 (0,8) 17.8 (0.8) Skupina 5 Group 5 17, 18, 19, 20, 20 17, 18, 19, 20 and 20 18,8 (1,3) 18.8 (1.3) Skupina 6 Group 6 21, 22, 22, 23, 26 21, 22, 22, 23, 26 22,8 (1,9)* 22.8 (1.9) * Skupina 7 Group 7 16, 16, 17, 17, 17 16, 16, 17, 17, 17 16,6 (0,6) 16.6 (0.6)

* Podstatně odlišný (hodnota p je menší nebo rovno 0,05) ve srovnání se stejnou koncentrací IFNP, který není ve formě komplexu, párové porovnání skupin se provedlo způsobem ANOVA.* Substantially different (p value less than or equal to 0.05) compared to the same non-complex IFNP concentration, pairwise group comparison was performed by ANOVA.

Je možné vidět, že anti-nádorová aktivita nízké dávky IFNp 2 χ 104 IU/myš/den a Daudi/scid xenoimplantátový model podstatně zesílil vznikem komplexu s IFNAR2.It can be seen that the anti-tumor activity of low dose IFNβ 2 χ 10 4 IU / mouse / day and the Daudi / scid xenograft model significantly enhanced by the formation of a complex with IFNAR2.

V dalším experimentu (není uveden) se studoval účinek frekvence injekcí na průměrnou dobu paralýzy. Stanovilo se, že podstatně zvýšená protínádorová aktivita v Daudi/scid xenoimplantátovém modelu se může získat ošetřením komplexem IFNp/IFNAR G2, když se zavádí injekcí pouze jednou za týden. To se porovnává s účinkem volného IFNp , který se aplikuje jednou za den. Dále v dalším experimentu (není ukázán) se testoval optimální poměr IFNAR ku IFNp. Zjistilo se, že optimální poměr IFNAR2 ku IFNP při zesílení anti-nádorové aktivity při jedné ’·! ί · ί i.**,, j ;; ί · ·· · · ·· · · ·· · ·· ·· ·· ·· ·· ·· koncentraci IFNP (2xlO4/IU/myš/den) bylo 2,5 ng IFNAR2 na pg IFNp.In another experiment (not shown) the effect of injection frequency on mean paralysis time was studied. It has been determined that substantially increased anti-tumor activity in the Daudi / scid xenograft model can be obtained by treatment with IFNβ / IFNAR G2 complex when injected only once per week. This is compared to the effect of free IFNβ which is administered once a day. Further, in another experiment (not shown) the optimal ratio of IFNAR to IFNβ was tested. It has been found that the optimal ratio of IFNAR2 to IFNβ in enhancing anti-tumor activity at one? ί · ί i. ** ,, j ;; IFNβ concentration (2x10 4 / IU / mouse / day) was 2.5 ng IFNAR2 per pg IFNβ.

Ve druhém experimentu se zjistilo, že optimální poměr IFNAR2 ku IFNp při zesílení anti-nádorové aktivity při koncentraci ΙΤΝβ 5 x 104 IU/myš/den byl 0,3 ng IFNAR2 na pg ΙΓΝβ. Tyto dva experimenty indikují, že optimální poměr závisí na koncentraci ΙΕΝβ a zdá se, že čím vyšší koncentrace IFNP, tím je nutný nižší poměr.In the second experiment, it was found that the optimal ratio of IFNAR2 to IFNβ for enhanced anti-tumor activity at a concentration of 5β 5 x 10 4 IU / mouse / day was 0.3 ng IFNAR2 per pg ΙΓΝβ. These two experiments indicate that the optimal ratio depends on the ΙΕΝβ concentration, and it appears that the higher the IFNP concentration, the lower the ratio is required.

V jiném experimentu za použití stejného modelu se stanovilo, že aplikace samotného IFNAR2 nezvyšuje počet přežitých myší.In another experiment using the same model, it was determined that application of IFNAR2 alone did not increase the survival rate of mice.

Příklad 15:Example 15:

Tento příklad je f armakokir.etická studie, která se provedla za účelem stanovení poločasu rozpadu interfúzní molekuly 5GS v séru myši po jedné dávce pomocí intravenozní injekce. 21 myší, samic, kmen B6D2F1 (6 až 8 týdnů) (každá má hmotnost 20 g) se rozdělily do tří skupin následujícím způsobem:This example is a pharmacokinetic study that was conducted to determine the half-life of the 5GS diffusion molecule in the serum of mice after a single dose by intravenous injection. 21 mice, female, strain B6D2F1 (6-8 weeks) (20 g each) were divided into three groups as follows:

Skupina 1: obsahuje devět myší, kterým se intravenozní injekcí zavedlo v jedné dávce 200 μΐ roztoku obsahující 100 000 Ιϋ/ml interfúze 5GS (konečná dávka je 20 000 IU/myš nebo 5 x 105 IU/kg).Group 1: contains nine mice injected intravenously as a single dose of 200 μΐ of a solution containing 100,000 Ιϋ / ml 5GS interfusion (final dose is 20,000 IU / mouse or 5 x 10 5 IU / kg).

Skupina 2: devíti myším se aplikovalo 200 μΐ roztoku obsahující 100 000 IU/ml lidského ΙΕΝβ.Group 2: Nine mice received 200 μΐ of a solution containing 100,000 IU / ml human ΙΕΝβ.

Skupina 3: obsahuje tři myši, kterým se neaplikovala žádná injekce a které slouží jako negativní kontrola.Group 3: contains three injected mice that serve as a negative control.

Za předpokladu, že objem krve je přibližně 2 ml/myš teoretická hodnota Cmax a Tmax je 10 000 IU/ml v případě skupiny 1 a 2. Krev třech myší z každé skupiny 1 a 2 se testovala 0,05, 2 a 12 hodin po aplikaci. Krev třech myší z každé skupiny 1 a 2 se testovala 0,5, 4 a 24 hodin po aplikaci a krev třech myší z každé skupiny 1 a 2 se testovala • · · · · · • · • · • · • ·Assuming that the blood volume is approximately 2 ml / mouse the theoretical Cmax and Tmax are 10,000 IU / ml for groups 1 and 2. The blood of three mice from each of groups 1 and 2 was tested at 0.05, 2 and 12 hours after application. Blood from three mice from each of Groups 1 and 2 was tested at 0.5, 4 and 24 hours after administration, and blood from three mice from each of Groups 1 and 2 was tested.

1, 8 a 48 hodin po aplikaci. V séru se testovala přítomnost bioaktivního lidského IFNP za použití testu WISH.1, 8 and 48 hours after application. Serum was tested for the presence of bioactive human IFNP using the WISH assay.

Výsledky jsou uvedeny na obrázku č. 17. Zatímco IFNp je odstraněna prakticky bezprostředně, interfúzní molekula přetrvává v séru dlouho po injekci. To naznačuje, že fúzní protein má požadovaný stabilizační účinek.The results are shown in Figure 17. While IFNβ is removed almost immediately, the diffusion molecule persists in serum long after injection. This suggests that the fusion protein has the desired stabilizing effect.

Claims (22)

PATENTOVÉ NÁROKYPATENT CLAIMS 1. Molekula obsahující komplex interferonu typu I (IFN) a podjednotky receptoru lidského interferonu α/β (IFNAR), který je schopen se vázat na IFN typ I komplexu, ve kterém se uvedený IFN typ I váže na uvedený IFNAR kovalentní vazbou nebo peptidovou vazbou, kde IFN typ I má sekvenci v podstatě obsahující sekvenciA molecule comprising a type I interferon (IFN) complex and a human α / β (IFNAR) receptor subunit capable of binding to an IFN type I complex, wherein said type I IFNAR binds to said IFNAR by covalent bond or peptide bond wherein the type I IFN has a sequence substantially comprising the sequence a) přirozeného IFN typ I,(a) natural IFN type I, b) fragmentu látky popsané v odstavci a), který vykazuje biologickou aktivitu IFN typu I,(b) a fragment of the substance described in (a) that exhibits biological activity of type I IFN; c) varianty látky popsané v odstavci a) nebo b) , která vykazuje alespoň 70 % sekvenční identitu s látkou popsanou v odstavci a) nebo b) a která vykazuje biologickou aktivitu IFN typu I,(c) a variant of the substance described in (a) or (b) which has at least 70% sequence identity to the substance described in (a) or (b) and which exhibits biological activity of type I IFN; d) varianty látky popsané v odstavci a) nebo b) , kterou kóduje sekvence DNA, jenž hybridizuje s komplementem přirozené sekvence DNA kódující látky popsanou v odstavci a) nebo b) za středně přísných podmínek a která vykazuje biologickou aktivitu IFN typu I nebo(d) variants of the substance described in (a) or (b) which are encoded by a DNA sequence that hybridizes to the complement of the natural DNA sequence encoding the substances described in (a) or (b) under moderately stringent conditions and exhibits Type I IFN biological activity; e) sole nebo funkčního derivátu látky popsané v odstavci(e) a salt or functional derivative of the substance described in paragraph a), b) , c) nebo d) , která vykazuje biologickou aktivitu IFN typu I a kde uvedený IFNAR vykazuje sekvenci v podstatě obsahující sekvencia), b), c) or d) which exhibits biological activity of type I IFN and wherein said IFNAR has a sequence substantially comprising f) polypeptidového řetězce přirozeného lidského IFNAR,(f) the polypeptide chain of natural human IFNAR; g) fragmentu látky popsané v odstavci f), který vykazuje biologickou aktivitu IFNAR,(g) a fragment of the substance described in paragraph (f) that exhibits biological activity of IFNAR; h) varianty látky popsané v odstavci f) nebo g) , která vykazuje alespoň 70 % sekvenční identity s látkou popsanou v odstavci a) nebo b) a která vykazuje biologickou aktivitu IFNAR, • · 4 4 ·· « • · 4 • * · ♦ · 4 4 • 4 4(h) variants of the substance described in paragraph (f) or (g) which show at least 70% sequence identity to the substance described in paragraph (a) or (b) and which exhibit the biological activity of IFNAR; · 4 4 • 4 4 i) varianty látky popsané v odstavci f) nebo g) , kterou kóduje DNA sekvence, jenž hybridizuje s komplementem přirozené DNA sekvence kódující látku popsanou v odstavci f) nebo g) za středně přísných podmínek a která vykazuje biologickou aktivitu IFNAR nebo(i) a variant of the substance described in (f) or (g) that encodes a DNA sequence that hybridizes to the complement of the natural DNA sequence encoding the substance described in (f) or (g) under moderately stringent conditions and that exhibits IFNAR biological activity; j) sole nebo funkčního derivátu látky popsané v odstavci(j) a salt or functional derivative of a substance described in paragraph f), g), h) nebo i), která vykazuje biologickou aktivitu IFNAR.f), g), h) or i) which exhibits biological activity of IFNAR. 2. Molekula podle nároku 1, kde uvedený IFN typ I se váže na uvedený IFNAR kovalentní vazbou.The molecule of claim 1, wherein said type I IFN binds to said IFNAR by a covalent bond. 3. Molekula podle nároku 1, kde uvedený IFN typu I se váže na uvedený IFNAR peptidovou vazbou.The molecule of claim 1, wherein said type I IFN binds to said IFNAR by peptide bond. 4. Molekula podle nároku 3, kde uvedený IFN typ I je spojen s uvedeným IFNAR pomocí peptidového linkeru.The molecule of claim 3, wherein said type I IFN is linked to said IFNAR by a peptide linker. 5. Molekula podle nároku 4, kde uvedený peptidový linker je (GGGGS)n, kde η = 1 až 5.The molecule of claim 4, wherein said peptide linker is (GGGGS) n, where η = 1 to 5. 6. Molekula podle nároku 1, kde IFN typ I je IFNa, IFNP nebo IFNco.The molecule of claim 1, wherein the type I IFN is IFNα, IFNβ or IFNα. 7. Molekula-podle nároku 6, kde uvedený IFN typ I je ΙΤΝβ.The molecule of claim 6, wherein said type I IFN is ΙΤΝβ. 8. Molekula podle nároku 1, kde uvedený IFNAR je beta podjednotka receptoru lidského interferonu α/β (IFNAR2).The molecule of claim 1, wherein said IFNAR is the beta subunit of the human α / β interferon receptor (IFNAR2). 9. DNA kódující fúzní protein, kterým je molekula podle nároku 3.9. A DNA encoding a fusion protein which is a molecule according to claim 3. 10. Hostitelská buňka, vyznačující se tím, že se transformovala vektorem nesoucím DNA podle < · i: • · nároku 9 takovým způsobem, který umožňuje expresi uvedeného fúzního proteinu.10. A host cell characterized in that it has been transformed with the vector carrying the DNA of claim 9 in a manner that allows expression of said fusion protein. 11. Způsob přípravy vyznačující se tím, hostitelské buňky podle nároku 10 fúzního proteinu.11. A method of preparation comprising the host cells of claim 10 of the fusion protein. fúzního ž e zahrnuje proteinu, kultivaci a získání exprimovanéhofusion that involves protein, culture and recovery of the expressed 12. 12. Způsob zlepšení Method of improvement doby skladování storage time interferonu typu I, Type I interferon vyzná confesses č u j i c i s č u j i c i s e tím, e by ž e se zahrnuje skladování This includes storage uvedeného of that interferonu ve interferon ve formě komplexu form of the complex podle according to nároku 1 nebo of claim 1 or komplexu, complex, kde uvedený where indicated IFN se IFN se váže binds na on uvedený IFNAR IFNAR nekovalentní vazbou. non-covalent bond. 13. 13. Farmaceutická Pharmaceutical kompozice composition obsahuj ící containing farmaceuticky pharmaceutically
přijatelný nosič a komplex interferonu typu I (IFN) a podjednotku receptorů lidského interferonu oc/β (IFNAR), který je schopen se vázat na IFN typ I komplexu, kde uvedený IFN typu I má sekvenci v podstatě obsahující -sekvencian acceptable type I interferon carrier (IFN) and a human interferon α / β receptor subunit (IFNAR) capable of binding to an IFN type I complex, wherein said type I IFN has a sequence substantially comprising a sequence a) přirozeného IFN typu I(a) natural type I IFN b) fragmentu látky popsané v odstavci a), který vykazuje biologickou aktivitu IFN typu I,(b) a fragment of the substance described in (a) that exhibits biological activity of type I IFN; c) varianty látky popsané v odstavci a) nebo b) , která vykazuje alespoň 70 % sekvenční identitu s látkou popsanou v odstavci a) nebo b) a která vykazuje biologickou aktivitu IFN typu I,(c) a variant of the substance described in (a) or (b) which has at least 70% sequence identity to the substance described in (a) or (b) and which exhibits biological activity of type I IFN; d) varianty látky popsané v odstavci a) nebo b) , kterou kóduje sekvence DNA, jenž hybridizuje s komplementem přirozené sekvence DNA kódující látku popsanou v odstavci a) nebo b) za středně přísných podmínek a která vykazuje biologickou aktivitu IFN typu I nebo t(d) variants of the substance described in (a) or (b) which are encoded by a DNA sequence which hybridizes to the complement of the natural DNA sequence encoding the substance described in (a) or (b) under moderately stringent conditions and which exhibits biological activity of type I or t * 9 8 8 • « 0 ·* 9 8 8 • «0 · e) sole nebo funkčního derivátu látky popsané v odstavci a), b) , c) nebo d) , která vykazuje biologickou aktivitu IFN typu I a kde uvedený IFNAR vykazuje sekvenci v podstatě obsahující sekvenci(e) a salt or functional derivative of a substance described in (a), (b), (c) or (d), which exhibits biological activity of type I IFN and wherein said IFNAR has a sequence substantially comprising the sequence f) polypeptidového řetězce přirozeného lidského IFNAR,(f) the polypeptide chain of natural human IFNAR; g) fragmentu látky popsané v odstavci f), který vykazuje biologickou aktivitu IFNAR,(g) a fragment of the substance described in paragraph (f) that exhibits biological activity of IFNAR; h) varianty látky popsané v odstavci f) nebo g) , která vykazuje alespoň 70 % sekvenční identity s látkou popsanou v odstavci f) nebo g) a která vykazuje biologickou aktivitu IFNAR,(h) variants of the substance described in paragraph (f) or (g) that have at least 70% sequence identity to the substance described in paragraph (f) or (g) and which exhibit biological activity of IFNAR, i) varianty látky popsané v odstavci f) nebo g) , kterou kóduje DNA sekvence, jenž hybridizuje s komplementem přirozené DNA sekvence kódující látku popsanou v odstavci f) nebo g) za středně přísných podmínek a která vykazuje biologickou aktivitu IFNAR nebo(i) a variant of the substance described in (f) or (g) that encodes a DNA sequence that hybridizes to the complement of the natural DNA sequence encoding the substance described in (f) or (g) under moderately stringent conditions and that exhibits IFNAR biological activity; j) sole nebo funkčního derivátu látky popsané v odstavci f) , g) , h) nebo i), která vykazuje biologickou aktivitu IFNAR.(j) a salt or functional derivative of a substance described in (f), (g), (h) or (i) which exhibits the biological activity of IFNAR.
14) Použití receptoru lidského interferonu α/β (IFNAR) při výrobě medikamentu pro zesílení biologických účinků interferonu typu I (IFN), kde uvedený IFNAR má sekvenci v podstatě obsahující sekvenci14) Use of a human interferon α / β receptor (IFNAR) in the manufacture of a medicament for potentiating the biological effects of type I interferon (IFN), wherein said IFNAR has a sequence substantially comprising the sequence a) přirozeného IFN typu I,(a) natural type I IFN, b) fragmentu látky popsané v odstavci a), který vykazuje biologickou aktivitu IFN typu I,(b) a fragment of the substance described in (a) that exhibits biological activity of type I IFN; c) varianty látky popsané v odstavci a) nebo b) , která vykazuje alespoň 70 % sekvenční identitu s látkou popsanou v odstavci a) nebo b) a která vykazuje biologickou aktivitu IFNAR,(c) a variant of the substance described in (a) or (b) which has at least 70% sequence identity to the substance described in (a) or (b) and which exhibits the biological activity of IFNAR; d) varianty látky popsané v odstavci a) nebo b) , kterou kóduje sekvence DNA, jenž hybridizuje s komplementem přirozené sekvence DNA kódující látku popsanou v odstavci a) nebo b) za *9·9 * · «« 44 » · · »♦ 4 9 4 4.(d) variants of the substance described in (a) or (b) which are encoded by a DNA sequence that hybridizes to the complement of the natural DNA sequence encoding the substance described in (a) or (b) after 4 9 4 4. • · ♦ · 4 · 9 • · · ·«·«»· ·* 9 · 9 4 4 9 ♦· 444 949 49 94 středně přísných podmínek a která vykazuje biologickou aktivitu IFNAR nebo• 4 • 9 • 9 • 4 4 9 9 • 444 949 49 94 of moderate conditions and exhibiting IFNAR biological activity; or e) sole nebo funkčního derivátu látky popsané v odstavci a), b) , c) nebo d) , která vykazuje biologickou aktivitu IFNAR.(e) a salt or functional derivative of a substance described in (a), (b), (c) or (d) which exhibits the biological activity of IFNAR. 15. Použití komplexu interferonu typu I (IFN) a podjednotky receptoru lidského interefronu α/β (IFNAR), který je schopen se vázat na IFN typ I komplexu, při výrobě medikamentu pro prodloužení účinku IFN typ I in vivo, kde uvedený IFN typ I má sekvenci v podstatě obsahující sekvenciUse of a type I interferon (IFN) complex and a human α / β (IFNAR) receptor subunit capable of binding to an IFN type I complex, in the manufacture of a medicament for prolonging the effect of type I IFN in vivo, wherein said type I IFN has a sequence essentially comprising the sequence a) přirozeného IFN typu I(a) natural type I IFN b) fragmentu látky popsané v odstavci a), který vykazuje biologickou aktivitu IFN typu I, ' c) varianty látky popsané v odstavci a) nebo' b), která vykazuje alespoň 70 % sekvenční identitu s látkou popsanou v odstavci a) nebo b) a která vykazuje biologickou aktivitu IFN typu I,(b) a fragment of the substance described in (a) that exhibits biological activity of type I IFN; (c) a variant of the substance described in (a) or (b) that exhibits at least 70% sequence identity to the substance described in (a) or (b) and which exhibits biological activity of type I IFN, d) varianty látky popsané v odstavci a) nebo b) , kterou kóduje sekvence DNA, jenž hybrídízuje s komplementem přirozené sekvence DNA kódující látku popsanou v odstavci a) nebo b) za středně přísných podmínek a která vykazuje biologickou aktivitu IFN typu I nebo(d) variants of the substance described in (a) or (b) which are encoded by a DNA sequence that hybridizes to the complement of the natural DNA sequence encoding the substance described in (a) or (b) under moderately stringent conditions and that exhibits type I IFN biological activity; e) sole nebo funkčního derivátu látky popsané v odstavci a) , b), c) nebo d) , která vykazuje biologickou aktivitu IFN typu I a kde uvedený IFNAR vykazuje sekvenci v podstatě obsahující sekvenci(e) a salt or functional derivative of a substance described in (a), (b), (c) or (d), which exhibits biological activity of type I IFN and wherein said IFNAR has a sequence substantially comprising the sequence f) polypeptidového řetězce přirozeného lidského IFNAR,(f) the polypeptide chain of natural human IFNAR; g) fragmentu látky popsané v odstavci f), který vykazuje biologickou aktivitu IFNAR,(g) a fragment of the substance described in paragraph (f) that exhibits biological activity of IFNAR; h) varianty látky popsané v odstavci f) nebo g) , která vykazuje alespoň 70 % sekvenční identity s látkou popsanou * 9 • 9 9 4 • 9 9 9 9 • 4 9 4(h) variants of the substance described in (f) or (g), which show at least 70% sequence identity to the substance described * 9 • 9 9 4 • 9 9 9 9 • 4 9 4 44 99 v odstavci f) nebo g) a která vykazuje biologickou aktivitu IFNAR,44 99 in paragraph (f) or (g) and which exhibits IFNAR biological activity, i) varianty látky popsané v odstavci f) nebo g), kterou kóduje DNA sekvence, jenž hybridizuje s komplemenťem přirozené DNA sekvence kódující látku popsanou v odstavci f) nebo g) za středně přísných podmínek a která vykazuje biologickou aktivitu IFNAR nebo(i) a variant of the substance described in (f) or (g) that encodes a DNA sequence that hybridizes to a complement of the natural DNA sequence encoding the substance described in (f) or (g) under moderate conditions and that exhibits IFNAR biological activity; j) sole nebo funkčního derivátu látky popsané v odstavci(j) a salt or functional derivative of a substance described in paragraph f) , g) , h) nebo i), která vykazuje biologickou aktivitu IFNAR.f), g), h) or i) which exhibits biological activity of IFNAR. 16. Molekula podle nároku 1, která se používá jako medikament.16. A molecule according to claim 1 which is used as a medicament. 17. Použití podle nároku 15, kde uvedený komplex obsahuje nekovalentní komplex uvedeného IFN typu I a uvedený IFNAR.The use of claim 15, wherein said complex comprises a non-covalent complex of said type I IFN and said IFNAR. 18. Použití podle nároku 16, kde uvedený IFN typu I a uvedený IFNAR se aplikovaly odděleně a uvedený komplex se vytvořil in vivo.The use of claim 16, wherein said type I IFN and said IFNAR are administered separately and said complex is formed in vivo. 19. Použití podle nároku 15, kde uvedený komplex obsahuje komplex, ve kterém uvedený IFN typu I se váže na uvedený IFNAR kovalentní vazbou.The use of claim 15, wherein said complex comprises a complex wherein said type I IFN binds to said IFNAR by a covalent bond. 20. Použití podle nároku 15, kde uvedený komplex obsahuje fúzní protein, ve kterém uvedený IFN typu I se váže na uvedený IFNAR peptidovou vazbou.The use of claim 15, wherein said complex comprises a fusion protein, wherein said type I IFN binds to said IFNAR by peptide bond. 21. Použití podle nároku 20, kde uvedený IFN typ 1 je spojen s uvedeným IFNAR pomocí peptidového linkeru.The use of claim 20, wherein said type 1 IFN is linked to said IFNAR by a peptide linker. 22. Použití podle nároku 15, kde uvedený IFN typ I je IFN a, IFNp nebo IFNto.The use of claim 15, wherein said type I IFN is IFN α, IFNβ or IFNα. 23 Použití podle nároku 22, kde uvedený IFN typu I jeThe use of claim 22, wherein said type I IFN is ΙΤΝβ.ΙΤΝβ. 24. Použití podle nároku 15, kde uvedený IFNAR je beta podjednotka receptoru lidského interferonu α/β (IFNAR2).The use of claim 15, wherein said IFNAR is the beta subunit of the human interferon α / β receptor (IFNAR2).
CZ20002287A 1998-12-18 1998-12-18 IFNAR2/IFN complex CZ20002287A3 (en)

Priority Applications (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CZ20002287A CZ20002287A3 (en) 1998-12-18 1998-12-18 IFNAR2/IFN complex

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CZ20002287A CZ20002287A3 (en) 1998-12-18 1998-12-18 IFNAR2/IFN complex

Publications (1)

Publication Number Publication Date
CZ20002287A3 true CZ20002287A3 (en) 2001-03-14

Family

ID=5471072

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CZ20002287A CZ20002287A3 (en) 1998-12-18 1998-12-18 IFNAR2/IFN complex

Country Status (1)

Country Link
CZ (1) CZ20002287A3 (en)

Similar Documents

Publication Publication Date Title
AU755078B2 (en) IFNAR2/IFN complex
TW200900504A (en) Recombinant human interferon-like proteins
US20100239530A1 (en) Ifnar2 mutants, their production and use
CN110337287B (en) Stable formulations of interferon beta variants
Antonelli Biological basis for a proper clinical application of alpha interferons.
US7662370B2 (en) Low-toxicity, long-circulating human interferon-alpha PEGylated mutants
CZ20002287A3 (en) IFNAR2/IFN complex
JP2024539139A (en) Heterodimeric FC cytokines and uses thereof
DK2618830T3 (en) Formulations to a kvæggranulocytkolonistimulerende factor and variants thereof
AU2002366976B2 (en) IFNAR2 mutants, their production and use
MXPA00005886A (en) Ifnar2/ifn complex
Bae et al. HM10660A, a long-acting hIFN-α-2b, is a potent candidate for the treatment of hepatitis C through an enhanced biological half-life
AU2007202312A1 (en) IFNAR2 mutants, their production and use

Legal Events

Date Code Title Description
PD00 Pending as of 2000-06-30 in czech republic