CS259862B2 - Method of macrolide derivatives production - Google Patents

Description

Vynález se týká makrolidních antibiotik, zejména nové skupiny derivátů tylosinu, desmykosinu, makrocinu, laktenocinu, 2“‘-O-demethylmakrocin (DOMM), 2“-O-demethylacetenociň (DOML), dihydrotylosin (reloniycin), dihýdrodesmykosin, dihydromakrociu, dihydrolaktenocin, dihydro-DOMM, dihydro-DOML a 4‘-desoxydesmykosin, modifikovaných na uhlíkovém atomu v poloze 20. Tyto látky jsou použitelné jako antibiotika a jako meziprodukty pro výrobu dalších antibiotik.

Je stále zapotřebí získávat dokonalejší antibiotika. Kromě antibiotik pro použití v lidském lékařství je zapotřebí nacházet také antibiotika, použitelná pro veterinární lékařství. Jde zejména o antibiotika se zvýšeným účinkem, širším spektrem bakteriální inhibice, vyšším účinkem in vivo a dokonalejšími farmaceutickými vlastnostmi, jako jsou například vstřebávání při perorálním podání, dosažení vyšší hladiny v krvi nebo ve tkáních, delší biologický poločas a výhodnější způsob a doba vylučování nebo metabolismu.

Tylosin je dobře známý léčebný prostředek ve veterinárním lékařství, popsaný například v Tetrahedron Letters 1970, 2 339 a v US patentu č. 3 178 341. Tylosin a makrolidy podobné tylosinu byly také modifikovány ve snaze získat deriváty s dokonalejšími vlastnostmi. Byl získán velký počet derivátů, avšak zlepšení účinnosti nebylo až dosud dosaženo v požadovaném stupni.

Nyní bylo zjištěno, že reduktivní aminací aldehydové skupiny v poloze 20 tylosinu a svrchu uvedených podobných makrolidů při použití některých cyklických aminů jako aminačních činidel vede k získání derivátů s podstatně zvýšenou účinností.

Vynález se tedy týká způsobu výroby makrolidních derivátů obecného vzorce I

kde

R znamená monocyklický nasycený nebo nenasycený kruh o 5 až 13 atomech s obsahem jednoho atomu dusíku jako jediného heteroatomu, popřípadě substituovaný jedním až třemi substituenty ze skupiny fenyl, hydroxyskupina, piperidinový zbytek, N,N-diethylkarbamoyl, methyl, benzyl nebo ethylendioxyskupina vázaný přes atom dusíku bicyklický nasycený nebo nenasycený systém o 8 až 40 atomech s obsahem 1 atom dusíku jako jediného heteroatomu, vázaný tímto atomem dusíku, nebo tricyklický systém o 13 atomech s obsahem 1 atom dusíku jako heteroatomu,

R³ znamená atom vodíku, hydroxyskupinu nebo mykarosyloxyskupinu vzorce

R⁴ znamená některou ze skupin

nebo adiční sůl s kyselinou.

V případě, že R znamená nenasycený kruh, je možno jako příklad jednotlivých skupin uvést 1,2,5,6-tetrahydropyridin-l-yl,

1.2.3.4- tetrahydrochinolin-l-yl,

1.2.3.4- tetrahydroisochinolin-2-yl, indol-l-yl, isoindol-2-yl, indolin-l-yl, isoindolln-2-yl,

2.3.4.5- tetrahydro-lH-l-benzazepin-l-yl,

2.3.4.5- tetrahydro-lH-2-benzazepin-2-yl,

2.3.4.5- tetrahydro-lH-3-benzazepin-3-yl, pyrrol-l-yl, lH-azepin-l-yl, karbazol-9-yl, akridin-10-yl a akridin-9-on-10-yl,

V případě, že R znamená nasycený dicykllcký nebo tricyklický systém, je možno jako příklad jednotlivých skupin uvést dekahydrochinolln-l-yl, dehydroisochinolin-2-yl, dekahydrocyklohepta [ b ] pyrrol-l-yl, dekahydrocyklohepta[c]pyrrol-2-yl, dekahydrocyklopent [ c ] azepin-2-yl, dekahydrocyklopent [ d ] azepin-3-yl, azabicykloheptanylovou skupinu, například 3-azabicyklo[ 3.2.0 jheptan-3-yl, azabicyklooktanylovou skupinu, například 6-azabicyklo[ 3.2.1 ] oktan-6-yl, azabicyklononanylojvou skupinu, například

259562

3- azabicyklo [ 3.2.2 ] nonan-3-yl, azabicyklodekanylovou skupinu, například

4- azabicyklo [ 5.3.0 ] dekan-4-yl, azatrlcyklotetradekanylovou skupinu, například

2-azatricyklo[6.2.2.2.^3ó]tetradekan-2-yl, l-azaspiro[4.5]dekan-l-yl a dodekahydrokarbazol-9-yl.

V případě, že R znamená substituovaný kruh, je možno jako příklad skupin v tomto významu uvést

1,3,3-trimethyl-6-azablcyklo [ 3.2.1 ] oktan-6-yl,

4-piperidinopiperidin-l-yl,

3,3,5-trimethylhexahydroazepin-l-yl,

4-hydroxypiperidin-l-yl,

3- (Ν,Ν-diethylkarbamoyl) piperidin-l-yl a podobně.

Makrolidní deriváty obecného vzorce I je způsobem podle vynálezu možno získat tak, že se

a) redukuje aldehyd obecného vzorce II

kde

R¹ znamená atom vodíku nebo ochrannou skupinu,

R³ a R⁴ mají význam uvedený v obecném vzorci I, za přítomnosti aminu obecného vzorce

HR kde

R má svrchu uvedený význam, načež se odstraní ochranná skupina a

b] popřípadě se provádí konečná esterifikace, převedení na sůl nebo oba tyto postupy.

Pod pojmem „ochranná skupina na hyd roxylové skupině“ se rozumí substituent, který se neodstraňuje za reakčních podmínek, který však je možno odstranit po dovršení reakce к uvolnění původní hydroxylové skupiny. Ochranné skupiny na hydroxylové skupině jsou dobře známy a jsou popsány například v publikaci T. W. Creene „Protective Groups in Organic Synthesis“, Wiley-Interscience, 1981, str. 10 až 86. Zvláště vhodnou ochrannou skupinou na hydroxylové skupině je tetrahydropyranylová skupina.

Při provádění způsobu podle vynálezu je tedy možno získat makrolidy obecného vzorce I reduktivní aminací aldehydů obecného vzorce III. Výchozími látkami typu aldehydu mohou být například následující známé makrolidní sloučeniny obecného vzorce II.

259882 _R3

R⁴ tylosin deamykosin 4*-desoxydesmykosin mykarosyloxy CH

H mycinosyloxy mycinosyloxy mycinosyloxy makrosin mykarosyloxy lactanosin

OH

2“‘-O-demethylmakrocin (DOMM) mykarosyloxy

2‘“-O-demethylactenocin OH (DORL)

Výhodným redukčním činidlem je kyanoborohydrid obecného vzorce

MBH3CN kde

M znamená kov ze skupiny 1A periodického systému nebo amonný ion.

Nejvýhodnějším redukčním činidlem je kyanborohydrid sodíku. Redukce se s výhodou provádí při použití přebytku aminu obecného vzorce HR, v typických případech se užívají 2 až 3 ekvivalenty. Rozpouštědlem pro tento typu reakce je obvykle inertní polární rozpouštědlo, npaříklad alkanol o 1 až 4 atomech uhlíku, s výhodou methanol. Reakční teplota se může pohybovat v rozmezí 0 až 60 °C, s výhodou 20 až 40 °C. Reakce se s výhodou provádí při neutrálním pH v rozmezí 6 až 8. Při reakci je možno použít dehydratačních činidel, například molekulárního síta 4A nebo bezvodého síranu sodného nebo hořečnatého.

Tylosin a jeho výroba fermentací Streptomyces fradiae NRRL 2 702 nebo 2 703 jsou popsány v US patentovém spisu č. 3178 341. Desmykosin a výroba desmykoslnu hydrolý· zou tylosinu v mírně kyselém prostředí jsou také popsány v US patentovém spisu číslo 3 178 341.

4‘-desoxydesmykosin a způsob jeho výroby z desmykoslnu jsou popsány v publikaci A. Tanaka a další, J. Antibiotics 34, 138L až 1384 (1981).

Makrocin a jeho výroba fermentací Streptomyces fradiae NRRL 2 702 nebo 2 703 jsou popsány v US patentovém spisu č. 3 326 759. Laktenocin a výroba laktenocinu hydrolýzou makrocinu v mírně kyselém prostředí jsou rovněž popsány v US patentovém spisu č. 3 326 759.

DOMM a jeho výroba fermentací Streptomyces fradiae ATCC 31669 jsou popsány v evropském patentovém spisu č. 45157. DOML a výroba DOML hydrolýzou DOMM v mírně kyselém prostředí jsou popsány v tomtéž patentovém spisu.

Výchozí látky typu aldehydů obecného vzorce II, které jsou 2‘- nebo 4*-monoestery nebo 2*,4‘-diestery svrchu popsaných známých makrolidů, to jest makrolidy obecného vzorce II, v němž R⁵ má odlišný význam od hydroxylové skupiny je možno získat známými acylačními postupy. Typickými acylačními činidly jsou například aktivované deriváty karboxylových kyselin jako anhydridy, halogenidy, které se užívají obvykle současně se zásadou nebo jinou látkou, která váže kyselinu, a aktivní estery. Vhodnými organickými rozpouštědly pro tento typ reakce jsou pyridin a triethylamin. Acylaci je rovněž možno provádět při použití směsi organické kyseliny a dehydratačního činidla. například N,N dicyklohexylkarbodiimidu. Po svém vzniku může být acylový derivát oddělen a čištěn známými způsoby.

Výchozí látky typu aldehydů obecného vzorce H, které jsou 2‘-monoetherovými deriváty je možno získat selektivní esterifikací sloučenin obecného vzorce II, v němž R³ znamená hydroxylovou skupinu při použití způsobu, popsaného v US patentových spisech č. 4 321 361 a 4 321 362. 2‘liydroxylové skupiny se snáze esterifikují než 4‘-hydro~ xylové skupiny. Je tedy možno 2‘-monoesterový derivát selektivně získat například tak, že se na výchozí makrolid působí stechiometrickým ipnožstvím nebo malým přebytkem acylačního činidla, například anhydridu kyseliny při teplotě místnosti po dobu 1 až 24 hodin do ukončení esterifikace. 2‘-monoester je možno z reakční směsi izolovat běžným způsobem, například extrakcí, chromatografií a krystalizací.

Výchozí látky typu aldehydu, které jsou 2‘,4‘-diesterovými deriváty, je možno získat z makrolidů obecného vzorce TI, v němž R³ znamená hydroxylovou skupinu způsobem, popsaným v evropském patentovém spisu č. 82 003. Symetrické 2‘,4‘-diesterové deriváty je možno získat tak, že se na známý makrolid obecného vzorce II, v němž R³ znamená hydroxylovou skupinu, působí stechiometrickým množstvím nebo malým přebytkem acvlnčního činidla, například anhydridu kyseliny v neutrálním rozpouštědle, například acetonu při teplotě místnosti po dobu 1 až 24 hodin do ukončení esterifikace 2‘- i 4‘-hydroxyiové skupiny. Nesymetrické 2‘,4‘-diesterové deriváty je možno získat acylací příslušného 2^<-monoesteru.

V případě, že v produktu obecného vzorce I znamená R³ mykarosyloxyskupinu, je možno odpovídající makrolid obecného vzorce T, v němž R³ znamená hydroxylovou skupinu získat hydrolýzou v kyselém prostředí. Cukr mykarózu je možno hydrolyticky odštěpit při pl-l nižším než 4, s výhodou v rozmezí 0,5 až 2,0 při teplotě v rozmezí 0 až 6Ό °C, obvykle při teplotě místnosti. Hydrolýzu je možno provádět při použití koncentrovaného vodného roztoku anorganické kyseliny, například kyseliny chlorovodíkové nebo kyseliny sírové, nebo silné organické kyseliny, například kyseliny p-toluensulfonové.

Jak již bylo uvedeno, je způsob výroby 4‘-desoxydesmykosinu popsán v publikaci J. of Antibiotics 34, 1 381 až 1 384 (1981). Tento způsob spočívá v tom, že se

1. na desmykosin působí okyseleným ethanolem způsobem, popsaným v publikaci An tibiot. ant Chemoth. 11, 320 až 327 (1961) za vzniku odpovídajícího diethylacetalu,

2. acylaci tohoto diethylacetalu anhydridem kyseliny octové v acetonitrilu v nepřítomnosti zásady způsobem podle publikace J. Org. Chem. 44, 2 050 až 2 052 (1979) se získá odpovídající 2‘,4‘-di-0-acetylový derivát,

3. tento 2‘,4‘-di-O-acetylový derivát se uvede v reakci s 2,3-dihydrofuranem v dichlormethanu za přítomnosti pyridinium-p-toluensulfonátu způsobem, popsaným v publikaci J. Org. Chem. 42, 3 77:2 až 3 774 (1974) za vzniku odpovídajícího 3,4“-bis-(O-tetrahydrof uranyl) derivátů,

4. odstranění 2‘- a 4‘-0-acetylových skupin rozpuštěním produktu za stupně 3. v methanolu při teplotě 50 °C přes noc se získá meziprodukt, který se

5. uvede v reakci s 1,5 molárního ekvivalentu benzensulfonylchloridu v pyridinu při teplotě — 40 °C na 4 hodiny za vzniku 4‘-O-benzensulfonylového derivátu,

6. tento 4‘-O-benzensulfonylový derivát se okamžitě uvede v reakci s 1,5 ekvivalenty jodidu sodíku v methylethylketonu při teplotě 180 °C na 15 minut, čímž se získá 4‘-jodovaný derivát,

7. tento 4‘-jodovaný derivát se podrobí reduktivní dejodaci při použití (tri-n-butyl)cínanu v benzenu za přítomnosti 2,2‘-azobis-isobntvronitrilu při teplotě 80 °C po dobu 2 hodin, načež se

8. zbaví ochranných skupin diethylácetalová a tetrahydrofuranylová skupina hydrolýzou produktu ze stupně 7. v 0,1 M vodném roztoku kyseliny chlorovodíkové v acetonitrilu (objemový poměr 2,5 : 1) po dobu 30 minut při teplotě 25 °C za vzniku 4‘-desoxydesmykosinu.

4‘-desoxydesmykosin, získaný tímto způsobem je pak možno modifikovat na uhlíkovém atomu v poloze 20 a popřípadě v poloze 2‘, jak bylo svrchu uvedeno.

Derivát 4‘-desoxydesmykosinu, modifikovaný na uhlíkovém atomu v poloze 20 je také možno připravit tak, že se zbaví kyslíku derivát desmykosinu, modifikovaný v poloze 20 například tak, že se na takto modifikovaný derivát působí svrchu uvedeným způsobem nebo podle stupňů 2 až 6 nebo 2 až 8 způsobu, popsaného v J. Antibiotics 34, 1 381 až 1 384 (1981).

Způsoby, užité к výrobě 2‘- a 4‘-esterů výchozích makrolidů obecného vzorce II byly popsány svrchu. Makrolidy obecného vzorce I je možno acylovat při použití týchž způsobů za vzniku 2‘- a 4‘-monoesterů a 2^<,4‘-diesterů obecného vzorce I. ·

Deriváty podle vynálezu, modifikované na uhlíkovém atomu v poloze 20 mohou tvořit soli, zejména adiční soli s kyselinami. Tyto adiční soli s kyselinami jsou také použitelné jako antibiotika a rovněž tvoří součást vynálezu. Tyto soli je možno užít také jako meziprodukty, například к izolaci a čištění některých derivátů. Mimoto mají tyto soli zlepšenou rozpustnost ve vodě ve srovnání s volnými látkami.

Jako příklad vhodných solí je možno uvést soli, tvořené při běžných reakcích s organickými i anorganickými kyselinami, například s kyselinou sírovou, chlorovodíkovou, fosforečnou, octovou, jantarovou, citrónovou, mléčnou, maleinovou fumarovou, palmitovou, žlučovou, pamoovou, mucinovou, D-glutamovou, d-kafrovou, glutarovou, glykolovou, ftalovou, vinnou, mravenčí, laurovou, stearovou, salicylovou methansulfonovou, benzensulfonovou, sorbinovou, pikrovou, benzoovou, skřicovou a podobně.

a b) popřípadě se provádí konečná esterifikace, převedení na sůl nebo oba tyto postupy.

Zvláště výhodnými solemi jsou adiční soli s kyselinami, přijatelné z farmaceutického hlediska.

Příklady derivátů, modifikovaných v poloze 20 a vyrobených způsobem podle vynálezu, jsou uvedeny v následujících tabulkách I až VIII.

Tabulka I

Příklady 020 derivátů tylosinu^a

Sloučenina č. R

TI	pyrrolidin-l-yl
T2	piperidin-l-yl
73	4-hydroxypiperidin-l-yl
T4	4-fenylpiperidin-l-yl
T5	hexahydroazepln-l-yl
Тб	oktahydroazocin-l-yl
T7	oktahydro-lH-azonin-l-yl
T8	dekahydroazecin-l-yl
T9	azacykloundekan-l-yl
T1Ó	azacyklotridekan-l-yl
Til	1,2,3,4-tetrahydrochinolin-l-yl
T12	l,2,3,4-tetrahydroisochinolin-2-yl
T13	3-azabicyklo [ 3.2.2 ] nonan-3-yl

R³ = mykarosyloxy

Tabulka II

Příklady C-20-derivátů desmykosinu³

Sloučenina č.	R	R3
Dl	pyrrolidin-l-yl	OH
Dia	pyrrolidin-l-yl	H
D2	plperidin-l-yl	OH
D2a	piperidin-l-yl	H
D3	4-hydroxyplperidin-l-yl	OH
D3a	4-hydroxypiperidin-l-yl	H
D4	4-fenylpiperidin-l-yl	OH
D4a	4-fenylpiperidin-l-yl	H
D5	hexahydroazepin-l-yl	OH
D5a	hexahydroazepin-l-yl	H
D6	oktahydroazocin-l-yl	OH
D6a	oktahydroazocin-l-yl	H
D7	oktahydro-lH-azonin-l-yl	OH
D7a	oktahydro-lH-azonin-l-yl	H
D8	dekahydroazecin-l-yl	OH
D8a	dekahydroazecin-l-yl	H
D9	azacykloundekan-l-yl	OH
D9a	azacykloundekan-l-yl	H
D10	azacyklotridekan-l-yl	OH
DlOa	azacyklotridekan-l-yl	H

^CH3^CH3

R³ = OH

5 Я :/ 6 2

Tabulka II — pokračování

Sloučenina č.	R	R3
Dli	1,2,3,4-tetrahydrochinolin-l-yl	OH
Díla	1,2,3,4-tetrahydrochinolin-l-yl	H
D12	l,2,3,4-tetrahydroisochinolin-2-yl	OH
D12a	l,2,3,4-tetrahydroisoctiinolin-2-yl	H
D13	4-piperidinopiperidin-l-yl	OH
D13a	4-piperidinopiperidin-l-yl	H
D14	3-azabicyklo [ 3.2.2 ] nonan-3-yl	OH
D14a	3 azabicyklo [ 3.2.2 ]nonan-3-yl	H
D15	3- (Ν,Ν-diethylkarbamoyl) piperidin-l-yl	OH
D15a	3-( Ν,Ν-diethylkarbamoyl )piperidin-l-yl	H
D16	4- (Ν,Ν-dimethylamino) hexahydroazepin-l-yl	OH
D16a	4- (Ν,Ν-dimethylamino)hexahydroazepin-l-yl	H
D17	2-azabicyklo[ 2.2.2 ] oktan-2-yl	OH
D17a	2-azabicyklo[ 2.2.2 ]oktan-2-yl	H
D18	dekahydr ocyk lopent [ d ] azepin-3-yl	OH
D18a	dekahydrocyklopent [ d ] azepin-3-yl	H
D19	1-azaspiro [4.5] dekan-l-yl	OH
D19a	l-azaspiro[4.5]dekan-l-yl	H
D20	dekahydrochinolm-l-yl	OH
D20a	dekahydrochlnolin-l-yl	H
D21	1,3,3-trimethyl-6-azabicyklo [ 3.2.1 ] oktan-6-yl	OH
D21a	l,3,3-trimethyl-6-azabicyklo [ 3.2.1 ] oktan-6-yl	H
D22	1,2,3,6-tetrahydropyridm-l-yl	OH
D22a	1,2,3,6-tetrahydropyridin-l-yl	H
D23	3,3,5-trimethylhexahydroazepin-l-yl (isomer 1]	OH
D23a	3,3,5-trimethylhexahydi’oazepin-l-yl (isomer 1)	H
D24	3,3,5-trimethylhexahydroazepin-l-yl (isomer 2)	OH
D24a	3,3,5-trimethylhexahydroazepin-l-yl (isomer 2)	H
D25	dodekahydrokar.bazoI-9-yl	OH
D25a	dodekahydrokar.bazol-9-yl	H
D26	4-fenyl-l,2,3,6-tetrahydropyridin-l-yl	OH
D26a	4-fenyl-l,2,3,6-tetrahydropyridln-l-yl	H
D27	4-benzyl-piperidin-l-yl	OH
D27a	4-benzyl-piperidin-l-yl	H
D28	4- (ethylendioxy) piperidin-l-yl	OH
D28a	4-(ethylendioxy) piperidin-l-yl	H
D29	dekahydroisochinolin-2-yl	OH
D29a	dekahydrolsochinolln-2-yl	H
D30	7-azabicyklo [ 2.2.1 ] heptan-7-yl	OH
D30a	7-azabicyklo [2.2.1] heptan-7-yl	H
D31	pyrrol-l-yl	OH
D31a	pyrrol-l-yl	H
D32	karbazol-9-yl	OH
D32a	karbazol-9-yl	H

Tabulka V

233862

Tabulka III

Příklady C-20-derivátů makrocinu³

Sloučenina č. R

Ml pyrrolidin-l-yl

М2 4-fenylpiperidin-l-yl

М3 hexahydroazepin-l-yl

M4 oktahydroazocin-l-yl

M5 oktahydro-lH-azDcin-l-yl

M6 azacyklotridekan-l-yl

M7 1,2,3,4-tetrahydroisochinolin-2-yl

M8 3-azabicyklo[ 3.2.2 ]nonan-3-yl

Příklady C-20-derivátů DOMM³

Sloučenina

číslo	R
Cl	pyrrolidin-l-yl
C2	4-fenylpiperidin-l-yl
C3	hexahydroazepin-l-yl
C4	oktahydroazocin-l-yl
C5	azacyklotridekan-l-yl
	CH. i 3
	к _Л°\ в /С ~ H 0 —ť }— 0 —
	П OH OH

R³ = mykarosyloxy

Tabulka VI

Příklady C-20-derivátů DOML³

Sloučenina číslo R

R³ = mykarosyloxy

Tabulka IV

Příklady C-20-derlvátů laktenocinu³

Sloučenina číslo R

LI	pyrrolidin-l-yl
L2	piperidin-l-yl
L3	4-fenylpiperidin-l-yl
L4	hexahydroazepln-l-yl
L5	oktahydroazocin-l-yl
L6	oktahydro-lH-azonin-l-yl
L7	azacyklotridekan-l-yl
L8	1,2,3,4-tetrahydroisochinolin- -2-yl
L9	3-azabicyklo [ 3.2.2 ] nonan-3-yl
L10	l,3,3-trimethyl-6-azabicyklo- (3.2.1 ]-oktan-6-yl

I.

CH₃

R³ = OH

N1 pyrrolidin-l-yl

N2 4-fonylpiperidin-l-yl

N3 hexahydroazepin-l-yl

N4 oktahydroazocin-l-yl

N5 oktahydro-lH-azonin-l-yl

N6 azacyklotridekan-l-yl

N7 1,2,3,4-tetrahydrochinolin-l-yl

Tabulka VII

Příklady C-20-modifíkovaných esterových derivátů tylosinu³

Sloučenina

číslo	R
El	hexahydroazepin-l-yl
E2	oktahydroazepin-l-yl
E3	piperidin-l-yl сам
a /Л	^-Q- °-r 0 0

= mykarosyloxy

Tabulka VIII

Příklady C-20-modifíkovaných esterových derivátů deomykosuiu³ sloučenina č. R R³ (4‘)^b

E4	hexahydroazepin-l-yl
E5	' i hexahydroazepin-l-yl
E6	oktahydroazocin-l-yl
E7	oktahydroazocin-l-yl
E8	piperidin-l-yl

H propionyl H acetyl

H

CH₃CH₃ ^b číslo polohy esterifikované hydroxylové skupiny v závorce

Deriváty, vyrobené způsobem podle vynálezu, způsobují inhibici růstu pathogeuních bakterií, zejména grampozitivních bakterií, čeledi Mycoplasma a gramnegativních bakterií, např. čeledi Pasteurella. Deriváty jsou zvláště vhodné pro použití proti čeledi Pasteurella, například P. multocida a P. hemolytica a proti čeledi. Mycoplasma, například M. galiisepticum a M. hyopneu moniae, které způsobuje mykoplasmatickou pneumonii u vepřů.

Minimální inhibiční koncentrace (MIC) pro některé sloučeniny proti některým bakteriálním kmenům jsou uvedeny v následujících tabulkách IX а X. MIC v tabulce IX byla stanovena běžným ředěním na agaru. MIC v tabulce X byla stanovena určením mikrotitru při ředění v bujónu.

LD in Ю 1Л ho o*q*co cd cm cd

Η H 00 tH

CD

Tabulka IX

Antibiotická účinnost 020 modifikovaných derivátů³

Mikroorganismus Zkoumaná látka^b

Dl D4 D5 D5a D6 D10 D14

H OO Nco 00 СЧ

СЧ

ID ID Ю	сч
сч сч сп сч	ш тН	Ен щ
θ' О О' cd	θθ		00

1П Ю ιτγ ю θ' CD θ' θ'

ID 1Л θ' θ' ’Φ 00 ιτγ см О О Н ф

ш ю

О О со 00 со со

CM CM co 00

00 rH

00 CD

СП CO tH со CD CD СО СМ гЧ r-l

LD ID ID_ СМ

CD θ' гН О О О

00 со оо тН см

00 со 00 со см

Ы) оо ⁰⁰ I сч тН

253362 oq г—I Q r-4 гЧ Q

CO

Q ю

ID~ LO ΙΩ tn LO^ CM~ LD

О о о о

о о

□ Н 00

СО.00 гЧ

ю
ID ID Ю 1D	ID СМ	LO
о о о о	О' о	О СМ 00 00

LO ID UD LO θ' CD CD GD

ID CO

ID CM^ O ID θ' (□ О* О* ”Ф 00

CO CM CM CD CO xt< 00 CD

^ф ^ф CD CO CO r4

CD ctí +-> 'Ctí \r—í d 'Ctí > o ю ctí £<

o cu 'Ctí tí ctí s o

CM

Q

ID LD ID O* CD~ гЧ θ'

ID гЧ θ'

LD ID °4 O θ' CD

CD

CD CD

CD

r4 H ьД хф

S ”Φ χφ 00 τφ CM ’Ф тф o0 хф ^Ф CM

СМ СМ СМ СМ СМ гЧ ”Ф СО 00 . 00 0® гЧ СМ СМ СМ v—I ¹ —и ^мо° I I s I гЧ 00 см со со со со гЧ ГЧ гЧ

<ф <Ф СО 'Ф	М1 СМ	см см .	1 00 СО
		ео |	см см 1 т-Ч гЧ

ιό см

Q см Q

CO CM Q

CM CM Q

СО

CD

Λ cd Η ιό гЧ Q со гЧ Q сл

СО ъо f-í о

	ιό	ιό
ΙΌ ΙΌ	ΙΌ	ιό CM	CM^IO
θ' θ' гЧ	СО	θ' θ'	θ' Φ

	ΙΌ	ΙΌ
ιό ιό	ιό	ΙΌ СМ	СМ
θ' θ' гЧ	θ'	Φ θ'	θ' гЧ 00

CD 00

CM 00 co

ΙΌ ΙΌ	ΙΌ	ΙΌ ΙΌ	ΙΌ ΙΌ
θ' θ' гЧ	αΤ	θ' ο	co α oq	CD 00 гЧ

ΙΌ 1Ό r4 θ' гЧ θ'

ΙΌ ΙΌ ιό с\ см^

С5 О θ' гЧ 00 00

CD 00

ΙΌ	ιό πγ
гЧ Ο	θ' θ' до

ю CM

СМ тЧ θ' О 00 00

ΙΌ	ΙΌ
см	ΙΌ СМ^
со	сГ θ' СО СО гЧ гЧ

CM 00 CO CM cm <00

CO CO CO CM cm op CO CD CO .CM

СО СО

СМ со	м< с	м
СО гЧ	со со 0	0 со

οο со ем см ем со

со со со оо со см см т-Ч гЧ см ем со со гЧ т-Ч

		ΙΌ		I I
см см м< см	СМ гЧ	СО гЧ см см	см СМ	• ' м< см
		со со	со со	со со

ΙΌ

О г—! т-Ч т-Ч гЧ О см см см СМ

СО СО

Tabulka IX — pokračování

Mikroorganismus	D26	Zkoumaná látka1 D27	1 D28
Staphylococcus aureus XI.1	0,5	1	2
Staphylococcus aureus V41c	0,5	1	2
Staphylococcus aureus X400d	0,5	1	4
Staphylococcus aureus S13E	0,5	1	2
Staphylococcus epidermidis EPI1	0,5	1	2
Staphylococcus epidermidis EPI2	0,25	0,25	1
Streptococcus pyogenes C203	0,25	0,25	0,5
Streptococcus pneumoniae Park I	0,25	0,5	2
Streptococcus skupina D X66	1	2	8
Streptococcus skupina 9960	2	4	8
Haemophilus influenzae C.L.C	32	32	32
Haemophilus influenzae 76'	8	16	32
Escherichia coli N10	128	128	—
Escherichia coli EC14	128	128	—
Escherichia coli TEM	32	32	64
Klebsiella X26	64	64	64

ⁿ MIC fíg/ml ^b čísla sloučenin z tabulek I až IV ^c kmen odolný proti penicilinu *' kmen odolný proti methicilinu ^c kmen, citlivý na ampicilin ⁽ kmen, odolný proti ampicilinu ⁸ neúčinný při 128 ^g/ml, což byla nejvyšší zkoumaná koncentrace ^h nezkoušeno

259362 <N т-Ч Q

о НЧ Q . 00

CO CM LD OJ O ‘ OJ LQ r4 CM~ Ю M q? СО Ю ,4 т-Г CO* CO CM* CO* CD θ' СЧ . тН VII Μ

СО СМ тф 00 LÓ СО	1#
1Г)~гЧ_1П ОС-СМ1Л	см
г-Г СО CM О LO СГ О СО* гЧ*	Q

гЧ Ш СМ ₇ц

0> оо ·

СП 00 СО СМ СО СП ХГ 00 00 g. 'g о О ID о* сГ гЧ* СО* гЧ* о* О* СМ о*

VII со см ю Щ СМ СП О) со t> m YH CM~ СМ~ гЧ^ 00 СО · ID

Q гЧ* со* со* со* 00* о* О* 1Л’ гЧ* см

Tabulka X

Antibiotická účinnost C-20 modifikovaných derivátů³

Mikroorganismus Zkoumaná látka^b со см см см СО СО СП со ш ш тН нн ιη ιη со ιτγ

Q гЧ* со* СО* со* гЧ* гЧ* О* О гЧ* ю

со Q см

Q

OJ OJ Ю Ю СП СП 00 т-ч гч~ κγ см см оо сэ

СО* СО* СМ* со* со* О* О* to о гЧ СМ

U J

СО СО CM OJ СМ СО СП I СТ) Μ 1Н гН Ю со I гЧ О* гЧ* СО* СО* СО* гЧ* о* о* :ш со см см СМ СМ СО СП00 tx гЧ^ гЧ^ гЧ^ гЧ^ гЧО· о* со* со* со* со* о © о ф* ю

OJ CM СМ см со © см

С^* гЧ о* СО СО* СО* СО* гЧ* о* о со* ш

LO Ю	ш см	ю СМ~	X	ΙΌ гЧ
см* см* о а о ю	со* о	со*	со	Q
Т-Ч гЧ ю ID LO СМ	ш

00 1D	Ю СМ СМ 00
	’Ч	1П

о* со* ш со* со* со* о* о см* см юн л

ю ID Ш ю СП

Т-Ч Г>^ СМ~ см~ см СМ~ ID Н 1Л

Q о* СО со* со* СО СМ* О* о см* гЧ ЮН

1Л см со см

N Ю Ю 1Л гЧ^ 1П гЧ со см* СМ* СМ* Ю СО* гЧ* о со* гЧ т-Ч гЧ СМ Ю

со СМ СМ СО СО СП 00 тН гН ID 1Л СО О О* гЧ* СО СО* гЧ* гЧ* О* о о* ю

259 ε S 2

Mi

CM Ю ID Щ tn rH CM CM см см o o o cd cd o cd H тН Ю If) ЮЮ

АЛЛA

CO s

LD

ΙΩ CMUD n o a o o cd ю o n НЮ LQ LD ID CM Ю r4

А ΛA

Ni—< a > o

CD t—I H

ID CM co H

CM

Q

Я ca

H co CM

CM oo

ID . гЧ LO см o o o o cd cd o cv гЧ ID LD ID ID ID rH

А Λ A

ID ID . ··

CM^ C\ ID LD^ co co cd cd in Η Η N

CO CD

LD^ LD_ 1D^ cd rd O rd r-Ч ID . ID LD

OíCOlDCMCMOOO^CMO СО °4ч r-^ H t-^ W r-i o cd co cd cd cd cd cd cd í>. ID

CM CM Ю Q CD CD

M rH CMj'; CD г-£ Ю cd cd cd ю ю cd O LO r4

CM CM CM

CO CO CM oo ID M< M¹ rH <N LD~ ID O CD cd o со cm cd Ф cd in rH rH VII VII

'00

CM 00 ID Mí oo00 r4^ t> CM UD LO~ CD ΟγFx cd cd cd cm cm cd cd tocd гЧ t—< VII CM

CD 00 Ю ID CM _л

LO LD^ l> CM~ Ю U0 CM rH' ьД rd o cd cm cm cd cd Ó *7 rH гЧ ID

Deriváty, získané způsobem podle vynálezu a modifikované na uhlíkovém atomu v poloze 20 mají antimikrobiální účinnost in vivo při experimentálně vyvolaných infekcích u laboratorních pokusných zvířat. V případě, že se podají dvě dávky zkoumané látky myším, experimentálně infikovaným S. pyogener C203, měří se získaná účinnost ja ko EDso, což je účinná látka v mg/kg, která chrání před infekcí 50 °/o pokusných zvířat Sledování bylo prováděno způsobem podle publikace Warren Wick a další, J. Bacteriol. 81, 233 až 235 (1961). Hodnoty EDso, získané pro některé typické sloučeniny jsou uvedeny v následující tabulce XI.

Tabulka XI

Hodnoty EDso pro C-20-modifikované deriváty proti Streptococcus pyogenes C203 u myší“

Zkoumaná látkab	Podkožně	Orálně
Dl	1,2	50
D2	0,9	50
D4	6,0	19
D5	1,3	50
D5a	1,5	34
D6	0,7	14
D7	1,6	12
D10	>10	68
Dli	7,5	19
D12	2,0	<6,3
D14	1,0	50
D19	2,9	46
D20	1,7	34
D21	1,0	10
D22	0,8	40
L5	1,8	100
М3 .	>10	>100
T6	>10	44
T13	>10	30
	- γτ· '.· 'гут*? ,77· 7.^«····
“ mg/kg X 2, dávky podány 1	a 4 hodiny po infekci

¹¹ čísla sloučenin z tabulek I až IV

Celá řada derivátů, vyrobených způsobem podle vynálezu a modifikovaných v poloze 20 má rovněž prokazatelnou antibakteriální účinnost in vivo proti infekcím, vyvolaným gramnegativními bakteriemi. V následujících tabulkách XII а XIII jsou shrnuty výsledky pokusů, prováděných s typickými sloučeninami, vyrobenými způsobem podle vynálezu při infekci Pasteurella u jednodenních kuřat. Zkoumané látky byly podány parenterálně nebo perorálně po infekci kuřat Pasteurella multocida (0,1 ml 10^-4 ředění 24 hodin staré kultuře bujónu s tryp tózou, užit byl ptačí kmen P. multocida, materiál byl vstříknut podkožně). Při provádění těchto pokusů všechna neošetřená infikovaná kuřata uhynula v průběhu 24 hodin po infekci Pasteurella, není-li výslovně uvedeno jinak. Při testech v tabulce XII byly sloučeniny podány podkožně v dávce 30 mg na kilogram 1 a 4 hodiny po infekci kuřat P. multocida. Při testech v tabulce XIII byly sloučeniny podány v pitné vodě v dávce přibližně 0,5 g/litr v době 4 až 20 hodin před infekcí P. multocida a pak ještě 3 dny.

Т a b u 1 к а XII .

Účinnost C-20-modifikovaných derivátů při podkožním podání proti Pastcurella multocida — u kurat^a /Počet léčených

Sloučenina1’	Počet uhynutí/
Dl	0/10
D2	0/10
D4	9/10
D5	0/10
D6	0/10
D7	3/10
D10	10/10
Dli	10/10
D12	9/10
D14	2/10
D19	0/10
D21	7/10
D22	0/10
D23	8/10
D24	2/10
D25	0/10
D26	.10/1.0
D27	8/10
D28	0/10
L5	0/10
a podkožní podání	30 mg/kg X 2
b čísla sloučenin z	tabulek II а IV

Tabulka XIII

Účinnost C-20-modifikovaných derivátů při perorálním podání proti Pasteurella multocida — u kuřat*

Sloučenina1	Počet uhynutí/ /Počet léčených
Dl	9/10
D2	5/10
D4	6/10
D5	2/10
D6	1/10
D7	2/10
Dli	8/10
D12	8/10
D14	0/10
D.1.9	3/10
D20	0/1.0
D21	3/10
D22	5/10
D23	4/10
D25	7/10
D28	7/10

^я podání v pitné vodě v koncentraci 0,5 g na litr ^b čísla sloučenin z tabulky II

Sloučeniny, vyrobené způsobem podle vynálezu je tedy možno užít к potlačování infekcí, které jsou způsobeny bakteriálními nebo mykoplasmatickými čeleděmi. V tom20 to případě se podá účinné množství sloučeniny obecného vzorce I nebo II parenterálně nebo perorálně živočichu, který je infikován nebo vystaven infekci. Sloučeniny je také možno podávat vdechováním, to jest rozprášením sloučeniny v uzavřeném prostoru, kde se zdržují zvířata nebo drůbež. Tato zvířata pak vdechují tuto sloučeninu současně se vzduchem a sloučenina se rovněž dostává do těla oční spojivkou.

Účinná dávka, které je zapotřebí užít к potlačení infekce se mění v závislosti na závažnosti infekce, na věku, hmotnosti a stavu zvířete. Celková dávka pro parenterální použití se obvykle pohybuje v rozmezí 0,1 až 100 mg/kg, s výhodou 0,5 až 50 mg na kilogram. Při perorálním podání se účinná dávka obvykle pohybuje v rozmezí 1 až 300 mg/kg, s výhodou 1 až 100 mg/kg.

Často je nejvýhodnějším způsobem podání včlenění do krmivá nebo do pitné vody. К tomuto účelu je možno užít celou řadu krmiv, včetně běžných objemných krmiv, kapalných krmiv, poletovaných krmiv a podobně.

Pro uvedené účely se sloučeniny, vyrobené způsobem podle vynálezu zpracovávají na farmaceutické prostředky, které se užívají proti infekcím, které jsou způsobeny bakteriemi a čeledí Mycoplasma. Tyto prostředky obsahují sloučeninu obecného vzorce I nebo II spolu s vhodným nosičem. Může jít o farmaceutické prostředky, určené pro parenterální nebo perorální podání. Tyto prostředky se vyrábí běžným způsobem.

Způsoby včleňování účinných látek do krmivá jsou dobře známy. Výhodným způsobem je připravit nejprve koncentrovanou předběžnou směs s obsahem účinné látky, která se pak rozptýlí do většího množství krmivá. Typické končentrovmié směsi obsahují 2 až 400 g účinné látky v 1 kg. Tyto předběžné směsi mohou být buď kapalné, nebo pevné.

Výsledná krmivá pro zvířata nebo drůbež budou obsahovat množství účinné látky, závislé na -účelu použitu X přípravě těchto krmiv se užívá běžného inmnm a poletování.

Injekčními roztoky s obsMiaiu mhuýeh látek mohou být roztoky v o mmě, zejména v případě, že jde o adiční soli s kysonnmm. Jinak je možno к injekčnímu použití užít i •suspenze. V kyselých roztocích jsou volné látky rozpustnější než v neutrálních nebo zásaditých roztocích.

Při použití roztoků se účinná látka rozpouští v nosiči, který je přijatelný z fyz-ologického hlediska. Tento nosič sestává eh vykle z vhodného rozpouštědla, kromě toho může prostředek obsahovat ještě v prípsdě potřeby konzervační látky, n.apríkl ;d berzylalkohol a popřípadě pufry. Vhodným, roz pouštědlem je například voda, směs vud.y a alkoholu, glykoly a estery kysolmy tdúh čité, například diethylkarbonát. Vodné roz ? S 9 В 6 2 toky obvykle obsahují nejvýš 50 % organického rozpouštědla.

Injekční suspenze obsahují kapalné prostředí pro vznik suspenze, popřípadě ještě pomocné prostředky. Suspenzním prostředím muže být například směs vody nebo polyvinylpyrrolidonu, inertní oleje, například rostlinné oleje nebo vysoce čištěné minerální oleje nebo směs vody a karboxymethylcelulózy.

Někdy je zapotřebí použít pomocných prostředků, přijatelných z fyziologického hlediska к udržení účinné látky v suspenzi. Tyto pomocné látky jsou zvláště zahušťovadla, například karboxymethylcelulóza, polyvinylpyrrolidon, želatina a algináty. Je možno užít také smáčedla, například lecithin, adiční produkty alkylfenolu a polyethylenoxidu, naftalensulfonáty, alkylbenzensulfonáty a estery polyoxyethylensorbitanu.

Při výrobě injekčních suspenzí je možno užít také řadu látek, které ovlivňují hydrofilnost, hustotu a povrchové napětí kapalného suspenzního prostředí. Může být užito například protipěnivých činidel typu silikonu, sorbitol a některé cukry.

Vynález bude osvětlen následujícími příklady. V těchto příkladech bude užito zkratky „20-DH-DO“ pro 20-dihydro-20-desoxyskupinu.

Příprava 1

20-dihydrotylosin (Relomycin)

Roztok 30,0 g (32,8 mmolu] volného tylosinu ve 300 ml 2-propanolu a 200 ml vody sc zpracuje tak, že se po částech přidává 315 mg (8,2 mmolu) borohydridu sodíku v průběhu 5 minut. 30 minut po skončeném přidávání se pH reakčního roztoku upraví na 7,0 přidáním 1 N roztoku kyseliny sírové. Neutralizovaný roztok se odpaří ve vakuu к odstranění 2-propanolu a zbývající vodný roztok se smísí s 500 ml nasyceného vodného roztoku hydrogenuhličitanu sodného. Směs se extrahuje třikrát 300 ml dichlormethanu, extrakty se slijí a extrahují se 200 ml nasyceného roztoku chloridu sodného a vysuší síranem sodným. Pak se roztok zfiltruje a odpaří, čímž se získá sklovitá hmota, která se rozdrtí v n-hexanu, pevný podíl se odfiltruje a usuší na vzduchu, čímž se ve výtěžku 95 % získá 28,5 g 20-dihydrotylosinu.

Příprava 2

20-dih ydrodesmykosin g (13 mmolů] desmykosinu v roztoku ve 175 ml směsi isopropanolu a vody v poměru 1 : 1 se míchá při teplotě místnosti a přidá se 125 mg (3,3 mmolu) borohydridu sodíku. Po V2 hodině se upraví pH reakční směsi na 7,0 přidáním 1 N kyseliny sírové. Alkohol se odstraní za sníženého tlaku.

К vodnému roztoku se přidá nasycený roztok hydrogenuhličitanu sodného a produkt se extrahuje methylenchloridem. Organická vrstva se vysuší síranem sodným a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku, čímž se ve výtěžku 96% získá 9,65 g (12,5 mmolu) 20-dihydrodesmykosinu ve formě bílé pěny.

Příprava 3

20-DH-DO-20-joddesmykosin (způsob 1)

2,0 g (2,6 mmolu) 20-dihydrodesmykosinu a 1,5 g (3,9 mmolu) tetra-n-butylamoniumjodidu se rozpustí ve 30 ml methylenchloridu s 0,6 ml 4,5 mmolu s-kolidinu. Vzniklý roztok se zchladí na — 78 °C v dusíkové atmosféře a přidá se 0,6 ml (3,9 mmolu) anhydridu kyseliny trifluormethansulfonové po kapkách injekční stříkačkou. Směs se 5 minut míchá při teplotě — 78 °C a pak se v průběhu 30 minut nechá zteplat na teplotu místnosti. Přidá se nasycený roztok hydrogenuhličitanu sodného a produkt se extrahuje methylenchloridem. Organická vrstva se vysuší síranem sodným a odpaří na červenou olejovitou kapalinu, která se čistí chromatografií na sloupci silikagelu, sloupec se vymývá nejprve 400 ml methylenchloridu a pak se postupně směsí methylenchloridu a methanolu, a to 250 ml směsi v poměru 98 : 2, 500 ml směsi v poměru 96 : 4, 250 ml směsi v poměru 95 : 5, 750 mililitrů směsi v poměru 94 : 6 a 250 ml směsi v poměru 92 : 8. Frakce s obsahem. výsledného produktu se identifikují chromatografií na tenké vrstvě, slijí a odpaří dosucha, čímž se získá 595 mg (0,67 mmolu) 20-DH-DO-20-joddesmvkosinu ve výtěžku 26 % ve formě bílé pěny.

Příprava 4

20-DH-DO-20-jocldesinykosin (způsob 2)

5,0 g (6,5 mmolu) 20-dihydrodesmykosinu a 2,54 g (9,70 mmolu) trifenylfosfinu se rozpustí v 10 ml dimethylformamidu (DMF). Získaná směs se míchá při teplotě místnosti pod dusíkem a po kapkách se přidá 2,46 gramu (9,7 mmolu) jodu v 5 ml dimethylformamidu. Reakční směs se 2 hodiny míchá a pak se vlije do chladného nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného. Produkt se extrahuje 2 podíly methylenchloridu a slité extrakty se protřepávají s 0,1 M thiosíranem sodným к odstranění nezreagovaného jodu. Organická vrstva se vysuší síranem sodným a odpaří za sníženého tlaku na světle žlutý olej, který se čistí chromatografií na silikagelu. Sloupec se vymývá nejprve 500 ml methylencbloridu a pak vždy 250 ml směsi methylencbloridu a methanolu v následujících poměrech 98 : 2, 96 : 4, 95 : 5, 94 : 6, 92 : 8, 88 : 12 a 86 : 14.

Frakce s obsahem výsledného produktu se identifikují stejně jako v přípravě 3 a slijí, čímž se ve výtěžku 31% získá 1,78 g (2,0 mmoly) 20-DH-DO-20-joddesmykosinu jako bílá pěna.

Příklad 1

20-DH-DO-20- (oktahydroazocin-l-yl) desmykosin

575 mg (0,65 mmolu) 20-DH-DO-20-joddesmykosinu se rozpustí v 10 ml acetonitrilu а к roztoku se přidá 0,37 g, 0,41 ml (3,3 mmolu) heptamethyleniminu. Reakční směs se míchá 1,5 hodiny při teplotě varu pod zpětným chladičem. Pak se těkavé složky odstraní ve vakuu. Odparek.se rozpustí v methylenchloridu a extrahuje nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného. Organická vrstva se vysuší síranem sodným a odpaří za sníženého tlaku na světle hnědou pěnu. Tato pěna se čistí chromatografií na silikagelu, sloupec se vymývá vždy 250 ml směsi methylenchloridu a methanolu v následujících poměrech 98 : 2, 96 : 4, 94 : 6, 9 : 1, 88 : 12, 82 : 18, 65 : 35, 1 : 1, 1 : 1 a nakonec 300 ml methanolu. Frakce s obsahem výsledného produktu se identifikují chromatografií na tenké vrstvě, slijí a odpaří do sucha, čímž se ve výtěžku 71 % získá 397 mg (0,46 mmolu) 20-DH-DO-20-(oktahydroazocin-l-yl)desmykosinu ve formě bílé pěny.

Příklad 2

20-DH- DO-20- (hexahydroazepin-l-yl) desmykosin g (13 mmolů) desmykosinu v roztoku ve 100 ml bezvodého methanolu se rychle přidá к roztoku 3,3 g (52 mmolů) kyanborohydridu sodíku a 6,5 g (7,5 ml, 65 mmolů) hexamethyleniminu v 50 ml bezvodého methanolu v dusíkové atmosféře. Reakční směs se míchá pod dusíkem při teplotě místnosti přibližně 3 hodiny a pak se odpaří za sníženého tlaku. Výsledný odparek se rozpustí v methylenchloridu s co nejmenším dostatečným množstvím ethylacetátu к usnadnění rozpouštění a roztok se extrahuje nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného. Organická vrstva se oddělí, vysuší se síranem sodným a odpaří za sníženého tlaku na světle žlutou pěnu. Tato pěna se čistí chromatografií na silikagelu, sloupec se vymyje nejprve 1 litrem methylenchloridu a pak postupně vždy 500 ml směsi methylenchloridu a methanolu v následujících poměrech: 98 : 2, 96 : 4, 94 : 6, 92 : 8 a 9 : 1 a nakonec směsí methylenchloridu, methanolu a amoniaku, nejprve 500 ml směsi v poměru 90 : 10 : 0,5 a pak 2 litry směsi v poměru 75 : 25 : 0,5. Frakce s obsahem výsledného produktu se identifikují chromatografií na tenké vrstvě, slijí a odpaří do sucha, čímž se získá 6,035 g (7,07 mmolů ) 20-DH-DO-20- (hexahydroazep¹ n-l-yl) desmykosinu jako bílá pěna. Další frakce, které obsahují nečistý produkt se sliji, m uvti se rozpustí v methylenchlc-ridm znovu se extrahují nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného a čistí stejně jako svrchu při použití sloupce silikagelu ve směsi methylenchloridu a methanolu v poměru 9 : 1, sloupec se vymývá směsí methylenchloridu, methanolu a amoniaku, a to nejprve 500 ml směsi v poměru 90 : 10 : 0.5 a pak 1 litrem směsi v poměru 80 : 20 : 0.5, čímž se získá ještě 1,372 g (1,61 mmolu) výsledného produktu. Celkový výtěžek je 67 procent, získá se celkem 7,407 g (8,08 miw lu) 20-DH-DO-20- (hexahydroazepin-l-yl ] desmykosinu.

Příklad 3

20-DH-DO-20- (4-f enylpiperidin -t-y 1) desmykosin

1,5 g (2 mmoly) desmykosinu se rozpustí v 60 ml absolutního methanolu a přidá se 640 mg (4 mmoly) 4-fenylpiperidmu za přítomnosti molekulárního síta Linde 4A. Po ¥2 hodině se přidá ještě 500 mg, (8 mmolů) kyanborohydridu sodného a směs se míchá 2,5 hodiny při teplotě místnosti. Směs se vli je do 200 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a extrahuje třikrát 200 mililitry methylenchloridu. Organické extrakty se slijí, vysuší síranem sodným, zfiltrují a odpaří za sníženého tlaku. Získá se

6,3 g odparku, který se čistí chromatografií na silikagelu, sloupec se vymývá neinrve 1 litrem methylenchloridu, pak 1 litrem methanolu a methylenchloridu v poměru 5 : 95 a pak 1 litrem směsi methanolu a methylenchloridu v poměru 5 : 95. Frakce s obsahem výsledného produktu se zjistí chromatografií na tenké vrstvě, slijí a odpaří do sucha, čímž se získá 680 mg 20-DI-I-DO-20- (4-f enylpiperidin-l-yl) desmykosinu.

Příklad 4

20-DI-I-DO-20-( hexahydroazepín-l-yl)-4‘-d.esoxydesmykosin

Roztok 565 mg (0,75 mmolu) 4‘-desoxydesmykosinu v 15 ml methanolu v argonové atmosféře se míchá s 2,2 g aktivovaného molekulárního síta Linde ЗА 30 minut a pak se přidá 0,25 ml (2,25 mmolu) hoxamethyleniminu. Po 1 hodině se к reakční směsi přidá ještě 141 mg (2,25 mmolu) kyanborohydridu sodíku. Po dalších 45 minutách se reakční směs vlije do nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a extrahuje se ethylacetátem. Organické extrakty se slijí, protřepou s nasyceným, roztokem chloridu sodného, vysuší se síranem sodným, zfiltrují a odpaří na 60 mg surového produktu. Tento produkt se čistí preparativní chromatografií na tenké vrstvě silikagelu při použití směsi dichlormethanu, methanolu a koncentrovaného hydroxidu amonného v poměru 90 : 15 : 2, čímž se ve výtěžku 24% získá 150 mg 20-DH-DO-20- (hexahydroazepin-l-yl) -4‘-desoxydesmykosinu.

Příklady 5 a 6

20DH-DO-20- (-oktahydroazocin-l-yl) desmykosin je možno získat způsobem podle příkladu 2.

20-DH-DO-20- (hexahydroazepin-l-yl) desmykosin je možno získat způsobem podle příkladu 1.

Příklad 7

20-DH-DO-20- (oktahydroazocin-l-yl) desmykosin (způsob 3)

4,0 g (5,2 mmolu) desmykosinu se rozpustí ve 30 ml absolutního methanolu a přidá se 1,2 g (1,3 ml, 10,4 mmolu) heptamethvleniminu v přítomnosti molekulárního síta ЗА. Reakční směs se míchá hodinu při teplotě místnosti a pak se přidá rychle pipetou roztok 60 mg (1,6 mmolu) borohydridu sodíku v 10 ml absolutního methanolu. Reakční směs se míchá 1,5 hodiny při teplotě místnosti a pak se přidá ještě 30 miligramů borohydridu sodíku najednou v pevné formě. Reakční směs se míchá ještě 75 minut a pak se zfiltruje. Filtrát se odpaří za sníženého tlaku. Odparek se rozpustí ve 150 ml etliylacetátu a vzniklý roztok se extrahuje 150 ml vody a 100 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného. Ethylacetátový roztok se pak extrahuje 150 ml 0,5 M pufru s dihydrogenfosforečnanem sodným o pH 6,5. Extrakt se odpaří ve vakuu, čímž se odstraní zbývající ethylacetát, pak se extrakt rychle míchá a současně se pomalu přidává 5 N hydroxid sodný, čímž vznikne masívní bílá sraženina. Takto získaná bílá pevná látka se oddělí filtrací, promyje se malým množstvím vody a usuší, čímž se získá 3,55 g 20-DH-DO-20- (oktahydroazocin-l-yl) desmykosin.

Příklad 8

20-DH-DO-20- (1-azaspiro [4.5]dekan-l-yl) desmykosin

5,0 g (6,5 mmolu) desmykosinu se rozpustí v 50 ml absolutního methanolu a přidá se 1,36 g (9,8 mmolu) 1-azaspiro [4.5]dekanu za přítomnosti molekulárního síta ЗА. Po 15 minutách se přidá 620 mg (9,8 mmolu) kyanborohydridu sodíku a směs se míchá 17 hodin při teplotě místnosti, Pak se reakční směs zfiltruje a filtrát se odpaří za sníženého tlaku. Odparek se rozpustí ve

300 ml ethylacetátu a extrahuje se 300 ml a 100 ml vody. Produkt se pak extrahuje z ethylacetátového roztoku 300 ml a 100 ml pufru s dihydrogenfosforečnanem sodným o koncentraci 0,5 M o pH 6,5. Extrakty se odpaří ve vakuu к odstranění zbývajícího ethylacetátu. Roztok ve fosfátovém pufru se pak rychle míchá a současně se pomalu přidává 5 M hydroxid sodný, čímž se získá masívní bílá sraženina. Tato sraženina se oddělí filtrací, promyje se vodou a usuší, čímž se získá 3,52 g 20-DH-DO-20-(l-azaspiro[ 4.5 ] dekan-l-yl) desmykosin u.

Příklad 9

20-DH-DO-20- (1,2,3,4-tetrahydrochinolin-1-yl) desmykosin

11,6 g (15 mmolů) desmykosinu se rozpustí ve 100 ml bezvodého methanolu a přidá se 3,8 ml (30 mmolů) 1,2,3,4-tetrahydrochinolinu. Směs se 30 minut míchá při teplotě místnosti a pak se přidá 1,25 g (20 mmolů) kyanborohydridu sodíku. Směs se míchá přes noc a pak se odpaří za sníženého tlaku. Odparek se dělí mezi 100 ml ethylacetátu a 100 ml vody. Organická vrstva se pak postupně extrahuje 100 ml fosfátového pufru o pH 6,5 a 100 ml fosfátového pufru o pH 4,5. Pak se ethylacetátová vrstva vysuší síranem sodným, zfiltruje a odpaří, získá se 4,6 g odparku, který se chromatografuje na sloupci silikagelu (Waters Prep 500). Sloupec se vymývá 4 litry dichlormethanu a 4 litry 5% methanolu s 0,5% koncentrovaného hydroxidu amonného v dichlormethanu. Frakce s obsahem výsledného produktu se zjistí chromatografií na tenké vrstvě, izolují a odpaří do sucha, čímž se získá 3,4 g výsledné látky.

Příklad 10

20-DH-D0-20-(1,2,3,4-tetrahydroisochinolin-2-yl) desmykosin

11,6 g (15 mmolů) desmykosinu se rozpustí ve 100 ml bezvodého methanolu a přidá se 3,8 ml (30 mmolů) 1,2,3,4-tetrahydroisochinolinu. Směs se 30 minut míchá při teplotě místnosti a pak se přidá 1,25 g (20 mmolů) kyanborohydridu sodíku. Směs se míchá přes noc a pak se odpaří za sníženého tlaku. Odparek se dělí mezi 150 ml vody a 150 ml ethylacetátu. Organická vrstva se extrahuje postupně 100 ml fosfátového pufru o pH 6,5 a 100 ml fosfátového pufru o pH 4,5. Extrakt o pH 4,5 se odpaří za sníženého tlaku к odstranění ethylacetátu, pH se upraví na hodnotu 10 hydroxidem sodným o koncentraci 5 N. Vzniklá sraženina se oddělí a usuší na vzduchu, čímž se získá 5,6 g výsledné látky.

5 9 S 2

Příklad 11

20-DH-DO-20-(1,2,3,6-tetrahydropyridin-l-yl) desmykosin

11,6 (15 mmolů) desmykosinu se rozpustí ve 100 ml bezvodého methanolu a přidá se 2,8 ml (30 mmolů) 1,2,3,6-tetrahydropyridinu. Směs se míchá 30 minut při teplotě místnosti a pak se přidá 1,25 g (20 mmolů) kyanborohydridu sodíku. Směs se míchá přes noc a pak se odpaří za sníženého tlaku. Odparek se rozpustí ve 150 ml ethylacetátu. Roztok se extrahuje 150 ml vody a pak dvakrát 100 ml vodným roztokem fosfátového pufru o pH 6. Roztok v pufru se odpaří za sníženého tlaku к odstranění e thylacetátu a pak se upraví na pH 10 hydroxidem sodným o koncentraci 5 N. Vzniklá sraženina se oddělí filtrací a usuší na vzduchu, čímž se z prvního extraktu získá

5,4 g a z druhého extraktu 3,2 g výsledné látky.

Příklady 12 až 31

Způsobem podle příkladů 1, 2, 7 nebo 8 je možno připravit následující sloučeniny:

20-DH-DO-20-(oktahydroazocin-l-yl] laktenocin

20-DH-DO-20- (pyiTolidin-Vyl) desmykosin

20-DH-DO-20-(azacyklotridekan-l-yl)desmykosin

20-DH-DO-20-(4-hydroxypipcrid m-l-yl)desmykosin

20-DH-DO-20- (hexahydroazepin-l-yl) makrocin

20-DH-DO-20- (3-azabicyklo [ 3.2.2 ] nonan-3-yl) desmykosin

20-DH-DO-20- (piperidin-l-yl) desmykosin

20-DH-DO-20- [ 3- (Ν,Ν-diethylka rbamoyl) piperidin-l-yl] desmykosin

20-DH-DO-20-[ (4-piperidino)piperidin-l-yl ] desmykosin

20-DH-DO-20-(oktahydro-lH-azepin-1-yl J desmykosin

20-DH-DO-20- (dekahydrochinoliri-l-yl) desmykosin

20-DH-DO-20- (l,3,3-trimethyl-6-azabicyklo[3.2.1]oktan-6 yl )desmykosin

20-DH-DO-20-(dodekahydrokarbazo>

-9-yl)-desmykosin

20-DH-DO-20-(oktahydroazocin-l-yl )tylosin

20-DH-DO-20- (3-azabicyklo [ 3.2.21 nonan-3-yl) tylosin

20-DH-DO-20- (4-fenyl-l, 2,3,6-tetrahydropyridin-l-yl) desmykosin

20-DH-DO-20-(4-benzylpiperidin-byl)desmykosiu

20-DH-DO-20-[4-(ethyle.ndioxy)piperidin-l-yl] desmykosin

20-DII-DO-20-(oktahydroazocin-l-yl)makrocin

20-DH-DO-20(hexahydroazepiu-l-yl)laktenocm

Příklady 32 až 35

20-DII-DO-20- (3,3,5-trimethylhexahydroazepin-l-yl) desmykosin je možno získat způsobem podle příkladu 8 a sloučeninu je pak možno rozdělit na dva jednotlivé isomery chrcmatografií na nílikagehi.

20-DH-DO-20-( dodekahvdrcb.arbazol-9 yl)desmykosin (sloučenina B25) je směsí dvou isomerů. Směs se rozdělí na 2 frakce, z nichž každá je, bohatá na jeden z těchto isomerů. Dělení se provádí chromatografií na silíkagelu. Každá ze svrchu uvedených frakcí měla přibližně stejnou účinnost jako frakce, která obsahovala směs isomcr ti.

Příklady 36 až 37

20-DH-DO-20-(oktahydroazoeln 1-yl) desmykosindihydrochlorid a vínan je možno připravit z 20-DHDO-20-(oktahydroazocin-l-yljdesmykosinu při použití běžných postupů.

V následujících tabulkách XIV až XVI jsou shrnuty některé fyzikální údaje, týkající se sloučenin, které byly uvedeny v předchozích příkladech.

5 S 3 6 2

Tabulka XIV

Fyzikální vlastnosti C-20-modlfikovaných derivátů desmykosinu

20-substituent	Sloučenina č.a	FDMS (m+ + 1)	UV-spektrum Amax (e)b	Titrovatelné skupiny0
pyrrolidin-l-yl	Dl	827		7,9, 9,5
4-fenylpiperidin-l-yl	D4	917	283 (21,800)
hexahydroazepin-l-yl	D5	855	282 (21,500)	7,9, 9,6
hexahydroazepin-l-yl	D5a	839	282 (21,500)
oktahydroazocin-l-yl	D6	869	282 (21,750)	7,9, 9,4
azocyklotridekan-l-yl	D1O	939	282 (19,500)	8,0, 95
4-piperidinopiperidin-l-yl	D13	924	282 (18,600)	6,0, 9,2
3-azabicyklo [ 3.2.2 ] nonan-3-yl	D14	881	282 (20,500)	7,9, 9,2
piperidin-l-yl	D2	841	282 (24,500)	7,8, 9,1
4-hydroxypiperidin-l-yl	D3	857	282 (20,750)	7,1, 8,7
oktahydro-lH-azonin-l-yl	D7	883	282 (20,000)	7,9, 9,0
1,2,3,4-tetrahydrochinolin-l-yl	Dli	888	271 (26,700)
			281 sh (24,500)
1,2,3,4-tetrahydroisochinolin-	D12	888	283 (20,600)
-2-yl
3- (Ν,Ν-diethylkarbamoyl) -	D15	940	282 (20,500)	7,4, 8,6
piperidin-l-yl
1-azaspiro [ 4,5 ] dekan-l-yl	D.19	894	282 (21,500)	7,9, 9,8
dekahydrochinolin-l-yl	D20	895	282 (21,500)	7,9, 9,4
l,3,3-trimethyl-6-azabicyklo-	D21	908	282 (21,000)	8,0, 9,7
[ 3.2.1 ]oktan-l-yl
1,2,3,6-tetrahydropyridin-l-yl	D22	839	282 (21,000)
3,3,5-trimethylhexahydro-	D23	896	282 (21,130)	7,7, 9,0
azepin-l-yl,
isomer 1
3,3,5-trimethylhexahydro-	D24	897	283 (21,390)	7,9, 9,4
azepin-l-yl,
isomer 2
dodekahydrokarbazol-9-yl	D25	935	282 (22,500)	7,95, 9,95
oktahydroazocin-l-yl	D6C			7,9, 9,4
oktahydroazocin-l-yl	D6f	896, 151	282 (19,500)	5,4, 7,3, 9,2

^a čísla sloučenin z tabulky II v methanolu nebo ethanolu ^c v 66% vodném DMF ^d chromatografie na tenké vrstvě sllikagelu 60, CH2C12(MeOH)NH4OH (90 : 10 : 0,5) ⁰ dihydrochlorid ^f tartrát

Tabulka XV

Fyzikální vlastnosti C-20-modifikovaných derivátů makrocinu

20-substituent	Sloučeni-	FDMS	UV-spektrum	Titrovatelné	TLCd
	na č.a	(m+ 4- 1)	Amax('e)b	skupiny0	Rf
hexahydroazepin-l-yl	М3	985		6,91, 9,40	0,26
oktahydroazocin-l-yl	M4	999	282 (24,000)	6,90, 9,25

^a čísla sloučenin z tabulky III ^b v methanolu ^c v 66% vodném DMF ^d chromatografie na tenké vrstvě silikagelu 60: CH2C12(MeOH)NH4OH (90 : 10 : 0,5)

Tabulka XVI
Fyzikální vlastnosti C-20-modifikovaných derivátů laktenocinu	Titrovatelné TLC,J skupiny0 R(
20-substituent	Sloučenina č.a	FDMS (m+ + 1	UV-spektrum ) Лтах(г)
hexahydroazepin-l-yl	L4	841	282 (21,500)b	8,0, 9,70
oktahydroazocin-l-yl	L5	855	282 (21,500)c	7,8, 9,3

^а čísla sloučenin z tabulky IV ^b v ethanolu ^c v methanolu ^d v 66% vodném DMF

Tabulka XVII

Fyzikální vlastnosti C-20-modifikovaných derivátů tylosinu

20-substituent Sloučenina č. FDMS UV-spektrum (m⁺ + 1) Amax(e) oktahydroazocin-l-yl T8 1013 282 (22,000)

3-azabicyklo[3.2.2]nonan-3-yl T13 1 025 282 21,500)

Příklady 38 až 61

Způsobem podle předchozích příkladů lze získat následující látky:

20-DH-DO-20- (oktahydroazocin-l-yl )tylosin

20-DH-DO-20- (piperidin-l-yl) laktenocin

20-DH-DO-20- (4-hydroxyplperidin-l-yl) DOML

20-DH-DO-20- (dekahydroazecin-l-yl) desmykosin

20-DH-DO-20- (oktahydroazocin-l-yl) makrocin

20-DH-DO-20- (azacyklotridekan-l-yl) laktenocin

20-DH-DO-20- (hexahydroazepin-l-yl) laktenocin

20-DH-D0-20-(1,2,3,4-tetrahydroisochinolin-2-yl )makrocin

20-DH-D0-20-(1,2,3,4-tetrahydrochinolin-l-yl) makrocin

20-DH-DO-20- (azacykloundenkan-l-yl) desmykosin

20-DH-DO-20- (4-methylpiperidin-l-yl) desmykosin

20-DH-DO-20- (pyrrolidin-l-yl )laktenocin

20-DH-DO-20- [ oktahydro-lH-azonin-1-yl)tylosin

20-DH-DO-20- (oktahydroazocin-l-yl) DOMM

20-DH-DO-20-( oktahydroazocin-l-yl )DOML

20-DH-DO-20- (4-fenylpíperidin-l-yl) · laktenocin

20-DH-DO-20- (4-fenyl piperidin-1-yl )-4‘-desoxydesmykosin

20-DH-DO-20- (oktahydroazocin-l-yl) -4‘-desoxydesmykosin

20-DH-DO-20-(3-azabicyklo[ 3.2.2 Jnonan-3-yl)-4‘-desoxydesmykosin

20-DH-DO-20-(1,2,3,4-tetrahydroisochinolin-2-yl) laktenocin

20-DH-DO-20-( 3,3,5-trimethylhexahydroazepin-l-yl) makrocin

20-DH-DO-20- (dekahydrocyklopent [ c ] azepin-l-yl) desmykosin

20-DH-DO-20-(7-azabicyklo(2.2.1]heptan-7-yl) desmykosin

20-DH-DO-20- (dekahydroisochinolin-2-yl) desmykosin

259362

Příklad 62

Injekční prostředky

A) Sloučenina obecného vzorce I se ve volné formě přidá к propylenglykolu. Pak se přidá voda a benzylalkohol tak, že roztok obsahuje 50 objemových % propylenglykolu, 4 objemová % benzylalkoholu a 200 mg/ml sloučeniny obecného vzorce I.

B) Připraví se roztok obdobným způsobem jako v odstavci A s tím rozdílem, že obsahuje 50 mg/ml volné účinné látky.

C) Roztok se připraví obdobným způsobem jako v odstavci A s tím rozdílem, že obsahuje 350 mg/ml volné účinné látky.

D) Roztok se připraví obdobným způso bem jako v odstavci A s tím rozdílem, že obsahuje 500 mg/ml vínanu účinné látky.

E) Suspenzi je možno získat tak, že se jemně mletá účinná látka přidá ke karboxymethylcelulóze za důkladného míšení, suspenze obsahuje 200 mg volné účinné látky v 1 ml suspenze. ’

Příklad 63

Krmivo pro kuřata s obsahem účinné látky proti čeledi Mycoplasma

Krmivo pro kuřata s vysokou energetickou hodnotou, určené pro rychlé hmotnostní přírůstky je možno získat z následující směsi:

Složka	%	kg
mletá žlutá kukuřice	50	1000
sójová mouka z loupaných jemně mletých sójových bobů, extrahovaných rozpouštědlem, obsah bílkovin 50 %	31,09	621,8
živočišný tuk (hovězí lůj)	6,5	130
sušená rybí moučka s rozpustným podílem (60% bílkoviny)	5,0	100
lihovarské výpalky z kukuřice	4,0	80
hydrogenfosforečnan vápenatý, krmný	1,8	36
uhličitan vápenatý	0,8	16
směs vitamínů (vitamín A, D, E, К a Bi2, cholin, niacin, kyselina pantothenová, riboflavin, biotin, glukóza jako zahušťovadlo)	0,5	10
směs stopových prvků (síran manganatý oxid zinečnatý, jodid draselný, síran železnatý, uhličitan vápenatý)	0,2	4
kyselina 2-amino-4-hydroxymáselná (hydroxyanalog methioninu)	0,1	2
sloučenina 1 nebo 2	0,01	0,2

Všechny složky svrchu uvedené směsi se mísí způsobem, běžným při výrobě krmiv. Kuřatům se toto krmivo podává při součas ném podávání vody podle libosti, při podávání krmivá jsou kuřata chráněna proti infekci čeledí Mycoplasma.

Claims (1)

1. Způsob výroby makrolidních derivátů obecného vzorce I kde

   R znamená monocyklický nasycený nebo nenasycený kruh o 5 až 13 atomech s obsahem jednoho atomu dusíku jako jediného heteroatomu, popřípadě substituovaný jedním až třemi substituenty ze skupiny fenyl, hydroxyskupina, piperidinový zbytek, N,N-diethylkarbamoyl, methyl, benzyl nebo ethylendioxyskupina vázaný přes atom dusíku bicyklický nasycený nebo nenasycený systém o 8 až 40 atomech s obsahem 1 atom dusíku jako jediného heteroatomu, vázaný tímto atomem dusíku, nebo trícyklický systém o 13 atomech s obsahem 1 atom dusíku jako heteroatomu,

   R³ znamená atom vodíku, hydroxyskupinu nebo mykarosyloxyskupinu vzorce

   OH

   OCH₃ ОС И₃ но но nebo aaiční sůl s kyselinou, vyznačující se tím. že se

   a) redukuje aldehyd obecného vzorce II

   R¹ znamená některou ze skupin

   OCH₃ OCH₃ kde

   R¹ znamená atom vodíku nebo ochrannou skupinu,

   R³ a R⁴ mají význam uvedený v obecném vzorci I, za přítomnosti aminu obecného vzorce kde

   R má svrchu uvedený význam,

   b) popřípadě se provádí konečná csterifikace, převedení na sůl nebo oba tyto postupy.

   HR