CS249501B2 - Display colour self-converging television system - Google Patents

Description

(54) Zobrazovací barevná samokonvergenční televizní soustava

Řešení se týká zobrazovací barevné samokonvergenční televizní soustavy. Podstatou řešení je, že jedna ze dvou společných, u sebe umístěných elekrod soustavy elektronových trysek má vnější otvory pro průchod elektronových paprsků přesazeny vůči odpovídajícím otvorům druhé elektrody, přičemž soustava elektronových trysek je opatřena statickou konvergenční soustavou, vychylovací jho obsahuje vodorovnou vychytovací cívku pro vytváření záporného astigmatismu ve směru vodorovné osy a svislou vychylovací cívku pro vytváření kladného astigmatismu ve směru svislé osy. Řešení lze s výhodou použít při konstrukci barevných televizních obrazovek.

Vynález se týká zobrazovací barevné samokonvergenční televizní soustavy obsahující obrazovku s vyčerpanou baňkou, se stínítkem opatřeným svislými opakujícími se proužky luminoforů, se stínící maskou se svislými protáhlými otvory, které se kryjí s proužky luminoforů, a s elektronovou tryskovou soustavou umístěnou v hrdle baňky proti stínítku ke generování tří horizontálních elektronových paprsků in-line.

Většina dnešních přijímačů pro barevnou televizi používá obrazovku, u které většina elektronových paprsků, generovaných soustavou elektronové trysky, umístěné v hrdle obrazovky, směřuje na stínítko obrazovky, opatřené větším počtem různých barevných luminoforů. Mezi stínítkem obrazovky a soustavou elektronových trysek je uspořádána stínící maska nebo jiné zařízení na výběr barev, například stínící mřížka nebo fokusační mřížka pro zaclonění elektronových paprsků tak, aby části každého paprsku dopadaly pouze na příslušné barevné luminofory. Z vnějšku je obrazovka opatřena vychylovacím jhem, které při vybuzení vytváří magnetické pole pro horizontální a vertikální vychylování paprsků к vytvoření rastru na stínítku. Tento základní zobrazovací systém je doplněn přídavným zařízením pro korekci dynamické chyby konvergence. Jedním z požadavků zobrazovacího systému je, aby se paprsky obíhaly ve všech bodech rastru. Chyba konvergence má za následek vznik barevných lemů na okraji objektů v televizní scéně. Chyba konvergence se dá měřit jako vzájemné posunutí ideálně superponovaných červených, zelených a modrých řádků mřížovitého obrazce na rastru, když se do přijímače přivede vhodný zkušební signál.

V praxi paprsky konvergují staticky do středu rastru, například pomocí permanentních magnetů, umístěných kolem hrdla obrazovky, v předem stanovené poloze vůči paprskům. Při vychylování od středu stínítka nezůstávají paprsky sbíhavé, neboť stínítko je poměrně ploché a vzdálenost mezi stínítkem a vychylovací rovinou jha se zvětšuje s vychýlením paprsků od středu stínítka. Kromě toho· odchylky jha, jako jsou zakřivení pole obrazu, astigmatismus a kóma způsobují další chyby konvergence.

V praxi se běžně používá zařízení pro dynamickou konvergenci paprsků během jejich vychylování po rastru. Televizní obrazovky typu delta, kde jsou tři elektronové trysky uspořádány ve vrcholech rovnostranného trojúhelníka, jsou obvykle opatřené elektromagnetickou konvergenční soustavou, ve které elektromagnety umístěné vně obrazovky budí magnetické pólové nástavce uvnitř hrdla obrazovky pro vychýlení paprsků v radiálním směru. Elektromagnety jsou buzeny tvarovými průběhy řádkového· a půlsnímkového kmitočtu, které vytvářejí časově proměnná konvergenční pole při vychylování paprsků. Kromě toho je někdy nutno kombinovat tvarové průběhy s kmitočtem horizontálního a vertikálního rozkladu, například tvarové průběhy průběhy půlsnímkového kmitočtu a přivádět výsledné tvarové průběhy do konvergenčních elektromagnetů nebo vychylovacích cívek, aby se zlepšila konvergence paprsků v rozích rastru.

Byly navrženy přijímače pro· barevnou televizi s barevnou obrazovkou, která má soustavu vysílající tři komplanární paprsky in-lime, obvykle umístěné v horizontální řadě. Tyto ipaprsky musí konvergovat. Za účelem dynamické konvergence paprsků v horizontálním směru se do elektromagnetického nebo elektrostatického zařízení pro konvergenci zavádějí vhodné průběhy řádkového nebo půlsnímkového kmitočtu. Byl popsán systém, v kterém paprsky koncergují pomocí vychylovacího jha. Když je však jho konstruováno pro tento účel, musí se korigovat jiné aberace jha, například koma. Zařízení použité pro dynamickou korekci kóma snižuje úspory dosažené tím, že odpadlo zařízení pro řádkovou dynamickou konvergenci.

Je známo, že nežáidoocí účiniky torna a chyb konvergence se mohou zmenšit zmenšením vzdáleností mezi paprsky ve vychylovací rovině jha. To lze provést zmenšením vzdálenosti mezi sousedními prvky soustavy elektronových trysek vytvářejících elektronové paprsky. Obecně platí, že čím blíže leží paprsky u sebe ve vychylovací rovině, tím menší bude přesnos aperturové masky na elektronové paprsky, aby se udržela tolerance stínítka mezi fluorescenčními ploškami a luminiscenčními prvky, nanesenými na stínítko obrazovky.

Z toho vyplývá, že i když se v soustavě s koplanárními elektronovými paprsky s poměrně malou vzájemnou vzdáleností dá dosáhnout správné konvergence a přijatelné velikosti koma, je konečný výsledek nevyhovující, když obraz nemá dostatečný jas pro pohodlné pozorování za normálních pozorovacích podmínek.

Účelem vynálezu je vytvořit zobrazovací barevnou samokonvergentní televizní soustavu, která vylučuje nutnost zařízení pro dynamickou konvergenci a pro korekci koma a která vytváří obraz s komerčně přijatelným jasem.

Tento účel je splněn zobrazovací barevnou samokonvergenční televizní soustavou podle vynálezu, obsahující obrazovku s vyčerpanou baňkou, se stínítkem opatřeným svislými opakujícími se proužky luminoforů, se stínící maskou se svislými protáhlými otvory, které se kryjí s proužky luminoforů, a s elektronovou tryskovou soustavou umístěnou v hrdle baňky proti stínítku ke generování tří horizontálních elektronových paprsků in-line.

Podstata vynálezu spočívá v tom, že soustava elektronových trysek má na výstup2 4 9 5 9 1 ním konci pro elektronové paprsky alespoň dvě u sebe umístěné společné elektrody, z nichž jedna má dva vnější z celkem tří otvoru pro elektronové paprsky přesazené směrem ven proti odpovídajícím otvorům druhé elektrody ke konvergování elektronových paprsků na stínítko, přičemž obrazcuka je prosta dynamické konvergepčraí soustavy, u soustavy elektronových trysek jo umístěna statická konvergenční soustava k vytváření magnetického pole uvnitř hrdla baňky pro konvergování elektronových paprsků v bodě uprostřed stínítka, a vychylovací jho obsahuje vodorovnou vychylovací cívku, vytvářející nehomogenní vychylovací pole, měnící se ve směru podélné osy obrazovky a vytvářející záporný astigmatismus pro paprsky ve směru vodorovné osy, a svislou vychylovací cívku vytvářející nehomogenní vychylovací pole, které se mění ve směru podélné osy obrazovky a vytváří pro paprsky kladný astigmatismus ve směru svislé osy pro konvergování paprsků během vychylování ve vodorovném a svislém směru.

Vo výhodném provedení soustava elektronových trysek je opatřena magnetickým zařízením pro nastavování intenzity vychylovacích magnetických polí, působící alespoň na jeden elektronový paprsek k vyrovnávání vlivu vychylovacího pole pro vytvoření tří stejných složkových rastrů.

Vynález bude dále podrobněji popsá' i podle přiloženého výkresu, kde na obr. 1 je pohled shora na podélný řez systému barevné reprodukce obrazu podle vynálezu, na obr. 2 je užitečné magnetické vychylovací pole, vytvořené vychylovacím jhem. znázorněným na obr, 1, na obr. 3 je konvergence elektronových paprsků systému z obr. 1 pod vlivem vychylovacího pole z obr. 2, na obr. 4 je rozmístění vinutí na toroidním vychylovacím jhu vhodné pro použití v systému z obr. 1, na obr. 5 je soustava elektronových trysek vhodná pro použití v systému z obr. 1, a na obr. 6 je aperturová ma-nka a unnořádáw stínítka s luminiscenčními prvky, vhodné pro použtí v obrazovce pod to obr. 1.

Obr. 1 představuje pohled shora na podélný rez systému barevného televizního zobrazování podle vynálezu. Barevná televizní obrazovka 10 sestává z vyčerpané skleněné baňky 11. Celní část baňky 11 tvoří čelní deska 12, na jejíž vnitřní straně je naneseno větší množství červených, zelených a modrých luminoforů 13, 13a, 13b. Uvnitř obrazovky je vedle luminiscenčních prvků umístěna aperturní mřížka 14, obsahující větší počet otvorů 15. Otvory 15 se kryjí s luminiscenčními prvky tak, že slouží pro clonění elektronových paprsků, aby část' elektronových pa ' raků, prošlé otvory 15, dopadly pouze na luminiscenční prvek jejich příslušné barvy. Uvnitř druhého konce skleněné baňky 11 je soustava 1B elektronových trysek pro vytváření tří kopla nárních nebo souběžných elektronových paprsků. Soustava 1S elektronových trysek je vytvořena tak, že dva vnější elektronové paprsky se sbíhají se středovým paprskem v bodě uprostřed stínítka 12 obrazovky. Podrobněji bude popis soustavy 16 elektronových trysek uveden dále s odkazem na obr. 5.

Kolem vnějšku skleněné . baňky 11 na nálevkovité části je umístěno vychylovací jho 17, upravené pro buzení neznázorněnými vhodnými zdroji rozkladových proudů pro vychylovací elektronové pa prstky, aby vytvořily rozkladový rastr na stínítku obrazovky. Vychylovací rovina C, od které se paprsky začínají vychylovat, leží v polovině podélné osy jha a je k ní kolmá. Podrobnější popis vychylovacího jha 17 bude uveden dále s odkazem na obr. 3 a 4.

Za vychylovacím jhem 17 na hrdle skleněné baňky 11 je umístěna soustava 18 pro statickou konvergenci. Soustava 18 pro statickou konvergenci sestává z magnetů, jejichž poloha je nastavitelná tak, že vyrovnávají jakoukoliv chybu v poloze paprsků a zajišťují konvergenci paprsků v bodě uprostřed stínítka 12 obrazovky, je-li vychylovací pole nulové. Za soustavou pro konvergenci paprsků 18 je umístěno zařízení 19 pro nastavení čistoty barvy obvyklé konstrukce, které slouží k tomu, aby paprsky dopadaly na svoje příslušné barevné luminiscenční prvky.

Jak bude postupně vysvětleno sledováním popisu součástí systému z obr. 1, vychylovací jho 17 a soustava elektronových trysek 16 spolu přispívají k dosažení přijatelné konvergence tří elektronových paprsků ve všech bodech rozkádaného rastru.

Na obr. 2 je znázorněno převládající magnetické vychylovací pole, vytvořené vychylovacím jhem 17, znázorněným na obr. 1. Ačkoliv nerovnoměrnost vertikálního a horizontálního pole se liší od bodu k bodu podél podélné osy obrazovky, užitečné vychylovací pole má průběh podle obr. 2. Vychylovací pole pro vychýlení paprsků v horizontálním směru, vytvořené párem horizontálních vychylovacích cívek, je znázorněno· plnými čarami 21, které probíhají ve svislém směru. Toto magnetické pole je pcduškovitého tvaru, přičemž čáry 21 jsou vypuklé v pohledu od středu obrazu. Toto horizontální vychylovací pole vytváří záporný horizontální izotropní astigmatismus elektronových paprsků.

Na obr. 2 jsou také znázorněny čáry 22 představující magnetické vychylovací pole pro vychylování paprsků ve vertikálním směru, které je vytvořeno párem vertikálních vychylovacích cívek vychylovacího; jha

17. Vertikální vychylovací pole je obecně soudkovitého tvaru, přičemž čáry 22 jsou vyduté v pohledu od středu obrázku. Vertikální vychylovací pole vytváří kladný vertikální izotropní astigmatismus paprsků.

Účel vytváření jednotlivých vychylovacích polí bude probrán s odkazem na obr. 3.

Obr. 3 znázorňuje konvergenci elektronových paprsků systému z obr. 1 vlivem vychylovacího pole z obr. 2. Obr. 3a znázorňuje relativní polohu, zelených, červených a modrých paprsků 20, 20b, 20c, jak se bude jevit ve vychylovací rovině C jha v pohledu od stínítka 12. Obr. 3b znázorňuje v přehledné formě stav konvergence paprsků v rozích rastru e na koncích vertikální a horizontální vychylovací osy 25, 26. Každý elektronový paprsek osvětluje současně několik luminoforů příslušné barvy. Luminofory jsou ovšem od sebe odděleny, ale toto oddělení není znázorněno na obr. 3b, který znázorňuje konvergenci celých paprsků v různých oblastech stínítka 12.

V prostředku rastru se zelený, červený a modrý paprsek sbíhají. Tuto konvergenci uprostřed stínítka zajišťuje jednak jejich vzájemná poloha daná konstrukcí soustavy 16 elektronových trysek a jednak , působení soustavy 18 pro statickou konvergenci podle obr. 1. Na horizontální vychylovací ose 26 jsou zelený, červený a modrý paprsek podkonvergované, to znamená, že mezi paprsky je vo směru horizontální osy určitá vzdálenost a, jejich poradí je stejné jako ve vychylovací rovině podle obr. 3a. Tento stav existuje na obou koncích rastru na horizontální ose. Podkonvergence paprsků na horizontální osy se zmenšuje podle vzdálenosti od středu rastru, kde se paprsky sbíhají. Podkonvergence horizontálních paprsků je způsobena horizontálním vychylovacím polem, znázorněným na obr. 2.

Na koncích vertikální osy 25 na obr. 3b jsou červený, zelený a modrý paprsek překonvergované, to znamená, že modrý a zelený paprsek se v určitém bodě před stínítkem 12 protínají, takže u stínítka 12 s luminofory modrý a zelený paprsek jsou na opačných · stranách oproti orientaci ve vychylovací rovině O jha 17. Tato překonvergence paprsků podél vertikální osy se zmenšuje se vzdáleností od středu rastru, kde se sbíhají. Překonvergence paprsků podél verchylovacím polem, znázorněným na obr. 2. Stav konvergence paprsků je výsledkem konstrukce vychylovacího jha vytvářejícího záporný horizontální astigmatismus a kladný vertikální izotropní astigmatismus.

Bylo zjištěno, že rozdělením astigmatismu ve vychylovacích cívkách ve správném poměru se může dosáhnout konvergence paprsků v rozích rastru stejně tak, jako ve všech ostatních bodech rastru, jak je znázorněno na obr. 3b. Konvergence, znázorněná -v horním pravém rohu rastru z obr. 3b ukazuje, že modrý a zelený paprsek jsou mírně posunuty od červeného paprsku ve vertikálním směru. Horní levý roh ukazuje modrý a zelený paprsek posunuté v opačném směru než v pravém rohu. Vliv tohoto posunutí na rastru je známý jako past, kdy jsou rastry mírně lichoběžníkové místo obdélníkové. V minulosti byly prováděny pokusy vytvořit jha s čárkovým křižištěm, která ideálně vytvářejí konvergenci paprsků podél vychylovacích os, která však obecně způsobují nepřijatelné zvětšení lichoběžníkového zkreslení v rozích, přičemž stav konvergence v rozích je dále charakterizován horizontální vzdáleností paprsků, jakož i poměrně velkou vertikální vzdáleností.

Ideální jho s čárkovým křižištěm má záporný horizontální izotropní astigmatismus a kladný vertikální izotropní astigmatismus. Tento typ astigmatismu je potřebný pro udržování konvergence tří horizontálních řadových paprsků podél horizontální a vertikální osy vychylování. Konvergence na osách by se měla přenést i do rohů rastru a ideálně mít za následek konvergenci paprsků ve všech bodech , rastru. V praxi bylo shledáno, že tento ideální stav může být realizován perm u obrazovek se stínítkem o· úhlopříčce kolem 35,5 cm nebo, méně. U obrazovek s delší úhlopříčkou se podmínka čárkového křižiště nemůže realizovat a vznikne zkreslení, jak je popsáno v souvislosti s obr. 3b. Při vzniku takového zkreslení musí být podle vynálezu kladný a záporný astigmatismus rozdělen mezi vertikální a horizonrozmístění vodičů vinutí tak, aby se dosáhlo, , v podstatě konvergence ve všech bodech na rastru.

Pod pojmem v podstatě se rozumí konvergence, která je komerčně přijatelná. V praxi výrobci televizních přijímačů udávají v technických podmínkách pro každý televizní přijímač ' meze pro přípustné chyby konvergence. Je samozřejmě žádoucí udržet chyby konvergence co nejblíže nule, ale v praxi je to vzhledem k výrobním tolerancím nedosažitelné. Konstrukčním cílem jednoho, z výrobců obrazovek je, aby chyba konvergence paprsků, měřená ve vzdálenosti 12,7 mm od okrajů rastru, byla menší než 1,27 mm na obrazovce o úhlopříčce stínítka 38 cm. Konstrukční meze se zvyšují pro větší rozměry stínítka a u obrazovky s úhlopříčkou 63 cm budou kolem 1,57 milimetru. V praxi mají výše uvedené výrobní tolerance, zejména u obrazovky a vychylovacího jha pro barevný příjem, za následek různé rozložení chyb konvergence u jednotlivých televizních přijímačů. Mnoho přijímačů má daleko menší chybu než je mez 1,27 mm. Naopak jiné přijímače sestavené ze stejné série součástek na stejné výrobní lince mají větší chybu konvergence. Současně komerčně prodávané přijímače mají, jak bylo zjištěno, chyby konvergence větší než 3,1 mm. Za přijatelnou konvergenci se v tomto textu považuje konvergence s chybou menší než 3,1 mm. Chybu konvergence paprsků lze pozorovat jako vzájemný odstup ideálně superponovaných červených, modrých a zelených čar obrazce na stínítku obrazovky při přivedení vhodя

2-3 ného zkušebního signálu do televizního přijímače.

Zde popsané vychylovací jho vytváří vychytav- cí pole, jehož výsledkem je přijatelný konvergence paprsků vc všech bodech rastru rozdělením astlgmatismu mezi horizontální a vertikální vychylovací vinutí.

Obr. 4 znázorňuje rozdělené vinutí toroidního vychylovacího jha, vhodného· pro vytváření konvergenčních vlastností znázorněný'. :,· na obr. 3b. Jho obsahuje vodiče 31, které tvoří pár vertikálních vychylovacích cívek . a vodiče 32, které tvoří pár horizontálních vychylovacích cívek, navinutých toroidně kolem. feritového jádra 30. Je samozřejmé, že zpětné vodiče budou. nu vnějšku feritového jádra 36.

Obr. 5 znázorňuje soustavu 16 elektronových trysek pro použití v systému z obr. 1. Tři. oddělené katody 35a, 35h, 35e slouží pra generování tří elektronových paprsků. Elektrony vyslané katodami jsou pak urychlovány, seskupeny do paprsků a zostřeny dalšími elektrodami, sestávajícími z G1 elektrody 38, G2 elektrody 37, G3 elektrody 38 a G4 elektrody 39. I když to. není znázorněno, je samozřejmé, že katody a další elektrody jsou, udržovány ve vzájemných polohách vhodným! společnými skleněnými proužky připevněnými k jednotlivým elektrodám. Soustava 16 elektronových trysek vytváří tři elektronové paprsky, které se sbíhají do· středu čelní desky z obr. 1, když nepůsobí vychylovací pole vytvářené vychylovacím jhem. K dosažení stavu konvergence rozhodující seřazení elektrod do jedné přímky a jejich vzájemná vzdálenost, zejména G3 a G4. Také křivost elektrody G4 a přesazení jejích otvorů. vůči elektrodě G3 slouží k zaměření dvou vnějších paprsků po konvergenujících drahách ke středovému paprsku. Všechny elektrody mají po třech otvorech a jsou společné pro všechny tři paprsky. Tato monolitická konstrukce velice usnadňuje vytvoření přesné elektronové trysky, . která provádí požadované seřazování paprsků, zejména ve vertikálním směru. Menší chyby v seřazování paprsků, například konvergence ve středu stínítka , obrazovky, se korigují vhodným nastavením soustavy pro statistickou konvergenci, o které byla zmínka výše. Bylo stanoveno, že soustava elektronových trysek má být vytvořena tak, aby vzdálenost mezi sousedními paprsky ve vychylovací rovině byla 6,35 milimetru.

U větších barevných obrazovek, například se stínítkem o· úhlopříčce 38 cm nebo větší, může být žádoucí korigovat koma tak, aby rastry dvou vnějších paprsků měly na stínítku obrazovky stejný rozměr jako rastr středového paprsku. Chybu koma může vykazovat vychylovací jho a, pokud ji má, vadí divákovi tím víc, čím větší jsou rozměry stínítka obrazovky. Pro korekci koma mohou se kolem výstupních otvorů elektrody G4 umístit obvykle prstencové clony 40, 41 z magneticky prostupného materiálu, jako chrání dva vnější paprsky před částí magnetického vychylovacího pole a tím vyrovnávají účinek vychylovacího pole na tři paprsky tak, že se vytvoří tři rastry o stejném rozměru.

Vychylovací jho je uspořádáno z vnějšku kolem baňky obrazovky s poměrně malou mezerou mezi vnitřním. povrchem jha a skleněnou 'baňkou. Rozměr míry obvykle nepřesahuje 6,35 mm. Bylo stanoveno, že vychylovací jho popsaného typu se má nastavovat ve směrech kolmých k podélné ose obrazovky pro vytvoření nejlepší konvergence paprsků. Nejprve se nastaví statická konvorgenční soustava tak, aby se paprsky sbíhaly ve středu rastru. Pak se jho pohybuje kolmo k obrazovce, až se dosáhne na rastru nejlepší celkové konvergence. Potom se jho zajistí v nastavené poloze, například pomocí vhodné objímky.

přijatelné konvergence paprsků ve všech bodech rastru se dosáhne podle vynálezu za použití správně nestaveného jha popsaného typu, ve spojení s elektronovou tryskou in-line popsanou v souvislosti s obr. 5. Výsledkem použití společných elektrod s několika otvory v soustavě 18 elektronových trysek je přesné seřazení paprsků iak, že konvergují ve středu stínítka s přijatelnou chybou konvergence. Vinutí cívek jha jsou provedena tak, že celkové nerovnoměrnosti vychylovacího pole, to jest záporný horizontální izotropní astigmatismus a kladný vertikální izotropní astigmatismus, umožňující vychylování paprsk ů, oniž . by způsobovaly odchýlení paprsků od přijatelné konvergence v kterémkoliv bodě rastru. Konkrétně jsou zvoleny charakteristiky astigmatisrnu tak, aby nastávala podk onvor gence paprsků podél horizontě inní osy a překonvergence paprsků podél vertikální osy. Důsledkem této speciální konvergence na osách je přijatelná konvergence v rozích rastru, jak je znázorněno na obr. 3b.

Bylo zjištěno, že účinek koma, to jest různá velikost barevných rastrů, se zvyšuje se zvětšováním mezery mezi elektronovými paprsky a se zvětšováním rozměru stínítka obrazovky. Není tedy třeba korekce koma, jestliže délka úhlopříčky obrazovky nepřesahuje 35,5 cm. U obrazovek s většími rozměry stínítka, kterých se dnes používá, je vliv koma úměrně větší a je třeba použít clony 40, 41 popsané s odkazem na obr. 5.

Ačkoliv byl popsán příklad provedení s toroidním jhem může se samozřejmě použít rovněž vhodného vychylovacího jha s cívkami sedlového typu. Je známo, že vlastnosti koma cívek sedlového typu se dají regulovat rozmístěním vinutí sedlového typu na vstupní a střední části vychylovacích cívek. Podobně se i astigmatismus sedlových cívek může regulovat rozmístěním vinutí ve střední a výstupní části vychylovacích cívek. Za určitých okolností je možno vynechat koma clony 40, 41 popsané podle obr. 5, protože charakteristiky koma u jha sedlového typu se dají regulovat.

ObM\ 6 znázorňuje stínící -masku a uspořádání luminoforů na stínítku proužkového typu, vhodné pro použití v obrazovce z obr. 1. Kombinace masky luminiscenčního stínítka čárového typu poskytuje větší světelný výkon než uspořádání masky a stínítka mozaikového typu. Na obr. 6 procházejí tři elektronové paprsky 20a, 20b, 20c podlouhlými otvory 15 ive- stínící masce 14, st, dopadají na příslušné zelené, červené a modré proužky luminoforů 13, 13a, 13b nanesené na stínítko 12 obrazovky. Kombinace tohoto typu, ve které jsou podlouhlé otvory 15 kolineární se svislými proužky luminoforů, se může s výhodou použít s elektronovou tryskou horizontálního typu in- line, popsaného ve spojení s obr. 5. Podlouhlé otvory 15 ve stínící masce 14 propouštějí víc paprsků než odpovídající bodové otvory, používané ve spojení .se stínítky mozaikového typu. Důsledkem větší propustnosti masky v kombinaci s podlouhlými otvory s svislými proužky luminoforů z obr. 6 je zvýšení světelného výkonu obrazovky. Na rozdíl od elektronové trysky delta nevyžaduje elektronová tryska in-line v kombinaci podle vynálezu dynamickou konvergenci a tudíž nedochází k přeskupení trojice paprsků, to jest k zvětšení vzdáleností tří paprsků při vychylování ze středu rastru. Tím se usnadní zaostřování pro nanášení luminofořových proužků.

Další výhodou systému podle vynálezu, který neobsahuje vnitřní zařízení pro dynamickou konvergenci, je zlepšená rozlišovací schopnosit a konvergence na. okrajích zásluhou toho, že nedochází ke zkreslení magnetického pole, způsobovanému, takovými vnitřními zařízeními.

Popsaný systém má význačnou vlastnost, že nevyžaduje korekci dynamické chyby konvergence a účinků koma. Protože chyba konvergence a účinky koma se zvětšují se zvětšováním rozměru stínítka obrazovky, vynález se s výhodou může použít, u barevných obrazovek typu in-line, které mají stínítko s úhlopříčkou 58 a 63 cm. Avšak za těchto okolností může být žádoucí doplnit obrazovku, jejíž význačnou vlastností je sařízením pro dynamickou konvergenci. K tomu mohou sloužit elektrostatické nebo elektromagnetické konvergenční prvky umístěné uvnitř nebo kolem hrdla obrazovky a buzené pauzo řádkovým nebo půlsnímkovým kmitočtem. Například použitím samotné korekce chyb řádkové dynamické konvergence s popsanou tryskovou soustavou in-line vzniká rastr, ve kterém paprsky konvergují uspokojivě ve všech bodech.

Claims (2)

1. PŘED Μ Ε τ V Y N Á I. E 7 I:

   1. Zobrazovací barevná samokonvergenční televizní soustava, obsahující obrazovku s vyčerpanou baňkou, se stínítkem opatřeným svislými opakujícími se proužky luminoforů, se stínící maskou se svislými protáhlými otvory, které se tory jí s proužky luminoforů, a s elektronovou tryskovou, -soustavou umístěnou v hrdle baňky proti stínítku ke generování tří horizontálních elektronových paprsků in-line, vyznačená tím, že soustava (16) elektronových trysek má na výstupním konci pro elektronové paprsky (20a, 20b , 20c) alespoň dvě u sebe umístěné společné elektrody (38, 39), z nichž jedna má dva vnější z celkem tří otvorů pro elektronové paprsky přesazené směrem ven oproti odpovídajícím otvorům druhé elektrody (38, 39) ke konvergování elektronových paprsků na stínítko (12), přičemž obrazovka (10) je prostá dynamické konvergenční soustavy, u soustavy (16) elektronových trysek je umístěna statická konvergenční soustava (18) k vytváření magnetického pole uvnitř hrdla baňky pro konver gování elcktr omových ipmorsků v bodě nprostrod stínítka (12), kde vychylovací jho(17) obsahuje jednak vodorovnou vychylov d cívku pro vytváření nehomogenního, vychylovacího pole, měnícího se ve směru podélné osy obrazovky (10) a pro, vytváření záporného astigmatismu pro paprsky ve směru vodorovné osy, a jednak obsahuje svislou vychylovací cívku pro vytváření nehomogenního vychylovacího pole, měnícího se ve směru podélné osy obrazovky (10) a pro vytváření kladného astigmatismu ve směru svislé osy pro konvergování paprsků během vychylování vo vodorovném a svislém směru.
2. 2. Zobrazovací barevná samokonvergenční televizní soustava, vyznačená tím, že soustava (16) elektronových trysek je opatřena magnetickým, zařízením pro nastavování intenzity vychylovacích magnetických polí, působícím alespoň na jeden elektronový paprsek k vyrovnání vlivu vychylovacího pole pro vytvoření tří stejných složkových rastrů.