CS202563B2

CS202563B2 - Process for preparing mixture for the production of buiding material and device for making this process

Info

Publication number: CS202563B2
Application number: CS765602A
Authority: CS
Inventors: Ludwig Kwech; Fritz Jung
Original assignee: Perlmooser Zementwerke Ag
Priority date: 1975-08-27
Filing date: 1976-08-27
Publication date: 1981-01-30
Also published as: AT371421B; RO79513A; ATA660475A; FR2322108A1; SE7609442L; DE2638708A1; AR207727A1; BE845569A; US4102700A; IT1066222B; ES451013A1; BR7605623A; GB1551269A; CH615838A5

Description

Vynález se týká způsobu přípravy směsi pro výrobu stavební hmoty, při kterém se směs připravuje z nejméně dvou zahřívaných anorganických složek různého složení, z nichž první složka se zahřívá na teplotu, která je vyšší než teplota zahřívání nejméně jedné druhé složky směsi; vynález se týká také zařízení к provádění tohoto způsobu.

Při výrobě keramického zboží, žárovzdorných materiálů, materiálů pro ochranu proti požáru, stavebních hmot a řady jiných se hotové výrobky připravují ze směsi, obsahujících nejméně dvě základní složky různého složení, které jsou nejčastěji vytvářeny z různých výchozích materiálů, ze kterých se konečný výrobek vytváří ohří-. váním, kalcinováním, vypalováním, fritováním, slinováním, spékáním nebo tavením; základním příkladem takového typu materiálu, vytvářeného tepelnou přeměnou základní suroviny, je cementový slínek. Tyto výrobní postupy, založené na tepelném zpracování základní suroviny, vyžadují velké množství tepelné energie, jejíž cena stále stoupá, takže snížení její spotřeby má základní význam pro všechna uvedená i neuvedená průmyslová a hospodářská odvětví.

Je známo, že při výrobě cementu se zá kladní surovina vypaluje na cementový slínek při teplotách od 1400 do 1450 °C. Pro ohřátí na tuto teplotu musí být do suroviny přivedeno velké množství tepelné energie, které se po vypálení v chladicích komorách musí zase ze slínku odebrat a odvést, popřípadě je třeba chlazení provést za vypalovacím pásmem pece. Vypalovací pecí je v těchto případech obvykle rotační pec a chladicí zařízení jsou tvořena roštovými, trubními, šachtovými nebo satelitními chladiči. Teplo odebrané z cementového slínku v chladičích se obvykle využívá к předehřívání spalovacího vzduchu, který se potom přivádí do rotační pece. V dosud známých zařízeních však není možno převést veškeré získané teplo do spalovacího vzduchu a pro zbytek tepla není dosud vhodné uplatnění.

Řešení podle vynálezu má přispět ke snížení nároků na spotřebu energie v uvedených výrobních odvětvích a má se uplatnit nejvíce při přípravě dvousložkových a vícesložkových směsí, kdy jedna ze složek například směsného pojivá se vyrábí z výchozího materiálu ohřátím na vyšší teplotu než je teplota ohřevu dalších surovin, ze kterých se vytváří nejméně jednna další složka připravované směsi.

Podstata přípravy směsi pro výrobu sta vebních hmot podle vynálezu, která sestává nejméně ze dvou ohřívaných anorganických složek různého složení, z nichž první složka se ohřívá na vyšší teplotu než nejméně jedna druhá složka, spočívá v tom, že teplo vynaložené na ohřátí první složky směsi na vyšší teplotu se při následujícím ochlazování první složky využije pro ohřívání druhé složky směsi na teplotu, která je nižší než teplota první složky směsi, přičemž teplo so převádí mezi oběma složkami vzájemným stykem obou složek směsi v nejméně jednom místě chladicího pásma, nacházejícího se před vstupem, v místě vstupu nebo za vstupem první ohřáté složky směsi do chladicího zařízení.

Složkami směsi mohou být materiály různého druhu, například chemické látky, směsi látek, fyzikální smíšeniny, vícefázové soustavy, popřípadě jiné heterogenní látky.

Chladicím pásmem se rozumí taková oblast výrobního zařízení, která začíná v zahřívacím pásmu, například ve vypalovací peci, kde první složka směsi při své cestě prostorem pece překročí maximální teplotu a pokračuje do chladicího zařízení, kde se dokončuje chladicí operace.

Kromě těchto výhod se kombinací dvou proudů složek směsi dosáhne podstatného zjednodušení celého postupu a jeho zhospodárnění ve srovnání s dosud známými výrobními postupy, při kterých byly jednotlivé složky směsi zpracovávány samostatně.

U výrobního postupu podle vynálezu je možno celé množství výchozí suroviny, popřípadě jen jeden díl směsi, přivádět do vybraného místa výrobního zařízení. V případě rozděleného přivádění může být zbývající část složky přidávána к první složce směsi například ještě před zahříváním a může být také zpracovávána při vyšší teplotě, popřípadě je možno druhou složku přidávat dodatečně ke směsi, připravené způsobem podle vynálezu, v průběhu dodatečného zahřívání. Jednotlivé podíly výchozího materiálu, který má být tepelně zpracováván, mohou být přiváděny na více místech.

Způsob podle vynálezu je výhodný především u těch způsobů výroby stavebních hmot, jehož suroviny, tvořící první složku i další složky výchozí směsi, musí být tvořeny takovými materiály, které musí prodělat chemickou přeměnu, vyvolanou v průběhu zahřívání.

Tím, že se к první složce směsi, ohřáté na vyšší teplotu, přidávají další složky ohřáté na nižší teplotu než první složka, dosahuje se intenzivního kontaktu mezi jednotlivými materiály a tím také účinnějšího předávání tepelné energie, akumulované v první složce v průběhu vypalování, výchozím materiálům nejméně jedné další složky, které přicházejí v podstatě studené na začátek pásma, kde probíhá zahřívání, na příklad na začátek vypalovací rotační pece. Zahřátá první složka směsi, tvořená například vypáleným cementovým slínkem, vyrobeným při přípravě portlandského cementu obvyklého složení, se tedy po svém vstupu do chladicího pásma nebo chladicího zařízení ochlazuje přímým stykem s chladnějším materiálem další složky směsi, který tak získává alespoň část požadované teploty pro další zpracování. Často je třeba, zejména při výrobě cementového slínku pro portlandský cement, dosáhnout rychlého ochlazení vypáleného materiálu; tomuto požadavku je možno snadno vyhovět při provádění způsobu podle vynálezu. Předáváním tepla z horkého materiálu do chladnějšího še podstatně snižuje zatížení chladicího pásma pece za místem maximální teploty, zasahujícím až do chladiče, a současně se dosahuje snížení teploty slínku na nižší teplotu než je tomu u dosud známých zařízení, kde například na výstupu rotační pece pro výrobu slínku portlandského cementu dosahuje teplota hodnot kolem 1300 °C. Protože chladnější složky je. možno přivádět do chladicího pásma v libovolném místě, je možno volit stupeň ohřátí přiváděného chladnějšího materiálu a také jeho množství.

U způsobu podle vynálezu, který kromě jiného sjednocuje dva různé zahřívací postupy do jediného, se v každém případě podstatně redukuje množství potřebné tepelné energie, zmenšuje se rozsah potřebného technického vybavení a počet obsluhujících pracovníků a tím se snižují pořizovací a provozní náklady.

Způsobem podle vynálezu je možno vyrábět například cement, přičemž při tomto příkladném provedení způsobu je první složkou cementový slínek obvyklého složení a druhou složkou, která se směšuje s: první složkou, Jsou látky, které se zahřívají na teplotu nižší než je vypalovací teplota cementového slínku. Tento výrobní postup je možno charakterizovat tím, že výchozí látky, tvořící nejméně jednu druhou složku, ohřívané na nižší teplotu, přejímají teplo z horkého cementového slínku, který vychází ze slinovacího pásma rotační vypalovací pece, přičemž cementový slínek má obvyklé složení a směšuje se s druhou složkou při vstupu do chladicího zařízení, popřípadě také v průběhu průchodu chladicím zařízením.

Výchozími látkami druhé složky, zahřívanými na nižší teplotu než je teplota vystupujícího cementového slínku, jsou podle vynálezu takové látky, které jsou po zahřátí schopny hydratovat; takovými látkami jsou například suroviny pro výrobu slínových slínků, patřící do skupiny slínů, vápenitých slínů, dolomitických slínů nebo hlinitých slínů, slínových břidlic, vápenitých hlín, fylitů, zásaditých hornin a některých odpadových látek, jejichž složení odpovídá složení jmenovaných látek.

Chemické složení těchto surovin pro výrobu slínku se může v širokých mezích měnit. Suroviny pro výrobu slínového slínku sestávají podobně jako u výroby portlandského cementu především ze sloučenin kyseliny křemičité, kysličníku hlinitého·, kysličníku železitého a vápna, přičemž tato směs však obsahuje méně vápna než surovina pro výrobu portlandského cementu.

Hydratační schopností se rozumí, že produkty a sloučeniny, obsažené ve slínovém slínku, mají po ohřátí teplem první složky takové vlastnosti, že u nich reakcí s vodou vzniká vnitřní vazba, která je odolná proti dalšímu působení vody, přičemž hydratace se může urychlit a zintenzívnit jako obvykle přidáním alkalických nebo sulfátových látek. Hmoty schopné hydratace se odlišují touto vlastností od materiálů, jako jsou například určité modifikace kyseliny křemičité, zejména opál nebo kaolin, jejichž struktura se zahřátím pouze rozštěpí, a které mohou reagovat pouze s hydroxidem vápenatým. Máme-li charakterizovat novotvary, vznikající ve slínovém slínku, je třeba připomenout, že obsahují sloučeniny, které ve srovnání s cementovým slíhkem obsahují větším nožství CaO, ale mají ternární vazby a sloučeniny, chudé na obsah vápna, zejména směsi na bázi SiOz, AI2O3, CaO, F1C2O3, křemičitan vápenatý chudý na vápno a hlinitan vápenatý. ]e-li první složkou směsi cementový slínek portlandského typu. získává se při způsobu podle vynálezu směsný slínek, který při zpracovávání spolu s cementem má vlastnosti, které · jsou dokonce lepší než vlastnosti portlandského cementu.

V důsledku toho, že při přípravě slínového slínku je možno použít nižších teplot než jsou potřebné při pálení slínku · po^^tlandského· cementu, je možno použít také dolomitického slinu s podstatně vyšším obsahem CaO, než je horní přípustná hranice při výrobě portlandského cementu, aniž by docházelo k nepříznivému rozpínání betonu, vyrobeného z takového cementu, které by bylo způsobeno zvýšeným obsahem MgO.

První složkou, zahřívanou · na vyšší teplotu, však může být také vápno, slínové nebo dolomitické vápno, které se vypálí a převede například na vzdušné bílé vápno, popřípadě slabě hydraulické vápno, vysoce hydraulické vápno nebo jiný druh vápna, přičemž vypalovací teploty se pohybují kolem 1100 až 1200 °C.

Výchozí látkou, přidávanou k vypálenému vápnu a tvořící druhou složku, zahřívanou na nižší teplotu než první složka, může být také v tomto případě surovina, používaná · pro výrobu slínového slínku. Tato výchozí látka přichází do styku .s odkyseleným vápnem, opouštějícím vypalovací oblastj a zahřívá se na potřebnou teplotu.

Tímto postupem vytvořené látky, sestávající nejméně ze dvou složek různého chemického složení, jsou vhodné pro přípravu malt na zdění a pro omítky a také pro přípravu směsných pojiv vyšších kvalit, protože v důsledku vyššího obsahu slínového· slínku se malty vyznačují vyšší vláčností a lepší zpracovatelností. Dobrá zpracovatelnost a vysoká vydatnost pojivá může být ještě zlepšena dalšími přísadami, například plastifikátory, ztekucujícími . přísadami, deriváty celulózy a podobnými látkami a příměsemi.

K horkému vypálenému vápnu je možno stejně jako tomu bylo u horkého cementového slínku portlandského typu přidávat nejen základní suroviny pro přípravu slínového slínku, ale také další výchozí materiály · pro druhou složku, které budou ještě uvedeny. K získané směsi se mohou přidávat další přísady · pro· zlepšení vlastností stavebních hmot. Základní výhodou všech těchto alternativních výrobních postupů zůstává podstatná úspora energie, k níž dochází v důsledku kombinování ohřívacího a chladicího postupu.

Stejně tak je možno provádět záměnu materiálů v tom smyslu, že ty látky, které byly prvními složkami, mohou být použity pro druhé složky a naopak. Horký slínek, vytvořený ze slinu, může sloužit například k nadouvání břidlic, které mohou tvořit druhou složku směsi.

Při jiném výhodném provedení způsobu podle vynálezu mohou být výchozí látkou druhé složky, zahřívané na nižší teplotu, takové materiály, které zahříváním získávají pucolánové vlastnosti. K těmto materiálům patří silikátové, popřípadě hlinitanové materiály ze skupiny modifikované kyseliny křemičité, živce, hlinitých materiálů apod., které nacházejí své uplatnění nejčastěji při výrobě cihlářských výrobků, dále sem patří zbytky živičných břidlic, bauxit, · laterit, tras, vulkanické výlevné horniny, sklo· a také další materiály, které mají vlastnosti pucolánu. Ukazuje se, že se u hlavních přírodních a umělých pucolánu dosáhne podstatného zvýraznění puco-lánových vlastností tepelným zpracováním podle vynálezu.

Výchozí materiály pro druhou složku se mohou také vybírat z hmot, které se zahříváním nadouvají a tím se jejich hustota, popřípadě hustota jejich zrn zmenšuje, takže získaný výrobek, sestávající ze dvou různých složek, může sloužit k vylehčování stavebních hmot, jako násypový · · materiál pro . tepelně izolační násypy apod. Výchozími materiály pro tyto výrobky mohou být snadno nadouvatelné hlíny, břidlice, perlit, tufové horniny, vermikulit nebo podobné zeminy a horniny.

Při výrobě stavebních hmot způsobem podle vynálezu je možno jako· výchozích materiálů použít také takových látek, které obsahují příměsi, · snižující kvalitu původního materiálu, ale které se při zahřátí nad určitou · teplotu přeměňují na plyn nebo páry, popřípadě se chemicky přeměňují nebo se jinak v průběhu vypalovacího postupu mění, takže po vypálení již nemohou snižovat kvalitu hmoty; těchto materiálů je možno při způsobu podle vynálezu využít společně s cementovým slínkem obvyklého složení. Příkladem takového materiálu je popílek s vysokým obsahem síry nebo nespálených zbytků,_: který se v současné době nesmí přidávat к materiálu pro výrobu cementového slínku pro vysoký obsah škodlivých složek, snižujících kvalitu cementu.

К první horké složce, tvořené například cementovým slínkem portlandského typu, mohou být přidávány další složky v zrnitém stavu a jejich zrna mohou mít velikost mezi 5 a 30 mm, zejména mezi 10 a 20 mm. Povrch takových zrn se zpravidla zahřeje v průběhu styku s první složkou více než vnitřek zrn. Jestliže se vhodnou volbou místa přidávání druhé složky к první horké složce, to znamená do míst se správnou teplotou, získá vhodný rozdíl teplot na povrchu a uvnitř zrn, může se dosáhnout toho, že povrch zrn je méně pórovitý a má větší odolnost proti oděru. Tím je možno snížit zmenšování velikosti zrn oděrem, při kterém se obvykle vytváří nežádoucí prach.

Další výhodná varianta způsobu podle vynálezu spočívá v tom, že výchozí látka pro nejméně jednu druhou složku, zejména v případě, kdy je touto látkou slínový slínék, přidávaný к cementovému slínku portlandského typu, se zahřívá poměrně rychle na vyšší teplotu a rychle přitom ochlazuje první složku, což má velký význam zejména pro cementový slínek portlandského typu obvyklého složení, u kterého se dosahuje zvýšení kvality. U druhé složky, rychle ohřáté, se dosahuje větší pevnosti povrchové vrstvy a menší možnosti oděru.

Teplota, na kterou se zahřívají další složky stykem s první horkou složkou, se může regulovat jednak množstvím přidávaného materiálu a jednak volbou místa, do kterého se materiál přivádí. Má-li se například dosáhnout nižší teploty ohřátí výchozí látky, například nadouvatelného materiálu, přivádí se tento materiál do místa vstupu horkého materiálu do chladicího pásma, popřípadě přímo do tohoto pásma a materiálu se přivádí větší množství. Má-li se výchozí materiál druhé složky ohřát na vyšší teplotu, pak se musí přidávat v menších množstvích do zahřívacího pásma, například do vypalovací oblasti, popřípadě těsně za konec vypalovací oblasti. Teplotu je možno ovlivňovat volbou poměru obou složek.

Při přípravě směsi slínku portlandského cementu a slínového slínku bývá hmotnostní poměr slínového slínku к cementovému slínku 1 : 1 až 1 : 25, přičemž nejvýhodnější rozmezí je mezi poměrem 1 : 2 a 1 : 25; zvláště dobrých výsledků s ohledem na vysokou hospodárnost výroby při současném zachování dostatečných pevnostních hodnot hmot, vyrobených z tohoto stavebního materiálu, se dosahuje při hmotnostních poměrech 1 : 4 až 1 : 10. Takto vyrobené materiály jsou velmi podobné portlandskému cementu, avšak mají mnohem lepší zpracocatelnost a některé další vlastnosti.

Přidávání druhé složky к první složce například na konci rotační pece nebo v prostoru chladiče může být prováděna nejrůznějšími způsoby, například mechanickou nebo pneumatickou dopravou, vhazováním, vsypáváním nebo vháněním dovnitř v proudu vzduchu.

К provádění způsobu směšování obou složek podle vynálezu slouží zařízení podle vynálezu, které je tvořeno zahřívacím zařízením, představovaným zejména rotační pecí, šachtovou pecí nebo pecí pro pálení nebo pražení ve vznosu a které slouží к ohřevu první složky. Zařízení dále obsahuje chladicí ústrojí a přepravní ústrojí, umístěné mezi výstupem ohřívacího ústrojí a chladicího ústrojí, tvořeného například chladičem slínku. Podstata zařízení podle vynálezu spočívá v tom, že je opatřeno podávacím ústrojím pro přivádění výchozí látky pro nejméně jednu druhou složku, jehož podávači konec se nachází v oblasti chladicího pásma.

Podle požadované teploty ohřevu druhé složky se výstupní konec podávacího ústrojí může nacházet v oblasti vypalovací pece za místem maximální teploty, na konci pece, uvnitř převáděcího ústrojí nebo popřípadě uvnitř chladicího ústrojí. Zařízení podle vynálezu může být také opatřeno více podávacími ústrojími.

Podávači ústrojí je podle výhodného provedení vynálezu tvořeno šnekovým dopravníkem, který se velmi jednoduše montuje a obsluhuje, popřípadě jím může být ještě jednodušší skluz, plnicí trouba, popřípadě shozová trouba libovolného profilu, skluzový žlab nebo vložka. Podávači ústrojí může být tvořeno také krytem, umístěným na výstupní koncové části pláště rotační pece nebo na plášti otočného trubkového planetového chladiče, přičemž mezi pláštěm pece a chladiče jsou umístěny lopatkovité vložky.

Podle dalšího význaku vynálezu je podávači ústrojí pro přivádění výchozí látky nejméně jedné druhé složky opatřeno těsněním, které je připojeno na převáděcí ústrojí mezi pecí a chladičem; toto těsnění, které má plynotěsně uzavírat obvod místa přívodu druhé složky, je tvořeno především dvojitou výkyvnou klapkou nebo článkovou komorou.

Je-li pec opatřena satelitními chladiči, pak je plnicí a podávači ústrojí zaústěno do oblasti průchozích otvorů mezi rotační pecí a chladičem; při tomto výhodném provedení vynálezu je podávači ústrojí tvořeno nejméně jednou šroubovicovou nebo šnekovou lopatkou, upevněnou na vnitřní straně pláště rotační pece, kterou je výchozí látka druhé složky přiváděna ke spojovacím otvorům mezi pecí a chladičem, přičemž při použití více šroubovicových lopatek je konec každé z nich umístěn tak, aby přiváděl příslušnou další složku pouze k vybraným průchozím otvorům pece a satelitního· chladiče. Takové uspořádání je výhodné zejména v těch případech, kdy je množství druhé složky poměrně malé a suroviny se neohřívají na vysoké teploty. Pro zajištění dopravy výchozí látky nejméně jedné druhé složky směsi může být koncová část rotační pece vytvořena v kuželovém tvaru, takže vnitřní plocha pláště pece .má opačný sklon než je sklon podélné osy rotační pece, takže výchozí látka pro druhou složku směsi, například' pro slínový slínek, je tímto sklonem dopravována k průchozím otvorům do satelitních chladičů.

Podle ještě jiného výhodného provedení vynálezu je zařízení opatřeno dávkovacím ústrojím pro dávkování výchozí látky · druhé složky, kterým je umožněno regulovat teplotu zahřívání druhé složky, protože tato teplota je závislá mimo jiné na množství podávaného materiálu.

Příkladné provedení zařízení k provádění způsobu přípravy vícesložkové směsi jsou zobrazeny na výkresech, kde představují obr. 1 schematický boční pohled na rotační pec s příslušenstvím pro vypalování cementového· slínku a přidávání výchozí látky pro nejméně jednu druhou složku směsi, obr. 2 pohled na vynášecí konec rotační pece, zobrazený ve zvětšeném měřítku, kde se druhá složka přidává k první složce v oblasti konce rotační pece, obr. 3 příčný řez koncovou částí rotační pece, vedený rovinou III—III z obr. 2, obr. 4 boční pohled na vynášecí konec rotační pece, kde se výchozí látka pro druhou složku přivádí do spojovacího pásma mezi koncem rotační pece a chladičem, obr. 5' příčný řez koncovou vynášecí částí rotační pece, vedený rovinou V—V z obr. 4, obr. 6 boční pohled na vynášecí konec rotační pece a část chladiče, . kde se druhá složka přivádí do otočné části chladicího ústrojí, umístěného za rotační pecí, obr. 7 příčný řez koncovou částí rotační pece a otočného chladiče, vedený rovinou · VII—VII z obr. 6, obr. 8 boční pohled na vynášecí konec rotační pece, do kterého· je ' zaústěn konec shozového žlabu pro přivádění druhé složky, přičemž koncová část se zaústěným shozovým žlabem je znázorněna v podélném řezu, obr. 9 příčný řez koncovou částí rotační pece a podávacím shozovým žlabem, vedený rovinou IX—IX z obr. 8, · obr. 10' boční pohled na koncovou část rotační pece, zobrazené částečně v podélném řezu, která je opatřena satelitními chladiči a u níž je výchozí látka druhé složky přiváděna do oblasti spojovacích otvorů mezi rotační . pecí a satelitními chladiči, a obr. 11 .schematický boční pohled na šachtovu pec, zobrazenou částečně v podélném řezu a opatřenou podávacím ústrojím pro provádění způsobu podle vynálezu.

Způsob podle vynálezu je možno provádět na běžné rotační peci 1 pro pálení ce mentového slínku, která je opatřena podávacím ústrojím 2 pro přivádění suroviny do vnitřního prostoru rotační pece 1, která . je v podstatě výchozí látkou pro první složku směsného materiálu. Na opačný konec rotační pece 1 navazuje chladicí ústrojí 3 pro chlazení vypáleného slínku, přičemž současně se oblás-ti tohoto konce nachází přívodní ústrojí 4 pro přivádění .druhé složky směsi. Nad podávacím ústrojím 2 je umístěn výměník 5 tepla pro předehřívání suroviny k výrobě cementového slínku, přiváděné do rotační pece 1, spalinami, vycházejícími z rotační pece 1. Znázorněný typ výměníku 5 tepla může být pochopitelně nahrazen jiným typem, například roštovým předehřívačem suroviny, popřípadě může být rotační pec 1 prodloužena do kalcinačního nebo sušicího pásma.

Rotační pec ' 1 je mírně skloněna, takže její podélná osa není vodorovná, a je na své vnější ploše ' opatřena vnějšími obvodovými prstenci . 6, které se odvalují po vodicích kladkách 7, uložených v ložiskách 8 na podpěrách rotační pece (obr. 2, 4, 6, 8, 10). K pohonu rotační pece 1 slouží neznázorněný motor, který je v záběru s ozubeným věncem . 9, pevně spojen s vnější plochou pláště rotační pece 1.

Na rotační pec 1 ' je přes přechodový díl 10 napojeno· chladicí ústrojí 3 pro · chlazení . vypáleného cementového slínku. V přechodovém dílu 10 jsou současně uloženy hořáky 11 a tento· díl 10 je současně padací šachtou, kterou spadává vypálený slínek do . chladicího· ústrojí 3. Chladicí ústrojí 3 může být tvořeno trubkovým' · chladičem (obr. 2 až 7), roštovým chladičem (obr. 8 a 9), šachtovým chladičem, popřípadě planetovým nebo · satelitovým chladičem ·· (obr. 10). Použije-li se trubkového chladiče, pak je jeho pohon obstaráván neznázorněným motorem.

Do chladicí ' . oblasti zařízení podle vynálezu se přivádí · přívodním ústrojím 4 nejméně jedna druhá složka směsi, přiváděná ve formě suroviny, přičemž tato druhá složka se v zařízení · ohřívá na nižší teplotu než cementový slínek. . Místa, do kterých může být podle vynálezu přiváděna druhá složka směsného materiálu, jsou na obr. 1 vyznačena čerchovanými čarami. Z toho· je patrno, že druhá .složka může být přiváděna do koncové části rotační pece 1 (obr. 2, 3, 8, 9), do přechodového dílu 10 mezi rotační pecí 1 a chladičem (obr. 4, 5), do koncové části chladicího ústrojí 3 (obr. 6, 7) nebo' do kuželovité výstupní části rotační pece 1. Přívodní ústrojí 4 je napojeno na chladicí pásmo výhodně prostřednictvím dávkovacího ústrojí 12, které může být tvořeno například vážícím pásem.

V příkladném provedení zařízení podle vynálezu, zobrazeném na obr. 2 a 3, je· druhá složka směsi přiváděna do místa, nacházejícího · se na konci rotační pece · 1.

Přívodní ústrojí . 4 a dávkovači ústrojí 12

202363 jsou umístěna po stranách rotační pece 1 a nad ní, přičemž materiál druhé složky padá do přívodního otvoru 14, umístěného tangenciálně к obvodovému prstencovému krytu 13. Plášť rotační pece 1 je uvnitř prstencového krytu 13 opatřen dvěma protilehlými otvory 15, jimiž procházejí lopatkovité vložky 16, zasahující do vnitřního prostoru rotační pece 1, které se spolu s ní otáčejí. Přívodní otvor 14 v obvodovém prstencovém krytu 13 je spojen přes uzavírací ústrojí 17, tvořené například komůrkovým lopatkovým kolem, s výstupní stranou dávkovacího ústrojí 12.

Chladicí ústrojí 3, vytvořené v tomto příkladném provedení ve formě rourového chladiče, je podobně jako rotační pec 1 opatřeno na vnější straně svého pláště obvodovým vnějším prstencem 18, který se odvaluje po kladkách 19, uložených na podpěrách 20 (obr. 2 až 7). Směr otáčení rotační pece 1 je naznačen šipkou 21 a směr otáčení rourového chladiče je naznačen další šipkou 22.

V příkladném provedení zařízení je materiál druhé složky veden z přívodního ústrojí 4 přes dávkovači ústrojí 12 uzavíracím ústrojím 17 do přívodního otvoru 14 a odtud přichází v tangenciálním směru na lopatkovité vložky 16 a do otvorů 15, kterými vstupuje do vnitřního prostoru rotační pece 1, kde přichází do styku s horkou první složkou směsi.

V dalším příkladu provedení podle obr. 4 a 5 je přívodní ústrojí 4 pro přivádění nejméně jedné druhé složky směsi tvořeno šnekovým dopravníkem 23, jehož výstupní konec je zaústěn do přechodového dílu 10 mezi rotační pecí 1 a chladicím ústrojím 3. Šnekový dopravník 23 je vytvořen jako výtlačný šnek, u jehož výstupního konce se v průběhu provozu nahromadí dopravovaný materiál, který tak tvoří v podstatě uzávěr, zabraňující úniku plynů z přechodového dílu 10. Nad šnekovým dopravníkem 23 je umístěna plnicí násypka 25, do které je materiál přiváděn opět přes dávkovači ústrojí 12, tvořené pásovou váhou. Šnekový dopravník 23 je poháněn motorem 24 a je uspořádán v podstatě v rovině kolmé na osu otáčení rotační pece 1, takže přiváděný materiál druhé složky se dostává bezprostředně do styku s horkou první složkou směsi.

V příkladném provedení podle obr. 6 a 7 se nejméně jedna druhá složka směsné stavební hmoty přivádí do vstupního konce rourového chladiče, přičemž přívod druhé složky má v podstatě stejné konstrukční vytvoření jako tomu bylo u příkladů provedení z obr. 2 a 3. Přívodní ústrojí 4 a dávkovači ústrojí 12 jsou umístěna po stranách chladicího ústrojí 3 a nad ním, přičemž plášť rourového chladiče je v blízkosti konce opatřen obvodovým prstencovým krytem 26, která má tangenciální plnicí otvor 27. Rourový chladič je uvnitř prstencového krytu 26 opatřen dvěma protilehlými otvory 28, do nichž jsou vestavěly lopatkovité vložky 29, vystupující do vnitřního prostoru prstencového krytu 26 a vedoucí do vnitřního prostoru rourového chladiče, přičemž tyto lopatkovité vložky 29 se otáčejí spolu s chladičem. Plnicí otvor 27, jehož osa je svislá, je napojen přes těsnicí a uzavírací orgán 30, vytvořený ve formě dvojité výkyvné komory, na výstupní konec dávkovacího ústrojí 12. Dvojitá výkyvná komora nebo dvojitá výkyvná klapka uzavíracího orgánu 30 sestává ze dvou uzavíracích soustav, umístěných v odstupu od sebe a vzájemně na sebe vázaných , z nichž jeden je vždy otevřen a druhý uzavřen, takže do tangenciálního plnicího otvoru 27 přichází vždy dávka materiálu, která se vejde do prostoru mezi oběma uzavíracími soustavami. Materiál druhé složky, vycházející z přívodního ústrojí 4, je veden přes dávkovači ústrojí 12 a přes uzavírací orgán 30 do tangenciálního plnicího otvoru 27 prstencového krytu 26, přičemž uvnitř prstencového krytu 26 se materiál usměrňuje lopatkovitými vložkami 29 a při otáčení rourového chladiče je vnášen do jeho vnitřního prostoru.

U příkladu provedení zařízení podle vynálezu, zobrazeného na obr. 8 a 9, je přívodní ústrojí 4 napojeno na nehybný shozový žlab 31, jehož konec je zaústěn do výstupního konce rotační pece 1. Shozový žlab 31 může být nahrazen podobnými nehybnými jednoduchými dopravními prostředky, jako jsou shozové trouby, žlaby, skluzy apod. Materiál se v tomto příkladném provedení vede od přívodního ústrojí 4 přes dávkovači ústrojí 12 a uzavírací orgán 32, tvořený opět dvojitou výkyvnou komorou, ke shozovému žlabu 31, kterým je materiál druhé složky směsi přiváděn do výstupního konce rotační pece 1. Shozový žlab 31 přitom prochází částečně přechodovým dílem 10 mezi rotační pecí 1 a chladicím ústrojím 3 a leží v rovině, nacházející se stranou od osy otáčení rotační pece 1, aby hořáky 11 mohly zůstat v ose otáčení rotační pece 1. Na přechodový díl 10 navazuje chladicí ústrojí 3, které je tvořeno roštovým chladičem.

V příkladu provedení, zobrazeném na obr. 10, je druhá složka směsi přiváděna z přívodního ústrojí 4 přes dávkovači ústrojí 12 a šnekový dopravník 33 do kuželového výstupního konce 34 rotační pece 1. Chladicí ústrojí 3, navazující na rotační pec 1, je v tomto příkladu provedení tvořeno satelitovým chladičem 35, popřípadě skupinou satelitových chladičů 35, rozmístěných po obvodu rotační pece 1 ve stejných vzájemných vzdálenostech. Z vnitřního prostoru rotační pece 1 je vypálený slínek veden do satelitových chladičů 35 otvory 36 v plášti rotační pece 1. Kuželovitý výstupní konec 34 rotační pece je opatřen soustavou šroubovicových křídel nebo šroubo202563 vicových lopatek 37, které hrnou vypálený stínek vždy k jednomu z obvodových otvorů 36, ústících do satelitových chladičů

35. Hořák 11 rotační pece 1 je opět umístěn v její ose otáčení, přičemž šnekový dopravník 33 je uložen rovnoběžně s touto osou.

Šnekový dopravník 33 je poháněn motorem 38. Pro ochranu proti sálajícímu teplu a pro ochranu obsluhy pece 1 před zraněním otáčejícími se satelitovými chladiči 35 je kolem osy rotační pece umístěn ochranný štít 39, kterým šnekový dopravník 33 prochází. U tohoto příkladu provedení je materiál druhé složky ' veden z přívodního ústrojí 4 přes šnekový dopravník 33 a šroubovicové lopatky 37 k obvodovým otvorům

36, vedoucími do satelitových chladičů 35, v nichž se smíchává s první horkou složkou, přicházející z rotační pece 1, například s horkým vypáleným cementovým slínkem pro přípravu portlandského cementu.

V dalším příkladném provedení je zařízení k provádění způsobu podle vynálezu tvořeno, šachtovou pecí 40, která je opatřena plnicím· ústrojím 41 pro podávání první složky směsi, například vápence, vypalovacím pásmem 42 a chladicím pásmem 43. V přechodové oblasti mezi vypalovacím pásmem 42 a chladicím pásmem 43 je umístěno · přívodní ústrojí 44 pro přivádění ' druhé složky, například suroviny pro přípravu slínového slínku, které je opatřeno dávkovacím ústrojím 45, tvořeným například pásovou váhou, dvojitou dávkovači komorou 46, dopravním pásem 47 a otočným talířem 48, který zanáší surovinu pro přípravu slínového slínku vstupními plnicími Otvory 49 ve stěně šachtové pece 40 do jejího vnitřního prostoru. Materiál druhé složky pak přichází v prostoru šachtové pece 40 do styku s vypalováno první složkou, například s odkyseleným vápencem.

Způsob výroby směsných cementů podle vynálezu je objasněn pomocí několika následujících příkladů.

Příklad 1

V rotační peci 1, vytápěné topným olejem a mající výkon 460 tun slínku za den, se vypaluje cementový slínek portlandského cementu, který obsahuje 56,9 % C3S, 15,3 proč. CzS, 14,0' % CsA a 8,2 '% C₄AF. Nad otvor zhlaví rotační pece 1 se ve výšce pecní plošiny přivádí surovina pro' přípravu slínového slínku v zrnitém stavu, která má zrna velikosti 12 až 32 mm a přivádí se do shozového žlabu 31, vedoucího k rourovým chladičům. Surovina pro' přípravu slínového slínku má následující složení a obsahuje 31,3 % S1O2, 10,8 % AI2O3, 4,5 % FezCte, 49,8 CaO, přičemž ztráta vypalováním ' činí 24,3 %. Tato surovina se ve výstupu rotační pece 1 smíchá se slínk-em portlandského cementu, který horký vystupuje z rotační pece 1. Surovina pro přípravu slínového slínku se přidává v množství 5900 kg/hod., takže hmotnostní poměr mezi oběma složkami, tj. ' poměr mezi hmotností slínku portlandského cementu a hmotnostní slínového slínku je 80 : 20. Takto získaná směs slínků a také samotný slínek portlandského cementu ' byly ' po semletí se směsí surového' vápence a anhydridu zkoušeny podle rakouské ' normy pro cementy ON B 3310 a bylo' dosaženo následujících výsledků:

samotný slínek portlandského směs slínku portlandského cementu cementu a slínového slínku

normová konzistence	25,5 '%	26,0 %
počátek tuhnutí	3 ' hod. 35’	3 hod. 45’
konec tuhnutí	4 hod. 00’	4 hod. 20’
zkouška vařením	stálý	stálý
pevnost v tahu za' ohybu
po třech dnech	46 kp/cm² -	43 kp/cm²
po sedmi dnech	53 kp/cm²	52 kp/cm2
po dvaceti osmi dnech	67 kp/cm²	72 kp/cm2
pevnost v tlaku
po třech dnech	216 kp/cm²	223 kp/cm2
po sedmi dnech	275 kp/cm'²	272 kp/cm2
po dvaceti osmi dnech	387 kp/cm²	411 kp/cm2

Při ukládání dvou betonových směsí, vyrobených z obou typů pojivá, se ' ukázalo, že směsné pojivo, obsahující také slínový slínek, zvýšilo tekutost a zpracovatelnost betonové ' směsi.

Použitím nového' druhu cementu bylo dosaženo 29% úspory nákladů na energii, obsluhu a úroky z investičních nákladů.

Příklad 2

V rotační peci 1, vytápěné topným' olejem, se vypaluje při výkonu 1050 tun slínku za den portlandský ' cementový slínek, mající složení 68,2 % C3S, 9,8 % C2S, 9,9 %

C3A a 7,4 %| C4AF. Druhá složka směsi, představovaná slínem s velikostí zrn 18 až 40 mm a obsahujícím 42,0 ' % SiO2, 19,6 % AI2O3, 5,8 % FezOs . a 25,1 % . CaO a majícím) 21,4 % ztráty pálením se přivádí pomocí vodou chlazených rour do koncové oblasti rotační pece 1, vzdálené asi 1 m od jejího konce, kde se mísí s horkým vypáleným cementovým slínkem. Směs potom padá do roštového chladiče, kde se chladí. Slin se přidává do pece 1 v množství 6700 kg/hod., takže hmotnostní poměr ce mentového slínku ke slínovému slínku tvoří 88 : 12. Takto získaná směs slínků se potom semlela spolu se sádrovcem v cirkulačním mlýnu majícím výkon 43 t/hod. . a byla odzkoušena podle rakouské normy ON B 3310 s následujícím výsledkem:

úspora nákladů na spotřebu energie a ob sluhu: 23 % samotný slínek portlandského směs slínku a portlandského cementu cementu a slínového slínku

normová konzistence	27,0
začátek tuhnutí	2 hod. 25’
konec tuhnutí	3 hod. 05’
zkouška vařením	stálý
rozpínání v cm	20,0
pevnost v tahu za ohybu
po jednom dni	47 kp/cm²
po třech dnech	56 kp/cm'²
po sedmi dnech	65 kp/cm²
po dvaceti osmi dnech	73 kp/cm²
pevnost v tlaku
po jednom dni	186 kp/cm²
po třech dnech	278 kp/cm'²
po sedmi dnech	356 kp/cm²
po dvaceti osmi dnech	479 kp/cm²

28,0 hod. 45’ hod. 25’ stálý 20,1

45' kp/cm² kp/cm² kp/cm² kp/cm²

203 kp/cm²

288 kp/cm²

364 kp/cm²

488 kp/cm²

Příklad 3

V rotační peci 1 s výkonem 660 t/den, vytápěné plynem a opatřené satelitovými chladiči 35, se dopravuje slin šnekovým dopravníkem 33 do prostoru rotační pece 1, nacházejícího se mezi satelitovými chladiči 35. Přiváděný slin má ztrátu vypálením 25,7 % a obsahuje 28,4 SíO2, 15,5 °/o Α1|2θ3, 9,4 °/o FezCh a 43,1 % CaO, přičemž má velikost zrn 3 až 10 mm. Protože koncová část rotační pece 1 je . kuželová, sklouzává dodávaný .slin k otvorům 36 . satelitových chladičů 35, kde se mísí s horkým cementovým slínkem, přicházejícím z rotační pece 1 a spolu s ním vstupuje do satelitových chladičů ' 35. Přestupem ' tepla ' z · hokého . cementového slínku do suroviny pro přípravu slínového slínku dochází k podstatnému snížení teploty v satelitových chladičích 35. Množství přidávaného slinu se volí s ohledem na to, aby poměr cementového slínku ke slínovému slínku byl 85 : 15. Takto získaný materiál se pak vede do mlýna, kde se semele spolu se směsí sádrovce a anhydritu. Z vyrobeného cementu se vytvoří. cementová směs spolu s kamenivem, obsahující 325 . kg/m³ cementu, a kamenivo s největší velikostí zrn 25 mm, přičemž z této betonové směsi se vytvoří zkušební kostky o délce . hran 20 cm. Výsledky zkoušek jsou uvedeny v další tabulce:

samotný cementový slínek směs portlandského cementového slínku a slínového ' slínku míra tekutosti ' pevnost v tlaku po 40 hodinách po sedmi dnech po. dvaceti osmi dnech

115,0 kp/cm²

307 kp/cm²

411 kp/cm²

Z betonových směsí obsahujících oba druhy cementu, byly pokusně betonovány desky a ukázalo se, že směs, obsahující jako přísadu rozemletý slínový slínek, má lepší tekutost za stejného vodního součinitele a lepší . zpracovatelnost. Také tvoření trhli nek po zatvrdnutí tohoto betonu bylo podstatně menší.

Při výrobě cementu podle příkladu 3 bylo dosaženo- úspory energie, dosahující 17 proč, ve srovnání s běžnými výrobními postupy.

135 kp/cm²

319 kp/cm²

436 kp/cm² příklad 4

Do· roštového chladiče, zařazeného· za rotační pec 1 o výkonu 900 t portl andského cementu za · den, se přivádí shozovou troubou elektrárenská struska, obsahující 41,0 proč. SiOz, 24,7 % AI2O3, 3,9 · % FezOs, 19,0 proč. CaO, přičemž ztráta vypalováním činí

8,3 '%; všechny tyto podíly jsou vyjadřovány v procentech hmotnostních. Přidáním asi 8 % hmotnostních popílku z celkové hmotnosti slínku se vnitřním kontaktem mezi horkým cementovým- slínkem, přicházejícím · z pece, · a chladným popílkem snižuje ztráta ohřevem na 1,3 % hmot. Takovéto snižení · ztrát není možno dosáhnout u běžných · dosud používaných vypalovacích . postupů. Výsledná směs cementového· simku a popílku se po přidání asi 5 % sádrovce semele a z výsledného pojivá se vytvoří normové maltové hranoly podle rakouské normy · ΟΝ S 3310. Ty se potom vystaví mrazovým zkouškám a získaly se následující výsledky:

cement se zahřívaným popílkem cement s nezahřívaným popílkem modul pružnosti po zmrazovacích cyklech v % · počátečních hodnot 92 °/o %

Zahřívání popílku způsobem podle vynálezu tak podstatně ovlivňuje odolnost betonu proti nepříznivému vlivu popílku na mrazuvzdornost betonu.

Celková úspora energie ve srovnání se způsobem s odděleným vypalováním, činila 11 %.

příklad 5

K rotační peci 1 na vypalování vápna, mající výkon 50 t vápna za den, je přiřazen rourový chladič, ve kterém se provádí při dávání trasu pomočí šnekového dopravníku, aby docházelo k přímému styku mezi vápnem a trasem. Při druhém· pokusu byl místo trasu · přidáván dolomitický slin, chudý na vápnoi Hmotnostní poměr mezi páleným vápnem a trasem, popřípadě mezi vápnem a slínem, byl vždy 60 : 40. Výsledná směs a porovnávací směs s nezahřívaným slínem byly rozemlety na stejnou jemnost a zkoušeny podle norem, platných pro vápno (ON B 332-4). Výsledky zkoušek jsou následující:

vápno s nezahřívaným trasem vápno se zahří- vápno se zahřívaným trasem vaným slínempevnost v tlaku po sedmi dnech ve zvlhčovači skříni a potom ve vodě 42 kp/cm2

Celková úspora energie ve srovnání s běžnými postupy činila asi 21 · %.

příklad 6

Do roštového chladiče, umístěného za rotační pecí 1 na výrobu portlandského cementu sé přivádí žlabem perlit se zrny velikosti 0,1 až 1,0 mm tak, aby se dosáhlo přímého styku mezi cementovým slínkem a perlite-m. Zahřátím se surový perlit nadou85 kp/cm² 77 kp/cm² vá a zmenšuje · v důsledku toho svoji hustotu z· původních hodnot až na 0,9 až 1,1 g/cm3. Z takto vytvořeného jemného· lehčeného plniva se · pak · mohou vyrábět malty pro tepelně izolační omítky, popřípadě s přidáním dalšího lehčeného kameniva se zrny větší velikosti se mohou vyrábět lehčené betony. Dosažené · výsledky jsou podobné jako · u nadouvaných · břidlic. Celková úspora energie · činila 5 °/o.

Claims

1. Způsob přípravy směsi pro výrobu stavební hmoty, která sestává nejméně ze dvou zahřívaných složek různého složení a anorganického původu, z nichž první složka se zahřívá na teplotu, která je vyšší než teplota zahřívání druhé složky směsi, vyznačující se tím, že alespoň částí tepla, obsaženého v ohřáté první složce směsi, se při následujícím chlazení první složky směsi zahřívá druhá složka směsi na teplotu, která je nižší než byla nejvyšší teplota první ohřáté složky směsi, přičemž teplo se z první do druhé složky převádí po vzájemném styku obou složek v nejméně jednom místě chladicího pásma, zaujímajícího oblast mezi místem nejvyšší teploty a chladicím ústrojím.

2. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že druhá složka směsi se zahřívá cementovým slínkem pro výrobu portlandského cementu, opouštějícím pásmo maximální vypalovací teploty.

3. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že druhá složka směsi se zahřívá vápnem, zejména slínovým nebo dolomitickým, vycházejícím z pásma, kde se provádí jeho pálení.

4. Způsob podle bodů 1 až 3, vyznačující se tím, že první složkou směsi, ohřátou na vyšší teplotu, se působí na druhou chladnou složku, kterou je zejména surovina pro slínové slínky, získávající zahřátím hydratační schopnost, patřící do skupiny slínů, slínových břidlic, dolomitických slínů, hlinitých slínů, břidlic, hlinitého vápna, vápnitých hlín, fylitu, vápnitého fy litu, zásaditých hornin a odpadových látek stejného složení.

5. Způsob podle bodů 1 až 4, vyznačující se tím, že první ohřátou složkou směsi se působí na druhou složku směsi, kterou jsou zejména silikátové nebo hlinitanové materiály, nabývající zahřátím pucolánových vlastností nebo u nichž se zahřátím pucolánové vlastnosti zvýrazní a patřících do skupin, zahrnujících modifikace kyseliny křemičité, živce, hlinité materiály pro výrobu cihelných výrobků, zbytky živičných břidlic, bauxit, laterit, tras, vulkanické horniny a skla a jejich směsi.

6. Způsob podle bodů 1 až 3, vyznačující se tím, že první složkou směsi, ohřátou na vyšší teplotu, se zahřívá druhá složka směsi, tvořená nadouvatelný.mi materiály, patřícími do skupin nadouvatelných hlín, břidlic, perlitu, vermikulitu, tufových hornin a jejich směsí.

7. Způsob podle bodů 1 až 6, vyznačující se tím, že horkou první složkou směsi se zahřívá druhá složka směsi na teplotu, která je nižší než teplota první složky směsi a vyšší než teplota, při níž škodlivé a kvalitu materiálu snižující substance druhé složky shoří, přemění se na plyny nebo páry, popřípadě se chemicky přemění a ztratí po zahřátí škodlivé vlastnosti.

8. Způsob podle bodu 7, vyznačující se tím, že к první složce se přidává popílek s vysokým oibsahém sloučenin síry nebo hořlavých substancí.

9. Zařízení к provádění způsobu podle bodů 1 až 8, sestávající ze zahřívacího ústrojí, zejména vypalovací pece pro ohřívání první složky směsi, z přechodového dílu a chladicího ústrojí, přičemž přechodový díl je umístěn mezi výstupním koncem zahřívacího ústrojí a vstupem chladicího ústrojí, vyznačující se tím, že je opatřeno přívodním ústrojím (4, 44) pro přidávání druhé složky směsi do první horké složky směsi, jehož výstupní konec je zaústěn do místa, ležícího v ochlazovacím pásmu zařízení.

10. Zařízení podle bodu 9, vyznačující se tím, že výstupní konec přívodního ústrojí (4) pro přivádění druhé složky je zaústěn do rotační pece (1) do místa za oblastí s maximální teplotou ve směru postupu vypáleného cementového slínku.

11. Zařízení podle bodu 9, vyznačující se tím, že výstupní konec přívodního ústrojí (4) pro přivádění druhé složky směsi je zaústěn do přechodového dílu (10), spojujícího výstup rotační pece (1) s chladicím ústrojím (3).

12. Zařízení podle bodu 9, vyznačující se tím, že výstupní konec přívodního ústrojí (4) pro přivádění druhé složky směsi je zaústěn do chladicího ústrojí (3).

13. Zařízení podle bodů 9 až 12, vyznačující se tím, že přívodní ústrojí (4) je opatřeno šnekovým dopravníkem (23) pro dopravu druhé složky směsi.

14. Zařízení podle bodů 9 až 12, vyznačující se tím, že přívodní ústrojí (4) je opatřeno nepohyblivým dopravním prvkem, zejména shozovým žlabem (31), pro dopravu druhé složky směsi.

15. Zařízení podle bodů 9 až 12, vyznačující se tím, že přívodní ústrojí (4) je spojeno s obvodovým prstencovým krytem (13,

26), uloženým kolem pláště výstupního konce rotační pece (1) nebo chladicího ústrojí (3), ve kterém jsou umístěny lopatkovité vložky (16, 29), procházející otvory v plášti rotační pece (1) nebo chladicího ústrojí (3).

16. Zařízení podle bodů 9 až 15, vyznačující se tím, že přívodní ústrojí (4) je opatřeno mezi zásobníkem materiálu a ústím přívodního kanálku do rotační pece (1), přechodového dílu (10) nebo chladicího! ústrojí (3) uzavíracím ústrojím (17), popřípadě uzavíracím orgánem (30, 32).

17. Zařízení podle bodu 16, vyznačující se tím, že uzavírací orgán (30, 32) je tvořen dvojitou výkyvnou uzavírací klapkou.

18. Zařízení podle bodu 16, vyznačující se tím, že uzavírací ústrojí (17) je tvořeno komorou.

19. Zařízení podle bodů 9 a 10, vyznačující se tím, že přívodní ústrojí (4) je zaústěno do oblasti obvodových otvorů (36) rotační pece (1), kolem nichž jsou rozmístěny po obvodu rotační pece (1) satelitové chladiče (35).

20. Zařízení podle bodu 19, vyznačující se tím, že na vnitřní straně pláště rotační pece (1) je umístěna nejméně jedna šroubovicová lopatka (37) pro posouvání druhé složky směsi к obvodovým otvorům (36) pláště rotační pece (1), přičemž každá šroubovicová lopatka (37) je nasměrována к jednomu obvodovému otvoru (36) obvodového pláště rotační pece (1).

21. Zařízení podle bodu 19 nebo 20, vyznačující se tím, že výstupní konec (34) rotační pece má kuželový plášť.

22. Zařízení podle bodů 9 až 21, vyznačující se tím, že přívodní ústrojí (4) je opatřeno dávkovacím ústrojím (12) pro dávkování druhé složky směsi.