pohřeb

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ˈpɔɦr̝ɛp]

dělení

[editovat]
  • po-hřeb

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský neživotný

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ pohřeb pohřby
genitiv pohřbu pohřbů
dativ pohřbu pohřbům
akuzativ pohřeb pohřby
vokativ pohřbe pohřby
lokál pohřbu pohřbech
instrumentál pohřbem pohřby

význam

[editovat]
  1. poslední (organizované, zpravidla slavnostní) rozloučení se zemřelým člověkem obvykle spojené s uložením ostatků zesnulého
    • Devětačtyřicetiletá Ruska se vzbudila na svém pohřbu ve chvíli, kdy nad rakví truchlili její příbuzní. Žena se hrozně vyděsila, začala křičet a dostala infarkt. Lékařům se ji už nepodařilo zachránit. Žena tak zemřela dvanáct minut po svém vlastním pohřbu.[1]
    • „Včera jsme měli dva pohřby,“ zaváděl řeč na jiné pole kostelník od Svatého Apolináře. „To patrně někdo umřel,“ řekl druhý host, načež třetí dodal: „Byly ty pohřby s katafalkem?“ „Rád bych věděl,“ řekl Švejk, „jaký budou ve válce teď ty vojenský pohřby.“[2]

překlady

[editovat]
  1. akt uložení ostatků zemřelého do hrobu

synonyma

[editovat]
  1. (odborně) inhumace, (hovorově) funus

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. BŘEZINOVÁ, Markéta. Žena se vzbudila na vlastním pohřbu, ze šoku dostala infarkt a zemřela. iDNES.cz [online]. 2011-06-24 [cit. 2017-02-03]. Dostupné online.
  2. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

externí odkazy

[editovat]