Finte
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
němčina
[editovat]výslovnost
[editovat]
etymologie
[editovat]Pochází z italského finta odvozeného od finto, příčestí trpného od fingere (předstírat), které je převzaté z latinského fingere téhož významu.[1]
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | die Finte | die Finten |
| genitiv | der Finte | der Finten |
| dativ | der Finte | den Finten |
| akuzativ | die Finte | die Finten |
význam
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2004. 752 s. Dotisk. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „finta“, s. 172.