[go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Zvonimir Rogoz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zvonimir Rogoz
Narození10. října 1887
Záhřeb
Úmrtí6. února 1988 (ve věku 100 let)
Záhřeb
Místo pohřbeníMirogoj (45°50′0″ s. š., 15°59′11″ v. d.)
Povoláníherec, režisér a televizní herec
DětiLibuše Rogozová-Kocourková
OceněníCena Vladimira Nazora (1966)
národní umělec (1968)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zvonimir Rogoz (10. října 1887, Záhřeb, Jugoslávie – 6. února 1988, Záhřeb) byl chorvatský herec a režisér působící mnoho let v Československu.

Studoval na dramatické škole V. E. Frühmanna ve Vídni a v sezóně 1907/1908 působil v Národním divadle v Záhřebu. Následně působil až do roku 1919 v různých jugoslávských divadlech. V letech 1919–1929 byl členem Národního divadla v Lublani [1].

V letech 1927 a 1929 pohostinsky vystoupil v pražském Národním divadle na pozvání K. H. Hilara. Od roku 1929 byl v Národním divadle v angažmá a to až do května 1945. Působil zde jako herec (v téměř 120 rolích) i jako režisér. V sezóně 1945/1946 nastoupil v divadle v Českých Budějovicích jako herec a režisér a v sezóně 1947/1948 v divadle v Kladně. Sezónu 1949/1950 strávil v divadle v Hradci Králové.

V roce 1951 se vrátil do Jugoslávie a pracoval jako herec a režisér v Národním divadle v Záhřebu. V roce 1956 přešel do divadla Branka Gavelly. Současně pedagogicky působil na Akademii pro divadelní a filmové umění v Záhřebu.

Kromě divadla vystupoval od roku 1930 také v řadě filmů.

Byl otcem herečky Libuše Rogozové, která v pražském Národním divadle vystupovala v letech 1942–1944, v některých hrách i se svým otcem. Na konci 70. let. 20. století se jako vdovec znovu oženil (bylo mu tehdy již 92 let), jeho o 63 let mladší manželka mu v roce 1980 porodila syna. V říjnu 1987 (u příležitosti 100. narozenin), vydal své knižní vzpomínky (Mých prvních 100 let), kde se na zadní stranu obálky nechal vyfotit se svou manželkou a tehdy 7letým synem.

Citát

[editovat | editovat zdroj]
„ S Hamletem jsem se tehdy dokonce dostal za hranice. Jeden z mála po paní Hübnerové, která hostovala s Dulskou ve Varšavě. V obou případech to byla výměna – za Hübnerovou k nám přijela hostovat paní Przybylsko-Potocká, za mne Zvonimir Rogoz. Byl jsem totiž pozván do Lublaně. “
— Eduard Kohout[2]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role, výběr

[editovat | editovat zdroj]

Divadelní režie, výběr

[editovat | editovat zdroj]
  • 1930 Milan Ogrizovič: Hasanaginica, Národní divadlo (Rogoz současně v roli Imontského sudího)
  • 1934 A. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi, Stavovské divadlo (Rogoz současně v roli Jiřího Duvala nebo Hraběte de Giray)
  • 1935 Branislav Nušič: Truchlící pozůstalí, Stavovské divadlo (Rogoz hru přeložil pod pseudonymem Jaroslav Maliha REF ND web a vystoupil současně v roli Dr. Petroviče)
  • 1937 Miroslav Krleža: Páni Glembajové, Stavovské divadlo (Rogoz současně v roli JUDr. Puba Fabriczy-Glembaje)
  • 1941 Hermann Sudermann: Domov, Národní divadlo (v roli Magdy vystupovala Lída Baarová)

Filmografie, výběr

[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1986 Mých prvních sto let (v originále „Mojih prvih sto godina“) – vlastní životopis, vyd. v Záhřebu


Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 413
  2. ↑ Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 101

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zvonimir_Rogoz&oldid=23199391“