Zara Doluchanova
| Zara Doluchanova | |
|---|---|
| Rodné jméno | Զարուհի Աղասու Մակարյան a Заруи Агасьевна Макарян |
| Narození | 15. března 1918 Moskva |
| Úmrtí | 4. prosince 2007 (ve věku 89 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Arménský hřbitov |
| Národnost | Arméni |
| Alma mater | Státní hudební učiliště Gněsinových (do 1933) Ruská akademie hudby Gněsinových |
| Povolání | operní pěvkyně a hudební pedagožka |
| Zaměstnavatelé | Arménské divadlo opery a baletu v Jerevanu (od 1941) Moscow Philharmonic Society (od 1959) Ruská akademie hudby Gněsinových (od 1972) |
| Ocenění | Stalinova cena 2. třídy (1951) národní umělec Arménské SSR (1955) národní umělec RSFSR (1956) Leninova cena (1966) Robert Schumann Prize of the City of Zwickau (1975) … více na Wikidatech |
| Choť | Aleksandr Pavlovič Doluchanjan Igor Jakovlevitsj Jadrov |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Zara Doluchanova či Zara Doluchanjanová (rodným jménem Zara Makarjanová, arménsky: Զարուհի Դոլուխանյան; 15. března 1918 Moskva – 4. prosince 2007 Moskva) byla sovětská a arménská operní pěvkyně, koloraturní mezzosopranistka. Ačkoli je považována za jednu z nejuznávanějších operních pěvkyň sovětské éry, na skutečné operní scéně se objevila relativně málo a její sláva spočívá především v rozsáhlé práci pro rozhlas, televizi a vystoupeních na koncertním jevišti. V roce 1966 jí byla udělena Leninova cena.[1] V roce 1990 byla jmenována národní umělkyní SSSR. Roku 2003 jí bylo uděleno ruské vyznamenání Řád Za zásluhy o vlast.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v Moskvě rodičům arménského a kurdského původu. Její matka, Elena Makarjanová, byla také profesionální zpěvačka a její otec, Aghasi Makarjan, byl profesionální flétnista, klarinetista a trumpetista. Nejprve studovala hru na klavír, poté na housle, ale nakonec se v 16 letech rozhodla pro zpěv. Studovala na Gnesinově hudební koleji v Moskvě. Operně debutovala v roce 1938 v Jerevanském operním divadle jako Siebel v Gounodově Faustovi. Zůstala členkou této společnosti další tři roky a zpívala hlavně menší role. Krátce poté, co opustila Jerevanské operní divadlo, se provdala za skladatele Alexandra Doluchanjana a od této chvíle používala vyvdané příjmení. Pokračovala ve vystupování v menších operních domech v Arménii, dokud se s manželem v roce 1944 nepřestěhovala do Moskvy, kdy byla angažována jako sólistka Všesvazového rozhlasového symfonického orchestru SSSR. Během následujících dvou desetiletí s tímto orchestrem často vystupovala, včetně světové premiéry opery Sergeje Prokofjeva Na stráži míru. V roce 1959 se stala přední sólistkou Moskevské filharmonie a v 60. letech s orchestrem často vystupovala. Po roce 1963 začala hrát sopránové role, včetně titulních rolí ve filmových operních zpracováních Norma, Aida a Tosca. Účinkovala také v ruských premiérách Pucciniho Sestry Angeliky a Straussových Čtyř posledních písní, stejně jako ve světové premiéře Šostakovičova písňového cyklu Z židovské lidové poezie. V roce 1959 debutovala v Carnegie Hall v New Yorku. Během své kariéry koncertovala také ve Spojeném království, Skandinávii, v Japonsku, na Novém Zélandu a projela se svým vystoupením též Latinskou Ameriku. V roce 1963 se svým písňovým recitálem vystoupila na Pražském jaru.[2] V roce 1970 ukončila pěveckou kariéru a začala učit na Gnesinově koleji. Působila zde více než dvacet pět let. Mezi její žáky patřila mezzosopranistka Olga Borodina.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zara Dolukhanova na anglické Wikipedii.
- ↑ Dolukhanova, Zara. Encyclopedia.com [online]. [cit. 2023-07-31]. Dostupné online.
- ↑ 28. 5. 1963: Písňový recitál: Zara Doluchanova. Pražské jaro [online]. [cit. 2023-07-31]. Dostupné online.
