[go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Zahrádky (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zámek Zahrádky
Zámek Zahrádky po požáru (2009)
Zámek Zahrádky po požáru (2009)
Účel stavby

obytné sídlo

Základní informace
Slohrenesanční, barokní
Výstavba1547
Přestavba1771–1781, 20. století
Zánik2003 vyhořel
Materiálkámen
StavebníkKateřina z Vartenberka (Kateřina z Hungrkoštu)
Další majiteléValdštejnové, Kounicové, Lichtenštejnové
Současný majitelUniverzita Karlova
Poloha
AdresaZahrádky, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°38′7,8″ s. š., 14°31′30,36″ v. d.
Zahrádky
Zahrádky
Další informace
Rejstříkové číslo památky27899/5-3402 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Zahrádky (dříve Nový zámek, nebo též Nový Vítkovec, německy Neuschloss)[1] je zámek v obci Zahrádky na Českolipsku, v Libereckém kraji. Okolí zámku tvořilo původně samostatnou osadu Nový Zámek.[1] Zámecká stavba byla postavena po roce 1547 rodem Vartenberků. V pobělohorských konfiskacích jej získal Albrecht z Valdštejna, který realizoval stavební úpravy ve slohu raného baroka a začlenil statek do svého Frýdlantského vévodství. Sňatkem jeho dcery přešlo panství do majetku Kouniců a hlavním sídlem české linie Kouniců byl zámek až do 20. století. Ve druhé polovině 18. století došlo k výrazné stavební úpravě (Antonín Schmidt). Po vymření české větve Kouniců přešel zámek dědictvím na další spřízněné rodiny a v roce 1945 byl jako německý majetek zestátněn na základě Benešových dekretů. K zámku přiléhá zachovalý zámecký park a navazující údolí Pekla, dnes národní přírodní památky Peklo. V lednu 2003 zámek vyhořel, jeho současným majitelem je Univerzita Karlova. Zámek je zapsán na seznamu kulturních památek České republiky.[2] Pro veřejnost byl jedenáct let uzavřen. Vlastník v létě 2014 umožnil omezené prohlídky zachovalých částí,[3]zámecký park je veřejnosti přístupný a bývá místem konání každoročních Zahrádeckých slavností.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Zámek na malbě z roku 1945
Zámek s provizorním zastřešením, 2013

Vdova po Václavovi z Vartenberka Kateřina sídlila do své smrti roku 1552 na zámku Vítkovci. Roku 1547 se rozhodla pro svého syna Jana postavit nové sídlo svého rozsáhlého panství v Zahrádkách. Zámek byl stavěn u Robečského potoka na místě, kde o 200 let dříve stávala tvrz.[4] Nazývala ho původně Nový Vítkovec a dostavěla jej se synem roku 1550. Zemřela o dva roky později, když stačila předtím své panství rozšířit dalšími nákupy. Nové sídlo bylo pojmenováno Nový zámek a celé území pak mnoho dalších let Novozámeckým panstvím.[5]

Po bitvě na Bílé hoře Jan Jiří z Vartenberka roku 1622 panství včetně zámku ztratil a konfiskát koupil o rok později Albrecht z Valdštejna,[6] který krátce nato získal i sousední panství Česká Lípa zkonfiskované Sahlhausenům. Obě panství pak začlenil do svého Frýdlantského vévodství. Na Novém zámku provedl úpravy v raně barokním slohu, zámek měl v té době 60 obytných místností včetně hlavního sálu prostupujícího dvě patra.[7] S ohledem na svou vojenskou kariéru a budování dalších rezidencí sem zajížděl jen výjimečně, jeho pobyt na Novém zámku je doložen jen v listopadu 1633. Zatímco velkou část svého majetku propůjčoval Albrecht z Valdštejna jako léna svým příznivcům, Nový zámek byl spolu s patnácti dalšími panstvími vyčleněn jako nezcizitelná a věčná součást Frýdlantského vévodství.[8] Po zavraždění Albrechta z Valdštejna byl veškerý jeho majetek zkonfiskován a postupně přerozdělován důstojníkům a politikům, kteří měli na jeho exekuci podíl. Krátce poté přijel na Nový zámek Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat v čele konfiskační komise, která pak pokračovala na Valdštejnovo hlavní sídlo v Jičíně. Z obrovského majetku frýdlantského vévody zůstala dědicům jen malá část, jednalo se právě o Nový zámek, který jako své věno nárokovala vdova Isabela Kateřina, rozená Harrachová (1601–1656). Po složitém vyjednávání nárok na Nový zámek s Českou Lípou obhájila až v roce 1636,[9][10] k čemuž jí významně pomohl její vlivný bratr, pražský arcibiskup a kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598–1667). Ten také zajišťoval správu panství, protože Isabela Kateřina pobývala převážně ve Vídni.

Dědičkou Nového zámku s Českou Lípou se stala jediná dcera Albrechta z Valdštejna Marie Alžběta (1625–1662), která se proti matčině vůli provdala za hraběte Rudolfa z Kounic (1617–1664), nejvyššího lovčího Českého království. I když novozámecké panství tvořilo jen zlomek bývalého majetku frýdlantského vévody, jednalo se o poměrně velký pozemkový celek v severních Čechách, k němuž kromě města Česká Lípa patřila další dvě městečka a 32 vesnic. Rudolf z Kounic vlastnil sice Velké Meziříčí, ale nakonec se s manželkou trvale usadil na Novém zámku. Přispěl k obnově hospodářství zdevastovaného třicetiletou válkou. Z početného potomstva byl nástupcem Arnošt František (1647–1680), který sloužil v císařské armádě, ale závěr svého krátkého života strávil na Novém zámku. Během selských bouří v roce 1680 zůstal na zámku v podstatě uvězněn, protože byl upoután na lůžko a nemohl své sídlo opustit. Zemřel krátce poté a vzhledem ke špatným vztahům se sourozenci odkázal překvapivě majetek příbuzným Valdštejnům. V roce 1680 se tak majitelem Nového zámku stal vzdálený bratranec hrabě Karel Ferdinand z Valdštejna (1634–1702). Bratři Arnošta Františka Kounice sice závěť napadli, ale neúspěšně, mimo jiné vzhledem k vlivným konexím, které měl Karel Ferdinand z Valdštejna jako významný císařský diplomat a dvořan. Právě služba v diplomacii a u dvora však Valdštejna přivedla do vysokých dluhů, a protože vlastnil i další rozsáhlé statky (Mnichovo Hradiště, Svijany, Loučeň), na vlastnictví Nového zámku nijak zásadně netrval. V roce 1696 tak celé panství prodal Janu Vilémovi z Kounic (1656–1721), mladšímu bratrovi zemřelého Arnošta Františka. Jan Vilém zaplatil 450 000 zlatých[11] a zasloužil se o rozšíření zámeckého parku doplněním o několik barokních plastik. Kromě toho počátkem 18. století uzavřel rodinnou smlouvu s tehdy významným představitelem moravských Kouniců, říšským místokancléřem Dominikem Ondřejem z Kounic, která stanovila podmínky pro případ vymření jedné z rodových větví. Na základě této smlouvy zřídil Jan Vilém z Kounic ze svých statků fideikomis (1711).

Jihovýchodní nároží zámku (stav 2022)

Zpětným odkupem novozámeckého panství, nákupy dalších majetků (Houska), barokním stylem života a finanční podporou vzniku církevních staveb (augustiniánský klášter v České Lípě)[12] se Kounicové dostali do vysokého zadlužení. I když hodnota majetku činila jeden milión zlatých, úvěrové zatížení představovalo půl miliónu zlatých. Z pozůstalostního inventáře pořízeného po smrti Jana Viléma vyplývá, že zámek byl v té době honosně zařízen včetně zmínky o dvou kaplích. Nástupce Jan Josef (1692–1738) rodový majetek dále zadlužoval, hrozbě exekuce a zrušení fideikomisu měla zabránit smlouva, kterou měl formou pronájmu převzít finanční závazky Maxmilián Oldřich z moravské větve. Ten ale po seznámení se stavem panství od dohody ustoupil a majetek nakonec převzal Jan Adolf z Kounic (1696–1771), mladší bratr Jana Josefa. Po jeho smrti byl téměř půl století majitelem Nového zámku Michael Josef z Kounic (1745–1820). Ten navzdory přetrvávajícím finančním problémům hned po převzetí dědictví podnikl významnou přestavbu zámku (1771–1781). Projektantem byl pražský stavitel Antonín Schmidt, který v té době pracoval na nedalekých zámcích Zákupy a Ploskovice.[13] V exteriérech se přestavba projevila především vybudováním čtvrtválcových nároží a rizalitu ve vstupním průčelí, dispoziční změny proběhly i v interiérech.[7] Antonín Schmidt ve stejné době stavěl také Kounický palác v Praze na Malé Straně. Stavební úpravy již v klasicistním stylu dokončil Vincenc z Kounic (1774–1829), který se mimo jiné zajímal o přírodní vědy. Za Vincence a jeho syna Michaela Karla (1803–1852) navštěvovala zámek řada osobností českého národního obrození (Josef Dobrovský, František Palacký, Pavel Josef Šafařík, Božena Němcová).[14] Michaelova manželka Eleonora, rozená Voračická z Paběnic (1809–1898), byla významnou českou vlastenkou.

Johannes a Marie Gabriela z Lichtenštejna se synem Emanuelem, na zámku kolem roku 1942.

V letech 1852–1897 byl majitelem zámku a velkostatku[15] Albrecht z Kounic (1829–1897), který po vymření moravské větve Kouniců (1848) začal uplatňovat nároky na její majetek. S dcerami posledního knížete Aloise Václava vedl dlouholetý soudní spor a velkostatky na Moravě (Slavkov, Uherský Brod) získal až v roce 1862. Poté na Moravě trvale pobýval a Nový zámek zůstal opuštěn. Moravské statky zdědil po jeho smrti mladší bratr, známý mecenáš Václav Robert z Kounic, zatímco dědičkou Nového zámku se stala Albrechtova dcera Marie (1855–1918), provdaná za prince Egona z Hohenlohe (1853–1896).[16] Aby mohly jejich děti zdědit fideikomis, požádala Marie (již jako vdova) o spojení jmen obou rodin (1904, Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst-Kaunitz).[17] Princezna Marie z Hohenlohe na Novém zámku trvale žila a také zde zemřela, krátce po převzetí majetku ale přistoupila k prodeji řady průmyslových provozů velkostatku (v roce 1901 například za půl miliónu korun prodala pivovar v České Lípě). V roce 1918 zdědila Nový zámek její mladší sestra Eleonora (1862–1936), provdaná za hraběte Gézu Andrássyho (1856–1938) z významné uherské šlechty, který mimo jiné vlastnil zámky Betliar a Krásna Hôrka na Slovensku.[18] Eleonora Andrássyová převedla v roce 1933 vlastnictví velkostatku na nejstarší dceru Marii Gabrielu (zvanou Marizza, 1886–1961), která na zámku v mládí několikrát pobývala. V roce 1906 se provdala za prince Jana z Lichtenštejna (1873–1959),[19] diplomata a námořního důstojníka. Měli spolu čtyři děti, mladší synové princové Emanuel (1908–1987) a Jan František (1910–1975) koupili zámek s velkostatkem od matky v roce 1939. Praktické využití zámku v této době není úplně zmapováno, hraběnka Marizza Andrássyová ale nechala v parku zřídit pomník své matky Eleonory. Na základě Benešových dekretů byl v roce 1945 Nový zámek zestátněn jako německý majetek.

Budova hospodářského dvora jižně od zámku

Po znárodnění v roce 1945 se stal zámek majetkem ministerstva zemědělství, které zde zřídilo Výzkumnou stanici pro chov drůbeže a drobného kožešinového zvířectva. Hodnotný mobiliář byl přidělen Náprstkovu muzeu a České filharmonii, která nábytkem z Nového zámku vybavila Rudolfinum. Nejhodnotnější kusy byly převezeny na zámek Kačina. Později zde vytvořilo Ministerstvo zahraničního obchodu Domov mládeže a středisko pro zahraniční studenty. S tím souvisí zajímavost, že se o Zahrádkách několikrát zmínil i africký student "Mireček" ve filmu Dušana Kleina Jak básníci přicházejí o iluze. Koncem 20. století jej měla v majetku pražská Univerzita Karlova a nechala jej upravit.

Dne 30. ledna 2003 zámek i s vybavením a obrazovou galerií vyhořel.[20] Příčinou byl zřejmě elektrický zkrat, pozdní nahlášení a mráz znesnadňující hasební práce. Na budově byla škoda 87 milionů korun, na vybavení 4,5 milionů korun.[21] Krátce po požáru obec vypsala sbírku na obnovu zámku. Odhadované náklady na opravu představovaly 100 milionů korun.[zdroj?] Areál i s parkem je volně přístupný.

V zámeckém parku jsou každoročně pořádány letní Zahrádecké slavnosti.[22]


Popis stavby

[editovat | editovat zdroj]

Jde o dvoupatrovou budovu se čtyřmi křídly, na rozích křídel má okrouhlé věže. V jedné z nich bývala hvězdárna. Průčelí je vyzdobeno trojosými rizality a trojúhelníkovými štíty.

Zámecký park

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Zámecký park v Zahrádkách u České Lípy.
Hrabě Albrecht z Kounic (1829–1897), majitel zámku v letech 1852–1897
Sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory v zámeckém parku, přenesené z Barbořina mostu u obory Vřísek

Zámecký park na plošině mezi obcí Zahrádky a pískovcovým skalním ostrohem nad údolím Robečského potoka, včetně navazujících alejí, nechal vybudovat v první polovině 17. století Albrecht z Valdštejna.[23] Krajinářský park v Zahrádkách v podobě známé z 20.–21. století vznikl na půdorysu zmíněné barokní zahrady až v 19. století a také po celé 19. století byl průběžně upravován.[24] V parku i okolí se nachází řada soch, je zde mnoho vzácných stromů.[25] V parku byly od samého počátku vysazovány kromě domácích druhů i exotické dřeviny.[24] Na základě terénního průzkumu zde bylo na počátku 21. století zjištěno celkem 128 taxonů dřevin, z toho 27 jehličnatých a 101 listnatých.[26] Historická část parku i se zámkem je obehnána kamennou zdí. Součástí areálu je řada hospodářských budov, jedna z nich se nalézá mimo hradbu.

Zámecký park i Valdštejnská alej jsou součástí přírodní památky Zahrádky u České Lípy, která byla vyhlášena 16. března 2013.[27]

V rámci romantizujících úprav bylo v 19.  století krajinářsky přetvářeno i území na severním okraji zámeckého areálu nad údolím Robečského potoka. Do komponovaných úprav byly zahrnuty i pískovcové skalní výchozy a údolní niva Robečského potoka. O největší krajinářské úpravy se zde zasloužil Albrecht z Kounic, který spravoval Novozámecké panství v druhé polovině 19. století a po němž bývá tato část krajinného parku nazývána Albrechtovo údolí.[24]

Přístup k zámku

[editovat | editovat zdroj]

K zámku je dobrý přístup z obce s dostatkem parkovacích míst. Vede sem cyklotrasa 3053 i evropská pěší trasa E10, pokračující do údolí Pekla. Od vlakové zastávky Zahrádky u České Lípy na trati 087 je vzdálen zhruba 1 km.[28]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Zámek. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1908. Dostupné online. Díl dvacátýsedmý. S. 420.
  2. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-11]. Identifikátor záznamu 139170 : zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. ↑ Michael Polák. Vyhořelý zámek se 11 let po požáru otevírá turistům. Českolipský deník [online]. 2014-08-30 [cit. 2014-08-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ SCHOVÁNKOVÁ, Zdenka. Zahrádky na Českolipsku. Véčko. 2003, čís. 3, s. 53. ISSN 1213-7375. 
  5. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 511 ISBN 80-85983-12-5
  6. ↑ BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1883 (II. díl) dostupné online
  7. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 354
  8. ↑ JANÁČEK, Josef: Valdštejn a jeho doba; Praha, 1978; s. 268
  9. ↑ BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618; Praha, 1883 (II. díl), s. 775 dostupné online
  10. ↑ JANÁČEK, Josef: Valdštejn a jeho doba; Praha, 1978; s. 529
  11. ↑ HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740, NLN, Praha, 2013; s. 446 ISBN 978-80-7422-233-7
  12. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 512 ISBN 80-85983-12-5
  13. ↑ ASCHENBRENNER, Martin: Zámky okresu Česká Lípa; Praha, 2022; s. 65–67 ISBN 978-80-908430-0-4
  14. ↑ RŮŽIČKA, Jiří. Českolipsko do kapsy. [s.l.]: KMa, 2007. ISBN 978-80-7309-488-1. Kapitola Zahrádky, s. 187. 
  15. ↑ Velkostatek Nový zámek in: PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 264–265 dostupné online
  16. ↑ Rodokmen rodu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst
  17. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 187–188 ISBN 80-86781-08-9
  18. ↑ Rodokmen Andrássyů
  19. ↑ Rodokmen Liechtensteinů
  20. ↑ Véčko, str.53
  21. ↑ Michael Polák. Deset let od požáru zámku: Záři od plamenů jsme viděli už z dálky. Českolipský deník [online]. 2013-01-30 [cit. 2013-01-31]. Dostupné online. 
  22. ↑ Kulturní akce [online]. Zahrádky: obecní úřad, 2021 [cit. 2022-02-20]. Dostupné online. 
  23. ↑ HIEDE: České zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1984; s. 416–418
  24. ↑ a b c ŠANTRŮČKOVÁ, Markéta, et al. Mapa významných skladebních prvků krajinné úpravy v Zahrádkách u České Lípy. 1. vyd. Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, 2014. Dostupné online. 
  25. ↑ Českolipsko do kapsy, s. 191
  26. ↑ ŠANTRŮČKOVÁ, Markéta, et al. Mapa zásad pro uchování památkových hodnot krajinné úpravy v Zahrádkách u České Lípy. 1. vyd. Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, 2014. Dostupné online. 
  27. ↑ PP Zahrádky u České Lípy [online]. AOPK ČR [cit. 2017-11-14]. Dostupné online. 
  28. ↑ Mapa KČT 15, Máchův kraj, 4. vydání. Praha: Trasa, 2008. ISBN 978-80-7324-168-1. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ASCHENBRENNER, Martin: Zámky okresu Česká Lípa; Praha, 2022; kapitola Zahrádky - Nový zámek; s. 56–82 ISBN 978-80-908430-0-4
  • DANIEL, Bohumil. Zahrádky. Zahrádky: Obec Zahrádky, 2006. ISBN 80-239-7579-X. S. 200. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zahrádky_(zámek)&oldid=23927340“