Vladimír Neff

Vladimír Neff
Vladimír Neff
Narození	13. června 1909; Praha ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	2. července 1983 (ve věku 74 let); Praha ; Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Povolání	překladatel, scenárista, spisovatel, autor sci-fi a dramatik
Ocenění	národní umělec (1979)
Manžel(ka)	Vlasta Petrovičová
Děti	Ondřej Neff
Příbuzní	Jan Neff (dědeček); Constantin Stuchlík (strýc)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Neff (13. června 1909 Praha – 2. července 1983 Praha) byl český spisovatel, překladatel a scenárista, otec spisovatele Ondřeje Neffa.

Život

Narodil se v Praze, kde také absolvoval obecnou školu. Pocházel z bohaté podnikatelské rodiny, otec Vladimír Neff (* 1881)^[2] byl významným obchodníkem s kuchyňským zbožím ^[3] a majitelem velké prodejny v Praze na Příkopech a chtěl mít syna obchodníka. Mezi lety 1921 a 1925 navštěvoval reálné gymnázium v Truhlářské ulici, obchodní akademii v Resslově ulici a poté až do roku 1928 francouzskou obchodní akademii v Ženevě.

Po absolvování obchodní školy v Ženevě nastoupil svou první praxi ve skladu porcelánu ve Vídni a v roce 1929 pracoval jako dobrovolník v obchodním domě v Brémách. Rok poté nastoupil do podniku svého otce. Od roku 1935 pracoval jako cizojazyčný lektor (pro oblast francouzské a anglické literatury) v pražském nakladatelství Melantrich, ale už od roku 1939 se živil jako spisovatel z povolání. ^[4] V roce 1950 byl krátkodobě zaměstnán na Barrandově jako scenárista. V letech 1946–1953 bydlel na Slapech, později jen v Praze. Roku 1977 podepsal Antichartu.

Ocenění

1968 – titul zasloužilý umělec
1979 – titul národní umělec

Dílo

Hrob spisovatele na Vyšehradském hřbitově

Jeho první literární počiny se datují už do druhé poloviny 30. let, především jsou to detektivní parodie a částečně politická satira. Za okupace jej pak zaměstnávala především práce na popularizačně vědeckém slovníku dějin filosofie Filosofický slovník pro samouky neboli Antigorgias, jenž pak vyšel těsně před komunistickým převratem roku 1948. První výrazný úspěch u veřejnosti zaznamenal psychologickým románem Třináctá komnata z roku 1944 a následně novelou Marie a zahradník.

Jeho vrcholnými díly pak jsou historické romány, především pentalogie Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova, Královský vozataj a trilogie Královny nemají nohy, Prsten Borgiů a Krásná čarodějka.

Dle Tomáše Bandžucha lze Neffovi přičíst výrazný podíl na rozšíření mýtu o snaze Československa získat po konci 1. světové války africkou kolonii Togo, kdy "kauze Togo" věnoval (se spoustou detailů, jež nejsou zaznamenány v tištěných pramenech) několik stran v závěrečném díle pentalogie Královský vozataj. Československé koloniální ambice, které "do značné míry využívá k cílené kritice dobové buržoazní společnosti, tu přitom zveličuje takovým způsobem, až se zdá, že snahou o získání kolonií podle něj žila tehdy prakticky celá pražská elita."^[5]

Také překládal, a to z francouzštiny, němčiny a ruštiny. Psal rovněž filmové scénáře (např. Tajemství krve nebo Minulost Jany Kosinové).

1933 – Nesnáze Ibrahima Skály, parodie na detektivku se sci-fi námětem
1934 – Lidé v tógách, parodie na detektivku
1934 – Papírové panoptikum
1934 – Temperament Petra Bolbeka
1935 – Malý velikán
1935 – Poslední drožkář, sci-fi námět
1937 – Dva u stolu, spor dvou bratrů o dědictví po otci
1937 – Omyl růžového stařečka a jiné pohádky pro malé i velké
1937 – První nálet, sci-fi prvky
1939 – Bůh zbytečnosti
1939 – Vyhnaní z ráje
1940 – Minulost Jany Kosinové
1940 – Pokušitel
1940 – Před pultem a za pultem
1940–1947 – Filosofický slovník pro samouky neboli Antigorgias
1941 – Soused
1942 – Gabriela
1944 – Třináctá komnata, román z prostředí pražské Kampy, zabývající se spíše než epickou (příběhovou) rovinou citovým vývojem dětského hrdiny Kosti; v roce 1968 zfilmován Otakarem Vávrou
1945 – Marie a zahradník, novela opět z prostředí Kampy
1947 – Nikdo nic neví
1952 – Mladá léta
1953 – Srpnovští páni, ironicky laděný historický román z doby posledních Přemyslovců
1953 – Tajemství krve
1956 – Nezlob, Kristino!

Rodová pentalogie:
- 1957 – Sňatky z rozumu
- 1958 – Císařské fialky
- 1959 – Zlá krev
- 1961 – Veselá vdova
- 1963 – Královský vozataj

– tento na poměry české literatury ambiciózní projekt zachycuje formou kroniky osudy dvou pražských měšťanských rodů (Nedobylů a Bornů) v době od 50. let 19. století po druhou světovou válku. Je inspirován osudy vlastní Neffovy rodiny. Podle prvních čtyř dílů pentalogie natočil režisér František Filip seriály Sňatky z rozumu a Zlá krev.

1961 – Pochodně
1967 – Trampoty pana Humbla, portrét typického reprezentanta nižší (spíše dělnické) třídy, který mění přesvědčení dle režimu, překmitává od bojůvkových předválečných nacistů až ke komunistům 50. let, „převléká kabáty i korouhve“ – jak se mu to hodí a zdá, přitom si vše vnitřně omluví
Trilogie:
- 1973 – Královny nemají nohy
- 1975 – Prsten Borgiů
- 1980 – Krásná čarodějka

– tato trilogie popisuje životní osudy Petra z Kukaně, syna pražského alchymisty za doby Rudolfa II. a posléze za třicetileté války

1981 – Roucho pana de Balzac
1986 – Večery u krbu, kniha vzpomínek na rodinu a život, která vznikla jako seriál rozhovorů se synem Ondřejem

Odkazy

Reference

↑ hrob spisovatele Vladimíra Neffa na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-29.
↑ Soupis pražských obyvatel, Vladimír Neff
↑ JANOUŠEK, Jiří: Tváře bez svatozáře, Praha: Práce, 1987. str. 234
↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Neff, Vladimír, s. 159.
↑ BANDŽUCH, Tomáš. „Československé Togo“: Na okraj jednoho koloniálního mýtu. Dějiny a současnost [online]. Nakladatelství Lidové noviny [cit. 2023-07-26]. Dostupné online.

Literatura

Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. str. 383–387
Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 642.
GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra, Praha: Šolc a Šimáček, 1941, str. 358–360
JANOUŠEK, Jiří: Tváře bez svatozáře, Praha: Práce, 1987. str. 43–7, 234–5
OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M–O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 450–453.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Neff na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Neff
Vladimír Neff na webu FF MU
Vladimír Neff ve Slovníku české literatury po roce 1945
Vladimír Neff šedesátníkem. Československý filmový týdeník [online]. 1969 [cit. 2020-05-20]. Dostupné online.

[1] rob spisovatele Vladimíra Neffa na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-29.

[2] Soupis pražských obyvatel, Vladimír Neff

[3] JANOUŠEK, Jiří: Tváře bez svatozáře, Praha: Práce, 1987. str. 234

[Adamovič-4] ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Neff, Vladimír, s. 159.

[5] BANDŽUCH, Tomáš. „Československé Togo“: Na okraj jednoho koloniálního mýtu. Dějiny a současnost [online]. Nakladatelství Lidové noviny [cit. 2023-07-26]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]