[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Villeneuve-lès-Avignon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Villeneuve-lès-Avignon
Pevnost sv. Ondřeje/Le Fort Saint-André
Pevnost sv. Ondřeje/Le Fort Saint-André
Villeneuve-lès-Avignon – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška10–181 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátFrancieFrancie Francie
RegionOkcitánie
Departementdu Gard
ArrondissementLe Grand Avignon
Avignon
Avignon
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha18,3 km²
Počet obyvatel12 617 (2021)[1]
Hustota zalidnění690,6 obyv./km²
Správa
StarostaPascale Bories (2020–2026)
Oficiální webwww.villeneuvelezavignon.fr
E-mailmairie@villeneuvelezavignon.fr
PSČ30 400
INSEE30351
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Villeneuve-lès-Avignon (latinsky Villa nova Avinionensis, česky Nová obec avignonská) je francouzské město na východním okraji departementu Gard v regionu Okcitánie v jihovýchodní Francii. Leží na pravém břehu řeky Rhôny naproti Avignonu. K 1. lednu 2017 mělo 11 698 obyvatel, kteří se nazývají Villenévané (francouzsky Les Villeneuvois).

Věž Filipa Sličného od jihu

Legenda spojuje původ osídlení s poustevníkem svatým Casariem, který žil v 6. století v jeskyni na hoře Andaon na severovýchodě dnešního města a zemřel tam 8. prosince roku 586. Jeho hrob byl uctíván a roku 982 při něm založeno benediktinské opatství Sv. Ondřeje, v 11. století se v podhradí rozrostla stejnojmenná klášterní ves. Další kult se vázal ke hrobu zdejšího svatého opata Ponse, který zemřel v roce 1087.

Když francouzský král Ludvík VIII. podnikl křížovou výpravu proti Albigenským, v létě 1226 mu město odmítlo vstup na svrchované území Svaté říše římské, přinutil město vzdát se a uzavřel s opatem benediktinů smlouvu o ochraně. V roce 1292 král Filip Sličný dal ve spojenectví s opatstvím postavit pevnost naproti Avignonu, aby chránila opatství a tehdejší hranici království. Plánoval také založení druhé osady, konkurující Avignonu, ale přesídlení papežů ze Říma do Avignonu v roce 1309 tomuto vývoji zabránilo. Zdejší kraj si oblíbil Francesco Petrarca, který strávil asi 18 let svého života mezi Avignonem, Villeneuve, Vaucluse a Carpentras, a popsal cesty ve svých literárních dílech.[2]

Zatímco Avignon byl hlavním městem latinského světa křesťanů, papežové a kardinálové si stavěli ve Villeneuve výstavné paláce se zahradami, které tvoří dodnes krásné panoráma města. Kardinál Arnaud de Via, synovec papeže Jana XXII. kolem roku 1330 založil kolegiátní kostel Notre-Dame. I po návratu papežů do Říma roku 1377 si Villeneuve zachovalo privilegia a díky oběma bohatým klášterům si dokázalo udržet prosperitu. Během francouzské revoluce zůstalo Villeneuve ušetřeno rabování a stalo se útočištěm mnoha obyvatel Avignonu, přišlo však o královská privilegia a bohaté kláštery. V 19. století se město stalo výletním cílem prvních turistů a víkendovým bydlištěm bohatých avignonských občanů. Všichni oceňovali nádherný výhled do kraje.

Výřez z plánu města Avignon a Villeneuve-lès-Avignon (vlevo) z roku 1618 s poničeným mostem sv. Bénezeta
Matteo Giovanetti: Fresky v kapli kartuziánského kláštera
Hôtel Pierre de Luxembourg, schodiště s gotickým okénkem
  • Chartreuse Notre-Dame-du-Val-de-Bénédiction – kartuziánský klášter, který založil roku 1356 papež Inocenc VI., roku 1358 vysvětil jeho kostel a v později přistavěné kapli je pohřben v tumbě s kamennou sochou pod baldachýnem; býval zde jeden z největších a nejbohatších konventů tohoto řádu v Evropě, za Velké francouzské revoluce byl klášter zrušen a budovy prodány, ke znovuzaložení došlo roku 1909; dochovaly se gotické fresky ze života Jana Křtitele a christologický cyklus, autor Matteo Giovanetti (1355); zajímavé architektonické detaily, např. fortna s okénkem pro žebráky;
  • bývalý kolegiátní kostel Panny Marie, gotická stavba z počátku 14. století, gotický mramorový oltář s pozoruhodnou malbou
  • Fort Saint-André – pevnost sv. Ondřeje na hoře Andaon; zbudována ve 14. století kolem románské kaple bývalého opatství sv. Ondřeje
  • Terasové zahrady bývalého opatství benediktinů sv. Ondřeje se zbytky románského kostela sv. Martina, zrušeného za Velké francouzské revoluce, roku 1916 zakoupil malíř Gustave Fayet.[3]
  • Tour Philippe-Le-Bel – věž krále Filipa Sličného, opevněná obytná věž typu donjon, gotická stavba ze 14. století, sloužila obyvatelům jako útočiště v době Stoleté války; u mostu svatého Bénézeta
  • Hôtel Pierre de Luxembourg – gotický palác kardinála a biskupa Petra Lucemburského (1369–1387) z francouzské rodové větve Lucemburk-Ligny; zemřel mladý v pověsti svatého muže a roku 1527 byl blahořečen; budova byla přestavěna v 17. století; nyní slouží jako muzeum

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]
  1. Populations légales 2021. INSEE. 28. prosince 2023. Dostupné online.
  2. Jiří Špička: Petrarca v Provenci. Údolí, město, hora. Univerzita Palackého Olomouc 2014, ISBN 978-80-244-4390-4; dostupné online[1]
  3. https://www.arte.tv/de/videos/076282-006-A/magische-gaerten/ Archivováno 12. 3. 2018 na Wayback Machine. In: arte.tv.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Provence, Guide du turisme. Michelin et Cie Editeurs. 1992

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]