[go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Viktor Kaplan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Dr. techn. Viktor Kaplan
Viktor Kaplan ve 30. létech 20. století
Viktor Kaplan ve 30. létech 20. století
Narození27. listopadu 1876
Mürzzuschlag Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. srpna 1934 (ve věku 57 let)
Unterach am Attersee RakouskoRakousko Rakousko
Příčina úmrtíkrvácení do mozku
Místo pohřbeníTechnická univerzita Vídeň
BydlištěBrno
Alma materTechnická univerzita Vídeň
Německá vysoká škola technická v Brně
Povoláníinženýr, vynálezce, akademik, strojní inženýr, vysokoškolský učitel, technik, učitel, hydraulický inženýr a amatérský filmař
ZaměstnavatelNěmecká vysoká škola technická v Brně
Oceněnímedaile Rudolfa Diesela (1954)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Kaplan, křtěný Viktor Gustav František (27. listopadu 1876 Mürzzuschlag, Rakousko-Uhersko[1] – 23. srpna 1934 Unterach am Attersee, Rakousko), byl rakouský inženýr a vynálezce Kaplanovy turbíny. Své klíčové objevy učinil na svém působišti na německé technice (dnes VUT) v Brně.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Viktor Kaplan se narodil jako syn železničního úředníka Karla Viktora Kaplana (1849–1921) a jeho manželky Johanny Elisabethy Leopoldiny, rozené Wustové (1843–1898).[1] Do základní školy chodil v Neubergu and der Mürz a potom pokračoval na reálném gymnáziu ve Vídni. Ještě mu nebylo ani deset, když si vyrobil elektromotorek, zkonstruoval funkční model parního stroje a na řece Mürz vyzkoušel vlastní rukou zhotovené malé vodní kolo. Jako středoškolák se pustil do výroby fotoaparátu.[2]

V letech 1895–1900 vystudoval Technickou vysokou školu ve Vídni, kde studoval stavbu strojů a Dieselových motorů. Po škole strávil jeden rok vojenské služby v Pule, tehdy významné základně rakousko-uherského námořnictva. V roce 1901 začal pracovat ve strojírnách patřících firmě Ganz & Comp v Leobersdorfu u Vídně na spalovacích motorech.[3]

Po dvou letech však odešel na žádost profesora Alfréda Musila (otce Roberta Musila) na německou vysokou školu technickou v Brně, jako konstruktér ústavu nauky o strojích, kinematice a strojnictví.[4] Opustil práci na výbušném motoru a začal se věnovat konstrukci vodní turbíny. [3]

V roce 1909 byl Kaplan promován doktorem technických věd na Technické vysoké škole ve Vídni a také se habilitoval pro vodní motory na německé Technické vysoké škole v Brně. [5] Zároveň si téhož roku, 18. července, vzal za manželku vídeňskou rodačku Margaretu Annu Johannu Strasserovou (1884–1973), s níž měl dvě dcery. (Gertraud Karola Antonia Kaplanová a Margaretta Reinfrieda Kaplanová).[4][6] Roku 1913 se stal vedoucím katedry teorie a stavby vodních motorů. Kaplan zůstal v Brně i po vzniku Československa a roku 1918 byl jmenován řádným profesorem Vysoké školy technické. [3][5]

Od roku 1912, kdy přihlásil k patentování svůj první vynález vodní turbíny, měl Kaplan problémy s obhájením 33 dalších patentů, které se k ní vztahovaly. Musel bránit své vynálezy a podstoupit mnoho sporů, které se vlekly až do poloviny 20. let. Po dvanáctiletém právním sporu bylo na základě rozsudku říšského soudu v Lipsku Kaplanovi uděleno 280 patentů ve 27 státech.[5] Patentová agenda a příslušné písemnosti zabraly 14 500 listů, které s pozůstalostí přešly do fondu Technického muzea v Brně.[3] Z velkého psychického vypětí Kaplan v roce 1922 těžce onemocněl a i když se po čase vrátil k pedagogické činnosti, nemoc zanechala stopy na jeho psychické kondici. V roce 1931 na vlastní žádost odešel do předčasného důchodu a usadil se na své venkovské usedlosti Rochuspoint v Unterachu v Horních Rakousích. [3][5] V posledních letech života se věnoval realizaci drobných zlepšovacích návrhů a svým zálibám, kterými byly hudba a chov domácích zvířat.[3]

V roce 1926 získal čestný doktorát na Vysoké škole technické v Praze a roku 1934 na Vysoké škole technické v Brně. Druhého čestného doktorátu se však nedožil, neboť zemřel 23. srpna 1934 na mozkovou mrtvici ve svém letním sídle Rochuspoint v Rakousku.

Výročí jeho narození patří od roku 1976 mezi světová kulturní výročí UNESCO. Památník Viktora Kaplana je součástí expozice Vodní motory v  Technickém muzeu v  Brně.[4]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Busta Viktora Kaplana v Brně, před bývalou německou Technickou vysokou školou
První Kaplanova turbína, Technické muzeum ve Vídni

Kaplan prováděl v Brně množství pokusů, aby popsal nejvhodnější parametry Francisových turbín a modifikoval je pro různé hodnoty průtoků a spádů. Po pěti letech práce shrnul své poznatky v knížce Bau rationeller Francisturbinen–Laufräder und deren Schaufelformen für Schnell–, Normal– und Langsam Läufer.[2] Jeho vynález vodní turbíny s nastavitelnými oběžnými lopatkami, se datuje do roku 1912. Kaplan na ní začal pracovat v roce 1910. Tehdy byla v Brně zřízena za podpory slévárny a strojírny Ignaz Storek vlastněné Heinrichem Storkem laboratoř, ve které prováděl své pokusy.[3] V malé sklepní místnosti pracoval sám nebo se svým asistentem Ing. Jaroslavem Slavíkem. [4]Zde rozšiřoval mezilopatkové kanály Francisovy turbíny, až nakonec dospěl k oběžnému kolu svým tvarem připomínající lodní šroub, ale s natáčivými lopatkami. Natáčením lopatek oběžného kola podle měnícího se průtoku vody se optimálně nastavují nátokové úhly vodního proudu a je tak zachována vysoká účinnost turbíny i při mnohem nižším průtoku.

Objev světového významu nevznikal hladce a narážel na nepochopení a často i odpor firem vyrábějících Francisovy turbíny. Přesto v letech 1912–1914 přihlásil Kaplan postupně k patentování čtyři vynálezy.[5] S příchodem první světové války se vynálezcova situace nijak nezlepšila a patentové spory jej velmi vysilovaly. Dlouhá léta vedl spor se švýcarským expertem Robertem Dubsem nebo americkou firmou Allis Chalmers.[3] Kaplanova turbína se tak dočkala svého patentu až v roce 1920. Ale již v roce 1918 započala výroba turbíny podle Kaplanových návrhů a výpočtů v brněnské továrně Ignaz Storek (dnes Šmeral Brno a.s.). Tato turbína byla uvedena do provozu v roce 1919 v přádelnách ve Velmu (Dolní Rakousy), kde pracovala až do roku 1952.[4] V roce 1931 byly spuštěny čtyři obří Kaplanovy turbíny (průměr 7 metrů, výkon 35 MW[7]) v hydroelektrárně Ryburg-Schwörstadt na řece Rýnu na německo-švýcarské hranici.[8] Celkem zde zhotovili více než 500 kusů turbín. Kromě Československa byly instalovány v Brazílii, Dánsku, Francii, Holandsku, Itálii, Belgii a dalších státech.[4]

Technické muzeum ve Vídni získalo první Kaplanovu turbínu do svých sbírek a instalovalo ji v roce 1960 jako technickou památku světového významu před hlavní budovou.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnost Muerzzuschlag, Štýrsko
  2. ↑ a b Viktor Kaplan | Eduportál Techmania. edu.techmania.cz [online]. [cit. 2022-07-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h RŮŽEK, Jiří. Přemožitelé času sv. 2. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1987. Kapitola Viktor Kaplan, s. 78–81. 
  4. ↑ a b c d e f MOTALOVÁ, Šárka; ING. RUDOLF, Pavel. Po stopách světového vynálezce jihomoravskou metropolí. Viktor Kaplan [online]. Brno: Technické muzeum, 2020 [cit. 2022-07-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e BALCAR, Miroslav. Viktor Kaplan [online]. Praha: Národní technické muzeum, Archiv pro dějiny techniky a průmyslu, 2015 [cit. 2022-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-03-20. 
  6. ↑ Gertraud Karola Antonia Kaplanová - Profil osobnosti. encyklopedie.brna.cz [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ informace o turbínách v elektrárně Ryburg-Schwörstadt anglicky
  8. ↑ informace o elektrárně Ryburg-Schwörstadt Archivováno 4. 6. 2010 na Wayback Machine. anglicky

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Viktor_Kaplan&oldid=23897833“