Valerij Lobanovskyj

Valerij Lobanovskij
Valerij Lobanovskij (1985)
Narození	6. ledna 1939 Kyjev
Úmrtí	13. května 2002 (ve věku 63 let) Záporoží
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Bajkovův hřbitov
Alma mater	Kyjevská vysoká škola polytechnická Nacìonal‘nyj unìversytet "Odes‘ka polìtechnìka"
Povolání	fotbalista a fotbalový trenér
Ocenění	Řád čestného odznaku Řád státu Mistr sportu SSSR Merited Coach of Ukraine Řád za zásluhy 2. třídy … více na Wikidatech
Politická strana	Komunistická strana Sovětského svazu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Fotbal na LOH
	LOH 1976	SSSR - trenér
Mistrovství Evropy ve fotbale
	ME 1988	SSSR - trenér
Pohár vítězů pohárů
	1974/1975	FK Dynamo Kyjev - trenér
	1985/1986	FK Dynamo Kyjev - trenér
Superpohár UEFA
	1975	FK Dynamo Kyjev - trenér

Valerij Vasyljovyč Lobanovskij, ukrajinsky Валерій Васильович Лобановський (6. ledna 1939, Kyjev – 13. května 2002, Záporoží) byl ukrajinský fotbalový trenér, tvůrce úspěchů Dynama Kyjev 70. a 80. let 20. století a dlouholetý trenér sovětské fotbalové reprezentace, kterou dovedl ke 2. místu na Euru 88.

Fotbalová kariéra

Začínal jako fotbalista, hrál za ukrajinské kluby Dynamo Kyjev (144 ligových utkání, 42 branek, mistrovský titul 1961, sovětský pohár 1964), Černomorec Oděsa a Šachťar Doněck. Dvakrát také nastoupil v reprezentaci Sovětského svazu. Svých největších úspěchů však dosáhl až jako trenér. Na lavičku usedl hned po skončení hráčské kariéry, nejprve v klubu Dnipro Dnipropetrovsk (1969–1973), avšak poté se na dlouhých 16 let (1974–1990) ujal vedení mužstva Dynamo Kyjev. Vytvořil nejlepší sovětské mužstvo své doby i všech dob, osmkrát s ním vybojoval sovětský titul (1974, 1975, 1977, 1980, 1981, 1985, 1986, 1990), šestkrát sovětský pohár (1974, 1978, 1982, 1985, 1987, 1990), ale především dvakrát Pohár vítězů pohárů (1975, 1986), v té době druhou nejprestižnější pohárovou soutěž Evropy. Největší sílu mělo mužstvo v polovině 70. let (vůdčí roli v něm hrál Oleg Blochin), kdy k Poháru vítězů dokázalo vybojovat i evropský Superpohár.

Jak bývalo v sovětském sportu zvykem, Lobanovskij jako trenér nejsilnějšího domácího týmu se několikrát ujal i řízení sovětské fotbalové reprezentace (1975–1976, 1982–1983, 1986–1990). Při prvním reprezentačním angažmá vybojoval bronzovou medaili na letních olympijských hrách roku 1976. Při třetím pak získal stříbrnou medaili na mistrovství Evropy 1988 a vedl tým na mistrovství světa 1986 (kde sborná ztroskotala v osmifinále) a na mistrovství světa 1990. Pád Sovětského svazu pro něj znamenal konec vrcholu jeho kariéry.

Vedl poté ještě reprezentaci Spojených arabských emirátů (1990–1993), Kuvajtu (1994–1996) a těsně před smrtí krátce i samostatné Ukrajiny (2000-2001). Vrátil se rovněž na lavičku svého Dynama Kyjev (1997-2002), vyhrál s ním pětkrát po sobě ukrajinský titul (1997, 1998, 1999, 2000, 2001), avšak v Evropě se mu na slavnou éru z časů SSSR již plně navázat nepodařilo (byť senzační porážka Barcelony 4:0 z roku 1997 vstoupila do historie). Ovšem objevil a vychoval v této éře jednu z největších hvězd evropského fotbalu, držitele Zlatého míče Andrije Ševčenka. V minulosti podobně vycepoval proslulými tvrdými trenérskými metodami k nadstandardním výkonům Blochina (Zlatý míč 1975) i Ihora Belanova (Zlatý míč 1986).

Stadión Dynama Kyjev dnes nese jeho jméno. Když krátce po jeho smrti roku 2003 AC Milan vyhrál Ligu mistrů se Ševčenkem v sestavě, Ševčenko vzápětí odjel na Ukrajinu a svou medaili odevzdal na hrob svého učitele Lobanovského na hřbitově Baikove v Kyjevě.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Valerij Lobanovskij na Wikimedia Commons
• Valerij Lobanovskij v databázi Olympedia (anglicky)
• Profil na Find a grave
• Portrét na Eurofotbal.cz

Autoritní data	GND: 1190683636 ISNI: 0000 0000 5018 2229 LCCN: nr2003009842 LNB: 000264849 VIAF: 76257723 WorldCat Entities: E39PBJdWVvC8WbmxQGBTgR9JjC

Portály: Fotbal