Thusis

Thusis
	Pohled na obec
	; znak
Poloha
Souřadnice	46°42′ s. š., 9°26′0″ v. d.
Nadmořská výška	720 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas); UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Švýcarsko
Kanton	Graubünden
Okres	Viamala
	Thusis Thusis, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	16,77 km²
Počet obyvatel	3 322 (31.12.2020)
Hustota zalidnění	198,1 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.thusis.ch
PSČ	7430
Označení vozidel	GR
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thusis (rétorománsky Tusáun, italsky Tosana) je malé město (politická obec) ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Viamala, jehož je zároveň hlavním sídlem. Nachází se v údolí Zadního Rýna, asi 18 kilometrů jihozápadně od kantonálního hlavního města Churu, v nadmořské výšce 720 metrů. Má přes 3 000 obyvatel.

Geografie

Thusis leží u severního vstupu do soutěsky Via Mala. Obec sousedí na západě s pohořím Heinzenberg a na východě s pohořími Hinterrhein a Domleschg, která se rozkládají na pravém břehu Rýna.

Thusisem protéká řekla Nolla, pramenící na severním úbočí Piz Beverin; v Thusisu se vlévá do Zadního Rýna.

Historie

První písemná zmínka o Thusis pochází z roku 1156 (curtim de Medezenu et Tosana) a za svůj vznik i pozdější rozvoj vděčí tranzitní dopravě do průsmyků San Bernardino a Splügen.^[1] Založení Thusisu souvisí s výstavbou a zajištěním mostu přes Rýn; jeho prudký rozvoj pak s přeložením tranzitní cesty na levý břeh Rýna a rozšířením průjezdu soutěskou Viamala od roku 1473, aby se zabránilo konkurenci ostatních alpských průsmyků, protože doprava se před soutěskou díky její neprostupnosti zastavila. Výstavba dvou mostů v letech 1738/39 a přeložení nebezpečných částí silnice, stejně jako další změna trasy v letech 1821 až 1823, nakonec soutěsku Via Mala upravily do podoby, kdy byla bezpečně sjízdná pro koňské povozy.^[1]

V roce 1618, na počátku nepokojů v Graubündenu, se v Thusisu konal trestní tribunál.

Postupem času nabýval Thusis na významu jakožto nácestná stanice na cestě ze středního Švýcarska do Itálie – na počátku 19. stolení se zde nacházely stáje pro 400 koní, hostince a obchody. O jeho významu svědčí i to, že peníze na jeho obnovu po velkém požáru v roce 1845 přišly až z Curychu, Lindau, Ravensburgu, Hamburku, Milána a Benátek. Po zahájení provozu Gotthardské dráhy v roce 1882 ztratila tranzitní doprava s povozy a koňmi v Thusis rychle svůj význam. Ve snaze obnovit původní objemy dopravy byly kolem roku 1900 vypracovány železniční projekty pro průsmyky San Bernardino a Splügen a v roce 1927, po začátku nástupu automobilů, byly vypracovány plány na výstavbu silničního tunelu pod San Bernardinem. Kvůli světovým válkám a finančním krizím byl tunel San Bernardino otevřen až 1. prosince 1967 jako první alpský silniční tunel ve Švýcarsku. Po otevření Gotthardského silničního tunelu se tento vzestup opět poněkud snížil.^[1]

Druhá etapa rozvoje obce a pozdějšího města započala koncem 19. století, kdy sem byla přivedena železnice. Železniční trať Landquart–Thusis byla otevřena roku 1896 a v návaznosti na ní započala stavba slavné Albulské dráhy. Ta byla předána do provozu v roce 1903. Trať umožnila celoroční spojení Churu a centrální části Švýcarska s údolím Engadin a rozvíjejícím se rekreačním střediskem Svatý Mořic‎‎. Od roku 1919 je Albulská dráha elektrifikována.^[2]

K 1. lednu 2018 se Thusis sloučil s dříve samostatnou obcí Mutten.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel^[1]
Rok	1629	1850	1900	1950	1980	1990	2000	2005	2010	2012	2019
Počet obyvatel	542	769	1 281	1 616	2 525	2 646	2 717	2 595	2 791	2 937	3 278

Navzdory své centrální funkci pro obce v Heinzenbergu zůstával Thusis až do 19. století malým městem s necelými 700 obyvateli (1850: 769 obyvatel). Mezi lety 1850 a 1888 počet obyvatel výrazně vzrostl na 1281 (1850–1888: +67 %). Poté následovala desetiletí stagnace (1888–1930). Od roku 1930 do roku 2000 počet obyvatel opět rychle rostl, zejména v letech 1941 až 1970 (1941–1970: +70 %). To bylo způsobeno přistěhovalectvím z okolních vesnic a v posledních desetiletích ze zahraničí. Nejprve přišli Italové a Španělé, poté Tamilové ze Srí Lanky a po roce 1985 přistěhovalci z Portugalska a republik bývalé Jugoslávie.

Jazyky

Thusis je již dlouho německy mluvící obcí, kde se mluví tzv. Thusnerdeutsch. Rétorománština (dialekt sutselvisch) pravděpodobně ustoupila němčině v Thusis již v 16. století, zatímco okolní obce byly částečně poněmčeny až v 19. století. Dnes tvoří její mluvčí zlomek místních obyvatel. Malý podíl obyvatel (okolo 5 %) hovoří také italsky. Vývoj v posledních desetiletích ukazuje následující tabulka:

Jazyky v Thusis
Jazyk	Sčítání lidu 1980		Sčítání lidu 1990		Sčítání lidu 2000
Jazyk	Počet	Podíl	Počet	Podíl	Počet	Podíl
Němčina	1 887	74,73 %	1 995	75,40 %	2 112	77,73 %
Rétorománština	238	9,43 %	136	5,14 %	107	3,94 %
Italština	230	9,11 %	172	6,50 %	129	4,75 %
Počet obyvatel	2 525	100 %	2 646	100 %	2 717	100 %

Doprava

Město leží na dálnici A13 v trase St. Margrethen – Chur – Bellinzona. Železniční stanice Thusis je počáteční stanicí Albulské dráhy, překonávající stejnojmenné pohoří a končící ve Svatém Mořici.^[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thusis na německé Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d SIMONETT, Jürg. Thusis [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2019-12-12 [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. (německy)
↑ ^a ^b Albulalinie Chur – St. Moritz [online]. Schienenverkehr-schweiz.ch [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. (německy)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Thusis na Wikimedia Commons
(německy) [1] – oficiální stránky

[hls-1] SIMONETT, Jürg. Thusis [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2019-12-12 [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. (německy)

[albula-2] Albulalinie Chur – St. Moritz [online]. Schienenverkehr-schweiz.ch [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. (německy)

[1]

[2]