[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Třída Ronis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Ronis
Ponorka třídy Ronis
Ponorka třídy Ronis
Obecné informace
UživateléLotyšské námořnictvo
Sovětské námořnictvo
Typponorka
Lodě2
Osud24. června 1941 potopeny vlastními posádkami
Technické údaje
Výtlak390 t (na hladině)
514 t (pod hladinou)
Délka55 m
Šířka4,8 m
Ponor3,6 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory
Rychlost14 uzlů (na hladině)
9 uzlů (pod hladinou)
Dosah1600 nám. mil při 14 uzlech
Posádka27
Výzbroj1× 75mm kanón
6× 450mm torpédomet
Ostatníhloubkový dosah 50 m

Třída Ronis byla třída ponorek lotyšského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Po okupaci země Sovětským svazem roku 1940 byly zařazeny do sovětského námořnictva. Po německé invazi do SSSR je potopily vlastní posádky.

Obě dvě ponorky této třídy postavila francouzská loděnice Ateliers et Chantiers de la Loire v Nantes. Do služby byly přijaty roku 1927.[1]

Jednotky třídy Ronis:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Ronis 1925 1. července 1926 1927 Ukořistěna SSSR, 1941 potopena vlastní posádkou.
Spidola 1925 6. října 1926 1927 Ukořistěna SSSR, 1941 potopena vlastní posádkou.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Ponorky byly vyzbrojeny jedním 75mm kanónem a šesti 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer o výkonu 1300 hp a dva elektromotory o výkonu 700 hp. Ponorky dosahovaly nejvyšší rychlosti 14 uzlů na hladině a 9 uzlů pod hladinou. Dosah byl 1600 námořních mil při rychlosti 14 uzlů na hladině a 85 námořních mil při plavbě rychlostí 4,5 uzlu pod hladinou. Operační hloubka ponoru byla až 50 metrů.[1]

Lotyšské námořnictvo ponorky provozovalo v letech 1927–1940. Námořnictvo zaniklo po sovětské okupaci pobaltských států a obě ponorky byly pod stejnými jmény začleněny do sovětského námořnictva.[1] Po německé invazi do SSSR je v přístavu Liepāja dne 24. června 1941 potopily vlastní posádky.[2]

  1. a b c d RONIS submarines (1927) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 198. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]