Třída Mogador
| Třída Mogador | |
|---|---|
 Mogador | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Francouzské námořnictvo |
| Typ | torpedoborec |
| Lodě | 2 |
| Zahájení stavby | 1934 |
| Spuštění na vodu | 1936–1937 |
| Uvedení do služby | 1938–1939 |
| Osud | 27. listopadu 1942 potopeny vlastní osádkou |
| Předchůdce | třída Le Fantasque |
| Nástupce | třída Le Hardi |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2884 t (standardní) 4018 t (plný)[1] |
| Délka | 131 m (mezi svislicemi) 137,5 m (max.) |
| Šířka | 12,67 m |
| Ponor | 4,57 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 turbínová soustrojí 4 lodní šrouby 92 000 shp |
| Rychlost | 39 uzlů |
| Dosah | 4000 nám. mil při 18 uzlech |
| Posádka | 264 (284 vlajková loď) |
| Výzbroj | 8× 138,6mm kanón (4×II) 4× 37mm kanón (2×II) 4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×II) 10× 550mm torpédomet (2×III, 2×II) 40 min |
Třída Mogador byla třída torpédoborců francouzského námořnictva z období druhé světové války a zároveň poslední třída francouzských „supertorpédoborců“. Svými parametry se blížily lehkým křižníkům. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1939–1942. Oba byly za války potopeny. Stavbě dalších deseti torpédoborců této třídy zabránilo vypuknutí války.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Objednány byly v rámci programu pro rok 1936.[1] Torpédoborec Mogador postavila loděnice Arsenal de Lorient v Lorientu a jeho sesterskou loď Volta loděnice Ateliers et Chantiers de Bretagne v Nantes. Do služby byly přijaty v letech 1938–1939. Stavba dalších deseti torpédoborců byla zrušena před založením kýlu kvůli válečné porážce Francie. Lišit se měly zesíleným trupem, větším dosahem a vylepšenou výzbrojí (ovšem pouze se šesti torpédomety). Byly to tři jednotky objednané v roce 1938 (Desaix, Hoche, Kléber), jedna v roce 1939 (Marceau) a šest v roce 1940 (Bayard, Bruix a čtyři další).[2]
Jednotky třídy Mogador:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Mogador | Arsenal de Lorient | 1934 | 9. června 1937 | srpen 1938 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut 1943 a sešrotován. |
| Volta | Ateliers et Chantiers de Bretagne | 1934 | 26. listopadu 1936 | březen 1939 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut 1943 a sešrotován. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Hlavní výzbroj představovalo osm 138,6mm kanónů umístěných ve čtyřech dvoudělových věžích. Doplňovaly je čtyři 37mm kanóny, čtyři 13.2mm kulomety a deset 550mm torpédometů. Nést mohly též až 40 námořních min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dvě turbínová soustrojí o výkonu 92 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 39 uzlů. Dosah byl 4000 námořních mil při rychlosti 18 uzlů a 3000 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.[1]
Modifikace
[editovat | editovat zdroj]Při opravách poškození způsobených Brity v Mers-el-Kébir Mogador přišel o třetí dělovou věž. Protiletadlová výzbroj byla posílena o čtyři 37mm kanóny a osm 13,2mm kulometů. Lehká výzbroj byla posílena i na torpédoborci Volta. Tvořily ji dva 37mm kanóny, dva 25mm kanóny, osm 13,2mm kulomety a osm 8mm kulometů.[1]
Operační nasazení
[editovat | editovat zdroj]
Po francouzské kapitulaci zůstaly obě lodi věrné vládě Vichistické Francie. Byly součástí francouzské eskadry napadené 3. července 1940 při útoku na Mers-el-Kébir. Poškozený Mogador musel najet na břeh, aby se nepotopil. Volta byl jednou z mála lodí, které unikly z přístavu a odpluly do Toulonu. Poškozený Mogador sem odplul později. Po okupaci Vichistické Francie Německem zde obě lodi, dne 27. listopadu 1942, potopila vlastní osádka. Později byly vyzvednuty, ale již nikdy neopraveny.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mogador class destroyer na anglické Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Mogador na Wikimedia Commons