Třída Durand de la Penne
| Třída Durand de la Penne | |
|---|---|
 | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Italské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 2 |
| Osud | aktivní (2023) |
| Předchůdce | třída Audace |
| Nástupce | třída Orizzonte |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 4 500 t (standardní) 5 250 t (plný) |
| Délka | 135,6 m |
| Šířka | 16,1 m |
| Ponor | 5 m |
| Pohon | CODOG |
| Rychlost | 31,5 uzlu (58 km/h) |
| Dosah | 7 000 nám. mil (13 000 km) při 18 uzlech (33 km/h) |
| Posádka | 380 důstojníků a námořníků |
| Výzbroj | 1× 127mm Otobreda 3× 76mm OTO Melara 1× Albatross (8hl.) 1× Mk 13 (1hl.) 2× raketomet (4hl.)
|
| Letadla | 2× vrtulník |
| Sonar | Raytheon DE 1167 |
Třída Durand de la Penne je třída raketových torpédoborců stavěných pro Italské námořnictvo loděnicí Fincantieri. Jedná se o zvětšenou verzi torpédoborců třídy Audace, s novým pohonem koncepce CODOG a modernější elektronikou. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Obě jsou stále v aktivní službě.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Oba torpédoborce této třídy postavila loděnice Fincantieri v Riva Trigoso u Janova.
Jednotky třídy Durand de la Penne:[1]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštěna na vodu | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Luigi Durand de la Penne (D560) | 20. ledna 1988 | 20. října 1989 | 18. března 1993 | aktivní |
| Francesco Mimbelli (D561) | 15. listopadu 1989 | 13. dubna 1991 | 18. října 1993 | aktivní |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Na přídi stojí dělová věž s jedním 127mm/54 kanónem Otobreda. Ten doplňují tři 76mm kanóny OTO Melara Super Rapid v jednohlavňových věžích, z nichž dvě jsou umístěny po stranách nástavby a jedna na střeše hangáru. Před hangárem je přitom též jednoduché odpalovací zařízení Mk 13 pro protiletadlové řízené střely Standard SM-2MR s dosahem 70 km. Ve středu lodi jsou umístěny dva raketomety pro osm protilodních střel Otomat Mk 2 s dosahem 140 km. Blízkou obranu zajišťuje osminásobné vypouštěcí zařízení Albatross protiletadlových střel Selenia Aspide. Ty mají dosah 15 km. Dále jsou neseny dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety EuroTorp. Plánována je rovněž instalace raketového protiponorkového systému MILAS. Na palubě je přistávací plošina a hangár umožňující operace dvou vrtulníků, obvykle typu AB-212, Sikorsky SH-3 Sea King či AgustaWestland AW101. Trupový sonar a vlečný sonar s měnitelnou hloubkou ponoru jsou oba typu Raytheon DE 1167.
Pohonný systém je typu CODOG. Lodě mají dvě plynové turbíny General Electric LM2500 a dva diesely GMT BL230-20DVM. Lodní šrouby jsou rovněž dva. Při použití turbín dosahují rychlosti až 31,5 uzlu. Dosah je 7 000 námořních mil při ekonomické rychlosti 18 uzlů.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Class Durand de la Penne Guided Missile Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Durand de la Penne na Wikimedia Commons - Durand de la Penne Class, Italy [online]. Naval-technology.com [cit. 2016-02-18]. Dostupné online. (anglicky)