[go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Suchoj Su-24

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Su-24
Su-24M
Su-24M
Určenítaktický bombardovací letoun
PůvodSovětský svaz
VýrobceNAPO
Konstruktérská skupinaSuchoj
ŠéfkonstruktérJ. S. Felsner, L.A. Logvinov[1]
První letT-6: 2. července 1967
T-6-2I: 17. ledna 1970
Zařazeno1974
CharakterVe službě
UživatelVojenské vzdušné síly Ruské federace
Ukrajinské letectvo
Kazachstán
Sýrie
Írán
Výroba1967–1993[1]
Vyrobeno kusůcca 1 400
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Suchoj Su-24 (kód NATO „Fencer“) je nadzvukový, dvoumístný, dvoumotorový hornoplošný taktický bombardér s měnitelnou geometrií křídel[2] určený pro boj za každého počasí, vyvinutý v SSSR.

Vývoj

[editovat | editovat zdroj]
Prototyp T-6-1

Jeho vývoj spadá do počátku 60. let, kdy byl požadován úderný stroj, který by byl schopen přízemním letem provádět překvapivé údery. Po tom, co byl v roce 1961 zaveden do sovětského letectva stíhací bombardér Su-7B, začala armáda vyvíjet tlak na sovětskou vládu, aby odsouhlasila vývoj nového letadla. Základním požadavkem na letadlo byla schopnost operovat za každého počasí a útočit i na malé pozemní cíle. Dokument s technickými specifikacemi byl zaslán konstrukční kanceláři Suchoj, čímž byl zahájen vývoj nového útočného bombardéru, později nazvaného Su-24.[3]

Už první studie jasně ukázaly, že se Suchoj nebude moci ubírat cestou modernizace původního Su-7B. Důvodem byl nedostatek místa v konstrukci Su-7 pro novou avioniku, jejíž součástí byl nově vyvíjený zaměřovací a navigační systém. Vývoj tohoto systému, nazvaného Puma, dostala na starost konstrukční kancelář OKB-794. V roce 1962 začal Suchoj práce na zcela novém letadle, nazvaném S-6. Maketa stroje S-6 byla hotová už následující rok, avšak pomalý pokrok ve vývoji systému Puma způsobil, že projekt byl dočasně pozastaven.

V roce 1964 byl projekt opět obnoven pod kódovým označením T-58M. Sovětské letectvo upravilo své požadavky na nové letadlo a požadovalo, aby bylo schopné vzletu a přistání na krátké dráze. Neméně důležitým požadavkem byla schopnost nadzvukového letu v nízké letové hladině, aby bylo letadlo schopno takto proniknout do vzdušného prostoru nepřítele. V roce 1965 se konstruktéři rozhodli změnit rozmístění posádky v kokpitu a dvojici sedadel umístili vedle sebe. Tento koncept byl v sovětském vojenském letectvu uplatněn poprvé a důvodem byl příliš velký rozměr radaru Orion, umístěného v nose letadla. Projekt dostal pracovní pojmenování T-6 a první dva prototypy byly dokončeny v roce 1967. Prototyp T6-1, pilotovaný V. S. Iljušinem, vzlétl oficiálně poprvé 2. července 1967. Neuspokojivé výsledky s letovými vlastnostmi T-6 přivedly kancelář Suchoj k nápadu, vytvořit letadlo s měnitelnou geometrií křídel. Takto zmodernizovaný prototyp T6-2I vzlétl poprvé 17. ledna 1970. Usnesením vlády ze dne 4. února 1975 se první série letadel s označením Su-24 se formálně dostala k vojenským jednotkám.

Práce na vývoji se však nezastavily a v roce 1983 byla do armády zavedena modernizovaná verze s názvem Su-24M. Podle vyjádření odborníků je bojová účinnost Su-24M 1,5 až 2krát vyšší než u Su-24.

V 70. a 80. letech šlo o pokročilý sovětský letoun, podobný charakteristikami letounu F-111. U ruského letectva je pozvolna nahrazován stroji Suchoj Su-34.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Su-24M za letu

Koncept měnitelné geometrie křídel umožňuje nastavení ve čtyřech polohách:

  • 16° pro vzlety a přistání – umožňuje letadlu přistávat při rychlosti 230 km/h,
  • 35° a 45° pro let v různých nadmořských výškách,
  • 69° pro lety v nadzvukových rychlostech.

Palivový systém má kapacitu 11 700 litrů, což je možné zvýšit zavěšením dvou přídavných nádrží. Palubní zaměřovací a navigační systém PNS-24 (Puma) se skládá z:

  • Radaru Orion-A, vyhledávajícího objekty v přední polosféry
  • Radaru Relief, upozorňujícího na nebezpečí kolize při letu v nízké nadmořské výšce. Zajišťuje let po naprogramované trase v nízkých výškách do 40–50 metrů a automatický návrat na základnu.

První Su-24 měli jen základní systém elektronického boje, ovšem pozdější modernizace již disponovaly moderním radarovým varovným systémem, výstražným systémem před naváděním raketami a možností elektronického rušení průzkumných i zbraňových systémů

Služba

[editovat | editovat zdroj]
Ruský Su-24 na letišti Latákíja
Technici prohlížejí raketu Ch-25 na Su-24 během války v Sýrii v říjnu 2015

Sovětské Su-24 poprvé do bojů v Afghánistánu zasáhly v roce 1984.[4] Dále Rusko použilo letouny Su-24 v první i druhé válce v Čečensku, například při bombardování Elistanži kazetovými bombami, ale vykonávaly tam i průzkumné lety. Dne 4. listopadu 1999 byl Su-24MR vyslán, aby našel místo havárie nedávno sestřeleného Su-25. Průzkumný let Su-24 byl však zmařen po zásahu raketou země-vzduch a stroj se zřítil k zemi. Pilot havárii nepřežil a navigátor padl do zajetí.[5]

V srpnu 2008 ruské Su-24 kromě průzkumných letů také bombardovaly pozice gruzínské armády v Jižní Osetii. Během této 6denní války sestřelila gruzínská protivzdušná obrana dva Su-24. První z nich byl sestřelen 9. srpna nedaleko města Cchinvali a druhý hned následující den u města Java.[6]

Během občanské války v Libyi v roce 2011 sestřelili povstalci letadlo libyjských vzdušných sil Su-24MK.

Syrské letectvo přišlo o první Su-24M2 v občanské válce dne 28. listopadu 2012 poté, co na něj povstalci spustili palbu ze země.[7] Podle vyjádření Izraele narušil 23. září 2012 syrský Su-24 izraelský vzdušný prostor. Pravděpodobně se snažil ostřelovat pozice vzbouřenců v jižní Sýrii a omylem vletěl 800 m do vzdušného prostoru Izraele. Poté, co se chtěl vrátit zpět, vystřelila izraelská protivzdušná obrana raketu MIM-104D Patriot, kterou stroj zasáhla. Oba piloti se stihli katapultovat a přistáli na syrském území.[8]

20. srpna 2014 bylo letadlo Ukrajinského letectva Su-24M sestřeleno v bojích na Donbase vzbouřenci v oblasti Luhansku.[9]

30. září 2015 na oficiální žádost syrské vlády podnikly ruské letouny Su-24M první nálety v provincii Hamá. V noci ze středy na čtvrtek (1. října 2015) letadla typu Su-24M a Su-25 během čtyř náletů v Sýrii zničila štáb teroristů a sklad munice v oblasti města Idlib. Dne 3. října byl při náletech ruských letadel Su-34, Su-24M a Su-25 zasažen výcvikový tábor radikálů, jakož i provoz na výrobu vest pro sebevražedné atentátníky. 4. října při bombardování u města Džisr aš-Šugur zasáhly letouny Su-24M jednu z dělostřeleckých pozic teroristů.[10] Následující den bombardovala dvojice Su-25 a jeden Su-24M pozice bojovníků Islámského státu v okolí města Tadmur. Podařilo se jim zničit 3 raketomety a asi 20 tanků T-55, které povstalci ukořistili syrské armádě.[11] 6. října provedla letadla Su-34, Su-24M a Su-25 nálety na 12 pozemních cílů. Zničené byly výcvikové tábory a objekty logistické infrastruktury, patřící teroristickým skupinám, spolupracujícím s islámským státem.[12] Zničení dalšího výcvikového tábora se bombardérům Su-24M podařilo uskutečnit 17. října ve městě Salma. Podle vyjádření ruské zpravodajské služby tam působili zahraniční instruktoři, kteří připravovali bojovníky Islámského státu k vedení partyzánské války v oblastech, osvobozených syrskou armádou.[13] Při náletech byly použity přesně naváděné rakety typu Ch-25L a Ch-29L, laserově naváděné pumy KAB-500L a „hloupé bomby“ typu FAB-250.[14]

Během ruské intervence v Sýrii se 24. listopadu 2015 poblíž vesnice Bayir Bucak v syrské provincii Latákíja zřítil jeden stroj ruských vzdušných sil poté, co byl sestřelen tureckým letectvem. Turecko uvedlo jako důvod sestřelení narušení svého vzdušného prostoru. Tvrdí, že ruský stroj byl desetkrát v průběhu 5 minut varován tureckou stranou. Rusko však tvrdí, že sestřelený letoun se pohyboval výhradně v syrském vzdušném prostoru, a vylučuje, že by sestřelený letoun narušil nebo ohrožoval turecký vzdušný prostor. Oba piloti se úspěšně katapultovali, nicméně jeden později zemřel. K zabití obou letců palbou ze země během jejich sestupu na padáku se přihlásili turkmenští povstalci operující v Sýrii,[15] nicméně o život přišel jen jeden z členů osádky letounu.[16]

Stroje Su-24 byly nasazeny za ruské invaze na Ukrajinu na obou stranách konfliktu. Ukrajinské Su-24 byly v roce 2023 adaptovány pro použití naváděných střel Storm Shadow, dodaných v rámci pomoci západních zemí.[17] Ukrajina přišla od začátku bojů v únoru 2022 do května 2024 dle nezávislého webu Oryx o nejméně 18 Su-24M a jeden Su-24MR,[18] zatímco Rusko o 14 strojů všech verzí.[19]

Varianty

[editovat | editovat zdroj]
Suchoj Su-24MR na základně Kubinka
  • Su-24 – základní verze, vyráběno v letech 1971–1983. Výzbroj představují rakety Ch-23 a Ch-28 typu vzduch-země. Proti vzdušným cílům mají rakety R-55.
  • Su-24M – verze z let 1981–1993, stroj je vybaven zdokonalenou avionikou a tankování paliva za letu, modernizovaná verze Su-24M2 z roku 2000 obsahuje nové zařízení a systémy
  • Su-24MK – exportní verze Su-24M z let 1988–1992, má horší avioniku a jiné možnosti vyzbrojení, prodány do Alžírska, Íránu, Iráku, Libye a Sýrie
  • Su-24MR – průzkumná varianta Su-24M z let 1983–1993, obsahuje vizuální, radioelektronický a infračervený průzkumný systém
  • Su-24MP – zaměřené na získávání informací pro speciální bezpečnostními složky (SIGINT) a vedení radioelektronického boje, vyrobeno bylo v roce 1983 jen 10 kusů
  • Su-24M2 – modernizace stroje Su-24M, která je vybavena moderním navigačním systémem GLONASS, průhledovým displejem a rozšířenou škálou zbraní (Ch-31A/P, Ch-59MK, KAB-500S, R-73).[20]

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]
Státy vlastnící Su-24
Ukrajinský Su-24M
Dva ruské Su-24M za letu (2009)
Běloruský Su-24M

Současní

[editovat | editovat zdroj]
Alžírsko Alžírsko
39 letadel nakoupeno pro alžírské letectvo; 32 strojů Su-24MK (modernizovány na Su-24M2) a 4 Su-24MR zůstávají ve službě
Ázerbájdžán Ázerbájdžán
3 ve službě k listopadu 2008.
Írán Írán
24 až 36 ve službě u íránského letectva po válce s Irákem. 24 iráckých strojů Su-24 bylo během války do Íránu evakuováno a tam byly zařazeny do íránského letectva. Írán zřejmě další stroje dokoupil z Ruska nebo dalších zemí z bývalého SSSR.
LibyeLibye Libye
8 Su-24MK nakoupeny pro libyjské letectvo. 6 ještě v inventáři, jeden zničen požárem, další sestřelen v roce 2011.
RuskoRusko Rusko
415 ve službě k listopadu 2008.
SýrieSýrie Sýrie
Zprávy až o 20 letounech ve službě v syrském letectvu
SúdánSúdán Súdán
Až 12 Su-24 bylo dodáno z Běloruska v roce 2013.[21]
UkrajinaUkrajina Ukrajina
130 Su-24 ve službě k listopadu 2008.

Dřívější

[editovat | editovat zdroj]
Angola Angola
Nepotvrzené zprávy o nákupu 12 strojů Su-24 z blíže nespecifikovaného zdroje, možná Běloruska; jeden Su-24 byl viděn v roce 2008 na základně Catumbela[22]
Bělorusko Bělorusko
Zděděny po SSSR, 34 sloužilo u běloruského letectva (22 Su-24MKs a 12 Su-24MR).
Irák Irák
30 dodáno k iráckému letectvu, pět zničeno během války v Zálivu, jeden stroj přečkal a 24 letounů přelétlo do Íránu, kde byly včleněny do jeho letectva;[23]
Sovětský svaz SSSR
Přešly na nástupnické státy.
Kazachstán Kazachstán
UzbekistánUzbekistán Uzbekistán

Nehody a incidenty

[editovat | editovat zdroj]
  • 11. února 2015 se poblíž Volgogradu jeden stroj při přistání zřítil,[24]
  • Při havárii dalšího stroje 6. července 2015 v Chabarovském kraji zahynuli oba piloti[25].
  • 27. srpna 2021 jeden stroj havaroval v lesnatém terénu nedaleko města Vereščagino v Permské oblasti[26] asi 95 kilometrů západně od města Perm během přeletu do opravárenského závodu ve Rževu. Posádka se úspěšně katapultovala s lehkými zraněními (zlomeniny rukou) a vlastními silami došla do sídla Zapolje[27], odkud byla letecky přepravena do nemocnice. Jako předběžná příčina incidentu jsou uváděny technické problémy, stroj přelétal na předem plánovanou opravu a letěl bez podvěšené výzbroje. Před havárií stroj přistál v Permu na doplnění paliva.
  • 12. 9. 2023 ve Volgogradské oblasti na jihu Ruska se během plánovaného cvičného letu zřítil bombardér Su-24.

Specifikace (Su-24MK)

[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Osádka: 2 (pilot a obsluha zbraní)
  • Rozpětí:
    • Rozložené: 17,64 m
    • Složené: 10,37 m
  • Délka: 22,53 m
  • Výška: 6,19 m
  • Nosná plocha: 55,2 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 22 300 kg
  • Vzletová hmotnost: 38 040 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 43 755 kg
  • Pohonná jednotka: 2× proudový motor Ljulka AL-21F3A s příd. spalováním, o tahu 76,4 kN (109,8 kN s příd. spal.)
  • Zásoba paliva: 11 100 kg

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
  • Maximální rychlost:
    • Na úrovni mořské hladiny: 1 315 km/h
    • V letové hladině: 2 317 km/h
  • Přeletový dolet: 2 775 km (1 500 nm, 1 725 mi)
  • Akční rádius: 615 km
  • Dostup: 11 000 m
  • Počáteční stoupavost: 150 m/s
  • Plošné zatížení: 651 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost: 0,60

Výzbroj

[editovat | editovat zdroj]
  • 1× kanón GŠ-6-23, 500 nábojů
  • Až 8 000 kg (17 640 lb) munice na 8 závěsech, včetně 4 rádiem řízených raket Ch-23; max. 4 střely Ch-25ML naváděných laserem; max. 2× Ch-28, Ch-58 nebo Ch-31P střely ARM; max. 3× raketa Ch-29L/T laserem/TV-naváděných; max 2× střela Ch-59 nebo pumy KAB-500KR a KAB-500L.
  • Raketomety ráže 57 mm na neřízené rakety S-5, 80 mm S-8 nebo 122 mm rakety S-13
  • Ostatní zbraně zahrnují další bomby, externí kanóny a taktické jaderné zbraně.
  • 2× střela vzduch-vzduch R-60 pro vlastní obranu; vylepšené stroje schopny nést střely R-73.

Podobné letouny

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Suchoj Su-24 na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b Airplanes - Military Aircraft - Su-24 - Historical background [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-19. 
  2. ↑ GORDON, Yefim; DEXTER, Keith. Sukhoi Su-24 Fencer: Soviet Swing-Wing Bomber. Hinckley, Spojené království: Aerofax, 2005. ISBN 1-85780-202-0. Kapitola Su-24 variants, s. 26nn. (anglicky) 
  3. ↑ Suchoj Su-24МК. www.sukhoi.org [online]. [cit. 2015-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-06. 
  4. ↑ Soviet-Afghan War Aircraft
  5. ↑ Russian Army Operations and Weaponry During Second Military Campaign in Chechnya. www.mdb.cast.ru [online]. [cit. 2015-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-24. 
  6. ↑ Pilots of crashed Russian plane were veterans of wars against Georgia. www.georgianjournal.ge [online]. [cit. 2015-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08. 
  7. ↑ Impressive images of a Syrian Su-24 attack plane shot down by anti-aircraft fire
  8. ↑ Israel says downed Syrian jet entered its airspace, acted threatening
  9. ↑ Three refugees killed as they flee Ukrainian conflict – military. uk.reuters.com [online]. [cit. 2015-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-29. 
  10. ↑ Base with T-55 tanks among 9 ISIS facilities Russia hit in last 24 hours
  11. ↑ Russian Air Force destroys 20 ISIS tanks near Palmyra
  12. ↑ Russian jets hit 12 ISIS targets in Syria, 'cause panic among extremists'
  13. ↑ Syrian civilians helping Russian airstrikes target ISIS – Defense Ministry
  14. ↑ Smart missiles and bombs Russia uses to take out ISIS in Syria
  15. ↑ (anglicky) Turkmen forces in Syria shot dead pilots of downed Russian jet: deputy commander Archivováno 25. 11. 2015 na Wayback Machine.
  16. ↑ Rusko: Druhého pilota sestřelené stíhačky zachránilo komando a syrští vojáci
  17. ↑ NEWDICK, Thomas. Su-24 Fencer Is Ukraine’s Storm Shadow Missile Carrier. The Warzone [online]. The Drive, 2023-05-24 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ MITZER, Stijn; JANOVSKY, Jakub. Attack On Europe: Documenting Ukrainian Equipment Losses During The 2022 Russian Invasion Of Ukraine [online]. Oryx [cit. 2024-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ MITZER, Stijn; JANOVSKY, Jakub. Attack On Europe: Documenting Russian Equipment Losses During The Russian Invasion Of Ukraine [online]. Oryx [cit. 2024-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Russian Air Force’s Striking Power Against ISIL: Su-24M2 Fencer Jet
  21. ↑ CENCIOTTI, David. Sudan gets second hand Belarusian Su-24 Fencer attack planes. And here are some photos.. The Aviationist. 19 August 2013. Dostupné online [cit. 14 November 2014]. 
  22. ↑ “Angolan Su-24.” El Hangar de TJ, July 2008. Retrieved: 5 March 2011.
  23. ↑ „Iraqi Perspectives Project Phase II. Um Al-Ma'arik (The Mother of All Battles): Operational and Strategic Insights from an Iraqi Perspective, Volume 1 (Revised May 2008).“ Archivováno 22. 7. 2011 na Wayback Machine. oai.dtic.mil. Retrieved: 5 March 2011.
  24. ↑ Po havárii u Volgogradu Rusko uzemnilo všechny Suchoje Su-24
  25. ↑ Бомбардировщик Су-24М потерпел катастрофу в Хабаровском крае. www.interfax.ru. Interfax, 2015-07-06. Dostupné online [cit. 2015-07-08]. 
  26. ↑ https://www.rbc.ru/society/27/08/2021/6128eceb9a79479166104a7e
  27. ↑ https://rg.ru/2021/08/27/reg-pfo/stalo-izvestno-sostoianie-letchikov-razbivshegosia-pod-permiu-su-24.html

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Letouny Suchoj
Stíhací letouny
Su-27 • Su-30 • Su-35 • Su-57 • Su-75

Záchytné letouny
Su-9 • Su-11 • Su-15
Palubní stíhači
Stíhací bombardéry
Su-7 • Su-17 • Su-20 • Su-22 • Su-24 • Su-32 • Su-34
Bitevní letouny
Bombardéry
Průzkumné letouny
Cvičné letouny
Su-26 • Su-28 • Su-29 • Su-31
Dopravní letouny
Experimentální letouny
Su-1 • Su-3 • Su-5 • Su-6 • Su-7 (1944) • Su-8 • Su-9 (1946) • Su-10 • Su-11 (1946) • Su-13 • Su-15 (1949) • Su-17 (1949) • Su-37 • Su-47 • P-1 • T-3 • T-4 • T-405 • T-431
Bezpilotní letouny
Zemědělské letouny
Sjednocená letecká korporace
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Suchoj_Su-24&oldid=23957319“