[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Souprava metra Ečs

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Souprava metra Ečs
Souprava typu Ečs v depu Kačerov
Souprava typu Ečs v depu Kačerov
TypEčs
Jednotné označení (SSSR)81-709
Základní údaje (jeden vůz)
VýrobceMytiščinský strojírenský závod
Výroba v letech19721976
Počet vyrobených kusů92
ProvozovatelMoskovskij metropoliten
DP hl. m. Prahy
Období provozu19731997
Míst k sezení42
Míst k stání220
Hmotnost a rozměry (jeden vůz)
Hmotnost ve službě32 500 kg
Délka přes spřáhla19 206 mm
Rozchod1 435 mm
1 524 mm
Parametry pohonu (jeden vůz)
Uspořádání pojezduBo' Bo'
Konstrukční rychlost90 km/h
Maximální povolená rychlost80 km/h
Napájecí soustava750 V ss
Typ trakčního motorustejnosměrný sériový DK 114A
Počet a výkon trakčních motorů4× 72 kW
Regulace výkonuodporová
Přenos kroutivého momentujednostupňová převodovka
Vlaková brzdaelektrodynamická (nad 10 km/h)
samočinná tlaková Westinghouse (do 10 km/h, nouzová)
ruční brzda
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Vysvětlivky pojmů v infoboxu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ečs (rusky Ечс, jednotným ruským označením 81-709) je typ sovětských vozů metra vyráběných v Mytiščinském strojírenském závodě pro síť metra v Praze, kde byly provozovány v letech 19741997. Jednalo se o nejstarší vozy pražského metra, které vychází ze souprav typu E.

Historická třívozová souprava Ečs ve stanici Háje

Vozy Ečs vyvinul Mytiščinský strojírenský závod speciálně pro pražské metro jakožto modifikaci typu Ež1 (81-708); podobné modifikace byly vyráběny v 70. letech i pro metra ostatních států RVHP. Ečs (písmena modifikace znamenají „Československo“) byl odvozen z typů Ež (pro metro v Moskvě, resp. Leningradě) a Ev (pro metro v Budapešti). Má čtvery dveře po každé straně vozu, vozová skříň je složená z rámu svařeného z ocelových profilů, ke kterým byly připevněny stropnice pokryté ocelovým plechem a přivařeny vnější boční stěny. Stěny a strop prostoru pro cestující byly pokryty hliníkovými plechy. Vůz byl kromě provozní elektrodynamické brzdy vybaven brzdou pneumatickou a ruční a měl samočinné spřáhlo. V každém voze byla kabina řidiče – neexistovaly tak vložené vozy.

Za normalizace 24. března 1971 rozhodla československá vláda o koupi vozů Ečs místo vyvíjených českých R1. První zkušební sedmivozová souprava vozů Ečs byla vyrobena na konci roku 1972 a následně byla v provozu v Moskvě (roku 1975 ji výrobce přestavěl na standardní soupravu typu Ež).[1] Od října 1973 února 1974 byly do ještě rozestavěného depa Kačerov dopravovány sériové vozy s evidenčními čísly 1001–1050.[2] V září 1974 byla objednána druhá série o počtu 20 vozů (ev. č. 1051–1070), které byly dodány od dubna do června 1975.[2][3] Závěrečná třetí série (15 ks, ev. č. 1071–1085) byla objednána v září 1975 a dodána od srpna do října 1976.[2][3] Celkem tak bylo do vyrobeno 92 vozů Ečs,[4] z nichž do Prahy bylo dodáno 85 vozů.[2]

Při otevření metra 9. května 1974 jezdily soupravy Ečs trojvozové (na lince jich při tříminutovém intervalu bylo celkem 12), od srpna 1975 čtyřvozové, od února 1979 v plné délce pěti vozů.

S jejich nasazením na trasu A se nepočítalo, jednak protože nesplňovaly československou normu pro osvětlení, jednak kvůli náročnému profilu nové trati (prudké stoupání ze stanice Malostranská ke Hradčanské); pro tu byla pořízena modernější souprava metra 81-717/714. Vozy Ečs byly koncepčně zastaralé již v době výroby, provozně začaly zastarávat kolem roku 1990. Toho roku bylo v provozu všech 85 vozů. Několik z nich bylo z provozu odstaveno v letech 1991 a 1992, velké odstavování a následné vyřazování začalo v roce 1994, kdy v listopadu toho roku jezdilo již pouze 48 vozů. V lednu 1997 disponoval pražský dopravní podnik 15 provozními vozy Ečs. Poslední souprava vyjela v pravidelném provozu 29. června 1997.[5]

Historické vozy

[editovat | editovat zdroj]
  • DP Praha
    • vůz ev. č. 1009 (r. v. 1973, Muzeum MHD)
    • souprava ev. č. 1083+1084+1085 (všechny r. v. 1976, provozní historická souprava 3×Ečs; vůz č. 1083 byl součástí poslední soupravy vypravené do pravidelného provozu[6])
  1. MARA, Robert; PROSICKÝ, David, a kol. Elektrické vozy Ečs aneb Průkopníci v pražském metru. Praha: Pavel Malkus, dopravní vydavatelství, 2009. ISBN 978-80-87047-13-2. S. 29–30. Dále jen Mara–Prosický. 
  2. a b c d Mara–Prosický, s. 213–214.
  3. a b Mara–Prosický, s. 94.
  4. Mara–Prosický, s. 16.
  5. Mara–Prosický, s. 123, 126.
  6. Mara–Prosický, s. 123, 138.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MARA, Robert; PROSICKÝ, David, a kol. Elektrické vozy Ečs aneb Průkopníci v pražském metru. Praha: Pavel Malkus, dopravní vydavatelství, 2009. 217 s. ISBN 978-80-87047-13-2. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]