Samoobsluha
Samoobsluha označuje v oblasti obchodu a veřejných služeb zařízení s volným výběrem zboží. Zákazník zde, na rozdíl od pultových prodejen, při nakupování zboží obsluhuje sám sebe. V novější době je samoobslužnost rozšiřována z výběru zboží i na placení, formou samoobslužných pokladen. Termíny „samoobsluha“ a „samoobslužný“ se používají nejen k označení maloobchodních prodejen, ale též k označování různých způsobů samoobslužného odbavování cestujících, samoobslužných jídelen, prodejních automatů atd.
Maloobchodní prodej
[editovat | editovat zdroj]Nejběžnější formou je samoobslužná prodejna převážně s potravinářským sortimentem, označovaná jako samoobsluha, supermarket či hypermarket. Zákazník si vybrané zboží ukládá do nákupního košíku nebo nákupního vozíku a poté jej přinese k pokladně u východu z prodejní plochy. Prodejní plocha je přiměřeně zajištěna a hlídána, aby zákazníci neodcházeli bez zaplacení nebo nevynášeli nezaplacené věci. Termín „samoobsluha“ se začal používat se zaváděním tohoto systému prodeje a po zdomácnění termínu supermarket v 90. letech poněkud ustupuje.
V období před vznikem samoobsluh bylo mnohé zboží při prodeji váženo nebo rozléváno z velkých balení. Vznik samoobsluh si vyžádal, aby téměř veškeré zboží bylo dodáváno v malých, spotřebitelských baleních. Značné zvýšení efektivity prodeje později přineslo zavedení čárového kódu na zboží.
První samoobsluhy v USA
[editovat | editovat zdroj]První dvě samoobsluhy byly podle některých zdrojů zavedeny roku 1912 v Kalifornii.[1]
Podle jiných zdrojů byla první samoobsluhou samoobsluha Piggly Wiggly Stores s kontrolní pokladnou, kterou 6. září 1916 otevřel Clarence Saunders z Memphisu ve státě Tennessee.[1][2] V roce 1917 si Saunders nechal koncept Self-Serving Store patentovat, založil na tomto principu i první, svůj vlastní obchodní řetězec a do konce 30. let bylo po celé Severní Americe 2600 samoobslužných prodejen.[1][2]
První velká samoobsluha, tedy supermarket, byla King Kullen Food Store, kterou otevřel Michael Cullen roku 1930 na Long Islandu v USA.[1]
Samoobsluhy v Československu a Česku
[editovat | editovat zdroj]Prvky samoobslužného prodeje se náhodně objevovaly již před organizovaným zaváděním. Například město Sázava na svém webu uvádí, že první samoobsluhou v Čechách[kdy?] byl krám manželů Henychových se smíšeným zbožím v č. p. 1 na Sázavě, kde dcera Marie měla úrazem sníženou pohyblivost, a tak jen dirigovala zákazníky, kde si co mají vzít.
První československá potravinářská samoobsluha vznikla v roce 1955 a o deset let později bylo v Československu 10 000 prodejen tohoto typu.[3] (První z nich byla otevřena v Praze v Husitské ulici na Žižkově, 1. června 1955.[4]) Hromadně byly samoobsluhy zaváděny až od let 1958–1959.[1][2] Například v Liberci byla první samoobsluha s potravinami (Dunaj) otevřena 3. listopadu 1958 a první samoobslužná drogerie 16. června 1958,[5] rovněž v Blansku byla první samoobsluha potravin otevřena v roce 1958.[6] V Brně byla první samoobsluha potravin, na rohu Koliště a Křenové, otevřena v roce 1955.[7]
Zabezpečení
[editovat | editovat zdroj]Zabezpečení proti krádežím zboží spočívá u malých samoobsluh obvykle jen v dozoru pokladních či dalších pracovníků prodejny. Velké prodejny si často najímají bezpečnostní agentury či vlastní specializované hlídače. Prodejny mohou být vybaveny kamerovým systémem, někdy mívají u vstupu jednosměrný turniket.
V některých samoobsluhách je vyhlášena povinnost hlásit nebo nechat si označit při vstupu do prodejny věci, které zákazník zakoupil v jiné prodejně, popřípadě je povinen takové věci odložit do úschovních skříněk.[zdroj?]
Kompetence hlídačů při kontrole zákazníků jsou tématem různých sporů a diskusí, protože i pouhá preventivní prohlídka v případě podezření může značně poškodit pověst zákazníka i v případě, že se krádeže nedopustil.
Nákupní vozíky jsou v některých prodejnách vybaveny zařízením, které umožní uvolnění vozíku z řady nebo ze stojanu pouze po vložení mince, která se zákazníkovi vrací teprve po opětovném zapojení vozíku do řady. Velká nákupní centra, u nichž je možno s vozíkem legálně vyjíždět k parkovišti, však i tak mají potíže s jejich rozkrádáním.[8][9][10]
Odbavování v dopravě
[editovat | editovat zdroj]Od šedesátých let 20. století začal být zaváděn v některých prostředcích městské hromadné dopravy samoobslužný systém odbavování cestujících, kdy jízdenky přímo nevydával průvodčí ani řidič.[11] Zpočátku to znamenalo pouze tolik, že cestující vhazovali odpočítané mince do kasičky vedle řidiče a sami si utrhli jízdenku, přičemž řidič na odběr jízdenky letmo dohlížel (v Olomouci vydržel podobný systém až do 80. let). V Praze byla vozidla se samoobslužným odbavováním označena zepředu výrazným písmenem S. Později byly zaváděny systémy, při nichž si cestující ve vozidle sám označoval jízdenky zakoupené v předprodeji. Podobné systémy jsou od 90. let 20. století zaváděny i na některých regionálních železničních tratích pod souhrnným názvem specifický způsob odbavování cestujících.
Další služby
[editovat | editovat zdroj]Se samoobslužným prodejem se jinak setkáváme například při automatickém prodeji pomocí prodejních automatů (např. nápojových automatů), při samoobslužném výdeji jízdenek, při výdeji hotových peněz z bankomatů atd. apod. Existují i samoobslužná kina, hotely, restaurace, výtahy, lanové dráhy a další samoobslužné veřejné služby.
U čerpacích stanic pohonných hmot se samoobslužné čerpání ze stojanů stalo postupně samozřejmostí.
„Samoobslužné“ jídelny (které ovšem ve skutečnosti byly spíše zavedením pultového způsobu prodeje v oboru, ve kterém je jinak obvyklé obsluhování u stolů) se nazývaly automaty. Proslulý byl například automat Koruna (již zrušený) v dolní části Václavského náměstí v Praze, který tento název užíval již počátkem 20. století.[12]
Pivní samoobsluhu, v níž si zákazníci sami čepují pivo z pípy s průtokoměrem, zavedla Hanácká pivnice v centru Olomouce na podzim 2004.[1] Později byl samoobslužný výčep zaveden i například v pražské restauraci Jarmark ve Vodičkově ulici a v Brně v restauraci Mamut na Baštách,[13] nebo v restauraci U Lasa v Merhautově ulici.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f Jarda N. Večerníček: Nevšední historie všedních věcí – Samoobsluha[nedostupný zdroj] PeprNet. 16. 7. 2007
- ↑ a b c Před 50 lety byla v Československu otevřena první samoobsluha Archivováno 18. 6. 2008 na Wayback Machine., 30. 5. 2005 18:10 h, Český rozhlas, Jaromír Marek
- ↑ 10 000 potravinářských samoobsluh. Rudé právo. 14. 12. 1965, s. 2. Dostupné online.
- ↑ iDnes: První česká samoobsluha vznikla před padesáti lety
- ↑ Liberecké události Archivováno 12. 2. 2003 na Wayback Machine., Městské informační centrum Liberec
- ↑ Významné události v životě města Blanska v letech 1905–2005. www.blansko.cz [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-06.
- ↑ Historie MČ Brno-střed. www.stred.brno.cz [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-18.
- ↑ např. Lidé si v Děčíně odvážejí nákupní vozíky z marketů domů[nedostupný zdroj], původní článek z Děčínského deníku, opis z 8. 11. 2006
- ↑ Lidé v supermarketech kradou nákupní vozíky[nedostupný zdroj], Sběrnice.net, podle zprávy z TV Nova
- ↑ Za polovinu ztrát zboží v obchodech mohou krádeže Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine., 11. 10. 2007: „Obchodní řetězce v poslední době potýkají také s velkými ztrátami nákupních vozíků, které mizí zejména z parkovišť u velkých hypermarketů. Škody obchodníci vyčíslili na několik desítek milionů korun ročně.“
- ↑ Druhá prohra (zmínka ve fejetonu). Rudé právo. 13. 3. 1966, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Ze soudní síně. Čech. 11. 8. 1915, s. 8. Dostupné online.
- ↑ Pivní samoobsluha v pasáži U Nováků. 29. 10. 2007, pan Cuketka
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu samoobsluha na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo samoobsluha ve Wikislovníku