Rozsudek (Cikker)
| Rozsudek (Zemětřesení v Chile) | |
|---|---|
| Rozsudok (Zemetrasenie v Chile) | |
| Žánr | opera |
| Skladatel | Ján Cikker |
| Libretista | Ján Cikker |
| Počet dějství | 3 (5 obrazů) |
| Originální jazyk | slovenština |
| Literární předloha | Heinrich von Kleist: Das Erdbeben in Chile |
| Datum vzniku | 1976–1978 |
| Premiéra | 6. října 1979, Bratislava, Slovenské národní divadlo |
| Česká premiéra | 27. února 1983, Opava, Slezské divadlo Opava |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozsudek (v originále Rozsudok, hráno též pod názvem Zemětřesení v Chile) je opera slovenského skladatele Jána Cikkera na vlastní libreto podle novely Heinricha von Kleista Zemětřesení v Chile (Das Erdbeben in Chile).
Vznik, charakteristika a historie
[editovat | editovat zdroj]Ján Cikker odůvodňoval volbu tématu své nové opery takto: „Kleist v novele, kterou napsal mezi roky 1804 a 1806, kritizuje nelidskost psaných zákonů společnosti – a zejména těch nepsaných, které člověka přivádějí do zkázy. Dále Kleist kriticky poukazuje na skutečnost, že lidstvo dosud nenašlo jiný způsob řešení konfliktů než vraždami, násilím a válkami. Kleista zřejmě zklamalo i poznání, že vnitřní očista, kterou lidé procházejí ve chvílích katastrofy, trvá jen krátce a netýká se všech. To všechno byly pro mne otázky a důvody, proč jsem sáhl k této tematice.“[1] Opera vznikala za vrcholné normalizace, kdy Cikker propadal depresím, a podle muzikologa Igora Vajdy je Rozsudek „velmi aktuálním protestem proti každému mechanismu moci, který bezohledně šlape po lásce, pravdě, spravedlnosti a svobodě“.[2]
Cikker psal operu od 22. května 1976 do 22. července 1978; libreto si – jako u všech oper z pozdního období – vytvořil sám na základě literární předlohy. V případě Rozsudku však do své předlohy nejvíce zasahoval. Děj Kleistovy novely podstatně doplnil: předloha totiž začíná až samotným zemětřesením, tedy její děj pokrývá pouze poslední obraz opery. Cikker rekonstruoval a doplnil děj předcházející přírodní pohromě.[3]
V souvislosti s tím značně dramaticky prohloubil zejména postavu dona Henrica a doplnil scénu, v níž don Henrico žádá i milost pro svou dceru a nabízí za její život svůj. Díky nejednoznačnosti jeho postavení se z něj tak stala nejživotnější postava opery.[4] Vedle toho přidal jiné postavy, zejména významnou postavu Isabeliny indiánské pěstounky Pepity, která provází příběh jakožto divákovo svědomí.[5] Novou postavou je rovněž sestra Laetitia a v podstatě i klášterní představená, která je v novele jen zmiňována. V okamžiku zemětřesení přivádí Cikker na rozdíl od novely Lorenza na Isabelino popraviště. Závěr příběhu naopak v opeře prošel redukcí co do děje i postav: odpadla celá linie se šlechticem Fernandem a jeho rodinou, kteří se v horském útulku s Isabelou a Lorenzem spřátelí, a závěrečná katastrofa se odehrává ještě v horách, a nikoli až ve městě při bohoslužbě za oběti zemětřesení.[6] Skladatel mimo jiné rovněž (podle vlastního vyjádření kvůli zpěvnosti) změnil jména obou hlavních postav z Josefy a Jeronima na Isabelu a Lorenza.[7]
Adaptace není zcela zdařilá: Cikker sáhl ke konvenčním operním situacím a prostředím, náhlé zvraty a nelogičnost děje připomínají nedostatky oper z 19. století, i jazyk díla trpí stylistickou nejednotností a funkční neadekvátností vyjadřování.[1][6] Přes zásadní změny děje však zůstává základní poselství a morální vyznění Cikkerova libreta věrné Kleistově předloze.[6]
Dramatická skladba opery je však vyvážená. Krajní dějství mají po dvou obrazech a mají dějový charakter, střed opery zabírá třetí dějství bez děje, ale plné vzpomínek a vizí, z nichž taneční sekvence tvoří dramatický vrchol opery.[8] V opeře Cikker vyzdvihl lyrické momenty: velké milostné scény na počátku 1. a 5. obrazu, noční atmosféra kláštera, indiánská píseň, kterou zpívá Pepita před popravou (její slova napsal básník Milan Rúfus). Celým dějem provází hudební motiv Božího hněvu – Dies irae.[5][8]
V hudební struktuře opery má dominantní úlohu orchestr. Podle I. Vajdy: je Rozsudek typická symfonická opera, v níž jsou místy i lidské hlasy traktované jako barevné složky polyfonní instrumentální faktury.[2] Výrazné postavení má i sbor, podobně jako v opeře Mister Scrooge má významné postavení i balet.[9] Hudba je na základě rozšířené tonality, vyskytují se četné chromatismy a klastry, partitura je v dynamice a ve využití nástrojů velmi diferencovaná. Linie lidských hlasů jsou vroucí a zpěvné, ale nekonvenční. Cikker zde, s výjimkou zmíněného Dies irae, nevyužívá příznačných motivů.[10]
Opera trvá asi 90 minut.[2]
Premiéru měl Rozsudek v roce 1979 v Slovenském národním divadle v rámci Bratislavských hudebních slavností.[11][12] Ještě téhož roku byl proveden v německém překladu a pod názvem Zemětřesení v Chile v Erfurtu (1979) a o dva roky později v Brunšviku (1981).[13] Českou premiéru uvedla v roce 1983 opavská opera v překladu Martina Dubovice.[14][15]
Osoby a první obsazení
[editovat | editovat zdroj]| osoba | hlasový obor | světová premiéra (6.10.1979)[12][16] | česká premiéra (27.2.1983)[14] |
|---|---|---|---|
| Don Henrico Asteron | baryton | Juraj Martvoň | Čeněk Mlčák / Vladislav Zápražný |
| Isabela, jeho dcera | soprán | Marta Nitranová | Daniela Opravilová / Regina Wernerová |
| Lorenzo Rugera, chudý učitel | tenor | Peter Oswald | Zdeněk Jágr / Miroslav Urbánek |
| Pepita, Isabelina indiánská pěstounka | alt | Oľga Hanáková | Erika Šporerová / Jarmila Vidlářová |
| Představená kláštera | mezzosoprán | Ľuba Baricová | Marta Hudecová / Emilie Jirglová |
| Sestra Laetitia | alt | Nina Hazuchová | Alena Španihelová / Erika Šporerová |
| Carlos, ředitel věznice | baryton | Juraj Hrubant | Vladislav Gřonka / Miroslav Vácha |
| Hlavní soudce | bas | Róbert Szüss | Vladislav Gřonka / Václav Paclík |
| Pedrillo, uvaděč | bas | Pavol Mauréry | Karel Smolka / Miroslav Vácha |
| Notář | tenor | Štefan Hudec | Lubor Malík / Vladimír Němec |
| První žena | … | Alžbeta Michalková | … |
| Druhá žena | … | Ida Kirilová | … |
| První muž | … | Arnold Judt / Peter Šubert | … |
| Druhý muž | … | Stanislav Beňačka | … |
| Soudce | … | Anton Kúrňava | … |
| Dámy a pánové, jeptišky, služebnictvo, stráže, kejklíři, vojáci, lid (v tom čtyři sóla SATB) | |||
| Dirigent: | Ondrej Lenárd | Oldřich Bohuňovský | |
| Režie: | Branislav Kriška | Martin Dubovic | |
| Choreografie: | Boris Slovák | Petr Asmus | |
| Scéna: | Ladislav Vychodil | Josef Adolf Šálek | |
| Kostýmy: | Helena Bezáková | František Kříž | |
Děj opery
[editovat | editovat zdroj]Děj opery se odehrává v Santiagu de Chile v letech 1647–1649.
1. dějství
[editovat | editovat zdroj](1. obraz – V domě dona Henrica) Motiv Dies irae přechází v milostnou scénu. Šlechtična Isabela, dcera dona Hencira Asterona, je zamilována svého domácího učitele Lorenza Rugery. Oba si navzájem vyznávají lásku a připravují za tři dny tajný sňatek a útěk do Španělska. Don Henrico milence překvapí, Lorenza vyžene a dceru za trest – a proto, aby její zneuctění utajil – pošle do kláštera.
(2. obraz – Klášterní zahrada) Isabele se podařilo přemluvit starou vrátnou sestru Laetitii, jež stráží klíče od kláštera, a Laetitie již po několikáté tajně vpouští Lorenza. Tentokrát milence málem překvapí matka představená. Lorenzovi se podaří uniknout, aniž by byl poznán. Matka představená se však dovtípí, co se děje, a tuší neblahé následky. Přesto Isabelu pouze napomíná, protože ví, že její pobyt v klášteře není dobrovolný.
2. dějství
[editovat | editovat zdroj](3. obraz – Žalář) Isabele se v klášteře narodilo dítě. Tím porušila církevní a světské zákony a má být popravena. V průběhu moci má řadu vidin: své mrtvé matky, soudu, otce prosícího místokrále o milost pro svou dceru, odhalení, mučení a vyhnání Lorenza a jiné, abstraktní přízraky. (Tuto scénu provází tanec dvou tanečníků – „Isabely“ a „Lorenza“ – za sboru s nesrozumitelným textem připomínajícím zaklínadla.) Následuje vidina umírajícího dona Henrica diktujícího závěť, ve které uznává Isabelino dítě a svěřuje je k výchově Pepitě. Nastává ráno a čas popravy. Hlasy sboru Isabelu utěšují a dodávají jí odvahy: po smrti následuje jen mír a láska.
3. dějství
[editovat | editovat zdroj](4. obraz – Náměstí) Za velkého zájmu veřejnosti se chystá Isabelina poprava, Pedrillo uvádí senzacechtivé diváky na svá místa. Mezi diváky je i Lorenzo v přestrojení za mnicha: má u sebe jed a hodlá se po Isabelině popravě zabít. Soudce čte rozsudek. Žádost o milost byla zamítnuta. Kat zvedne sekeru, a v tom okamžiku začne zemětřesení; většina náměstí se propadá do země, budovy se hroutí. Za nastalého děsu a za nářku umírajících odvádějí Isabelu její pěstounka Pepita (s dítětem) a Lorenzo do bezpečí.
(5. obraz – V horách) Lorenzo a Isabela se svým dítětem, zachránivší se v horách poblíž Santiaga, se chystají na šťastný život v zámoří. Do hor se však uchylují i další přeživší ze zemětřesení, z nichž někteří poznávají Isabelu. V průvodu mnichů a kajícníků přichází Pedrillo, který se rovněž zachránil, před lidem obviňuje Isabelu a Lorenza, že jejich hříšná láska je důvodem, proč Bůh seslal na Santiago zemětřesení. Dav oba milence i s dítětem zabije; Pepita pláče nad lidskou krutostí.[17][5]
Instrumentace
[editovat | editovat zdroj]Tři flétny, tři hoboje, tři klarinety, tři fagoty; čtyři lesní rohy, tři trubky, tři pozouny, tuba; tympány, bicí souprava; harfa; celesta; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).[18]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rozsudok (opera) na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b VAJDA, Igor. Slovenská opera. Bratislava: Opus, 1988. 368 s. S. 108. (slovensky)
- ↑ a b c Vajda, c. d., s. 119.
- ↑ ŠKROBÁNKOVÁ, Klára. Autorská libreta Jána Cikkera. Brno, 2013 [cit. 2013-01-08]. 58 s. bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Katedra divadelních studií. Vedoucí práce Pavel Drábek. s. 29. Dostupné online.
- ↑ Vajda, c. d., s. 107.
- ↑ a b c Ján Cikker - Rozsudok [online]. Bratislava: Múzeum Jána Cikkera [cit. 2014-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-01. (slovensky)
- ↑ a b c Škrobánková, c. d., s. 30.
- ↑ Vajda, c. d., s. 106.
- ↑ a b Vajda, c. d., s. 108–109.
- ↑ Vajda, c. d., s. 109.
- ↑ Vajda, c. d., s. 109–110.
- ↑ Podle seznamu inscenací na THEISA - zoznam inscenácií [online]. Bratislava: Divadelný ústav Bratislava, 2010-12-20 [cit. 2011-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03. (slovensky)
- ↑ a b Ján Cikker - Zoznam diel [online]. Bratislava: Hudobné centrum / Music Centre Slovakia [cit. 2014-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-03. (slovensky)
- ↑ SEEGER, Horst. Opernlexikon. 4. vyd. Berlin: Henschelverlag Kunst und Gesellschaft, 1989. S. 209. (německy)
- ↑ a b Virtuální studovna – Databáze inscenací – Rozsudek [online]. Praha: Divadelní ústav [cit. 2014-01-19]. Dostupné online.
- ↑ Vajda, c. d., s. 347.
- ↑ Rozsudok [online]. Divadelný ústav Bratislava [cit. 2016-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-11. (slovensky)
- ↑ WAGNER, Heinz. Das grosse Handbuch der Oper. 4. vyd. Hamburg: Nikol Verlagsgesellschaft mbH & Co. KG, 2006. 1470 s. ISBN 3-937872-38-8. Kapitola Cikker, Ján - Das Erdbeben in Chile, s. 223. (německy)
- ↑ Ján Cikker: Rozsudok [online]. Bratislava: Musica Slovaca Hudobný fond [cit. 2021-06-09]. Dostupné online. (slovensky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VAJDA, Igor. Slovenská opera. Bratislava: Opus, 1988. 368 s. 62-001-88 SOP. (slovensky)