Rod de Bruce

Rod de Bruce (v počátcích také de Brus, le Brus) je skotský šlechtický rod. Během 14. století byli dva jeho členové skotskými králi.

Původ rodu

Původ rodu de Bruce je nejasný. Jisté je jenom to, že rod přišel na Britské ostrovy z Normandie, po dobytí Anglie Normany. O tom, jak se dostal do Normandie, existují dvě teorie. Shodují se v tom, že předek rodiny Robert le Brus (též de Brus) přišel do Anglie jako normanský šlechtic a dostal rozsáhlá panství v oblasti Yorkshire.

První teorie je, že Robert de Brus byl Norman z Brixu u Cherbourgu. Genealogie dnešních členů tohoto rodu jde dále, až do roku 721, a uvádí jméno Thebotaw, vévoda Šlesvický, který má být prvním předkem rodu.

Druhá si vychází z toho, že Robert měl při příchodu do Anglie v erbu modrého vlámského lva a předpokládá, že znak původně patřil Lambertu I. z Louvain (zemřel 1015). Robertův potomek stejného jména ho pak údajně předal Jocelynu de Louvain (dědici jména a statků rodu de Percy), který přišel do Anglie, jako staršímu zástupci rodu v Anglii. Sám si měl zvolit erb, který odpovídal erbovní symbolice bruggských kastelánů, kterým měl Robert le Brus být mezi léty 1046–1053. Z toho je vyvozován vlámský původ rodu, který měl do Normandie přijít jako doprovod Matyldy Flanderské.

V Anglii se rod rozdělil na dvě větve, anglickou a skotskou. Skotskou větev založil Robert II. de Bruce, který získal od skotského krále Davida I. roku 1124 titul lord z Annandale. Když v roce 1171 anglická větev vymřela, přešlo následnictví anglické větve na staršího syna Roberta II. Adama de Brus, lorda Skeltona, a jeho mladší bratr Robert (Robert III. de Brus) se stal druhým lordem z Annandale.

Jeho vnuk Robert V. de Brus se roku 1219 oženil s Isabelou, dcerou Davida, hraběte z Huntingdonu a Northumberlandu, potomka Davida I., a od tohoto sňatku odvozuje rod svůj nárok na trůn.