Orlovice

Orlovice
Panorama Orlovic (od kostela)
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Ivanovice na Hané
Obec s rozšířenou působností	Vyškov (správní obvod)
Okres	Vyškov
Kraj	Jihomoravský
Historická země	Morava
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°14′21″ s. š., 17°5′37″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	294 (2024)
Rozloha	14,47 km²
Katastrální území	Orlovice
Nadmořská výška	320 m n. m.
PSČ	682 01
Počet domů	170 (2021)
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	1
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Orlovice 112 682 01 Vyškov 1 orlovice@gmail.com
Starosta	Antonín Horváth
Oficiální web: www.obecorlovice.cz
Orlovice
Další údaje
Kód obce	593460
Kód části obce	112593
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Orlovice se nachází v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji. Žije zde 294 obyvatel.

Struktura obce

Rozdělní obce na části:

• Stráně
• Padělky
• Vrchní Pole
• Hofendy
• Zahrady
• Na Boudě
• Ochusky
• Na Lukášku
• Lysá Hora
• Malé žejdliky

Názvy pochází z lidových pojmenování a jsou historicky zaznamenány v císařských mapách a mapa evidence nemovitostí.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1328.

Hrad

Historie

Vesnice Orlovice byla příslušenstvím Ivanovického panství, kde měli johanité své původní sídlo. Tatarský vpád v roce 1241 však ukázal, že opevněný dvorec v Ivanovicích nedostačuje a tak bylo rozhodnuto vystavět pevný hrad, který by se stal i reprezentativním sídlem komtura. Výstavba hradu probíhala ve druhé polovině 13. století a hrad byl obyvatelný někdy na přelomu 13. a 14. století.

Prvním známým komturem na hradě byl Pertold de Salza, který se uvádí v letech 1328–1332. V letech 1360–1362 byl komturem Radslav Řemdih z Malešova a roku 1892 Hereš, který byl řádovým místodržícím pro Moravu. Za husitských válek utrpěl řád johanitú značné ztráty a hrad se dostal do rukou Zikmunda Lucemburského. Ten ho roku 1423 předal svému zeťovi Alberchtovi. Roku 1425 dostal hrad do zástavy Hašek z Valdštejna, který přešel od husitů na katolickou stranu. Na Moravu však padla další husitská výprava, při níž byl hrad dobyt a zpustošen. Roku 1445 Johanite svůj hrad získali zpět, když ho vyplatili. O rok později však johanité hrad zastavili brněnskému měšťanovi Michalovi Kunigsfelderovi, který se po hradě psal. Na panství se střídali různí zástavní držitelé, což trvalo až do roku 1490, kdy velkopřevor johanitu Jan ze Švamberka nechal hrad s panstvím zapsat do zemských desek varadínskému biskupovi Janu Filipcovi Když roku 1492 získal panství Jan z Kunovic, hrad se uvádí jako pusty.

Orlovice spodek vykopané věže ve třicátých letech 20. století.

Hrad byl značně rozlehlý a měj dvojdílnou dispozici. Po rozebrání hradu pro stavební účely dostala zřícenina v lidovém podání název Orlov, který se nesprávně užívá i v současné době.

Stavební podoba

Z někdejšího gotického hradu se dodnes dochovaly jen pozůstatky valů a příkopů. Na jeho bývalém předhradí stojí dosud slohově neurčitý orlovický kostel sv. Václava, postavený v roce 1785 na zbytcích hradní kaple.

Obyvatelstvo

Struktura

V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 322 obyvatel. Z nich bylo 163 mužů a 159 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 42,6% let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy v obci žilo 310 lidí. Nejvíce z nich bylo (15,8%) obyvatel ve věku od 0 do 14 let. Děti do 14 let věku tvořily 15,8% obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 11,9%. Z celkem 261 občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 39,1% střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 5,4% a bez vzdělání bylo naopak 0,4% obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 133 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 88,7% z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 75,9% patřilo mezi zaměstnance, 3,8% k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 53,5% občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl. Úhrnem 105 obyvatel obce (což je 33,9%), se hlásilo k české národnosti. Dále 100 obyvatel bylo Moravanů a 2 Slováků. Celých 136 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.

Povrch

Orlovická vrchovina

Orlovická vrchovina je členitá vrchovina s rozlohou 119 km², střední výškou 346 m a středním sklonem 4°42´. Na J, Z a S ji obepíná Bučovická pahorkatina, z V je vymezena Zdouneckou brázdou. Orlovická vrchovina leží ve střední části Litenčické pahorkatiny.

Geomorfologické rozdělení Orlovické vrchoviny.

V rámci Orlovické vrchoviny jsou vymezeny tři geomorfologické okrsky:

• Lhotská vrchovina,
• Zdislavská vrchovina a
• Medlovská vrchovina.

Podloží Orlovické vrchoviny tvoří převážně vápnité jíly s polohami písků a štěrků (nítkovické štěrky a štěrky zborovského typu) kroměřížského souvrství karpatské předhlubně (karpat). V z. části oblasti se vyskytují rovněž neogenní bazální a okrajová klastika a vrstevnaté vápnité jíly s polohami písků a štěrků (baden). V nižších okrajových částech se vyskytují překryvy spraší a sprašových hlín.

Orlovická vrchovina zaujímá nejvyšší polohy Litenčické pahorkatiny. Její osou je nesouvislý hřbet, v zásadě orientovaný ve směru Z–V. V tomto směru se zároveň zužuje a snižuje. Sedla rozdělují hřbet na tři značně samostatné části, z nichž část na Z přesahuje výšku 500 m a na V nedosahuje výšek 400 m. Území má výrazně k S a V nakloněný tektonicky a strukturně podmíněný reliéf  se zaoblenými hřbety, vesměs širokými údolími a sedly. Prudší svahy jsou orientovány k J. Nejvyšším bodem je vrchol Hradisko (518 m).

Oblast odvodňují drobnější přítoky říček Hané, Litavy a Kotojedky.

Lhotská vrchovina

Lhotská vrchovina je členitá vrchovina tvořená převážně neogenními bazálními a okrajovými klastiky a vrstevnatými vápnitými jíly s polohami písků a štěrků (baden) a vápnitými jíly s polohami písků a štěrků a polymiktními nítkovickými štěrky kroměřížského souvrství karpatské předhlubně (karpat). Převážná část oblasti je překryta překryvy spraší a sprašových hlín.

Lhotská vrchovina, ležící v z. části Orlovické vrchoviny, se rozprostírá od nejvyšších částí položených na j. okraji při vrcholu Hradiska (518 m) dlouhými rozsochami k S, kam také směřují drobné vodní toky. Jejich údolí mají již v horních úsecích dosti zahloubený, stále však rozevřený ráz. Území má tektonicky a strukturně podmíněný reliéf se zaoblenými hřbety a vesměs hlubokými a rozevřenými údolími. Nejvyšší bodem je výrazný suk Hradiska (518 m).Lhotská vrchovina leží ve 2. až 3. vegetačním stupni. Území je převážně zalesněné smíšenými listnatými porosty s převahou dubu, časté jsou dubové pařeziny s příměsí lípy a habru, pomístně se vyskytují borové a smrkové monokultury. V oblasti se nachází PP Roznitál, kde předmětem ochrany je lada s teplomilnou vegetací. V PR Ve žlebcách je předmětem ochrany smíšený listnatý porost s bohatým keřovým podrostem. Zachování xerotermních rostlinných a živočišných společenstev ponticko-panonského typu je předmětem ochrany v PP Nad Medlovickým potokem.  V Orlovicích se nacházejí pozůstatky středověkého hradu Orlov.

Zdislavická vrchovina

Zdislavická vrchovina je členitá vrchovina tvořená převážně vápnitými jíly s polohami písků a štěrků a polymiktními nítkovickými štěrky kroměřížského souvrství karpatské předhlubně (karpat). V okrajových částech se vyskytují překryvy spraší a sprašových hlín.

Zdislavická vrchovina leží ve střední části Orlovické vrchoviny. Hřbet vrchoviny, která je již bez rozsoch, je pravidelný, s ústřední polohou vrcholu Kleštěnec (493 m). Území má tektonicky a strukturně podmíněný reliéf se zaoblenými hřbety a různou měrou zaoblenými údolími. Svahy jsou relativně přímočaré, bez výraznějších erozních zářezů. Nejvyšším bodem je Kleštěnec (498 m).

Oblast leží ve 2. až 3. vegetačním stupni a je převážně zalesněná smíšenými listnatými porosty s převahou dubu, místy se vyskytují smrkové monokultury.

Medlovská vrchovina

Medlovská vrchovina je plochá vrchovina tvořená převážně vápnitými jíly s polohami písků a štěrků zborovského typu kroměřížského souvrství karpatské předhlubně (karpat). Převážná část oblasti je překryta překryvy spraší a sprašových hlín.

Medlovská vrchovina leží ve v. části Orlovické vrchoviny. Reliéf oblasti postupně stoupá od sedla (330 m) ležícího z. od Medlova směrem k V ke kótě Troják (396 m). Území má erozně-denudační reliéf se zaoblenými rozvodními hřbety, plošinami a různou měrou zaoblenými údolími. Krajinu rozčleňují četná suchá údolí, úpady a strže. Nejvyšším bodem je Troják (396 m).

Oblast leží ve 2. až 3. vegetačním stupni, je středně zalesněná s převahou dubových pařezin s příměsí lípy a habru.

Znak a vlajka

Vlastní znak a prapor má obec od 14. května 2002.

• 
  Momentálně platný znak
• 
  Dokument, který dokládá platnost znaku

Spolky obce

Tělovýchovná Jednota Sokol

Jednota byla založena 14. července 1912. A roku 1947 byl schválen návrh na vybudování tělovýchovného areálu. Roku 2007 byl rozšířen o moderní umělé sportoviště.

Sbor Dobrovolných Hasičů

Sbor založen 7. února 1890 plní v obci funkci kulturní i ochranou.

Zakladatelé:

1. František Kroupa
2. Čeněk Pospíšil
3. František Vítek
4. Josef Reška
5. Jan Sedláček
6. František Kyselák (Tehdejší farář)
7. Karel Hanáček (Tehdejší starosta)

V roce 1893 byla postavena zbrojnice a následně roku 1989 rozšířena o garáž.

Farnost

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1328. Kostel nechal na místě původního předhradí hradu Orlov v roce 1785 vybudovat slavkovský měšťan Franc Zhořel. Na témže místě stávala památná kaple řádu špitálu sv. Jana Jeruzalemského (Rytířského řádu johanitů, Maltézského řádu), kteří na hradě Orlov sídlili v letech 1173 až 1490.

Duchovní správci

Administrátorem excurrendo je od července 2014 R. D. Mgr. Jaroslav Špargl.

Aktivity ve farnosti

Farnost se pravidelně zapojuje do akce Tříkrálová sbírka. V roce 2018 se při ní ve Orlovicích vybralo 10 503 korun.

Zdroj:

Vývoj počtu obyvatel

Místní části		1791	1834	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011	2021
Počet obyvatel	část Orlovice	410	463	477	493	519	545	627	598	579	560	533	490	408	330	307	310	318
Počet domů	část Orlovice	62	77	82	87	92	99	114	116	132	156	151	148	129	153	160	167	170

Vývoj počtu obyvatel

Data pocházejí z datové položky Wikidat

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v okrese Vyškov.

• Kostel svatého Václava
• Hrad Orlovice, zřícenina nad vsí v lese
• Fara
• Kříž u kostela
• Kříž mezi obcemi Orlovice a Moravské Málkovice
• Kříž u č. 90
• Kříž v trati „Nad štumperem“
• Kříž v trati „Ochůzky“

Galerie

• 
  Kostel sv. Václava
• 
  Kříž východně od obce
• 
  Pozůstatky hradu Orlova

Osobnosti

• František Antonín Šípek (1921–1981), český básník

Odkazy

Literatura

• NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Vyškovsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 1965. 495 s. 

Související články

• Římskokatolická farnost Orlovice
• Orlovice (hrad)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Orlovice na Wikimedia Commons
• Orlovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky obce Orlovice [online]. Orlovice: Obec Orlovice [cit. 2014-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-04. 

	Prusy-Boškůvky	Moravské Málkovice	Pačlavice
	Vážany		Lhota
		Orlovice
	Bohdalice-Pavlovice	Hvězdlice	Nítkovice

Autoritní data	Biblio: 6d336ee6-87a8-4bce-b13b-06cbf40071a6 NKC: xx0301016

Portály: Morava